Kopytní mechanismus

9. 06. 2011 16:00, Aktualizováno 17. 09. 2011 10:03

Obrázky: 5

Autor: Pavel Mádr Foto: archiv autora Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 9345 Počet komentářů: 47 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Jednou z funkcí kopyta je funkce krevní pumpy. Tato funkce je úzce spjata s funkcí tlumení nárazů při pohybu. Jak vlastně tento mechanismus funguje? Co je podstatou tohoto mechanismu a které struktury především se na něm podílejí? To popisuje článek MVDr. Pavla Mádra, studenta dr. Strasserové.

Struktury kopytního mechanismu

Cévní systém

Venogram kopytavenogram kopytaKrev je do kopyta přiváděna párem prstních tepen, které prostupují pod kopytní kladkou a vstupují do kopytní kosti a vytváří uvnitř kopytní kosti terminální oblouk. Z prstních artérií vystupuje několik větví ještě před vstupem do kopytní kosti a spousta větví uvnitř kopytní kosti zásobujících lamelární kopytní škáru. Zásobují také obvodovou tepénku vedoucí po okraji kopytní kosti, z níž vystupují větve prokrvující chodidlovou škáru. Tepénky se hustě rozvětvují v kopytní škáře, vytváří velké množství anastomóz a protkávají kopytní škáru velmi hustou sítí vlásečnic. Vlásečnice přecházejí do žilního systému, který je opět velmi hustý, rozvětvený s řadou anastomóz. Žíly se spojují ve větších žilních cévách a v korunce tvoří hustou žilní síť. Z korunkové žilní sítě pak odchází opět dvě prstní žíly stoupající vzhůru k srdci, které zesilují a uvnitř vytváří řadu chlopní, které zabraňují zpětnému toku krve.

Kopytní pouzdro

Kopytní pouzdro je struktura tvořená jedním materiálem (rohovina) s různou strukturou a pevností.

  • Rourková rohovina kopytní stěny a rozpěrek
  • Rourková rohovina chodidla
  • Lístková rohovina závěsného aparátu kopyta (bílá čára)
  • Homogenní měkká rohovina střelu a měkkých patek

Rohovina je extrémně pevný a současně pružný materiál. Při pohybu dochází k deformacím této struktury tímto způsobem:

Kopytní pouzdro se při došlápnutí rozšiřuje po celém svém obvodu od bodu 0 ve středu prstu až k patkám, kde je rozšíření nejznatelnější a při zvednutí kopyta se vlastní pružností vrací do původní polohy.

Schematická animace kopytního mechanismu

V oblasti korunky se kopytní pouzdro rovnoměrně rozšiřuje do stran a současně poklesá. Úhel přední stěny s linií okraje nosné stěny se zmenší v důsledku poklesu korunky. Jak poklesá kopytní kost, roztahuje se kopytní pouzdro a klenba chodidla se zplošťuje. V důsledku poklesu kopytní kosti se při došlápnutí chodidlo a klenba chodidla sníží o 1 až 1,5 cm.

Schematická animace kopytního mechanismu

Po stranách kopytního pouzdra dochází ke stlačení kopytní stěny a vyrovnání obloučku nosného okraje do roviny.

Funkcí rohového střelu je umožnit roztažení kopyta v patkách. Jedná se o měkkou, poddajnou a pružnou strukturu, která ochotně mění tvar.

Opěrný systém

Kopytní kost je zavěšena do kopytního pouzdra lístkovou škárou, která je pevně srostlá s kopytní kostí. Na palmární výběžky kopytní kosti navazují kopytní chrupavky. Obě chrupavky jsou spojeny sítí elastické vazivové tkáně, která pomáhá roztažení kopyta při došlapu a zpětnému smrštění při zvednutí nohy.

Kopytní mechanismus

První fáze kopytního mechanismu - došlap

Kopytní kost poklesá a prostor mezi kopytní kostí a kopytním pouzdrem tvořený lamelární škárou se roztahuje.

Kopytní pouzdro se roztahuje v patkách a poklesá v přední části korunky, poklesá po stranách a srovnává postranní obloučky, které se na obou stranách kopyta vytváří na nosném okraji rohového pouzdra.

Schematická animace kopytního mechanismu

Spleť cév v kopytní škáře (lístkové a chodidlové) se naplňuje krví přitékající prstními tepnami.

Druhá fáze kopytního mechanismu - zvednutí kopyta

Rohové kopytní pouzdro se vrací do původní polohy stejně jako kopytní kost. Krev ze škáry je tímto smrštěním vytlačena do korunkové žilní spleti.

Třetí fáze kopytního mechanismu - došlap

Krev nacházející se v korunkové žilní spleti je poklesem korunky a tlakem rohového pouzdra na korunku vytlačena do prstních žil a odtéká směrem k srdci.

V této fázi logicky probíhá současně první fáze kopytního mechanismu.

Předpoklady fungování kopytního mechanismu

  1. Zjevným předpokladem fungování kopytního mechanismu je bosé kopyto. Podkova zcela zásadně brání roztažení kopytního pouzdra a tím prokrvení kopytní škáry.
  2. Dalším předpokladem je pružnost rohoviny, které může být dosaženo jen optimální hydratací, tedy namáčením kopyt.
  3. Kopyta byla stvořena během evoluce pro pohyb po pevném povrchu. Jen dostatečně pevný povrch a dostatečný pohyb po něm může zajistit optimální fungování kopytního mechanismu.
  4. Správný tvar kopytního pouzdra. Kopytní pouzdro vytváří přirozeně základnu šikmo seříznutého komolého kužele. Pouze tento tvar může vést k roztahování během došlápnutí.
  5. Správná úprava kopyt, která zajistí fyziologickou polohu kopytní kosti (rovnoběžně se zemí), oblouček nosného okraje a nášlapné body ve správných místech a proporcích a anatomicky a fyziologicky správný tvar, proporce a tloušťku chodidla, jeho klenby a rozpěrek.

Literatura:

West Ch. (2003): Understanding the Venogram Article # 4076 The Horse
Strasser, H. (2008): Podkování - je toto zlo opravdu nutné?, nakladatelství Václav Vydra 142 stran.
Strasser, H. (2009): Celostní ošetřování kopyt koní, nakladatelství Růže 128 stran.
Stasser, H. (2010): Přiručka ortopedie kopyt, nakladatelsví Václav Vydra.
Stasser, H.(2011): Schvácení - laminitis, nakladatelství Růže 128 stran.
Welz, J. (2007): A Different View of Hoof Mechanism p. 20 i.27 - SPRING/SUMMER 2007 The Horse's Hoof, News for Barefoot Hoof http://www.thehorseshoof.com/JW_HoofMech.pdf
Pollitt, C. C. (1992): Clinical anatomy and physiology of the normal equine foot TUTORIAL ARTICLE, EQUINE VETERINARY EDUCATION. 4 (5) 219-224 http://www.uq.edu.au/~apcpolli/downloads/chrispollitt_clinicalanatomy_andphysiology_ofthenormalequinefoot.pdf

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. registrace zrušena

    Dotaz na modely?

    16:11 - 09. 06. 2011

    Mohu se jen zeptat, zda se ICPK považuje za vlastníka myšlenky těch pohyblivých modelů? Pokud dobře chápu je autorem těch původních animací pan Peter Speckmaier? Viz DEFORMATION OF HOOF CAPSULE na:
    http://www.hoofnexus.com/HoofModel.htm .
    Prosím, berte to pouze jako zvídavý dotaz člověka, který se zajímá o duševní vlastnictví.

  • 2. Pavel Mádr

    Animace

    16:35 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 1.

    Všech animace v článku jsou vytvořeny lidmi s Institutu celostní péče o koně, o.p.s. na základě informací, které jsou známy o kopytním mechanismu. jelikož je to původní práce, vlastníkem autorských práv je Institut. Odkaz, který uvádíte jsem neznal. Domnívám se, že animace v něm jsou od Dr. Strasser, protože je používá ve svých prezentacích a obrázky jsou z jejích knih.

  • 3. Pavel Mádr

    odkaz

    16:59 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 1.

    Teď jsem si všimnul, že na Vašem odkazu je napsáno courtesy of Hildrud Strasser. Takže je to tam opravdu publikováno se svolením od Dr. Strasserové.

  • 4. prauska

    odkaz

    19:50 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 3.

    Já nechci být za rýpala,ale u těch animací je toto: Animation courtesy of Peter Speckmaier...

  • 5. Petra Heřmanová

    animace

    20:17 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 4.

    taky ti takovou animaci klidně udělám, princip je pořád stejný. Kopytní mechanismus není novinka, zadej si na youtube "hoof mechanism" a vyjede spousta odkazů. Nepozastavovala bych se nad tím, co? :-)

  • 6. registrace zrušena

    Děkuju.

    20:49 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 4.

    Děkuju za odpověď. Pan PS je zřejmě žákem paní Strasser. Jestli dobře chápu, chystá se zde taková kopytní "franšíza", taže know-how bude zřejmě v pořádku.

  • 7. Kateřina Johnová

    zdravé kopyto

    22:03 - 10. 06. 2011

    Promiňte,ale strouhání dle Dr. Strasserové nemá se zdravými kopyty nic společného....

  • 8. lokki

    překlad

    00:52 - 11. 06. 2011

    Pane Mádr, obávám se, že se Vám tam objevuje rozpor v bodě č.3 v konci vašeho článku a některými závěry citované studie z předchozí diskuze ( B. Hampson, C. Pollitt). A možná, že v tom bude ten zakopanej pes...Poprosil bych někoho anglicky zdatného, jestli by nemohl přeložit tyhle dvě věty prosím, ještě furt je možný, že lingvisticky neschopnej sem přece jenom já...
    In the softer footing environments growth rate exceeded wear, allowing the hoof wall to grow long and flared. There were signs of pathology, such as ungual cartilage calcification, and traumatic laminitis, consistent with concussive changes, in the feet of horses living on hard footing.

  • 9. registrace zrušena

    snaha o překlad

    07:26 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 8.

    In the softer footing environments growth rate exceeded wear, allowing the hoof wall to grow long and flared. There were signs of pathology, such as ungual cartilage calcification, and traumatic laminitis, consistent with concussive changes, in the feet of horses living on hard footing.

    Na územích s měkčím povrchem dochází k přerůstání kopyta, zahrnující růst dlouhých stěn a tvorbu sukní - což jsou patologické znaky. Stejně tak jsou známkami patologie kostnatění chrupavek a traumatická laminitida, které jsou způsobené otřesy u koní žijících na územích s tvrdým povrchem.

    Lajcký překlad, snad jsem dobře chytla význam...


  • 10. jaja

    překlad

    09:10 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 9.

    Přesně tak!
    Nic nového pod sluncem - kdo by tomu věřil, že tyto problémy mají i domácí koně :-) a že se o nich ví už desítky let a píše v konvenčních veterinárních a podkovářských knihách :-) Asi bylo jen potřeba, aby to někdo viděl a zdokumentoval i u divokých koních. Pravdu mají všichni zastánci teorie, že domácí koně se od divokých zase tolik neliší - a naopak :-)

  • 11. Pavel Mádr

    tvar kopyta

    09:12 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 8.

    V minulé diskuzi jsem tvrdil, že kopyto je především formováno prostředím. To potvrzuje práce Hampsona a Pollitta. Langusta určitě zase skvěle přeloží: "This study found a profound effect of environment on feral horse feet. The gross morphology of feet was affected by a combination of substrate (footing) and the distance that horses travelled. Travel distance was determined by the separation between water and food sources in the habitat. Each environment studied produced a unique foot type in terms of general appearance, foot morphology and foot health."
    Co má ta Vaše citace společného s kopytním mechanismem?

  • 12. Pavel Mádr

    souhlas

    09:16 - 11. 06. 2011

    S tím naprosto souhlasím. Většina koní žije v prostředí, které neodovídá jejich fyziologickým potřebám.

  • 13. Pavel Mádr

    zdravé kopyto

    09:40 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 7.

    Viděl jsem a studoval jsem desítky dokumentací koní léčench na klinice Dr. Strasserové. Osobně jsem viděl vývoj několika případů chronicky schvácených koní nebo koní s navikulárním syndromem u Dr. Strassrove a u pana Spieledera. Pomocí dodržování principů uvedených v článku o východiscích, dokázali vyléčit tisíce koní. Případy, které konvenční vetrinární ortopedie vzdává nebo rovnou říká, že jsou neléčitelné. Takže kopyto ošetřované podle Strasser je pro mě zdravé kopyto. Vy si zamozřejmě ponechte svůj názor.

  • 14. lokki

    re

    10:49 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 11.

    No dost, pane Mádr - my co na koních jezdíme a ne se na ně jenom koukáme výrazně dokážeme odlišit sukně a přerostlou stěnu (což jsou snadno odstranitelné patologie z měkké půdy) od kostnatění chrupavek a laminitidy způsobené pohybem po tvrdém podloží. Takže my bychom spíš řekli, že koňské kopyto není stvořeno pro pohyb na tvrdém povrchu a je potřeba při tomto mu věnovat zvýšenou péči a pozornost. A zdá se, že to má i jednoduché příčiny - kopyta se přizpůsobují (podle výše citované studie) tvrdému povrchu - a to tak, že mají silnější kopytní stěnu, jsou užší v patkách a zvyšuje se jim klenba - což hrubým odhadem sice dobře ochrání nohu jako takovou ale rozhodně nepodporuje fungování kopytního mechanismu, jak popisujete. Proto taky trpí na tvrdém povrchu kopyta mnohem více. A vzhledem k tomu, že podkova v postatě tvoří pevný povrch na který kopyto opakovaně dopadá, není divu, že patologie kopyt divokých koní jsou téměř identické s těmy podkovanými. Vaše doporučení chodit často po tvrdým a tvrzení, že na měkké půdě nemůže kopytní mechanismus fungovat pak vypadaj poněkud zvláštně...abych to řekl dostatečně jemně.

  • 15. registrace zrušena

    vliv prostředí a pohybu

    18:53 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 11.

    Tak už jenom pointu:
    "This study found a profound effect of environment on feral horse feet. The gross morphology of feet was affected by a combination of substrate (footing) and the distance that horses travelled. Travel distance was determined by the separation between water and food sources in the habitat. Each environment studied produced a unique foot type in terms of general appearance, foot morphology and foot health.

    Na morfologii končetiny má přímý vliv charakter povrchu (substrátu) a pohyb (za vodou, potravou). Různé druhy biotopů mají různé vlivy na utváření podoby končetin - výsledkem jsou "unikátní morfologie" pro daný typ prostředí.

  • 16. Pavel Mádr

    Vašemu majestátu

    23:03 - 11. 06. 2011

    Reaguje na 14.

    Musím říct lokki, že jste mě fakt dneska dostal. Především tím, že používáte plural maiestaticus (pravděpodobně proto, že bude asi korunovaný), což jsem opravdu už dlouho neviděl a neslyšel (naposledy od pana prezidenta).

    Takže Vy si myslíte, že na měkkém povrchu funguje kopytní mechanismus lépe než na tvrdém povrchu? Tak to je opravdu unikátní názor! Ale já jsem otevřený k novým informacím a nechám se přesvědčit silou argumentů. Máte k tomu nějaké citace?

    Než budete psát další nesmysly, tak si prosím pročtěte moje zdroje. Tam získáte teoretický základ.
    Taky použijte zdravý selský rozum. Myslíte, že by mohlo kopytní pouzdro dělat tyto pohyby, kdyby nemělo protitlak pevného podkladu?
    Potom se dobře podívejte (až nebudete sedět na koni). Je to dost dobře vidět při chůzi po tvrdém podkladu, jak se patky roztahují, zatímco na měkkém povrchu je pohyb v patkách dost omezen.
    Aha, ale já zapomněl, že Vaše koně jsou podkované anebo mají přerostlé patky a strmý postoj. Tam samozřejmě neuvidíte nic. Ani na tvrdém ani na měkkém. Kopytní mechanismus u Vašich koní buď vůbec nefunguje anebo je značně omezen.

    Protože jste četl všechny knihy Dr. Strasser ( ale i jiné zdroje), možná pro Vás nebude nová informace, že chronické schvácení se objevuje u koní žijících na měkkém i tvrdém podkladu, kteří nemají polohu kopytní kosti rovnoběžnou s podkladem.
    Kostnatění kopytních chrupavek vzniká v důsledku traumatu – konfliktu pohybu v měkkých patkách s podkovou nebo přerostlou a tvrdou rohovinou. U bosých kopyt fyziologického tvaru s rohovinou dostatečně hydratovanou k tomuto konfliktu nedochází a kostnatění kopytních chrupavek se neobjevuje.

    Ještě důležitá poznámka. Vy poukazujete na bod 3, ale pro fungování kopytního mechanismu musí být splněny i ostatní podmínky. Jen pro zopakování:
    1. Bosé kopyto.
    2. Je potřeba udržovat rohovinu hydratovanou –zajištění pružnosti rohoviny.
    3. Pohyb po tvrdém povrchu.
    4. Správný tvar rohového pouzdra (šikmo seříznutá základna komolého kuželu.
    5. Vhodný trim = rovnoběžná kopytní kost s podložkou -> úhel korunky 30 stupňů, oblouček na nosných okrajích čtvrtek kopyta, nášlapné body na správných místech, správná tloušťka chodidla a správná klenba chodidla, správná délka a sklon rozpěrek.

  • 17. Pavel Mádr

    překlad

    23:18 - 11. 06. 2011

    Děkuji za překlad. Dovolím si to trochu doplnit:

    Tato studie zjistila významný vliv prostředí na končetinu zdivočelých koní. Anatomie končetiny je přímo ovlivněna kombinací charakteru povrchu (substrátu) a vzdáleností jakou koně urazí . Množství pohybu je určováno vzdáleností mezi zdrojem vody a zdroji potravy v dané lokalitě. Každé zkoumané prostředí vytváří unikátní typ končetiny ve smyslu vnějšího tvaru, anatomie a zdraví.

  • 18. lokki

    myslím

    00:41 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 16.

    klid pane Mádr, tohle je jen diskuze - a úvahu o práci kopytního mechanismu jsem převzal právě z Vašich zdrojů a přímo jsem je citoval. Musím říct, že jsem viditelně použil plurál pro Vás ne zcela pochopitelně, to mě mrzí. Ale zase na druhou stranu nedokážu v jedný větě jako vy napsat, že prakticky cokoliv tvrdého (povrch, podkova, patky) může způsobit kostnatění chrupavek narozdíl od měkkého a vlhkého povrchu a v druhé větě říct, že pohyb po tvrdém je zdravý, zatímco po měkkém je skoro patologický - asi bych se u toho musel aspon červenat, taky holt nejsem dokonalej. Já ani žádný argumenty snad nepotřebuju, vy se vlastníma utlučete sám. Samozřejmě, že na měkým povrchu kopytní pouzdro koně vyrůstající na měkkých pastvinách pracuje na jedničku - sám jste si to přeložil a sám to citujete (unikátní typ ve smyslu tvaru, anatomie a zdraví). A samozřejmě, že v opačném případě se tvoří víc patologií, protože vibrace se nedaj nikdy úplně odstranit a na vnitřní strukturu kopyta mají mnohem větší vliv než přerostlé stěny (to zdá se bere za své i paní doktorka ve svých knihách). A nejvíc (patologií) se jich tvoří při podkování - protože nakovaný kopyto je v podstatě kopyto z měkkého povrchu pracující na tvrdém - nemá žádné výhody ochrany silné a houževnaté rohoviny a má všechny nevýhody slabé a rychle vysychající kopytní stěny, která je zase dobrá na ty měkký povrchy. Proto všechno to mazání, podložky, plastový podkovy, botičky, bosý trimy a ví bůh, co se dá ještě vymyslet :-)) No možná, že to tak není a moje vysvětlení je příliš zjednodušující a nebo úplně mimo . Ale na to to vyvrátit nemáte dost silnej rešeršní aparát a to je u budoucího garanta nového oboru škoda...

  • 19. blanka

    KM

    07:03 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 16.

    Pokud kopytní mechanismus na měkkém nefunguje, jak je tedy možné, že koně žijící na měkkých pastvinách mají krásná široká kopyta bez známek kontrakce?
    Vždyť se to tu motá stále dokola - kůň žijící na měkkém má tenčí rohovinu, takže se kopyto může roztahovat úplně stejně jak masivnější kopyto na povrchu tvrdém, akorát potom prostě bude na jiném povrchu citlivé. Protože u divokých koní vidíme, že zdravá kopyta můžou být na různých površích, přijdou mi vaše tvrzení 1 - 5 o KM nepodložená. Respektive bod 2 a 3. Respektive jak jste sám napsal: " Každé zkoumané prostředí vytváří unikátní typ končetiny ve smyslu vnějšího tvaru, anatomie a zdraví." Tj. vaše představa o zdravém kopytu se poněkud neshoduje s životními podmínkami koní na mnoha místech a přesto mohou mít zdravá (tj. bez patologií na měkkých nebo tvrdých strukturách - sukně, slabší střel v bažinaté půdě a nějaké odchylky od Strasser mustru nepočítám) a dlouhodobě funkční kopyta.

  • 20. terezka

    KM

    13:23 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 19.

    Mne tedy neprijde, ze by pan doktor nekde psal, ze KM na mekkem nefunguje. Spis mam pocit, ze chtel vyzdvihnout, ze pokud ma kun z mekke pastviny bezbolestne chodit i po tvrdem, musi mit moznost se po takovem povrchu pohybovat co nejcasteji.
    "...m,kůň žijící na měkkém má tenčí rohovinu..." tady si nejsem jista, jak jste to myslela a nechci vas chytat za slovo, treba to myslime stejne, tak jen na vysvetlenou: rohovina koni na mekcich povrsich neni tenci. Pocet tvrdych rohovych rourek je u vsech koni temer stejny, lisi se pouze mnozstvi "pojiva" mezi nimi. Je to logicke - kun si na tvrdem terenu kopyta krasne sam obrousi, ma-li dostatek pohybu, kdezto zvire na mekkem, tedy nedostatecne abrazivnim podlozi, potrebuje zkracovat kopyto lamanim. To by u pevnych kopyt temer nebylo mozne. Proto jsou kopyta techto koni siroka, plocha a lamava a proto take je u techto koni mnohem obtiznejsi dosahnout optimalnich zivotnich podminek tak, abych ho mohl bez problemu stabilne jezdecky vyuzivat.
    Z vyse uvedeneho vyplyva, ze nejvic ze vseho nezalezi na tom, jakym zpusobem kone strouham, ale V JAKYCH PODMINKACH ZIJE a zejmena vyrusta! Ve chvili, kdy zacnu delat kompromisy tykajici se "ustajeni", musim nutne ocekavat, ze se to odrazi na kopytech meho kone. V tomto pripade jsou na tom kone s plochymi a sirokymi kopyty lepe, protoze ti budou kulhat pri prvni nasi projizdce po okoli a my je bud rovnou okoveme nebo prestaneme jezdit a budeme se na ne chodit jenom divat. Mnohem hur jsou na tom ale treba takovi quarter horse, arabi, cela rada plemen ponyu nebo treba osli, kteri maji od prirody kopyta mensi, uzsi, tedy pevnejsi. Tem na mekkem povrchu bez dostatku pohybu po tvrdem a pri spatnych upravach kopyt hrozi vsechny mozne deformace a poskozeni kopyt i celeho pohyboveho aparatu, ktere potom budeme jen velmi tezko napravovat.
    Takze jeste jednou - nehadejme se o detaily, veticky ci kdo je vetsi idiot. PRINCIPY JSOU pro vsechny STEJNE -
    1. nejdulezitejsi je zajistit konim co nejvhodnejsi zivotni prostredi (zahrnuje vlastne uplne vsecko podstatne - "ustajeni" 24/7 venku, dostatek pohybu (dobry KM) a vody pro pruznost kopyt, psychickou pohodu, ruznorody teren, prirozena strava,...)
    2. dodrzovat anatomicke zaklady - uhel korunky 30°
    3. pravidelne strouhat kopyta tak, aby zadna z jejich soucasti neprerustala, kam nema nebo je prirozene obrusovat castym jezdenim nebo chozenim po tvrdem (coz je velmi narocne, ale jde to)
    vsechno ostatni uz jsou "detaily", ktere se muzou lisit.
    Pokud budou majitele dodrzovat tyto zakladni principy, nebudou temer vubec muset resit problemy s kopyty a bude celkem lhostejno, jakou metodou svym konim strouhaji kopyta. T.

  • 21. lokki

    to terezka

    14:06 - 12. 06. 2011

    mě to přijde, ale furt používat ctrlc+v nebudu, ani kvůli Vám. Pan doktor takhle musí argumentovat (s ohledem na dr.strasser) a nikdo ho nedokáže ani omluvit, ani mu v kládat pod ruku co nenapsal, to musí udělat sám (nebo jinej věřící, a to Vy nejste). A bohužel o tom prostředí to není tak docela pravda - každej kopytář(podkovář) je mnohem abrazivnější než jakýkoliv prostředí, takže dokáže hrubě poškodit i koně s velmi tvrdýmy kopyty. To co tu provozujem, z tohodle pohledu není žádná hra na idioty - jenom se snažíme dobrat k východiskům, které má učení dr, Strasser jako podklad pro svoje řezání a osvětlit je všem, kdo umí číst a mají zájem. Bod 1. je věcí skutečně volné diskuze - a nezapomente, že koně žijou všude, nejenom v padock paradise. Bod 2 jsme už probrali - vy to nevíte. já to nevím a ani pan doktor to neví - všichni si to akorát myslíme, což je sice hezký ale tenhle způsob myšlení třeba Lysenkovy moc nepomohl. Bod 3 je právě to, oč tu celou dobu běží - já tvrdím, že přes dva tisíce let stará tradice a historická zkušenost je základ a všechno ostatní by měla bejt nadstavba. Pan doktor tvrdí, že všechno tohle je nepotřebnej balast (včetně toho, co se naučil na veterině) a že po té co prohlédl (setkal se s dr Strasser) musí nový pohled na to, jak má kopyto dnes vypadat předávat dalším, nejlépe formou akreditovaných kurzů. A to nejsou žádný detajly, ale celkem vážná věc. K tlouštce kopytní stěny v závislosti na prostředí se ještě vrátím, až se mi povede dohledat zdroje...

  • 22. blanka

    KM

    21:10 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 20.

    Neměla jsem na mysli rourky, ale kompletní rohovinu včetně matrixu. Jeden a ten samý kůň může mít obvodovou rohovinu 0,5 i 1 cm, podle povrchu, úprav atd. Nevím, co je na tom nepochopitelné. O množství lamel jsem nemluvila, jejich množství se možná výrazně neliší, ale liší se jejich tloušťka.

  • 23. Pavel Mádr

    Lokki

    21:33 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 18.

    Lokki zase nazklamal. Podkova rozhodně není to samé co chůze po tvrdém podkladu. Přibíjená podkova zcela blokuje rozpínání v patkách a pokles kopytní kosti při došlapu tedy KM. Z toho vyplývají deformace kopytních kostí a osifikace chrupavek. Lokki, kam na tyhle blbosti chodíte?

  • 24. Pavel Mádr

    KM

    21:34 - 12. 06. 2011

    Díky Terezko za skvělý příspěvek, já bych to lépe nenapsal.

  • 25. Pavel Mádr

    rourky

    21:40 - 12. 06. 2011

    Počet rourek je opravdu u každého kopyta přibližně stejný. Protože rourka je tvořena tvrdou rohovinou a hmota mezi rourkami je tvořena rohovinou podstatně měkčí je tlustá stěna měkčí než tenká stěna. Tloušťka stěny je odrazem podkladu po kterém kůň chodí nejčastěji.

  • 26. Pavel Mádr

    KM

    21:49 - 12. 06. 2011

    KM samozřejmě funguje i na měkkém podkladě, ale omezeně a musí být splněny ostatní 4 podmínky, viz článek
    Mám pár dotazů:
    Proč myslíte, že všechny školy bosého trimu doporučují pohyb po tvrdém podkladu, střídání podkladů nebo různorodý podklad s důrazem na místa s tvrdým podkladem?
    Proč myslíte, že nejvíce patologických kopyt je právě z chovů s měkkým podkladem?
    Proč myslíte, že na kopytních klinikách se při rehabilitaci klade maximální důraz na chůzi po rovném pevném povrchu?
    Na kterém povrchu si myslíte, že prof. Pollitt našel nejvíc patologických kopyt?

  • 27. jaja

    povrch a Pollitt

    22:04 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 26.

    ad 1: Pokud vím, tak všichni odborníci se shodují na tom, že pro kopyta koní (nejen) je nejvhodnější povrch pevný a přiměřeně pružný - tvrdý je něco jiného. Za ideální se považuje trávník s dobrým drnem - to je to, k čemu byl původně kůň přírodou určen (prostředí stepí - to že se koně šířili i do jiných oblastí, je věc pozdější a ukazuje to na jejich aschopnpost adaptace a změnu životního stylu i exteriéru - i pohybu).

    ad.2: Patologie z měkkého povrchu jsou nápadnější - a poměrně dobře se dají odstranit bez nevratných následků. Patologie z tvrdého povrchu jsou často dlouho ukryté a pak vyskočí jako kostlivec ze skříně, když to kůň už není schopen kompenzovat.

    ad. 3: Rovný a pevný povrch není tvrdý. Rehabilitace probíhá obvykle na gumových rohožích různého druhu.

    ad 4: Cituji: A combination of high travel and hard substrate was associated with the more serious foot pathologies observed. To je jeden ze závěrů onoho výzkumu.

  • 28. jaja

    ještě citace

    22:08 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 27.

    Ještě přidávám citaci:
    Although feral horses living and travelling on hard substrate appear to have robust feet, modified by the environment and able to withstand locomotion over hard substrates, the current study suggests that there are some negative consequences associated with this lifestyle.

    However, it is possible that the hard substrate foot type, because of its robust nature and biomechanical function, allows the feral horse to withstand significant foot pathology without showing overt lameness, thus assisting the horse to survive in extreme environments. In light of this observation, further research is required to fully understand the impact of various models of hoof care and footings on the health and well being of domestic horses in managed care.

  • 29. jaja

    ještě dotaz :-)

    22:15 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 28.

    Tak mě zrovna napadlo, jak jsem pročítala ty citace: divoce žijící koně na tvrdém povrchu mají mohutně "obrněná" kopyta, aby takto mohli žít. Ta jim pomáhají zamaskovat patologie uvnitř, takže koně přežívají na tvrdém povrchu, jak to jde nejdéle. Trochu mi to připomíná to, co se vytýká podkovám - že maskují patologie kopyt :-))

    Ale o to mi nejde. Zarazilo mě, že metoda Strasser mimo jiné ztenčuje koním chodidlo (aspoň pan Tomáš Langer to na jedné diskusi prezentoval jako zásadní věc této metody, protože to zlepšuje mechanismus kopyta). To je ale v rozporu s tím, jak je to u koní divoce žijících na tvrdém povrchu. Přirozeně se kopyto brání tvrdu tím, že mohuntí (což si berou za své například zástupci tzv. přirozeného trimu J. Jacksona - a co je známo i u jiných tkání těla). Přijde mi, že ztenčovat záměrně ochrannou vrstvu rohoviny je jako vyrábět nelogicky kopyta "z měkké půdy pro koně žijícího na půdě tvrdé...

    Už jsem kdesi psala, že některé postupy dr. Strasser mi připadají logické a vhodné. Například podpořit v některých případech kopytn mechanismus ztenčením rohového pouzdra. Protože se však jedná o velmi nepřirozený a závažný zásah do zdraví koně (a pokud ne přímo zdraví, tak aspoň welfare), takže tento by měl být považován za pacienta aměly by mu být po dobu těchto úprav dány nemocniční podmínky - mimo jiné pružný a měkčí povrch a modifikovaný pohyb.

  • 30. Pavel Mádr

    povrch

    22:25 - 12. 06. 2011

    ad 1) Pevný povrch znamená povrch tvrdý. Třeba suchá step. Musí tam být dostatečný protitlak a kopyto se nesmí bořit.

    Ad2) S tím nemůžu souhlasit. Většina patologických deformací vzniká na měkké půdě. . Nezamněňujte patologie z podkování a patologie z tvrdého povrchu. Pokud je rohovina dostatečně pružná (hydratovaná) a kopytní kost je ve vodorovné poloze, žádné patologie nevznikají.

    ad3) ano u nejtěžších případů se používá pružný rovný povrc, ale s dostatečným protitlakem, aby mohl fungovat kopytní mechanismus.

    ad4) to jsou individuální postižení způsobená tvrdou vysušenou rohovinou a špatným tvarem kopyta. Daleko více patologických změn našli Pollitt s Hampsonem u koní na měkkých bohatých pastvinách, kde se kopyta neobrušovala a koně nebyli motivováni k pohybu. Koně v oblastech s tvrdým povrchem a dostatkem pohybu byli výrazně zdravější.

  • 31. jaja

    patologie

    22:34 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 30.

    Nemám přístup k plné verzi toho výzkumu. Mohl byste sem zkopírovat, o jaké patologie šlo na těch měkkých půdách s nedostatkem pohybu? Podle mě totiž je důležitá především kvalita změn (= závažnost). Pokud nějkaý způsob života u 20 % jedinců skupiny koní vyvolá kostnatění chrupavek, artrózu, podotrochlózu apod, považuji to za horší variantu, než když jiný způsob života vyvolá u 80 % členů skupiny sukně a přerostlé špice kopyt.

    Samozřejmě život na měkkém a bez pohybu považuji za velmi nevhodný z mnoha jiných důvodů, než jsou sukně na kopytech. Beru koně jako celek .-)

  • 32. jaja

    ještě :-) a už mizím

    22:40 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 31.

    Step, trávník, tvrdo, beton... Step se nerovná beton. Ne po celý rok. Předpokládám-li skutečně přirozené podmínky (tedy ne brumby v Austrálii, kde koně nikdy nežili), pak se koně nejvíce pohybují (migrace) v obodbí, kdy se mění pastevní podmínky- tráva roste nebo už neopak nebude růst -a to je většinou měkčeji než beton. POkud je v létě beton, koně chodí krok co krok a pasou se, takže tvrdo jim toli nevadí. Navíc je ještě třeba brát v potaz velikost koně - čím větší kůň, tím těžší a tím větší síly působí na kopyta při dopadu na zem. Čím větší kůň, tím méně vhodné je pro něho chození - či utíkán - po tvrdém. Když se po asfaltu proběhne lehký arab, je to něco jiného na jeho kopyta, než když se proběhne nasvalený teplokrevník. Přitom rzdíl ve velikosti plochy jejich kopyt tak velký není, jako síla, která na ně při každém kroku působí.

  • 33. Pavel Mádr

    pouštní koně

    22:40 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 29.

    Je to přesně obráceně. Kopytní mechanismus těchto koní funguje mnohem lépe, lépe se prokrvuje kopyto a tím se může mnohem lépe regenerovat. Podkování jakoukoliv regeneraci blokuje, protože blokuje prokrvení

    Ztenčení chdidla je zásadní pro fungování kopytního mechanismu. To je naprosto logické. pokud se podíváte na animace. Bez možnosti poklesnutí kopytní klenby nemůže poklesnout kopytní kost, a tím ani krevní pumpa nemůže fungovat. Metoda J. Jacksona nezlepšuje kopytní mechanismus a to je zásadní problém této metody.

    Už jsem to napsal do předchozího příspěvku. Pružná gumová podlaha, dostatečně rovná a pevná se používá k rehabilitaci těžkých případů schvácení a navikulárního syndromu.
    Pohyb se samozřejmě modifikuje podle stavu pacienta.

  • 34. Pavel Mádr

    výzkumy

    22:46 - 12. 06. 2011

    Jsem v kontaktu s Brianem Hampsonem. Mám některé jejich články, ale je to dost rozsáhlé. Můžu o tom připravit nějáký další článek, pokud bude zájem.
    Především případů chronického schvácení bylo podstatně více u koní žijících na měkkém podkladu.

  • 35. jaja

    měkko nebo plné břicho? :-)

    22:56 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 34.

    "Především případů chronického schvácení bylo podstatně více u koní žijících na měkkém podkladu."

    To mě zajímá. Nesouvisí to s dostatkem zelené pastvy?

  • 36. Pavel Mádr

    Tvrdý podklad

    22:57 - 12. 06. 2011

    Je to celkem jedno, jaký podklad to bude a jak těžký je kůň. Hlavní je, aby existoval protitlak, aby se kopyto nezabořilo a aby tedy fungoval KM. Podívejte se na koně při chůzi po asfaltu, pokud KM funguje je to dobře vidět. Pokud to bude stejně dobře vidět na louce, je to OK. Většinou tomu ale tak není.
    Pokud je kopytní kost ve vodorovné poloze, kopyto má správný tvar a rohovina je dost vlhká, žádné negativní důsledky to nebude mít, bez ohledu na váhu koně.
    Nejde o to aby kůň běhal celý den po asfaltu, ale alspoň část dne byl na pevném povrchu, aby zprovoznil KM. Můžou to být jen oblasti kde kůň nejčastěji stojí (chodí), jako napaječka, zóna kolem sena, zóna odpočinku, cesta ke krmítkům atd.

  • 37. Pavel Mádr

    nerovnoběžná KK

    22:59 - 12. 06. 2011

    Ne, souvisí to s polohou kopytní kosti. Přerostlé patky, rotovaná kopytní kost, přetížený závěs kopytního pouzdra.

  • 38. jaja

    podklad

    08:19 - 13. 06. 2011

    Reaguje na 36.

    Co mohu pouhým okem pozorovat, tak kopyto se roztahuje při došlápnputí i po louce, po udusané ale nikoli tvrdé hlíně, po rohožích, dokonce i po nízké a hodně udusané ale nikoli tvrdé vrstvě písku. Takové povrchy považuji za optimální pro život koně - tedy na nich mají trávit nejvíce svého času. Co se týče rychlejšícho pohybu, především ježdění, pak je třeba volit povrch ještě o něco měkší.

    "Nejde o to aby kůň běhal celý den po asfaltu, ale alspoň část dne byl na pevném povrchu, aby zprovoznil KM. Můžou to být jen oblasti kde kůň nejčastěji stojí (chodí), jako napaječka, zóna kolem sena, zóna odpočinku, cesta ke krmítkům atd."

    Myslím, že toto tu mělo zaznít hned od začátku - ono to totiž vyznívá (tedy pro mě), že doporučujete mít koně pouze na betoně :-) A opět souhlasím i s tím slovem "pevný", nikoli vyloženě tvrdý :-)

  • 39. Pavel Mádr

    povrch

    12:20 - 13. 06. 2011

    Reaguje na 38.

    Jasně, pokud pouhým okem vidíte roztažení patek, je to dobrý povrch pro fungování KM. Ano, povrch je důležitý především tam kde koně tráví nejvíc času, tedy "ustájení = výběh = paddock".
    Mám dojem, že už jsem to někde v diskuzi psal, že je potřeba pevný povrch mít na exponovaných místech. Jestli ne, tak je to moje chyba.

    Pevný nebo tvrdý, to opravdu nedokážu rozlišit. Půjde asi o míru do jaké se kopyto zaboří do země. Možná nějaký fyzik by mohl přispět do diskuze.

    Důležité je, aby se tento povrch nerozbahnil v různých klimatických podmínkách. Povrch musí být pevný a rovný za každého počasí.
    Koně kteří jsou ustájeni ve výběhu, který je od podzimu do jara rozbahněný, měkký, občas přes zimu zamrzlý, nerovný a přes léto udusaný pevný, není moc dobrý.

  • 40. Tomáš Langer

    Zaslepenost

    23:08 - 13. 06. 2011

    Reaguje na 19.

    Teda Adalin, ty si umíš krásně protiřečit. Naštěstí zůstáváš konzistentní aspoň v rámci jednoho diskuzního vlákna, tak si toho tolik lidí nevšimne...
    Mohla bys prosím vysvětlit, jak se stane koni, který žije na měkkém povrchu, že má tenčí rohovinu? Jde o rohovinu stěny nebo chodidla? Jak je možné, že je tenčí, když na měkkém dochází k mnohem menšímu otěru? Je opravdu možné, že by tenčí rohovinu měla všechna plemena, jen proto že jsou chována na měkkém?
    Nebo jde jen o neochotu pochopit podstatu napsaného textu, neochotu zamyslet se bez předsudků vůči jedné konkrétní metodě?

  • 41. Tomáš Langer

    Doporučuje tenká chodidla?

    23:20 - 13. 06. 2011

    Reaguje na 29.

    Jájo, pokud mě paměť neklame, fámy o tenkých chodidlech tu rozšiřuje Adalin. Já naopak vehementně tvrdím, že Strasser neučí nic o záměrném ztenčování chodidla (rozhodně ne u zdravých kopyt).
    Ovšem všechno je také věcí definice tenkého chodidla. Pokud někdo považuje chodidlo tloušťky 1,5 cm za přiměřené, pak tedy v jeho očích strouhám tenká chodidla. Jenže takhle tlusté chodidlo je přesně to "obrněné kopyto", o kterém v příspěvku píšeš jako o zamaskovaných patologiích. To je naprosto přesné pojmenování věci a paní Straserová by tě za něj zcela jistě pochválila ;-)

  • 42. jaja

    tenká chodidla

    08:33 - 14. 06. 2011

    Reaguje na 41.

    Nemám čas vyhledávat to v diskusích, ale pozitiva tenkých chodidel jsi v nich vyzdvihoval ty :-) Že tlusté chodidlo kůň nemůže "prošlápnout" a tedy pak nefunguje dostatečně KM.

    Bezmu to ze dvou stran - "obrněné kopyto", byť maskující patologie, umožňuje koním přežít a pohybovat se v nepříznivém prostředí (tvrdo a hodně pohybu mezi žrádlem a vodou). Vzhledem k tomu, že síla působící na rohové pouzdro roste při došlápnutí podle výšky kroku, rychlosti pohybu a tvrdsti povrchu, pak se nebojím, že takové kopyto i přes všechen strach bude stále dobře fungovat. POkud by KM u něho nefungoval nebo byl omezen, pak by to kopyto bylo za chvíi slabé a drolivé atd (jako okované).
    Naopak na měkkém povrchu KM funguje méně - protože není tak nutný, na měkkém jsou síly při dopadu menší. Výsledkem je kopyto slabší, tenčí, což je dobře, protože zase díky tomu může i na měkkém fugnovat KM do potřebné míry, aby ho stále dobře vyživoval.

    To, zda se rohovina otírá nebo přerůstá, je druhá věc. (Tím se dotýkám i tvého příspěvku číslo 40). Jinak síla rohoviny u kopyt koní žijících na tvrdém není dle mě dána pouze intenzivnějším KM, ale i tím, že síly působící krok co krok proti růstu rohových rourek je mechanicky "udusávají". Díky tomu ta kopyta jsou také odolnější proti otěru, než kopyta "neudusané" u koní žijících v měkkém prostředí.

    Vlastní pozorování :-)

    Jinak v přírodě je měkko většinou spojeno s vlhkem, takže tenčí kopyto je pružnější, což ho chrání před snadným vylamováním a praskáním, sušší kopyto je většinou kopyto koní žijících na tvrdém, tajkže díky jeho "udusanosti" se také láme a praská méně. Za nejhorší kombinaci považuji sucho a měkko (písek, piliny), i když kopyt asilních arabů jsem pravda nikdy neviděla, údajně jsou velmi kvalitní...

    Krom toho nelze prostředí (sucho, tvrdo a naopak) oddělit od zpsobu života koně. Koně v suchu (tedy většinou i tvrdu) toho více nachodí, neb voda je daleko, potrava řidší, takže poctivě dušou rohovinu i pumpují krev ve škáře. Koně z vlhčích a tím i měkších oblastí mají většinou vodu i trávu všude kolem a díky tomu toho nachodí méně - kopyta jsou slabší, ale na druhou stranu nejsou tolik zatěžována... Koně z mokřad taky přežívají a prosperují.

    Znovu tvrdím, že příroda je mocná a člověk by se neměl stavět nad ni ;-) i když zdaleka není ideální (z našeho pohledu = jezdecké využití koní a jejich dlouhá životnost i využitelnost - přírodě stačí, že se ty nejlepší geny předají dále a pak si klidně může jejich původní nositel zhynout, pravda, ten nositel nejlepších genů v daném prostředí zhyne později, klidně i proto, že má patologie dobře zamaskované...).

  • 43. jaja

    ještě chodidlo

    08:36 - 14. 06. 2011

    Reaguje na 41.

    Ještě abych doplnila - nejsem pro nechávat koním příliš tlustá chodidla, pokud to není nutné. někdy jsou chodidla nerovnoměrně tlustá a to je pak průšvih, především u koní s ploššími chodidly. Obecné zásady úpravy kopyt říkají, že na chodidlo se má sahat pouze z důvodu odstranění staré rohoviny (takové té "kůry"). Přesto z vlastní zkušenosti vím, že když chci na bosém koni j ezdit v tvrdu, na šutrech apod, pak mu raději nechám více chodidla, odvděčí se mi spokojenějším pohybem. Jsou to vlastně jeho přirozené "botky".

  • 44. lokki

    stěna

    18:01 - 14. 06. 2011

    Reaguje na 41.

    to o těch tenčích kopytech (specielně klenby) sem na diskuze vnesl taky já, už kdysy před lety. Vycházel jsem s poměrů měření kopyt, který původně publikoval jackson (tvrdé povrchy) a porovnával jsem ho s tím, co v reálu měříme my na relativně měkkých půdách (neměřím to sám, takže toto není plurál). Vycházelo nám to tak asi o polovinu až dvě třetiny slabší, než u Jacksonovejch se závislostí na hmotnosti koně - pokud se dobře pamatuju, řešil se tenkrát mustang roll a to, jestli ho lze udělat na tenké stěně. Neshrnul bych to líp než Jaja tak připojím alespon vlastní zkušenost - kopytní klenba by po vystrouhání vžádným případě neměla jít u koně na kterém chcete jezdit promáčknout prstama. Doporučuju pokud vám strouhá kopytář, zkuste si to. A samozřejmě pokud nemáte žádný patky nebo velmi nízký, otlačíte střel...

  • 45. Pavel Mádr

    příroda?

    20:03 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 42.

    K tomu bych rád poznamenal jen to, že pokud vytvoříme koním ideální životní podmínky, tak asi můžeme nechat vše na přírodě. Kdo si ale může ideální podmínky dovolit?
    Proto zůstane na kopytářích, aby upravovali kopyto tak, že bude KM optimálně fungovat a na nás chovatelích zůstane abychom respektovali přírodu a vytvořili pro koně takové prostředí, které bude stimulovat KM a třeba i bude trochu abrazivní, aby se rohovina alespoň trochu otírala.

  • 46. blanka

    ?

    23:03 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 40.

    Tomáši, já tě asi nenechám spát, že? ;)
    Co se týká tenkého chodidla, pokud vím, v poslední diskuzi na toto téma jsi to byl ty a Pavel, kdo se odmlčel a nevyjádřil se k mé explicitně vyjádřené otázce "co tedy strasserovci považují za optimální tloušťku chodidla, které neomezuje kopytní mechanismus". Takže teď laskavě nepřehazuj míč na mou stranu.
    Co se týká masivu rohoviny, tady myslím netřeba komentáře, stačí se podívat na odlišnost kopytních pouzder koní, co žijí na tvrdém a na měkkém. Pro ilustraci ideálně kopyta zdivočelých koní žijících ve volné přírodě. Slabší rohovinou nemám na mysli ztenčenou. Mám na mysli tenčí než u koní žijících v suchu a tvrdu.

  • 47. blanka

    tloušťka

    23:06 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 46.

    Ještě dodám, že nemám na mysli otěr rohoviny, pokud mluvím o masivnějším nebo méně masivním kopytním pouzdru. V rámci podpory tvojí alma mater zkus udržet dekórum diskuze a zbytečně neplýtvat silnými slovy jako zaslepenost apod.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: