Rychlé odkazy:
Kopyta potřebují vodu
16. 06. 2011 16:00, Aktualizováno 17. 09. 2011 15:34
Autor: Pavel Mádr Spoluautoři: alena vostatkova, Ján Mach, Petr Soukup Foto: archiv Pavla Mádra a Petra Soukupa Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 3885 Počet komentářů: 46 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát
Málokdo by dnes pochyboval o tom, že voda je pro kvalitu kopyt jednou ze základních podmínek. Horší už to však je s povědomím, jak se vlastně do těch kopyt má dostat a kolik jí je potřeba, aby to zase nebylo moc. redakce Equichannelu pro vás připravila pro srovnání 4 odborníků zabývajících se koňskými kopyty.
První pohled na tuto problematiku je z pera (tedy klávesnice) MVDr. Pavla Mádra, člena Institutu celostní péče o koně, o. p. s. a studenta Strasser Hoofcare Professional.
Kopytní rohovina a její typy
Jednou ze základních funkcí kopyta je funkce tlumení nárazů při pohybu. Tato funkce je zajišťována takzvaným „kopytním mechanismem" a samozřejmě pružností struktur, které se na tomto kopytním mechanismu podílejí. Struktura zcela zásadně ovlivňující pružnost kopyta je rohovina.
Ta je tvořena odumřelými buňkami epidermis, která je vyživována kopytní škárou. Má v zásadě podobnou strukturu jako srst. Jejím hlavním stavebním materiálem je keratin, což je soubor proteinů obsahující velkou koncentraci sirných aminokyselin, které odpovídají za pružnost a pevnost díky vytváření takzvaných disulfidických můstků. Přítomnost vody v jeho struktuře dává keratinu úžasnou vlastnost - extrémní pružnost. Tvorba rohoviny závisí na celkovém metabolismu a na zdraví koně. Dá se říct, že je odrazem metabolismu koně, jeho výživy a prostředí, ve kterém žije. Je extrémně důležité pochopit, že fungující kopytní mechanismus je naprosto zásadní pro zásobení kopytní škáry živinami, které se podílejí na stavbě rohoviny.
Na kopytě máme několik druhů rohoviny, které se liší svou funkcí, svou strukturou a také tvrdostí:
- rohovina kopytní stěny vzniká na korunce a je vytvářena papilami produkujícími rohovinu v rourkové struktuře;
- rohovina rozpěrek je strukturou v podstatě identická s rohovinou kopytní stěny;
- rohovina bílé čáry je tvořena lístkovou škárou, která je pevně spojena s okosticí kopytní kosti a prolíná se s rohovinou kopytní stěny, takže tvoří pevný, ale pružný závěs rohového pouzdra a kopytní kosti. Tato rohovina je relativně měkčí než rohovina kopytní stěny;
- rohovina kopytního chodidla je v zásadě stejně stavěná jako rohovina kopytní stěny, ale roste pomaleji a množství rourek je menší, tedy je i o něco měkčí. Nespočívá na ní hlavní přenos váhy koně na zem, nicméně chrání chodidlo koně proti poranění.
- rohovina střelu je velmi měkká a pružná, jelikož musí podporovat funkci kopytního mechanismu, tedy roztahování kopytního pouzdra.
Význam vody pro rohovinu
Pro pružnost rohoviny kopyta je zcela zásadní kontakt s vodou. Voda zajišťuje, že mechanické vlastnosti rohoviny jsou takové, že nemůže dojít k popraskání a deformaci rohoviny. Čím měkčí typ rohoviny, tím více potřebuje (obsahuje) vodu. Při vysušení nejvíce trpí rohovina střelu a rohovina „bílé čáry".
Vyschlá rohovina se scvrkává, láme se a drolí se. Každý si může na odřezku rohoviny kopytní stěny ověřit, že během několika dní dojde po seschnutí k zmenšení odřezku na polovinu a ke změně tvaru (ke zkroucení) a je poměrně snadné ji rozlámat. Ztráta pružnosti rohoviny v důsledku vysychání vede k omezení fungování kopytního mechanismu, tedy ke snížení prokrvování kopytní škáry a dalších struktur v kopytě s podobnými důsledky jako má podkování. Dlouhodobé vysychání rohoviny, jinak řečeno dlouhodobá ztráta kontaktu kopyta s vodou, vede k zúžení kopyta se všemi riziky, které zúžení kopyta vytváří jako je vznik podotrochlózy nebo zvýšení rizika vzniku schvácení, atd. Zcela zjevně, pokud vysychá rohovina, dochází k výraznému snížení pružnosti a tím vzniká riziko lámání, rozštěpů a drolení kopytní stěny.
Namáčení kopyt
V přírodě dochází k neustálému kontaktu kopyt koní s vodou, které, byť může být někdy sporadické a krátkodobé, je extrémně důležité pro vývoj zdravé rohoviny a potažmo ke správné funkci kopyta. Koně v přírodě téměř vždy pijí z hladiny ať je to hladina potoka, řeky, vodní nádrže, či pramene. Koně přitom vždy stojí kopyty ve vodě. Koně, podobně jako jiná zvířata s podobným životním stylem, pobývají velmi rádi v blízkosti vody nebo stojící ve vodě. Tak je tomu i u koní žijících v pouštích nebo ve vyprahlých horských oblastech. V pouštích koně hloubí kopyty jámy, ze kterých pijí a současně si máčí kopyta. Toto namáčení samozřejmě není od koní uvědomělá činnost. Je to součást prostředí a součást vykonávání základních životních potřeb koní. Rohovina kopyta se tomuto prostředí přizpůsobovala milióny let. Naši předci, využívající koně pracovně, pravidelně chodili koně plavit. Tím mimo jiné upevňovali rozvoj rohoviny kopyta a posilovali tak zdraví kopyta právě proto, aby byl kůň schopen náročných pracovních výkonů.
Namočená vlhká rohovina je nejenom pružnější, ale i odolnější vůči obroušení. Pokud má rohovina správnou vlhkost, je připravena k pohybu i po nejtvrdším povrchu.
V divočině jsou potoky, řeky, jezera, prameniště, ale co naši koně? Ranní rosa ke zvlhčení kopyt opravdu nestačí, a jsou popsány situace, kdy koně z pastvin měli špatnou kvalitu kopyt a kontrahovaná neokutá kopyta jen z toho důvodu, že neměli možnost máčení kopyt ve vodě. Chovatelé koní, kteří respektují zásady přirozené péče o koně, na to pamatují. Většina to řeší brouzdalištěm, do kterého koně musí vstoupit vždy, když se chtějí napít. Simuluje to situaci v přírodní lokalitě, tady spojení napájení a namočení kopyt. Některé farmy dokonce využívají možností daných lokalitou, kdy využijí tekoucí vodu potoka a upraví pro koně zcela přírodní brouzdaliště. Existují speciální galoše pro koně pro účely namáčení kopyt. V nouzi největší lze samozřejmě postavit koně do čtyř kbelíků s vodou a nechat ho stát alespoň 10 minut denně. Nicméně si myslím, že výstavba brouzdaliště není tak složitou a nákladnou záležitostí, aby ji každý majitel svým koním nemohl dopřát.
Proč nepoužívat oleje a tuky
Velmi často je k vidění používání olejů a tuků na kopyta. Kopýtka po jejich použití vypadají opravdu krásně a jsou blyštivá. Nicméně tímto ošetřením uzavřeme kopyta zvenčí pro vstup vlhkosti do rohoviny. Kvalitu rohoviny působením olejů nezlepšíme. Naopak, dlouhodobě způsobíme vysušení rohoviny se všemi negativními důsledky popsanými výše.
Bertram, J. E. A. and Gosline, J. M (1987). Functional design of horse hoof keratin: the modulation of mechanical properties through hydration effects. J. Exp. Biol 130, 121-. http://jeb.biologists.org/content/130/1/121.full.pdf
Strasser, H. (2008). Podkování - je toto zlo opravdu nutné? Nakladatelství Václav Vydra 142 stran.
Strasser, H. (2009). Celostní ošetřování kopyt koní. Nakladatelství Růže 128 stran.
Bertram, J. E. A. and Gosline, J. M (1986). Fracture toughness design in horse hoof keratin. J. Exp. Biol 125, 29-.
Pollitt, C.C. (1992) Clinical anatomy and physiology of the normal equine foot. Equine vet. Educ. 4, 219-224. http://www.uq.edu.au/~apcpolli/downloads/chrispollitt_clinicalanatomy_andphysiology_ofthenormalequinefoot.pdf
Pollitt, C.C. (2003) Update on the anatomy of the innner hoof wall, Reader in Equine Medicine, School of Veterinary Science , Faculty of Natural Resources, Agriculture and Veterinary Science, The University of Queensland. http://www.equipodiatry.com/update.pdf
Další pohled na vztah vody a kopyt představuje Alena Vostatková, certifikovaný praktikant AANHCP čili zástupkyně tzv. přirozeného trimu Jaime Jacksona:
Kopyto je od přírody vybaveno tak, že je schopno přijímat vodu. Nejvíce vody obsahují měkké struktury - patkové cibulky a střel, nejméně pak kopytní stěna a chodidlo, proto ostrouhané kousky kopyta se po nějaké době zkroutí směrem k chodidlu. Kopyto má nahoře u korunky tzv. glazuru, která chrání a zároveň udržuje vláhu v korunkové škáře. Kopyto je ovšem z 85 % hydratované zevnitř.
Zdivočelí mustangové navštěvují napajedlo 2-3x denně (v závislosti na teplotě a dostupné potravě). Při napájení postupně vstupují do vody, kde se válí a koupou. Kopyta tak nasáknou vodu a omyjí se. Když se podíváme na jejich kopyta, tak jsou perfektní. Myslím, že by majitelé koní měli prostředí svých koní přizpůsobit tak, aby si koně svá kopyta namáčeli při napájení sami. Ne pouze kvůli kvalitě kopyt, ale tato skutečnost je pro koně přirozenější.
Vlhké prostředí kopyta významně nepoškozuje, pokud je správná jejich strava. Ovšem kůň by neměl být konstantně v mokrém prostředí po dlouhou dobu, to kopytům určitě neprospívá. Pro koně je lepší suchý tvrdý terén s občasným namáčením v napajedle. To je ideální stav.
Alena Vostatková - certifikovaný praktikant AANHCP - odborník na přirozenou kopytní péči - metodu přirozeného trimu a konzultant chovu přirozeným způsobem pomocí systému Paddock Paradise.
Webové stránky: www.kone-naboso.cz
Své stanovisko i zkušenosti a pozorování k tématu nám prozradil i Petr Soukup, podkovář specializující se na koně bez podkov:
Voda je nezbytnou součástí živých organizmů. Většina biochemických procesů se odehrává za přítomnosti molekul vody. Pevné části těla, které jsou vybudované z neživých pozůstatků buněk, jako jsou kosti, zuby, zrohovatělá kůže nebo kopytní rohovina, přirozeně obsahují také určité procento vody, která je součástí molekulární struktury této hmoty a značně ovlivňuje její vlastnosti. Většinou platí, že čím tvrdší pevnější a méně pružná tkáň, tím méně vody. Voda je přítomná všude. Například v krvi je obsažena přibližně z 83 %, je ale také součástí svalů (76 %), kostí (22 %) nebo zubní skloviny (2 %). U průměrného kopyta obsahuje střel asi 65-70 %, rohové chodidlo asi 40-45 %, kopytní stěna má přibližně 25-28 % vody.
Struktura kopytní stěny z hlediska hydratace
Stěna kopyta se dá podle struktury rozdělit přibližně na tři na pohled rozeznatelné části.
- Vnější, často pigmentovaná část rohové stěny s větší hustotou rohových rourek, odolná vnějším vlivům (stratum externum);
- Střední nosná, často nepigmentovaná (bílá) část kopytní stěny (stratum medium) - tyto dvě vrstvy společně tvoří hlavní masu rohové stěny;
- Vnitřní část - lístková rohovina (stratum lamellatum), kterou tvoří přibližně 600 lístků po obvodu kopyta, spojuje předchozí části stěny s lístkovou škárou pokrývající kopytní kost.
Tato vnitřní část a za normálních okolností i střední nosná část kopytní stěny mají poměrně stabilní vlhkost, kterou rohovina získává z hojně prokrvené škáry kopyta. Jiné je to u vnější (povrchové) vrstvy stěny, jejíž vlhkost z velké části závisí na prostředí, ve kterém se kůň pohybuje. Celistvá rohovina je sice pro vodu nepropustná, ale zároveň pojivová - mezirourková rohovina dokáže absorbovat poměrně hodně vlhkosti.
Množství obsažené vody zásadně ovlivňuje fyzikální vlastnosti a strukturu rohoviny, což jsem se pokusil demonstrovat jednoduchým pokusem:
Z rohoviny, kterou jsem získal z jednoho kopyta chladnokrevníka při korektuře, jsem vytvořil dva přibližně stejné vzorky o průřezu 12x25 mm a výšce ve směru rourek 11 mm s tolerancí 0,5 mm. Jeden vzorek označený číslem 1 jsem nechal normálně volně v místnosti s vlhkostí vzduchu 65 % a druhý vzorek označený číslem 2 jsem namočil na 24 hodin do sklenice s vodou. Po této době namočený vzorek zvětšil svůj objem ve směru rourek a síla stěny přibližně o 1 mm. Ve směru po obvodu kopyta o 0,5 mm.
Potom jsem oba vzorky stlačil ve směru rourek přibližně na polovinu jejich výšky o 5 mm na stroji k testování odolnosti materiálů proti tlaku:
ke stlačení suchého vzorku byla zapotřebí síla 2 700 kg, ke stlačení namočeného vzorku byla zapotřebí síla 1 700 kg.
A nakonec jsme oba vzorky stlačili na výšku 4 mm:
Ke stlačení suchého vzorku byla zapotřebí síla 8 200 kg, ke stlačení namočeného vzorku byla zapotřebí síla 5 400 kg.
Tady se podívejte na fotografie, jak vzorky vypadaly půl hodiny po uvolnění tlaku:
Suchý vzorek označený číslem 1 se vrátil k původní výšce pouze o 2 mm, má výšku rovnoměrnou 6 mm a zřetelné povrchové praskliny po celém obvodu. Namočený vzorek označený číslem 2 má výšku nestejnoměrnou. Po obvodu se vrátil téměř na původní rozměr 11 mm a střed vzorku nahoře i dole vytvořil důlky hluboké přibližně 1 mm. V rohovině se nevytvořily žádné nové okem viditelné praskliny.
Tento praktický pokus, i když při něm docházelo k nepřesnostem, zcela potvrzuje předchozí teorii o vlivu vody na vlastnosti rohoviny. Se ztrátou vlhkosti roste její pevnost a snižuje se pružnost a houževnatost.
Hydratace kopyt a prostředí
Všeobecně platí, že stav kopyt by měl odpovídat prostředí, ve kterém kůň žije a pracuje, a při tom se vyhnout extrémním stavům. Dlouhodobý přebytek vody v povrchové rohovině nebývá pro koně velkým problémem. Zvyšuje se pouze citlivost kopyt při chůzi na kamenitém povrchu (otlaky) a zvyšuje se opotřebení kopyt. Také je větší pravděpodobnost růstu plísňových a kvasinkových kultur v rohovině.
Dlouhodobý nedostatek vody způsobuje vznik povrchových prasklin způsobených mechanicky při pohybu stěny při rozdílné pružnosti vnitřní a vnější vrstvy a zvětšení pórů ve struktuře pojivové rohoviny, což umožní sporám plísní dostat se hlouběji do struktury rohoviny. Snížením pružnosti rohoviny se zvyšují otřesy přenášené na vnitřní části kopyta a klouby při dopadu kopyta na tvrdou podložku. Také dochází ke zvýšení tlaku na kopytní škáru, způsobené zmenšením objemu vyschlé rohoviny a větší tendence k zužování kopyt.
Nejhorší situace pro integritu kopytní rohoviny nastává při častém střídání obou extrémů. Pro zdravé kopyto je nejlepší udržovat vlhkost rohoviny co nejblíže průměrným hodnotám.
Často se setkávám s tím, že chovatelé kopyta koním záměrně namáčí. V praxi vidím, že pravidelné namáčení kopyt v čisté vodě (v řece) 2-3x týdně po dobu 15 - 30 minut má mírně pozitivní vliv na rohovinu a napomůže ke zmenšení množství povrchových prasklin. Zásadní vliv na průměrnou vlhkost rohoviny ale takové namáčení nemá. V letních měsících je již za hodinu povrchová vrstva rohoviny vyschlá a tvrdá. Na delší dobu se dá vlhkost rohoviny výrazně ovlivnit jen vlhkostí prostředí, ve kterém se kůň dlouhodobě pohybuje. Kopyto se přizpůsobí prostředí a tak to i má v přírodě fungovat. Stává se, že se změnou ustájení se zcela změní i mechanické vlastnosti rohoviny kopyta.
Dlouhodobý pobyt koní v blátě nebo na mokré podestýlce má ale na kopyta vliv velmi negativní. Rohovina se stává méně odolnou a v takovém prostředí se vyskytuje více patogenů a chemické látky narušující strukturu rohoviny. Zeslabení chodidla, praskliny stěny, hniloba střelky a někdy i velmi problémová „nemoc bílé čáry" se u takových koní vyskytuje mnohem častěji. Jednodenní pobyt v takovém prostředí před příjezdem podkováře ke změkčení rohoviny ale zdraví kopyt nijak zásadně negativně neovlivní.
Další možností je použití „nábojů" do kopyt. V horkém letním dnu při pobytu na vyschlé půdě nebo při pobytu koně v boxu s podestýlkou ze suchých pilin ale většinou vyschne kopyto i hmota, kterou jste na „náboje" použili.
Zajímavou funkční ale poměrně nákladnou možností stabilizace obsahu vody v rohovině je mazání kopyt speciálními přípravky určenými ke zvýšení hydratace kopyta. Běžně používané přípravky na kopyta však tímto způsobem příliš nefungují, nebo jen krátkodobě.
Petr Soukup - chovatel, jezdec a podkovář, který se specializuje na koně bez podkov.
Webové stránky: http://www.kopyta.com/
Čtveřici uzavírá MVDr. Ján Mach, praktikující veterinární lékař zabývající se mimo jiné i problematikou kopyt, který absolvoval nejrůznější dostupná školení pojednávající jak o bosých trimech, tak o podkovářství:
Voda je nosičem života. Kde je voda, je i život. Takže je i podstatnou částí kopytní rohoviny. Z toho logicky plyne, že se podílí i na mechanických vlastnostech kopyta. Ovšem velkým omylem by bylo domnívat se, že čím větší obsah vody v rohovině, tím je kopyto lepší (rozuměj pevnější, pružnější atd.), nebo dokonce tvrdit, že takové kopyto by bylo lepší i na tvrdém povrchu, nebo odolnější vůči obrusu.
Mechanické vlastnosti kopyta závisí na několika faktorech:
- genetika,
- výživa,
- pohyb (ten zajišťuje důležitou hydrataci zevnitř, protože přivádí do kopyta krev, která ho vyživuje). Kopyto bude nejlépe prosperovat, když bude kůň 24 hodin denně venku.
- adaptace na určité prostředí.
Důležité je, aby všechny tyto faktory působily spolu, každý jeden z nich může být limitující.
Struktura kopyta
Jenom zjednodušeně se podívejme na problematiku struktury kopytního pouzdra a z toho plynoucí možnosti hydratace: Kopytní pouzdro je celé z kopytní rohoviny, ovšem stěna a chodidlo mají odlišné uspořádání, i když jsou ze stejného materiálu. Stěna kopyta je tvořena rourkami a lístky vmezeřené rohoviny. Tato stěna odrůstá od korunky. Teda přesněji řečeno z papil, které ji tvoří. To znamená, že z papil odrůstá rohovina, která se táhne svisle dolů. Odrůstá od korunky a ve stěně další zdroj růstu nenajdeme (papily zde nejsou). Rohovina klouže podél kopytní stěny po škáře kopytní jako náš nehet. Proto také, když je stěna kopyta příliš vysušená, dochází k podélným prasklinám. Z toho plynou důsledky: stěna kopytního pouzdra by měla být hladká a lesklá, protože se zde dotýkáme její struktury jen a pouze ze strany. Proto na ní bývá i jemná „glazura", a proto je správně, když se tuto glazuru snažíme udržet. Ostatně - existuje běžně komerčně dostupná glazura, jakási leštěnka ve formě spreje. Brání se tím vysušování stěny zvenčí - velmi správné.
U chodidla je to jinak. Jeho škára je tvořena spoustou papil, které rovněž produkují rourky a vmezeřenou rohovinu, ty ale směřují víceméně kolmo k zemi (jako konec drenážní trubky). Geneticky je dán určitý počet papil, který se nemění (něco jako kůže na rukou u člověka). Po koncích rourek se šlape a jsou prodyšné. Když máme určité konkrétní kopyto adaptováno na vlhkou, měkkou půdu, bude větší a jakoby řidší a naopak v suchém prostředí bude kopyto menší a papily semknutější, aby bylo tvrdší. Pokud je vše optimální, jsou kopyta v obou případech pružná a ve svém prostředí velmi funkční.
Hydratace - nebo adaptace?
Nad hydratací kopyt namáčením bych dal velký otazník! Jako jednoduchý příklad poslouží častý jev „přirozeného" chovu 24/7, kdy koně žijí v jakési ohrádce a vedle napáječky a žlabu mají i balík sena, u kterého stojí celý den. Stojí, ani se nehnou. Pro koně je to samozřejmě přirozené. Má geneticky vloženo, že útěkem se chrání před predátory a jinak šetří energií. Takovýchto pacientů mám spousty, zrovna včera jsem takové dva strouhal: mají celkem velký výběh, ale nikdo na nich nejezdí. Mohou do písku i do vody, ale co myslíte, že dělají? Nic nemusí, tak dělají NIC. Jejich kopyta jsou dost mizerná, navzdory celkem pravidelné péči a biotinu.
Podmínkou kvality kopyt je aktivní pohyb - hydratace nebude fungovat, když bude kůň stát celý den nehnutě u balíku sena a metr od toho bude žlab na krmení a napáječka. Když takovým koním začnete máčet na ½ hodiny denně kopyta v kýbli s vodou, moc jim nepomůžete; co se stane, si dovede představit i malé dítě, když je ve vaně ponecháno onu půlhodinu. Kouká na ručičky a vidí, že nejsou nabobtnalé od vody, ale naopak... Takto „rehydratované" kopyto potom stačí vyndat z kýble na nádhernou suchou podestýlku a když bylo máčené, tak většinu vody z chodidla okamžitě vysušíte, takže se scvrkává téměř před očima. Kopytní stěna není v přímém styku s touto osuškou, takže tam to nejde tak rychle. Jaký je výsledek? Chodidlo se zmenší („scvrkne"), stěna už méně a pojítko mezi tím (tedy bílá čára) se může doslova potrhat, aby se rozšířila. Výsledek je, že se roztáhne bílá čára se všemi důsledky. Její otevření umožní jednodušší vstup pro infekci a další vysoušení, nebo hnilobu a rozpad rohoviny v závislosti na prostředí.
Naopak jsem viděl v poušti mnoho arabských plnokrevníků, kterým nikdo kopyta nemáčel. Měli skvělá kopyta (kutí i nekutí). Vysvětluji si to genetikou, výživou, adaptací a pohybem.
Bosé zdravé kopyto má úžasné vlastnosti, ke kterým se nemůže rovnat jakákoliv podkova. Sám chovám dostihové koně a mám vyzkoušeno, že naboso je to při dodržení určitých zásad skvělé. Na druhou stranu denně vidím spoustu bosých koní, které právě jejich majitelé v dobré víře zuli - a nefunguje to. Je jednoduché si rozpomenout, že podkovy nebyly vynalezeny pro parádu, ale funkční ochranu kopyt v prostředí, které není zrovna přirozené (rytířské koně ve stájích na hradě - žádná tráva, žádné máčení). Proto je pro mne nelehké vidět, jak se bosý kůň vrací do boxu nastlaného suchými pilinami. Neexistuje podobné pracovní prostředí, nebo výběhy. Na co si má potom kopyto zvykat? Na podkově je alespoň stále na svém...
Další velmi důležitý faktor je pohyb a obrušování rohoviny. Obecně platí, že čím víc se chodí, tím víc se kopyto obrušuje, ale zároveň adaptuje, takže chodidlo je hrubší, pevnější atd. Z uvedeného plyne velmi důležitý a často opomíjený fakt pro úpravu a péči o kopytní pouzdro: Chceme co nejvyšší stupeň hydratace v daném konkrétním prostředí.
K největším ztrátám vlhkosti dochází především strouháním. Skuteční odborníci (Švýcar Bernard Duvernay a veterinář a zároveň jeden z nejuznávanějších světových odborníků na problematiku kopyt Hans Castelijns - mimo jiné doporučující používání glazur na stěnu kopyta) se chovají k chodidlu velmi citlivě. Jen si uvědomte, co se stane, když po vystrouhání položíte nohu na podložku: zůstává po ní mokrý otisk...
Mazat - nemazat?
Korunku masírujeme krémy, aby vyživovala co největší papily produkující stěnu (vzpomeňte, jak fungují hydratační krémy na ruce u vás). To taky znamená, že chceme mít hydratovanou celou korunku, ze které vychází i glazura jako jemný, někdy mléčně zbarvený povlak. Stěnu můžeme mazat klidně voskem. Nejpřirozenější jsou živočišné nebo rostlinné tuky (glazura). Ovšem tou největší chybou by bylo mazání chodidla a bílé čáry. Především u bílé čáry by došlo k uzavření důležitých pórů (průduchů). To by bylo velmi špatně: uzavření choroboplodných zárodků, tvorba dutin, a v závislosti na prostředí vznik problémů. Například ve vlhkém prostředí mykózy, nebo dokonce hniloba (fusobacterium necroforum) a bílá čára se mění na černou. Zrohovatěnému chodidlu a vazivovému střelu mazání tolik neškodí. Ale proč mazat, když se může zvětralá rohovina přirozeně obrousit, nebo odpadnout.
MVDr. Ján Mach - veterinární praxe pro koně http://www.machvet.wz.cz/
Připojené obrázky
Připojené články
| 19.06. 2003 00:00 | Stručný pohled do anatomie kopytního pouzdra |
| 04.07. 2003 00:00 | Jak se mění kvalita kopyt koní v průběhu čtyř ročních období |
| 05.04. 2006 00:00 | Nepropustnost rohoviny a chemické vlivy na ni působící |
| 17.02. 2010 05:00 | Přirozený trim: životní podmínky koní až na prvním místě |
| 24.02. 2010 05:00 | Kopyta domácích a divokých koní |
| 02.06. 2011 16:00 | Fyziologická úprava kopyt dle Dr. Strasserové - východiska |
| 12.08. 2011 11:00 | Návštěva Hněvšína: Koně naboso nebo koně naboso? |
| 08.09. 2011 08:00 | Václav Vydra týrá koně...? |
| 01.09. 2011 11:00 | Petr Soukup: Můj názor na metody péče o kopyta |
| 08.09. 2011 15:00 | Oficiální vyjádření serveru EQUICHANNEL.cz ke vzniku nových dílčích kvalifikací „kopytář“ a „chovatel koní celostní metodou“ |
Ohodnoť článek:
1 2 3 4 5
Čím více bodů, tím lepší hodnocení.
Linkuj na:
Naši partneři
-
-
-
EQUISERVIS spol. s r.o.
Servis pro vás a vašeho koně.
www.equiservis.cz
info@equiservis.cz
+420 257 316 782
Copyright (c) 1997 - 2011 EQUICHANNEL.cz - ISSN: 1213-0737
E-mail: info@equichannel.cz
EQUICHANNEL.cz je členem internetové reklamní sítě OUTDOORNET
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
díky
22:16 - 16. 06. 2011Velmi pěkné a zajímavé čtení, děkuji všem autorům.
Namáčení
22:21 - 16. 06. 2011Hlavně poslední příspěvek myslím logicky poukázal na to, že co je namočné jen chvíli, má potom rychle tendenci se vysušovat. Pokud p. Soukupa je taky zajímavý - co je namočené, je pružnější, ale jakmile přijde o zdroj hydratace, začne se rychle vysušovat.
důležité informace
22:29 - 16. 06. 2011V článku se objevuje spousta důležitých informací, které není nikdy na škodu připomenout... Děkuji.
Ablace - Dr. Mach
23:19 - 16. 06. 2011Zaujaly mě webové stránky doktora Macha. Podívejte se sami na sekci Případy, zejména zásah jménem ablace potěší všechny, kdo nemají rádi krev na kopytech: http://www.machvet.wz.cz/ablace.htm
Ty obrázky stojí za shlédnutí.
Tomáš
Pozor na logiku
23:20 - 16. 06. 2011Reaguje na 2.
To je vcelku logické. Vcelku nelogické by ovšem bylo z toho vyvozovat, že kopyta se namáčet nemají.
logika
10:09 - 17. 06. 2011Reaguje na 5.
A co by bylo tedy logickým závěrem, podle mistra logiky?
ablace
10:09 - 17. 06. 2011Reaguje na 4.
Stránky znám a kdyby sis s panem doktorem promluvil, tak by ses možná dozvěděl něco, co by se do tvé manipulační diskuze nehodilo ;)
Re: ablace
12:04 - 17. 06. 2011Reaguje na 4.
Ono je rozdíl strouhat do krve zdravé kopyto a nemocné kopyto. Tato metoda se popisuje i ve veterinárních učebnicích jako možnost terapie laminitidy. Příště by chtělo si o problému nejdříve něco nastudovat a až poté někoho kritizovat
názor
07:30 - 18. 06. 2011V podstatě se dá souhlasit se všemi přispivateli.Myslím článku u diskuzních názoru je to zase "typische czechische".Opět je zde ale zase potřeba zapojit logiku a srovnat to s přírodou.Né všude mohou koně po celý den (dní)být v blízkosti vodních zdrojů,ale tento problém určitě vyřešila příroda sama procentem vody obsaženým v těle.která v potřebných situacích udrží potřebnou vlhkost v orgánech,tedy i v kopytech a pohyb po ranní rose není nijak nedostačující,ale musí mít koně tuto možnost. Nejdůležitější součásti pro dobrou funkci kopytního mechanismu je ovšem pohyb.
pohyb
15:30 - 18. 06. 2011Tak jsem po přečtení článku opět skončila u toho, že pohyb, pohyb a zase pohyb je základ zdraví:) Můžem namáčet, krmit a strouhat sebelíp, ale pokud bude koník nečině stát ve výběhu, je nám to k prdu:) Jinak opět jeden ze článků,co si ráda přečtu:)
pohyb
15:43 - 18. 06. 2011Reaguje na 10.
Ano a to je i důvodem, proč se tolik celoživotně nebo velkou část života okovaných koní dožívá v plném zdraví vysokého věku - pokud ovšem měli nutné zlo - podkovy proto, že byli plně vytížení. Jenže dnes má málo lidí na koně dost času, výběh to moc neřeší, jak ukazují zkušenosti. Dobře, že aspoň nejsou zbytečně okovaní, takže se nedostatek pohybu a omezení KM nenasčítá.
a nejen pohyb
15:49 - 18. 06. 2011Reaguje na 11.
Aby z toho zase nebylo dogma - pohyb ano, pokud jsou v pořádku korektury kopyt, krmení, ustájení, aliminace stresu... no a když je ještě namáčím, musí být dokonalý:)
Kopyta
11:19 - 20. 06. 2011Opravdu zajímavý článek!!! Moc se mi líbí a doufám že se z toho hodně lidí poučí. Děkuji!!! :D
Kopytá a voda
13:27 - 20. 06. 2011Mne sa najviac páčil príspevok dr. Macha a súhlasím s jeho názorom, že nad hydratáciou kopýt namáčaním treba dať veľký otáznik, resp. nerobiť z toho podmienku sine qua non. Z vlastného pozorovania viem, že väčšina koní nepovažuje za prirodzené liezť do jazera alebo rieky (obzvlášť ak nevidia dno), v drvivej väčšine tam ponoria predné nohy, zadné nechávajú "na suchu" a pijp tak. Kvalita zadných kopýt by teda musela byť podstatne horšia. (Len námatkou kone vo voľnosti takto pijúce: http://salta.rajce.idnes.cz/Pijuce_kone/ Našim koňom pretekal cez pasienok potôčik, z celého stáda do neho chodil len jediný kôň. Pri napájadle sme im vyrobili výmol, aby si kopytá namáčali, ale niektoré kone predvádzajú priam akrobatické kúsky, aby si kopytá nenamočili. Sťažoval sa na to aj V. Vydra, keď sme u neho boli na kurze, že veľa razy sa tie kone napijú z bazénika, v ktorom si majú máčať kopytá, než by do neho stúpili a napili sa z napájadla, Rozhodne by som si netrúfala povedať, že kone prirodzene pociťujú potrebu namáčať si kopytá :-) Zavádzajúpce je aj neustále tvrdenie o tom, ako majú divoké kone (na rozdiel od domestikovaných) zdravé kopytá, nie je to tak vždy, napr. http://www.wildhorseresearch.com/index.html za pozornosť stojí táto časť: Given the moderate evidence of sub-optimal foot health, it may be inappropriate to judge the feral horse foot as a benchmark model for equine foot health. Previous observers and proponents of the "natural" foot model were apparently unaware of this inner pathology but regardless, had made assumptions and recommendations for domestic foot care, such as promotion of solar loading and excessive bevelling of the distal hoof wall.
Kopytá a voda
13:27 - 20. 06. 2011Mne sa najviac páčil príspevok dr. Macha a súhlasím s jeho názorom, že nad hydratáciou kopýt namáčaním treba dať veľký otáznik, resp. nerobiť z toho podmienku sine qua non. Z vlastného pozorovania viem, že väčšina koní nepovažuje za prirodzené liezť do jazera alebo rieky (obzvlášť ak nevidia dno), v drvivej väčšine tam ponoria predné nohy, zadné nechávajú "na suchu" a pijp tak. Kvalita zadných kopýt by teda musela byť podstatne horšia. (Len námatkou kone vo voľnosti takto pijúce: http://salta.rajce.idnes.cz/Pijuce_kone/ Našim koňom pretekal cez pasienok potôčik, z celého stáda do neho chodil len jediný kôň. Pri napájadle sme im vyrobili výmol, aby si kopytá namáčali, ale niektoré kone predvádzajú priam akrobatické kúsky, aby si kopytá nenamočili. Sťažoval sa na to aj V. Vydra, keď sme u neho boli na kurze, že veľa razy sa tie kone napijú z bazénika, v ktorom si majú máčať kopytá, než by do neho stúpili a napili sa z napájadla, Rozhodne by som si netrúfala povedať, že kone prirodzene pociťujú potrebu namáčať si kopytá :-) Zavádzajúpce je aj neustále tvrdenie o tom, ako majú divoké kone (na rozdiel od domestikovaných) zdravé kopytá, nie je to tak vždy, napr. http://www.wildhorseresearch.com/index.html za pozornosť stojí táto časť: Given the moderate evidence of sub-optimal foot health, it may be inappropriate to judge the feral horse foot as a benchmark model for equine foot health. Previous observers and proponents of the "natural" foot model were apparently unaware of this inner pathology but regardless, had made assumptions and recommendations for domestic foot care, such as promotion of solar loading and excessive bevelling of the distal hoof wall.
Kopytá a voda
13:27 - 20. 06. 2011Mne sa najviac páčil príspevok dr. Macha a súhlasím s jeho názorom, že nad hydratáciou kopýt namáčaním treba dať veľký otáznik, resp. nerobiť z toho podmienku sine qua non. Z vlastného pozorovania viem, že väčšina koní nepovažuje za prirodzené liezť do jazera alebo rieky (obzvlášť ak nevidia dno), v drvivej väčšine tam ponoria predné nohy, zadné nechávajú "na suchu" a pijp tak. Kvalita zadných kopýt by teda musela byť podstatne horšia. (Len námatkou kone vo voľnosti takto pijúce: http://salta.rajce.idnes.cz/Pijuce_kone/ Našim koňom pretekal cez pasienok potôčik, z celého stáda do neho chodil len jediný kôň. Pri napájadle sme im vyrobili výmol, aby si kopytá namáčali, ale niektoré kone predvádzajú priam akrobatické kúsky, aby si kopytá nenamočili. Sťažoval sa na to aj V. Vydra, keď sme u neho boli na kurze, že veľa razy sa tie kone napijú z bazénika, v ktorom si majú máčať kopytá, než by do neho stúpili a napili sa z napájadla, Rozhodne by som si netrúfala povedať, že kone prirodzene pociťujú potrebu namáčať si kopytá :-) Zavádzajúpce je aj neustále tvrdenie o tom, ako majú divoké kone (na rozdiel od domestikovaných) zdravé kopytá, nie je to tak vždy, napr. http://www.wildhorseresearch.com/index.html za pozornosť stojí táto časť: Given the moderate evidence of sub-optimal foot health, it may be inappropriate to judge the feral horse foot as a benchmark model for equine foot health. Previous observers and proponents of the "natural" foot model were apparently unaware of this inner pathology but regardless, had made assumptions and recommendations for domestic foot care, such as promotion of solar loading and excessive bevelling of the distal hoof wall.
wildhorseresearch.com
15:47 - 20. 06. 2011Tahle zpráva Pollitta a Hampsona má jeden malý problém. Jde sice o výzkum divoce žijících koně, ale NEJDE o výzkum koní, žijících ve svém přirozeném prostředí. Ti koně nežijí na poušti proto, že se jim tam nejlíp vegetuje, ale proto, že je tam vytěsnili lidé z jiných oblastí. Kůň není typicky pouštní zvíře a zobecňovat poznatky z tohoto prostředí je přinejmenším na zvážení. Pokud koně MUSÍ (nemají jinou možnost) cestovat mezi místem potravy a jediným místem, kde je v okolí voda i více než 100 km, nelze z toho vyvozovat, že je pro koně normální být 2-3 dny bez vody. Ti koně tím pravděpodobně trpí, ale nemají jinou možnost, jinde jim lidé nedovolili žít. Z toho pak mohou vyplývat ony zmíněné vnitřní patologie kopyt. Pořád platí, že suchá rohovina se smršťuje, takže dlouhodobě vyschlá kopyta jsou díky tomu prakticky vždy kontrahovaná. Čili rozlišujme volně žijící koně a koně žijící ve svém přirozeném prostředí.
Pokud se týká vztahu koní k vodě, asi jsou v tom velké individuální rozdíly. Třeba naši koně chodí do vody často, nevadí jim zůstat v řece 15 minut nebo se za den několikrát brodit (rekord během jednoho loňského putování byl 21 brodů :-) a jeden z našich koní do do řeky dokonce lehá celý (koupe se jako ve vaně). A nikdo ho k tomu nenutí...
Měření Petra Soukupa
15:55 - 20. 06. 2011Ještě bych rád vyzdvihnul v článku prezentovanou aktivitu Petra Soukupa - mechanická měření suché a namočené rohoviny. Tohle je podle mě příklad postupu, jak se dozvědět o problematice něco nového. Velmi oceňuji snahu udělat vlastní měření, kde má člověk jasno o podmínkách experimentu a neváhá se o jeho výsledky podělit s veřejností.
Tomáš
prostředí
19:17 - 20. 06. 2011Reaguje na 17.
Kde na naší planetě žijí koně ve svém přirozeném prostředí? V Mongolsku, kam dnes zpátky do svého původního prostředí vypouštíme jediného zástupce divokého koně? Později už rozlišujeme 4 skupiny koní, s velmi odlišnými přirodními podmínkami - kromě už zmíněných stepních koně orientální, okcidentální a nordické. I v rámci jednotlivých skupin jsou obrovské rozdíly - viz polopouštní původ koní arabských a íránských, jejichž domovinu můžeme těžko srovnávat s podmínkami vzniku anglického plnokrevníka. Nejdůležitější stále zůstávají podmínky odchovu každého konkrétního jedince. Kdo chová koně v suchém prostředí, má smysl máčet kopyta na 15 min denně, aby se nasbíraná vlhkost ihned vsákla do okolního prostředí? Chceme změkčovat rohovinu koním, kteří se po zbytek dne pohybují po t vrdém povrchu a můžou se tak snáz otlačit? Z mé zkušenosti se bosým koním chodí nejpohodlněji v suchém létě, nejhorší je to naopak v období dešťů, kdy koně potřebuju převést přes tvrdý hrbolatý nebo kamenitý povrch.
Pokusy Petra Soukupa mě také zaujaly, dalším krokem je podobné pozorování in vivo, za jinak stejných podmínek (tj. stejné úpravy, stejný pohyb, rozdíl jen v hydrataci) a sledovat následné možné praktické využití koně v našich českých podmínkách.
kopyta a prostředí
08:53 - 21. 06. 2011Pro zajímavost: http://www.tribeequus.com/ - sjeďte kousek níž, kde jsou odkliky na koně žijící zdivočele v různých typech prostředí - a jejich kopyta (rámeček Hoof Form - Its All About Adaptation!). Není toho moc, ale přesto si člověk udělá velmi dobrý názor na to, jak nutně potřebují všichni koně mít jeden jediný "správný" tvar kopyt :-) A taky na to, že není divoký kůň jako divoký kůň :-)
kopyta a prostředí
22:35 - 21. 06. 2011No jo, s radostí potvrzuju, že to tak je - It´s all about adaptation! Jediný blud, který tu pořád vidím je názor, že Strasser vyžaduje nějaký jediný správný tvar kopyt. Strasser trim je o principech, na kterých stojí správné fungování kopyta a ne na jednotné šabloně pro všechna prostředí. Už by bylo dobré s tímto nepravdivým argumentem skončit.
Zajímavé je, že obrázky koní a jejich kopyt z prérie západní části USA, která má k přirozenému prostředí koní nejblíže, jakoby vypadly z učebnice Dr. Strasserové. Na rozdíl od tvaru kopyt, který jako správný představují kopytářské školy pocházející ze suchých a kamenitých oblastí USA. Možná se spokojují se studiem toho co mají "za domem" a nezajedou se podívat " k sousedům".
Podmínkám, běžným u nás asi nejvíc odpovídají koně z Dartmooru s ostroúhlými špicemi a mírně přerostlými stěnami (hlavně v patkách). Takto by vypadali koně u nás, pokud by byli jen v pastvině a nikdo na nich nejezdil. Přerostlá stěna se buď ochodí nebo oláme. Mám čerstvou zkušenost s haflingem, o kterého se nikdo nestaral 8 měsíců a jeho kopyta vypadala přesně tak jako u těch dartmoorských. Jakmile "sukně" přerostly určitou hranici, začaly se vylamovat - přizpůsobily se prostředí.
Abych se vrátil k té adaptaci na podmínky chovu. Je z toho čím dál jasnější, že pokud chceme, aby nám bosí koně dobře chodili i na kamenitém terénu, musí na něj být zvyklí, adaptovaní. Na něj si nezvyknou ani stáním v boxu, ani popocházením po měkké pastvině. Stále více lidí si začíná uvědomovat, že chov koní se mění, stejně jako se mění většinový způsob využívání koní. Že je potřeba na chov koně pohlížet v celku, nikoliv podle zažitých schémat. Že nemůžeme izolovaně řešit kopyta, izolovaně výživu, nárazově řešit pohybování koně, že potřebujeme najít takový způsob chovu, který koni umožní se adaptovat na to, co od něj v těch krátkých chvílích společného života chceme.
kopyta a prostředí
15:46 - 22. 06. 2011Tak pod toto bych se klidně podepsal. Prosazovat metody Rameyho a Jacksona, které evidentně kopírují kopyto koní žijících na kamenitém povrchu, v našich podmínkách je nesmyslné. Potom by opravdu bylo nutné chovat koně v lomu.
V tomto je přístup Dr. Strasserové geniálně univerzální. Proto neustále opakuji, že nejde o metodu, ale o principy a zásady, které respektují proměnné prostředí.
Hlavní je umožnit koním dostatek pohybu, stimulovat je k pohybu, podporovat funkci kopytního mechanismu a provádět korekce udržující správnou funkci kopyt.
Hydratace a voda je nepochybně také součástí zdravých kopyt.
Patologické změny na kopytech koní ze suchých a kamenitých oblastí jsou právě důsledkem kontrakcí vzniklých kvůli vysušené rohovině kopyta.
prostředí
16:01 - 22. 06. 2011Máčet kopyta má smysl kdykoliv (tedy pokud nemrzne). Právě v největším horku je rozhodně lepší kopyta namáčet častěji nebo na delší dobu. Opticky to může vypadat, že kopyta vyschnou velmi rychle, ale voda zachycená do matrix keratinu uniká velmi pomalu. V každém případě v horku je nutnost namáčení extrémně důležitá.
Hydratovaná rohovina je pružná, proto ani na pevném povrchu nemůže dojít ke vzniku otlaků. Opak je pravdou. Otlaky jsou způsobeny tvrdou nepružnou rohovinou. To snad je i z pokusu pana Soukupa naprosto zjevné. Pokud by vznikaly otlaky u dobře hydratovaného kopyta, zjišťoval bych deformity. Je kopyto kontrahované, je KK ve fyziologické poloze, nejsou přerostlé nebo podsazené patky, jsou rozpěrky a klenba chodidla ve fyziologických proporcích? Atd.
prostředí?
19:39 - 22. 06. 2011A ze které části pokusu je naprosto zjevné, že u nehydratované rohoviny dochází k otlakům? A jaké, prosím popište přesně, nacházíte u otlaků deformity? No asi je to spíš řečnická otázka, nemusíte odpovídat. Z pokusu je naopak zjevné, že málo hydratovaná rohovina je tvrdá, poměrně křehka a má velmi vysokou mez pevnosti. Z toho plyne, že i přesto, že dobře odolává rázům, přenáší je dál na kostru a méně je tlumí - a toto všechno vhodně doplnuje dřív citované práce o divokých koních. A naopak, hydratovaná rohovina je houževnatá, pružná a mnohem měkčí - z čehož odvozením celkem logicky plyne, že bude potřeba mnohem větší tlouštka na to, aby jejím průhybem nedocházelo při rázu zvláště malého tvrdého předmětu jako je třeba makadam k otlakům klenby. Jsem si jist, že s tímto jevem se v celostním přístupu jistě počítá ? Z vlastních zkušeností souhlasím z jájou - na tvrdé cestě je potřeba dávat na mokrá kopyta pozor, ne se uklidnovat tím, jak jsou krásně hydratovaná....
Otlaky
19:47 - 22. 06. 2011Reaguje na 23.
"Hydratovaná rohovina je pružná, proto ani na pevném povrchu nemůže dojít ke vzniku otlaků."
Tak jinak, v čem si snáz otlačím nohu od kamene, když půjdu po kamenité cestě - v jarmilkách nebo v pohorkách?
Není to přece rohovina, co se otlačuje, ano, ta je pružná a uhne. Ale otlak je ve škáře, to snad všichni víme.
...
20:05 - 22. 06. 2011Reaguje na 24.
se omlouvám, že sem zase vylít - ale tomuhle už se nedalo říct ani spekulace. Z hydratací je trochu potíž - víme, že je důležitá a že její míra odpovídá velmi zhruba životnímu prostředí, ale to je asi tak všechno, žádnej manuál - tohle je správně, tohle je moc a tohle zase málo a takhle se to pozná.... Pro někoho, kdo koně chová a venčí - nijak pejorativně, je to naopak způsob života s koněm, kterej mám rád - to není vážnej problém. Ale pokud s koněm pracujete jako jezdec nebo trenér, je potřeba mít skutečně exaktní informace a zkušenosti, protože každej neuváženej zásah do kopyt (a tím je i máčení v nevhodnou dobu) koně vyřadí s provozu...
lokkimu doporučuju číst
20:25 - 22. 06. 2011Reaguje na 24.
Logicky, pokud bude kůň chodit po pružné rohovině nemůže být škára kopyta stísňována, kopytní mechanismus funguje a nebude docházet k žádným otlakům. Proražení, či zlomení rohovin je mnohem pravděpodobnější u dehydratované rohoviny než u rohoviny hydratované. Pružná vlhká rohovina je mnohem odolnější. Doporučuji přečist odkazy uvedené v mém článku.
Na tvrdé cestě bude optimálně hydratovaná rohovina odolnější než rohovina dehydratovaná a především kopyto bude fungovat zcela fyziologicky
Téměř všechny deformity jsem vyjmenoval. Cituji:
"Je kopyto kontrahované, je KK ve fyziologické poloze, nejsou přerostlé nebo podsazené patky, jsou rozpěrky a klenba chodidla ve fyziologických proporcích? Atd."
Doporučuju nejdřív pořádně číst a pak se ptát.....
otlaky
20:36 - 22. 06. 2011To je otázka naprosto zcestná. Když půjdete bosa, tak si otlačíte nohu? Otázka by měla znít: otlačím si nohu pokud půjdu v padnoucích botách nebo v botách o číslo menších? A jen doplním, že bude úplně jedno po čem půjdete.
Představa, že si kůň otlačí nohu od kamínků není správná. Otlak vzniká soustavným stlačením škáry mezi kopytní kostí a rohovým pouzdrem. Pružná rohovina znamená menší roziko otlaků pokud nemá kopyto deformity.
Ano, pružná rohovina uhne a nedovolí stlačování kopytní škáry.
Připadá mi to naprosto logické, Vám ne?
otlaky
20:36 - 22. 06. 2011Reaguje na 27.
"Na tvrdé cestě bude optimálně hydratovaná rohovina odolnější než rohovina dehydratovaná"
Tak jak je tedy možné, že jakmile rohovina změkne, koním se po kamení chodí hůř?
Jinak mě zaujala jedna věc, pane Mádr. Poprosil jste Honzu Macha o sepsání názoru, ale očividně s ním nesouhlasíte. Proč jste ho vůbec tedy uveřejnil a když už jste ho uveřejnil, tak proč nevyvrátíte jeho myšlenky argumenty? Gesto - tak to prostě není (byť to nebylo řečeno na plno) - mi přijde trochu neprofesionální a k vašemu kolegovi nefér.
Otlaky
20:37 - 22. 06. 2011Reaguje na 28.
Asi žijeme v jiném světě, protože já znám otlačení od kamení. Rohovina uhne, ale kam? Nad ní není přece vzduchoprázdno? Kam uhne škára a kopytní kost? Nerozumím jazyku vašeho kmene..
kopytní mechanismus
20:44 - 22. 06. 2011Reaguje na 30.
To bude asi tím, že nevnímate, že existuje kopytním mechanismu. Protože při došlapu koně na podložku se kopytní pouzdro rozšíří, poklesne kopytní kost, poklesne kopytní klenba a škára kolem kopytní kosti zvětší svůj objem díky těmto pohybům. bez KM se bude kopytní škára otlačovat.
Zkuste si přečíst článek o kopytním mechanismu a zkuste to pochopit. Pak možná nalezneme společnou řeč.
Otlaky
20:47 - 22. 06. 2011Reaguje na 31.
Článek jsem četla a k vašemu překvapení vnímám kopytní mechanismus. Jak to souvisí s tím, že se kůň nemůže otlačit od kamení? Proč se koním po kamení chodí hůř a tím hůř, čím mají tenčí chodidlo? Můžete to prosím objasnit, jak to myslíte? Kopytní kost poklesne, klenba se zploští a pokud se pod chodidlem nachází ostřejší kámen, tak prostě bude tlačit přes tenkou rohovinu až na civlivé struktury.
konfrontace názorů
20:51 - 22. 06. 2011To nenbyl můj nápad publikovat v jednom článku více názoru. Nicméně mi to připadá docela vhodné, protože si může každý udělat svůj názor.
Já jsem svůj postoj k problematice dal ve svém článku a v diskuzi jasně najevo. To mi naopak připadá zcela fér, proože druhá stana má stejnou možnost.
názory
20:54 - 22. 06. 2011Reaguje na 33.
ok, to dává smysl. Díky za odpověď. Myslela jsem, že hlavním autorem, který oslovoval ty ostatní, jste vy.
už jsem to napsal
21:06 - 22. 06. 2011Reaguje na 32.
Myslím, že teď zase já nerozumím řeči Vašeho kmene.....
Problém je asi v tom, že si myslíte, že otlak vziká našlápnutím na ostrý kámen.
Mám pocit, že buď nečtete, co jsem napsal, nebo tomu nechcete rozumět.
Prosím přečtěte si to ještě jednou, vše podstatné už jsem napsal.
Jen douška: Při došlápnutí je škára kopyta rozšížená, tedy upolněná, nikoliv stlačená. Proto při fungujícím KM nemůže být při chůzi otlačována.
sepsání článku
21:08 - 22. 06. 2011Reaguje na 29.
Blanko, ten článek je dílem redakčním, tedy to, kdo do něj dal své názory, zpackala redakce (především já), nikoli pan Mádr :-) Pan doktor Mádr původně napsal tento článek a po naší domluvě jsme jej rozšířili o další názory - oslovila jsem celou řadu různých lidí, kteří mají ke kopytům blízko - tři mi poslali zpracované své názory a ty jsou k panu Mádrově pohledu na věc přidané.
Omlouvám se, pokud to tak nevypadá na první pohled, ještě to do anotace upravím, aby to bylo jasné :-)
otlak
21:16 - 22. 06. 2011Reaguje na 35.
No problém bude v tom, že v mém kmeni se kůň může otlačit na kameních a ve vašem kmeni nikoliv. V mém kmeni při měkké rohovině chodí citlivěji, ve vašem pohodlněji. Mluvím z osobní zkušenosti. Tak to asi uzavřeme, protože společnou řeč zřejmě nenajdeme a nerada bych kvůli tomu kopala válečnou sekeru ;)
hydratace
21:24 - 22. 06. 2011Ještě poslední dotaz - jak dlouho dle principů dr. Strasser musím každý den máčet kopyta v obdobích sucha, aby rohovina zůstala dostatečně pružná? Hovořím o zdravém kopytu bez patologií. (doufám, že se dozvím explicitní údaj, ne jako posledně s tou nedořešenou tloušťou chodidla).
namáčení
21:44 - 22. 06. 2011Reaguje na 38.
Normálně stačí 10-15 minut denně. Pokud je horko a sucho, tak klidně 15 minut 3x denně. nebo 2x denně 30 minut. Není to nic exaktního. Rozhodně je podstatně lepší namočit jen jednou na 10 minut než nic. Jinak to není jen princip Dr. Strasser. Všechny bosonohé školy to doporučují. Doufám, že se nerozpoutá diskuze o minuty a četnost namáčení. :-)
otlaky
22:00 - 22. 06. 2011Taky mám stejnou zkušenost jako adalin - a naše koně už nějakej ten kilometr odběhali. Otlak - tedy abychom si rozuměli - prokrvácená část rohoviny o velikosti padesátníku až amerického stříbrného dolaru v oblasti kopytní klenby nebo střelu, patrná při korekturách - zcela jednoznačně vzniká rázem ostrého tvrdého předmětu do uvedeného místa (tedy netvrdím, že by nemohl vzniknout i jinak, ale takhle ho uděláte na stoprocent). Už jsem viděl po makadamu i zhmožděniny patek, tedy něco jako mnohočetné otlaky. A zkušenost mi taky ukázala, že to způsobuje slabá klenba, nízké patky a vliv hydratace je spíš typu čím vlhčí, tím hůř. Takže samozřejmě pokud si myslíte, že takto mechanicky otlaky vzniknout nemohou a klidně by jste se vydal v dobře padnoucích jarmilkách do alpských sutových polí, tak je potom jasné, že se s adalin nemůžete nikdy shodnout :-).
vlhkost
22:33 - 22. 06. 2011Kdyby Petr Soukup udělal pokus s rohovinou, jednou suchou, druhou máčenou 3x denně na 10 minut, zajímaly by mě rozdíly. A to nemyslím ironicky.
odkaz
08:28 - 23. 06. 2011Reaguje na 37.
Přidávám odkaz pro zájemce, kteří mají zájem pochopit vznik odlaků.
http://www.hosshoofho.com/uploads/2/7/4/2/2742461/sandybruising_article1.pdf
Předpokládám, že nejste šílenci a nenutíte koně cválat po makadamu. Chůze po makadamu, žádné odlaky samozřejmě nezpůsobí, právě proto, že bosý kůň dobře cítí kam našlapuje a je velmi opatrný na takovém povrchu. To je naprosto přirozené.
Jinak bych rád slyšel vysvětlení, jak podle Vás vzniká otlak na podkovaných kopytech a v kopytech s přerostlými patkami a u koní s nadměrně tlustým chodidlem? Tam zjevně nemůže kámen způsobit zhmoždění přes stěnu chodidla.
Vlhko a tvrdost rohoviny
08:34 - 23. 06. 2011Takový menší subjektivní pokus jsem udělala před pár dny: nutnost vystrouhat kopyta tří koní žijících 24/7 a v tuto roční dobu se pohybujících přenážně o pastvině, kde je už dost vypasená tráva + minimálně zpevněný povrch (co se chodí napít nebo v dešti zobat seno).
Vzhledem k horku přes den, hmyzu a suchu jsem se rozhodla strouhat ráno a po dešti. Předchozí den pršelo, ráno byla ještě vlhká hlína, tráva mokrá jako rosa. Udělala jsem 4 kopyta (tak hodinu...jsem pomalá), pak už začalo být příliš teplo a rohovina začala nějak tvrdnout :-) K večeru lehce sprchlo (skutečně lehce), přes noc jako vždy byla rosa, další ráno jsem udělala další 4 kopyta - byla akorát "měkká". Po poledni jsem si všimla nějakých nerovností, tak že je doupravím, ale už jsem si neškrtla. profík s profesionálním náčiním by si škrtnul, ale vrzal by u toho zuby :-) celý den nepršelo a já to zkusila další ráno po noční rose - půda byla skoro suchá. Bylo to něco "mezi" - škrtla jsem si, ale mákla. Upřímně, počkala jsem si na další déšť následující den, abych pořádně dodělala posledního koně a nedřela jak černá :-)
Z mých zkušeností - noc strávená na orosené trávě kopyta navlhčí, noc strávená v bahně je výrazně změkčí (chodidlo, samozřejmě, a střel). Když jsme kdysi kuli, dávali jsme náboje, minimálně na noc, někdy, když bylo hodně sucho a horko, to nestačilo a snažili jsme se dávat je na den a noc, což samozřejmě bylo méně praktické :-)
otlaky
08:39 - 23. 06. 2011Reaguje na 42.
Z mých zkušeností:
- otlaky podkovaných koní = ti koně mají většinou vybrané chodidlo, tedy ztenčené. Plus je samozřejmě někteří lidi hloupě nutí běhat po šutrech - je pravda, že bosý kůň by to sabotoval mnohem výrazněji, že okovaný. Ale to je otázka lidské blbosti, neběhá se po tvrdu a hrbolatu ani naboso, ani s podkovami - to byla jedna z prvních věcí, které mě v oddíle učili.
- otlaky koní, kterým se chodidlo nevybírá = chodidlo je nerovnoměrné a v místě, kde je rohoviny více, tlačí. není to vždy, ale když je navíc chodidlo plošší, stává se to.
- otalky z přerostlých patek = viz druhý případ = nerovnoměrná tloušťka chodidla (když máte na botě nalepenou zespoda žvýkačku, taky ji cítíte; podobně velmi dobře dělají otlaky i položené rozpěrky, tak je to o to víc, že rozpěrky mají výrazně tvrdší rohovinu než chodidlo pod nimi.
podkovaná kopyta
09:56 - 23. 06. 2011Naprosto souhlasím s jednou výhradou.
U podkovaných kopyt vznikají otlaky v důsledku svěrákového efektu podkov a v důsledku tlaku podkováků. Riziko traumatu po našlápnutí na kámen je minimální, protože chodidlová klenba je vytlačována vzhůru svěrákovým efektem. Svěrákový efekt způsobuje kontrakce kopyta, traumatizuje kopytní škáru až do stádia nekrózy kopytní škáry a deformuje kopytní kost. Způsobuje například odbourání špičky kopytní kosti a deformaci tvaru palmárních výběžků. Tlaky, které vznikají v kopytě jsou dramatické, jestliže dochází ke změnám na kopytních kostech. Ve srovnání s tím jsou otlaky pouze drobná traumata.
kopyta, voda a Austrálie
09:10 - 11. 09. 2011Konečně jsem se začetla do několikastránkového resume již několikrát zmíněné studie dr. Briana Hampsona o kopytech divokých koní v Austrálii. Přestože se na Eqch s dr. Mádrem i jinými zástupci školy Strasser o ní několikrát diskutovalo, je zajímavé, že se nemluvilo o vlivu vlhkosti prostředí na kopyta... Já tedy přeložím kousek, kde se popisují různé vlivy prostředí na vlastnosti kopyt těchto koní, včetně vlivu vlhkosti:
"Měřením relativní vlhkosti kopyt divokých koní ze tří protikladných prostředí jsme vyvodili závěr, že vlhkost kopyt byla stejná, bezávisle na vlhkosti prostředí. Pokud tedy vlhkost z prostředí ovlivnila tvar kopyta, pak, jak jsme vyvodili, pouze nepřímým způsobem, jako například menší obroušení na měkkém podkladu, místo přímých vlivů na obsah vlhkosti v kopytní stěně."
To jen tak pro zajímavost. Článek, z něhož jsem citovala, je v časopise Der Huf č. 148 (02/2011). O tomto výzkumu je tam hodně stran, pokusím se vyjednat povolení k překladu. Je to velmi zajímavé a tak nějak se mi zdá, že informace o závěrech z těchto výzkumů podávané zástupci učení dr. Strasser jsou zde poněkud zkreslené... (například ve článku se uvádí, že u koní, kteří žili na tvrdém prostředí, docházelo i většímu ubroušení kopyt, než kolik stihlo narůst...).