Koňské novinky: Protizánětlivé léky u koní

2. 2. 2010 The Horse

S protizánětlivými léky má jistě každý zkušenosti; u sebe a možná i u svých koní. A že problematika tlumení bolesti koní není právě nejjednodušší, přináší dnešní "novinky" ze světa veterinární vědy a výzkumu.

thlogo

Protibolestivé léky u koní

Autor původního textu: Christy West, webmaster TheHorse.com
23. ledna 2010, článek č. 15684

„Během několika posledních let se zvýšila informovanost o léčbě bolesti u koní; mnoho praktických veterinářů chce vědět, jak ji zlepšit," začala Nora Matthews, DVM, Dipl. ACVA, profesorka anestézie na Texaské A&M Univerzitě, svoji přednášku o současném používání analgetik (protibolestivé léky) v medicíně koní a o tom, co je potřeba pro zlepšení jejich využívání. Přednáška byla součástí konference American Association of Equine Practitioners, která se konala 5.-9. 12. 2009 v Las Vegas.

Výhody používání protibolestivých léků u koní jsou různé; pomáhají zraněným nebo nemocným koním cítit se lépe, zlepšují jejich apetit, snižují míru hubnutí, zkracují dobu pobytu na klinice a často předcházejí vzniku chronické bolesti. Mezi potenciální nevýhody patří nebezpečí, že kůň si sám zhorší své zranění, protože bude příliš aktivní díky tomu, že ho to nebude tolik bolet. Dále mohou protibolestivé léky zpomalovat trávicí trakt (potenciálně přispívají ke vzniku koliky), také je zde vysoká cena většiny z těchto léků a skutečnost, že zamaskování bolesti může také zamaskovat jakékoli zhoršení bolestivého stavu.

Protože kůň nedokáže říct, kdy, kde nebo jak moc ho něco bolí, veterinář musí posoudit jeho bolest na základě vyhodnocení fyziologických ukazatelů (například tepová frekvence a hladina kortizolu, často nazývaného stresový hormon), tlaku na bolestivé místo, změn síly došlápnutí při kulhání a změn v chování koně.

Protibolestivé léky lze podat různými způsoby, ať už systematicky (orálně, nitrožilně, do svalu atd.) nebo lokálně za účelem odstranění bolesti určité části těla. Matthews vyjádřila naději, že se rozšíří novější transdermální (skrze kůži) analgetické přípravky, které jsou méně invazivní než mnohé jiné způsoby podání a proto i lépe tolerovány koňmi a jejich majiteli.

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs), jako fenylbutazon (např. Equipalazon) nebo flunixin megluminát (např. Meflosyl) jsou „stálicemi" analgezie koní, protože tlumí bolest ze zánětu. Existuje však mnoho dalších tříd analgetik, které se používají u koní, a mnoho způsobů, jak je podat; Matthews ve své přednášce popsala jejich výhody, nevýhody a mechanismus působení.

„Důležitá je vyvážená analgezie, při níž se používá několik různých látek, které působí na jiné receptory," poznamenává. „Nižší dávky každé z těchto látek souvisejí se snížením vedlejších účinků."

Matthews doporučuje řešit bolest hned, jak je to možné, raději než čekat, až kůň se na končetinu nepostaví nebo přestane žrát. „Pokud budeme čekat, až bude bolest velmi velká, často ji pak už nebudeme moct kontrolovat," vysvětluje. „To lze očekávat na základě toho, co víme o bolesti. Od protibolestivých léků musíme očekávat realistické účinky a měli bychom měřit příjem krmení i vody (abychom zachytili jakékoli změny, které mohou být následkem velké bolesti)."

Matthews ukončila přednášku následujícím seznamem přání ohledně analgetik pro koně:

  • Univerzální systém hodnotící bolest koní, aby veterináři i vědci mohli shodně hodnotit a srovnávat účinky analgetik.
  • Praktické způsoby podání analgetik.
  • Více preparátů léčiv podávaných v současné době, aby je bylo možné podávat různými způsoby v závislosti na problému a situaci pacienta.
  • Více informací o protibolestivých lécích a jejich účincích na peristaltiku trávicí soustavy, včetně více informací o kombinacích obvyklých léků.
  • Nové látky/preparáty, které budou dlouhodobě působící, mohou se podávat orálně a budou vhodné pro terénní použití.

„Účinná léčba bolesti je to, o co každý koňský veterinář usiluje," prohlásila Matthews. „Toto prohlášení je však stále ještě vzdálené od kýženého cíle a je potřeba mnoho výzkumů a informací."

Protibolestivé léky a žaludeční vředy u koní

Autor původního textu: Christy West, webmaster TheHorse.com
28. ledna 2010, článek č. 15714

Pokud jste někdy podávali koni obvyklý nesteroidní protizánětlivý lék (NSAID) fenylbutazon (např. Equipalazon), pravděpodobně jste byli varováni, že může způsobit žaludeční vředy, pokud se podává v příliš velké dávce nebo příliš dlouho. Proto přetrvává zájem o takové protibolestivé léky, které fungují, ale přitom žaludek dráždí méně nebo vůbec.

Suxibuzon je látka, která se podává koním proto, že se v jejich těle mění na fenylbutazon. Teoreticky mu tedy poskytuje všechny protizánětlivé a protibolestivé účinky fenylbutazonu, ale minimalizuje se dráždění žaludku. Výzkum představený na konferenci American Association of Equine Practitioners konané dne 6.-10. 12. 2009 v Las Vegas však tuto teorii vyvrací, přinejmenším co se týče doporučených dávek.

Frank M. Andrews, DVM, MS, ředitel Equine Health Studies Program na louisianské státní univerzitě, informoval, že během tohoto výzkumu bylo 18 koní drženo ve stáji, krmeno sacharidovým krmivem a senem dvakrát denně a byl jim podáván omeprazol po dobu 8 dní před medikací protizánětlivou látkou, aby se snížilo skóre již přítomných případných vředů. Koně pak byli rozděleni do tří skupin a 15 dní dostávali léčivo:

  • Skupina 1 dostávala 2 g fenylbutazonu dvakrát denně ve 12hodinových intervalech první den, potom 1 g dvakrát denně.
  • Skupina 2 dostávala 3 g suxibuzonu dvakrát denně ve 12hodinových intervalech první den, 1,5 g dvakrát denně 2.-4. den a potom 1,5 g jednou denně 5.-15. den.
  • Kontrolní skupina nedostávala žádné léky.

Ještě před zahájením podávání protibolestivých léků měl jeden kůň, náhodně přiřazen do skupiny fenylbutazonu, skóre žaludečních vředů 1, ostatní koně měli 0. Po 15 dnech léčby všichni léčení i kontrolní koně měli podobné střední skóre vředů, což ukázalo, že v těchto dávkách nebyl suxibuzon pro žaludek lepší než fenylbutazon.

„Ochranná funkce suxibuzonu se pravděpodobně projeví, pokud se tyto léky budou podávat ve vyšších dávkách nebo u mladých či nemocných zvířat," poznamenal Andrews a citoval studii, která zjistila méně vředů u koní, kterým byla podávaná více než dvojnásobná dávka těchto léků.

„Závěrem lez říct, že podle výsledků tohoto výzkumu byly oba preparáty snadno konzumovány a že ani jeden z nich nezpůsobil vznik nadměrného množství žaludečních vředů, když byly podávány podle oficiálních doporučení. Dále nebyl zjištěn žádný ochranný efekt suxibuzonu na žaludeční sliznici ve srovnání s fenylbutazonem."

Podobné články

Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem…

Je pravda, že koně nejvíce žvýkají a sliní, když žerou seno? Nemůže se stát, že pastevní náhubek způsobí koním trávicí problémy, protože omezuje…