Koňské novinky: Laminitida dvakrát jinak

15. 04. 2009 00:00, Aktualizováno 4. 06. 2009 20:31

Obrázky: 1

Autor: The Horse Seriál: TheHorse - Novinky Zdroj: The Horse Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 10010 Počet komentářů: 9 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dvě stádia laminitidy: spouštěcí faktory a změněné kopyto. O tom jsou dnešní novinky (nenovinky) ze světa koňského výzkumu a vědy.

Obezitou ke schvácení kopyt

Autor původního textu: Nancy S. Loving, DVM
1. dubna 2009, článek č. 13885

Na konferenci AAEP, která se konala 6.-10. prosince 2008 přednášel Nicholas Frank, DVM, PhD, Dipl. ACVIM, profesor na oddělení klinických věd velkých zvířat na University of Tennessee's College of Veterinary Medicine, o příčinách urychlujících vznik laminitidy (schvácení kopyt).

Za primární faktor považuje obezitu, k níž mají někteří jedinci a některá plemena genetické predispozice. Takoví koně se mohou například vyznačovat vysoce účinným energetickým metabolismem a/nebo trávením a vstřebáváním živin, nebo jsou prostě nenasytní. Příčinou obezity jsou také nesprávné způsoby krmení a některá krmiva. Jako příklad budiž překrmování (především jádrem), nedostatek fyzické zátěže a odlišné vnímání toho, co je „dobrá“ tělesná kondice. Divoce žijící koně trpí přes zimu nedostatkem píce, takže jejich hmotnost se v zimě snižuje. Domestikovaní koně jsou často přes zimu krmeni více, takže sezónní výkyvy hmotnosti jsou u nich eliminovány.

U některých koní dochází k ukládání tuku na krku, v okolí předkožky nebo vemínka, na trupu a v podkožních tkáních. Tato genetická a/nebo plemenná predispozice může být spojená s rezistencí na inzulín (IR) a vysokou náchylností na laminitidu. Schvácení kopyt však není vždy klinicky zřejmé krom viditelných kroužků na kopytech nebo rotace kopytní kosti prokázané na rentgenu.

Rezistence na inzulín je snížená schopnost tkání reagovat na inzulín a přijímat glukózu (do kosterních svalů, tukové tkáně, jater). Kapacita těla ukládat tuk je omezená. Mastné kyseliny se pak ukládají v jiných tkáních, kde nejsou tak dobře tolerovány a narušují působení inzulínu, především v kosterních svalech a játrech. Předpokládá se, že některé zásoby tuku, jako je mohutný hřeben krku, jsou metabolicky aktivní. Tukové buňky vylučují chemické mediátory, které zvyšují rezistenci na inzulín. S rezistencí na inzulín může být spojena i Cushingova nemoc.

Výzkumy ukázaly, že IR zvyšuje riziko pastevní laminitidy u poníků. Inzulín pomalu roztahuje krevní cévy, takže kůň rezistentní na inzulín může mít vazokonstrikci (zúžení cév). Tento jev může spojovat rezistenci na inzulín s laminitidou - právě prostřednictvím změn tonusu cév v kopytech; takový kůň má pak menší schopnost se přizpůsobit působení faktoru spouštějícímu laminitidu. Jedním takovým spouštěcím faktorem mohou být změny ve složení travin na pastvině. Už proto je obezita pro koně nebezpečná.

Prohlubující se obezita a IR zvyšují riziko laminitidy. Čím je kůň tlustější, tím se u něho snižuje citlivost na inzulín, kůň je pak náchylnější na laminitidu a méně tolerantní vůči spouštěcím faktorům. Čím déle je kůň obézní, tím více jsou postižené i jiné tkáně.

Změny ve složení krmiva zvyšují riziko laminitidy. Jako příklad může sloužit konzumace travin se sezónně zvýšeným množstvím cukrů a škrobů. U koní starších než 15-20 let je dalším rizikovým faktorem Cushingova nemoc, protože vysoké množství cirkulujícího kortizolu v krvi (spojený s Cushingem) působí opačným účinkem než inzulín. U starších koní je proto důležité tuto nemoc kontrolovat.

Spouštěcím faktorem laminitidy je tedy krize rezistence na inzulín způsobená zvýšením množství škrobů a cukrů v zelených travách nebo jinými stresy, například pozřením jádra, změnou pastvy, stresem z transportu, managementu či počasí, může se jednat o nemoc, hospitalizaci a/nebo operaci. Krize může mít spojitost se sezónními hormonálními změnami.

Jiné spouštěcí faktory vznikají ve střevech, především tehdy, když je kůň přiveden na novou pastvinu bohatou na škroby, cukry a fruktany, což způsobí nadbytek sacharidů ve velkém kolonu. Dojde k narušení střevní mikroflóry, snížení pH, zvýšení střevní propustnosti a výsledkem toho je endotoxémie, která podporuje záněty v různých orgánech, zužujr cévy a indukuje IR.

Frank doporučuje následující preventivní opatření:
-    řešit obezitu a rezistenci na inzulín
-    léčit Cushingovu nemoc a pravidelně ji monitorovat
-    provádět pravidelnou péči o kopyta
-    regulovat přísun škrobů, cukrů a kalorií
-    vyhnout se náhlým změnám krmení
-    postupně koně navykat na novou pastvu
-    léčit endotoxémii a systémové záněty.


I schvácené kopyto lze vyléčit

Autor původního článku: Erin Ryder, TheHorse.com News Editor
3. dubna 2009, článek č. 13896

K viditelným příznakům chronické laminitidy patří vydutá, zvrásněná kopytní stěna a očividné nepohodlí koně při pohybu. Ale když už kůň došel do tohoto stádia, lze udělat něco, co by výrazně zlepšilo kvalitu jeho života?

Chris Pollitt, BVSc, PhD, vedoucí Australian Equine Laminitis Research Unit na University of Queensland, seznámil posluchače se svými poznatky z mnohaletého výzkumu a léčení chronicky schvácených koní na 4. výročním sympóziu Florida Association of Equine Practitioners (FAEP), které se konalo 25.-27.2008 v San Juanu (Puerto Rico).

Chronická laminitida jsou vlastně přetrvávající následky akutní fáze schvácení kopyt. Kopytní kost mění polohu. Pokud sledujeme laminitidu na rentgenu, můžeme vidět, jak špička kopytní kosti rotuje dolů a jak dochází k její výrazné remodelaci.

Pollit vysvětluje, že remodelaci (změna tvaru) kopytní kosti má na svědomí více faktorů působících společně. Jednak hmotnost koně tlačí kosti dolů a napíná již narušené lamely. Ty se trhají a umožní kopytní kosti, aby se oddálila. Zároveň začíná kopyto růst jinak, než před laminitidou.

Rohové rourky, původně rostoucí dolů z korunky, jsou nyní pokroucené. Nerostou rovně, ale dovnitř a zaklíní se mezi kopytní stěnu a kopytní kost. Tak vznikají na kopytě rýhy nebo kroužky. Pollitt upozorňuje, že tato tkáň se může za určitou dobu zotavit a narovnat. Zároveň roste dovnitř i chodidlo, podporuje tento klín a dává vznik abnormálnímu tvaru kopyta.

Tento růst kopyta dovnitř poškozuje kopytní kost, což lze vidět jako vyhloubení a změněný tvar kosti. Její hrot může být úplně vymizelý.

Pollitt uvádí, že tento klínovitý růst začíná obvykle až za šest týdnů po akutní laminitidě. Pokud se kůň začne léčit během této doby, není nutné provádět drastické zásahy. Pokud je však vidět změna tvaru kopytní kosti, je třeba začít jednat.

Takže co dělat? Podle Pollitta je nejjednodušší metodou, jak takovému koni vrátit pohodlí, podepřít zadní část kopyta – plus úprava abnormálního růstu rourek.

Někdy může výrazně pomoct resekce kopytní stěny, což sníží tlak, který vyvíjí na kost klín z rohoviny, a znovu to nastolí normální růst. Pollitt upozorňuje, že venogramy po resekci ukazují výrazné zlepšení prokrvení kopyta, jakmile se sníží tlak na žilní struktury uvnitř kopyta.

Některým koním může pomoct tenotomie hlubokého ohýbače (chirurgické přetnutí šlachy).


Přeloženo a otištěno s povolením TheHorse.com.
Reprinted with permission of
TheHorse.com.

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Átek

    Podkládání patek

    08:25 - 15. 04. 2009

    K tomu závěru by se slušelo dodat, že existuje i nepochybně dost článků, které vyvracejí potřebu podkládat zadní část kopyta. Podložením se totiž kopyto staví ještě více na postiženou špici. Taktéž snesení stěny je již metoda překonaná.

  • 2. blanka

    Podkládání patek

    08:52 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 1.

    Asi tak. Dr. Pollitt je nepochybně kapacita, co se výzkumu příčin laminitidy týče, ale tato doporučení ohledně úpravy kopyt budou mnozí odborníci vyvracet.

  • 3. blanka

    Podkládání patek

    08:53 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 2.

    Stačí se podívat na kauzistiku kopyt ošetřovaných různými způsoby. Snesení stěny je úspěšné jak kdy, zatímco podložení patek k derotaci nepovede nikdy.

  • 4. alenam

    Podkládání patek

    11:33 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 1.

    Ad. podepřená zadní část<br />Ono to v tomto souhrnu možná vyznělo nepřesně. Domnívám se, že podloženou zdní částí bylo spíše myšleno něco jako na stránkách Dr. Hanse Castelijnse zde dole:<br />http://www.mascalcia.net/articoli/a2003_56.htm <br />Nejde o zdvižení patek, které postaví kopytní kost na špici, ale o podložení patek, které přenese v akutní fázi váhu na patkovou část kopyta a odlehčí špici. Na RTG je to moc dobře vidět.

  • 5. blanka

    Podkládání patek

    11:35 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 4.

    Řeč je o řešení chronicky schvácených kopyt.

  • 6. jaja

    Podkládání patek

    12:30 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 1.

    Nemyslím si to. Naopak podkládání patek a úprava přední stěny u schváceného kopyta se používá stále. Samozřejmě platí zde celá řada pravidel, co ne, co jo a co jen někdy.

  • 7. jaja

    Podkládání patek

    12:32 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 3.

    Žádná úprava u schváceného kopyta se zatím neprojevila jako 100%. Zvednutí patek uvolní tah hlubokého ohýbače a podložení zadní části kopyta má za úkol odlehčení špice. Obojí má sloužit k tomu, aby nová stěna odrůstala správným směrem, aspoň tak to z tohoto článku chápu já. A obojí provádějí mnozí jiný odborníci :-)

  • 8. blanka

    Podkládání patek

    12:44 - 15. 04. 2009

    Reaguje na 6.

    "Naopak podkládání patek a úprava přední stěny u schváceného kopyta se používá stále. "<br /><br />Ano, používá se to stále a stále neúspěšně:) Pokud má být informace nová, tedy ne o tom, jak se to dělá běžně, ale jak to dělat lépe, tak k A by bylo vhodné dodat i B. Např. Dr. Eustace z Laminitis clinic, v UK má detailně zpracovanu kauzistiku a ta neukazuje, že by zmíněné metody byly univerzálně platnými teoriemi.

  • 9. gonzales

    Vazokonstrikce

    21:31 - 23. 01. 2014

    Souhlasím s Blankou - zvyšování palmárního úhlu zvyšuje zatížení dorzálního lístkového spojení. Proto takové úpravy kopyt, které zvedají palmární úhel za účelem snížení zatížení dorzálních lístků, nemusí přinést očekávané výsledky.
    Podle interpretací zástupce Institutu pro celostní péči o koně jsou výše uvedené texty dokonce důkazem správnosti teorie dr. Strasser o nutnosti udržovat tzv. nulový palmární úhel čili 30 stupňový sklon korunky.
     
    Italský veterinář Lorenzo D\'Arpe prováděl výzkumy na živých kopytech pomocí otočné desky, kterou měnil palmární úhel kopyta. Zjistil, že při vyšším pozitivním úhlu se snižuje prokrvení patkové části kopyta, při negativním pak prokrvení korunky. Při 0° bylo prokrvení obou částí v rovnováze  - SPRAVNE prokrveni je dulezite pro SPRAVNE HOJENI, aby dochazelo k plene REGENERACI a ne pouze k REPARACI poskozene tkane.

    Ve výčtu preventivních opatření bylo, možná záměrně, opomenuto: - zabránit vzniku těsného kopytního pouzdra, které velice často vidíme u nakovaných kopyt. Vazokonstrikce, která je zmiňována v článku, vede k ischemii. S vazokonstrikcí ma hodně společného Raynaudův fenomén ( choroba, nemoc, syndrom ). MVDr. Strasser na to upozorňuje již dávno.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: