Koňské novinky: Koně náchylní na schvácení a jejich výživa

3. 11. 2010 The Horse

Není neznámou, že existují koně, kteří jsou náchylnější na schvácení kopyt (laminitidu) než jiní. A jistě není neznámou, že právě tito koně potřebují poněkud odlišné krmení. Nedávno se v USA konala konference na téma laminitidy u koní a TheHorse.com vám přináší zajímavé a důležité informace, které zde bylo na toto téma možné slyšet.

thehorselogo

Jak může krmení ohrozit koně náchylné na laminitidu

Autor původního textu: Tracy Gantz
30. října 2010, článek č. 17167

Je možné, že své koně krmíme až velmi dobře, přinejmenším z hlediska jejich predispozice k laminitidě. Na konferenci o laminitidě, která se konala 17.-18. září 2010 v kalifornském Monterey, přednášel i Ray J. Geor, BVSc, PhD, Dipl. ACVIM, profesor a vedoucí oddělení klinických věd velkých zvířat na michiganské státní univerzitě, a to na téma nutričních rizik koní ohrožených laminitidou a koní, u nichž tato nemoc proběhla.

„Všichni víme, že koně byli stvořeni pro konzumaci píce," řekl Geor. „Přesto, že si to dobře uvědomujeme, máme tendenci krmit je poněkud jinak. Často jim předkládáme krmiva bohatá na škrob (například obiloviny a jiná "sladká" krmiva) nebo jim dovolíme pást se na „vylepšených" pastvinách, které jsou bohaté na cukry."

Změny pastvy, k jakým dochází na jaře a na podzim, když roste v pícninách obsah ve vodě rozpustných cukrů (WSC) a škrobu, představují největší riziko akutního schvácení kopyt (laminitidy).

Pastviny určené svojí skladbou pro mléčný skot mají mnohem vyšší obsah cukrů, než je pro koně ideální. Nadměrný přísun tohoto typu krmiv může vést k laminitidě, především u koní a poníků trpících equinním metabolickým syndromem (EMS). Změny pastvy, k jakým dochází na jaře a na podzim, když roste v pícninách obsah ve vodě rozpustných cukrů (WSC) a škrobu, představují největší riziko akutního schvácení kopyt (laminitidy).

Příjem píce bohaté na WSC může významně narušit mikrobiální populaci v zadním (tlustém a slepém) střevě koní a spustit děje, které vedou ke vzniku laminitidy. Samozřejmě ne všichni koně na pastvinách bohatých na WSC takto onemocní. Geor na své přednášce vysvětlil, že mnohem náchylnější na laminitidu jsou za těchto podmínek koně a poníci s příznaky EMS. Klinické příznaky EMS jsou obezita a/nebo regionální nahromadění nadbytečného tuku (např. výrazný hřeben krku) a rezistence na inzulín. U těchto zvířat může nadměrné zvýšení hladiny inzulínu v krvi po nakrmení přispět ke vzniku laminitidy.

"Prvním krokem ke snížení rizika laminitidy je proto identifikovat tato vysoce ohrožená zvířata ještě předtím, než budou obrazně vtažena do problémů," uvedl Geor. „Druhým krokem bude zlepšit jejich příjem cukrů."

Geor uvedl tři základní koncepty vztahující se k laminitidě vyvolané krmením:

  • K neustálému přísunu rychle stravitelných cukrů (tj. škrobu a WSC) do zadního střeva může docházet při krmení jádrem a při pastvě za určitých podmínek. To vede ke změnám a nestabilitě mikrobiální populace žijící v zadním střevě. Snížení množství jádra a krmiv spočívajících na jádře a omezení přístupu na pastvu v určitou roční dobu pomůže zmenšit narušení funkce zadního střeva.
  • Škroby a WSC v krmivu významně ovlivňují hladinu inzulínu v krvi a u koní postižených EMS mohou vyvolat nadměrné reakce. Příliš vysoká hladina inzulínu je jedním z faktorů, který přispívá k vývoji laminitidy u koní postižených EMS.
  • Sezónní faktory mohou modifikovat riziko vzniku laminitidy tím, že ovlivní apetit koní, množství jejich tělesného tuku, citlivost na inzulín a dynamiku inzulínu v krvi.
  • Geor uvedl, že vědci teprve začínají rozpoznávat tato sezónní rizika.

    Koně a poníci jsou sezónní zvířata. Jsou stvořeni k tomu, že během léta a na podzim přiberou a během zimy zhubnou.

    „Koně a poníci jsou sezónní zvířata," řekl. „Jsou stvořeni k tomu, že během léta a na podzim přiberou a během zimy zhubnou. Otázkou zůstává, zda naše moderní metody managementu narušují, nebo nenarušují tento přirozený sezónní cyklus a přispívají tím k obezitě, která zase přispívá ke vzniku rezistence na inzulín."

    Geor spekuloval, že zvířata rezistentní na inzulín mohou mít také sníženou schopnost přizpůsobit se změnám ve svém krmení (např. sezónní změny pastvy), a to může hrát roli v jejich náchylnosti na laminitidu.

    Závěrem lze tedy říct, výživa spočívající na cukrech je silně riziková s ohledem na možnost vzniku laminitidy a že koně, kteří jsou postižení rezistencí na inzulín (např. nemocní EMS), vyžadují přísný management přísunu cukrů.

    Jak kontrolovat rezistenci na inzulín prostřednictvím diety a pohybu

    Autor původního textu: Tracy Gantz
    31. října 20110, článek č. 17166

    Koně rezistentní na inzulín jsou náchylní na laminitidu, ale jejich majitelé a veterináři je mohou často úspěšně udržovat striktní dietou a pohybovým režimem, takže se u nich laminitida neobjeví. Také na toto téma přednášel na výše zmíněné konferenci Ray J. Geor, BVSc, PhD, Dipl. ACVIM.

    „Jsou dvě situace, kdy je třeba takto zasáhnout," uvedl Geor. „První je, že máme koně, o němž víme, že prošel laminitidou, a také je obézní a rezistentní na inzulín (trpí equinním metabolickým syndromem - EMS). V druhém případě budeme mít koně nebo ponyho s klinickými příznaky EMS, u něhož ještě nebyla zjištěná laminitida - v obou případech je cílem zvládnout obezitu a rezistenci na inzulín tak, aby se předešlo dalšímu schvácení."

    Při sestavování diety a pohybového režimu klade Geor důraz na základní klinické vyšetření. To se skládá nejen ze zjištění hmotnosti, stupně tělesné kondice a hladiny inzulínu v krvi, ale také ze zhodnocení současné krmné dávky a krmného managementu koně, úrovně jeho fyzické aktivity a zda je nebo není dostatečně zdravý, aby mohl podstoupit fyzickou zátěž.

    Pak se sestaví reálné cíle hubnutí a vytvoří se plán kontroly. Podle Geora je reálným cílem zhubnutí koně o 0,7-0,8 % výchozí hmotnosti za týden po dobu 3-4 měsíců. Upozorňuje však, že koně mohou reagovat velmi různorodě a pro některé z nich může být tento cíl poněkud náročný. Každého koně je třeba posuzovat individuálně a často je nutné pozměnit hubnoucí a pohybový program podle reakcí konkrétního koně zjištěných během prvních 4-6 týdnů hubnutí.

    Geor doporučuje, aby během hubnutí neměli koně přístup k jádru, pamlskům ani nekontrolovanému pasení. Základem diety je seno a jemu podobná píce, zpočátku se ho krmí v množství odpovídajícím 1,2 % tělesné hmotnosti na den, čili kůň 600 kg těžký dostane 7,2 kg sena za den. Kalorická hodnota sena se sníží, pokud bylo sklizeno ve stádiu pozdní zralosti. Seno lze také namočit, aby se v něm snížil obsah rozpustných cukrů (viz následující část článku). Společně se senem lze podávat i krmiva doplňující potřebné vitamíny a minerály, obvykle v množství do 0,45-0,68 kg denně.

    Přestože zatím neexistuje mnoho údajů popisujících efekt pohybu u obézních koní rezistentních na inzulín, podle Geora jim bude pohyb velmi pravděpodobně pomáhat. Zdůraznil také to, že pohybový režim se musí kombinovat s restrikční dietou. I když „začít pohybový program u koně nebo ponyho, kteří byli nedávno schvácení, může být velmi nebezpečné, protože to může způsobit ještě větší poškození jejich kopyt." Budete k tomu potřebovat vyjádření vašeho veterináře a koně bude nutné pečlivě sledovat.

    Nakonec Geor doporučil prodloužit u ustájených koní pobyt venku, ve velkém, suchém výběhu, a samozřejmě zároveň s nimi systematicky pracovat. Začne se lehkou zátěží, asi 10-15 minut denně, 3-5 dní v týdnu. Je třeba zajistit, aby se kůň pohyboval na kvalitním povrchu, a pečlivě kontrolovat jeho kopyta. Postupně se zvyšuje frekvence a trvání zátěže, pokud je kůň v pořádku.

    Jak snížit obsah cukrů v krmivu

    Autor původního textu: Christy West
    17. prosince 2003, článek č. 4777

    Aby snížili kalorie v krmné dávce koní, které mohou zhoršit obezitu a zvýšit riziko vzniku laminitidy u koní rezistentních na inzulín, mnoho majitelů nahrazuje bohatou pastvu krmením sena. Kathryn Watts, BS, ředitelka výzkumu pro Rocky Mountain Research and Consulting, zjistila, že některá sena nejsou bezpečnou dietou pro takto postižené koně. Některá dokonce mohou být horší, než si člověk myslí. Kathryn však slaví úspěchy s velice jednoduchou, levnou metodou, jak zvýšit jejich bezpečnost.

    Již v roce 2003 na listopadové konferenci o laminitidě a onemocnění kopyt koní představovala svoji práci zaměřenou na výzkum hladiny ve vodě rozpustných cukrů v seně, kterou významně ovlivňují povětrnostní podmínky před senosečí a během sušení.

    Nejnižší obsahy ve vodě rozpustných cukrů bude mít seno, které zmoklo v období mezi posečením a slisováním.

    „Slunečné dny v kombinaci s chladnými nocemi způsobují, že traviny vytvoří během dne hodně cukrů a nahromadí ho během noci, kdy je jejich růst omezen," uvedla Watts. „Další faktory, které mohou přispět ke zvýšení obsahu rozpustných cukrů (WSC) v seně, je stres ze sucha, intenzivního slunečního svitu, nedostatku živin, obsahu soli v půdě a velmi rychlého vyschnutí sena. Nejnižší obsahy těchto cukrů bude mít seno, které zmoklo v období mezi posečením a slisováním."

    Zvýšený obsah WSC, kam patří i fruktany - známý spouštěč laminitidy v laboratorních podmínkách - je špatný pro koně, kteří nedokážou „zvládnout" energeticky bohatou stravu. Jak zjistit, že právě moje seno má vysoký obsah WSC? Vzhled sena není směrodatný, může to být seno jakékoli barvy a jakéhokoli rostlinného složení. Watts proto radí nechat si udělat rozbor v laboratoři.

    Odlišovat jednotlivé druhy travin podle obsahu rozpustných cukrů/fruktanů je jen orientační.

    Watts při své prezentaci vyjmenovala traviny s nízkým, středním a vysokým obsahem cukrů/fruktanů, její hodnoty vycházely z výzkumu USDA. „Tato množství se však různí mezi jednotlivými varietami travin, takže odlišovat jednotlivé druhy travin podle obsahu je jen orientační. Je možné, že pokud budete kupovat seno od kvalitního moderního producenta, bude pocházet z moderních variet travin bohatých na cukry. Nelze předpokládat, že u traviny, která je schopná akumulovat méně cukru během chladového stresu, bude toto platit i za působení jiných typů stresu. Proto je nutné mluvit o obsahu WSC v seně vždy v souvislosti s konkrétními podmínkami prostředí, v nichž daná travina vyrostla."

    Jak ale snížit obsah cukrů v již hotovém seně?

    Odpověď je velmi jednoduchá - uvědomte si, že tyto cukry jsou rozpustné ve vodě, takže proč je nerozpustit? „Jednoduché cukry, disacharidy a fruktany s krátkým řetězcem lze rozpustit v chladné vodě, fruktany s dlouhým řetězcem zase ve vodě teplé," uvedla Watts.

    Jak je pak oddělit od namočeného sena? Watts popisuje pokus: „Otestovali jsme na obsah WSC 15 vzorků různých druhů sena, včetně vojtěškového či ovesného, a to před namočením, po 30 minutách ve studené vodě, po 60 minutách ve studené vodě a po 30 minutách v teplé vodě. Před namočením byl obsah WSC v různých senech mezi 4,4 až 34,4 % (ze sušiny)."

    Všimněte si uvedených procent - pokud krmíte koni 10 kg sena s obsahem cukrů 34,4 %, pak to znamená, že mu dáváte 3,44 kg čistého cukru!

    „Všechny namočené vzorky byly během noci vysušené při 60°C a znovu se v nich změřil obsah cukru," pokračuje Watts. „Průměrně se tento obsah snížil po 30 a 60 minutách ve studené vodě o 18,9 % a 30,7 %. Po 30 minutách v teplé vodě se vypláchlo průměrně 29 % WSC."

    Protože vědci testovali sena se širokou škálou obsahu WSC, stalo se, že namáčením „vytáhli" ze sena 0 % i 55,9 % obsažených cukrů. Je třeba dalšími výzkumy zjistit, která sena namáčením neztratí mnoho cukrů. Zdá se však, že zde je určitá souvislost se zralostí sena.

    Zatímco vědci dále zkoumají léčbu i prevenci laminitidy, zdá se, že namáčení sena za účelem snížit jeho obsah cukrů může být dobrou zbraní v boji proti této nemoci u koní rezistentních na inzulín. A jako se všemi zbraněmi - je třeba je používat opatrně.

    „Existuje hodně faktorů, které ovlivní obsah cukrů a fruktanů v travinách, a tyto faktory mohou překonat přirozený nízký obsah cukrů v jakémkoli travním druhu," uvádí Watts na své webové stránce www.safergrass.org. „Nemyslete si, že když pěstujete správný druh travin, může ji nyní váš schvácený kůň spásat ad libitum. Můžete sice snížit riziko překrmení cukry, ale stále musíte být opatrní."

    Podobné články

    Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem…

    Je pravda, že koně nejvíce žvýkají a sliní, když žerou seno? Nemůže se stát, že pastevní náhubek způsobí koním trávicí problémy, protože omezuje…