Koňské novinky: Genetika vládne výzkumu i u koní

28. 12. 2010 The Horse

Genetický výzkum se v současné době těší velké pozornosti a postupuje mílovými kroky kupředu. Pomocí genetiky lze léčit - ale třeba i předvídat výkonnost dostihových koní! Po dvou genetických novinkách vám na konci článku přinášíme i malý praktický bonus: vědci zjistili další důvod, proč koním dopřávat pastvu.

thehorse logo

Nová technologie úpravy kmenových buněk by mohla být nadějí pro kulhající a zraněné koně

Autor původního textu: Stacey Oke, DVM, MSc
26. listopadu 2010, článek č. 17299

Vědci věří, že již v blízké budoucnosti budou schopni geneticky modifikovat kmenové buňky a vytvořit z nich tak říkajíc „vakcínu", pomocí níž budou léčit celou řadu onemocnění pohybového aparátu, ale i jiných nemocí, a to u lidí i koní. Vědci z Itálie nyní udělali další krok k pochopení potenciálního využití kmenových buněk získaných z tukové tkáně.

Kmenové buňky jsou „vedoucí buňky" těla, které se po stimulaci mohou změnit v jakoukoli jinou buňku, kterých je v těle přes 200 různých typů. Terapie kmenovými buňkami je stále častější léčebnou metodou v případě zranění a jiných nemocí kloubů koní. Například lze kmenové buňky izolovat z tukové tkáně v kostní dřeni koně, pomnožit v nádobách pro buněčné kultury a vpravit zpět do koně, aby zde pomohly hojení jiných tkání.

Dosavadní výzkumy u koní prokázaly pozitivní účinek terapie kmenovými buňkami na hojení šlach (článek v TheHorse.com) a onemocnění kloubů (článek v TheHorse.com). Vědci také studovali zárodečné kmenové buňky (článek v TheHorse.com).

Začátkem letošního roku přišla zpráva od Laurie Goodrich, DVM, PhD, Dipl. ACVS, profesorky ortopedie a chirurgie koní z Colorada, o genetické modifikaci kmenových buněk pocházejících z kostní dřeně, které pomáhají hojení kostí (článek v TheHorse.com).

Italští vědci však posunuli terapii kmenovými buňkami na další úroveň. Vyvinuli metodu, která podnítí kmenové buňky, aby vyráběly a vylučovaly „léčivé molekuly", které se použijí k léčbě různých nemocí, například postihujících nervový systém nebo pohybový aparát.

Vedoucí výzkumu Gaetano Donofrio, DVM, PhD, profesor fakulty veterinární medicíny na oddělení zdraví zvířat parmské univerzity, a jeho kolegové izolovali kmenové buňky z tukové tkáně koně a vytvořili gen, který vložili do DNA těchto buněk. Následně takto upravené kmenové buňky injekčně vpravili do krčního svalu koně, podobně jako vakcínu.

Tyto geneticky modifikované kmenové buňky začaly po aplikaci do těla vylučovat bílkovinu s léčebnými vlastnostmi, kterou normální kmenové buňky z tukové tkáně koně netvoří. Bílkovina, kterou modifikované kmenové buňky tvořily, byla glykoprotein (molekula cukru a bílkoviny) E2 viru způsobujícího bovinní virovou diarrheu (virový průjem skotu).

Tento výzkum potvrdil, že kmenové buňky pocházející z koňské tukové tkáně lze geneticky upravovat, aby produkovaly jakoukoli léčebnou látku, například důležitou pro onemocnění kloubů, šlach a vazů. Je třeba provést další výzkumy, než tato technologie bude komerčně k dispozici, avšak tento vývoj znamená krok vpřed v oblasti regenerativní medicíny nejen pro koně, ale i pro lidi.

Studie „Virally and physically transgenized equine adipose-derived stromal cells as a cargo for paracrine secreted factors" byla publikovaná v časopise BMC Cell Biology v září 2010. Kompletní článek je volně k dispozici na Pubmed.

Specifické geny pro zjištění atletické schopnosti koně

Autor původního textu: Erica Larson
27. listopadu 2010, článek č. 17300

Dva nezávislé výzkumné týmy zjistily, že myostatinový gen je rozhodujícím ukazatelem atletických schopností plnokrevníků. Oba týmy pokračují ve zjišťování, jak lze tyto ukazatele využít pro výběr koní do dostihů různé délky (distance).

Emmeline Hill, PhD, a vědecký tým z University College Dublin objevili začátkem tohoto roku, že mutace myostatinového genu významně ovlivní atletické schopnosti dostihových koní (článek v TheHorse.com). Zjistili, že koně s touto konkrétní genovou mutací mají větší masu svaloviny.

Vědci použili genový test Equinome Speed Gene test, kterým analyzovali DNA skoro 150 plnokrevníků. Výsledky testu ukázaly, na jakou distanci - krátké, střední nebo středně dlouhé dostihy - bude který kůň nejlépe závodit. Od první studie vědci zjistili, že Equinome Speed Gene marker je nejcitlivější genetický ukazatel genomu použitelný k předvídání nadání plnokrevníků pro délku dostihu.

Nověji pak druhý vědecký tým pracující v japonské laboratoři dostihové chemie vyvinul podobný test a získal srovnatelné výsledky (viz abstrakt). Teruaki Tozaki, PhD, vedoucí japonského týmu, také zjistil, že charakter oblasti obklopující myostatinový gen významně přispíval k atletickým schopnostem testovaných koní, z čehož lze vyvodit, že dostihová výkonnost nebo atletické schopnosti jsou dědičné.

Přesněji: vědci zjistili, že genetické markery na chromozómu 18 - kde se nachází myostatinový gen - měly pozitivní souvislost s výkonností, zjištěnou podle přehledu výše finančních výher a dosažené výkonnosti japonské dostihové asociace (Japanese Racing Association, JRA).

„Předpokládá se, že tři genetické markery mohou být považovány za genetické diagnostické ukazatele pro měření dostihové výkonnosti," říká Tozaki. „Je důležité vědět, že naše studie podporuje výzkum Dr. Emmeline Hill z University College Dublin, která začátkem letošního roku identifikovala genetický ukazatel, podle něhož lze předvídat nejvhodnější distanci dostihů."

Hill dodává: „Tyto markery mohou být ukazatelem výkonnosti v systému JRA, protože tam je časná selekce pro určité typy distance, což přispělo k nálezům dr. Tozakiho."

„Probíhající rychlý vývoj genomových technologií podporuje identifikaci klíčových genetických variant, které přispívají k atletickému fenotypu (fyzickým vlastnostem)," říká Hill. „Je důležité, že jsme potvrdili význam markerů Equinome Speed Gene testu v souvislosti s celým genomem a ukázali jsme, že genetický ukazatel používaný v našem testu je 15krát výkonnější v určování optimální distance dostihů, než druhý nejcitlivější marker."

Kompletní přehled výzkumů lze najít na webové stránce University College Dublin.

Zemina jako důležitý zdroj železa pro koně

Autor původního textu: Kentucky Equine Research Inc. www.ker.com
18. prosince 2010, článek č. 17419

Koně při pasení přijímají i zeminu. Zatímco nadměrné množství pozřené hlíny může někdy způsobit problémy, například nahromadění písku v tlustém střevě, zemina normálně pozřená během pastvy koni dodává nepostradatelné živiny - zejména železo. Další zdroj železa pro koně představují píce a jádro.

Železo je důležité pro hemoglobin, barvivo obsažené v červených krvinkách, které jim umožňuje transportovat kyslík. Zásobní a transportní bílkoviny obsahují 20 % železa, které se nachází v těle. Železo lze najít i v myoglobinu, svalovém barvivu, a v cytochromech, což jsou enzymy, které tvoří energii pro buňky. Nedostatek železa může vést k anémii (chudokrevnosti), přičemž nejčastější příčinou je zde anémie následkem zánětu (normální reakce těla na chronický zánět nebo infekci je ta, že tělo se zbavuje svých zásob železa na svůj vlastní úkor, protože to mu pomůže bojovat s infekcí - baktérie také potřebují železo pro svůj metabolismus a růst). Další časté příčiny anémie jsou chronické krvácení a parazité.

Tým vědců z Holandska provedl výzkum (viz Pubmed), při němž zjišťovali vliv ustájení na množství železa v těle hříbat. Studie sledovala tři skupiny hříbat: hříbata držená pouze ve stáji; hříbata držená ve stáji, kterým bylo umožněno pobývat venku 45 minut; a hříbata držená na pastvině. Hříbata držená ve stáji byla krmená čerstvě nasečenou trávou ze stejné pastviny, kde žila hříbata ze třetí skupiny.

Ve věku 1-3 měsíce byla hříbata ze stáje apatická. Vyšetření krve ukázalo, že byla anemická a měla nízkou koncentraci železa v krvi. Všechna hříbata poté začala dostávat orálně doplněk obsahující železo. Doplňování železa u ustájených hříbat významně zlepšilo anémii a koncentraci železa v krevním séru a hříbata byla mnohem aktivnější. Autoři vyvozují, že zemina z pastviny byla významným zdrojem železa, protože všechna hříbata přijímala stejnou trávu a pouze skupina hříbat pobývajících na pastvině měla přístup k hlíně.

Nedostatek železa i anémie z nedostatku železa jsou u koní velmi vzácné, zvláště u těch, kteří mají přístup k pastvě. Nadměrné doplňování železa u koní, především u hříbat, může být nebezpečné a může vést k selhání jater. Železo by se mělo doplňovat pouze u problémů, o nichž je známo, že budou na dodání železa reagovat. Přitom je nutné dodržovat doporučení výrobce, aby se předešlo případné toxicitě.

Podobné články

Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem…

Je pravda, že koně nejvíce žvýkají a sliní, když žerou seno? Nemůže se stát, že pastevní náhubek způsobí koním trávicí problémy, protože omezuje…