Koňské novinky: Etovýzkum - temperament, chování a... lidský přístup

8. 11. 2010 The Horse

Temperament a chování koní je částečně zděděné, částečně ovlivněné pohlavím a věkem a - to především - prostředím a lidskou manipulací. Aspoň to říkají odborníci etologové. A ve druhé části se dozvíme, jak lze chování koně ovlivnit svým vlastním chováním při manipulaci s ním.

Temperament koní a jejich chování

Autor původního textu: Sue McDonnell, PhD, Certified AAB
6. dubna 2010, článek č. 16102

Ti, kteří pracovali s různými plemeny koní, často tvrdí, že každé plemeno má určitý základní temperament a chování. Málokteří nesouhlasí s tím, že z obecného hlediska jsou teplokrevná plemena, jako plnokrevníci a arabi, citlivější než klidnější chladnokrevní koně nebo poníci. Chovatelé koní ze svých dlouholetých zkušeností zjistili, že v jednotlivých liniích koní se dědí určitý základní temperament a ve svých chovech provádějí podle těchto vlastností i selekci. Není pochyb, že genetika je důležitým faktorem ovlivňujícím temperament a chování koní. Přestože se mnoho druhů žádoucího i problémového chování dědí, není jejich dědivost pravděpodobně příliš vysoká. Například hřebec s tendencí chovat se vůči lidem hrubě bude mít pravděpodobně více samčích potomků s touto tendencí než hřebec, který se takto k lidem nechová. Ale onen „hřebec-hrubián" bude mít pravděpodobně také mnoho samčích potomků, kteří tendenci chovat se hrubě mít nebudou. To stejné platí i u žádoucích vlastností: není tu žádná záruka.

TH logo

Pohlaví

Základní temperament a chování se asi nejvíce zobecňuje při srovnávání klisen, hřebců a valachů.

Většina jezdeckého světa nedrží nebo nevyužívá hřebce, tedy intaktní samce, pro jiné než chovatelské účely. Pro hřebce je typická fyzická síla i silná vůle. Pokud nejsou naučeni, kdy a kde připouštějí, instinktivně reagují sexuálně vždy, když k tomu mají příležitost. Ve většině atletických disciplín, v nichž se upřednostňuje práce s hřebci, se cení síla a soutěživost intaktních samců. Zkušený ošetřovatel nebo trenér dobře kontroluje sexuální a agresivní projevy hřebce jednoduchým pozměněním jeho chování. Klíčem k úspěchu při práci s hřebcem je pevný, rovnoměrný, rozvážný a odborný trénink. Fyzická síla a velikost sice mohou pomoct, nejsou to však nutné vlastnosti pro manipulaci a trénink hřebců. Ve skutečnosti bývá snaha kontrolovat hřebce pouze hrubou silou obvykle neúčinná.

Poněkud „obhroublému" hřebci může prospět, když připouští. Pokud má zřetelně rozdílné signály pro to, kdy bude připouštět a kdy bude „pracovat", může se tyto rozdíly naučit a dodržovat. Jinými slovy, vypadá to, že u některých hřebců je snadnější potlačit sexuální projevy, pokud jim je toto chování v určitou dobu a na určitém místě dovoleno nebo jsou v něm podporováni.

Normální hřebčí chování také vyžaduje změny ustájení a obecného managementu. Hřebci se obvykle pasou, jsou ustájeni a přepravují se odděleně od ostatních koní. Kromě zřejmého důvodu, a to zabránění sexuálně motivovaným „výstupům" a připuštění klisny, je dalším důvodem i stres a „opotřebování" hřebce, který by se do určité míry jistě snažil projevit normální hřebčí harémové chování. Sem patří například neustálé chození podél hrazení a ve stáji a snaha bojem odstranit ostatní samce.

Klisny a valaši jsou pro pracovní využití oblíbenější než hřebci. Valaši bývají méně agresivní, možná i méně rozptylováni jinými koňmi, snadnější je jejich ustájení a transport. Kastrace bez ohledu na věk nebo předchozí sexuální zkušenosti ne vždy eliminuje hřebčí chování. Asi polovina valachů, pokud mají příležitost, se bude vůči klisnám chovat jako hřebci, mnozí si je budou udržovat ve skupině a skákat na ně a zdánlivě připouštět. Kastrace většinu koní „nezjemní", ani se tím neodstraní obecné nežádoucí chování. Kastrace je obvykle účinná pro kontrolu sexuálního a agresivního chování pod sedlem nebo na ruce, která je lepší u valachů, než u intaktních hřebců. Například ve většině případů je snadnější eliminovat kousání u valacha než u hřebce. Také léčebný zákrok za účelem uklidnění sexuálního a agresivního chování, například progesteronem, je obvykle mnohem účinnější u valachů než u hřebců. To má jasný důvod, protože přítomné samčí hormony z varlat, které zvyšují sexuální a agresivní motivace u hřebců, nejsou u valachů přítomné.

Klisny, podobě jako valaši, jsou obecně poddajnější než hřebci. Specifické problémy s temperamentem a chováním klisen a nekonzistence v práci mají souvislost s jejich říjovým cyklem.

Kromě věku je důležitým faktorem, který pravděpodobně ovlivní temperament a chování koní, i vzájemný vztah mezi koněm a člověkem. Lidé, kteří mají rádi a upřednostňují hřebce, budou skutečně nejlépe vycházet s hřebci. Jako by se mezi nimi vyvinul oboustranný respekt. To stejné platí i pro ty, kteří rádi pracují s klisnami. Jsou lidé, kteří vždy jezdili klisny a nikdy si nestěžovali na problémy s výkonností spojované s jejich říjovým cyklem.

Věk

Věk koní je skoro vždy spojen se zkušenostmi a tréninkem, takže je těžké posoudit jeho vliv na základní temperament. Existují však určitá zobecnění. Většina mladých koní je zvědavějších, hravějších a reaktivnější než dospělí. Vědecké studie říkají, že mladší koně se učí pohotověji než koně dospělí. Mnohem snáze se také přizpůsobí změnám ve svém fyzickém stavu i sociálním prostředí. Většina velmi starých koní jsou „citlivější", klidní a dokonce i poddajnější, než koně mladí a středního věku. Samozřejmě tento dojem může být jednoduše výsledkem toho, že dlouhý život je dopřán pouze příjemným koním.

Manipulace a prostředí

Understanding Horse BehaviorMezi všemi faktory je z hlediska temperamentu a chování domestikovaného koně tím kritickým jeho management, prostředí a zvláště jeho interakce s lidmi. Lidé, kteří mají koně s mnoha charakterovými problémy, to neslyší rádi, naopak majitelé charakterově bezproblémových koní to vědí velmi dobře. Osobnost většiny koní je do jisté míry tvárná po celý jejich život a hodně ji ovlivňují i okolní zvířata a lidé. Kůň bude pravděpodobně nejvíce ovlivněn svými prvními zkušenostmi s manipulací v raném věku, ale i na staré koně lze působit tím, jak se s nimi jedná. Není neobvyklé, že různí majitelé či trenéři jednoho koně ho popisují poměrně rozdílně. Dokonce i ve stejném časovém období se může kůň chovat velmi rozdílně podle toho, jací jsou lidé kolem něho nebo v jakém je prostředí. Upřímní trenéři často uznají konflikty osobnosti nebo prostředí a rozpoznají, že daný kůň může prosperovat lépe s jiným trenérem nebo v mnohem klidnější či naopak aktivnější stáji.

(Tyto informace jsou převzaty z knihy Understanding Horse Behavior, která představuje současné informace a výzkumy věnované základnímu chování koní. Sue McDonnell, PhD, majitelka certifikátu aplikované etologie zvířat, v ní odkrývá tajemství chování koní v přirozených podmínkách a tyto informace dává do souvislosti s tréninkem/retréninkem koní domestikovaných.)

Defenzivní manipulace s koňmi je bezpečnější

Autor původního textu: Marie Rosenthal, MS
9. srpna 2010, článek č. 16794

Osoba, která s koňmi manipuluje „defenzivně", bude s menší pravděpodobností koněm zraněná, uvedl Robert M. Miller, DVM z Thousand Oaks v Kalifornii na konferenci American Veterinary Medical Association, která se konala v létě v Atlantě.

„Protože koně jsou lovená zvířata, neustále se bojí," upozornil Miller a řekl, že lidé musí na koně působit uklidňujícím dojmem.

Mnoho lidí stojí těsně před nebo za koněm, pracují s ním na délku paže, aby se vyhnuli pokopání, ale Miller radí být během manipulace v těsné blízkosti koni a stát po jeho boku.

„Já se raději tlačím na tělo koně; chci, aby mě kůň cítil a soustředil se na mě. Zaujme ho to a sleduje, co dělám. Pokud s ním pracujeme na vzdálenost paže, kůň bude stále znepokojen."

Nejbezpečnější místo, kde stát, je vedle plece koně. Nestůjte čelem ke koni, ale šikmo tak, aby jedna vaše strana byla k němu blíž. Když Miller pracuje s koněm, dbá, aby se ho dotýkal „ve třech bodech".

Například při čištění předního kopyta stojí u plece, ohne se a jemně pohladí nohu koně, aby zjistil jeho reakci. Pak s pohledem na hřbet koně zvedne jeho nohu a ohne ji mezi své nohy. Jeho loket je v místě podbřišníku (kontaktní bod 1), kůň tlačí do jeho nohou (bod 2) a kopyto vězí v jeho ruce (bod 3).

Při čištění zadního kopyta udržuje Miller z bezpečnostního důvodu pozici u plece a rukou mu sjíždí po těle dozadu a dolů po noze, aby zjistil jeho temperament. Udržuje těsný tělesný kontakt a přitom se posune dozadu. Sklouzne rukou dolů a zvedne kopyto. Pokud kůň odmítá zvednout nohu, štípne ho do hlezna. Celé jeho tělo od kyčlí dolů tlačí proti koni, kopyto koně leží na vnitřní straně jeho paže a jeho ruka pracuje s kopytem.

Pro vyšetření jakékoli oblasti hlavy se Miller postaví k pleci (bod 1), paží zatlačí proti koni (bod 2) a uchopí ohlávku (bod 3). Druhou ruku použije pro vyšetření oka, ucha či huby.

„Nestavím se před koně. Moje hlava je trochu chráněná mojí paží a ramenem a koni vystavuji bok svého těla, ne předek," říká.

Aby Miller změřil teplotu, začíná u plece a jde rukou po hřbetě koně dozadu, aby zjistil jeho reakci. Posune se k jeho zadní noze, ale zůstává po straně koně, pak ho poškrábe pod ocasem. Díky tomu kůň ocas nadzvedne a znecitliví se na dotyk. (Pro sklepání rtuťového teploměru se vrátí zpět k pleci, protože pohyby ruky s teploměrem mohou koně polekat.)

Když je připraven změřit teplotu, dívá se dozadu a položí jednu ruku na hřbet koně (bod 1), zatlačí na jeho bok (bod 2) a sáhne na záď koně (bod 3), poškrábe mu ocas a citlivě vsune teploměr rotačními pohyby dozadu a dopředu.

„Má kyčel je na jeho koleni. Chci tlačit své koleno do jeho nohy a často se dotýkám vrcholku jeho kopyta mojí nohou," říká Miller. „Kůň mě cítí po celou dobu a já cítím jeho. Pokud vykopne dozadu, já tam nestojím."

Podobné články

Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem…

Je pravda, že koně nejvíce žvýkají a sliní, když žerou seno? Nemůže se stát, že pastevní náhubek způsobí koním trávicí problémy, protože omezuje…