Koňské novinky: Chronicky schvácené kopyto dvakrát jinak

22. 12. 2010 05:00

Obrázky: 3

Autor: The Horse Sponzor: TheHorse.com Foto: archiv Dr. Bob Agne / TheHorse.com Seriál: TheHorse - Novinky Zdroj: TheHorse.com Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 12737 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Chronicky schvácené kopyto je noční můrou nejen laické koňařské veřejnosti, ale i odborníků. Představíme vám jeden z léčebných přístupů k tomuto problému a zmíníme, jaká další komplikace takto postižené kopyto může postihnout.

Rehabilitace chronicky schvácených kopyt

Autor původního textu: Tracy Gantz
1. prosince 2010, článek č. 17317

To, jak veterináři a podkováři řeší chronicky schvácená kopyta, často určuje, zda bude kůň moct žít užitečný, poměrně bezbolestný život. Ve dnech 17.-18. září 2010 se v Monterey (Kalifornie) konala konference o laminitidě, na níž přednášel i Bob Agne, DVM, equinní podiatr z Rood & Riddle Equine Hospital v kentuckém Lexingtonu, o tom, jak k těmto případům přistupuje tamní podiatrický tým.

TheHorse.com logoAgne nejdříve posoudí kopyto, zvláště si všímá toho, zda je kopytní kost v kopytě stabilní nebo ne. Cíle jeho léčby jsou:

  • řešit prvotní příčinu schvácení, pokud je známá;
  • obnovit cévní zásobení (zdravé prokrvení) přední části chodidlové škáry (vnitřní struktury, z níž roste chodidlo), aby se podpořil růst chodidla;
  • podpořit růst zdravé kopytní stěny z celé korunky;
  • chránit a odlehčit poškozená místa a
  • léčit všechny infekce.

Agne doporučuje používat rentgen, což podkováři pomůže stanovit vhodnou úpravu kopyta takto postiženého koně. Přestože bylo vymyšleno mnoho různých typů podkov, které mají pomoct dojít k léčebným cílům, podle Agneho není typ podkovy tak důležitý, jako najít vhodný trim a zajistit správný léčebný mechanismus.

Přiložení kopytního kastuObr. Přiložení kopytního kastu je jedním ze způsobů, jak řešit chronické schvácení provázené chronickými prasklinami v přední části kopyta. >>>

„Je dobré neupnout se na jeden systém podkování," říká Agne. „Můžu vyprávět, kolikrát jsem měl koně, který prošel třemi nebo čtyřmi typy podkov. Je to prostě třeba zkoušet, až se najde něco, co bude koni vyhovovat a podpoří u něho růst zdravého kopyta."

Obecně se veterináři a podkováři snaží posunout podpůrnou základnu kopyta více dozadu, k patkám (aby snížili zatížení špičky), zvednout patky (aby snížili tah šlachy hlubokého ohýbače prstu za kopytní kost) a usnadnit překlopení kopyta přes špičku tím, že bod překlopení posunou dozadu (tedy snížit zatížení/páčení v oblasti špice kopyta). Lze použít podpůrný materiál, takže část hmotnosti ponese střel (a tím se sníží zatížení stěny kopyta).

U chronicky schvácených koní, kteří trpí prasklinami v přední části kopyta a/nebo nekvalitní rohovinou kopytní stěny, Agne úspěšně používá kopytní kasty, aby stabilizoval kopytní pouzdro. Po zakastování kopyta připevní i vhodnou podkovu. V těchto případech doporučuje majitelům pozorně sledovat cibule patek kopyt těsně nad kastem, zda nejsou stlačené nebo se tam nevyvíjejí rány.

Pokud má kůň těžkou rotaci kopytní kosti, proražené chodidlo nebo toto proražení hrozí, pokud má silné bolesti, které nereagují na léčebné podkování, může být podle Agneho jediným řešením pouze tenotomie šlachy hlubokého ohýbače (přetnutí této šlachy, která se upíná na spodní část kopytní kosti), aby bylo možné s koněm dále manipulovat. Obvykle si dělá sérii venogramů (speciální rentgenové snímky, které ukazují krevní zásobení kopyta), které mu pomáhají rozhodovat o dalším postupu a následně monitorovat úspěšnost léčby.

„Je skutečně důležité vybírat případy," říká Agne. „Tenotomií zatížíme zadní část kopyta." Koně, kteří mají slabé patky nebo vykazují pravolevou změnu polohy kopytní kosti, mají horší prognózu než koně s robustními patkami a bez zjištěného poklesu kopytní kosti.

Ke komplikacím tenotomie patří seromy (nahromadění séra ve tkáni podobné nádoru) v chodidle nebo v rozvolněných lístcích, poranění na korunce jako důsledek poklesu kopytní kosti, infekce, flexní kontraktury (překlubování) a problémy s kopytem jako důsledek dočasné ztráty stability kopytní kosti, a to včetně zlomenin střelkové kosti a subluxace (částečné vykloubení) kopytního kloubu. Proto je podle Agneho zásadně důležité provést po tenotomii správné podkování umožňující derotaci kopytní kosti, které kopyto podpoří, a pečlivě pacienta sledovat.


Chronické schvácení může zvýšit riziko infekce kopyta

Autor původního textu: Tracy Gantz
28. listopadu 2010, článek č. 17302

Protože schvácení významně poškozuje kopyto, koně postižení touto nemocí jsou mnohem náchylnější na kopytní infekce a abscesy. Na zmíněné konferenci o laminitidě přednášel Bob Agne, DVM také o diagnostice a léčbě takových infekcí.

Strukturální poškození, které je výsledkem schvácení, omezuje prokrvení kopyta, což výrazně zhoršuje možnosti boje s infekcí. Agne uvedl, že roztažená a zjizvovatělá bílá čára u schváceného kopyta je zvláště náchylná na infekce.

„Jizvovitá tkáň je vlhká a nemá normální krevní zásobení a následně je výbornou živnou půdou pro proniknutí a růst bakterií," říká Agne.

Kopytní infekce postihují i normální koně a obvykle se projevují typickými příznaky zánětu, jak Agne uvádí, včetně kulhání, otoku, zvýšené teploty, drenážního otvoru, zvýrazněného pulzu na prstních tepnách a/nebo i viditelné rány na kopytě.

Při diagnostice infekce kopyta je podle Agneho důležité určit, zda je povrchová nebo zda zasahuje i hlubší struktury. To veterináři umožní sestavit nejlepší léčebný plán a vyslovit přesnou prognózu. Pokud infekce postihuje kopytní a/nebo střelkovou kost, kopytní kloub, šlachovou pochvu, kopytní chrupavky a/nebo podotrochleární tihový váček, prognóza bude mnohem nepříznivější.

pronikající rána ve střelceObr. Pronikající rány, podobné, jako je nášlap v oblasti střední střelové rýhy, jsou zvláště nebezpečné. >>>

„Zjištěná pronikající (hluboká) rána vždy s sebou nese možnost hluboké infekce," říká Agne. „Pronikající rány, zvláště v zadní části kopyta, patří mezi akutní případy (pozn. překl.: okamžitě veterinárně řešit). Pokud se ponechají neléčené více než 12 hodin, šance na jejich vyléčení se výrazně zhorší."

Když předmět pronikne kopytem, majitelé se veterináře často ptají, zda ho mají vytáhnout.

„Já jim říkám toto: pokud je nějaká šance, že předmět by mohl způsobit další poškození - tím, že se zapíchne do citlivé tkáně - vytáhněte ho," uvádí Agne. „Pokud si jste absolutně jistí, že už žádné další poškození nezpůsobí, můžete ho tam nechat, dokud se ke koni nedostane veterinář."

Cílem léčby kopytní infekce by podle Agneho mělo být vyčištění rány od veškeré mrtvé tkáně, zajištění její drenáže, aplikace antibiotik, poskytnutí ochrany, podpoření okolních zdravých tkání a ochrana druhé končetiny před případným schvácením.

Samozřejmě, jako u všeho ostatního, je prevence lepší než léčba. Pro minimalizaci rizika, že by kůň byl postižen kopytní infekcí, by majitel měl dodržovat pravidelné intervaly úprav kopyt a podkování, dávat pozor na zdraví jeho kopyt a udržovat zdravé i jeho životní prostředí. K tomu poslednímu patří jednoduše kontrola pastvin, zda se na nich nenacházejí předměty, na které by kůň mohl šlápnout.

„Projděte se s magnetem podél hrazení (po zemi)," radí Agne, „Můžete koni zachránit život právě tím, že najdete na jeho pastvině hřebíky."

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: