Koniny - aneb co by se mělo (v hiporehabilitačních) učebnicích opravit IV.

1. 02. 2010 10:00

Obrázky: 2

Autor: Vanda Casková Foto: archiv autorky Rubrika: Hiporehabilitace Počet přečtení: 4568 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Při studiu odborných materiálů jsem si uvědomila, jak stále opisovaná konina se může stát „pravdou“. Často se v pracích studentů setkávám se stále opisovaným doporučením při výběru koně, že kůň musí bezmezně milovat člověka. Může kůň bezmezně milovat člověka? Co ovlivňuje koně ve vztahu k člověku?

Kůň je zvíře, které bylo v přírodě vždy v pozici kořisti a k tomu má také dodnes přizpůsobeny své obranné systémy, např. bilaterální vidění - oči po stranách hlavy, útěkový reflex, atd. My lidé jsme zase blíže pozici dravců a tak se i běžně chováme. Svědčí o tom postavení očí a s tím spojené přímé vidění, přímočaré jednání atd. Kůň od přírody nemá důvod nás lidi milovat.

hiporehabilitaceKůň je stádové zvíře s přesně stanovenou hierarchií vzájemného chování, které se projevuje ve vztazích jako dominance nebo stav podřízenosti na základě respektu a důvěry. Stádní hierarchie je v koních hluboko geneticky zakódována. Průměrný kůň jako stádové zvíře se nerad spoléhá na sebe. Trochu zjednodušeně lze říct, že je pro něj jednodušší řídit se někým, kdo přebere zodpovědnost. Tím někým je vůdce stáda, měli bychom napsat vůdkyně stáda. Ta si svou pozici vybojuje. Její postavení ve stádě plyne z jejích vlastností jako jsou míra dominance, bojovnost, inteligence, šikovnost apod. Koně jsou od přírody ochotni následovat vůdce, jsou tedy ochotni s lidmi spolupracovat, takže záleží na člověku, jak přistoupí ke své pozici vůdce. Pokud chceme být tím vůdcem, kterého kůň následuje, musíme s koněm navázat komunikaci. Pokud chceme s koněm pracovat, měli bychom znát etologické projevy a vzorce chování koní a rozumět jim a „nepolidšťovat" chování koní.

Pokud chceme, aby nás kůň následoval, je třeba zaujmout pozici vůdce, je třeba zajistit, aby se vedle nás cítil bezpečně. Pokud chceme být tím bezpečím, budeme se muset stát vedoucí klisnou i hřebcem v jedné osobě, nekompromisně, ale vždy spravedlivě na základě dostatečného respektu a důvěry. Pro navázání komunikace by nás měl kůň především akceptovat, respektovat. Nemyslím tím respekt na základě strachu, myslím respekt takový, jaký má každý kůň ve stádě k vedoucímu zvířeti plynoucí z přirozené autority a důvěry. A tady můžeme ve vztahu ke koni narazit.

Kůň je citlivým barometrem osobnosti člověka, který s ním pracuje. Díky svým vyvinutým smyslům je schopen vnímat podprahové signály, které člověku běžně unikají. Kůň velmi citlivě vnímá aktuální naladění člověka. Přijímá informace, které vyjadřujeme formou neverbální komunikace (způsobem pohybu a postoje, napětím svalstva) i verbální (intenzitou, intonací a chvěním hlasu) a okamžitě na tyto signály reaguje. Koně neoklameme. Kůň si člověka „přečte" v okamžiku prvního setkání a podle toho jej nadále vnímá a reaguje na něj.

Při práci s koňmi bychom měli vytvořit prostor, ve kterém se budou cítit akceptovaní (respekt) a bezpečně (důvěra). Když je ve vztahu člověk a kůň hranice respektu a důvěry v rovnováze, pak se člověk a kůň vzájemně respektují a důvěřují jeden druhému a úspěšně spolupracují. Když mají koně málo respektu vůči osobě člověka, pak nemají ani dostatek důvěry, přebírají „vedoucí" pozici a s člověkem nespolupracují. Pokud je člověk vnímán koněm jako diktátor jednající z pozice nadřazené síly, respekt u koně nezíská (a většinou ho nemá ani u lidí), protože pokud má kůň málo důvěry a příliš respektu, bojí se. Může ublížit nejen sobě, ale i lidem.

Kůň nás sám od sebe milovat nebude. Svou pozici si vedle koně musí každý vybojovat sám - jak terapeut, tak klient.

Dobrý vztah koně k člověku usnadňuje pracovní využití koní. Pokud probíhá budování vztahu úspěšně, kůň si začne být člověkem jistý, přestane se cítit ohrožený a hledá u člověka pohodu, oporu, bezpečí. A to chceme po terapeutickém koni. Takový kůň si pravděpodobně nenajde stejný vztah ke každému členu realizačního týmu a už vůbec ne ke každému klientovi, ale pro svého člověka je ochoten udělat maximum (s několika lidmi, které „jen" akceptuje, třeba 60%).

Budování vztahu koně k člověku je dlouhodobým procesem. Kůň nás sám od sebe milovat nebude. Svou pozici si vedle koně musí každý vybojovat sám - jak terapeut, tak klient.

Ale o tom to vlastně je. Nemám pravdu?

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: