Koně a hříbata: Starám se o... Oli

13. 05. 2016 19:00

Obrázky: 9

Autor: Zuzana Tillerová Foto: Zuzana Tillerová Rubrika: Z časopisů Zdroj: Koně a hříbata Počet přečtení: 3542 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Květnové číslo časopisu Koně a hříbata je stále na stáncích, máte, četli jste už? Dneska pro vás máme ukázkový článek z pravidelné rubriky Starám se o ... Představí se vám španělská krasavice Oli. A co dalšího by vám v časopise nemělo uniknout?

OliJméno: Oliva Sol
Plemeno: PRE (pura raza española)
Datum narození: 10. 1. 2007
Matka: Kaisa IV
Otec: Honesto II
Majitel/jezdec: Dana Soukupová

Daně Soukupové se nakonec podařilo splnit svůj „španělský sen" - tedy nejen přání o vlastním koni, ale také o vlastním andalusanovi. Oliva Sol je úžasná klisna, s kterou si skvěle rozumí. Pracují spolu ze země i ze sedla a zúčastnily se společně závodů v poměrně nové disciplíně working equitation. Jak to všechno bylo a jaké mají plány do budoucna? Nejen tomu se budeme věnovat v následujícím rozhovoru.

Jaké byly vaše začátky u koní?

U koní jsem od dětství, už jako dítě jsem se snažila dostat do místního jezdeckého oddílu TJ Žižka v Českých Budějovicích. Ale vždy mi bylo sděleno, že jsem ještě moc malá, ať přijdu až ve 12 letech. Jenže vysvětlujte to malé holce, která se do koní zamilovala. Zřejmě mojí tvrdohlavostí a umíněností se po nějakém čase mého otravování smilovali a mohla jsem u koní alespoň pracovat a motat se tam. Odměnou mi bylo svezení na koni od starších jezdců a to, že jsem se již v deseti letech mohla začít učit jezdit. Tehdy ještě v oddílu nebyli poníci, takže rovnou na velké koně.
Při studiu Zemědělské školy v Táboře jsem jezdila v JK Školního statku Měšice, kde jsem si zkusila parkurové skákání. Delší přestávku od koní jsem měla pouze v době mateřství. V roce 2003 jsem si pořídila svého prvního koně. Byl jím osmiletý rakouský teplokrevník, kterého mám dodnes a ve svých 21 letech si myslí, že je stále velký sporťák.

Takže se sen o vlastním koni splnil. Kdy jste se rozhodla přidat k prvnímu dalšího?

Dalším mým koněm byla půlroční klisna, kříženka FRIS × PRE (dnes je to plemeno warlander), tu jsem si pořídila v roce 2008. Stala se z ní spolehlivá kobylka pod sedlem. Až v roce 2010 po přestěhování do vlastního přibyla Oli.
Kříženku jsem v jejích šesti letech, v roce 2014, prodala, neboť jezdit tři koně pro mne již bylo časově náročné. Nová majitelka se tomuto plemeni věnuje, takže věřím, že jsou spolu spokojené. Ona byla spíše po své fríské matce, takže sen o španělském koni mi splnila až Oli.

A jak to tedy bylo s Oli?

Oli se narodila v Cordobě ve Španělsku, v roce 2010 byla dovezená do ČR. Do této doby příliš neznala kontakt s lidmi, spíše se jich bála. Malá hubená klisna s nádhernýma očima. Další můj velký sen - už od dětství jsem milovala španělské koně, pro jejich krásu, chody. Takže když jsem objevila inzerát na Oli (bohužel hřebce jsem si nemohla pořídit, z praktických důvodů, již jsem měla doma frískou klisnu), byla jsem ihned rozhodnutá.

Takže další splněný sen a koník pro radost?

Přesně tak. Když jsem si Oli v roce 2010 kupovala, neměla jsem žádné sportovní ambice. Pořídila jsem si ji pouze pro radost a na rekreační ježdění a to mi opravdu plní. Z Oli se stala vynikající kobylka, která chce dělat člověku jen radost.

OliKoníky máte ve vlastní stáji u domu, že? Bylo to vždycky tak, nebo jste je měla dříve ustájené jinde?

Dříve jsme stále byli někde v ustájení a pomalu začala vznikat myšlenka postavit si vlastní. Hlavním důvodem bylo, že starší koník začal být velmi dušný a zajistit mu podmínky, aby se nemoc již nezhoršovala, není lehké. V roce 2010 jsme své dva koníky konečně stěhovali do svého.

Bylo obtížné zajistit si vlastní ustájení?

Ano, když na to nyní vzpomínám, byla to velká zkouška trpělivosti. Okouzlila mě louka se čtyřmi starými duby, blízko řeky, na kterou jsem kdysi chodila se svým koníkem jezdit. Krásné, klidné místo nedaleko města Českých Budějovic. Nechali jsme si udělat předběžnou studii, zda se zde může stavět, a v roce 2008 jsme pozemky koupili. Nic nešlo jednoduše, u každého úřadu byl problém včetně obce - změna územního plánu, změna územního rozhodnutí, poté stavební povolení. Neustále jsme naráželi na nesmyslné úřední předpisy. Např. musí být jímka na močůvku u stáje pro koně, naprosto nepotřebná, koně jsou stále na pastvině a žádná močůvka zde není, a jiné.
Až v roce 2011 jsme koníky nastěhovali na pastvinu se studní a přístřeškem. O rok později jsme se konečně stěhovali i my.

Co vše vlastně máte k dispozici?

Necelé 2 ha pastvin, stáj o čtyřech boxech, které slouží spíše jako přístřešek, dveře zavíráme pouze při krmení, aby bylo možné u každého koníka krmení dávkovat. A taky menší pískovou jízdárnu 20×40 m.

Zvládáte péči o tolik koní sama, nebo máte nějaké pomocníky?

Jsme jen malá stáj s kapacitou čtyř boxů, dva koně nyní vlastním a dva koně jsou zde v nájmu. Měla jsem velké štěstí, neboť jedna z majitelek mi zde nejen velmi pomáhá, ale stala se mi i velkým parťákem.

Měl už někdo další zájem o ustájení u vás? Jsou na to případně prostory?

Zájem by byl, ale mám to pouze jako koníček a zajistit všem dostatečnou péči by již nebylo v mých silách. A jak já říkám: z koníčka by se stala povinnost, která by u většího počtu koní nastala.

Vraťme se k Oli. Jaká je povahově?

Je neuvěřitelně milá a společenská, dalo by se říci, že má lidi raději než koně, z toho pramení, že je ve stádě samotářská, nekonfliktní, spíše submisivní. Je zajímavé, že s jezdcem jí stoupne sebevědomí - stává se vůdčí vůči ostatním koním. Dokonce jednu dobu útočila na jiného koně s jezdcem, pokud se k nám někdo více přiblížil. Musím si ji hlídat.
Když si sednu u koní ve výběhu, stoupne si nade mne a podřimuje. Vždy je poblíž lidem, když přijde návštěva, je schopná i hodinu u nás stát, aby jí něco neuteklo. Je velmi opatrná na lidi včetně malých dětí, dalo by se říci, že na ně dává pozor.
Byla u nás kamarádka se svou 6letou dcerou, seděli jsme u koní a holčina se kolem nich motala. A přesto, že jsou naši koně naučení, že v naší blízkosti si nesmí mezi sebou nic vyřizovat (v tu chvíli neexistuje u nich hierarchie), koně se stlačili k sobě a Oli z toho chtěla vycouvat. Jenže malá holčina byla právě za Oli zadkem, ta do ní couvla, že malá upadla na zem pod její zadní kopyta. Klisna zastavila se zadní nohou ve vzduchu, aby na ni nešlápla, a čekala, co se bude dít dál. Mezitím se malá odkulila. Bylo nás tam více a nevěřícně jsme jen koukali. A to je ten její úžasný charakter.

Oli s majitelkou

Tak to je neuvěřitelné! A co pod sedlem?

Pod sedlem je chodivá, lehce ovladatelná, jemná na pobídky, nelekavá, zvědavá průzkumnice. Velmi snaživá, pokud něčemu nerozumí, je až hektická, což je zpravidla má vina, např. z důvodu chybných nebo nesrozumitelných pomůcek. Ale ve skutečnosti jsem z tohoto důvodu velmi rozmazlený jezdec.
Výborně učenlivá je nejen pod sedlem, ale i při práci ze země - není problém učit ji různým trikům - lehání, couvání, různé ustupování, poklonu. Toto plemeno bylo opravdu tvrdě šlechtěno, kdy byla důležitá i povaha, čímž vznikli tito úžasní koně. Nerada ji takto stále vychvaluji, ale ona je opravdu takový mazánek všech, každého si hned získá pro svou jemnost.
To, že je velmi dobře učenlivá (co se jednou naučí, se nemusí stále opakovat, dobře si vše pamatuje), má i svá úskalí. Když něco přehlédnu nebo si u nějakého cviku nedám pozor, snadno se naučí i to, co nemá. Pak to samozřejmě těžko odstraňujeme. Právě ona mě naučila, abych byla co nejvíce srozumitelná a hlavně spravedlivá.

Bylo to vždycky tak? Říkala jste, že se ze začátku lidí bála...

Ano, koupila jsem si ji od, dnes již mohu říci, velmi dobré kamarádky. Nejen že mě seznámila s úžasným zvířetem, ale za tu dobu, co se známe, mi ukázala nový životní směr a jinou, přitom zcela jednoduchou cestu v práci a soužití se zvířaty. Ale to je na dlouhé povídání, stačí pouze říci, že je to takový krásný a sluníčkový člověk a „zaříkávač koní". Právě ona, během chvíle, co ji měla u sebe, dala Oli výborné základy.
Pak už bylo vše na nás. Nejdříve ji postupně vykrmit, protože přijela ze Španělska ve špatném stavu. Byla již obsednutá, takové hádě pod sedlem. Po měsíci procházek na ruce jsem si na ni jen na ohlávce sedla, že se půjdeme projít. I tady mi to vysvětlila po svém. Během třech kroků jsem přistála neuvěřitelným saltem na zemi. Potřebovaly jsme obě ještě čas, naučit se vzájemné důvěře.

Co má Oli nejraději?

Když nad tím tak přemýšlím, tak určitě svou pohodu a klid. Je to taková pohodářka, že si ke krmení klidně lehne. A protože je i požitkářka, miluje drbání, kdekoliv, klidně se i nenápadně nastaví tak, abych ji správně podrbala, někdy za odměnu podrbe mě.

Najdou se i nějaké ty neřesti?

Bude to znít zvláštně, ale její největší neřestí je, že je velmi dobře krmitelná. Na co přijde, to zbaští - bodláky, žaludy, veškeré ovoce, česnek, ale i buchtu. Miluje pivo. Přesto, že je poslední ve stádě, svou chytrostí si najde vždy to nejlepší. Jenže toto plemeno je zvyklé na chudou stravu. A tím vzniká problém, že se snadno přecpe, takže musím hlídat a dávkovat krmení. Vlastně na provoz je to velmi nenáročný kůň, žije skoro na poloviční dávce oproti českému teplokrevníkovi.

OliA co závody, vážně vás nelákají?

Jak jsem na začátku zmiňovala, nechtěla jsem s Oli nijak sportovat. Ale ona je tak šikovná tím, že se ničeho nebojí a do všeho jde, začaly jsme trénovat working equitation. V roce 2014 jsme se zúčastnily závodů v Borové, kde i přesto, že to pro ni byly první závody, jsme se docela slušně umístily (2. místo).
Ještě musím zmínit její další vlastnost - ona pozná, když má diváky. Z klidné, pohodové klisny se stane „ohnivá modelka". Začne se nosit... Předvádí se, dokonce si ji na závodech spletli s hřebcem. Co si tak pamatuji, měla na závodech svůj malý fanklub.

Tak to je úžasné! Pomáhal vám někdo s tréninkem, nebo jste to zvládly zcela samostatně?

Samozřejmě že pomáhá. Myslím si, že bez dobrého trenéra se jezdec nemůže posouvat dál. Tím trenérem je Petra Čejková, s kterou je vynikající spolupráce. Stíhá sledovat nejen jezdce, ale i koně, jak se cítí, na co reaguje, aby vše probíhalo nejen pro pohodlí jezdce, ale především koně. Vše koni vysvětlovat jasně a především spravedlivě. Právě ona nás přivedla k této disciplíně, byla mezi zakladateli této disciplíny v ČR.

Přiblížíte nám prosím, o čem tato disciplína je? A kolik závodů se u nás tak pořádá?

Ve zkratce, je to především o důkladném přiježdění a spolupráci koně, partnerství mezi koněm a jezdcem, zručnosti a hlavně hodně zábavy. Working equitation lze přeložit jako tradiční pracovní jezdectví. Cílem je velmi poslušný, obratný, rychlý a všestranně využitelný kůň.
Skládá se z drezúrní zkoušky a testu ovladatelnosti. U vyšších soutěží se přidává rychlostní test a cow test (práce s dobytkem). Právě u vyšších soutěží se kůň ovládá pouze jednou rukou a především sedem.
Měla jsem možnost potkat se s mistrem světa v této disciplíně Pedrem Torresem z Portugalska, nyní již jen trenérem, když jsem se byla podívat na jeho tréninku nedaleko Vídně. Pro mne je to absolutní mistr a přitom velmi milý člověk, který dokáže během chvíle problémovému koníkovi vysvětlit jakýkoliv cvik a následně ho s ním bezchybně provést. Byl to úžasný zážitek.

Jaké máte plány do budoucna?

Vzhledem k tomu, že už má Oli nejvyšší čas na připuštění, začínáme vybírat hřebce PRE a rádi bychom se těšili příští rok na hříbě.

Co vás při výběru vhodného hřebce nejvíce zajímá?

Exteriér, ale velmi důležitá pro mne bude také povaha hřebce.

Bude to vaše první hříbátko, nebo už jste jich odchovala více?

Narozené u nás to bude hříbě první. Vlastně věříme, že dvě, budeme připouštět ještě jednu kobylku u nás ustájenou.

Tak to budeme moc držet palce! Chtěla byste něco dodat závěrem?

Ráda bych všem vašim čtenářům popřála mnoho splněných přání a snů. Aby jim byla tato překrásná zvířata, stejně jako pro mne, pohádkovou oázou klidu a štěstí v této době.


Květnové vydání časopisu Koně a hříbata je v prodeji. Od ledna je časopis rozšířen o celých 16 stran.

Titulka 5/2016Obsah čísla 5/2016:

Plemeno: Poitevin
Starám se o...: Oli
Skokové ježdění: Kavalety
Jedu, jedeš, jedeme: do Oldřichovské konírny
Veterinární základy: Kožní onemocnění
Mít koně: Přátelská hra
Obrazem: 1. máj, lásky čas

Plakát uvnitř časopisu:

A3: Fríský kůň

Ostatní:

Rozhovor: Markéta Lipinská
Hiporehabilitace - Vhodný kůň
Povolání u koní: Moderátor
Pomůcky jezdce - Jízdárenské cviky
Bondův ponykoutek
Žužuova poradna
Listárna, Soutěžní osmisměrka
...a další!

Dárky pro předplatitele:

Sběratelská karta: Poitevin
Pohled: Český teplokrevník, valach Valmont
Plakát A2: Lipický kůň, klisna Arwen
Plakát A3: Arabský plnokrevník Sokrates
Plakát A3: Shetland pony Strawberry of Kadov


Koně & hříbata

Časopis Koně & hříbata je měsíčník pro všechny milovníky koní!

Časopis je k dostání také v elektronické podobě shodné s podobou tištěnou: Ukázkové číslo k nahlédnutí zdarma

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: