Koně a hříbata 3/2012: Začátky v sedle - Zlepšujeme se

28. 02. 2012 16:00

Obrázky: 27

Autor: Julie Šverčičová Foto: Julie Šverčičová Rubrika: Z časopisů Počet přečtení: 5460 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

A jsme tu s aktuálním, březnovým číslem časopisu Koně a hříbata. Články na téma Norik a Slezský norik, Cesta hříběte: Připouštění klisny, Zkrocení či souznění?, Bylinky pro koně, pokračování seriálu Začátky v sedle, mnoho plakátů a další čtení - to vše najdete ode dneška v prodeji.

V minulých dílech jsme si povídali o cvalu, nacválání, o tom, jak tento chod vypadá, jak se při něm kůň a jeho hřbet hýbe a co to dělá s jezdcem. Teoreticky tedy už tušíme jak na to, pořád nad námi ale ještě visí spousta otazníků, které se vynořují zejména v oblasti nacválání, přestože jinak obecně provází celé jezdectví. Jde o cit, uvolněnost, strach a dobrý hluboký sed.
Dnes se u nich tedy zastavíme, nezapomínejte ale, že z papíru se nikdy nikdo ještě jezdit nenaučil. Určitě není od věci udělat si před a po ježdění chvilku k pročtení teorie a zamyšlení se, bezprostředně po ježdění by vám tentýž text měl vždy být o fous jasnější. Žádný článek na světě ale nedokáže zastoupit dohled dobrého trenéra, k teorii je vždy nutné dostatečná praxe.
A hlavně chuť!

Kůň není sportovní náčiní

Musíme se naučit uvolnit a cítit.Od ostatních sportů se jezdectví odlišuje tím, že pouhé naposilované svaly a přesnost k dobrému výsledku nestačí. Málokterý sport klade na své vyznavatele tak vysoké nároky: i na rekreační stupeň se zde potřebujete naučit opravdu hodně. Aby bylo ježdění na koni bezpečné a díky tomu také příjemné, potřebujete víc než jen na koně nasednout a aplikovat metodu „brzda-plyn". Sebevědomému jedinci to možná bude stačit, protože si neuvědomí, jak rychle může tímto přístupem zkazit každého koně. Kůň není sportovní náčiní, ale cítící zvíře.
Musíte se tedy naučit uvolnit a cítit.

Budete-li používat tenisovou raketu špatně, nejspíš se vám rychle zničí. Vadit jí to nebude: ale koni by vadilo. Kůň je obrovské živé zvíře, které bude vyrovnané a pro nás bezpečné jen tak dlouho, dokud s ním budeme nakládat citlivě, nebudeme ho zbytečně mást a připravovat o psychickou rovnováhu.

Zároveň se k němu ale nemůžeme chovat jako k člověku nebo psu - kůň není ani člověk, ani pes. Kůň je kůň a tak mu budou nejblíže koňská schémata myšlení, která vychází z jeho přirozeného životního stylu. To neznamená, že bychom měli před koněm předstírat, že jsme taky koně, ani po nás nikdo nechce, abychom se nastěhovali do stáda na pastvinu a nechali si narůst kopyta. Znamená to ale, že bychom měli být vůči koni vnímaví a měli bychom se od koní učit, jak se ke koním chovat. Nesnažit se ovládat je silou, ale respektem, místo přetlačování používat řeč těla, místo křiku přitáhnout pozornost jinak, nebo se snažit stresovým situacím předcházet.
Měli bychom se naučit se uvolnit a cítit.

Strach vyvolává křečovitost, ztuhlostV klidu a bez emocí

Základem dobrého ježdění tedy je odložit vlastnosti, které ke koním nepatří: místo sršících ambicí a vzteku se oblékněte do klidu, pokory, rozvahy. Neznamená to ale nechat se koněm vláčet, kam se mu zachce: buďte asertivní, ale spravedliví, dejte koni jasně vědět svá přání, ale naučte se vždy povolit, naučte se jednat bez přehnaných emocí. Učte se ovládat. Nehysterčit, nestresovat, dýchat zhluboka, být v pohodě. Psychicky i fyzicky se uvolnit. Není to snadné, ale je to jen otázka cviku - a při troše vůle je možné naučit se ledasčemu.
Vzteklý, ztuhlý jezdec nikdy nebude na koni jezdit dobře - dlouhá léta ježdění mu možná pomohou k „dobrému sedu", ale nikoli k opravdu dobrému pocitu koně a jezdce.
Uvolněný, sebeovládající se jedinec bude vždy dělat rychlejší pokroky, ať už jezdí roky nebo jen dny. Uvolněný jezdec je otevřený pokroku, aniž by na zlepšování tlačil: prostě ho nechává přijít. Uvolněný jezdec na koně nepřenáší napětí, jeho nezablokované klouby lépe vysedí chody koně (zejména klus a cval); uvolněný jezdec se učí koně cítit, předjímat každý krok a stávat se pro koně příjemným.

Zbavit se strachu

Nejdůležitější je zbavit se strachu.Obrovským protivníkem uvolněnosti je strach. Strach je něco, co do sedla rozhodně nepatří a je nutné se ho zbavit hned zpočátku. Kdo se bojí, že spadne, ten je na nejlepší cestě k pádu - a o to tvrdšímu. Jak to?
Strach vyvolává křečovitost, ztuhlost, která se přenáší na koně (koně jsou neuvěřitelně senzitivní). Kůň ztuhne fyzicky (začne se pohybovat méně plynule, trhavě) a psychicky (zbystří, nejspíš se ulekne, uskočí nebo vyběhne.) Kůň nechápe, že máte strach z něho, váš strach mu říká spíš: „Dávej pozor! Něco se děje!" Váš strach tedy neříká koni: „Prosím, buď hodný a neshoď mě," ale daleko spíš: „Za tím křovím támhle číhá smrtelné nebezpečí!" Dost pravděpodobně se pak kůň blížícího se křoví opravdu lekne a poskočí. Takový pohyb bude pro ztuhlé, křečovité tělo jezdce velmi obtížné odpružit a usedět - a třeba i spadne. Spadnout může pochopitelně kdokoli kdykoli, hodně ale záleží na tom jak. Křečovité ztuhlé tělo je k úrazu z pádu mnohem náchylnější než uvolněné a pružné sportovní tělo v kondici.
Nikdo vám nemůže přikázat: „Okamžitě se přestaň bát a uvolni se!" Může vám ale pomoci na strachu pracovat a zbavovat se ho, postupně se dostat do pohody. Musíte si ale strach přiznat a opravdu se ho chtít zbavit.

Hluboký sed

Je rozdíl na koni sedět a jezdit - k tomu je potřeba hluboký sed. Hluboký sed je uvolněný, v nejhlubším místě sedla.
Uvolnit se znamená nezatínat svaly, snažit se být těžký, přilepený k sedlu, jako bychom měli v pánvi a nohách těžká závaží. Dobře si sednout je záležitostí praxe, ale i uvědomování se: můžete se roky marně dřít v zoufalé snaze udržet kolena a paty dole a „nikdy" na to pořádně nepřijít. Nebo si můžete dříve či později uvědomit, že přílišnou snahou dostat koleno dolů zatínáte svaly a zvedáte se nad sedlo. Udržet se na koni je spíš o uvolněných svalech, vaše ztuhlé tělo jen těžko vysedí nárazy, zato uvolněné svalstvo je schopné pohyb koně elasticky odpružit.
Vaše tělo a nohy tedy mají pružit, kopírovat, ne obranně svírat, mačkat a křečovat.

Jezdec nevytírá sedlo pánví, ale nechá se cvalem vtáhnout do pohybu.Krůček po krůčku

Nepůjde to rovnou, nechtějte toho moc najednou, radujte se z maličkostí. Nechoďte jezdit s nadšenou ambicí: „Dnes budu jezdit perfektně!", protože to je nereálné předsevzetí. Choďte jezdit s tím, že se budete stoprocentně soustředit a o fous se zase zlepšíte.
Nesnažte se rychle napasovat do dokonalého sedu, je těžké hlídat paty, neujíždějící holeně ve správné pozici, koleno v sedle, sedět v nejhlubším místě sedla, s narovnaným trupem, korektně pokrčenými lokty, postavenými pěstmi, palcem směřujícím nahoru, vzpřímenými zády, krkem a hlavou. Není možné se soustředit na vše najednou, mnohem efektivnější je snažit se opravovat chyby postupně, pracovat systematicky a kupředu!
Zkuste to brát jako vysoké schodiště - když se budete pokoušet vyskočit rovnou nahoru, nepodaří se vám to a budete jen zklamaní. Je možné, že vyskočíte do poloviny schodů - ale snadno se zřítíte zpátky až na počáteční stupínek. Když budete brát dva schody najednou, možná budete mít obrovský pocit zadostiučinění, ale nebude trvat dlouho a poznáte, že vám něco chybí. Že jste prostě něco přeskočili...

Nejlepší se tedy zdá šplhat nahoru schod po schodu, nespěchat, nepřeskakovat a mít radost z každé maličkosti - podařilo se vám dnes na pár klusových kroků opravdu sedět v sedle, nehrcat, nebimbat, uvolnit sed? Výborně! Znáte svou cestu - víte, jak to vypadá, když po ní jdete dobře. Příště se vám to třeba podaří vydržet déle či víckrát - a to je prostě skvělé!

Nejdůležitější je mít z ježdění radost.Ježdění na koni není o tom oddřít si pár desítek, stovek hodin na jízdárně a pak být mistrem světa. Jezdectví má smysl, jen pokud se z něj dokážeme radovat, vidět ty dobré maličkosti.
Nikdo nikdy není spokojen s tím, jak jezdí. Každý bude vždy chtít být lepší. Teoreticky vlastně není možné se „naučit" jezdit na koni. Kdo už jezdit umí?
Ježdění zkrátka má smysl, jen pokud z něj máme radost a odprostíme se od zoufalého pocitu: „Já nic neumím, vůbec mi to nejde." Má smysl, jen pokud pochopíme známé úsloví Cesta je cíl. Dobrý jezdec není ten, který skočí nejvyšší překážku. Dobrý jezdec je ten, který jezdí rád a chce se učit dál. (A nikdy, nikdy nepřestane, nenechá se ukolébat samolibým pocitem „teď už toho umím dost".)

Lepší cval

S novým chodem mají jezdci obvykle velký problém: nemohou se vyrovnat s náhlou nerovnováhou, koňský hřbet jimi pohazuje nahoru a dolů, dopředu a dozadu, ze strany na stranu. Odpružit takový pohyb jde pouze uvolněným tělem - ale zákonitě se vám nepovede tělo uvolnit, když se budete snažit udržet silově. Naštěstí pro nás, je to pouze otázkou cviku, dostat možnost usadit se, vyrovnat se s pohybem - a to nejlépe na lonži, abychom zbytečně nebrali koně za hubu, nesnažili se na jeho hřbetě udržet taháním za otěže. Lepší je přichytit se hřívy, sedla nebo řemínku na sedle.

Co se týká konkrétně cvalu, zde platí nutnost uvolněnosti stonásobně. Pokud budete nejprve cválat v lehkém sedu, zvednete se v kolenou, opřete se prsty u nohou o třmeny a budete pouze klouby odpružovat nový pohyb. Bohužel se tím nenaučíte sedět, pobízet ve cvalu a jemně přejít ze cvalu do klusu. Je důležité naučit se jezdit v plném sedu, v kontaktu vašeho pozadí se sedlem a koňským hřbetem, umět dávat pobídku sedem, jít s koněm.

Dobrý jezdec je ten, který jezdí rád a chce se učit dál.Malé varování: trenéři vás budou možná učit sednout si ve cvalu prostřednictvím slovního spojení „vytírat sedlo". Tento nepřesný pokyn evokuje jakési aktivní pohyby pánví, které vás mohou zavést na cestu jakéhosi děsivého postrkování koně zezadu dopředu, šťouchání a hrcání. Zkuste si místo toho představit, že se vaše tělo - a oblast pánve zejména - musí s koněm volna pohupovat, houpat, neblokovat pohyb koně, ale následovat ho. Tedy opět: spíš než zatínat svaly a škubat sebou tam a sem se uvolnit a nechat se nést.

Ve cvalu tedy pozadí jezdce nejezdí od zadní rozsochy k přední a zpět, nic nevytírá (sedlo není podlaha), ale nechává se vtáhnout pohybem: cval vtáhne jezdce do sedla, pokud sedí klidně, uvolněně a neztuhne.
Ježdění, radost z ježdění a pěkné, příjemné cválání je možné pouze po zbavení se strachu, příjemného povolení se v sedle a umění neřešit sama sebe.
Spokojit se s málem, ale snažit se neustále zlepšovat.
Hodně zdaru vám všem!

Jako vždy, pokud vám bylo cokoli nejasného, neváhejte se obrátit na e-mail julie@koneahribata.cz a pokud to bude možné, rádi vám vše vysvětlíme. Případně můžete přijet a vyzkoušet si vše na vlastní kůži na našich koních - www.barboruvmlyn.wbs.cz
V dalších dílech se opět zaměříme na „praktičtější" témata, těšit se můžete na obraty a couvání.


Titulka 3/2012Obsah čísla 3/2012:

Plemeno: Norik a Slezský norik
Starám se o...: Blueberry Valmart
Fotoseriál: Uzdy a uzdečky
Jedu, jedeš, jedeme: ...do Dětské jezdecké klubové stáje ARS
Fotografování koní: Pohyb
Sběratelská karta: Slezský norik
Pohled: Český teplokrevník x Paint horse, hřebeček Chuck San Bar

Plakáty:
A2: Shagya arab, hřebec Radživ 745 O´bajan Basco II-CZ
A3: Appaloosa, Magic Kimberley Rose
A3: Anglický plnokrevník, klisna Strumpet City
A3: Stádo JK Voleveč

Ostatní:
Zkrocení či souznění? Individualita koně, Volný čas
Cesta hříběte: Připouštění klisny
Bylinky pro koně: Těšíme se na jaro
Přísloví, úsloví, rčení a pořekadla, která spojujeme s koňmi
Tanec s koňmi: Poklona
Začátky v sedle: Zlepšujeme se
Bondův ponykoutek a Listárna
Příběhy a Foto čtenářů
Soutěže a osmisměrka
Komiks Koniklec a Žužuova poradna

...a další

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: