Knižní novinka ve vytrvalosti: Endurance – A French Perspective

Název knihy: Endurance – A French Perspective
Autor: Leonard Liesens

Vydal: The Norwegian 2013
Počet stran: 340
Brožované vydání, barevné fotografie

Autora Leonarda Liesense jsme vám již představili a mnoho českých jezdců se s ním mělo možnost osobně seznámit na srpnovém semináři v Praze Chuchli (a také si tam zakoupit tuto knihu). Jen si připomeneme, že se jedná o mezinárodně úspěšného jezdce, člena reprezentace belgického týmu, jezdce, který závodil na čtyřech světových a dvou evropských šampionátech, třech panamerických a řadě CEIO na pěti kontinentech. Mimo to dokončil legendární Tevis Cup.

Liesens napsal původně příručku o vytrvalosti pro začínající jezdce. Na základě přání mnoha jezdců ji rozšířil na knihu Endurance, le Livre d’un Cavalier pour les Cavaliers, a protože se rychle prodávala, byla přeložena do holandštiny a angličtiny (2011).

Jeho styl je přímočarý, přináší praktické rady týkající se všech důležitých aspektů vytrvalosti prošpikovaných humorem a vlastními zkušenostmi, kde sám sebe místy nešetří, pokud jde o jeho vlastní chyby. Autor nešetřil ani fotografiemi (Caroll Gatelier – Léonard Liesens) a kromě nich mě pobavily vtipné kresby k některým situacím (Steph Teeter). Bez barevných fotografií by kapitola o výběru koně (a v této publikaci se už hovoří jen o koních arabských) byla jen suchým výčtem jmen a požadavků na exteriér. Praxe je ještě barevnější a nechybí ani koně, kteří dosáhli mezinárodních met a přitom jsou od ideálu vytrvalostního koně daleko.

Leonard Liesens tvrdí, že jezdci, kteří používají vědecké metody, nejsou vždy úspěšnější než ti, kteří mají cit pro koně. Nenutí čtenáře ponořit se do přílišných hloubek anatomie a fyziologických procesů, přesto např. kapitola o „fungování stroje" poskytuje dostatečné informace, které začátečník pochopí a pokročilý si je připomene.

Kniha je rozčleněna do 27 kapitol, kde si najde své začínající i pokročilý jezdec.
Noví adepti vytrvalosti tu mají potřebné informace ohledně tréninku, kování (i botiček), výstroje, práce servisního týmu, vet-gate, posouzení kondice koně nebo čemu se vyhnout v kapitole Co dělat a co nedělat, taktiky v závodě. Kdo už není ve vytrvalosti nováčkem, toho budou zajímat témata:

• Recovery time. Neuvěřitelně krátké časy na zotavení – po dojezdu – jsou koně, kteří disponují vrozenou schopností rychlého zklidnění. Koně z UAE při rychlostech nad 20 km/h dokáží zklidnit během pár minut (nakoupí koně s tímto „darem", tito koně tvrdě trénují a v zádech mají špičkové laboratorní zázemí)
• Chov vytrvalostních koní – na Světových jezdeckých hrách v Kentucky bylo osm koní z prvních deseti francouzského chovu. Kapitola „The French System" nahlíží do kuchyně francouzského chovu špičkových vytrvalců. Zmiňuje se o tom, že „v některých zemích chovatelé arabských koní často zapomínají, že tento kůň byl pracovní, musel tahat náklad, musel vézt beduíny i s jejich zbraněmi do dálek. Bohužel se tito chovatelé příliš zaměřili na krásu na jedné straně a na vznosný klus na straně druhé, což jsou vlastnosti, které vytrvalce příliš netrápí." Francouzský chov má systém – existuje zde The endurance breeding Program (PEE) a systém dotací pro chovatele, kteří se do něj zapojí (např. v kategorii „Young Horses" pro pětileté koně činí dotace 80 euro za každý dokončený závod na 40 km – a pokud projde přes oblastní soutěže až do finále v Uzes, je mezi koně zařazené do elity rozdělena částka 12 000 euro.
• Sed vytrvalostního jezdce – Liesens celkem věcně vysvětluje původ i výhody arabského sedu a´la Harley Davidson, nad kterým „klasici" nejspíš lomí rukama – ale on funguje. Na fotografiích různých jezdců pak objasňuje přednosti i chyby jejich sedu i v souvislosti se sjížděním a vyjížděním svahů.
• Výživa – doplňky, elektrolyty – nečekejte tabulky a příklady krmných dávek – a v poslední době už ani elektrolyty v den závodu. Časy se mění a krmení zjednodušuje.
• Metody tréninku – v kapitole „Jak to dělají?" se můžeme začíst do tréninkových metod jezdců z vrcholu mezinárodních závodů. Maria Alvarez a Jaume Punti, Virginie Atger, Antonio Moreno, Jack Begaud… Drezura je u úspěšných jezdců pevnou součástí tréninku, s dobrým fungováním pohybového aparátu je běžné využívat osteopatie, masáží, strečinku.
• Zvyšující se rychlosti – v závěrečné kapitole „Statistiky a úvahy" najdeme unikátní grafy týkající se období 1998 – 2009 zobrazující a porovnávající rychlosti v některých zemích (UAE, FRA, BEL, ESP…), délky kariéry koní. Úvahy o skutečnosti, že vzniká byznys kolem vytrvalosti a tato disciplína přestává být výhradně amatérskou záležitostí. Jen ve Francii je cca 60 profesionálních trenérů.
• Poněkud stručnější, ale dostatečná kapitola je o dopingu a otázce, jak by jinak mohli koně zvládat takové rychlosti… "Zdá se, že je to jen záležitost načasování administrace látky vzhledem k času závodu. A počítat se štěstím…"

Při čtení knihy nemám pocit, že vstřebávám teorii, ale jako kdybych si s autorem povídala – vyptávala se na všechno možné kolem vytrvalosti a on mi přátelsky a zasvěceně odpovídal. Koneckonců v kapitole Co dělat a co nedělat sděluje rady, a informace, které "sesbíral tu i onde, na různých místech a u baru". Jeho rozsah zkušeností je skutečně kosmopolitní. Osobně byl mnohokrát na trati nejtěžších závodů, umí předat to podstatné bez zbytečného balastu a srozumitelně.

Na závěr malá výtka, že kniha nemá pevnou vazbu, těžká brožura o 340 stranách včetně rejstříku je v ruce trochu nejistá. A co se týče rejstříku, mohl být bohatší – chybí v něm například jména koní – plemeníků, sportovních koní (není tam ani Persik, přitom v rejstříku figurují beduíni a Dubai).

Knihu v českém překladu zatím nelze sehnat, ale angličtina je vcelku přívětivá a dobře se čte. Dostupná je pro přátele internetu například na Amazonu (68 liber)