Rychlé odkazy:
Kladruby hostily mistra vídeňské školy
24. 08. 2010 06:00
Autor: Katka Lipinská Foto: Dominika Švehlová Rubrika: Kurzy, semináře, soustředění Počet přečtení: 3290 Počet komentářů: 16 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát
V pátek 20.8. se v Kladrubech nad Labem uskutečnil první ze seminářů s Arthurem Kottas-Heldenbergem. Má láska k vídeňské španělské škole mi nedovolila si jej nechat ujít a přináším vám čerstvé dojmy.
Náplní tohoto úvodního semináře bylo lonžování a výcvik jezdce v sedu na lonži. Původně bylo avizováno lonžování, dynamika pohybu koně a jaké svalstvo je zatěžováno, ovšem program byl poněkud pozměněn. Výklad o lonžování zjednodušen a naopak přidána část, zabývající se sedem. Osobně jsem změnu uvítala, i když díky ní přednáška nešla tak do hloubky, jak bylo slibováno.
Sám lektor, reitmeister Kottas, byl představen již v pozvánce. Čtyřicet dva let působil jako jezdec ve vídeňské španělské škole, většinu času na pozici šéfjezdce. Doopravdy na mě působil dojmem člověka, který umí a svého umění je si vědom. Bylo velmi poučné pozorovat jej při práci s koňmi - gesta, pozice těla, udílení pomůcek, to vše svědčilo o dokonalé znalosti a celoživotní praxi v tom, co provádí. Mimoto působil i velmi sympaticky a o své znalosti se dokázal jasně a srozumitelně dělit, což je dovednost, která není dána mnoha výborným jezdcům.
První polovinu dne jsme strávili v přednáškovém sále hřebčína teoretickým povídáním a shlédnutím DVD z archívu pana Kottase. Na nich byla názorně předvedena práce na lonži od začátků, přes kavaletovou průpravu až po práci na dvou lonžích u velmi zkušeného koně. Diskutovalo se vyvázání, nutnost používání padnoucího obnosku i samotná technika práce s koněm. I potřeba respektu byla zmíněna, ovšem nejen ve formě, že kůň má mít respekt vůči člověku, ale že také člověk by měl mít respekt (samozřejmě ne strach) vůči koni. Cílem práce je podle pana Kottase harmonie mezi jezdcem a koněm a „kůň by měl vzděláním zkrásnět". Osobně mi byla velmi sympatická myšlenka, že kůň (i ten drezurní) je zvíře, stvořené k pohybu, proto nesmí stát denně 23 hodin v boxu a musí mít možnost rozmanité zajímavé práce, včetně vyjížděk do terénu a kavaletové či skokové gymnastiky.
Ještě zajímavější byla z mého pohledu část, věnující se korektnímu sedu jezdce. Pan Kottas opakovaně zdůrazňoval klíčovou úlohu sedu a nezbytnost důkladné přípravy jezdce na lonži. Elévové (kadeti) vídeňské školy tráví na lonži první tři roky, možná proto je tam k vidění vždy perfektní sed. Stručný (a jistě ne kompletní) recept na základ správného sedu v kostce: „z pánve směrem nahoru se napřímit, směrem dolů uvolnit. Sedět rovnoměrně na obou sedacích kostech. A musíte sedět v koni, ne na koni." Škoda, že realizace není tak snadná jako popis. Přesto popis a ukázání, které svaly zapojit a které naopak povolit, může při osvojování velmi pomoci. Z moudrých rada pana reitmeistra bych ještě ocitovala: „jezdec má holeň, sed a ruku, jimiž může působit na koně. Pokud kůň zvedá hlavu a prohýbá hřbet, je potřeba více pobídnout holení, ale na chvíli mít méně váhy v sedle."
I když sed je nezbytnou podmínkou, není to jen sed, který dělá dobrého jezdce: „Je to především láska ke koni, ale také důslednost, citlivost a kontrola vlastního temperamentu." Pan Kottas neopomněl připomenout, že jezdec musí mít pod kontrolou nejen koně, ale především svůj vlastní temperament. „Pokud se temperament jezdce projeví příliš brzy nebo příliš silně, je to vždy špatně."
Výklad byl doplněn promítnutím DVD, na nichž jsme mohli pozorovat práci na lonži s jezdci různé pokročilosti (včetně dvou reitmeistrových dcer). Práce se lišila, někdy koně vedl lonžer a jezdec prováděl uvolňující cviky, jindy vedl sám jezdec a dokonce na lonži prováděl práci na dvou stopách, nebo i cvičení jako kontracval a letmý přeskok. Na závěr byla připomenuta důležitost zdánlivé a často opomíjené banality - než vlezeme na koně, není od věci se protáhnout a rozcvičit. Kolik z nás to dělá? :-)
Po obědě následovala praktická část v hale hřebčína. Je škoda, že se neodehrála na nádvoří, jak bylo avizováno, protože počasí bylo krásné a v hale nebyl ideální povrch ani dobrá akustika. Navíc k dispozici byli pouze mladí koně. Ovšem hned nad tím prvním, impozantním černým hřebcem se nám myslím zatajil dech všem. Přestože vypadal mírně nervózní, během práce se zklidnil a pan Kottas mohl demonstrovat, jak s mladým koněm na lonži začínat. Jak jej udržet na dostatečně velkém kruhu, jakým způsobem ho vyvázat (použil velmi dlouhé vyvazovací otěže) i jakou formu práce zvolit.
Další byl starokladrubský bělouš slečny Weinberg-Lessing. Viděli jsme nejprve uvolňující práci na ruce - dovnitř plec a její předstupeň plec vpřed a ustupování na holeň v kroku. Každý pohyb trenéra, každý jeho krok, pozice těla vůči koni, vše bylo perfektně promyšlené a načasované a kůň v každém okamžiku věděl, co se po něm chce. Pak lonžování na dvou lonžích, přičemž vnější lonž byla vedena kolem zádi koně. Na nich hřebec dělal přechody a zvětšoval a zmenšoval kruh. Poslední na pořadu byl opět mladý starokladrubský hřebec, tentokrát s jezdkyní, na níž byla demonstrována výuka sedu. Viděli jsme tak v praxi to, co předtím na DVD. Mohli jsme pozorovat, co s jezdcem provedou uvolňující cviky. Kůň byl bohužel čtyřletý a pro tuto ukázku příliš málo připravený, měl potíže s vlastní rovnováhou, takže třeba práce ve cvalu možná nebyla. Osobně bych ocenila více vysvětlování ze strany pana reitmeistra, co, jak a proč s danou jezdkyní dělá a který cvik má jaký efekt. Lekce byla pojata spíš jako výcvik dané jezdkyně než demonstrace pro publikum. To ale bylo myslím zaviněno především špatnou akustikou haly.
Celou akcí provázela a překladem sloužila Julianne Weinberg-Lessing, žačka pana Kottase, která má v hřebčíně na starosti výcvik starokladrubských koní. Pokud marně vzpomínáte, odkud je vám toto jméno povědomé, připomenu - Vánoční španělská škola v Ostravě. Slečna se s námi podělila o obavy, které zpočátku při plánování této akce cítila - nebyla si jistá, zda u nás bude zájem o takovýto seminář a zda jej vůbec naplní. Jak se ukázalo, zájem byl veliký a místa zabrána již několik měsíců předem. Díky tomuto úspěchu se nyní plánuje, že by semináře s panem Kottasem mohly probíhat pravidelně, jednou za dva měsíce v prostorách hřebčína... a kdoví, třeba dojde i na soustředění. Další setkání s názvem „Práce na ruce a jak jezditi mladého koně" je naplánováno na 11. září a obávám se, že v této době již nebude mnoho volných míst.
Neodolala jsem příležitosti zeptat se pana Kottase na několik „zákulisních" informací z vídeňské školy. Hlavně na to, co mi vrtalo hlavou nejvíce - na veřejných tréninzích pracuje pod „dohledem" veřejnosti každý den (vyjma vystoupení a jednoho dne volna) pětadvacet koní. Domnívala jsem se, že se takto odehrává většina práce s koňmi. Pan Kottas mě vyvedl z omylu - zatímco veřejné tréningy začínají v deset, jezdí se už od sedmi a hřebců, které za jeho působení bylo potřeba odjezdit, bylo přes sedmdesát! Mimoto koně jsou předváděni veřejnosti až přibližně od třetího roku tréningu.
Také nepřítomnost žen ve vídeňské škole není nařízení, nýbrž tradice. Jaký je v tom rozdíl? Nařízení se mění jen těžko, tradici lze přerušit či změnit bez nutnosti administrativních zásahu. Pan Kottas uvedl, že v jeho době ve škole působily tři jezdkyně - ženy. V současnosti je na webu srs.at uvedena jedna žena - elévka. Takže děvčata, máme šanci! A když se nesejdeme ve Vídni, tak možná na dalším semináři pana reitmeistra Kottase v Kladrubech.
Připojené obrázky
Ohodnoť článek:
1 2 3 4 5
Čím více bodů, tím lepší hodnocení.
Linkuj na:
Naši partneři
-
-
EQUISERVIS spol. s r.o.
Servis pro vás a vašeho koně.
www.equiservis.cz
info@equiservis.cz
+420 257 316 782
-
Copyright (c) 1997 - 2011 EQUICHANNEL.cz - ISSN: 1213-0737
E-mail: info@equichannel.cz
EQUICHANNEL.cz je členem internetové reklamní sítě OUTDOORNET
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
Krásně sepsané
08:06 - 24. 08. 2010Smekám před autorkou článku - výstižné, srozumitelné, moc zajímavě sepsané. Se seminářem jsem byla spokojená a Katka Lipinská mi tímhle souhrnem udělala za dojmy pěknou tečku. Pan Kottas je profík, se kterým nelze diskutovat - lze se jen ptát a snažit se pochopit - tady moc lituju, že mi spousta otázek docvakla až později, tak snad ještě bude příležitost :-)... A nadšení pro věc paní Julianne Weinberg-Lessing je kapitolka sama pro sebe. Moc jí dík za tenhle nápad.
Takže i když už teď vím, že 11.září jsem samu sebe slíbila už dřív jinde a určitě nemůžu přijet, těším se na další semináře s panem Kottasem.
Včera jsem si na vyjížďce vzpomněla na slečnu Kateřinu, zahodila jsem třmeny a otěže...a dala jsem si trochu do těla. Musím na seminář vzpomínat častěji :-)
ozvučení
08:06 - 24. 08. 2010Pouze poznámka k semináři - příště bych uvítala ozvučení překladatelky. V hale skutečně nebylo rozumět a to byla velká škoda.
Obnosek
08:25 - 24. 08. 2010Ještě upřesnění k fotce č.9: tento obnosek se používá ve Vídni a lze ho tam i koupit, ale ne ve spojení s udidlem. Ten kroužek, do kterého se zapíná lícnice udidla, je vymyšlen panem Kottasem proto, aby nemusel být obnosek zároveň s uzdečkou (a hlava koně plná řemení). Takže doporučení, že ten kroužek tam přišije každý sedlář...ale ve Vídni to takhle komplet nekoupíte a jestli jsem dobře pochopila, ani se tam běžně nepoužívá (odkdy to používá pan Kottas nepadlo).
Díky
09:32 - 24. 08. 2010Díky Katko, moc pěkný článek jako vždy. Mrzí mě, že nemůžu ani na ten další termín :-(
Re:
17:20 - 24. 08. 2010Dekuji za pochvaly, moc me tesi.:)
Ja jsem prekladatelku i slysela, ale uvitala bych ozvuceni pana reitmeistra a vice komentaru primo od neho. Verim, ze kdyby byl ozvucen, ze by i vice komentoval.
poděkování
07:30 - 25. 08. 2010Budu se opakovat:-),dobře se mi Vaše články čtou a dávají mi zajímavé informace.Děkuji.
skutečně hodně inspirující
08:47 - 25. 08. 2010Chtěla jsem poděkovat K. Lipinské, jak moc hezky sepsala všechny dojmy. Seminář mě upevnil v tom, co jsem si myslela, v novém mě doslova osvítila:) a od té doby se hodláme lonžovat hezky bez třmenů co nejvíc to půjde, byť jsem měla pocit, že už to snad ani není potřeba...Trošku mě ovšem mrzela jedna věc ohledně dotazů na p. Kottase v přednáškovém sále. Měla jsem chvílema dojem, že se někteří účastníci semináře ptají na takové věci, (co už by mimo jiné měli dávno vědět), až mi trošku rozum stál a bylo mi líto, že často byly kladeny otázky, jež byly zodpovězeny na videu v předešlých min. atd. O zvonících mobilech radši ani nemluvím..., jo a ještě jednu věc bych zdůraznila..., bylo by možná fajn, kdyby se někteří schopnější účastníci dotazovali v českém jazyce.., přeci jen, ať mají šanci porozumět i ti méně schopní, co němčinu neovládají...
Doplnění
10:08 - 25. 08. 2010Pan baron Arthur Kottas - Heldenberg kladl důraz na několik věcí, které mi v článku docela chybějí a jsou u nás stále opomíjeny.
Není rozdílu mezi, klasickou drezurním ježděním, westernem, skákáním. Je pouze dobré, nebo špatné ježdění, dobrá nebo špatná práce s koněm.
Kůň se nenarodil, aby uměl nosit jezdce. Je naší povinností ho to naučit. Věnovat dostatek času přípravě a posilování svalového korzetu, pro budoucí ježdění, ale i udržování těchto svalových partií při dalším jezdeckém vzdělávání koně. Práce s koněm na zpevnění a posílení hřbetu (je spojené i posilování břišních svalů) je pro něj nedůležitější.
Chvalte koně ! Za každou maličkost koně pochvalte podrbání, pohlazením, chvilkou oddychu.
Pamlsky p. A.Kottas nedává.
Obnosek má být vypodložen tak, aby se kůň nezranil, ale nemá být příliš vypolstrovaný, neboť tak ztrácíte kontrolu, případně respekt nad koněm, což si řada milovníků koní, kteří nesmyslně obalují vše, co pracuje na podobné principu, neuvědomuje.
dotazy v němčině
11:07 - 25. 08. 2010Reaguje na 7.
Německy se ptaly pouze dvě paní (aspoň co jsem postřehla), jedna Němka, která neuměla vůbec česky, druhá Němka (možná Rakušačka, to nevím), která česky uměla hůře než německy... A jednou já, protože paní W.-L. můj dotaz p. Kottasovi nepoložila německy tak, jak jsem se česky ptala.
Re: doplneni
12:04 - 25. 08. 2010Pan baron uvedl skutecne mnoho cennych rad a take mnoho bonmotu. Prestoze je mam natocene, neni naprosto mozne uvest vse. Navic by tech informaci bylo tolik, ze by v jednom clanku zanikly. Snazila jsem se zamerit predevsim na urcitou cast, kterou jsem povazovala na podstatnou a prinosnou a venovat se predevsim sedu jezdce. Hlavne proto, ze je u nas opomijena, vetsina nasich treneru se venuje predevsim koni. Navic vas o teto akci bude cekat jeste reportaz v Jezdectvi.
foto
10:09 - 26. 08. 2010Přidávám pár fotek http://petramikolaskova.rajce.idnes.cz/Prednaska_s_Arthurem_Kottas-Heldenbergem_20.08.2010_NH_Kladruby_nad_Labem/
Pěkné fotečky
16:35 - 28. 08. 2010opravdu mocinky krááásné...fakt dobré:-D
Dekuji
16:23 - 03. 09. 2010vážení a milí přátelé,
jsem velmi ráda tomu, že se vám to tak líbilo a dovolte mi, abych vám poděkovala za více než lichotivé reakce, především pak slečně, resp. paní Katce Lipinské, kterou ten zážitek inspiroval k napsání tak hezkého článku. Ano, sama bych tak hezky psát nedovedla a velmi mne to potěšilo.
Postřehla jsem ale několik mých nedostatků a tak se chci omluvit té tazatelce, jejíž otázku jsem nepřesně přeložila. Jistě to nebyl ode mne úmysl, nicméně pokud jsem pozměnila smysl otázky, doufám, že to příště budu moci napravit. Jen bych snad připoměla, že nejde vše překládat opisně, protože němčina a hlavně ta jezdecká, disponuje výrazy, které nemají v češtině ekvivalent. Tak, či onak, pokud budete mít příště pocit, že jste se ptali jinak, hned mě přerušte, ozvěte se. Proto jsme přece tady.
Španělský obnosek se ve Spanische Hofreitschule používá neustále. Pro lonžování se kůň nauzdí uzdečkou bez otěže a přes uzdečku přijde obnosek, který, jak bylo řečeno, není vybaven integrovaným udidlem. V Hofburgu jsou nasedlaní a nauzdění hřebci ze stájí voděni přes ulici na jízdárnu k vystoupení a přes uzdu mají rovněž tento obnosek. Buršům, kteří koně vodí, není dovoleno „hrábnout“ koním do huby. Jemnost huby považujeme za poklad a podle toho je s ní zacházeno. Mělo by být.
To, že mi nebylo v hale místy rozumět, padá bohužel na mou hlavu. AKH měl s sebou přenosný mikrofon, který jsem odmítla s tím, že to stačím s hlasem. Jsem si myslela. Později u večeře mne pak chválil, jak jsem pěkně zticha a podobně se na můj účet bavil a to zdaleka ne poprvé. Nikomu asi neuniklo, že je s ním dost legrace. Zajímá-li Vás to, umí být nesmírně tvrdý. Vždy ale vůči jezdci. Při přidnášce v Kladrubech řekl, že musíme být ke koni vždy fér a to on je bez výjimky. O jezdci to však v jeho případě neplatí. Očekává, že ze sebe vydáte všechno a také se to stane, umí vést lekci tak, že kůň je po hodině a půl pořád čiperný, zatímco jezdec mele z posledního. V tom je jeho učitelské mistrovství.
To, že jsme nepracovali na nádvoří, bylo také mé rozhodnutí, které mi AKH schválil. Nádvoří v hřebčíně skýtá sice krásnou kulisu, ale povrch je naprosto nepřijatelný. Jde o velmi tvrdý labský písek, který navíc je buďto blátivý, je-li po dešti, anebo bychom se dusili prachem. Každopádně pro lonžování nevhodný, protože poškozující koním pohybový aparát. V císařské jízdárně budeme pracovat i vždy příště, už ale s ozvučením – slibuji. Mimoto jsem toho mínění, že je císařská jízdárna jediným vhodným a důstojným místem pro takováto pracovní setkání.
Na císařské jízdárně se bude dělat od pondělí 6.9. nový povrch a přijdou do ní zpět pilary, které tam bývaly kdysi. Jsem tomu velmi ráda, protože jsou nutným „tělocvičným nářadím“, které potřebuji pro práci s mými bělouši. Současný povrch v hale byl příčinou, pro kterou jsme vynechali práci ve cvalu s Kateřinou v sedle na lonži – povrch byl totiž už tak kluzký, že nám tam během minulého měsíce kůň dvakrát upadl.
Řeknu ještě něco ke koním, které jste viděli – budete je totiž vídat pokaždé při dalších přednáškách AKH. Na to, abychom mohli předvádět to, o čem se přednáší, máme totiž jen sedm koní – tři vraníky ing. Karla Dvořáka a moje čtyři bělouše. Uvidíte je i při práci na ruce a všech dalších vyšších tématech, ke kterým později přiberu ještě vraníka z Rakouska, se kterým závodím. Aby bylo možno vám předvést, jak to asi tak má vypadat a vy jste si odnesli v hlavě, či na videu obrázek předlohy, to ti koně už musí umět. Připravit to tedy tak, abyste viděli správně předvedený cvik, či práci a zároveň v průběhu lekce i určitý pokrok dotyčného koně, není jednoduché. Víte jistě dobře, že koně činí pokroky v delším časovém rozmezí, od jednoho „aha! momentu“ k dalšímu, jen zřídkakdy v průběhu jedné lekce a tohle nejde naplánovat.
Jako model koně nezkušeného vybral tedy Karel toho krásného vraníka, který ale opravdu má s tímto – vídeňským – způsobem vyvázání a lonžování malou zkušenost. Další v pořadí bělouš na dvojité lonži tímto způsobem nikdy předtím lonžován nebyl, používala jsem na něj tzv. horní vedení dvojité lonže. A bělouš s Kateřinou v sedle toto cvičení dělá pravidelně už dva měsíce. Každopádně jsem si všechny vaše připomínky pozorně přečetla a budu se snažit, aby to příště bylo k plné spokojenosti všech zúčastněných. Souhlasím, že by bylo prima, aby AKH mluvil jen sám – logicky by toho stačil říci dvojnásobek. Ale bylo by mi líto, aby ti, kteří německy nerozumí, byli o tohle připraveni, uznáte sami. Také bych se ráda zastala těch, kteří podle mínění některých z vás kladli otázky, na něž by už měli dávno znát odpovědi. To je těžká věc. Odkud vzít odpovědi? A jak rozlišit, jsou-li to ty správné odpovědi, nebo mylné, jste-li na začátku vašeho života s koňmi? Dokud to vás bude zajímat a Arthurovi sloužit zdraví, budu se snažit, aby se každý dozvěděl vše, co by si přál vědět. Není to totiž tak dlouho, co jsem byla ve stejné situaci a dávám si pozor, abych na to nezapoměla.
Přednáška na téma „Práce na ruce a Jak jezditi mladého koně“ byla naplánována na 11.9., bohužel ale z důvodu nemoci AKH je přeložena na 17.11. AKH tentokrát pobude v kladrubském hřebčíně tři dny, protože dne 18.11. následuje opakování první přednášky „Práce na lonži a korektní sed jezdce“, protože se na všechny zájemce nedostalo a nechtěla jsem, aby to tak zůstalo. Tuhle přednášku doplníme – na základě vašich připomínek - o teoretické vysvětlení, jakou muskulaturu a kdy jezdec v sedle zapojuje, aby pak praktická ukázka byla srozumitelnější. Kapacita na všechny další přednášky bude zvýšena na 120 posluchačů. Dne 19.11. pak deset jezdců s vlastním koněm přijede do Slatiňan na lekce drezury od AKH. Vše bude včas „viset“ jak hřebčínském webu, tak i na Equichannelu. A ještě připomenu, že na všech přednáškách a lekcích AKH je možno fotografovat a filmovat podle libosti.
Budu se těšit, že se vám to bude líbit.
Vaše JWL
P.S. V reportáži v časopise Jezdectví se vícekrát opakuje termín „výcvik“. Tento termín AKH ani jednou nepoužil – nepoužívá jej totiž nikdy a já rovněž ne. Schema klasického jezdectví sestává ze vzdělávání a výuky, neprovádí výcvik. Rozdíl mezi výukou a výcvikem je principielní.
dotaz a výcvik
17:46 - 03. 09. 2010Reaguje na 13.
Dotaz v němčině jsem kladla já a problém nebyl až tak na Vaší straně špatným překladem, spíš tím, že bylo třeba ten dotaz specifikovat, tudíž jsem přešla k němčině - položen česky a přeložen jiným člověkem, který nečte mé myšlenky, totiž opravdu nevyzněl tak, jak jsem chtěla. Položit ho německy jsem považovala za jednodušší variantu, než tak činit přes prostředníka. Nic víc.
Pojem výcvik, vzdělávání apod.... toť lingvistická a víceméně filozofické otázka :-) Ausbildung je Ausbildung a do češtiny se skutečně dá přeložit vícerak. Výcvik je terminus technikus a není to nic hanlivého. Protože stejně hanlivě by někdo mohl vidět pojem drezura. Samozřejmě je dobré rozvést pojem Ausbildung či výcvik - aby to lidi neviděli jako něco, co představuje dril, ale spíš na to nahlíželi jako na něco, co je učení (chcete-li vzdělávání). Pro zajímavost - v anglické mluvě se dodnes používá termín "breaking the horse" a přestože nezasvěcený překladatel to nazve "lámání koně", rozumní lidé pochopí, že tato "prvopočátní práce s koněm" zdaleka nemusí být brutální nebo násilná :-) Já osobně ráda používám jasný termín výcvik, pokud mluvím o zvířatech. Vzdělávání si nechávám pro lidi sedícími nad knihami :-)
Koupě obnosku
21:48 - 03. 09. 2010Reaguje na 13.
Dobrý den, mohla bych se jeste jednou zeptat zda by sel opravdu udelat obnosek od zmineneho sedlare z NH Kladruby?
Snazila jsem se ho najit na strankach videnske skoly ale marne.
Dekuji
Povrch haly
16:32 - 07. 09. 2010Reaguje na 13.
"Současný povrch v hale byl příčinou, pro kterou jsme vynechali práci ve cvalu s Kateřinou v sedle na lonži – povrch byl totiž už tak kluzký, že nám tam během minulého měsíce kůň dvakrát upadl."
Rozhodně bude velikým přínosem pokud bude vyměněm povrch v hale. Já jsem zvyklý se dívat a jediný Sacramoso Corinzia měl opravdu evidentní problémy i na tak velkém kruhu, na kterém byl pohybován. Nesmím zapomenout na to, že on jediný měl na zádech jezdce.
Když se ozval ten známý zvuk při pohybu proti směru hodinových ručiček, musel jsem se na to zaměřit. Nevím zda se nemýlím, neměl jsem možnost si zvednout nohy , ale na fotkách to vypadá, že příčina nebude jen v povrchu haly.
http://svatom.rajce.idnes.cz/AKH_V_Kladrubech/
Ať se daří.