Když se svěří... Radek Líbal

5. 01. 2018 08:00

Obrázky: 5

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Radek Líbal Foto: archiv Radka Líbala Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 3692 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Radka Líbala není asi třeba příliš představovat. Jeho úspěšná výuková videa už zřejmě znají i ti, které westernové ježdění primárně příliš nezajímá. Pro jistotu jsme ale Radka požádali, aby se nám představil, než nám odpoví na naše zvídavé otázky.

Radku, mohl bys, prosím, zformulovat pro naše čtenáře svůj „profesní životopis“?

Jezdit na koni jsem začal ve 12 letech v oddílu moderního pětiboje. V pětiboji jsem se později dostal do reprezentace a měl možnost trénovat v té době s opravdu dobrými trenéry. V Kladrubech to byl třeba Pavel Mack, v Bratislavě Juraj Hanulay. Během třinácti let, kdy jsem se věnoval pětiboji, jsem měl možnost jezdit na stovkách, možná tisících koních. To, že v pětiboji si koně, na kterém jedete parkur, losujete, předem ho neznáte a na opracování a seznámení s ním máte 20 minut, mi pomohlo v tom, poznat jak s různými koňmi co nejlépe vyjít a parkur úspěšně přejet. Jízda na koni byla v pětiboji má nejoblíbenější a nejúspěšnější disciplína.

Začátkem 90. let jsem se začal věnovat westernovému ježdění. Nejdříve jsem jezdil tři koně mé švagrové a později jsem si pořídil i svého. Během té doby jsem se zúčastnil mnoha tréninkových kurzů s americkými i evropskými trenéry. Během doby, kdy jsem závodil, se mi podařilo několikrát vyhrát nebo získat druhá a třetí místa v Mistrovství republiky v disciplínách Reining, Western Riding a Western Horsemanship.

V té době jsem se zabýval hlavně výcvikem koní. V roce 2012 jsem začal natáčet a prodávat mé první výukové programy, pořádat tréninkové kurzy a dávat i více tréninkových hodin. Protože s výukovými programy byli u nás lidé spokojeni a dobře se prodávaly, rozhodl jsem se udělat i anglickou verzi, která se nyní úspěšně prodává hlavně v USA, Velké Británii a Austrálii.

V kolika letech jsi vůbec poprvé zauvažoval nad hmotou, zvanou „kůň“?

Koně mne fascinovali od prvního okamžiku, kdy jsem je uviděl. Vůbec už nevím, v kolika to bylo letech. Nejdříve jsem na nich jezdil jen na historickém kolotoči v Praze, na Letné, kam mne vodila babička. A jedna jízda byla za 1 Kč. Koně mi tam připadali skoro jako opravdoví, protože byli o dost větší jak já. Tam jsem asi poprvé začal toužit po ježdění na živých koních.

Učila tě rodina, oddíl, nebo jsi úplný samorost?

Učil jsem se v oddíle a každou hodinu vedl trenér a myslím, že mi takové základy hodně daly.

Jsou koně tvou zálibou, nebo už profesí?

Celý život byli koně především mojí zálibou a očekával jsem, že to tak zůstane navždy. Koně byli můj koníček, kterému jsem věnoval několik hodin každý den. Chtěl jsem se vždy věnovat koním, protože mne to baví a nesklouznout k tomu, že to musím dělat, abych se uživil bez toho, že by mi to dále přinášelo radost, jak jsem to viděl u některých trenérů kolem sebe. Ale okolnosti posledních let způsobily, že už jsou mojí jedinou profesí. A vůbec toho nelituji. Cesty boží jsou holt nevyzpytatelné :-)

Jaký typ koní máš nejraději a proč?

To se časem vyvíjelo a postupně se to mění. Poté, co jsem se naučil trochu jezdit a připadal si v sedle jistě, jsem měl docela rád zlobivé koně. Nevadilo mi, ani když vyhazovali, pokud to nebylo tak moc, že bych při tom spadnul. Ježdění na nich mi přišla daleko větší zábava než na těch hodných. Jednoho koně jsem dokonce na speciální pobídku vyhazovat naučil a pak jsem oslňoval okolí, jak se na něm udržím J

Když jsem závodil ve westernu, měl jsem rád spíše flegmatičtější, spolehlivé, vyrovnané koně, ve kterých jsem ale cítil potenciál a dobré předpoklady pro disciplíny, ve kterých jsem závodil. Nyní mám rád temperamentní citlivé koně. Mí oblíbení koně jsou často komplikovanější na ježdění, ale vždy z nich musím cítit „nadprůměrné“ schopnosti a potenciál.

Vždy mne bavilo a baví, když já něco naučím koně, ale kůň při tom naučí něco i mne. A něco nového mne nyní naučí hlavně komplikovanější koně. Tím ale nemyslím koně zkažené špatným přístupem, kteří už rezignovali na to pochopit, co od nich člověk chce. Baví mne se snažit dobré nebo výborné koně natrénovat tak, aby se dostali na maximum svých schopností. Nebaví mě věnovat hromadu času tomu, aby se z podprůměrného koně stal průměrný.

Popiš nám svůj „koňský park“.

Nyní mám dva vlastní koně. Hřebec APH Billy Skip Bars, na kterém jsem závodil a měl s ním i největší úspěchy, je už dvacetiletý a je na odpočinku na Ranči pod Lovošem. Druhý kůň je devítiletá klisna PRE Layla, která je hodná, ale je právě tím temperamentním, trochu komplikovanějším koněm. Mám ji teprve čtvrt roku, hodně mne baví a jsem zvědavý, co všechno spolu dokážeme zvládnout.

Průběžně mám ve výcviku i některé další koně, obvykle je to na 1 až 3 měsíce. Dlouhodobě jsem měl ve výcviku Carreru O‘ Rima a Poco del Sussie, které možná někteří znají z mých videí nebo výukových programů. Vzhledem k tomu, že dávám ještě tréninkové hodiny a věnuji se přípravě svých videí a výukových programů, optimální počet koní na ježdění jsou pro mne dva denně a maximum čtyři.

Na co své koně máš a co s nimi děláš?

V minulosti jsem s nimi závodil ve westernu, nyní je mám hlavně pro zábavu, potěšení a natáčení videí.

Kdo nebo co tě inspiruje v práci s koňmi? Máš nějaký vzor?

Nikdy jsem nekopíroval tréninkové postupy jednoho trenéra, vždy jsem se snažil od každého vzít to dobré a to, co mi fungovalo, a vyvarovat se toho, co mi dobré nepřipadalo. Každý jezdí na koni maličko jinak a je zajímavé si všímat, jak drobné odlišnosti mají vliv na chování koně. Ti dobří jezdci a trenéři mne vždy naučili, jak některé věci dělat líp, ti horší jezdci a trenéři, které jsem viděl, mne zase naučili, jak to nedělat. Co je dobré a co špatné, jsem vždy posuzoval podle toho, jak se choval, zlepšoval nebo zhoršoval jejich kůň.

Jakou roli v tvém životě s koňmi hraje EQUICHANNEL?

V době, kdy na internetu je hodně dobrých, ale i řada úplně zcestných rad, jak na koně, je pro mne EQUICHANNEL obsáhlý spolehlivý zdroj, kde každý dostane nějakou zaručenou kvalitu informací, které hledá.

Máš nějaký svůj osobní nebo profesionální „koňský zlozvyk“? A jak s ním bojuješ?

Mým „zlozvykem“ je, že nemyji udidla a sedla mažu spíš jen před závody. Podobně jako koně nerad řeším problémy, spíš před nimi utíkám.

Co považuješ za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

Asi to, že lidé dávají koním některé lidské vlastnosti, které nemají. Kdyby se každý člověk snažil pochopit koně a jeho chování alespoň tak, jako se kůň snaží pochopit chování člověka a toho, co od něj člověk chce, tak by žádné velké problémy v soužití lidí a koní nejspíš nebyly. Další velký problém může být to, když má někdo koně, ale nemá na něj dost času.

Jakou nejlepší věc ses od koní naučil?

Trpělivost a sebekontrolu, bez ní to s koňmi někdy opravdu nejde. Bohužel mi stoprocentně funguje jen s koňmi.

Co je pro tebe v jezdeckém umění nejtěžší?

Jezdecké umění může někdy vypadat snadno, ale těžkých věcí je tam opravdu hodně. Nejvíce obdivuji jezdce, kteří dokážou různé koně natrénovat na nejvyšší úroveň a na této úrovni je dlouhodobě udržet.

Jakou knihu nebo film s koňmi bys našim čtenářům doporučil a proč?

Líbily se mi filmy Phar Lap a Ohnivý oceán. Z výukových videí pak videa s Buckem Brannamanem a z knih se mi líbí třeba Průvodce nenásilným výcvikem koní od Monty Robertse, ale nejvíckrát jsem přečetl knihu Muž se srdcem kovboje od Jacka Schafera.

Co ti koně dali? Co vzali?

Koně mi nevzali vůbec nic, koně mi vždy jen dávají. Naučili mne spoustu věcí a za to jsem jim vděčný. Naučili mne poznat lépe sama sebe a v některých vlastnostech se zlepšit.

Co tě čeká a čemu nejspíš v nejbližší době neutečeš?

Kromě ježdění a tréninkových hodin mne v nejbližší době čekají dokončovací práce na mém novém výukovém programu na internetu zaměřeném na řešení problémů a jeho následný prodej. Často mi lidé píšou na FB nebo na e-mail dotazy, jak řešit nejrůznější problémy, které mají se svým koněm. Proto jsem natočil videa, na kterých jsou koně, kteří mají nejrůznější problémy, a ukazuji způsob, jak jednotlivé problémy vyřešit. Ve videích jsou vždy koně, kteří mají skutečný problém, a já ukazuji, jak jsem s nimi na odstranění problému pracoval. Je zde například kůň, který se nechtěl nechat chytit ve výběhu, kůň, který nebyl schopný odjet od ostatních koní, hodně dominantní klisna, která se chovala agresivně, když jste po ní něco chtěli nebo, kromě dalších, třeba kůň, který vyhazoval při nacválání.

Radku, děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: