Když se svěří... Josef Malinovský

11. 11. 2014 08:00

Obrázky: 9

Autor: EQCH redakce Spoluautoři: Josef Malinovský Foto: Petr Bečka, archiv Pepy Malinovského Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 6786 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Josefa Malinovského všichni známe jako neúnavného žurnalistu schovaného za foťákem nebo s mikrofonem v ruce a také jako organizátora nejrůznějších jezdeckých akcí. Mnozí z vás možná ani nevědí, že Pepa šel kus cesty i s EQUICHANNELem. A jak je na tom Pepa s koňmi?

Pepo, v kolika letech jsi vůbec poprvé zauvažoval nad hmotou zvanou "kůň"?

Pepa MalinovskýTuším, že moje sestra Věra už asi od 6 let pravidelně připomínala rodičům, že by chtěla koně - to mi byly 4 roky. Tenkrát však nebylo možné začít chodit do jezdeckého oddílu dříve než ve 12 letech, a překvapivě jí to vydrželo. Takže kromě nějakých náhodných setkání jsem chtě nechtě začal pravidelně navštěvovat ve svých 10 letech stáje TJ Žižka Praha. Když totiž rodiče (převážně otec) sestru ke koním doprovázeli, musel jsem jít jako mladší bratr také.

Učila tě rodina, oddíl, nebo jsi úplný samorost?

Mé začátky v sedle byly dost zvláštní. Poprvé jsem v sedle začal jezdit (vození nepočítám) v 11 letech. Zrovna jsem se jednou poflakoval na Trojáku, když sestra jezdila, a přišel tam nějaký pán od filmu, který hledal děti, jež umí jezdit, pro komparz při natáčení jednoho zahraničního filmu. Byly tam v podstatě samá děvčata, ale on potřeboval spíš kluky. Zeptal se, jestli umím jezdit, resp. zda jsem schopný se za 3 týdny naučit alespoň lehký klus. Už si nepamatuju, kdo mě do toho uvrtal, ale tehdy začal můj rychlokurz ježdění. Po natáčení jsem však u ježdění nezůstal a po jedné neblahé zkušenosti jsem s tím přestal. Znovu jsem začal až o pár let později, kdy rodiče sestře pořídili vlastního koně a já ho musel obstarat, když sestra nemohla. Vesměs jsem samorost, ale pod občasným odborným vedením jsem se připravil na ZZVJ a dokonce jsem absolvoval i pár závodů, než jsem musel přestat, protože jsem začal většinu víkendů trávit u koní pracovně.

Jsou koně tvou zálibou, nebo už profesí?

Od roku 2004 jsou koně mojí profesí - byť nepřímo, jelikož mě živí hipologická žurnalistika. Ale pracovně jsem se jim věnoval již podstatně dříve. V letech 2001 a 2002 jsem absolvoval 1,5 roku civilní služby v JK VÚŽV Uhříněves, což byla tehdy i má domovská stáj. Bylo skvělé být místo vojenské služby každý den u koní, i když to byla dřina!

Jaký typ koní máš nejraději a proč?

Vyhovují mi spíš trochu „tlačiví" koně. Roky jsem byl jezdec jednoho koně a to asi není úplně dobře. Když jsem si pak měl zvyknout na charakterově zcela odlišného jedince, byl to pro mě problém. Ale teď si zrovna zvykám na dva koňské parťáky, kteří patří spíš mezi „citlivky", na které se musí hodně zlehka.

Společná vyjížďka

Popiš nám svůj „koňský park".

Dá se říci, že jsem spolumajitelem 5leté klisny Carrie po Carinus z matky 70/9 Besia. Jezdí na ní ovšem zpravidla moje manželka Bára a já jsem jen občasný záskok. Donedávna jsem jezdil na koni jménem Frak (o: Fetyš, m: 30/39 Flér), ale ten má nyní nový domov, a tak mi kamarádka a kolegyně v jedné osobě - Veronika Kratochvílová - půjčuje svého nového koňského svěřence Santose. Je to lipicán, a jestli existuje typický pohádkový kůň, tak je to on! :o)

Na co své koně máš a co s nimi děláš?

Já v sedle už čistě jen relaxuji. Nemám žádné sportovní cíle, a tak se s nimi nejraději jdu projít do lesa. Práce na jízdárně je pro mě spíše takovým běžným vypohybováním koně.

Kdo nebo co tě inspiruje v práci s koňmi? Máš nějaký vzor?

Tak to není snadná otázka. Asi nemám žádný konkrétní vzor, což souvisí s mojí předešlou odpovědí.

Pepa Malinovský při práciJakou roli v tvém životě s koňmi hraje EQUICHANNEL? :-)

Velkou! EQUICHANNEL.cz vlastně může za to, že dělám to, co nyní dělám. První kontakt s Helenou Görnerovou - současnou vydavatelkou Equichannelu - byl při výstavě Kůň 1998 v Lysé nad Labem. Ještě tentýž rok na podzim vyšel na tomto webu můj první článek. Pravidelně jsme však začali spolupracovat až o dost později, protože ani já tehdy neměl doma internet. To přišlo asi někdy na přelomu let 1999 a 2000. Od té doby jsem se stal pravidelným autorem i členem občanského sdružení EQUICHANNEL.cz a i díky mé práci pro EQUICHANNEL mě v roce 2004 oslovila s nabídkou práce nejprve společnost In-expo Group (dřívější pořadatel výstavy Kůň v Lysé a dosavadní provozovatel jezdeckého areálu JS Císařský ostrov) a později redakce časopisu Jezdectví, kde jsem pracoval od července 2004 do prosince 2010. Jsem pyšný na to, že i díky mě nějaký čas šel EQUICHANNEL a Jezdectví společnou cestou ke koním a věřím tomu, že kdyby spolupráce ukončena nebyla, tak by dnes český mediální trh v hipologické oblasti vypadal zcela jinak. To, že EQUICHANNEL zvolil později opět nezávislou cestu, zpětně hodnotím jako jedinou možnou variantu pro zachování jeho suverenity. Tehdejší pracovní prostředí zkrátka vizionářům nebylo nakloněno, ale jak se říká: „pokrok nezastavíš". To jsem pochopil i já a místo smíření se s umělým brzděním informačního vývoje jsem se vydal vstříc budoucnosti koňského internetu a začal vydávat vlastní zpravodajský web Jezdci.cz. O to víc si cením, že přes všechny změny setrvalo přátelství s lidmi z Equichannelu, a i když bychom mohli být vnímáni jako konkurence, velmi často nacházíme prostor k vzájemné podpoře a spolupráci.

Pepa MalinovskýKam až jsi to s koňmi „dotáhl"?

Pokud to vezmu doslovně, tak nikam, ale v rámci své profese u koní myslím, že docela daleko. Baví mě překonávat vysoké cíle. :o)

Máš nějaký svůj osobní nebo profesionální „koňský zlozvyk"? A jak s ním bojuješ?

Opět bych mohl odpovědět ve dvou rovinách. Vím, že občas při ježdění přenáším váhu příliš doleva. Snažím se na to myslet, abych seděl rovně. :o) A v rámci koňské profese se musím častěji naučit říkat NE, abych měl více času na rodinu.

Co považuješ za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

Hektičnost dnešní uspěchané doby. Lidi chtějí všechno hned, ale s koňmi je potřeba mít trpělivost.

Jakou nejlepší věc ses od koní naučil?

Hodit běžné denní starosti za hlavu. Ale to asi není přímo od nich, ale v rámci jejich přítomnosti.

Co je pro tebe v jezdeckém umění nejtěžší?

Mít ten správný cit a odhad.

Jaké knihy nebo filmy s koňmi bys našim čtenářům doporučil a proč?

Zajímavých koňských knih je celá řada, ale já obecně málo čtu - kromě množství článků (dnes již hlavně v elektronické podobě), takže asi není na místě, abych nějaké konkrétní knihy doporučoval. A film - těch naopak moc není, ale volbu mám jednoznačnou - Jappeloup.

Co ti koně dali? Co vzali?

Dali mi možnost dělat práci, která mě baví, ale vzali mi podstatnou část soukromí.

Pepa Malinovský


Nový seriál EQUICHANNELu představuje zajímavé koňáky z možná trochu jiného pohledu. Chceme vám ukázat, že známí i neznámí mívají stejné otázky v hlavě a podobné zkušenosti. Že i vy se můžete zařadit po bok lidí, kteří mají ostatním co říct. Víte o někom, koho bychom měli vyzpovídat a kdo by se tu měl určitě objevit? Pošlete nám svůj tip do redakce, zařídíme to! Pište na mail info@equichannel.cz - děkujeme a těšíme se i na vaše návrhy.

Připojené obrázky

Připojené články

31.08. 2011 20:00 Každý nějak začínal… Jezdecké potřeby Dulkaj
20.10. 2014 19:00 Když se svěří... Martin Blažek

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: