Když se svěří... Dana Kusebauchová

23. 6. 2016 EQCH redakce Autor fotek: archiv Dany Kusebauchové

Když se řekne Dana Kusebauchová, jistě se vám její jméno spojí s našimi články plnými neuvěřitelných příhod a možná si i říkáte, komu se takové historky dějí. V dnešním rozhovoru se tedy o Daně dozvíte konečně něco víc :-)

Nejprve jsme Danu poprosili, ať nám o sobě něco prozradí...

Jsem ročník 81, vystudovaná ekonomicko-administrativní škola s maturitou, jinak oficiálně nic neumím :)

Jezdectví se věnuji od dětství, stalo se mou pracovní náplní a nevím, co by se muselo stát, aby nastala změna.

DanaKromě jezdectví se věnuji také od dětství zpěvu, nyní mám dvě kapely: Inversion je moje vlastní „dítě", hrajeme pop-funky, texty a melodie si skládám sama a na muzice se podílí celá kapela. Applejam Showband - kapela na svatby, akce, večírky a jiné vylomeniny s úžasnými hudebníky.
Další aktivitou je moderování, začala jsem se mu věnovat naplno od roku 2012 a pravidelně mě uvidíte na akci Koně pro Kapku naděje. Mimo jiné jsou to i maturitní plesy, nejrůznější akce a večírky. Hlásila jsem pár parkurových závodů a poslední MČR v drezuře.

Psaní mě bavilo vždycky, psala jsem blog o své bláznivé borderce. Protože nerada jen brblám, že někde něco není vysvětleno přesně či pochopitelně nebo z mého pohledu chybí důležité informace, tak jsem se rozhodla popsat můj pohled na jezdectví. Nakonec jsem napsala knížku O koních aneb Jezdectví bez iluzí. Od letošního roku jsem začala spolupracovat s EQCH a musím říct, že je to pro mě úžasné vyžití.

Baví mě také stříhání a příprava muziky pro volné sestavy v drezuře a pro jezdecké show.
Věnovala jsem se pár let divadlu, studovala jsem asi 6 semestrů psychologii a grafologii.

V kolika letech jsi vůbec poprvé zauvažovala nad hmotou zvanou „kůň"?

Asi ve třech letech. Jezdili jsme s rodinou na výlety do přírody, já byla fascinována všemi zvířaty a prý už v tomto věku jsem prohlásila, že budu bydlet na vesnici a budu mít spoustu zvířátek... Ale to opravdové okouzlení přišlo asi ve čtyřech letech, kdy jsem v pražské Tróji sledovala na louce výcvik koní s jezdci. Nezapomenu na ten pocit, který jsem v tu chvíli měla. To ohromné zvíře, které bylo tak strašně veliké, dělalo to, co ten ukřičený pán uprostřed říkal, a slečna se na něm krásně vezla. A bylo vymalováno. Od té doby musela být každá procházka zakončena na „Trojáku". Pokud tomu tak nebylo, byla jsem velmi zklamaná.

Učila tě rodina, oddíl, nebo jsi úplný samorost?

Rodina je zcela městská a nekoňská. Co se týká učení, od osmi let jsem chodila do různých stájí (Bohnice, Suchdol), kde jsme ještě s mojí sestrou absolvovaly něco jako základní výcvik. Z dnešního pohledu to bylo vožení v kroku a klusu. Sestřičku to odradilo, mě navnadilo. V deseti letech jsem zažila nejšťastnější den mého života, přišla mi přihláška do jezdeckého oddílu v Tróji u p. Beneše, kde jsem byla až do 17 let. Mezitím jsem docházela ještě na další stáj, kde jsem naopak pouze makala na statku a jen využívala toho, co jsem se v oddíle naučila. Obojí byla veliká škola. Pak se mě ujala Štěpánka Koblížková, se kterou jsem jezdila několik let. Byla to úžasná spolupráce. Poté jsem již začala při zaměstnání pomáhat jako cvičitelka v jezdecké škole, kde jsem pak deset let byla zaměstnána jako hlavní cvičitel. Pokud to pracovní náplň dovolovala, tu a tam jsem využívala tréninky Ing. Neumanna.

Jsou koně tvojí zálibou, nebo už profesí?

Koně jsou a navždy budou mou zálibou, i když je to můj zdroj obživy. Od roku 2005 jsem mohla říkat, že se živím svým koníčkem. Od loňského roku jsem zaznamenala nárůst zájemců o výcvik (na základě knížky), a tak jsem šla na volnou nohu a snažím se maximálně pokrýt poptávku jezdců. Moc mě to těší a stále velmi baví.

DanaJaký typ koní máš nejraději a proč?

Mám ráda všechny koně. Ještě jsem nenarazila na koně, kterého bych neměla z nějakého důvodu ráda. Ale co se týká zevnějšku, líbí se mi mohutní, velcí koně. Jednu dobu jsem se opravdu zamilovala do shirů, pak bylo období kladrubáků a nyní jsem opět u všech koní.

Popiš nám svůj „koňský park".

Vlastní park nemám žádný. Nikdy jsem si nemohla zodpovědně dovolit být majitelem. Nicméně všechny koně, které mám v práci, považuji za své. Snad mi to majitelé odpustí :) Jsou to teplokrevní koně, dva poníci, jedna frízká klisna, jeden hřebec. Mé dvě nejvěrnější svěřenky (ty čtyřnohé) jsou také ty nejkomplikovanější, které mě přiměly hledat jiné způsoby a řešení problémů.

Na co své koně máte a co s nimi děláte?

Převážně jde o hobby koně, kteří tu a tam vyjedou na drezurní závody. Někteří koně jsou parkuroví a využíváme společnou práci na řešení různých nešvarů nebo jen k přiježďování.
Pro mě jsou však nekonečnou zásobárnou inspirace, jak být lepším jezdcem i školitelem.

DanaKdo nebo co tě inspiruje v práci s koňmi? Máš nějaký vzor?

Největší inspirací jsou pro mě koně. Od nich se dozvídám nejvíc. Paradoxně jsem od nich zjistila spoustu věcí o sobě. Oni mě naučili být ještě trpělivější a nezdar brát jako výzvu ke zlepšení a ne k vypěnění a hysterickému výlevu.

Jezdeckými vzory jsou mi umělci, jako je např. Bent Branderup, Philippe Karl, Nuno Oliveira. Od každého jsem si něco vzala, něco mě inspirovalo, byť se nesnažím stylizovat ani do jednoho z nich. Jejich umění už je dar, kterému běžný smrtelník může jen přihlížet. Jsem však okouzlena pokaždé, když vidím slušného jezdce, jehož kůň je spokojený.

Jakou roli v tvém životě s koňmi hraje EQUICHANNEL? :-)

Velkou. Už si ani nepamatuji, kdy jsem ho poprvé našla. Byla jsem ještě kancelářská krysa (to jsem měla čas brouzdat po netu i přes den :D), tak věřím, že to bylo v jeho začátcích. Našla jsem zde spoustu zajímavých článků. Jsem si jistá, že jsem díky EQCH našla nepřeberné množství informací, ať už z veterinárního, etologického či sportovního soudku. Nejvíce jsem zde hledala právě etologii a biomechaniku. Ani ve snu mě nenapadlo, že se jednou stanu součástí.

Kam až jsi to s koňmi „dotáhla"?

Ještě zdaleka nikam. Až jednou řeknu, že jsem to někam dotáhla, bude po mně :). Sportovní úspěchy jsou naprosto zanedbatelné, pár sezón na drezurním obdélníku byly pro mne spíš jen tréninkem venku. Jediné, co pro mě má smysl, je pozvolné zlepšování v komunikaci mezi jezdcem a koněm. Chci být nejlepší jezdec, nejlepší trenér, ale chci ten verdikt „slyšet" od koně. Ano, cíle si kladu vysoké, ale baví mě ta cesta. Cíl je konec. Ale pár malých bitev už jsem asi vyhrála :)

Máš nějaký svůj osobní nebo profesionální „koňský zlozvyk"? A jak s ním bojuješ?

Bojuji nejvíc s tím, abych se nenechala ovlivnit zlými jazyky. Tohle je věc, která se mi čím dál tím víc daří a zjistila jsem, že už dokážu opravdu vytěsnit takové záležitosti i mimo koňský svět. A je mi mnohem líp.

Už jsem se naučila neměnit svůj klid i v momentě, kdy se na mě někdo při ježdění dívá. To je spojené i s první větou tohoto odstavce.

Samozřejmě mám zlozvyky typu koukání dolů a jiné fyzické retardace, na to je nejlepší lék - tedy pro mě - vidět se na videu. Díváte se pravdě do očí :)

A při trénování používám pořád slova „jakoby" a „od pasu nahoru buď jenom krásná/ý" :D To asi neodstraním.

Co považuješ za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

Lidi...
Nevím, zda to mám víc rozvádět. Ale pokud ano, tak dodávám: My jsme ti, kteří mají dbát na to, aby koním s námi bylo dobře. My jsme se rozhodli koně využívat pro naše kratochvíle a nevidím jediný důvod, proč by nemohly být praktikovány v rámci zachování welfare. Už dávno na nich nejsme závislí, nejsou dopravním prostředkem ani zdrojem obživy. Nyní už je máme jen proto, že chceme. A je-li to z rozmaru, pak vzniká spousta nepěkností.

DanaJakou nejlepší věc ses od koní naučila?

Sebekontrolu. Už to bude pěkných pár let, kdy jsem se na koni opravdu vytočila. A bohužel/bohudík mi k tomu pomohlo jedno video, kde bylo zaznamenáno, jak mi ruply nervy a byla jsem ošklivá na koníčka. V tu chvíli jsem viděla rudě. Přišlo mi adekvátní to, co jsem tam vyrobila... Ale když to vidíte na videu s odstupem času, jste naprosto znechuceni sami sebou. Já u toho opravdu brečela, nemohla jsem spát a to byl moment, který mi naprosto otevřel oči. A to jsem zdaleka nebyla nijak zvlášť krutá, oproti některým praktikám, které vídám... Od té doby, když mi něco opravdu nejde, zahazuji otěže a jdu ven. Zítra je taky den.

A v tom lidském světě se občas musím nutit trochu se naštvat. Koně zákeřní nejsou, lidé občas ano a je dobré se tu a tam ozvat. Ale moc mi to nejde :)

Co je pro tebe v jezdeckém umění nejtěžší?

Nadhled a upřímná pochvala.

Dokázat sebekriticky odhalit, co dělám špatně, přiznat si, že nejsem nejlepší na světě, chtít to, ale nenechat se tím zaslepit.

Upřímně pochválit jiného jezdce (či trenéra). Přát úspěch. Nepřejete ho přeci jen tomu jezdci, ale i koni. Je strašně jednoduché něco pomlouvat a hanět. Ale je krásné někomu říct (nebo o někom říct), že to dělá dobře. Někdy stačí se nenechat ovlivnit cizím názorem a udělat si vlastní.

Zde bych zmínila jeden vtip (dost smutný...): „Potkají se dva koňaři a nepomlouvají...." Pak jen dodám citát od Boženy Němcové: „Jen moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá".

DanaJaké knihy nebo filmy s koňmi bys našim čtenářům doporučil a proč?

Všechny knihy.
Osobně mám ráda knihy od zkušených jezdců a trenérů, mám ráda knihy o etologii. Mám toho plnou knihovničku, ale z hlavy jmenuji například: Philippe Karl, Norbert Záliš, Anja Beran, Nuno Oliveira a mnoho dalších. Už dlouho se vrtám v knize Velká etologie koní (autor: Michaeal Duruttya).

Na filmy o koních se nedívám. Moje profesionální deformace mi trochu brání v prožitku z filmu. Jsem schopná řešit to, že ve filmu ze 14. století jezdci vysedávají :) Ale klasika, kde je kůň a kde neřeším vůbec nic, je Popelka :D

Co ti koně dali? Co vzali?

Nevzali mi vůbec nic. Byla to má volba, je to součást mého života.

Dali mi nový rozměr, unikátní pocit, který se dá zažít jen v koňské přítomnosti, ale hlavně ten neskutečný zázrak komunikace beze slov, kdy zvíře, které je váhově a rozměrově v převaze, dokáže spolupracovat, chápat a učit se.

Rozvinuli mi intuici, empatii a touhu po vědění, sebevědomí i pokoru. Tohle nedokáže mnohdy ani nejlepší psychoterapeut :)

Těším se, co bude dál. Ráda bych tento dotazník vyplnila tak za 30 let a pak porovnala vývoj a změny :)

Seriál EQUICHANNELu představuje zajímavé koňáky z možná trochu jiného pohledu. Chceme vám ukázat, že známí i neznámí mívají stejné otázky v hlavě a podobné zkušenosti. Že i vy se můžete zařadit po bok lidí, kteří mají ostatním co říct. Víte o někom, koho bychom měli vyzpovídat a kdo by se tu měl určitě objevit? Pošlete nám svůj tip do redakce, zařídíme to! Pište na mail info@equichannel.cz - děkujeme a těšíme se i na vaše návrhy.

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…