Když se kůň přešlapuje, má aktivní záď (?)

12. 05. 2014 09:00

Obrázky: 8

Autor: Jean Luc Cornille Foto: archiv HorseTalk.co.nz Rubrika: Teorie ježdění Zdroj: HorseTalk.co.nz Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 14230 Počet komentářů: 14 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Sledování, zda zadní kopyta došlápnou do stop předních, nebo je dokonce přešlápnou, je častým zvykem mnoha trenérů a jezdců. Podle toho usuzují, zda kůň má aktivní záď - protože dělá zadníma nohama dlouhé kroky. Je tomu ale skutečně tak?

„V jezdectví, stejně jako v politice, bychom si měli dávat pozor na zjednodušování; skoro vždy to nakonec vše zkomplikuje." (generál Decarpentry, 1949)

Decarpentry poukazoval na rozpor mezi zjednodušováním jezdeckých principů a komplexností jejich využívání v praxi.

Teorie říká, že když kůň aktivně došlapuje zadníma nohama pod tělo, odráží se nahoru a dopředu. Ve skutečnosti vytvářejí více síly směřující vertikálně nahoru přední končetiny; 57 % vertikálních impulzů pochází z předních nohou, pouze 43 % ze zadních. Tento zřejmý rozpor odhaluje zjednodušování základních jezdeckých principů.

Mezi aktivitou zadních nohou a dosažením dobré rovnováhy je komplexní pohybový mechanismus včetně toho, že dojde k přeměně určitého procenta posuvné (pozn. překl.: horizontální) síly vyrobené zadníma nohama v síly vertikální. K tomu dochází díky důmyslné koordinaci hřbetních svalů. Tuto koordinaci lze jasně vysvětlit, ale není jednoduchá.

Prohlubování znalostí prostřednictvím dovednosti a praktických zkušeností, to byl úkol velkých Mistrů. Decarpentry však důsledně sledoval evoluci vědeckých objevů. Už v roce 1949 cítil tento klasický autor, že zadní nohy nemají za úkol jen aktivně došlapovat pod tělo a pohánět koně do rovnováhy. I když jeho slova nebyla přesná, vnímal už koncept energie uchované v dlouhých šlachách končetin, která se pak využije během fáze posunu.

„Míra zvednutí těla během fáze vznosu bude rovněž záviset na míře aktivity zadních nohou a následně i na tom, do jaké míry byly předtím stlačené jejich klouby."

Klasický trénink není o opakování slov klasických autorů. Naopak úlohou skutečného učitele a trenéra je prohlubovat názory svých předchůdců ve světle nových poznatků. Většinou to však takto nefunguje, a proto je na jezdci, aby se díval a myslel dál, než kam sahají tradice.

Zjednodušováním je i takzvané přešlapování se (pozn. překl.: to, že kůň došlápne zadním kopytem před stopu předního kopyta). Nutí jezdce soustředit se na otisky kopyt koně a pohyby dolních částí jeho končetin, přičemž přehlíží souvislosti mezi pohybem končetin a mechanismem hrudní a bederní páteře. Přešlapování je teoreticky výsledek aktivity zadních nohou koně, které došlapují před otisky předních kopyt. V mnoha případech je to však ve skutečnosti známka abnormálního pohybu, kdy kůň má příliš zakročenou odrážející se přední nohu. Nepřešlapuje se proto, že má aktivnější zadní nohy, ale proto, že přetěžuje přední nohy a ty jsou následně více zakročené.

kůň v klusu

Část studie Eadwearda Muybridge Animals in Motion z roku 1899.

Tak, jak se to dělá v každé pohybové studii, začneme s „kontrolním" dokumentem, který slouží jako referenční, pro srovnání. Touto „kontrolou" bude „Animals in motion" z roku 1899 od Eadwearda Muybridge. Ten byl průkopníkem techniky fotografických sérií a jeho práce zobrazuje průměrné koně v pohybu. Na této první sérii je kůň v klusu. Obrázky je třeba číst zprava doleva. Nás zajímají dva obrázky, a to první a druhý zprava v horní řadě. Levá zadní noha na nich došlapuje a jde dolů, zatímco levá přední jí uvolňuje místo a zahajuje fázi kmitu.

kůň na předkuNa obrázku vpravo je kůň, který se pohybuje výrazně na předku. Na obrázku je zachycen asi zlomek sekundy za prvním Muybridgeho obrázkem a před druhým. Zřetelně je zde vidět, jak se přední nohy koně přizpůsobily nadměrnému zatížení. Dokonce i na prvním Muybridgeho snímku, který zachycuje zlomek sekundy před tímto snímkem, je levá přední noha koně už nad zemí. Naopak levá přední tohoto koně, který pracuje tzv. „dopředu a dolů" a má tedy těžký předek, zůstává stále zatížená na zemi. Její patky se teprve začínají zvedat. Kůň ještě více zatlačí do špice, než kopyto opustí zem. Výsledkem bude, že levá zadní noha nedošlápne tolik dopředu, jako u Muybridgeho koně. Protože levá přední noha jí zůstane v cestě, levá zadní se tomu přizpůsobí tím, že došlápne na zem dřív, než by měla.

Samozřejmě tady nemluvíme o zmíněném přešlapování. Účelem této série je jen ukázat, že přední nohy se přizpůsobují nadměrnému zatížení tím, že se více zakročí. Stejnou situaci můžete vidět i během piafy. Koně, kterým při tréninku aktivují zadní nohy bičem, reagují zvednutím zádě, což přesune jejich váhu na předek. Mnohdy se pak s touto výcvikovou chybou vyrovnávají tím, že posunou přední nohy více dozadu pod své tělo. Němci kritizovali Françoise Bauchera, protože jeho koně vypadali při piafě jako kamzík na vrcholku hory. No, dobře, dnes ale na obdélnících předvádí drezuru hodně kamzíků na vrcholcích hor.

Přestože se tato adaptace předních nohou na nadměrné zatížení hodnotí na soutěžích dobrou známkou, jedná se o pohybovou abnormalitu, která má za výsledek zhoršení chodů, výkonnosti a zdraví koně. Pokud jsou přední nohy zakročené, nemohou správně pohánět tělo koně nahoru, k čemuž byly stvořené.

V kroku lze přední nohy koně přirovnat tuhým vzpěrám, přes které se převaluje tělo. V klusu však už působí jako pružiny pohánějící tělo nahoru. Pokud jsou v klusu nadměrně zatížené, působí jako vzpěry, přes které se tělo převalí. Klus je potom plochý a vykazuje jen málo vznosu, pokud vůbec nějaký.

„V chodech na principu tzv. obráceného kyvadla, jako je krok, působí končetiny jako rigidní vzpěry, přes které se tělo převalí. V chodech skákavých, jako je klus, působí končetiny jako pružiny a těžiště koně se pohybuje jako skákající míč. Koňský cval může mít podobu skákavou i kyvadlovou." (Mechanical Analysis of Locomotion, Liduin S. Meershoek a Anton J. van den Bogert).

kůň s jezdcem v klusu

Přední nohy nejsou uzpůsobené k tomu, aby měly v klusu funkci vzpěry. Velká část posunu i vykročení je výsledkem uvolnění pružné energie, která byla v dlouhých šlachách a aponeurózách uschovaná během podpěru. Pokud koně nemají k dispozici dostatek zmíněné pružné energie, kompenzují ho větší svalovou prací. Výsledkem je nenormální pohyb a následně zranění.

Ten, kdo nechce věřit, že práce s koněm v pozici „dopředu a dolů" zvyšuje zatížení jeho předních nohou, může argumentovat, že popsaný rozdíl v pohybu předních nohou vyvolala zatížení koně hmotností jezdce. Naštěstí Muybridge fotografoval i koně s jezdci.

kůň s jezdcem v klusu

Tyto dva obrázky ohraničené žlutým rámečkem ukazují stejnou nebo skoro stejnou sekvenci pohybu jako v předchozích případech. Bližší pohled jasně ukazuje, že levá přední noha koně je i přes přítomnost jezdce ještě dále ve fázi kmitu. Přetížení předních nohou tedy nebyla vina jezdce. Ten ve skutečnosti narušuje pohyb koně tím, že jeho tělesná váha působí zezadu dopředu. Kůň by mohl zareagovat přesunutím váhy na přední nohy, ale jeho reakce poukazuje spíš na lepší atletické schopnosti.

kůň na předku pobízen do přilnutíJenže pohybové abnormality, kdy se celá fáze podpěru přední nohy posune příliš dozadu (pozn. překl.: přední noha se příliš zakročí), mohou být vyvolané i vyšším držením krku, kdy je kůň silně pobízen do přilnutí a tím také dochází k většímu zatížení předku. Tento způsob ježdění vychází z chybného názoru, že zadní nohy pohánějí tělo koně nahoru, jakmile jsou v kontaktu se zemí. Ve skutečnosti má došlápnutí zadních nohou v první řadě brzdicí efekt.

Posuvná aktivita končetiny začíná ve druhé polovině fáze podpěru, tedy když je zadní noha svisle pod zádí a pak se posouvá za tělo koně. Síla, kterou vytvoří zadní noha, má proto povětšinou horizontální směr. Když hnací síla vytvořená zadníma nohama prochází hřbetem, podléhá gravitaci a, pokud tomu nezabrání pracující hřbetní svaly, její část zatíží přední nohy. Koncept pobízení koně do přilnutí je konceptem luku a tětivy. Je zastaralý a nepřesný. L. J. Slijper (1946) srovnával hřbet k luku a břišní svaly k tětivě. Podle Slijpera zkracování tětivy ohne luk.

břišní a hřbetní svalyObrázek vlevo ukazuje nepraktičnost konceptu luku a tětivy. Přímé břišní svaly nemají kapacitu ohnout luk. Mohou tomu pomáhat, ale nemají dostatečnou masu, sílu a výkon, aby ohnuly masu epaxiálních a hypaxiálních hřbetních svalů. Hlavní funkcí přímých břišních svalů je stabilizovat trávicí trakt.

Svaly nad páteří (epaxiální) přeměňují posun vytvořený zadníma nohama do horizontálních sil (pohyb dopředu) i do vertikálních sil (odolávání gravitaci a tím kontrola rovnováhy).

„Počáteční posun působící na páteř je přeměněn na sérii vertikálních a horizontálních sil, které se progresivně zmenšují, jak procházejí od jednoho obratle k druhému". (Richard Tucker, 1964)

Se zvyšující se rychlostí roste i stabilizace (pozn. překl.: ztuhnutí) hrudní a bederní páteře. Vysledovali jsme, že k podobnému ztuhnutí dochází i tehdy, když je kůň pobízený do přilnutí, ať už horizontálně nebo směrem dolů. Ztuhnutí brání schopnosti hřbetních svalů správně menežovat posun vytvořený zadníma nohama.

kůň v rovnováze

Na tomto obrázku je zřetelně vidět vzájemný vztah mezi zvyšujícím se ztuhnutím hřbetním svalů a pohybem končetin. Kůň je zde v rovnováze, která je v pořádku pro zahřívací fázi. Kontakt s udidlem je poměrně lehký. Kůň kluše klidně. Odráží se pravou přední nohou, jejíž kopyto se nachází na svislici vedené od paty jezdce nebo je těsně za ní. Kůň se přešlapuje, protože pravá zadní noha došlapuje mírně před otisk předního kopyta. Malé obrázky ukazují dopad pravé zadní nohy. Je to příklad normálního pohybu končetin v lehkém klusu.

kůň na předku

Na následujících obrázcích kůň zatnul hřbet, odráží se a lehá do udidla. Jakmile se jezdec otočil a kluše dolů po jízdárně, stejný kůň jinak pohybuje končetinami. Odráží se do udidla, a proto zatíná hrudní a bederní páteř. Díky tomu už není schopný přeměňovat posun vyrobený zadníma nohama do vertikálních sil. Proto jsou jeho přední nohy mnohem více zatížené, čemuž se přizpůsobily tím, že posunuly celou fázi podpěru více dozadu.

Mezi oběma sériemi fotografií není více než 50 kroků, ale je zřetelně vidět, jak se kůň začíná odrážet do udidla a tuhnou mu hřbetní svaly. Téměř okamžitě se odrážející přední noha začala více zakročovat pod břicho koně. Série malých obrázků ukazuje, že kůň se stále přešlapuje, ale je to proto, že přední noha se odráží ve větším zakročení, místo aby zadní noha byla aktivnější a došlapovala více vepředu.

Kůň se odráží do udidla, stahuje horní krční svaly - m. splenius, čili řemenovitý sval - a následkem toho už nejsou hřbetní svaly schopné přeměňovat posun vyrobený zadníma nohama do vertikálních sil. Výsledkem je, že více váhy zatěžuje přední nohy a ty se adaptovaly tomuto zatížení tím, že přesunuly celou fázi podpěru dozadu. Tato adaptace sice má z pohledu koně smysl, ale vznikají tak abnormální pohyby, které zhoršují již stávající nerovnováhu narušující schopnost předních nohou vystrkovat tělo koně nahoru.

Z toho vyplývá, že nestačí se dívat na to, jak došlapují nohy koně, neposkytuje to přesnou informaci. Pohyby končetin mají původ v pohybu páteře a soustředění se na dolní části nohou místo na zdravou koordinaci mezi končetinami a hřbetem může způsobit, že kůň nebude fungovat správně.

O autorovi:
Jean Luc Cornille M. A. (M. Phil) získal světový věhlas aplikováním praktické vědy do tréninku koní. Díky své gymnastické minulosti dobře ví, jak může být trénink koní podpořen moderním vědeckým výzkumem. Unikátní kombinace jezdeckých dovedností, tréninkových zkušeností a širokých znalostí fyziologie koní mu umožňují „překládat" vědecké názory do jazyku srozumitelného pro koně i jezdce. Tento přístup se stal značkou jeho tréninkových metod.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Katka K.

    Fotky

    10:15 - 12. 05. 2014

    Super, moc zajímavý článek!
    Docela ráda bych otevřela diskuzi, protože přiznám se, že to, zda je kůň na předku jsem posuzovala spíš podle jiných ukazatelů než pozice přední nohy - to, co je řečeno ve článku zní ovšem velmi logicky. Docela by mě zajímalo, jak poznávají koně na předku ostatní.:-)
    K uvedeným fotkám - není to moc poznat, ale připadá mi, že fotka v negativu je zkreslená tím, že kůň je ve výrazném ohnutí, proto je jeho přední noha víc pod břichem, než by byla, kdyby šel rovně, a kůň mi připadá v celkem slušné rovnováze - pletu se nebo mi něco uniklo?
    Naopak na první fotce s červenými bandážemi bych asi byla zdrženlivá v tom, že kůň je v rovnováze - mně stále připadá na předku, ovšem méně než na fotce další.

  • 2. Kašpar

    Děkuji

    10:41 - 12. 05. 2014

    za pěkný překlad. Jen škoda, že si to určitě nepřečtou ti, kteří by to potřebovali natlouct do hlavy nejvíc. (Například drezurní rozhodčí - chacha!)

  • 3. Svapu

    Fotky

    13:05 - 12. 05. 2014

    Reaguje na 1.

    No já jsem byla naučená, že poznat se to dá tak, že si vztyčím pomyslnou kolmici z bodu, který je "napůl cesty" mezi místem odrazu přední a místem dopadu zadní nohy. Pokud kolmice jde za těžiště koně s jezdcem, tak je kůň na předku. U vraníka na první sérii fotografií mi tedy taky připadá, že kůň je na předku.
    Ale takto se to dá posoudit jen z přesného profilu, jakýkoliv úhel to hodně zkreslí.
    Jinak ještě k šimlovi z první fotografie - ze článku mám pocit, že by mělo jít o koně pracujícího "dopředu a dolů", ale kůň na fotce jde spíš dozadu a dolů a tak mi to nepřipadá jako šťastně zvolená fotka:-)

  • 4. Katka K.

    Re:

    14:03 - 12. 05. 2014

    Reaguje na 3.

    Díky za odpověď.:) Já to právě vůbec neurčuju podle nohou, ale podle těžiště koně, tedy když si představíš, že bys toho koně měla zavěšeného na řetízku, tak kde bude v rovnováze, tj. kde má těžiště. Ale koukám, že se shodujem.:) Jak bys tedy hodnotila rovnováhu koně na negativu?
    Naopak, šimla na první fotce je podle mě super příklad toho, jak to vypadá, když se kůň protahuje "dopředu a dolů". Ona podle mě na té fotce není fyzicky schopná šlápnout víc pod sebe, nedovolí jí to svaly. Pokud bys ji pobízela k většímu podšlapu, bude zrychlovat a ještě víc zatínat svaly a padat na předek, jak je ve článku perfektně popsáno. Kdybys zvolila lépe stavěného koně, dala by se určitě najít učebnicovější fotka, ale mně se právě líbí, že tadyta ukazuje, jak to vypadá u běžného koně.

  • 5. karol

    Konkávne a konvexné pruženie

    14:07 - 12. 05. 2014

    tieto dva pojmy používa v celkom inej súvislosti Hana Hermanová v najnovšej publikácii o hippoterapii ale súvisia s týmto článkom najmä v tom, že sa pozornosť jazdcov sústreďuje na to ako končatiny dopadjú a čo robia na zemi, bez súvislosti s ostatným telom. V stati o biomechanike poukazuje na kontraindikovaný pohybový stereotyp narušujúci hipoterapeutické pôsobenie koňa na pacienta.

  • 6. jaja

    rovnováha

    08:34 - 13. 05. 2014

    Reaguje na 1.

    Já poznávám koně na předku nebo v rovnováze podle více kritérií, to, které se uvádí v článku, je jedno z nich, jen ho používám jinak. Záleží na tom, jestli to poznávám podle fotek nebo v pohybu :-) Pokud podle fotek, pak tady je nástin mých kritérií:
    - rozteč předních a zadních nohou - o kolik jsou přední nohy dál od sebe než zadní (to je podobné tomu v článku plus tam zároveň posuzuju i tu vzdálenost zadních nohou od sebe)
    - fáze pohybu zakročené předné nohy a došlapující zadní nohy (ta hodně řekne o tom, zda se noha už zvedá nebo ještě podepírá - čili zda je odlehčená nebo zatížená)
    - doplňuji to pohledem na držení krku a kohoutku a částečně i vystrčeného nebo zastrčeného nosu.

    Ohledně toho koně v negativu, považuji ho na předku a nikoli ohnutého, podle mě jde rovně.
    Ta první série fotek tmavého koně je podle mě taky na předku, ale výrazně méně než druhá série - autor ale píše, že na té první sérii je rovnováha koně v pořádku pro zahřívací fázi hodiny, beru to tak, že ti koně holt se musí nejdříve do té rovnováhy dostat, že to ještě není ideální, jako po nějaké době, kdy je kůň rozhýbaný a koordinovaný.

  • 7. Svapu

    Kůň v negativu

    15:38 - 13. 05. 2014

    Reaguje na 1.

    Katko, tuhle fotku si netroufnu posoudit, právě proto že mám pocit, že kůň je na ní ve výrazném levém sestavení:-)
    No s tou šimlou jsem to myslela tak, že mi přijde, že spíš než "dopředu a dolů" je dole navalená na ruku, takže z tohohle hlediska mi záběr nepřipadá ideální. Nepopírám ale, že kůň pracující d&d jde s váhou na předek, nakonec to, aby se kůň dostal do rovnováhy, potřebuje už určité shromáždění.

  • 8. artep

    v rovnováze

    19:44 - 13. 05. 2014

    Přešlapovat se může i kůň s neaktivní zádí, který pouze disponuje prostorem, obzvláště v kroku. Jestli tu diskutujeme o pohybu v klusu, jak se z fotek nabízí, tak bych v první řadě jako hlavní kriteria kvality pohybu (na předku, na čtyřech, na zadku, kulhání ) viděla obyčejný nohosled. Pokud se kůň nepohybuje paralelně diagonálními končetinami, tak jako bývalo dřív zvykem, vykazuje nějakou nepravidelnost. Bělouš má na zemi přední nohu a tři ve vzduchu ( čistý klus takový nohosled nemá, ten kůň je na předku ). Černý s červenými bandážemi ve spodní sérii je na tom jakbysmet, v horní sérii je v lepší rovnováze . Kůň v negativu vypadá na první pohled nejlépe, ale je potřeba brát v potaz optický klam, který obrázek vytváří tím, že není rovně ( podle pozadí a podkladu lze vidět, že je šikmo do kopce), tedy i kůň vypadá " do kopce " a přitom je na předku. Pocit z kopce / do kopce je také jeden z ukazatelů, podle kterého lze odvozovat rovnováhu koně, ale vždy je potřeba komplexní zhodnocení více ukazatelů (i exteriéru a pohybových možností koně, umístění těžiště, síly pomůcek - především tlaku do otěží).

  • 9. jaja

    kůň na negativu

    20:27 - 13. 05. 2014

    Kůň na negativu klame ještě jedním aspektem: má totiž aktivní záď, i když je na předku ;-) Já bych ještě ráda u tohoto koně viděla přesně jeho kopyta na zemi, bohužel je to na této fotce zkreslené.

  • 10. jaja

    na předku

    20:45 - 13. 05. 2014

    Ještě bych ráda řekla něco ke koním na předku: nelze to brát ve všech případech jako něco špatného! Naopak, většina koní bude téměř vždy trochu na předku, protože se pohybují v přirozené rovnováze - a to je lehce na předku! někteří koně se jezdecky ani do jiné rovnováhy nedostanou, ale to nevadí - přirozená rovnováha je pro koně přirozená :-) a jeho tělo je na to uzpůsobeno. Sby byl kůň předozadně vyvážený, to už je kampanní rovnováha a ta patří už do vyšší dívčí, kam se nedostane každý (třeba proto, že to ani nebude potřebovat). Jen samozřejmě je špatně, když je kůň víc na předku, než v přirozené rovnováze, k tomu často dochází následkem ztuhnutí koně, špatného ježdění mimo rovnováhu apod. - nebo prostě jen proto, že kůň si ještě nezvykl nosit jezdce například.
    A otázka, kdy je kůň ještě dobře na předku a kdy už moc, to bohužel podle fotek nedokážu přesně říct :-) Umím to říct jen v reálu podle reakcí koně na pomůcky :-)

  • 11. Katka K.

    Negativ

    22:14 - 13. 05. 2014

    Artep, no jasně, to mě nenapadlo, že by to mohl být optický klam! Máš pravdu s tím horizontem. Tady je vidět, jaké úskalí má soustředit se především na horní linii.:)
    Jajo, ta aktivní záď je mi jasná, ale tou se zmást nenechám.:-)

  • 12. artep

    Proč ?

    22:03 - 14. 05. 2014

    Reaguje na 2.

    Proč tolik nedůvěry ke vzdělávání drezur.rozhodčích ?

  • 13. Ondřej POSEJPAL

    avé

    11:07 - 16. 05. 2014

    Bohužel ne svou náplní, tak jak ji předestírá text napsaný v článku. Daleko zajímavější je, kolik místních myslitelů se přes neschopnost vyjádřit základní vztah mezi myslí a reálným pohybem, považuje za proroky hodné nastavovat "kritéria".

    Přijmeme-li kritéria zmíněná např. v Jájině příspěvku, budou to kritéria zástupného proudu, vedoucí pouze k utvoření mentálního rámce jezdce - cit pro rovnováhu, chcete-li. Nikoli kritéria pro posuzování rovnováhy jako taková. Rozložení sil se během jízdy mění, a jediným spolehlivým rozlišovacím nástrojem je mysl jezdce sedícího v právě v tu chvíli na právě na tom koni kterého posuzuje.
    Není-li to v pořádku, je to pravděpodobně způsobeno lidskou chybou - chybou v rozlišování. Přičemž platí že přihlížející, ať už je vzdělaný drezůrní rozhodčí nebo ne, nemůže ze své pozice pozorovatele odhadnou přesné rozložení chodu, jeho opodstatnění a na tož potom ho aktuálně ovlivnit. Prostě řečeno, člověk který na koni nesedí může nanejvýš tak blbě kecat. :-) popř. zavádět svými výroky. Sportu zdar a drezůře obzvlášť.

  • 14. Ondřej POSEJPAL

    nezoufeje

    16:19 - 16. 05. 2014

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: