Když se koně přestanou bránit

1. 06. 2009 07:00

Obrázky: 2

Autor: Katka Lipinská Foto: Lucie Hladová Rubrika: Etologie koní Počet přečtení: 37782 Počet komentářů: 26 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 3 krát

Zavřete-li psa do tzv. kyvadlové komory a začnete mu do tlapek pouštět elektrický proud, přepážku přeskočí. Nebo také ne. Vyvinete-li na koně příliš silný tlak a budete-li mu působit bolest, začne se bránit. Nebo také ne.

Americký psycholog Martin Seligman provedl zajímavý pokus. Zamezil psům v přeskočení přepážky kyvadlové komory (komora, rozdělená přepážkou na dvě části) tím, že je uvázal do postroje a elektrošoky do tlapek zesílil. Psi brzy poznali marnost svého snažení a přestali se pokoušet o únik. Po několika opakováních tohoto pokusu se psi, ani když je vrátil do původních podmínek, nesnažili elektrošoku vyhnout, přestože mohli. I když nemuseli, pasivně elektrošoky přijímali i nadále. Tento stav se odborně nazývá naučená bezmocnost (orig. learned helplessness, zkráceně LH).

LH vzniká v důsledku dlouhodobé nebo opakované zkušenosti, že zvíře není schopno kontrolovat vnější podnět, který mu působí nepohodlí nebo bolest. Ani není schopno před bolestí uniknout. Ať dělá co dělá, bolest se jedině zhorší, ale nikdy nezmenší. Co bude výsledkem? Rezignace. Zvíře, které se stáhne samo do sebe, přestane se bránit a přestane se snažit z nepříjemné situace uniknout. A pokud se tyto situace opakují?

Začneme-li během výcviku po koni požadovat chůzi na kratší otěži a "kulatost", jdeme proti jeho přirozenosti. Přirozený smysl pro rovnováhu mu totiž velí při rozcházení zvednout hlavu. Udělá-li to, působení udidla se v tu chvíli stane nepříjemné. Většina koní podle svého temperamentu a povahy zkusí více či méně silně zabojovat. Je-li jezdec nedůsledný, kůň mu utíká z přilnutí. Je-li důsledný, kůň postupně zjistí, že udržením ohnutého krku se nepříjemnému tlaku vyhne. V každém případě dokáže vyřešit nepříjemnou situaci a později se vždy pokusí toto řešení znovu aplikovat.

Co se ale stane v případě, že přestože kůň povolí a "zůstane dole", ale jezdcova ruka stále táhne a působí bolest? Kůň zkusí zabojovat silněji. Nemá-li ale místo huby podrážku, silnější jezdec ho udrží. Zvíře podle svých možností a inteligence zkusí odmítnout poslušnost. Možná odmítne pohyb vpřed... použijí se ostruhy nebo tušírka. Možná zkusí kozlovat, prchnout nebo se postavit na zadní... dobrá, použijeme znovu ostruhy a přidá se práce, však ono ho to přejde. Kůň přece nesmí nikdy vyhrát. Dostatečně silný, důsledný a zkušený jezdec umí zvítězit nad většinou koní. Co je přirozeným důsledkem situace, kdy kůň pozná, že nemůže vyhrát a každý pokus bojovat skončí jen nepříjemností a větší námahou? Ano, pasivita. Zvíře pochopí, že bránit se nemá smysl. Rezignuje a se situací se smíří navzdory bolesti.

naučená bezmocnost

Každý, kdo se u koní nějakou chvíli pohybuje, kdo prošel několik stájí nebo navštívil jezdecké závody, si pravděpodobně už položil tuto otázku. Proč se to (konkrétní) nebohé zvíře nebrání takovému zneužívání. Proč se nebrání jezdci, který mu při každém kroku škubne v hubě pákou, nebo tomu, který ho donekonečna drtí na malém kruhu. Proč neodmítne poslušnost před skokem, který je evidentně nad jeho síly?

Naučená bezmocnost versus habituace a rezignace

Nyní zabrousím více do psychologie a pokusím se vysvětlit rozdíl a vztahy mezi těmito pojmy. Mají hodně společného a chci-li vymezit, co je vlastně naučená bezmocnost, musím nejprve definovat, co není.

Habituace (návyk) je nejjednodušším druhem učení. Spočívá v tom, že jedinec si zvykne na určitý podnět natolik, že jej přestane vnímat. Koně jsou velmi citliví na doteky, mouchu na kůži/srsti cítí velmi dobře. Přesto jsou schopni se habituovat na tlak sedla na hřbetě nebo dotažený podbřišník. Pokud si nesprávným či nešetrným přístupem vyrobíme koně tupého na holeně, nejedná se o nic jiného než o habituaci. Kůň nerozumí našim signálům a vyhodnotil je jako nedůležité. Podmínkou habituace na určitý podnět je, že podnět je vyhodnocen jako neškodný a tudíž nedůležitý. Na ležícího psa vedle jízdárny, který koni nikdy neublíží, také můžeme koně habituovat. Pokud ale jednou pes vyskočí a koně kousne, habituace je rázem pryč.

Snáší-li kůň bez mrknutí oka bolestivé podněty, není to habituace, ale naučená bezmocnost.

Rozdíl mezi habituací a naučenou bezmocností tkví v tom, že podněty, na které se kůň habituuje, jsou neškodné a nepůsobí bolest (alespoň ne velkou). Kůň dokáže překonat i určité nepohodlí, ale je-li ve hře bolest, habituace není možná. Snáší-li tedy kůň bez mrknutí oka bolestivé podněty, není to habituace, ale naučená bezmocnost.

Naučená bezmocnost a rezignace také není totéž. Rezignace je výsledek momentálního stavu. Kůň zjistí, že se nemůže bránit a rezignuje. Druhý den nebo v jiné situaci to ale zkusí znovu, nevzdá se hned napořád. Pokud ale skončí vždy se stejným výsledkem, budou pokusy stále řidčí a slabší, až ustanou úplně. Kůň se naučí, že je bezmocný trvale. To je chvíle, kdy se přestane bránit i když odstraníme donucovací prostředky a kdy lze říci, že se naučil bezmoci.

Bolest s nemožností obrany či úniku vyvolává v organismu stresovou reakci. Zejména jedná-li se o bolest náhlou a nečekanou, jedinec je v neustálém střehu a stresu. Představte si sami sebe třeba v zubařském křesle hodinu každý den. Čas od času vám zubař způsobí různě silnou bolest, aniž by vás předem upozornil a aniž byste věděli proč. Jak byste se cítili?

Naučená bezmocnost jako model deprese

Důsledek naučené bezmocnosti je ten, že se zvíře vzdává. Ztrácí motivaci se učit a vůbec reagovat. Proces učení je tedy velmi ztížený, až znemožněný.

Naučená bezmocnost se projeví jak v oblasti chování (důsledek kognitivní a motivační), tak v oblasti emocí a prožívání. Důsledek v oblasti motivační je ten, že se zvíře vzdává. Ztrácí motivaci se učit a vůbec reagovat. Proces učení je tedy velmi ztížený, až znemožněný. Pro učení je totiž potřeba iniciativa, vyhodnocení výchozí podmínky (např. naši pomůcku) a snahy něčeho dosáhnout (ať již odměny nebo zbavení se nepříjemného tlaku), která jej motivuje k reakci. Následné pozitivní nebo negativní zpevnění umožní lepší zapamatování reakce. Pokud je ale zvíře přesvědčeno, že je bezmocné a nemůže ovlivnit situaci, v níž se nachází, žádnou vlastní iniciativu nevyvine, není k ní motivováno. Proces učení tedy není efektivní ani v nejmenším. Ve finálním stadiu naučené bezmocnosti dochází i ke kognitivnímu deficitu, zvíře se nedokáže učit ani kdyby chtělo.

Co se týče emocí, u lidí s LH byl prokázán silný emocionální rozvrat. Obviňují se i za věci, které nemohli ovlivnit, prožívají beznaděj a skličující pocity, objevují se i symptomy deprese. Při pokusech na zvířatech byly též pozorovány projevy, připomínající depresi u lidí. Dlouho se naučená bezmocnost u zvířat považovala za ekvivalent deprese u lidí, pozdější výzkumy ale ukázaly, že tak jednoduché to s depresí u lidí není. Asi nikdo není schopen doložit, že koně s LH trpí depresí. Ale změněné chování u zvířat, apatie a pozdější následky jasně ukazují, jaké emoce asi zvíře prožívá.

Zdravotní důsledky tréningu vedoucího k naučené bezmocnosti

Zvíře, které je vystaveno zátěžovým situacím, ústícím ve stav naučené bezmocnosti, je vystaveno dlouhodobému těžkému stresu. Se všemi negativy, která s sebou stres přináší. Tedy například snížená obranyschopnost organismu a odolnost vůči nemocem, špatná krmitelnost a žaludeční vředy, narušený energetický a elektrolytový metabolismus.

Mimoto kůň, který se naučil, že bránit se nikdy k ničemu nevede, se nebrání ani v momentě, kdy mu opravdu jde o zdraví. Ať jej bolí cokoli, ať jej svážete do kozelce nebo jej nutíte pracovat zraněného, neuvidíte rozdíl. A neprotestující zvíře mají lidé sklony přetěžovat. Dříve či později tedy tito lidé pravděpodobně skončí s nenapravitelně zdravotně poškozeným koněm.

Jak se učí bezmoci

Naučená bezmocnost nevzniká ze dne na den ani náhle. Má mnoho stupňů a vede k ní delší cesta. Na jejím počátku je zvíře, které se snaží člověku vyhovět. Člověk toho zneužije ať již z nevědomosti nebo bezohlednosti a začne požadovat více, než je kůň schopen zvládnout. Tlak ze strany jezdce neustává bez ohledu na to, zda zvíře může jeho požadavky splnit. Důsledkem pro koně je bolest a zvíře se dostává pod psychický a fyzický tlak.

Postupně ztrácí ochotu, dostává se do stresu a začíná odmítat poslušnost a bránit se. Disponuje-li jezdec dostatečně účinnými pomůckami (fyzická síla, ostré uždění, pomocné otěže, ostruhy, omezený prostor...), odpor dusí hned v zárodku. Kůň se podvolí i když bolest a nátlak nezmizí. Nic jiného mu totiž nezbývá, bojuje-li, vše se jen zhoršuje. Toto podvolení ale neznamená, že zvíře se dostalo do „pohody". Dokud trvá tlak a bolest, trvá i nepohoda a stres zvířete, jen se nyní neprojevuje. Dostalo se do fáze rezignace. Opakováním se dosahuje posílení tohoto stavu. Kůň znovu a znovu zkouší bojovat, ale vždy skončí se stejným výsledkem, čímž se utvrdí ve svém stavu rezignace. Učí se, že boj nemá smysl a stává se "naučeně bezmocným". Nastane pro jezdce celkem příjemné období, kdy má submisivního a dokonale poslušného koně - stroj.

Takový kůň může svou nepohodu vybíjet „žádoucím" způsobem - třeba výraznými a dech beroucími chody.

Zvíře se ale snaží své negativní pocity ventilovat jinak. Nemůže-li si to dovolit na jízdárně, může se stát nebezpečným v terénu. Může se stát agresivním v boxu. Může se stát nevypočitatelným. Chovat se zcela submisivně a apaticky a jednou za čas se „vyventilovat" nebezpečným útokem. Může také předvádět výborné výkony na obdélníku/kolbišti a po jeho opuštění začne rodeo. Může svou nepohodu ale vybíjet i jen „žádoucím" způsobem - třeba výraznými a dech beroucími chody. V každém případě se jedná o zvíře emocionálně nestabilní, rozvrácené, nešťastné.

Stav naučené bezmocnosti se ale vyvíjí dále. Stále se snižuje motivace koně vůbec něco dělat. Pokud se přístup ke koni nezmění, většinou dříve nebo později dojde k tomu, že přestane fungovat. Stane se apatickým, tupým, „vyhořelým". Pokud ovšem dříve neukončí svou kariéru kvůli onemocnění (třeba zdánlivě se stresem nesouvisejícím) nebo zranění z přetažení.

Lze takové zvíře napravit?

Většina psychologů se domnívá, že náprava behaviorální cestou (tedy prostřednictvím chování) není možná a stav je nevratný. Nicméně se zdá, že na tento stav působí podobné prostředky jako na deprese, tedy antidepresiva a elektrošoky. Poté jsou jedinci schopni fungovat.

Určité behaviorální řešení snad existuje, nepůsobí ale na 100%. Přesunout zvíře do zcela jiných podmínek a zcela změnit přístup k němu včetně jeho využití. Nedostal-li se sportovní kůň do terminálního stadia LH, je možné, že bude moci být využíván například k rekreačnímu westernovému ježdění. To ale záleží na konkrétním případu i na konkrétních podmínkách. V každém případě je prognóza velmi nejistá a další využití zvířete diskutabilní.

Mám osobní zkušenost s naučeně bezmocnou sibiřskou kočkou. Když se ke mně dostala, byla zhruba půlroční a zcela rezignovaná. Nechala si ubližovat zcela bez zábran včetně vyškubávání chomáčů srsti nebo řezání do kůže. Nejenže se nebránila, ona se ani nedržená nepokusila o útěk, jediná reakce na největší bolest bylo tiché kníknutí. Po dalších třech letech naprosté volnosti, neomezování a vymazlování jsou na ní stále patrné následky. Není již rezignovaná, působí spokojeným a vyrovnaným dojmem. Stále se ale nedokáže bránit, pokud se jí někdo pokusí ubližovat. Za její největší úspěch považuji fakt, že je-li nedržena, pokusí se z ubližujících se rukou vyplížit. Stačí ale jen malý náznak restrikce a upadá do stejného stavu naprosté odevzdanosti jako když jsem ji před třemi lety viděla poprvé. Podobné výsledky byly dosaženy i na dalších zvířatech v psychologických experimentech. Lze očekávat, že koně v tomto případě nebudou výrazně odlišní.

Zde je na místě ještě zmínit, že vůči naučené bezmocnosti jsou různí jedinci různě náchylní, existují i jedinci „nezlomitelní". Bylo pozorováno u lidí třeba v koncentračních táborech, že některé jedince nebylo možno do stavu naučené bezmocnosti dostat, zatímco u jiných to šlo velmi snadno.

Jak poznáte zneužívané zvíře?

Oblíbená poučka mezi jezdci je, že kůň je zvíře zvyku. Nakonec si zvykne na cokoli a bude přitom spokojené. Dokáže si zvyknout i na těžkou práci nebo celodenní stání v boxu bez kontaktu s ostatními koňmi. Proto je tak náročné odlišit koně dobře habituovaného od koně bezmocného. Možné to ale je. Prvním a nejdůležitějším kritériem je, jak kůň reaguje na bolest. Jedná-li se pouze o lokalizovanou, dlouhodobou bolest v mezích snesitelnosti, např. v hubě, kůň otupí. Nervová zakončení v těch místech se stanou méně citlivá. Chybí-li ale celkové reakce na bolest, tedy nereaguje-li např. kůň ani na škubání pákou, ani na píchání ostruhou a pobízení tušírkou, nemůže se jednat o habituaci všech nervových zakončení. Chybějící reakce již mluví pro naučenou bezmocnost. Stejně tak, je-li bolest silná a zvíře předtím nemělo možnost se habituovat.

Dalším kritériem je přítomnost stresu, a není tím myšlen stres nezkušených koní, kteří teprve poznávají závodní prostředí. Každý člověk, i naprostý laik dokáže rozeznat uvolněné a klidné držení těla a soustředěné reagování od pohybů vnitřně napjatého, ztuhlého a vystresovaného jedince. Bohužel, lidé pohybující se kolem koní tyto znaky často buďto vidět nechtějí, nebo je nevědomě ignorují. Kdyby tomu tak nebylo, mnoho přirozených horsemanů by muselo být odsouzeno za zneužívání koní (protože LH není nic jiného než psychické zneužívání) a mnoho výborných drezurních koní by přestalo oslňovat svým exaltovaným projevem. Více se tímto tématem zabývá holandská psycholožka Ulrike Thiel, jejíž článek bude následovat (pozn. redakce: připraven je již na tento pátek!).

Koho se tohle všechno týká

Již jsem opakovaně psala o koních drezurních a také jsem zmínila přirozenou komunikaci. Impulsem k výzkumu naučené bezmocnosti u koní byly dohady kolem rollkuru a právě rollkur je často spojován s naučenou bezmocností (více opět odkazuji na článek Dr. Thiel). Drezura ale není jedinou parketou, kde se můžeme s „bezmocnými" koňmi setkat. Jedná se o přístup a způsob tréningu, proto není omezený disciplínou. I mnoho rádobyjezdců své koně takto zlomí, aniž by tušili, že něco jako naučená bezmocnost existuje.

naučená bezmocnostAni parkuroví jezdci nejsou „z obliga". Není bohužel úplně vyjímečné setkat se na závodech s kulhavým, tj. bolavým koněm, který přesto skáče. Najíždění na skoky s koněm za kolmicí také prozrazuje naprostou submisi koně a podrobení se jezdci, vezmeme-li do úvahy, jak omezené zorné pole kůň v tu chvíli má.

Mocný nástroj, který nahrává naprostému ovládnutí koně je kruhovka. Zvíře nemá možnost úniku a člověk ho může velmi snadno uhonit až do naprosté rezignace. Projevuje odpor? "Nedám mu klid, dokud se nepodrobí," to je přístup některých horsemanů. Až poté, co se zvíře podvolí a nechá se sebou bez odporu manipulovat, je mu umožněno zůstat v klidu. Po několika lekcích se takové zvíře podvolí bez odporu všemu, protože zjistí, že jinou šanci nemá. Je-li toto cvičení pravidelné, pocit bezmoci se zafixuje natolik, že zvíře se bude podobně jako Seligmanovi psi chovat bezmocně i v otevřeném prostoru. A jen sklopené uši a náznaky agrese cvičiteli za zády prozradí jeho stres a diskomfort.

Naučená bezmocnost je stav pro jezdce do jisté míry pohodlný. Má pod sebou dobře naprogramovanou mašinku, která vykonává, nač je naučena, hodné zvíře, které se nebrání. Již jsem se setkala s tvrzením, že ideální drezurní kůň je takový, který je dokonale submisivní. Naučeně bezmocný kůň dokonale poddajný a submisivní je. Je to ale stav, hraničící s týráním zvířete.

Považuji za nezbytně nutné, aby si nejen jezdci, ale i jezdecká veřejnost uvědomili, že neprojevování odporu nemusí být znakem spokojeného a vyrovnaného zvířete. Aby otevřeli oči a dokázali se podívat na skutečnou podstatu některých výkonů, které vypadají tak úžasně.

 

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. gamblerka

    naučená bezmocnost

    09:31 - 01. 06. 2009

    Když jsem na tohle téma připravovala článek pro jeden časopis, bylo mi z toho nanic, i když je asi každému jasné, že hranice, kde končí habituace a kde začíná naučená bezmocnost, bude předmětem subjektivního vnímání pozorovatele a nebude nikdy jednotný názor, protože ten správný kůň nesdělí. Na druhou stranu proběhly studie, kde se sledovala hladina kortisolu (indikátor stresu) u koní - jedněch ve fázi rollkuru a druhých - nezarolovaných, a nebyly zjišteny rozdíly, tedy rollkur nevyvolával zvýšení hladiny kortisolu. Zda to znamená, že byl kůň na rollkur pečlivě habituován nebo zda ve fázi naučené bezmocnosti kůň není ve stresu - to si zase odporuje právě se zmíněnou Ulrikou Thiel - ale to už nechám na Katce Lipinské na pátek. V každém případě je pojem naučená bezmocnost ve světě koní názor, o kterém se bude přemýšlet a který bude zřejmě i vítaným argumentem odpůrců jezdeckého sportu jako takového - i když od roku 2007, kdy tohle téma bylo poprvé představeno na Globálním drez.fóru, nějak to všechno kolem utichlo.

  • 2. Jana Lacková

    Horsemanship

    09:52 - 01. 06. 2009

    Tak tento článek je první věc, která mě na novée equichannelu nadchla. Moc nejezdím ani se mezi jezdci nepohybuji, ale zato se věnuji horsemanshipu a takřka denně se na mě obrací "dívčiny", které chtějí vědět, jakže mají toho koně honit a otáčet, aby se jim napojil, a jak dlouho... Sama jsem join-up používala na začátku práce s mojí kobylkou a i dnes při neposlušnosti sáhnu k pomyslnému vyhnání ze stáda. Rozdíl je v tom, že racionální horseman nikdy nebude honit koně v kruhovce do úmoru, alespoň si to myslím. Mojí bohatě stačí, když ji pár metrů zacouvám nebo nechám oběhnout dvě rychlá kolečka a už čeká, jestli ji pozvu k sobě - nečež skloní hlavu, přežvýkne si - takové chování nevnímám jako stresové.
    Každopádně dnes se každá puberťanda, která navlékne na koně provazovku (a to i do výběhu), koupí si hůlku a pokud možno i westernový klobouk, považuje za velkou horsemanku a parellistku, a podle toho to pak vypadá. Dokonce jsem viděla na youtube video, kde si velký horseman vzal koně do kruhovky se sedlem a s vyvýzanou přední nohou ho honil kolem dokola, načež (stále s vavázanou nohou) to nejmíň 80-kilové prase na hafloška sedlo a hnalo ho po třech nohám kopáním vpřed - a vše bylo rezentováno jako obrovský úspěch, jelikož horseman odnaučil koně vyhazovat. Takoví dělají poctivm horsemanům hodně špatnou pověst.

  • 3. jaja

    něco o kortizolu

    09:58 - 01. 06. 2009

    Reaguje na 1.

    Sice u psů, ale jistě aplikovatelné na koně http://www.af.czu.cz/en/?r=4483&dep=285&part=7&pub=1210318019&wp=katedry.publikace..info. Myslím ale, že naučená bezmoc je ještě něco jiného, o tom bohužel mnou uvedený článek nemluví. Stále mám v paměti informaci o "vyčerpání kůry nadledvin" působením dlouhodobého stresu (opravdu dlouhodobého), bohužel za boha si neuvědomím, odkud tato informace pochází.... Jinak na netu lze najít jiné pokusy, kdy koně přímo "ukázali", že zarolování není jejich volbou. Opět to ale nemluví nic o naučené bezmocnosti.

  • 4. blanka

    Díky

    10:04 - 01. 06. 2009

    Velmi poučné čtení, takových článků víc. Díky, Katko!

  • 5. jaja

    takže k tomu vyčerpání nedledvin...

    10:04 - 01. 06. 2009

    Reaguje na 3.

    Tady něco píšou http://www.metabolicketypy.com/nedostatecnost_nadledvin.htm ale nevím, jak je to věrohodné:
    "PŘÍČINY NEDOSTATEČNOSTI NADLEDVIN
    - Emoční nebo psychický stres. Opakované reakce na stres nakonec nadledviny vyčerpají. Také jediný velký otřes jako je například smrt milovaného člověka může nadledviny vyčerpat. Emoční tlak (stres) může začít již v dětství, nebo kdykoliv v životě. Ve skutečnosti jde o odpor nebo strach ze situace, která způsobuje stresovou odezvu. Láskyplná odezva způsobuje mnohem menší reakci, bez ohledu na závažnost situace. "

  • 7. Katka K.

    Pro Michaelu

    11:15 - 01. 06. 2009

    Skoda Michaelo, ze jsem to nevedela driv, rada bych si tvuj clanek precetla, rada si ho prectu i ted, kdyz mi ho posles, naucenou bezmoci se zabyvam uz dlouho. Problem je presne to, co pises. Stanovit hranice, kde zacina. Je to tak individualni, zalezi nejen na chapani pozorovatele, ale i na vnimani toho samotneho subjektu, protoze jsou velke rozdily v nachylnosti. A dost dobre se to neda zmerit a prokazat. Ohledne toho porovnani rollkurovanych koni. Ja se domnivam, ze naucena bezmocnost se vubec netyka jen rollkuru, on neni tak velky rozdil, zda ten kun musi mit hodinu hlavu na kolmici nebo je zarolovany. Protoze, ja rikas, na rollkur se peclive habituuje, takze fyzicke nepohodli je temer srovnatelne.

  • 8. žofré

    Když se koně přestanou bránit

    12:22 - 01. 06. 2009

    Děkuji.Dobrý článek,podle mě.

  • 9. Jitka

    vyčerpání nadledvinek

    12:32 - 01. 06. 2009

    Reaguje na 3.

    pro Dominiku Švehlovou- jaký je projev vyčerpání kůry nadledvinek, vnitřní i vnější. díky

  • 10. kure.napipi

    Zavíráme oči ?

    22:25 - 01. 06. 2009

    Dobrý večer, i já bych chtěla autorce poděkovat za velmi přínosný a velmi "zamyškeníhodný" článek. Když jsem se předchozích prá dní učila na zkoušku z Etologie HZ a narazila v ní na pojem naučená bezmocnost, nevěnovala jsem mu příliš pozornosti. Váš článek mě ale doslova šokoval a to navzdory tomu, že nejen díky Equi, ale především díky němu jsem si vytvořila jakýsi přehled o metodách v dnešní době více a více používaných "nejlepšími" jezdci, sportovci. O tom, že je mi z toho doslova a do písmene ŠPATNĚ (jsem asi přecitlivělá) se rozvíjet nehodlám, ale... je alarmující, co se všude kolem nás, ve špičkových stájích, na kolbištích a opracovištích děje.
    Proč to nikdo nevidí? Protože je to náš nejlepší jezdec? Protože má zase jiný vlivné rodiče? Známé na ČJF nebo mezi rozhodčími? Jak se to ke koním chováme, z jakého titulu, co nás k tomu opravňuje ???
    Copak je nám všem jedno, že ta zvířata to BOLÍ? A je jedno, zda fyzicky či psychicky? Kde je ten náš pověstný rozum a cit? Kde je pokora vůči přírodě a zvířatům několikanásobně silnějším, než jsme my, která se nám podvolila pouze ze své dobré vůle? Kam se vytratila lidskost ???

    Omlouvám se za emotivní příspěvek, opravdu je mi z toho na nic a můžu se stále dokola ptát proč, jeden člověk svět nespasí...

  • 11. gini

    ....

    07:24 - 02. 06. 2009

    Děkuji za přínosný článek. Nejvíc mě dostala ta sibiřská kočka... Jinak dobrý k zamyšlení, tenhle princip asi bude fungovat u všech zvířat i lidí.

  • 12. Katka K.

    Re: Zavirame oci?

    07:59 - 02. 06. 2009

    Reaguje na 10.

    Na tuhle otazku odpovida Dr. Thielova v tom clanku, co bude nasledovat. Samozrejme, spousta veci se videt nechce, ale je to i o tom, na co si clovek zvykne. Jen jednou vetou, ona tam pise, ze laici nekdy poznaji lepe zneuzivaneho kone nez lide od koni, protoze ti se to uz naucili povazovat za spravne. A ze je potreba se ucit rozeznavat projevy diskomfortu.

  • 13. jaja

    nedostatečnost nadledvin - pro Jitku

    08:03 - 02. 06. 2009

    Reaguje na 9.

    Dám jako příklad tento článek:
    http://www.metabolicketypy.com/nedostatecnost_nadledvin.htm
    Osobně jsem se s tím u koní ještě nesetkala (aspoň tedy s diagnostikovaným případem), u psů to bývá častější, především jako následek léčby Cushinga. Emočně či stresem získanou nedostatečnost také z veterinární praxe neznám, možná psychiatři či podobní odborníci u lidí by k tomu mohli říci své :-)

  • 14. Janiss

    pisatelka...

    22:03 - 02. 06. 2009

    Článek je velmi poučný a myslím, že pokud otevře oči alespoň jednomu majiteli "naučeně bezmocného" koně, splní svů účel... I když o tom pochybuji. Velmi mě ale zajímá jedna věc... Všichni pisatelce děkujete, jak Vám otevřela oči a já bych chtěla skutečnou odpověď na jednu otázku a ta se týká té kočky. Píše, že se k ní dostala v půl roce. Kde toho půl roku žila a co se s ní dělo? A jakto, že teď považuje za úspěch, když ruce "trapitele" opouští? Jak může vědět, co kočka dělá, když se jí ubližuje?? To tu hromádku neštěstí stále ještě "trápí ve jménu vědy"???? To jí ubližuje, jenom aby viděla její reakce? Jestli ano, nesnáší si uznání, ale hanu...

  • 15. gini

    a co kočka?

    22:20 - 02. 06. 2009

    Reaguje na 14.

    Taky jsem o tý kočce nejvíc přemýšlela. Asi musela projít nějakou šíleností, když se ze svobodnýho soběstačnýho zvířete stal bezmocný tvor, neschopný bránit se. Zajímalo by mě, jak by tahle kočka reagovala, pokud by přišla do konfliktu s jinou kočkou - nechala by si ubližovat i od kočky (pokud to má pisatelka vyzkoušené)? Má zafixovanou rovnici "bolest = bezmocnost", tedy nebrání se nikdy anebo "lidi mi ubližují = bezmocnost", ale kočkám už se bránit dovede?

  • 16. Katka K.

    Kocka

    13:26 - 03. 06. 2009

    Reaguje na 15.

    Omlouvam se, ja ten prispevek o te kocce napsala, dlouhy a podrobny a pri odeslani doslo k nejakemu erroru a neulozil se a uz jsem nemela cas to psat znovu. Kocka neni a nikdy nebyla trapena ve jmenu vedy. Takhle vypada: http://galerie.lupi.cz/zlaticka/small_img_0489
    Co s ni bylo v prvnim pulroce nevim a asi nikdy nezjistim, ja ji nasla na benzince u hlavni silnice, podle personalu pry vyhozenou z auta. Podle veterinare ji bylo asi pet mesicu, byla nemocna a na zadni tlapku kulhala po spatne zahojene zlomenine. Co ale bylo horsi, misto srsti mela krunyr zplstnatelych chlupu, uz jsem videla leccos, ale toto nikdy. Zkouseli jsme ji nejakym zpusobem holit, strihat, vzit prorezavacimi nuzkami, dle rad odborniku. Nejake to strihnuti nebo riznuti pritom bylo, tomu jsme se nevyhnuli. Pritom se chovala naprosto neuveritelne (viz clanek), to byl totiz prvni podnet, ktery me ke zkoumani naucene bezmocnosti postrcil, ne kone. Muj muz rikal, ze ja jsem pri tom na pohled trpela mnohem vic nez ona.:) nakonec ji musela kamaradka veterinarka uspat a srst jsme vytrhaly, zustal ji jen pruh na hrbete, hlava a ocas. Nechat tak jsme to ale nemohli. Ohledne pozdejsich "pokusu", jednak ji musim tu srst udrzovat a obcas se nejakemu tahani nevyhnu a navic, je to asi pul roku, co jsme ji vyndavali broky z podkozi. Nazivo a nebylo potreba ji nijak zvlast drzet. Ty broky tam byly dele a evidentne ji nevadily, takze to asi nebrala tak, ze je to pro jeji dobro.
    Ono je jeji chovani v leccems jine nez ostatnich kocek. Mame male dite, ostatni kocky zajima, motaji se kolem, ale jakmile je dite chnapne, vykrouti se a poodbehnou (a dal vesele sleduji). Tahle si drzi odstup, ale pokud se dostane do blizkosti a dite ji chytne, ztuhne a ani se nepokusi utect. Ta rovnice neni asi uplne bolest=bezmocnost, ale spis nekdo-me-ovlada=bezmocnost a tyka se vseho ziveho, nedovede se branit ani kockam. Samotna bolest neparalizuje. Kdyz jsme v zime prinesli kociciho vyrostka, ktery ji zacal terorizovat, byla vuci nemu uplne bezmocna. Museli jsme honem poridit jeste jedno odrostlejsi kote, ktere ho umravnilo a zaroven se s nim mohl vyblbnout a ji dat pokoj.

  • 17. Katka K.

    Jeste dodatek

    13:35 - 03. 06. 2009

    Ta kocka nastesti uz davno neni hromadka nestesti (jak je snad videt i na te fotce). Je spokojena, vyrovnana, nema zadny problem vzit do naruce, jen je opatrnejsi. Jakmile se ale navodi situace, ktera pripomina minulost, opet reaguje chovanim, ktere se tehdy naucila. A stihla to rychle, za par mesicu. Nema se zevseobecnovat z jednoho prikladu, ale myslim si (i podle toho co jsem cetla), ze naucene bezmocny kun se bude chovat podobne. Byl-li zneuzivan pod sedlem, nemusi byt (ale muze) a priori nepratelsky nebo bazlivy k lidem, muze se chovat ve vybehu uplne normalne, prijit k cloveku, nechat se odchytit, vycistit, nasedlat a "umrit". Proto je to tak zaludne.

  • 18. megera

    poděkování

    13:56 - 03. 06. 2009

    Katko, díky za přínosný článek, doufám v jisté pokračování. Někdy se stává, že si lidé rezignovanost pletou s důvěrou, vyžadují slepou poslušnost a přečasto jí zneužívají. Kůň bude vždy "otrokem" člověka, nikdy partnerem, to mezidruhové soužití na této urovni neumoňuje, ale základem je být vnímávým a citlivým otrokářem, který si je vědom potřeb svého otroka, jeho hranic a poskytne mu prostor projevit svou vůli.

  • 19. gini

    Dík

    14:17 - 03. 06. 2009

    Reaguje na 16.

    Díky za odpověď, je nádherná a vypadá spokojeně :-).

  • 20. Janiss

    kocka - vysvetleni

    00:21 - 04. 06. 2009

    Děkuji za vysvetleni. K celemu memu pohledu na vec a na kocku jsem dospela větou, ze psycholog provedl "zajimavy" pokus tim, ze tyral zvirata... Proto jsem se mozna tak moc rozohnila... Kocka vypada OK a mate moje uznani za to, ze jste ji dala dokupy... Taky jsem bohuzel mela tu "cest" s tyranymi zviraty a vim, jak je to s nimi těžké.

  • 21. Balu

    cože?

    06:18 - 04. 06. 2009

    Docela nechápu, jak může autorka nazvat horsemanem někoho, kdo kruhovku podle ní využívá k uhonění a podrobení koně. Takových lidí je sice bohužel spoustu, ale s horsemanshipem to nemá vůbec nic společného!!!

  • 22. Balu

    jinak souhlas

    06:21 - 04. 06. 2009

    Jinak tedy s článkem v podstatě souhlasím.

  • 23. Hannah

    Jak je to s horsemany a "horsemany"

    22:20 - 04. 06. 2009

    Článek není špatný, ale dle mého názoru je poněkud zavádějící klást rovnítko mezi horseman= honění koně v kruhovce. Často je to tak u nás chápáno, bohužel. Ačkoliv horsemanship ve svých principech stojí proti naučené bezmocnosti!!!
    Co je vlastně naučená bezmocnost? "Pozná-li subjekt (člověk, kůň), že nemá vliv na vnější situaci, že nemůže účinně zasahovat do jejího vývoje a měnit tento vývoj ke svému prospěchu, upadá do stavu deprese, demotivace a inaktivity a snaží se o únik z této a podobných situací, případně se stahuje z oblasti veřejné činnosti vůbec." (str. 513, Milan Nakonečný, Základy psychologie, Academia, 1998)
    Horsemanship reaguje na každou sebemenší snahu koně. Příklad, chcete naučit koně couvat, je jedno, zda na udidle nebo provazovce, zda ze sedla či ze země. Dáte koni signál, který budete pro couvání vždy používat, pro koně je situace zcela nová, takže jistě poprvé, ba ani podruhé či potřetí nezareaguje couvnutím, ale!!! V okamžiku, kdy pouze naznačí přenesení váhy vzad (a nemusí udělat ani krok), vy pustíte veškerý tlak, uvolníte sebe i koně, pochválíte jej, a to okamžitě. Nebo chcete, aby vám kůň dal hlavu (laterární ohnutí) nebo nohu, opět signál, a při náznaku reakce, vše povolit, uvolnit i sebe, nevyvíjet žádný tlak, ba ani psychický. Nejlepší horsemani jsou právě ti, kteří mají cit pro sebemenší snahu koně, na kterou reagují bleskovým uvolněním tlaku. Ano, spíš to připomíná obyčejný proces učení. Tohle všechno můžete dělat také v kruhovce, ale i kdekoliv jinde, třeba ve čtvercové ohradě...
    "K tomu, abyste opravdu rostli musíte pracovat na sobě, ne na svém koni. Budete zpracovávat své pocity, vztah ke svému koni a jeho reakce na vás, jak vám rozumí a přijímá vaše požadavky. Nejedná se o souboj, ani mentální bitvu.Cílem je naznačit koni úkol, který on sám řeší. Je ochotný spolupracovat, má z práce radost, a proto ji vykonává.
    Až se vám tohle podaří, stanete se opravdovými horsemany." (str. 11, Ray Hunt, V harmonii s koněm, Harmony, 2008)
    Vlastně nevím, k čemu by honění po kruhovce mělo sloužit a proč by to někdo rozumný dělal. A kdo to sem přinesl? Snad Monty Roberts? Nevím... Ale pokud někdo provozuje takovou činnost pravidelně, tak nejspíš netuší, že je úplně vedle, jak ta jedle, pak bych si jej dovolila decentně nazvat třeba "rádobyhorsemanem".

  • 24. Katka K.

    Re: Jak je to s horsemany...

    10:55 - 05. 06. 2009

    >je poněkud zavádějící klást rovnítko mezi horseman= honění koně v kruhovce

    A kde v clanku to je uvedeno? Konstatuji pouze, ze >to je pristup nekterych horsemanu<, pricemz horsemany se tito lide nazyvaji sami a nazyvaji je tak u ostatni. Jestli jsou nebo nejsou, to uz je mimo ramec clanku. Myslim ze jsem napsala vcelku jasne, ze se jedna o zpusob treningu, ktery neni omezen disciplinou. Drezura se kritizuje stale (a opravnene, coz nepopiram ac ji jezdim) a jakmile se napise, ze nekteri horsemani v kruhovce kone honi, hned je to zavadejici? Skutecne kazdy, kdo se zabyva PNH je tak dobry, aby rozpoznal naznaky?

    Poznamka k citaci pana profesora. Trochu si v te definici protireci: >upadá do stavu ... inaktivity a snaží se o únik z této a podobných situací< Snazi se do situace nedostat v dobe, kdy je jeste svym panem. Jakmile se dostane do situace, v niz je naucene bezmocny, jiz se o unik nepokousi. Naucena bezmocnost neni prilis znamy fenomen v humanni psychologii.

  • 25. Hannah

    Není horseman jako "horseman"

    17:28 - 05. 06. 2009

    No jo, v článku není výslovně kladeno rovnítko mezi horseman a honění koně v kruhovce, svým komentářem jsem pouze chtěla naznačit, že bych jedince provozující přístup ke koni, v článku zmíněném, za horsemana nepovažovala, a zdůvodnila jsem proč. Je škoda, že tyto věci jsou mimo rámec článku, protože by bylo přínosné, kdybyste se více rozepsala (např. v dalších článcích) konkrétněji tak, aby každý, kdo v jezdectví nevědomky dělá něco, co vede k naučené bezmocnocti u koně, se mohl poznat a svou chybu napravit a identifikovat. Jak v drezuře, tak v horsemanshipu. Další problém je označení PHN, horsemanship je pojem daleko širší a nezahrnuje metody jednoho konkrétního známého pana Parelliho. Myslím, že by náznaky snahy koně mohl pozant každý, horší je to s nepochopením metod horsemanshipu. Souhlasím s Vámi v to, že lidí, kteří to nepochopili je většina, a nejde jen o cviky, které se zvrtnou v nesmyslné honění v kruhovce, naučená bezmocnost koně se v \"rádobyhorsemanshipu\" dá natrénovat i díky bezduchému a k ničemu nevedoucímu neustálému opakování 7 her dle pana Parelliho. Většinou je to problém začátečníků. A také s Vámi souhlasím v tom, že je dost lidí, kteří se za horsemany považují, a dělají věci viz. článek, většinou chtějí dokázat něco svému egu. Aby měl článek větší dopad, bylo by dobře na tyto problémy konkrétně upozornit.
    A dále máte pravdu ohledně rozporů v citaci pana Nakonečného, holt i mist tesař...myslím, že by bývalo stačilo, kdyby vynechal větu \" a snaží se z této a podobných situací uniknout\" , ale opravovat mu to samozřejmě nemůžu :-)

  • 26. Katka K.

    Re: Neni horseman...

    14:35 - 06. 06. 2009

    >protože by bylo přínosné, kdybyste se více rozepsala (např. v dalších článcích) konkrétněji tak, aby každý, kdo v jezdectví nevědomky dělá něco, co vede k naučené bezmocnocti u koně, se mohl poznat a svou chybu napravit a identifikovat. Jak v drezuře, tak v horsemanshipu.

    Obavam se, ze to je nerealne. Nelze vystihnout vsechny situace, kde clovek nereaguje na naznak dobre vule kone a navic, je to zpravidla dano tim, ze to dotycny proste nedokaze videt nebo nedokaze reagovat. Cemu pomuze, pokud napisu, ze kdyz kun naznaci ochotu snizit krk, jezdcova ruka se musi stat mekka. Je to v kazde ucebnici jezdectvi a presto je malo lidi, kteri to skutecne dokazoupoznat a rychle adekvatne reagovat. Take neumim reagovat tak pruzne, jak bych chtela a jen vedet nestaci.
    Mnohem lepsi by bylo, kdyby lide nepouzivali tak silne prostredky, kterym se kun nedokaze branit a nechavali koni vzdy moznost uniku, treba ne jednoduchou, ale v pripade prehnanych pozadavku pouzitelnou. Budu-li se snazit zneuzivat kone na jemnem stihle, se svymi 50ti kily, pokud kun skutecne dojde k tomu, ze je pro neho dana vec neunosna, dokaze me preprat. Na to, abych dosahla stavu LH bych si musela pomoci pomocnymi otezemi, ostrym uzdenim nebo malym prostorem, z nehoz neni uniku. Muj nazor je, ze tyto silne zbrane by nemely byt pouzivany. Pokud kruhovku jako komunikacni prostredek, tak takovou, z niz kun dokaze vyskocit, dosahne-li zneuziti prilis vysokeho stupne.
    Ja o NH vim pomerne malo (videla jsem praci tri nasich dobrych horsemanu, videa Rudiho Bindera a Parelliho a zeptala se sveho kone, co si o tom mysli, tot vse), nemam potrebu se jim zabyvat, protoze u svych koni nepostradam duveru, respekt ani slusne vychovani a mam je na jezdeni, takze urcite nejsem povolana takovy clanek psat. Myslim ale, ze pokud se v teto problematice orientujete vice, urcite by nebylo spatne o tom napsat, protoze toto tema zpracovane nikde neni. Rada pomohu.

  • 27. Hannah

    článek

    20:59 - 06. 06. 2009

    Reaguje na 26.

    Zajímavá myšlenka a dobrý nápad, napsala jsem Vám mail. H

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 22 čtenářů. Celkový počet bodů: 103.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: