Kdo to klepe? Novoroční předsevzetí!

30. 12. 2018 Gabriela Rotová Autor fotek: Facebook, Gabriela Rotová

A je to tady zas a znovu. Silvestr za námi, rok 2018 mizí za obzorem a každý z nás potutelně spřádá svá zbrusu nová předsevzetí. Ne všichni z nás jsou aktivní sportovci, kteří s nadcházejícím novým rokem přehodnocují formu svých koní a sestavují kalendář nadcházejících událostí. Všichni ale bilancujeme. Bez ohledu na disciplínu, bez ohledu na úroveň, na níž se pohybujeme. Někteří z nás si kladou předsevzetí chovatelská, jiní sportovní, další řeší, kam se s novým rokem celkově posunou. A jak jste na tom vy? Stanovujete si novoroční předsevzetí a dosáhli jste jich už někdy?

Poněkud přihlouplá otázka...:) Nejspíše mezi námi nebude ani jeden jediný, který by svá novoroční předsevzetí beze zbytku splnil...:) Nebojte se přiznat, že i vy patříte k této "nešťastné většině". Nesplněná novoroční předsevzetí nejsou selhání, jen zhmotnění lidské přirozenosti. Už sama monstrózní velikost a povaha novoročních předsevzetí zákonitě vede k neúspěchu. Že byste chtěli vědět, kde je zakopaný pes? Jak ven z bludného kruhu nesplněných přání? Co máme udělat, abychom alespoň pro tentokrát dostáli svým slibům?

Proč to nejde... Nikdy nestačí prostý slib, že ve svém životě provedeme změny. Počáteční nadšení zmizí za pár dní či snad týdnů a následuje smutný defenzivní ústup a kapitulace. Všem obvyklým novoročním slibům totiž chybí strategie, která procesu plnění svých snů zajišťuje nezbytnou dynamiku. Po změně toužit nestačí. Potřebujeme plán. Potřebujeme strategii. Musíme přijmout konkrétní kroky, které přinesou konkrétní, měřitelné a trvalé výsledky.

Proč to nejde... Většina novoročních slibů je založena na naší snaze o změnu něčeho špatného v něco dobrého. Tyto sliby ale nebývají založeny na tom, po čem skutečně toužíme, nýbrž na tom, o čem si myslíme, že bychom měli toužit, ale ve skutečnosti po tom až tak moc netoužíme. V těchto předsevzetích nejde o splnění velkých privátních snů, nýbrž o splnění snu, který by mohl mít hodnotu pro naše okolí.

Jde tedy o naše společenské postavení, o společenské mínění, o něco, co chceme dokázat a ukázat těm druhým. Když si toto přiznáme, zjistíme, že v našich předsevzetích obvykle nešlo o nás samé, ale o uspokojení jistého typu "společenské poptávky". A plnění takových předsevzetí je počertu těžké. Brzy nám dojde palivo nebo selže motor.

Proč to nejde... Svá předsevzetí často ztratíme, protože nejsme připraveni na neúspěch. Do svých předsevzetí musíme neúspěch započítat. Neúspěch je totiž naším průvodcem na cestě k úspěchu. Neúspěch se dostaví vždy, nelze se mu vyhnout. Musíme ho tedy vítat s otevřenou náručí, přijmout ho, postavit se mu a také mu vzdorovat. Jen tak se s ním můžeme vypořádat bez ztráty "hvězdičky", bez pocitu studu ze selhání. Pocit selhání je totiž začátkem spirály, po které se každé předsevzetí zhroutí až na své blátivé dno.

Proč to nejde... Dalším zádrhelem je skutečnost, že jen zřídkakdy jsme k sobě upřímní. Nedokážeme si přiznat, že naše předsevzetí jsou zkrátka příliš velká a těžká a není až tak jednoduché je naplnit. Raději se tedy vzdáváme ještě dřív, než vůbec začneme. Provedení zásadních změn v našem životě, přístupu ke koním i k jezdectví může být těžké. Myslím opravdu těžké. Musíme totiž vystoupit ven ze své komfortní zóny.

Komfortní zóny nám slouží k tomu, aby nás udržovaly na cestě nejmenšího odporu a pokud jsme je nuceni opustit, bývá to pro nás, mírně řečeno, nepohodlné. Opustit svůj komfortní přístav poklidu a bezpečí je pro úplně každého mimořádně citlivé téma. Obvykle děláme to, co umíme, co dobře známe. Krok za svou komfortní zónu je krok do světa nejistoty, do světa nepředvídatelných událostí. Pokud ze své zóny vykročíme, zákonitě se ponoříme do vln obav, úzkostí a strachů, což nám ubírá nejen odvahu, ale i sílu. Každý člověk má tendenci se vyhýbat nejistotě, přestože ví, že jen krok do neznáma může přinést do života významnou či zásadní změnu.

Pokud máme udělat něco nového a nepoznaného, otevíráme se možnosti, že budeme muset čelit kritice, zrazování, odsouzení nebo dokonce i otevřenému nepřátelství. Když zvolíme odlišný přístup, než mají jiní (jezdci), snadno se stane, že zůstaneme na dlouho sami, na dlouho nepochopeni. Pokud ale budeme problémy předpokládat, vyvineme stategii řešení, máme šanci uspět a strach z opuštění své komfortní zóny tak můžeme poměrně lehce "přečůrat". :)

Pár tipů pro vytvoření úspěšné strategie

Věřte si

Zapomeňte na předsudky. Jsou to neviditelné bariéry uvnitř vaší hlavy, které vás drží nohama na zemi. Často se týkají naší podstaty, pochybujeme díky nim sami o sobě, o svých schopnostech a věříme jim natolik, že se stávají součástí naší identity. Příklady předsudků, které si nosíme v hlavě a které nás omezují.

  • Nejsem talentovaný, lepší to nebude...
  • Jsem příliš starý na to, abych mohl jezdit dobře...
  • Nemám tušení, kde a jak začít... není, kdo by mě to naučil...
  • Můj kůň není vhodný, dost kvalitní, nemá mě rád, nezměním to anebo jeho...

Sedněte si, v klidu se zamyslete a všechny tyto "pravdy" transponujte do pravd zbrusu nových. Celé to pak bude znít, a musí znít, následovně:

  • Jsem talentovaný, a i kdyby ne, talent je jen nepatrná část úspěchu, trpělivost, píle a poctivá práce je skutečným základem každého úspěchu.
  • Teprve nyní jsem dost zkušený na to, abych mohl plně využít vše, co jsem se naučil. Zhodnotit mohu každý den svého života, každou zkušenost, tedy i tu, kterou jsem nestrávil v sedle... nikdy není pozdě začít.
  • Moje vnitřní moudrost mě vede, takže vím, co mám dělat. Jsem dostatečně inteligentní na to, abych si poradil v každé situaci, najdu si vhodného učitele, takového, který mě bude chtít učit a nebude "jen" učit.
  • Můj kůň je dobrý a má v sobě mnoho dobrého, je jen a jen na mně, abych přišel na to, jak to horší přeměnit v to lepší, abych našel vhodný směr a cíl naší cesty. Není to dřina, ale zábava. A já chci, abych se bavil nejen já, ale i můj kůň.

Pokud tedy chceme uspět, musíme se stát strategicky smýšlejícími osobami. Ty vědí, že mohou dosáhnout svých cílů a věří si, i když ještě přesně netuší, jak svých cílů dosáhnou. Vědí, že stát se skvělým jezdcem není jednoduché a dá to práci... to je ale nezastaví, protože je baví výzvy a počítají s vynaloženým úsilím. Změňte tedy své ponížené sebevědomí, změňte mínění sami o sobě. Věřte si.

Nechte minulost za zády

I jezdec je jen člověk. To znamená, že ani on není dokonalý. Každý jezdec chyboval, chybuje a bude chybovat. Chyby jsou nevyhnutelné, zcela nevyhnutelné jsou pak, pokud kráčíme po cestě za dokonalostí. Podstata je tedy ve změně přístupu.

V souvislosti s novoročními předsevzetími se zjevují dva základní typy jezdců. Prvním je jezdec doufající, druhým pak jezdec strategický. Nic moc mezi tím...:)

Do kategorie jezdci doufající patří ti, kteří stále znovu a znovu sází na naději. Jejich novoroční předsevzetí stojí na "dobré víře", že dobré úmysly bohatě postačují a vše se, jen díky nim, zákonitě v dobré obrátí. Všechny jejich báječné záměry se ale obvykle bleskurychle ztratí v běhu každenních událostí, protože jsou příliš zaneprázdnění běžným životem, než by si svá novoroční přání podrželi.

To ale logicky zcela znemožňuje jakýkoliv výkonnostní postup, zabraňuje dosažení vytyčených cílů a každý rok jejich rok je ve výsledku stejný, jako byl ten předchozí. Když o silvestrovské noci bilancují, zjišťují, že se opět nestalo zhola nic. Že stojí na stejném místě, na kterém stáli jak loni, tak i předloni.

Jezdci strategičtí jsou z jinačího těsta. Jejich životním motem je plánování. Jsou oddáni své strategii, která systematicky vytyčuje jejich cíle a striktně je k plnění nastavených cílů zavazuje. Tito jezdci vědí, že ne každý den bude na růžích ustláno, a proto si v rámci celoročních plánů vytváří i plány kontrolní. Pod dozorem svých kontrolních plánů si v pravidelných intervalech výkony a postup k cíli hodnotí. Ve chvíli, kdy se ocitnou "mimo dráhu", provedou nutné změny, uzpůsobí se situaci, přehodnotí cíle, byť by se měli otočit o celých 180°, a dostanou se, i přes výkruty, zpět na vytyčenou dráhu. Na svých cílech strategici trvají, navzdory počasí, navzdory problémům v zaměstnání, v rodině, ve škole. Ignorují nepřízeň osudu i lákavá rozptýlení. Z těchto jezdců se nejčastěji rekrutují ti úspěšní. Jsou to jezdci konzistentní, soustředění, přestože někdy "krutí" jak sami k sobě, tak i ke všem ostatním.

Doufající jezdec se zaměřuje na chyby, které ho potkaly v minulosti. Zaměřuje se tedy na věci, které již nemůže změnit a které mu brání vytvářet takovou budoucnost, jakou by si přál.

Strategický jezdec se ze svých chyb poučí a dál se jimi již nezabývá. Hledí kupředu, za ním jsou zkušenosti, před ním úspěchy. Ve chvíli, kdy strategický jezdec hodnotí rok 2018, vidí úspěchy a oslavuje je. Vše, co v tomto roce nefungovalo, zaeviduje a jde dál. Strategický jezdec, na rozdíl od toho doufajícího, také ví, jak si nastavit vhodná předsevzetí. Ten, kdo je zvyklý sestavovat plán, snáze než ten, kdo tápe, rozpozná opakující se problémy.

Pokud se něco negativního podle určitého vzorce stále znovu a znovu opakuje, je to nejspíše to, v čem máme opravdu problém. A právě na "opravdový problém" bychom se měli zaměřit, právě on by měl být naším předsevzetím. Stavět vzdušné zámky na vodě je typické pro "doufače", ne pro strategické jezdce. Naše předsevzetí by mělo být destilací toho, co jsme se dozvěděli z naší minulosti. Moudrost, kterou jsme získali chybami v minulosti, můžeme totiž přetavit na úspěch v budoucnosti.

Nastavte cíle

Vhodné nastavení cíle je absolutní základ toho, abychom mohli jakéhokoliv cíle dosáhnout.

Naše předsevzetí tedy musí být:

Specifické - příliš obecný cíl, například "budu lepší jezdec", není dostatečně specifický a tudíž ani dosažitelný. Pokud je cílem "dobře provedený přechod z klusu do cvalu", jedná seo cíl specifický, tudíž snáze dosažitelný. Zdolat můžeme jednu konkrétní horu, dosáhnout vágních cílů je nemožné.

Měřitelné a termínované - naše cíle musí mít termín a musí být "měřitelné". Je nezbytné, aby existovalo nějaké objektivní kritérium, za pomoci něhož budeme hodnotit a vyhodnocovat cestu k úspěchu. Stanovení data/limitu má svůj význam. Pro příklad. Předsevzeme si, že k určitému konkrétnímu datu zajedeme úlohu na 60 % nebo vyrazíme na plánovaný vandr. Cíl bez termínu nelze kontrolovat, nelze se k němu upínat, nelze jej splnit!

Riskantní - předsevzetí nesmí být nudná, musí nás inspirovat, musí obsahovat výzvu, musí nás donutit vystoupit z komfortní zóny, jinak se nikam neposuneme a nemusíme si tedy ani žádné předsevzetí dávat. Potřebujeme, aby nás předsevzetí natolik "vyděsilo", že nás vyburcuje a tak i posune dál. Nudný cíl, žádný cíl.

Relevantní - předsevzetí musíme stanovit tak, aby byla pro nás relevantní. Musíme tedy zajistit, aby byla v souladu s tím, kde se nacházíme. Pokud se nám má v nadcházejícím roce narodit dítě, není realistické a ani relevantní, chtít se kvalifikovat na mistrovství. Ano, i to se stát může, ale raději se ujistěte, že opravdu chcete, aby váš život v tomto roce byl právě takový. Každý cíl, k němuž míříme, totiž vyžaduje značné množství času a energie. Je tedy moudré si řádně promyslet, zda vše lze skloubit dohromady. Neměli bychom se tlačit do žádných konfliktů. Musíme se také ujistit, že naše cíle jsou opravdu naše cíle a nejedná se o cíle někoho jiného. O cíle vašeho trenéra, mančela či kamaráda, v řadě první nejde. Dávejte tedy pozor, abyste nebyli příliš ambiciózní a nebyli poplatní!

Najděte důvody

Naše předsevzetí musí mít vizi, která má jasnou auru. Konkrétní vize, čeho chceme dosáhnout, a nadšení pro ni, nás bude držet nad hladinou, až přijdou těžké chvíle. Vize jsou palivem, na němž jsou splněná předsevzetí závislá. Musíte totiž mít sílu jít do stáje, i když je vedro, i když je zima. Vize nám dají sílu pokračovat ve studiu, bystřit své pocity, rozvíjet vědomosti. Musíte tedy mít dokonale formulované "proč", jinak nebudeme mít dost síly, abychom zdolali nástrahy únavné každodennosti.

Připravte se

Pokud chceme dostát svým předsevzetím, musíme plánovat. Dobrý plán spočívá ve vytyčení jasných, po sobě jdoucích kroků, v jejich evidenci a kontrole. Velký, těžko stravitelný roční plán musíme rozdělit do čtvrtletních či měsíčních dílčích úseků tak, aby splnění ročního gigacíle bylo zvládnutelné. "Odškrtávání položek" povzbudí a motivuje. Pokud se drobné úspěchy postaví jeden ke druhému, spojí se ve výsledku v onen průlomový úspěch, stane se z nich cíl.

Získejte podporu

Neměli bychom být tak arogantní, abychom si mysleli, že vše zvládneme sami. Vždy bychom měli hledat podporu. Obklopte se obdobně smýšlející skupinou lidí, kteří sdílejí vaše cíle, vaše vize, vaše hodnoty a vaši cestu. Jste-li ve společnosti lidí, kteří znehodnocují vaše ambice nebo kritizují vaše metody, mohou se stát významnou překážkou na naší cestě.

Ne v každé stáji najdete "svou krevní skupinu", zkuste se podívat důkladněji, zda jste nepřehlédli něco, co může naladit kolektiv na společnou notu, a pokud neuspějete, jděte jinam, jděte dál. Dobrodružství je lepší než stagnace nebo osamění. Pokud se obklopíte průměrnými jezdci, nemůžete očekávat, že si nadprůměrnost k vám najde cestu. Průměrnost je extrémně nakažlivá! :)

Člověk se jako velký jezdec nenarodí, musí se jím stát. Jezdci rostou díky svým koním, díky svým lekcím, díky svým učitelům, díky svým kolegům. Nemyslete si, že právě vy jste jiní. Okolí ovlivňuje naše myšlení i naše postoje vždy, všude a za všech okolností. Pokud najdete nebo vytvoříte komunitu, která vám poskytne oporu a přátelství, držte se jí. Podporu rodiny a přátel skutečně potřebujeme. Podpora dodává energii, ze které tvoříme své cíle. Táhnout svůj kříž dnem za dnem sám a sám může být skutečně příliš náročné.

Každý den v roce si připomínejte, že když budete opakovat to, co jste dělali včera, nic se nezmění a nebudete mít lepší zítřky ani výsledky. Tak tedy vzhůru ven, pryč ze svých komfortních zón! Užijte si svůj další rok ve společnosti svých koní, úžasně a dokonale a splňte si všechny své malé i velké sny, všechna svá předsevzetí! :)

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…