Kateřina Jindrová – máma, parkurový jezdec a bezudidlová amazonka

4. 09. 2019 07:00

Obrázky: 16

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Spoluautoři: Kateřina Jindrová Foto: archív Kateřiny Jindrové Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 1243 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Kdo se trochu rozhlíží po bezudidlové jezdecké scéně, nemůže přehlédnout Kateřinu Jindrovou, krásnou blondýnu na krásném běloušovi. A jako bonus navrch – ta blondýna umí jezdit i skákat! Začínala na klasických parkurech, poslední roky ji ale máme možnost potkávat hlavně pod hlavičkou Českého bezudidlového spolku na jím pořádaných akcích. Chystá se i na Mezinárodní Mistrovství Polska v jízdě bez uzdečky, kde již loni obsadila v silné konkurenci krásné 4. místo.

Katko, představíte čtenářům sebe a svého bělouše?

Šejtan (celým jménem Little Shaitan) je 9letý hřebec ČT (Lord Caletto x Carmen), spolu jsme od jeho 1,5 roku. Takže mohu říct, že se již navzájem velice dobře známe. Je mi 30 let a u koní jsem od svých 10, kdy jsem chodila po okolních vesnicích a otravovala každého, kdo měl koně, abych k němu mohla chodit. :-) Šejtana jsem si koupila po smrti svého předchozího koně a když jsem ho v inzerci viděla, věděla jsem, že je to ON, že ho musím mít! Tenkrát už byl zamluvený, ale zájemce jsem přeplatila a druhý den si ho vezla domů. :-)

První roky jsem ho měla ustájeného nedaleko odsud, ale pak jsem potkala svého nynějšího manžela, který koupil statek nedaleko mého bydliště. Tak nějak slovo dalo slovo, nejprve se k němu nastěhoval Šejtan a po pár měsících i já. :-) Manžel byl také koňák, měl svého koně (dnes již nemá čas se jezdectví věnovat), takže mohu říct, že máme společné zájmy, společný pohled na život… Takže i když on sám už nejezdí, tak mě podporuje a pomáhá mi.

Jsem neskutečně ráda, že Šejtana mohu mít u sebe doma – myslím si, že ten vztah je pak úplně jiný, než když za ním přijedu 2x týdně někam, kde je ustájený. Podle mě tu má ideální podmínky – hektarovou pastvinu, kde má přístřešek, spoustu stromů, potok, koňského kamaráda… A já pocit, že mu nic nechybí. :-)

Zaujaly mě na vás dvě věci – zaprvé nákrčák, na kterém vás často vídám jezdit (a který je i mým oblíbencem)…

Šejtana jsem si obsedala klasickým způsobem, tenkrát jsem ještě o bezudidlovém ježdění neměla ani páru a považovala jsem to za něco naprosto nadpřirozeného, co stejně nikdy nemohu dokázat. Postupem času jsem začala jezdit na ohlávce a zjišťovala, kde jsou ony hranice, kam až jde zajít. Musím zmínit, že jsem naprostý samouk, dělám spoustu chyb, ale snažím se je napravovat a nové dělat co nejmíň. Takže když už spolehlivě zvládal jezdit na parelce, proč nezkusit nákrčník? … a ono to fungovalo!

Šejtan nikdy nebyl kůň, který by to se mnou někam zabalil, utekl… takže musím říct, že to šlo rychleji, než jsem si myslela. Ale pořád jsme byli na úrovni rekreačního ježdění – proháněli jsme se jen tak po loukách a do parkurů nastupoval normálně na udidle. Že bych někdy startovala na nákrčníku, pro mě bylo nepředstavitelné…

Ale jednoho dne jsem se seznámila s mou nynější kamarádkou – jednou ze zakladatelek Českého bezudidlového spolku – a ta mi řekla o možnosti na nákrčníku startovat i na závodech. Takže mi dodala odvahu, dala pár rad a šli jsme do toho! :-)

… a zadruhé váš rodinný život, který kloubíte s koňmi natolik skvěle, že je máte dokonce u sebe na statku. Tomu maximálně fandím, pokud člověk dokáže vytvořit vyhovující podmínky. Jak tvořila vaše rodina?

Tak ono to bylo v podstatě jednoduché, stáj tu byla, jen jsme dodělali svépomocí boxy, postavili ohradu a nastěhovali koně. Předchozí majitelé chovali dobytek, takže prostory na koně tam byly, nezačínali jsme od nuly. Nyní už ani stáj nevyužíváme, postavili jsme na pastvině přístřešek a koně tam jsou celoročně. Nejsem úplně zastáncem chovu koní v bavlnce, protože to většinou chce jen majitel, koni stačí velká pastvina s možností střechy nad hlavou, když má zrovna chuť se schovat – a myslím, že je úplně spokojen, lepší, než být zavřený v pozlaceném boxe.

Jak stíháte, Katko? Jste i zahradnice, zavařujete, máte malou dceru – dá se vůbec fungovat dobře na všech frontách?

Jak stíhám… No víte, když něco opravdu moc chcete, tak stihnete cokoliv. Je pravda, že při návratu do práce jsem musela hodně omezit zvířata – měla jsem na mateřské 100 králíků, prasata, krůty…Takže teď chodím do práce, starám se o dcerku, koně, domácnost, zahrádku… Manžel je bohužel hodně pracovně vytížený, takže jsem ráda, když pohlídá malou, abych mohla jít jezdit, a pomůže mi s takovými těmi těžkými (pro samotnou ženskou) věcmi, které hospodaření na statku přináší. I když to někdy není lehké, tak tohle je přesně život, který jsem vždycky chtěla žít – takže bych neměnila za nic na světě.

Co vidíte jako stěžejní pro dobrý vztah jezdce a koně?

Hledat chyby vždy u sebe. Víte, kůň dělá vždy jen to, co mu řeknete a co ho naučíte… Kůň není zákeřný, zlomyslný, není to ani debil, co jen tak vyhazuje, ani magor, co s vámi pořád někam utíká, což často slýchám. Všechno, co dělá a jak to dělá, má nějaký důvod. Takže pokud mám se svým koněm problém, ptám se proč a co udělat, aby se to zlepšilo. Já sama dělám hrozně moc chyb, za které bych si někdy nafackovala, ale myslím, že důležité je si to uvědomit a snažit se zlepšit…

Dnešní doba chce všechno co nejrychleji a co nejsnazší cestou. Podle toho to také vypadá. Je jen na každém z nás, jakou cestou chceme jít. Pro mě je nejdůležitější naslouchat svému koni, být spravedlivá, dopřát mu co nejlepší životní podmínky a snažit se, aby společně strávený čas byl příjemný pro nás pro oba.

Chystáte se letos opět na bezudidlové mistrovství do Polska? Jak se vám loni tamní starty vydařily?

Do Polska se určitě chystáme i letos, stejně tak na mistrovství ČR. Loni to byl naprosto neskutečný zážitek! U nás se bohužel bez udidla jezdí zatím jen na dost hobby úrovni, ale jsme rádi i za to. Takže když jsme přijeli do Polska, tak jsme prostě nevycházeli z údivu. Byl to naprosto jiný level! Koně perfektně najezdění pouze na nákrčácích, luxusní areál, povrch, koně, jezdci... prostě naprosto waaau! :-) Nedala se srovnat ani výška překážek, zatímco u nás se končí na metru, tak tam se začíná na 110, takže jsme byli vyklepaní, ale naprosto nadšení, protože myslím, že ostudu jsme rozhodně neudělali – skončili jsme na 4. místě, což jsem považovala za náš životní výkon.

Uvidíme, jak se bude dařit letos, myslím, že mohu říct, že jsme letos opět už o hodně dál než loni, ale je to i hodně o štěstí, takže budeme doufat, že to dobře dopadne.

Jaké máte jezdecké plány, Katko?

Letos chodíme L** a doufám, že stihneme ještě přejít S. V Polsku bych chtěla jít parkur na úrovni S na nákrčáku a až se vrátíme, tak i klasickou soutěž tady v ČR. Tak třeba nám to vyjde...

Vaříte? Podělíte se o nějaký váš speciální recept?

Já sice vařím, ale otevřeně se přiznávám, že to nenávidím. :-) Být sama, tak přežiju na rohlíkách, takže po mně nechtějte recept, nemuselo by vám pak být dobře. :-)

A co recept na šťastné manželství? :-)

Tak ten bych sama někdy potřebovala! :-) Myslím, že dokonalé manželství by byla strašná nuda... Určitě je důležité druhého podporovat v jeho růstu, v tom, co ho baví a naplňuje, pak určitě schopnost dělat kompromisy, naslouchat druhému. Já se mám pořád co učit, s manželem to není úplně lehké, ale to se mnou určitě také ne, takže někdy bojujeme, ale kde je vůle, je i cesta.

Běháte ještě?

Běhala jsem, toho jsem se musela také vzdát, protože dělat na plno koně i běh a do toho rodinu a vše kolem se už moc nedá.

Připadá mi, že si s manželem umíte užívat života – máknout, ale zároveň se pobavit, pěkně 2 v 1. Je to tak?

My jsme oba lidé, kteří nejsou vůbec materiálně založení, dům nám tak trochu padá na hlavu, auta jsme rádi, když dojedou do práce… Ale umíme si užívat život – ne utrácením peněz za majetek, ale zážitky. Oba milujeme život takový, jaký máme – i když si ostatní klepou na hlavu, ale my žijeme pro sebe, ne pro ostatní. Na tomhle se oba dokonale shodneme, jsme jiní, ale šťastní… :-)

Gladiator Race – běžecký překážkový závod na vzdálenost 6 až 10 km v extrémním terénu (bahno, voda, prudké výběhy, hustý les) doplněný o spoustu přírodních a umělých překážek (cca 20 až 30+ překážek, např. brodění se bahnem, skoky do vody, šplh, bariéry, ohnivé a lanové překážky, …)

Katko, ještě pár slov o běhu – přijde mi, že jste akcemi typu Gladiator dost žila, nebo se mýlím…? Vrátíte se k tomu do budoucna? A jaké tratě jste dávala?

Ano, jednu sezónu musím říct, že jsem tím opravdu žila, bylo to před 2 lety, kdy začal běhat manžel Gladiatora a mě nějak tak stáhnul s sebou… Takže jsme spolu absolvovali 3 Gladiatory, než se manžel zranil. Nicméně jsem pokračovala i sama – hrozně mě to chytlo, fakt jsem to prožívala, během půl roku jsem se vypracovala na úroveň, kdy jsem vyhrávala půlmaratony. Jenže pak přišla zima a manžel jezdí na horách s rolbou, takže mi neměl kdo hlídat dcerku. Nakonec ještě odjel na 3 týdny pracovně do Číny a já ztratila kondičku. No a na jaře jsem se musela rozhodnout, jestli běh, nebo kůň… To zrovna začínal první rok, kdy se pořádaly bezudidlové závody, takže to byla jasná volba. Sice jsem ještě trochu běhala, ale už se to prostě nedalo stíhat. Bylo to krásné období, můj rekord je 33 km, chtěla jsem dosáhnout na maraton, ale prostě bohužel… Třeba se k tomu ještě někdy vrátím, opravdu mě to bavilo.

Katko, moc děkuji za krásný a zajímavý rozhovor a držím pěsti na Polsko – ať mistrovství vyjde podle vašich představ!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: