Kamenné zídky u koní

4. 09. 2018 06:00, Aktualizováno 5. 09. 2018 17:37

Obrázky: 48

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archiv autorky, Pixabay, Eva Wagnerová Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 2488 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V minulých dílech jsme si posvítili na živé ploty a také na ploty z proutí a větví. Dnes je na řadě další zcela přírodní materiál, který může výrazně pomoci jak s funkční, tak s estetickou stránkou koňobudování. Vyznačení hranice pozemků a předělení prostor určených pro zvířata pomocí kamení je další možností, kterak si zcela přírodní formou vypomoci se vzhledem farmy (ranče, statku,... – každý si samozřejmě své prostory nazýváme zcela dle svého gusta).

Přírodní kámen se ke stavbě zdí využívá tisíce let. Naši dávní předci z kamene dokázali budovat nejen jednoduchá oplocení, ale celé složité obranné systémy, včetně obydlí. Státy, kde je k dispozici kamení více než dřeva, mají samozřejmě dlouhou tradici v kamenictví a ve využití tohoto materiálu pro stavby všeho druhu.

V našich končinách kamenná oplocení a hraniční předěly pozemků vznikaly většinou kolem polí, poněvadž si sedláci svá pečlivě obhospodařovaná políčka průběžně udržovali čistá a po každé orbě vždy znovu a znovu kamení, které se dostalo na povrch, poctivě vysbírávali. Dříve či později byly hromady kamene zužitkovány a využity v nejrůznějších výškách k vytyčení hranic pozemků, k jednoduchému ohraničení ploch či k olemování cest, také k zabezpečení svahů.

Proč kámen?

Kámen coby zcela přírodní materiál má, ač se to možná nezdá, mnoho nezanedbatelných funkcí. Krom funkce estetické (škála zajímavých barev a odstínů, neopakovatelná struktura) jde především o teplotní a srážkové hospodaření: jelikož kámen dobře akumuluje denní vyšší teploty, při nočním poklesu svému okolí zcela samovolně předává nashromážděné teplo. Tím udržuje příznivější klima v okolí. K vyhřátému kamení se stahují pavouci, hmyz a ještěrky – tedy přesně to živočišné společenství, které si každý rozumný chovatel a pěstitel přeje na svých zahradách i pastvinách hýčkat.

Čím vyšší spektrum živočišného světa nám osídlí okolní prostor, tím lépe je ve výsledku udržována biorovnováha, kdy se nepřemnožují škůdci, neboť jejich přirození predátoři jsou v dostatečném množství přítomni a v pohotovosti. Vivat kamenným zídkám a hromadám!

Jelikož se pod takovými kamennými, pro drobný život velmi příznivými plochami dobře kondenzuje voda, bývají často jediným místem na rovných pastvinách, kde naleznou například životodárné žížaly potřebnou vlhkost i v tropické dny.

V neposlední řadě musím zmínit úchvatnou vlastnost kamene, kterou je, na rozdíl třeba od dřeva, jeho stálost, na kterou nemá devastující vliv vlhké počasí, krupobití, vedro ani vítr. Pokud je vystavena kamenná zeď dlouhotrvající vlhkosti (ano, vlhkost je strašák všech staveb – ovšem ne těch kamenných!), neděje si nic strašného – naopak jí takové klima dopomůže k romantickému plášti z mechů a kapradin.

Kamenné zdi:

a./ suché (tížné)

  • s použitím zeminy do těch míst ve spárách, která chceme osazovat
  • bez budoucího osázení, tedy bez výplně zeminou

b./ maltové s betonovou nosnou částí

  • v těchto typech zdí se osázení přímo ve zdi většinou neprovádí – buď vysazujeme před/za zídku, nebo do koruny, případně se místa určená k osázení zabudovávají přímo při stavbě do prostor, které mají být ozeleněny.

Suché (tížné) zídky

Jak výmluvně název napovídá, suchá zídka se staví bez malty či betonu, tedy bez použití pojiv. Nosnost zajišťuje samotná tíha (odtud slovo „tížné“) použitého materiálu. Poněvadž zeď v průběhu roku neustále „pracuje“, používá se jako lože zásadně nestabilní materiál, který dovoluje zdi „pohyb“. Jako stavební základ tedy nepoužijeme pevný betonový podklad, ale 20–40 cm tlusté štěrkové či pískoštěrkové zhutněné lože. Výborná zpráva pro začátečníky ve výstavbě zídek je, že suchá kamenná zeď je mnohem tolerantnější ke stavitelským chybkám než zeď maltová.

První vrstvu kamení klademe u nižších zídek do poloviny pod úroveň terénu, u vyšších než 1,2 m zcela pod úroveň povrchu okolí. Platí pravidlo, že šířka paty zdi (základní šířka) představuje 1/3 její výšky. Zeď se staví s náklonem 10–20 %, čímž se značně zvyšuje stabilita.

Kameny pro stavbu suchých zdí mohou být jak menší ploché kusy (lomový kámen), tak obrovské, nepravidelné balvany (tzv. kyklopské zdi). Staví se i z plochého kamení lomového umísťovaného do tzv. klasovité vazby na výšku, ovšem takovouto zeď je nutné orámovat hraničními velkými a stabilními kameny, stejně jako je nutné zvýšit stabilitu takovéto zdi pečlivě umístěnou korunou, která má za úkol mimo jiné i ochranu lomových ploten před nevýhodou osazení na výšku – tedy před erozními účinky sněhu a vody.

Také zdi z křemenných valounů jsou občas k vidění, především v severním Německu. Jejich specialitou je osázení v koruně keři a travním drnem. U těchto staveb je nutné hlídat prorůstání rostlin, obzvláště keřů, do hloubky zdi – kořenový systém sice zpevňuje celou pyramidu, ale po letech ji může nakonec doslova prorůst a roztrhat.

Pokládku kamenů provádíme pečlivě s použitím šablony (úhelníku), díky čemuž dodržíme předem zvolený sklon. Jednotlivé kameny do sebe musí zapadat natolik, aby se po usazení neviklaly, ani příliš nevyčnívaly – občas je nutné osekání a srovnání pohledové strany nebo koncové hrany. Pokud nechceme do nerovnoměrných tvarů přírodního kamene příliš zasahovat, nevyhneme se při usazování jednotlivých vazáků a běhounů podkládání a vyplňování mezer menšími kousky kameniva, abychom dosáhli nutné stability (žádný kámen se nesmí viklat!) a zvoleného náklonu. Druhou možností je poctivé osekávání a tvarování kamene.

Vyhýbáme se pečlivě tzv. křížovým spárám – řady ležící nad sebou nesmí mít spáry ve stejných místech, aby nevzniklo průběžné spárování, které vede ke zhroucení stavby. Odborník mi doporučil při stavbě vyšší zídky plus mínus zarovnat řady vždy po třech vrstvách položených kamenů – tak se nejsnáze uhlídá horizontální rovina.

Také mne varoval před ukládáním kamenů na výšku – svislé ložné spáry dopomáhají zvětrávání více nežli kladení kamene na delší hranu. Při výstavbě také neustále kontrolujeme pohledovou stěnu – musí působit souvisle a rovně (pokud nestavíme s jiným záměrem).

Horní část zídky se nazývá koruna. Na tu je třeba vyšetřit co nejširší kameny, abychom se maximálně vyhnuli spárám, kterými by do zdi zatékalo. Pamatujte, že zamrzající voda uvnitř zídky rovná se náš nepřítel!

Jak zjistit množství kamene, potřebného na stavbu zdi?

Platí zde pravidlo 2,8 – 3,3 pohledové plochy zdi odpovídá cca 1 tuně přírodního kamene.

Vzorec pro výpočet spotřeby materiálu:

(délka x výška) + (délka x hloubka) = celkové metry čtvereční zdi

Jako průměrná je počítána hloubka kamene 0,30 m.

Jako příklad si vezměme délku suché zdi například 8 m a výšku 1,2 m – výpočet spotřeby kameniva bude tedy vypadat takto:

(8,0 x 1,2) + (8,0 x 0,3) = 9,6 + 2,4 = 12,0 m²

Nyní použijeme pravidlo, že 2,8 – 3,3 m² pohledové plochy zdi odpovídá 1 tuně materiálu a zjistíme, že budeme potřebovat cca 4 t kamene.

Maltové zídky s betonovou nosnou částí

Pokud si netroufáte na stavbu suché zdi v takové kvalitě, aby výsledek opravdu stabilně seděl a odolával nejen počasí, ale i zvířatům pohybujícím se okolo, jděte do malty a betonu.

V kostce: v nezámrzné hloubce (cca 80 cm) vybudujte stabilní základové lože z kvalitního betonu. Dále postupujte dle zásad pro stavbu suchých zdí – s tím, že jednotlivé kameny budete propojovat navzájem maltou (rady, které jsem obdržela od odborníka: použít maltovou směs 1 : 3, při práci s maltou udržovat směs 1 až 2 cm od hrany uloženého kamene z důvodu výsledné čistoty zdi). Podle zamýšlené délky stavby začlenit do zdi nutný počet tzv. dilatačních spár (každých cca 5 – 7 metrů délky zdi jedna dilatační spára).

Dilatační spára

Dilataci definuje slovník jako „kolísání, roztažení, zvětšení“. Jde o odstup mezi dvěma stavebními částmi, o jakousi „mezírku“, kterou je nutno vytvořit z důvodu „pohybu“ materiálu (objemové a tvarové změny ve všech směrech) - tyto změny vznikají především vlivem kolísání teplot.

Na rozdíl od suchých (tížných) zídek nemusejí mít zdi s betonovou nosnou částí sklon.

Úplný závěr prací na maltové kamenné zdi patří vyspárování celé stavby. I když každý mistr stavitel vyznává trochu jiné finesy, v zásadě se dá říci, že se používá jednotná maltová směs v poměru 1 : 3, která vyeliminuje rozdílnost výsledku barevného tónování, které vzniká při použití trasového cementu. Pracuje se s mírně vlhkou směsí, každé znečištění kamenů je potřeba ihned odstraňovat (nejlépe nasucho), jinak zůstávají nehezké mapy.

Gabion

Dalším typem kamenné zdi je gabionová zeď. Tento stavební styl vznikl před více než stoletím v Itálii. Přesný význam pojmenování je odvozen ze staroitalského výrazu pro „velkou klec“ – gabbione. Jde o kovovou konstrukci vyplněnou kamenivem. Původně se využívala především jako ochrana říčních koryt a ke zpevňování svahů. Později skvěle sloužila jako protihluková zábrana.

Postupně prorazila i do domácích podmínek, především na úzké pozemky, kde možnost stavět do výšky s velmi malou šířkou základny předurčila pozdější oblibu tohoto stavebního stylu.

Gabionová zeď zachovává, stejně jako zdi suché, benefit úkrytů pro drobné živočichy. Její popularita stále stoupá. Odborné firmy na tento stavební styl vám řeknou, že je více typů gabionů a podle použité technologie se liší výsledná životnost zdi – od 30 do 70 let.

Zhotovení gabionových předělů a oplocení i v domácích podmínkách (při nákupu gabionových košů či sítí) je velmi rychlé. Svařované sítě jsou spojeny pomocí silnodrátěných spirál do kvádrů (nejčastěji, ale možné jsou i jiné tvary). Bývají ošetřeny proti korozi zinkováním nebo aluzinkovou povrchovou ochranou.

Velkou výhodou gabionových zdí je absence budování drenáží – voda jednoduše proteče. Ani extrémní podmínky (povodně, rychlé střídání dešťů a mrazů) gabionové zdi nepřetěžují – naopak jsou na tyto vlivy odolnější než například betonové zídky.

Kámen a koně

Kámen a jeho využití u koní ve volném prostoru býval v dobách, kdy se zvířata držela většinu dne na boxech, velmi kontroverzní. Tzv. „nastátý“ kůň po vypuštění z boxu (nebo dokonce z úvazu), kde trávil většinový čas (zde měli výhodu pracovní koně, kteří mimo štont pobývali dostatečně dlouho), potom samozřejmě na výběhu předváděl často přímo akrobatické kousky, při kterých i otrlí chovatelé vytahovali deníčky s poznamenanými telefonními čísly a otevírali si je na stránce s kontaktem na nejbližší kafilerii. :-) Při euforickém vyhazování, zběsilém lítání hlava nehlava po často malých výbězích si zvířata samozřejmě snadněji přivodila nejrůznější úrazy, včetně těch z nepozornosti, které dnešní koně, trávící venku naopak téměř všechen čas, skoro vůbec neznají.

Bývalo tedy velmi častým opatřením „čistit“ výběhy od všeho – za bezpečnou se pro koně považovala taková plocha, která byla v podstatě naprosto holá a rovná, pokud možno i bez větších kamenů („koně by se o ně přizabili“). Jaká změna nastala za pár desetiletí!

Koně již tráví svůj volný čas venku zcela standardně, jejich domovem již není box, ale venkovní prostory včetně rozlehlých pastvin, kde potkávají zcela běžně nejen přirozené terénní nerovnosti v podobě mezí, svahů a jezírek, ale i husté křoví (a ti šťastnější též les). Navíc jsou na koňoplochy dnes již naopak uměle dosazovány (a pečlivě chráněny) jedlé keře, užitkové stromy a také je zvířatům jejich prostor zcela cíleně doplňován nejrůznějšími kopečky, kládami, větvemi, pařezy – a také kamením všech velikostí. Takže pro vyznavače „přírodna“ u koní samé dobré zprávy... :-)

Osázení zdí

Osázení zdí rostlinami (a typ spárování) upoutává zrak kolemjdoucích ze všeho nejdřív a nejvíce. Proto moc doporučuji zavěnovat se při budování těmto dvěma detailům hlouběji a více, nechat se inspirovat v okolí, u přátel – nebo také v naší fotogalerii pod článkem...

Osazovat je možné všechny typy kamenných předělových prvků – některé přímo ve spárách mezi kameny, jiné v koruně, další výsadbou přiléhající a využívající tudíž kamennou stěnu jako oporu.

Mohutné opěrné zdi, které mají za úkol podržet svažitý terén, osazujeme popínavými dřevinami. Pokud potřebujeme opticky snížit výšku takové zdi, vysadíme k její patě okrasné keře, také máme možnost do koruny umístit převislé rostliny – obojí nám „sníží“ kamenného velikána do esteticky přívětivějšího dojmu.

  • Klasická na sucho stavěná zídka bude samozřejmě domovem suchomilných rostlin, vlhkomilné by nám potřebou hojné zálivky brzy narušily stabilitu zdi, navíc se, málo platné, ve spárách v horká období neudrží dostatečné množství vlhkosti na delší čas, ať bychom se snažili zavlažovat jakkoli, takže běžný porost by neprosperoval. Ovšem skalničky jsou jiná liga (sláva za ně)!
  • Zdi stavěné na betonovém loži se dají při větších hloubkách propojit maltou pouze „uvnitř“ – takže při ponechání dostatečného prostoru ve spárách pohledových stěn vzniknou proluky vhodné k osázení různými typy rozchodníků, lomikamene, netřesků a podobných xerotermních trvalek. Zeď potom působí dojmem suché zídky.
  • Gabionové zdi nejen, že snadno osázíme již hotové, ale už při jejich zakládání můžeme myslet na budoucí záměr a počínat si kreativně – možností, kterak nápaditě zhotovit nejen prostý předěl, ale i úkryt pro drobné živočichy a hmyz, je velmi mnoho. Pro inspiraci a nápovědu tento obrázek:

Pokud osazujete zeď v pastvinách, musíte před ni zcela bezpodmínečně alespoň na nutný čas, než se vegetace rozroste, použít elektrický ohradník. Aby se koně či jiná pasená zvířata zabývala s láskou vysázenými rostlinami příliš zblízka, jak oni to dokonale umí, asi nikdo netoužíme...

Ještě jednou pro jistotu upozorním na nutnost při jakékoli výsadbě kolem zvířat pečlivě zjišťovat míru toxicity nejen rostliny jako celku, ale i jejích jednotlivých částí (květy a plody, semena). Rizikové může být někdy i velmi malé množství, proto prosím vše dobře ověřujte – opravdu nám nestojí ani sebekrásnější a sebelákavější keř, květina či strom za poškození zdraví našich čtyřnohých kamarádů.

Spáry coby výtvarný prvek

Nejen osázení, i spáry nám pomohou vytvořit ze zdi něco esteticky zvláštního, výjimečného a nebo přímo osobitého, vypovídajícího o tvůrci zídky více než tisíc slov. Někdo preferuje čistý, jasný a přehledný styl – i jeho spáry budou klasické, v naprosto jednoduché linii, což paradoxně může, obzvláště u zdí s důrazem na symetrii, vypadat mnohem zajímavěji než spárování ozdobné. Které se ale naopak velmi uplatní tam, kde hledáme ještě nějaký ten zdobný prvek navíc a potřebujeme velmi osobitě dotvořit zákoutí či plochu způsobem, který vyčnívá z průměru. I do fotogalerie (pod článkem) jsem se snažila pár takových osobitých kamenných zdí začlenit.

Kamenné zdi a životní prostředí

Nesporným plusem je fakt, že tento stavební materiál nalezneme většinou na každém pozemku, pokud provádíme jakékoli výkopové práce. Než odvážet kamení do často vzdálených sběrných dvorů či zpracovatelských závodů, není mnohem šetrnější k přírodě využít je? Na místě samém postavit zídky, navrstvit milníky a valy, které poskytnou domov drobnému živočišstvu, zpříjemní mikroklima rostlinám v nejbližším okolí a půdnímu životu dopřejí pookřát díky vlhkosti, kterou kámen v podloží skvěle drží (v letošním suchém roce k zamyšlení).

Z kamene se dá stavět i dláždit, dá se jím zdobit, můžeme ho využít tolika způsoby k estetickému zhodnocení zahrady i pozemků pro zvířata, že jen nerada pouštím byť jediný kamínek mimo hranice našeho statku. Dokonce i kamení, které vysbírávám z našich polí a pastvin, navážím domů, k velké nelibosti manžela. Pokud to tak s drahými polovicemi máte také, vězte, že možná trochu poleví v odboji, když zjistí, že v areálu rostou užitečné prvky – jako například kamenné uvaziště, kamenné posezení, zídka kolem žlabů na základním výběhu...

Začlenění kamenných zdí do krajiny je nejen přívětivé a nenásilné, ale vyloženě ozdravující. I ochrana porostu před zvířaty se díky kamení dá řešit velmi přírodní cestou – jak nám ukazují a jdou příkladem mnohé zoologické zahrady.

Pár zajímavostí na závěr:

V Irsku se voda ráda ztrácí v krasovém podloží, takže stromy jsou v celé zemi příliš cenné na plošné kácení. Většina byla bohužel vytěžena už před cca 4 stoletími, takže větší souvislé plochy lesa na ostrově de facto neexistují (pro představu: lesní porost pokrývá pouze cca 5 % území státu!). Naopak všude je dostatek, ba přebytek, kamení. To je důvod, proč všude, kam se člověk v Irsku podívá, vidí jednu kamennou zídku propletenou s druhou.

Tam, kde Čech staví dřevěný plot či ohradu, staví Ir kamennou zeď. Představují hranici pozemků mezi sousedy, vytyčují soukromé plochy před všetečnými turisty, ohraničují pastviny a zajišťují, že se zvířata netoulají po okolí. A věřte, že postavit kamennou zídku umí v Irsku každý farmář, možná i každý Ir! Pokud jste někdy postavili zeď z kamene, jistě s respektem smekáte před irskými staviteli, jejichž zídky krajině dominují již dlouhé stovky let...

Ostrov Mallorca si vyvinul svoji speciální techniku pro stavbu suchých zdí z lámaného kamene, nazývaných „tanca-zdi“. Toto umění si obyvatelé předávají z generace na generaci a údajně bylo převzato od talayotské kultury, načež se od 13. století ještě zdokonalilo. Od roku 1986 existuje na Mallorce dokonce škola pro výuku stavby těchto speciálních „tanca-zdí“, které mohou být až 3,5 m vysoké!

Švýcar Hugo Spross si v roce 1933 nechal patentovat vynález k ozelenění kamenných zdí – tzv. výsadbové mísy, které se zabudovávají do kamenného zdiva.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Použitá literatura:

  • Kamenné zídky v zahradách, Spitzer Jana a Dittrich Reiner, Grada 2011
  • Přírodní kámen, Volker Friedrich, Knižní klub 2009

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: