Jste řešič, nebo jezdič?

2. 11. 2015 05:00

Obrázky: 5

Autor: Katka Lipinská Foto: Katka Lipinská, Vendulka Veselá Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 15744 Počet komentářů: 11 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Připadá mi, že lidé u koní se dělí na dvě skupiny - „řešiče“ a „jezdiče“. Ti první mají sklony problémy (někdy i ty neexistující) řešit hledáním příčiny, ti druzí proježďují. Do které skupiny spadáte vy? A co je vlastně správně?

faMinule jsme si povídali o problémech a blbém ježdění. Potkává každého. Kůň je tužší, tlačivější nebo utíkavější, méně ochotný než normálně... co uděláte? Sesednete a budete hledat problém? Nebo si řeknete, že nejlepší bude mírnou ztuhlost rozhýbat a zkusíte to projezdit? To záleží, do které skupiny spadáte. Pokud jste řešič, začnete to řešit. Nebolí ho nic? Má v pořádku zuby, nohy, záda... ? Sedlo sedí? Stěrače stírají?

Jezdič neřeší, ten jezdí. Je ztuhlý? To rozhýbeme, projezdíme. Moc utíkavý? Tak ho zaměstnáme, projezdíme to. Nesoustředěný? Správně, to projezdíme. Extrémní jezdič proježďuje tak dlouho, až není co proježďovat. Extrémní řešič řeší tak dlouho, až přestane jezdit.

Hned zpočátku bych vás měla poprosit, abyste tento článek ani modelové příklady nebrali příliš dogmaticky, místy je použita lehká nadsázka. Jsou záměrně trochu přehnané, aby zvýraznily rozdíly mezi dvěma různými způsoby řešení problémů. Většina z nás není černobílá a zmítáme se někde mezi těmito dvěma póly a každou chvíli si klademe otázku, jestli ještě jezdit, nebo už řešit. Bojíme se, abychom něco nezanedbali, ale současně nechceme řešit „prkotiny". A naše úspěšnost z velké míry závisí na tom, jak správně odpovíme.

Jste víc řešič, nebo jezdič?

Mrkněte se s námi na několik modelových situací, které napoví, zda máte v obecné rovině sklony problémy řešit (tudíž i vyhledávat a zveličovat), nebo naopak proježďovat (bagatelizovat). Ale pozor, nemusí to platit vždy. Ne všechny situace vnímáme stejně, každý máme svou Achillovu patu, která se nás dotýká víc, než by měla, a naopak věci, které považujeme za méně důležité. Není neobvyklé, že některé věci řešíme přehnaně a jiné jsme schopni nevidět.

vsBubák v rohu jízdárny. Kdykoli tudy projíždíme, kůň ztuhne a snaží se vykroutit čelem k bubákovi a tělem dovnitř. Pokud jste jezdič, nemáte problém to ignorovat a zkrátka jezdit, jako by tam nic nebylo. Pokud jste rozumný jezdič a třeba máte mladého koně, vyhovíte mu tím, že se posunete zpočátku kousek dovnitř jízdárny a koně netlačíte až ke stěně, ale zbytek už necháte na něm. Čím méně pozornosti bubákovi budete věnovat vy, tím méně i váš kůň, takže „proježdění" bude velmi efektivní řešení tohoto problému.

Řešič bude mít sklony přemýšlet, jak situaci vyřešit co nejpříjemněji nebo jak se jí vyhnout - bude hledat, čeho přesně se kůň bojí a přemýšlet, zda by se to nedalo odstranit. Bude jezdit tak, aby kůň pokud možno s bubákem nebyl konfrontován a bude se mu snažit situaci co nejvíce usnadnit (třeba tím, že bude jezdit pouze ve výhradně klidném prostředí). Paradoxně, čím více pozornosti jezdec bubákovi věnuje, tím více mu jí věnuje i kůň. Pochopení, že kůň si musí i na takovéto situace zvyknout a k tomu dojde pouze, pokud se s nimi bude pravidelně setkávat, pro něj vůbec nebude lehké. Nicméně, jestliže jste rozumný řešič, řešení najdete - v cíleném otužování koně, které je součástí jak učení pozitivní motivací, tak různých přístupů natural horsemanshipu. Jako dobrý řešič je samozřejmě znáte :-).

fqNeochota ohnout se k jedné ruce. Všichni víme, že koně jsou přirozeně méně ohební na jednu stranu. Pravidelnou prací se je snažíme co nejlépe srovnat, aby byl rozdíl stran co nejmenší. Ovšem jsou dny, kdy máme pocit, že je kůň na horší ruku tužší než obvykle. Zdá se nám to, je jen trochu víc ztuhlý, nebo je tam počínající problém? To hned nevíme. Pokud jste řešič, začne se vám v hlavě odvíjet film z toho, co jste s koněm dělali včera, předevčírem a před týdnem. Budete přemýšlet nad svými i jeho bolavými zády a zkoumat jeho nohy. Dost možná dopřejete jemu i sobě masáž a porovnání dobrým fyzioterapeutem. Tady bych měla zdůraznit jemu i sobě! Správný řešič totiž ví, že srovnání koně je nanic, pokud je jezdec ztuhlý a křivý. Takže se nešiďte! :-)

Pokud jste jezdič, zkusíte to projezdit, co to udělá. Buď se to podaří, nebo se problém alespoň projeví. Pokud jste slabší nebo křivý jezdič, poprosíte svého trenéra. Správný jezdič má totiž vždy dobrého trenéra, kterému důvěřuje. Opravdu nechci hodnotit, která alternativa je lepší. Moje osobní zkušenost říká, že na zdravém koni, proježděném a rozhýbaném dobrým a citlivým jezdcem, cítíte větší rozdíl, než na koni rozhýbaném fyzioterapeutem. Nicméně jedná-li se o tlačící sedlo nebo počínající zdravotní problém, proježdění nepomůže. Heslem správného jezdiče by tudíž mělo být „dvakrát a dost". Pokud se dvakrát pokusíte koně projezdit a neucítíte zlepšení, hledejte příčinu.

Nejasné mírné kulhání. Jestliže kůň zřetelně kulhá, není co řešit... přesněji řečeno, musí se řešit. To ví každý zkušený řešič i jezdič. Potíž je, pokud je kulhání neprůkazné, mírné a občasné. Jezdit, nebo nejezdit? Řešit, nebo neřešit? Řešič vám vysvětlí, že na koni, který není stoprocentně v pořádku, se jezdit nemůže. Zkontroluje a nechá zkontrolovat, co se dá, koni nechá klid a když má štěstí, problém odezní. Někdy také ne, protože jsou problémy, kterým přiměřený pravidelný pohyb prospívá, nebo takové, které se ani řešením nevyřeší.

Jezdič často volí jinou strategii: „Je to neprůkazné, může to být ztuhlost. Zkusíme to projezdit a uvidíme, jestli se rozhýbe, nebo rozkulhá." Je-li jezdič rozumný, dodá „opatrně projezdit". Zní to možná necitlivě, ovšem řada veterinářů tento způsob doporučuje. Pokud je kulhání velmi mírné a občasné, dost těžko se určuje, kde je problém, a pokud chcete konkrétnější diagnózu než „šest týdnů voďte, potom začněte pomalu zatěžovat", to rozkulhání bych nezavrhovala.

vsVýběr správného sedla. Tak tohle je lahůdka pro řešiče. Zkoumá každý chloupek, zda není zlomený a sedlo někde netlačí, vyzkouší tucet sedel a když je to extrémní řešič, žádné mu nebude dost dobré. Jezdič vezme sedlo, které vypadá, že by mohlo sedět, a jde jezdit. Pokud se mu jezdí dobře, předpokládá, že je fajn, a je spokojen. Pokud ne, je rozmrzelý, že musí něco řešit.

Závodění. To dá rozum, že na závodech potkáte hlavně jezdiče. Řešiči trvá dlouho, než vyřeší všechny skutečné i domnělé problémy a odhodlá se vyjet. Má problém vybrat si správné místo - tady je moc rušivých vlivů, tady se mu nelíbí povrch, jinde zase rozhodčí nebo pořadatel. Navíc se nikdy necítí připraven - vždycky je něco, co by se dalo ještě zlepšit. Když už se odhodlá, většinou je nespokojen, protože kůň nezachodil jako doma. Po závodech v drezuře pečlivě studuje protokoly, při skákání analyzuje videozáznam. Pokud na některých závodech skončí hůře, než na předcházejících, hledá problém ve snaze ho odhalit a zabránit jeho opakování. Řešič zpravidla nejezdí na závody „jen tak", ale chce uspět. Naproti tomu jezdič nad ničím podobným moc nepřemýšlí. Jistě, také chce uspět, ale úspěch vidí jako něco, co je potřeba si „vyjezdit".

Kolik zátěže? Odhadnout, jak moc s koněm pracovat, aby byl v optimální kondici, není snadné. Tady vám pomůže vědět, zda jste spíš řešič, nebo jezdič. Pokud řešič, pak velmi pravděpodobně pracujete málo a koně nemáte v kondici, v jaké by být mohl. Nebo alespoň k tomu máte sklony, protože se bojíte, abyste ho nepřetáhli a neustále si uvědomujete rizika, která s sebou nadměrná zátěž nese. Jestliže jste jezdič, jste na tom opačně. Snažíte se mít koně v co nejlepší formě, drobné náznaky vám občas unikají a budete mít sklony koně přetrénovat.

Co byste proježďovat opravdu neměli

  • Jasné kulhání, zejména náhlé - tady byste mohli koni velmi ublížit.
  • Problémy, které se stupňují, ať už se jedná o ztuhlost, nespokojenost koně, úbytek energie, nebo naopak přílišnou dopřednost - proježďovat něco má smysl pouze tehdy, pokud to vede ke zlepšování stavu, rozhodně ne naopak. V opačném případě riskujete jednak, že koni ubližujete, a také, že možná časem on ublíží vám.
  • Stres, jehož příčinu nejste schopni určit - zde opět riskujete totéž, co výše.
  • Problémy, jejichž příčinu znáte a je ježděním neodstranitelná - například špatně padnoucí sedlo neprojezdíte (to není vtip, setkala jsem se s názorem, že sedlo bude sedět, až kůň dosvalí hřbet, a proto má pracovat, i když mu nesedí. To je omyl, pod nepadnoucím sedlem hřbet možná atrofuje, ale rozhodně nedosvalí.)
  • Skleslost a úbytek energie koně. Je dobré lehce opohybovat koně, který je unavený po náročném tréninku nebo závodech, ale to je asi jediná výjimka z tohoto pravidla.
  • Konfliktní situace, na které nemáte - i když jste si naprosto jistí, že kůň to na vás zkouší (jinými slovy nejste pro něj dostatečně důvěryhodný vůdce v situaci, kterou nepovažuje za bezpečnou nebo rozumnou), nepouštějte se do konfliktů, kde si nejste jistí, že je dokážete dotáhnout do správného, pozitivního konce.

 

Svádí to k domněnce, že řešič je ten, kdo má své koně radši - tolik nad nimi přemýšlí, tolik se stará, aby jim nic nebylo, neustále utrácí peníze za odborníky, kteří mají dohlédnout na to, aby se měli co nejlépe. A jezdič, ten si prostě jen vozí zadek, dokud to jde a nějaký welfare - to je pro něj cizí slovo. Není to ale tak jednoduché. Každý máme jiné strategie řešení problémů, i hranice toho, co považujeme za problém, se liší v závislosti na naší povaze i zkušenostech, a každý jinak jednáme, když jsme bezradní. Vůbec to nemusí souviset s tím, jak máme své koně rádi. Stejně jako být jezdič může být projevem ignorance, být řešič naopak může být omluvou lenosti nebo zbabělosti. Extrémní řešič není o nic lepší, než extrémní jezdič. Posloužíme si příkladem ze života. Takový extrémní řešič třeba bude tak dlouho řešit ideální tvar kopyt, že mu úplně unikne, že kůň není schopen bezbolestného pohybu. O ježdění ani nemluvě.

V předchozím článku jsem psala, že člověk by se neměl ukvapovat v hledání řešení. Že trpělivost a předčasná řešení (nebo řešení za každou cenu) nebývají ta nejlepší. A že řešit problémy, které vlastně neexistují, je nejlepším způsobem, jak si je vyrobit. Znám to dobře, protože jsem rozhodně víc řešič. O to více se ale snažím inspirovat jezdiči, abych se na této škále posunula kamsi blíž ke středu. Proto také vím, že jezdiči nemají své koně obecně méně rádi. Že být jezdič často pouze znamená vyčkávat, až se problém naplno projeví.

Z popisu výše tak trochu vychází, že řešiči a jezdiči mají sklony se od sebe oddělovat a shlukovat se do podobně smýšlejících kolektivů. Jezdiče potkáte spíš ve sportovních stájích, řešiče v „alternativních". Jezdiče častěji v sedle, řešiče na internetu :-). Dost často na sebe koukají nevraživě. Což je škoda, protože každý extrém škodí a jak je ukázáno na příkladech výše, bez řešení se samozřejmě neobejdeme, ale to proježdění někdy vážně pomůže....

vws

Připojené obrázky

Připojené články

05.10. 2015 11:00 O problémech a blbém ježdění

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. rumba07

    Díky!

    08:23 - 02. 11. 2015

    Pěkné počtení, moc se mi to líbí :-).

  • 2. kavkazáček

    Trefné !

    09:03 - 02. 11. 2015

    Opět skvělý článek od Vás. Myslím si, že jsem něco mezi. Ale rozhodně jsou mi přednější rozumní jezdiči. Neb jsem se uz dávno přesvědčila, že spoustu problémů si vyrobíme sami.Vzpoměla jsem si na p. dr. Záliše. Ten je zase přesvědčený, že jezdci jsou analytici a systematici.Analytik analyzuje a je schopen problém řešit. Systematikovi se to musí ukázat, aby si poradil. Z této skupiny spadám jednoznačně do systematiků. Bohužel.

  • 3. Světluše

    Skvělý článek!

    09:34 - 02. 11. 2015

    Zrovna v sobotu jsem se od trenéra dozvěděla, že jsem na ty koně příliš přecitlivělá. Tím pádem bych měla být řešič a trenér jezdič :-) Ano, co se týká zdravotního stavu, to jsem asi spíš řešič. Pokud se mi něco nezdá ohledně zdravotního stavu, kůň se chová jinak než obvykle, nebo najdu něco čemu nerozumím, řeším to s veterinářem. Nechci jezdit na bolavém koni, to tedy ne. Na druhou stranu, když jsem si jistá, že je kůň v pořádku, tak si myslím, že jsem určitě jezdič. Pokud se jezdci opravdu dělí jen na ty dvě skupiny, budu zřejmě anomál :-) Řekla bych, že to mám tak 50 na 50 :-)

  • 4. Katka K.

    Re:

    12:00 - 02. 11. 2015

    Děkuji.:-) Tuhle teorii pana Záliše neznám, budu si muset doplnit vzdělání.

    Jask jsem napsala, je určitě minimum lidí, ktří jednoznačně spadají do jedné nebo druhé skupiny, většina z nás je někde mezi a hlavně, liší se to jednak situací a třeba u mě i aktuálním rozpoložením. Mám dny, kdy jsem schopná se "babrat v blbostech" a dny, kdy cítím, že jsem schopná tlačit moc a musím se krotit. Dřív to bylo markantnější, teď to trochu uhlazují zkušenosti.

    Ivano, já mám pocit, že zdravotní problém může být vždy a za vším. Stalo se mi už víckrát, že kůň byl nepříjemný a pak něco vylezlo.

  • 5. Světluše

    Re:

    21:09 - 02. 11. 2015

    Reaguje na 4.

    Katko, já s tím mám právě také takovou zkušenost, proto mi pozítří přijede vet a trenér se může stavět na hlavu :-)

    Je zajímavé, jak někteří lidé nejsou vůči koním všímaví. To jsou zřejmě ti jezdiči. Tři lidi se mi střídali na valachovi a nepoznali, že mu něco je. Mně stačilo sednout třikrát, aby se mi podezření potvrdilo, a je z toho dvouměsíční stání, jelikož se potvrdilo zranění na pánvi po pádu v kruhovce.

  • 6. horsemanek

    Dobré téma k zamyšlení

    21:44 - 02. 11. 2015

    Určitě souhlasím, že extrémy nejsou ani tady dobrá cesta, i v přírodě platí snaha o vyváženost a harmonii, v rámci možností rešení následků lidské činnosti jistě.
    Mám to tak, že dle situace a okolnosti se někdy přikloním na stranu rozumných jezdičů, a jindy zase na stranu rozumných řešičů, posun do roviny extrémních jezdičů nebo řešičů, jak jste dobře vystihla, by mohl přinést více škody jak užitku, a je dobře to mít na paměti ve společnosti čtyřnohého partáka, díky.

  • 7. DominikaN

    Velmi trefné ;-)

    02:26 - 03. 11. 2015

    Moc děkuji za článek, pomohl mi trochu si uvědomit že jsem víc řešič a hlavně jsem se pousmála nad trefnými přirovnáními :-)
    Například řešení drobností (tím jsem ve stáji opravdu známá :-D).
    Za článek opravdu moc vděčím, protože jsem se nad tímto moc nikdy nezamýšlela a teď aspon vím, kým se mám inspirovat popřípadě víc se zaměřit i na "vyježdění" abych se tak nějak vyrovnala, nebo alespoň zmírnila v řešení drobností a zkusila je vyřešit i ježděním :-)
    ..

  • 8. Katka K.

    Re:

    10:27 - 03. 11. 2015

    Reaguje na 7.

    To přesně byl jeho účel. Moc mě těší, že splnil.:-)

    Ivano, já si právě nemyslím, že by všímavost souvisela s tím, jestli je člověk jezdič nebo řešič. Naopak znám spousta řešičů, kteří jsou tak zabraní do řešení nějakého problému (ta kopyta jsou typická), že vůbec nevidí, jak to zvíře strádá.

  • 9. lenticer

    Jak to poznat?

    12:06 - 03. 11. 2015

    Výborný článek, děkuji za něj.
    Já jsem řešič a střídám se na koníkovi s jezdičem. Každý máme hranici "kdy něco začít řešit" jinde a já nevím jak to správně kombinovat nebo spíš kdy je brzy? a když už je pozdě?.
    Situace:
    Pátek: koník mi nepřijde naproti když pro něj jdu do výběhu (jindy chodí), ale vypadá v pořádku, nekulhá a neprojevuje známky zdravotních potíží...odvedení k úvazu, čištění, sedlání i práce pod sedlem proběhne bez problémů a koník spolupracuje dobře
    Neděle: koník mi nejen nepřijde naproti, ale ve výběhu přede mnou odchází pryč, opět vypadá v pořádku, bez zranění a známek zdravotních potíží, ale vidím, že se válel...po cestě k úvazu ho musím pobízet, čištění a sedlání je bez potíží, ale při vedení ke schůdkům odporuje . Při protahování v sedle nahmatávám 2 obratle u ocasu, které se mi zdají víc vystouplé než obvykle (podle jezdiče to nic není). Koník je po práci velmi zpocený a zadýchaný (pod jezdičem dnes chodil hodně rychle-dělává to, protože má problém s rovnováhou), ale je teplo, svítí sluníčko a on už přestrstil na zimu... prohlížím hřbet a srst pod sedlem, ale nic divného nevidím. Po ježdění ho pasu a pozoruju jak se pohybuje a opět nic divného nevidím.
    Volat fyzioterapeuta nebo ne? Je brzy nebo už jsem ho měla volat?

  • 10. Katka K.

    Re:

    15:51 - 03. 11. 2015

    Reaguje na 9.

    Můj názor? Koně nasrstili a je vedro, jsou méně ochotní a tlačivější než obvykle, víc se potí. Pokud vidím, že se mému koni nechce, nebo působí unaveně, buď mu dám úplný oraz, nebo jen lehkou a příjemnou práci, v závislosti na okolnostech. Pokud se to nelepší, v první řadě poprosím někoho ze země, aby koukl, jestli při ježdění něco nevidí (jestli třeba koně něčím neštvu), pak kontroluju krmnou dávku (zda dostává co má a zda nepotřebuje přidat) a management. Málokdy se stane, že nic nevyplave. Fyzioterapeuta volám poměrně výjimečně, pokud mám podezření na problém a nevím jaký, raději mám diagnostiku veterináře.

  • 11. lenticer

    RE:

    07:27 - 04. 11. 2015

    Reaguje na 10.

    Díky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 5 čtenářů. Celkový počet bodů: 25.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: