Jsou koně na ranči Miata týraní?

30. listopadu 2014 se na pozemku v katastru obce Vojkovice na Mělnicku objevilo pět nových koní. Jejich majiteli jsou Jana Pokorná (která ranč nejčastěji zastupuje a i jeho jménem inzeruje) a Zuzana Jeřábková-Vaňková. Již těsně po dovezení si majitelé koní ze sousedství všimli, že koně nejsou v dobrém stavu – což dokládají přiložené fotografie z té doby. Podle informací paní Pokorné a Jeřábkové-Vaňkové v tomto stavu již byli zakoupeni. Jejich stav se ale nezlepšoval a ani jejich životní podmínky nebyly takové, jaké by si staří, hubení a zanedbaní koně zasloužili. Svědectví o tom podává jedna z majitelek koní ze sousedství: „Všimli jsme si hned po pár dnech, že koně jsou ve špatném stavu, ve výběhu bez sena, na několik let nesekané stařině. Výběh byl oplocený pouze provázkem a páskou bez elektriky. Na dotazy ohledně stavu koní paní Pokorná sdělila, že je zachránila a má je krátce. Seno prý hned doveze a ohradník prý zajistí. Nic takového se ale nestalo. Během týdne koně opakovaně utíkali, naposled dokonce přerušili dopravu mezi obcemi. Majitelka nezvedala telefon, proto jsme opakovaně volali policii, aby nedošlo k neštěstí."

Balíky sena, které jsou nyní k vidění vedle výběhu, byly dovezeny 8. 12., ovšem porce sena, které hubení koně dostávají, k přibrání zjevně nestačí. „Do této soboty (tzn. 3. 1.- pozn. red.) pro pět koní skrmili pouze 2 malé kulaté balíky sena, přičemž váhu jednoho balíku odhaduji zhruba na 220-250 kg. To mi připadá málo i na koně v dobré kondici," uvádí majitelka koní ustájených v sousedství. I dle přiložených aktuálních fotografií je patrné, že stav koní se nezlepšuje, zůstává přinejlepším stejný. Až donedávna byli koně naprosto minimálně chráněni před rozmary počasí – měli sice ve výběhu přístřešek, ten byl ale mimo jedné boční stěny otevřený, a proto neposkytoval závětří. Až po zásahu veterinární správy byl přístřešek dokončen a koně dostali k dispozici balík sena. Žádný z koní není zadekovaný, takže koně spotřebují mnoho energie, aby se zahřáli, namísto aby ji mohli využít pro vybudování tělesných zásob. Přitom je na fotografiích dobře patrné, že mají sice dlouhou, ale málo kvalitní zimní srst.

Na fotografiích najdete celkem pět koní průměrně pětadvacetiletých. Nejvíce vás jistě uhodí do očí rezavý valach, který je v nejhorší kondici. Další tři jsou tmavé klisny – jedna z nich je mladší, zhruba 18-19letá, ta vypadá nejlépe. Druhá tmavá klisna, údajně plnokrevná, vypadá hůře a mimo velmi viditelná žebra a kyčle má na nohách otevřené zanedbané rány. Poslední tmavá klisna je nejstarší, údajně už bez zubů a má velice prosedlaný hřbet. Poslední je kříženka hucula – vzhledem ke své plemenné příslušnosti má velmi malé nároky na krmení, možná proto vypadá nejlépe, ale ani ona není v ideální kondici. Má navíc výrazně přerostlá kopyta, pravděpodobně po schvácení.

Kontaktovali jsme majitelku s prosbou o vyjádření (především jsme se snažili zjistit, odkud koně pocházejí, a ověřit, v jakém stavu byli zakoupeni), ale dosud jsme žádné neobdrželi. Pokud dorazí, zveřejníme jej.

Prodej, pronájem, spolujízda…

Co ale vyvolalo pozdvižení, je fakt, že tito koně jsou využíváni jezdecky a dokonce nabízeni k prodeji, pronájmu a spolujízdě. Mimoto ranč nabízí i ustájení, obsedání a výcvik koní, jak je patrné z přiložených (aktuálně již stažených) inzerátů. Přitom management koní v tomto stavu by měl být zcela odlišný. „Koně v tomto stavu (i v tomto věku) potřebují poněkud speciální péči," neodpustí si komentář redaktorka EQUICHANNELu Katka Lipinská. „V první řadě by měli mít možnost se schovat před větrem a deštěm v bytelném přístřešku se stěnami – ať už jí využijí nebo ne. Ztráty tepla by měly být eliminovány dekami. Je pravda, že zdravý kůň zvyklý na celodenní pobyt venku dekovat nepotřebuje, ale pokud se jedná o koně nemocného, staršího nebo v horší kondici, je třeba individuální přístup. Navíc letošní zima si s koňmi dost zahrává, v jednu chvíli teploty skoro deset stupňů a vzápětí pod nulou, ty skoky jsou opravdu velké. Koně ve ‚výkrmném režimu‘ by navíc měli mít speciální krmnou dávku. V první řadě neomezený přístup ke kvalitnímu senu a potom příkrm s krmnými doplňky nejlépe konzultovaný s výživovým poradcem. A jezdit na koni v kondici, v jaké je tento ryzák, považuji za hodně bezohledné."

Majitelky ranče Miata ale už od listopadu pronájem a spolujízdu čile inzerovaly. A co teprve prodejní inzeráty. Inzerát na prodej ryzáka vypadal lákavě a už koncem listopadu zaujal Magdalenu Kupčíkovou. Po telefonickém rozhovoru s paní Pokornou, při němž byla ujištěna, že se jedná o jedenáctiletého, naprosto zdravého, spolehlivého a v oddíle jezdecky využívaného koně se sportovními zkušenostmi, se rozhodla vyrazit si koně vyzkoušet. „Slečna několikrát naši návštěvu odložila nebo zrušila, ale nakonec se nám podařilo domluvit termín. Přijeli jsme na místo a v dálce jsem viděla jezdecký areál a výběh s pěkně vypadajícími, zadekovanými koňmi. Od nás k němu vedla jen polní cesta. Bylo mi to divné, protože z druhé strany byla zcela jistě silnice, nicméně s majitelkou jsme se tím směrem vydali. Samozřejmě jsem byla přesvědčená, že jedeme k těmto koním, ale najednou, kus před nimi, jsme zastavili."

„Mezi houštinami se tam objevilo několik opravdu otřesně vypadajících koní. Byla jsem v šoku. Mám deset svých koní, objela jsem už hodně stájí, ale něco podobného jsem ještě neviděla. Ti koně byli už na první pohled staří, podvyživení a působili nesmírně utrápeným dojmem. Teklo jim z očí, jedna z klisen měla na nohách rány s okolím zamazaným zaschlou krví, kterých se zjevně nikdo nedotkl. Výběh, ze kterého koně utekli, protože v něm neměli co žrát, byl ohraničený jen chatrnými provázky. Neudržela jsem se a začala jsem na slečnu křičet. Jestli tohle je podle ní kůň do hobby sportu a na aktivní ježdění. A kolik že mu je. Stála si na svém, že 11 let. Neříkala mi tehdy ještě nic o tom, že ho koupila jako týraného, s touhle verzí zřejmě přišla až později. Velmi rychle jsem zjistila, že slečna o koních netuší vůbec nic a mám velmi silné podezření, že si představovala, že levně koupila koně a jeho následným prodejem za 50 000 Kč (!) na něm vydělá. Dozvěděla jsem se také, že na koních se opravdu v tomto stavu jezdí, tohoto ryzáka měl dokonce někdo v pronájmu a slečně na něj přispíval. A ani netušil, že je nabízen na prodej."

Sousedské vztahy

Protože první konflikty ohledně stavu koní proběhly s majiteli koní ustájených v sousedství, Jana Pokorná se v médiích hájila, že důvodem, proč k celé aféře došlo, je spor o pozemky. Na pozemku, kde má ranč Miata koně, údajně sousední stáj neoprávněně sekala a sušila seno a dokonce na něm měla mít jízdárnu se skokovým materiálem. Vyžádali jsme si proto vyjádření majitelky sousední stáje, ing. Evy Houserové Homolkové, k této otázce: „Tento křovím zarostlý pozemek, kde nyní koně jsou, jsme opravdu nesekali a nevyužívali. Slečna má mimo něj pronajatý ještě 1 hektar přilehlé traviny, kterou jsme dle domluvy s majitelem sekali. Není pravda, že bychom tam měli jízdárnu, tu máme na vlastním pozemku, navíc ohrazenou a pískovou s geotextilií. Na této louce jsme pouze na Huberta měli pět skoků, které jsme poté zlikvidovali."

Jaké kroky byly podniknuty?

11. prosince 2014 po návštěvě MVDr. Herzové a zjištění špatného stavu koní byla poprvé kontaktována Krajská veterinární správa, konkrétně MVDr. Plašil. Obdržel všechny podklady včetně fotografie koní těsně po příjezdu. „Těsně před svátky jsem dostala telefonickou informaci, že se na koně byl podívat 18. 12. Našel nedostatky ve stavu koní i v péči o ně. Majitelkám doporučil, aby vybudovaly pořádný přístřešek a umožnily koním přístup k senu. Situace s přístřeškem se zlepšila, ale seno měli koně stále na příděl a navíc začala být zima. Proto jsme kontaktovali Koňskou záchytku," uvádí paní, která kontaktovala veterinární správu (její totožnost redakce zná, ale na její přání nezveřejňuje).

Koňská záchytka také začala jednat. Podala další podnět na veterinární správu, kontaktovala média (iDNES.cz a televizi Prima) a snažila se domluvit odkup koní. „Snažili jsme se kontaktovat paní Pokornou, ale bohužel to nebylo možné, nebrala nám telefon. Až posléze se nám přes kontaktní osobu z Primy podařilo domluvit odkup a odvoz koní. Bohužel ale když už se zdálo, že je vše domluveno, paní z toho vycouvala a již s námi nekomunikuje. Spojili jsme se proto ještě s Nadací na ochranu zvířat, ta má ještě poněkud lepší možnosti, a snad se podaří případ vyřešit," říká Zuzana Kazdová z Koňské záchytky.

Inspektoři veterinární správy opět koně navštívili začátkem roku. Protože jejich stav neshledali uspokojivým, plánují návštěvu za dva týdny zopakovat a zkontrolovat, že koně mají k dispozici krmení, vodu a přístřešek dle zákonných norem a jejich stav se nezhoršuje. Mimoto majitelky dostanou pokutu za to, že koně nemají průkazy a nejsou zaevidováni na Ústřední evidenci koní. A v neposlední řadě se nyní řeší, zda se do tohoto stavu dostali vinou současných majitelek, nebo zda byli takto zakoupeni, jak majitelky tvrdí. Tuto otázku by měla zodpovědět ošetřující lékařka na ranči Miata, MVDr. Moravská, která je viděla po příjezdu. Od té doby je neošetřovala. Nyní veterinární správa čeká na její zprávu o porovnání stavu v listopadu a nyní.

Aktualizace: Dorazilo nám vyjádření majitelek koní z ranče Miata k textu výše

První věc, která mě v článku zaujala, je krmení senem od 8. 12. Pokud si dobře vzpomínám, tak ano, seno v balících jsme přivezli 8. 12. a do té doby, a vlastně i v průběhu měsíce, jsme koním dávali i seno v menších kostkatých 25kilových balíčkách, které jsme dostali ze severu Čech. Mimochodem i přes dokrmování balíčky jsme skrmili k dnešnímu dni 3,5 balíku o váze 250 kg/balík. Původně jsme koním dokonce dělali ze sena hromádky, aby nestáli jen u balíku sena, jelikož to jsou starší koně a pohyb mezi krmením je pro ně vhodný, nyní ale budeme po výběhu potkávat nejspíše jen tlusté kuličky bez svalů, jelikož mají k dispozici balík celý.

V článku je také zmíněno, že nám koně v prvním týdnu několikrát utekli, s čímž souhlasím. Koně respektují veškerý ohradník, ale daňci žijící v blízkém lese bohužel ne a snažili se skrz něj probíhat. Část plotu, která je u cesty, byla, bohužel, poničená i v době, kdy už elektrika byla funkční. Odradila je až šustící páska, kterou jsme museli na přední část natáhnout. Pokud si dobře vzpomínám, toto "dolaďování", včetně útěku z výběhu, trvalo pět dní, než se situace pevně vyřešila a od té doby neutekl žádný z koní.

Ohledně plňasky po úraze musím doplnit, že měla sedřené celé klouby, natržené slabiny, abscesy v předních kopytech a byla na pokraji svých sil. Dnes už po trhlinách není ani památky, od abscesů má klid a po vypalování masa z ran na kloubech, které byly veliké zhruba 8 cm, zbyly pouze malé ranky, nadále se hojící pod strupy, které na doporučení veterinářky Barbory Schillové ještě omýváme řepíkem a stříkáme průhledným sprejem na podporu hojení. Udělali jsme pro její léčbu maximum a po tři měsíce dlouhé rekonvalescenci je potřeba s ní opět začít pracovat, aby nabrala svaly. Bříško má totiž pořádně napapané, za tu dobu, co nic nedělala a z větší části jen stála v boxe.

Kobylka hucula x araba přišla s dlouhými kopyty, které necháváme zkracovat postupně, aby to její šlachy zvládly a nezačala nám kulhat. Každopádně má zažito asi mnoho špatných věcí, které se podepsaly i na její méně přátelské povaze.

Co se týče dekování, konzultovala jsem to s několika nejmenovanými lidmi a bylo mi doporučeno dekovat až v případě velkých mrazů. Při deštích dáváme nejslabším koním pláštěnky, aby neprochladli. Schovat se mohou v přístřešku, který má dvě stěny (když byly tři, většina koní se špatnými zkušenostmi do něj nechtěla).

Zmiňujete i, že koně nedostávají jádro, takže upřesňuji, že každý kůň má sestavený vlastní jídelníček a krmení jim je dáváno, což můžete vidět i na fotografiích na iDNES.cz, kde je několik koní nafoceno s hlavou v kbelíku s jádrem, mrkvemi a pečivem.

Moc jsem nepochopila odstavec o ryzém valáškovi, takže popisuji situaci z našeho pohledu. Valach byl nabízen za opravdu vysokou cenu s tím, že pokud se na něj najde zájemce a bude nás kontaktovat i přes to, že uvidí cenu takto vysokou, dohodneme se s ním na nižší. Nechtěli jsme ho nabízet rovnou levně, jelikož v našem plánu nebylo se ho zbavit a dát ho komukoliv, kdo se ozve, ale najít mu rodinu. Což se povedlo. Stojíme si za tím, že u nás v životě nebyl v pronájmu. Na pronájem bychom požadovali smlouvu, která nikdy, na tohoto koně, vystavena nebyla. Sháněli jsme lidi, kteří by za koníky docházeli, starali se o ně, brali ven a vše okolo, aby o ně bylo co nejlépe postaráno a každý měl svého vlastního človíčka, který za něj bude zodpovídat.

Co se týče Koňské záchytky, p. Procházka se mě dotazoval, zda bych koně přenechala za cenu 5 tisíc. Má odpověď zněla ne, ale že se mohu pokusit dohodnout s majiteli koní a s člověkem, který jejich léčbu sponzoruje, což jsem udělala, a jakmile mě následující den kontaktoval, že si koně mohou odvést hned zadarmo, maximálně za 5 tisíc, oznámila jsem mu, že člověk, který léčbu sponzoruje, nesouhlasí. Zaprvé z důvodu ceny (ale upozorňuji, že jsme nepožadovali žádnou konkrétní, jak uvádí KZ na svém Facebooku) a zadruhé z důvodu špatné zkušenosti s Koňskou záchytkou. Mimo jiné jsme v kontaktu s jinou nadací zabývající se záchranou koní, se kterou jejich budoucnost řešíme, tudíž jsme nenašli jediný důvod, proč je nechat odvážet k paní Kazdové.