Celé dění na Ranči Větrovy zahájila Svatohubertská mše, celebrovaná duchovním u svatého Vojtěcha v Českých Budějovicích panem Martinem Hobzou. O hudební doprovod se postarali trubači Okresního mysliveckého spolku Tábor pod vedením „hornmajstra" paní Šárky Kvičínské. Hlasově doprovázel pěvecký sbor Harmonie pod uměleckým vedením manželů Marie a Ladislava Dohnalových.

Poté se ujal slova výborný bavič Jaroslav Pelíšek, který diváky provázel během čekání na mastera V. Vydru, když si sedlal své dva koně. Nechyběla ani připomínka, že má toho druhého koně jako rezervu, kdyby „náhodou píchnul." :o)

Při slavnostním nástupu přečetl master pravidla honu, ve kterých se tradičně objevil zákaz ztráty oděvu či panenství, nahánění žen a ženichů nebo zmínka o povolené míře alkoholu v krvi (jezdec musí rozpoznat hlavu a ohon koně). Lišku tentokrát představovala domácí jezdkyně Radka Čermáková a pánem honu byl tradičně Libor Hrubý.

Poučená lovecká družina se vydala na trasu, která směřovala k lesní hospůdce ve Slapech, kde místní myslivecký spolek chystal k obědu výborný guláš. Zároveň v areálu ranče odstartoval doprovodný program, ve kterém se jako první představili lovečtí psi. Ačkoli k honům patří spíše bíglové, zde se jednalo převážně o ohaře.

Poté následovala taktéž s loveckých tématem spojená a chvílemi velmi napínavá ukázka sokolnictví, aneb "Umění vznešeného lovu". Ačkoli to chvílemi vypadalo, že se dravec ke svému pánovi již nevrátí, nakonec si vše rozmyslel a podle plánu dorazil opět do rukou J. Pelíška či Karolíny Fränkelové.

Ještě než lot jezdců dorazil do Slap, byl zaznamenán pád jedné z účastnic. Kůň bez jezdce se pak vydal na obhlídku místních lesů a tak následovalo zhruba dvacetiminutové hledání. Naštěstí se podařilo koně odchytit, jezdkyně, která si z pádu odnesla jen několik modřin, nasedla a pokračovalo se dál.

Jezdci na koních se posilnili v hospůdce, někteří zahřáli čajem, ale i rumem a nachystali se k odjezdu.

V. Vydra si přesedl na svou „rezervu" Démona. „Prvního koně - Nelinu jsem si pořídil před jedenácti lety. A pak už jen přibývali - narodilo se mi i hříbě a pak ještě Jana s kamarádkou koupila Gustava a já poté k němu Démona. Takže máme teď čtyři koně - devítiletou klisnu Navaru, Nelinu, ta brzy oslaví 19 let a pak tady hnědáka Gustava, tomu je třináct let a samozřejmě čtrnáctiletého Démona," prozradil herec a chovatel v jedné osobě V. Vydra, který je známý také tím, že nejezdí na stihle. „Myslím si, že koni udidlo do huby nepatří. Proč by tam patřilo, železo je nefyziologický předmět a pokud se s koněm chci domluvit, jakože chci, tak já přeci to železo nepotřebuji. Mám k tomu hlavu a tělo."

Mezi koňáky je však známý také semináři na téma Život se zdravými kopyty. „O tom zda kovat či ne se musí rozhodnout každý sám. Bohužel ten kůň se rozhodnout nemůže. Tohle je téma na delší povídání. Podkova je svým způsobem doping, protože koni znecitliví nohu a ten pak může překračovat svoje možnosti, i když není úplně zdravý. Když jsem si koupil svoje koně, byli kovaní, nyní chodí bez problému na boso. Je třeba zamyslet se nad tím, co to podkova je. Něco to koni sice umožňuje, ale bere mu to na jednu stranu také zdraví. A to si myslím, že za to nestojí" komentoval ve zkratce.

V jízdě kupodivu pokračovali všichni, jelikož rozeznali hlavu od ocasu a nasedli ve správném směru. Program na ranči pokračoval ukázkou agility - překážkové závody psů. O to se postaral táborský kynologický spolek, který zde pravidelně trénuje nejrůznější plemena psů. V ukázce se jich představilo rovnou patnáct.

Tuto show vystřídala show opět v podání J. Pelíška. Ukázka Horse back archery (jízdní lukostřelba) upoutala hrstku zbývajících diváků. Komentátorem se na chvíli stal taktéž výborný bavič Petr Abbe Hroš, který určil „dobrovolníka" v davu a dále asistoval s instalací terčů.

Diváci ubývali i přes zajímavý stále probíhající program. Pořadatelé si malou účast vysvětlují především právě nepřízní počasí. Pro některé návštěvníky to mohlo být naopak poměrně vysoké vstupné. Teplota se na místě pohybovala kolem nuly a byla i snížená viditelnost. A tak se za mlhavého počasí objevily i menší zmatky. Vysoké tempo předních jezdců způsobilo ztrátu některých účastníků - zkrátka jezdci na sebe pořádně neviděli, a tak se někteří cestou mírně zatoulali.

Právě vysoké tempo a fakt, že podle slov jezdců se téměř během celé jízdy plně cválalo, dalo některým koním velmi zabrat. Účastnili se zde převážně hobby koně a někteří při příjezdu zpět opravdu nevypadali dobře. Vždyť je to volnočasová aktivita pro radost, proč někteří jezdci jedou nadoraz?! Takže i fakt, že jezdci nedbají na korektní oděv, se dá vůči tomuto chování opominout.

Na závěr doprovodného programu se představila děvčata Anna Klimovičová a Eliška Šulcová se svými koňmi. Připravila si ukázku přirozené komunikace na hudbu. „Máme vlastní koně a jezdíme na kurzy k H. Bláhovi, ale tady ukazujeme spíše jednoduché věci, jako např. lehání, jelikož jsou efektnější," komentovala A. Klimovičová. Zároveň požádaly přítomné, aby přispěli na klisnu, kterou právě odkupují, jelikož by ji v jiném případě její současná majitelka dala na jatka.

Celá hubertova jízda proběhla dle slov pořadatelů v pořádku a nikomu se nic nestalo. Lidem se akce a doprovodný program líbili, jen vadilo to mrazivé počasí. Pán honu, L. Hrubý, hodnotí jízdu jako vcelku zdařilou, ačkoli se ani letos neobešla bez pádu. Během druhé části jízdy byl ještě ke všemu zaznamenán druhý pád, a to u samotného pána honu. Zde bylo zřetelné, že v tom měla prsty i hladina alkoholu v krvi. Naštěstí se vše s úsměvem obešlo bez zranění.

„Dneska mi to tu přijde trochu neuspořádané, a to například v tom, že se střídá liška s pánem honu. Já masteruju huberty u nás, na Hněvšíne nebo tam, kde to organizuji nebo pomáhám s organizací. Tady je to výjimka, je to trošku atypický, protože tu trasu nepřipravuju. Ani se zde neskáče, je to vlastně taková vyjížďka a já to tak beru. Myslím si v každém případě, že je dobře, že se to tu koná. Je to akce pro

lidi a navíc, jak je to pojaté i pro diváky svým způsobem to zprostředkovává tu tradici a to je dobře.Takovouhle jízdu jsem ještě nikdy na druhou stranu nezažil" s úsměvem komentoval master V. Vydra. „Největší radostí teď na podzim jsou pro mne ale parforsní hony, kterých se vždy velmi rád účastním. Letos se pojede ještě příští týden na Hněvšíně a ve Všeticích, tam jistě budu." prozradil V. Vydra.

Nejmladší účastnice, čtrnáctiletá Daniela Svobodová, byla nakonec oceněna. „Jízda se mi líbila, na jednu stranu bylo dobře, že se to celé pomotalo, alespoň byla sranda," komentovala nejmladší jezdkyně. Liščí ohon v závěrečném dostihu vybojoval domácí jezdec Lukáš Hrubý a poté v druhé skupině master V. Vydra, avšak oba se ceny vzdali.

I když letos o akci nebyl příliš velký zájem, jako například o koncerty či rodea, které zde probíhají během roku, pořadatelé i V. Vydra počítají s dalším ročníkem. Snad již za lepšího počasí.

Hubertovská fotosoutěž

Nezapomeňte, že ještě stále běží soutěž o nejlepší fotku z Hubertovy jízdy! Článek o této soutěži majdete pod tímto odkazem FOTOSOUTĚŽ na motivy Hubertových jízd a již vybrané soutěžní fotky najdete přímo v naši hubertovské fotogalerii, kde je můžete i hodnotit.

Zažili jste vy sami zajímavou Hubertovu jízdu?

Neváhejte a podělte se s ostatními o své zážitky: napište nám o ní reportáž, klidně i fejeton nebo jiný čtivý literární útvar (třeba i fotopříběh), obohaťe fotkami a zašlete na známý email info@equichannel.cz (text ve Wordu a fotografie přiložené zvlášť jako JPG soubory, ideálně s delší stranou o velikosti 700 px).