Jezdíme do stran II. - dovnitř plec

27. 07. 2015 10:00

Obrázky: 5

Autor: Katka Lipinská Foto: Míša Dvořáková, The Horse magazine Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 9221 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Připadá vám „dovnitř plec“ jako vyšší drezura? Vůbec ne, je to skvělý cvik, kterým vám i koni pomůže pochopit a pocítit správné ohnutí, tedy stav, kdy neohýbáte pouze krk koně, ale skutečně jezdíte „vnitřní holení do vnější otěže“. Pokud umíte projet malý kruh správně, tedy „poslat si“ koně vnitřní holení do vnější otěže, pak pro vás dovnitř plec nebude nic náročného.

sdDovnitř plec je další v řadě stranových cviků. Je základem všech stranových chodů. Narozdíl od ustupování na holeň je to již „pravá" práce na dvou stopách, tedy kůň se při ní ohýbá ve směru pohybu (jedeme na pravou ruku a kůň je ohnutý vpravo) a slouží ke zlepšení ohebnosti, podsazení a shromáždění koně. Pokud je totiž provedena správně, kůň při ní podšlapuje vnitřní zadní nohou víc pod tělo. Tak se učí tuto nohu víc zatížit, převzít na ni víc váhy svého těla a odlehčit předek. Pokud tímto způsobem procvičíte obě nohy, nebude mu potom dělat problém přenést na záď víc váhy i v narovnání. A tím se dostáváme ke shromáždění. Co se ohebnosti týče, efekt je zřejmý, kůň má dobře zarámovanou plec, která nemůže nikam vypadnout, a je více ohnutý v žebrech kolem vnitřní holeně. Pomůckami pro dovnitř plec také rovnáme přirozenou křivost koně. Zkrátka, její gymnastický efekt je nepřekonatelný.

Ovšem dovnitř plec má ještě jeden nesmírně důležitý přínos, a to pro jezdce. Bez ohnutí vnitřní holení a zarámování vnější otěží tento cvik totiž neuděláte. Na kruhu koně vždycky „nějak" uvedete, když si pomůžete vnitřní otěží, a člověk, který neví, jak má cítit ohnutého koně, může mnoho let jezdit v domnění, že koně ohýbá. Dovnitř plec mu ukáže, jaký je pocit „odtlačit" žebra vnější holení a zároveň koně vnější otěží uhlídat, aby neutekl od stěny, ani na ní nezůstal přilepený. Pokud tedy chcete někoho naučit jezdit „vnitřní botou do vnější otěže", pak na dovnitř plec určitě nezapomeňte.

Jak by měl tento cvik vypadat? Kůň se při něm pohybuje na třech nebo čtyřech stopách (stopy ve smyslu skutečně otisky kopyt), tedy zadní nohy jdou rovně, zatímco přední jsou mírně vychýleny dovnitř. Vnitřní přední noha tak překračuje přes nohu vnější. Pohybujeme-li se na stěně, při cviku dovnitř plec záď zůstává na stěně, zatímco předek koně je více uvnitř. Kůň nesmí být zlomený v krku, naopak krk plynule navazuje na plec.

Častým dotazem je, jak moc má být předek vychýlen. Poměrně málo, protože koňská páteř není příliš pružná a při větším úhlu by kůň nebyl schopný pravidelného pohybu, vypadl by zádí, nebo se přehnaně ohnul v krku. Některé (zejména starší) učebnice uvádějí jako normu, že má kůň kráčet ve třech stopách: vnější přední by se měla překrývat s vnitřní zadní. Toto ale nemůžeme brát jako dogma. Každý kůň je jinak dlouhý, jinak stavěný, jinak křivý a jinak daleko ve výcviku. Dovnitř plec je cvik, který můžeme jezdit s koňmi různé pokročilosti (od úrovně L do úrovně T). Pokud je kůň kratší nebo je schopen zatím menšího ohnutí v žebrech, bude vychýlen méně, než kůň delší a/nebo ohebnější, který se tak může dostat i na čtyři stopy, aniž by vypadl zádí. Domnívám se, že doporučování tří stop vychází z toho, že mnoho koní na čtyřech stopách toho ve skutečnosti dosáhlo nikoli ohnutím v žebrech, ale ukročením zádi - neprovádějí tedy správnou dovnitř plec, ale spíše cosi jako ustupování na holeň. K tomu si povíme více v pasáži věnující se nejčastějším chybám.

Jak začít?

Předně, nechtějme rovnou dovnitř plec, požádejme o plec vpřed, tedy jen malý úhel. Pro pochopení a pro zatím málo naohýbaného koně to bude lepší, než se snažit rovnou o větší ohnutí, ze kterého bude utíkat a uhýbat. Nejběžnějším způsobem je začít z malého kruhu v rohu, přičemž platí, že to, nakolik se nám cvik podaří, z největší části závisí právě na dobré přípravě. Než do cviku najedeme, musíme cítit, že kůň respektuje přiloženou vnitřní holeň - tedy nechává nás sedět hluboko, více na vnitřní sedací kosti. Měli bychom cítit, že máme mírně více váhy ve vnitřním třmenu. Horní část těla zůstává rovná, nikam se nenaklápí, pouze sleduje směr, kam jedeme. Zároveň je důležitá ochota koně nechat se vést vnější otěží, je tedy měkký na přilnutí, nikam se netlačí a nesnaží se nás kamkoli vézt.

essOsobně preferuji pro první pokusy krok, protože jezdec má víc času si vše připravit a uhlídat. Cítíme-li se na malém kruhu připraveni, zbývá jen odhadnout ten správný okamžik, kdy najet na dovnitř plec po dokončení malého kruhu. Chceme, aby kůň zůstal předkem uvnitř jízdárny, proto ho vpředu nesrovnáme na stěnu, ale naopak předek plynule vedeme od stěny, jako bychom chtěli opět zatočit na malý kruh. Až ve chvíli, kdy se vnější plec odlepí od stěny, se posadíme rovně (až dosud na malém kruhu naše váha spočívala o málo více ve vnitřním třmenu, nyní tedy více našlápneme do vnějšího a tím ji částečně vyrovnáme), podíváme se do směru pohybu (to je naprosto zásadní, protože kam se díváme, tam „to" jede - bez ohledu na to, zda je to kůň, auto nebo motorka!) a koně více zarámujeme vnější otěží, která mu zabrání jak vypadnout plecí zpět na stěnu, tak utéci od ní dále. Dobrou pomůckou k našemu sedu je uvědomit si, že naše ramena by měla být rovnoběžně s plecemi koně. Vnější holeň by měla zůstat za podbřišníkem, aby kůň neměl tendenci vypadnout zádí ven. V tom nám pomůže i stěna jízdárny. Určitě není dobrý nápad začínat s dovnitř plecí na místě, které není ohraničené stěnou.

Koně v dovnitř pleci udržíme podporou vnitřní holeně spolu s dobrým vedením na otěži vnější, která mu zabrání plecí „vandrovat" od stěny či ke stěně. Je možné, že při prvních pokusech se vám nepodaří koně udržet u stěny a uteče vám trochu do prostoru. Pořád je to lepší, než se snažit mu v tom zabránit vnitřní otěží. Tak byste totiž docílili jen toho, že mu stáhnete dovnitř hlavu, ale kůň se zlomí v krku, ztratí ohnutí, nohy se vrátí na jednu stopu a plec vypadne ven. Zpočátku nechtějte víc než pár kroků a nejlepším ukončením je pokračovat z dovnitř plece rovnou na malý kruh, aniž by se plec vracela na stěnu. Pokud si na toto kůň zvykne, bude při dovnitř pleci očekávat vyjetí na kruh a nebude mít takovou tendenci se vám předčasně vracet plecí zpět na stěnu.

Zmínili jsme sed, vnitřní holeň, vnější holeň a vnější otěž. A co vnitřní otěž? Má v tomto cviku vůbec nějakou funkci, nebo ji máme rovnou zahodit? U zkušeného, prostupného koně je potřeba minimálně, u méně zkušeného má za úkol hlídat a případně obnovovat měkkost přilnutí a uvolnění vnitřní strany krku. Tedy podobně jako na správně projížděném kruhu. Případné zádrže by měly být jemné a trvat velmi krátce, vnitřní ruka by měla mít spíše povolovací tendenci.

Dovnitř plec můžete jezdit ve všech třech chodech na rovných liniích i na kruhu. Dříve, než opustíte bezpečí stěny, si ověřte, že dobře cítíte, kde máte jednotlivé části těla svého koně, protože bez pomoci stěny je mnohem těžší udržet správně odstavenou plec a současně nevypadnutou záď.

Jaké problémy vás (nejspíš) čekají?

Prvním problémem, na který zřejmě narazíte, bude udržet koně na linii u stěny jízdárny - tedy aby s vámi neodešel na kruh nebo neodkráčel doprostřed jízdárny. Základem je odhadnout správný moment, kdy je kůň v takovém postavení, abyste přestali točit na kruh a začali s dovnitř plecí, dokud nejste daleko od stěny. Pokud se to nepodaří a přejedete, nic se neděje, udělejte si ještě jeden kruh a zkuste to znovu. Nesnažte se místo toho koně ve cviku rovnat nebo vracet zpátky na stěnu, není pravděpodobné, že by se vám to v začátcích podařilo. Časem se naučíte správný moment odhadnout. Totéž platí i pro situaci, kdy se vám kůň kdykoli v průběhu cviku vzdálí od stěny. Spíš než ho vracet zpátky je lepší pokračovat na stávající linii, nebo cvik proložit malým kruhem. Pokud se vám kůň od stěny vzdálí v průběhu cviku, pravděpodobně málo nebo špatně působíte vnitřní holení a vnější otěží. Možná ho tam vedete váhou nebo taháním za vnitřní otěž. V takovém případě vám nezbude, než se dát do detektivního pátrání, která z vašich pomůcek nepůsobí, jak má.

gdKdyž už se vám podaří udržet koně na stěně, zkontrolujte si, zda není přilepená ke stěně také jeho plec a zda to, co považujete za dovnitř plec, není jen „dovnitř krk". Tedy zda se kůň nepohybuje rovně na jedné stopě, v těle je rovný a je ohnutý pouze v krku. Sice se říká, že se na koni nemáte dívat dolů, ale čas od času mrknout, zda to děláte dobře, snad nezaškodí. Tohle je totiž ze sedla docela dobře vidět. Jak pozice plece, která by měla směrovat šikmo dovnitř, tak skutečnost, zda plec plynule navazuje na krk a nikde mezitím se neláme. Pokud vidíte plynulý „oblouček", je to dobře. Pokud ne, první, co zkontrolujte, je vnitřní ruka. Pokud totiž působíte vnitřní otěží víc než je zdrávo a snažíte se její pomocí koně ohnout nebo odstavit od stěny, vyvoláte právě toto.

Vypadávání zádi. To je zpočátku nejtěžší uhlídat - máme přece tolik práce vpředu. Proto si pomáháme tím, že jezdíme dovnitř plec na ohrazené stěně, kde záď nemá kam vypadnout. Až když se ve cviku „najdeme" a začneme si uvědomovat, kde máme kterou nohu my a kde kůň, jsme schopni uhlídat svou vnější nohu za podbřišníkem a kontrolovat s ní, aby nám kůň neukračoval ven. Tím totiž ztrácí ohnutí a tak i gymnastický a shromažďovací přínos tohoto cviku.

Stejně jako při ustupování na holeň můžeme mít potíže se ztrátou kmihu nebo zhoršením přilnutí. Opět je to při novém požadavku zpočátku celkem normální, ale může to být způsobeno i tím, že vyžadujeme větší ohnutí, než na jaké náš kůň má, nebo ho v novém cviku držíme příliš dlouho. V první řadě je tedy dobré se uvolnit a chtít méně. Je také možné, že už předtím kůň nebyl dostatečně uvolněný. Můžeme ho také blokovat vnitřní otěží za současného tahu za otěž vnější (pak se nezlomí v krku, ale nemůže jít dopředu). Řešení je opět cvik přerušit vyjetím na malý kruh, zde si koně srovnat v kmihu, přilnutí i ohnutí a poté pokračovat v dovnitř pleci.

Co dál s dovnitř plecí?

fdDovnitř plec se dá kombinovat s další stranovou prací a dá se jezdit na kruhu i na rovné linii. Už podle de la Guérinière je naprostým základem drezurního ježdění a podle mnoha klasických mistrů by se měla procvičovat takřka denně. Pokud budete mít pocit, že ji na stěně již zvládáte dobře, zkuste ji na středové čáře. Daří se? Pak můžete zkusit koně přestavovat - několik kroků dovnitř plec vpravo, potom přestavit doleva a zase zpátky... a přitom zůstat na střední čáře bez uhýbání a vandrování. To už je hodně těžké cvičení. Koně koneckonců můžete přestavit ven i na stěně a tam to půjde snáz. Tam se tomu potom říká 'kontra dovnitř plec' (spíš asi uslyšíte jen 'kontra plec'). Při kontra dovnitř pleci jdou zadní nohy rovnoběžně se stěnou jízdárny, ale kousek od ní, aby se blíž ke stěně vešly do strany kráčející plece. Asi nemusím připomínat, že při kontra dovnitř plec vám vnější zadní nohu nehlídá stěna, takže ji musíte hlídat vy vnější holení.

Někteří trenéři doporučují kontra dovnitř plecí začínat při výuce dovnitř plece. Důvodem je pravděpodobně to, že ohraničení jízdárny koni brání, aby utekl od stěny do prostoru. Osobně se domnívám, že pro začínající jezdce tento postup není nejvhodnější, protože jednak neuhlídá vnější zadní nohu uvnitř jízdárny (takže místo tohoto cviku dosáhne spíš ustupování na holeň podél stěny) a navíc do kontra dovnitř plec snadno stáhne koně vnitřní otěží, rámování vnější zde není priorita a tím se ztrácí nejdůležitější přínos tohoto cviku.

Velice dobře se dovnitř plec provádí také z ustupování na holeň ke stěně. Pojedete obloukem změnit směr v ustupování na holeň a těsně před napojením na stěnu vnitřní holení trochu víc odtlačíte záď. Zároveň otěžemi zabráníte pleci se napojit na stěnu a vnější holení ohraničíte záď. Tím plynule přejdete z ustupování na holeň do dovnitř plece. Je to poměrně jednoduché cvičení, vhodné zejména u koní, kteří jsou na tuto stranu ztuhlí a mají tendence tlačit žebry proti a nenechat se ohnout. Při ustupování totiž žebra „uhnou", proto se pak dovnitř plec dělá lépe.

I když dovnitř plec na malém kruhu je už hodně náročný cvik, s pokročilejším koněm v ní můžete projíždět i krátkou stěnu včetně rohů. V rohu bude potřeba většího ohnutí, ale jen krátkodobě. Je potřeba přitom nechtít příliš velký úhel (myslím, že u většiny koní postačí jen 'plec vpřed'), respektovat možnosti svého koně a netlačit ho do přílišného ohnutí.

Dovnitř plec a přirozená křivost koně

Že jsou koně přirozeně křiví, pro nás není žádná novinka. Snaha o jejich narovnání je nikdy nekončící proces, bez kterého ale nezlepšíme ohebnost ani shromáždění. Naopak, pokud bychom se nesnažili koně narovnávat, s rostoucí náročností práce se pod námi bude víc a víc křivit, což může vést až ke zdravotním důsledkům z přetěžování a nevhodného zatěžování pohybového aparátu. Tato velmi stručná odbočka je důležitá, protože právě cvik dovnitř plec je způsobem, jak pracovat na narovnání koně.

Pokud trénujete s trenérem, určitě jste se už někdy setkali s tím, že vám řekl, že kůň „cválá se zádí dovnitř, pojeď trochu 'plec vpřed'." Nebo jste si to možná přečetli v protokolu z drezurní úlohy. Ve cvalu se totiž přirozená křivost koně projevuje nejvíce. Kdybychom se pokusili koně narovnat zatažením za otěž na tuhé straně, pravděpodobně bychom docílili pouze toho, že by se ohnul v krku. V těle by ale křivý zůstal. Jestliže ho chceme skutečně narovnat v celém těle, musíme použít stejné pomůcky jako pro dovnitř plec. Jen nám bude stačit menší míra, takže 'plec vpřed'. Na tuhé straně použijeme vnitřní holeň pro 'odtlačení' žeber, na duté naopak zarámujeme vnější otěží plec. Pokud kůň dobře rozumí našim pomůckám, tedy zná cvik dovnitř plec (případně plec vpřed), poslušně se narovná. Pochopitelně, jestliže je vnitřní stranou koně strana dutá, musíme ho sestavovat do 'kontra plec vpřed'.

Dovnitř plec je proto velmi dobrým přípravným cvikem i k rovnému a shromážděnému nacválání. U méně zkušených koní můžeme jít několik kroků dovnitř plec a posléze nacválat do oblouku. U koní, kteří jsou již v lepším shromáždění a rovnováze, můžeme zkusit nacválání přímo z dovnitř plece. Pokud se to nepodaří, je to pro nás dobrou zpětnou vazbou, že naše dovnitř plec asi není zcela korektní. Tedy že jsme koně neohnuli a neshromáždili vnitřní holení, ale že ho pravděpodobně do dovnitř plece táhneme vnitřní rukou, čímž nejen ztrácíme ohnutí, ale také koně táhneme na předek a znemožňujeme mu správné nacválání.

fsBubáci, bubáci

A ještě jeden důležitý přínos má cvik dovnitř plec v praktickém ježdění. Ocení ho zejména majitelé koukavých koní. Co dělat, pokud má kůň projít kolem něčeho, čeho se bojí? Jestliže to necháme na něm, zarazí se čelem k bubákovi. Když už se rozhodne projít, bude se snažit projít bokem tak, aby stále očima sledoval objekt svého strachu, žebry a celým tělem se naopak bude tlačit co nejdále. Pravděpodobně se pokusí hrudníkem zatlačit proti vaší protilehlé holeni tak, aby si vás posadil na stranu blíže bubákovi a vy nebudete schopni ho protilehlou holení k objektu strachu dotlačit.

Konkrétně: ráda bych objela kruh na levou ruku, ale hned za hrazením jízdárny se cosi třepotá (možná sukně jakési náhodné divačky). Cítím, že kůň se namísto poslušného ohnutí vlevo celý otáčí doprava a já namísto abych seděla více na levé sedací kosti s 'dlouhou' vnitřní nohou a vnitřní holení koně ohýbala, náhle sedím na pravé sedací kosti, mám více našlápnuto do pravého třmenu, spolu s koněm jsem otočená doprava a levá noha namísto ohýbání vlaje kdesi 'v luftě'. Jak se to stalo? Kůň ve snaze otočit se ke strašidelnému objektu zatlačil svými žebry proti mé levé noze, a tak se mu podařilo přimět mě k vytažení nohy výš. Váha se mi tak dostala na druhou stranu a nejsem schopná vnitřní holení koně ohnout.

V takovou chvíli je pozdě něco zachraňovat (neřkuli koně trestat). Nezbývá, než se o kruh pokusit znovu a lépe se připravit. Jak lépe? Především včas. Tedy dříve, než se k předmětu doličnému vůbec přiblížíme. Příprava spočívá právě ve cviku dovnitř plec. Co nejlépe našlápneme do vnitřního třmenu (aby pro koně nebylo tak snadné si mě přehodit na druhou stranu) a trochu přeženeme ohnutí (v celém těle, nikoli krku), přičemž si koně ponecháme zarámovaného na vnější otěži. Tím zajistíme, že kůň nebude s vytřeštěným zrakem hledět přímo na bubáka.

Pokud se mi podaří udržet tělo koně ohnuté dovnitř a nenechat se přehodit, velmi pravděpodobně objekt úspěšně minu a když to několikrát zopakuji, kůň vyhodnotí, že se nic neděje. Jestliže se mu naopak bude dařit tímto způsobem se vyhnout ohnutí (které je pro nenaohýbaného koně podobně náročné, jako pro člověčího gaučového povaleče snažit se dotknout země s narovnanými koleny), naučí se tento vzorec chování jako pro sebe výhodný. A bude ho aplikovat nejen u velkých bubáků, ale i u menších a možná nakonec i u vůbec žádných.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: