Ježdění jako umění: 20. stol - jak staré jsou naše principy?

25. 07. 2011 05:00

Obrázky: 4

Autor: The Horse Magazine Seriál: Ježdění jako umění Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 7761 Počet komentářů: 25 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V dnešním díle se podíváme na vývoj stupnice vzdělání koně tak, jak ji známe dnes. Přinášíme také smělou myšlenku, že rollkur není ničím jiným než přirozeným pokračováním klasické tradice. Co vy na to?

Změny pokračovaly i během dvacátého století. V Německu, které se během dvacátého století stalo srdcem drezurního ježdění, se odehrál první pokus kodifikovat cosi jako 'klasické principy' v roce 1912 v Příručce kavalerie. V roce 1937 byla rozšířena. Jsem velmi vděčný své kamarádce Kerstin Niemann z časopisu St Georg, která mi tento důležitý dokument přeložila.

Zde nacházíme rozvoj pojmu 'prostupnost' - tomu spíše odpovídá kontakt, který je elastický a mění se podle rovnováhy, než barokní pojetí, kde otěž je prověšená a kůň je za otěží:
„Když se zlepší narovnání, zlepší se i prostupnost. Energie zádi nyní může projít celým koněm až k hubě a přimět koně, aby zatlačil do udidla, ohnul krk a překusoval.

burknerTo je přirozený způsob, jak kůň dosáhne správné prostupnosti v týle. Nebylo by správné toho dosáhnout brutálním taháním hlavy koně. Musí to být výsledek posunu zadních nohou směrem ke klidné ruce. To je jediný způsob, jak zpevnit krk před kohoutkem. A jen pokud je krk před kohoutkem zpevněný, je možno propojit záď a předek koně. Při tréninku by se nikdy nemělo pracovat jen s jednotlivými částmi těla koně, ale vždy s celým koněm. Obtíže a neposlušnosti jsou vždy spojeny s (a ukazují na) ztuhlost v krku, hřbetu nebo zádi. Jezdec by vždy měl tyto problémy řešit s koněm v pohybu. V zastavení může získat falešný dojem, že se kůň poddává - což se nestane, pokud ho nechá vykročit energicky dopředu."

A dále v dokumentu najdeme:
„Rámec (tvar) drezurního koně
Nejlepší tvar krku a hlavy je ten, kdy se krk volně zvedá od kohoutku a horní linie tvoří mírné ohnutí směrem k týlu, přičemž nejvyšší bod je týl. Hlava od čela k nosu by měla být držena rovně. Tento rámec/tvar nejlépe dovoluje jezdci působit na záď. Tento stupeň napřímení (kdy nejvyšším bodem koně je týl) by měl být od koně žádán pouze po krátký časový úsek a pouze v zádrži nebo shromážděných chodech. Ve vyšším ruchu jezdec musí koni dovolit prodloužit ohnutý krk a lehce tlačit nos koně vpřed."

Kerstin, která je v Německu považována za expertku na stupnici vzdělání, ke svému překladu přidala tuto poznámku:
„Jak vidíte, v této kapitole nikde nenajdete termín 'stupnice vzdělání'. Takže jsem ještě jednou prošla některé mé knihy a našla několik vět o vývoji této stupnice. Jsou v nové knize pro profesionální jezdce, na které jsem pracovala s Hannesem Müllerem. Tuto kapitolu napsal s malou pomocí drezurní rozhodčí Angeliky Frömming:

Cituji:
"První instrukce vojenského ježdění byly vydány v roce 1825, ale známé se staly až jako „Heeresdienstvorschrift 1912" (Předpisy vojenské služby). Tato kniha byla povětšinou psána jezdeckými experty, Redwitzem, Laufferem, Felixem Bürknerem a Hansem von Heydebreck. Jejich názory byly založeny na znalostech ranějších jezdeckých autorit, Ayrera, Seegera a zejména Gustava Steinbrechta, který napsal nadčasové "Gymnasium of the Horse". To bylo přepsáno Hansem v. Heydebreck v letech 1935/36. (První vydání bylo publikováno jeho žákem po jeho smrti v roce 1886. Jmenoval se Paul Plinzner. V tomto prvním vydání bylo několik vět a myšlenek, které musely být opraveny.)

Základ z těchto dřívějších prací byl pak publikován v roce 1954 v prvním vydání „směrnic jezdectví a vozatajství". V tomto díle ještě stupnice vzdělání neměla své jméno a nejzajímavější věcí byl tento seznam výcvikových fází:

  • fáze, kdy si kůň na vše zvyká
  • fáze rozvoje posuvné síly
  • fáze rozvoje nosné síly.

klimkeStupnice vzdělání byla poprvé uveřejněna v osmdesátých letech. K prvním výše zmíněným fázím byl přidán takt a uvolnění, tyto dva body byly rozděleny na začátku devadesátých let. Seznam těchto prvků ukazuje, že 'klasický' neznamená 'starý', ale spíše rozvinutý a harmonický systém. Jsou známé po celém světě a dokonce i pravidla FEI jsou na těchto myšlenkách založena." Ještě jednou díky Kerstin za pomoc.

Takže ta 'věčná a nadčasová' stupnice vzdělání je ve skutečnosti dítě osmdesátých let dvacátého století...

Zesnulý Reiner Klimke, který vyhrál mistrovství světa v drezuře v roce 1974 mi řekl, že když začal závodit v drezuře, tak protože vycházel z výcviku ve všestrannosti, své koně opracovával napřed v dlouhém rámci, než je přivedl do drezurního tvaru. Říkal, že v té době byl jedním z prvních, kdo tuto techniku používal, než se to později stalo standardem. Jak je vidno z fotografie, dr. Klimke a Mehmed vypadají velmi moderně. Obzvlášť pokud je porovnáme s fotografií mistrů světa jen o čtyři roky dříve - Eleny Petuškové a Pepela s hlavou výše a volnější otěží.

Můj pocit je, že ve své touze nalézt nepřerušenou zlatou nit klasické drezurní tradice od starých Řeků až po současnost přehlížíme mnoho důležitých věcí, v nichž se tato tradice změnila a dozrála, a co je nejdůležitější, metody a techniky tréninku se přizpůsobují typu koní, které trénujeme. Možná současný rozruch kolem ježdění „hluboko a kulatě", který začal u Rembrandta a Nicole Uphoff a pokračuje dnešními zuřivými protesty, je pouze indikací, že se objevil nový správný způsob ježdění současných drezurních koní. Pokud dokážeme nahlédnout zpět do původní jezdecké tradice, která se týká všech tréninkových technik i jejich fyzických a psychických důsledků, můžeme být vůči novým technikám otevřenější a méně podléhající předsudkům.

modernePodívejte se například na tuto fotografii: podle mého názoru se na ní neděje nic, proti čemu lze mít námitky. Pozice nosu sice může porušovat estetická nebo ideologická hlediska, ale svaly na krku koně jsou uvolněné, oko je klidné a kůň zjevně není do tohoto rámce nucen násilím.

Myslím, že všichni můžeme uvést mnoho příkladů, kdy byla technika rollkuru použita nepřiměřeně - kůň se bránil přilnutí, jezdec používal příliš silný kontakt, kůň nevypadal klidný. To podle mého názoru není přijatelné - a pro ty, kteří celou tuto rollkurovou debatu vnímají pouze jako intriku Němců, snažících se holandský drezurní tým vyhodit z cesty ke světovému zlatu, bych rád poukázal na to, že na této přijatelné fotografii je jezdec holandského týmu, zatímco jsem viděl mnohokrát německé jezdce (včetně těch z reprezentačního týmu) používat nepřijatelné techniky.

Pointa mé úvahy je ta, že nemůžeme ustanovit geometricky přesná pravidla nebo principy - musíme vycházet z klasické tradice, která spojuje fyzické i mentální schopnosti koně s požadavky tréninku nebo úlohy - a v naší době toto spojení hlídají lidé, sedící v drezurních budkách - rozhodčí.

A proto rozhodčí vždy musejí rozumět koním. Pokud dennodenně pracujete s koňmi, brzy se naučíte rozpoznat, kdy jsou v tenzi - a koně v tenzi jsou ti, kteří se dokáží chovat nepředvídatelně a dokonce vás zranit. Vím, že v naší zemi jsou rozhodčí, kteří rozhodují Grand Prix a přitom nevidí koně od jedné Grand Prix k další. Pokud to vypadá jako kachna, chodí jako kachna, kváká jako kachna, pravděpodobně to bude kachna. Pokud kůň nechce stát, je pokryt potem, je nepravidelný v pohybu, má stažené uši a švihá ocasem, pak pravděpodobně bude v tenzi - a pokud to nevidí rozhodčí na olympijské úrovni, pak tam nemá co dělat. Je mnoho diváků, kteří koním rozumějí a vidí to, co takoví rozhodčí ne.

Pro mě je tohle jádro problému. Zatímco tréninkové techniky založené na velmi promyšlené teorii se velice rozvíjejí, pokusy hodnotit a skórovat drezuru na nějaké objektivní škále je nedávným vynálezem, který častěji selhává než prospívá.

pepelNa každých Olympijských hrách od roku 1912 po současnost vyvolávalo hodnocení drezur ostré polemiky. A bohužel nelze říci, že rozhodování na posledních OH (jsou míněny hry v Athénách - pozn. překl.) by je proslavilo. Zcela naopak, zdá se, že hodnotící kritéria se spíše zhoršila než zlepšila.

Možná by měli rozhodčí projít stejným vývojem jako sport, vedený změnami v chovu drezurních koní - vybíráme rozhodčí z té nejlepší genetické základny, která je k dispozici? Jsou dámy středního věku s dostatečnými příjmy a pohodlným zaměstnáním, které jsou dostatečně diplomatické na to, aby zapisovaly ty 'správné' výsledky, opravdu z toho chovu, který chceme vidět v budkách?

Nebo bychom měli raději financovat rozhodčí, kteří jsou také zkušenými koňáky, aby převzali tuto roli - pokud chceme vidět, jak se rozvíjí klasická tradice i na výsledkových listinách a medailových pozicích i v jedenadvacátém století?

Naši koně se rok od roku zlepšují, jezdecké techniky jsou stále propracovanější, sledování drezurních úloh by mělo být zdrojem vzrůstající radosti - a ono bude, pokud najdeme způsob, jak zajistit, aby ti, kdož dostávají vysoké známky, byli ti, kteří svědomitě přizpůsobují své požadavky schopnostem svých koní.

Věřím, že klasická tradice přežije, ale ne, pokud bude zmrazena jako muzejní exponát - k přežití musí být jako živý organismus, stále ve stavu vývoje. Těším se na vývoj, který zvýší půvab a krásu předvedení. Musíme neustále vystupovat proti technikám, které jsou kruté a omezující. Jinými slovy, jsme znovu na začátku u Xenofóna: „Neboť to, co kůň provádí pod nátlakem, to dělá bez porozumění a není v tom ani žádná krása, asi jako kdyby člověk používal ostruhy a bič na tanečníka."
Amen.


Pozn. překladatelky: Přiznám se, že v některých partiích jsem zvažovala, zda v překladu pokračovat (v původním plánu jsem tento díl ani nechtěla zařadit), protože některé Hectorovy názory (nejen) týkající se ježdění „hluboko a kulatě" nesdílím, ale rozhodla jsem se vás neochudit o jiný pohled na věc tím spíše, že mnohé informace a myšlenky jsou zajímavé. A názor, že ježdění v hyperflexi je logickým pokračováním celé klasické tradice, založené na práci s celým tělem koně a přizpůsobením technik tělesnému typu využívaných koní a že celý problém není hyperflexe sama, nýbrž dovednost ji použít a schopnost odhadnout míru, je momentálně v zahraničí velmi prosazován. Osobně nesouhlasím s autorem, který vnímá klasickou tradici pouze pozitivně a ve stejném duchu vidí pozitiva i v moderním přístupu, stavějícím na hyperflexi. Myslím si, že náhled na koně, který v dané chvíli vypadá podvoleně a „spokojeně", neříká nic o tom, jakým způsobem tohoto cíle bylo dosaženo a že rozpoznání koní, kteří během výcviku prošli nepřiměřenou tvrdostí a jsou v tenzi, také není tak jednoduchý, jak autor předkládá.

Ani v minulosti stále se vyvíjející klasická tradice často nejednala s koňmi v rukavičkách (jak doufám i tento seriál potvrdil) a je příliš zjevné, že jejím cílem je rozvoj jezdeckého umění a fyzických schopností koně (tak trochu bez ohledu na jeho vůli a welfare). Pak je skutečně možno ježdění hluboko a kulatě považovat za logicky další krok ve schopnosti jezdce ovládat koně a přimět jej k vyšším výkonům. Otázkou je, zda cesta vedoucí ke stále vyšším výkonům je směr, hodný druhu, který si říká „homo sapiens", a zda by nebylo vhodné během vývoje přehodnotit i cíl této cesty dříve, než tyto výkony budou koně poškozovat přespříliš. Řešení tohoto problému ani varování před ním ani v klasické tradici nenacházím.


A poprvé zde uvedu dodatek, který považujeme za podstatný, a proto jej od nynějška budeme přidávat ke článkům externích autorů, které vždy nemusejí vyjadřovat názor redakce:
Protože pro kvalitní znalost koní je třeba znát nejrůznější směry a názory (výcvikové, léčebné, chovatelské aj.), redakce Equichannel.cz bude předkládat svým čtenářům různé úhly pohledu na tuto problematiku. Přestože odmítá publikovat vyloženě extrémní či příliš zavádějící informace, ne vždy se zcela ztotožňuje se všemi názory externích autorů, jejichž články zveřejní. Berte prosím proto v úvahu, že příspěvky nemusejí vždy přesně korespondovat s názorem redakce a při hodnocení informací se řiďte citem ke koni i zdravým rozumem a nebojte se studovat další zdroje informací.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. iva.b

    ....k autorovi

    12:03 - 25. 07. 2011

    Já tomu asi nerozumím..., proč se všude píše: hlava mírně před kolmicí nebo na kolmici, týl nejvyšším bodem koně ?! To přeci není jen nějaká definice k ničemu, ale má to přeci praktický smysl, nebo ne? Mě tedy připadá, že zarolovaný kůň na fotce, který připadá autorovi v pohodě a cituji: \"Pozice nosu sice může porušovat estetická nebo ideologická hlediska, ale svaly na krku koně jsou uvolněné, oko je klidné a kůň zjevně není do tohoto rámce nucen násilím. \" tak já si zase myslím, že ten kůň nemůže mít ten správný kontakt, tj. přilnutí nevytváří sám a do toho rámce je prostě napasován svým jezdcem. A je toho víc co autor v komentáři k této fotce přehlédnul, ale to je asi na dlouhé debaty, které se teď stejně všude kolem toho vedou. Mě se líbí fotka Petuškinové, protože z ní mám pocit že ten koník drží tuhle pozici sám na základě dobré rovnováhy, sebenesení atd. Ale nejsem odborník třeba se mýlím. Nic proti novotám, pokud neodporují welferu koní a rollkur mi fakt nepřipadá jako přínos pro koně, možná tak pro jezdce.


  • 2. Katka K.

    Re:

    12:32 - 25. 07. 2011

    Reaguje na 1.

    Ivo, doporučuji přečíst články o rollkuru, které tu byly publikovány - kritika od Theresy Sandin a můj miniseriál, kde jsou uvedeny i "přínosy", tedy proč se používá. Stručně, kůň, který je v tréningu ježděn hodně hluboko, mnohem víc pracuje a když se potom do úlohy vzpřímí, "dostane křídla" a rázem je pro něj vše jednoduché. Zatímco koně ježděni normálně, zpravidla takovou fyzičku ani míru podrobení nemají, takže výkon nepůsobí tak lehce.
    Že tuto pozici kůň nevolí dobrovolně, je myslím jasné, to že na fotce není patrná nepohoda, neříká nic o způsobu, jak se k tomuto cíli dospělo. To jsem psala již v poznámce překladatele.

  • 3. marketa

    Klasicky versus sportovni drezura

    14:14 - 25. 07. 2011

    Našla jsem tři úryvky ze starého dokumentu o drezuře. Myslím, že myšlenky, které jsou tam řečené jsou velmi pravdivé a stojí za posech:

    http://www.youtube.com/watch?v=Epq3Av9TNh8&feature=related

    Zde Bettina Drummond (od dětství trénována Nuno Oliveirou, žije v US) popisuje v čem vidí rozdíl mezi "klasickou" a "soutěžní" drezurou. Rozdíl nevidí jen v technice tréninku, ale především v morálce. Říká: "kromě technických tréninkových rozdílů, je hlavní morální rozdíl – a to ten, že "klasická" drezura klade důraz na používání cviků a trénink koně k nalezení té nejdokonalejší rovnováhy koně, tak aby se stal partnerem při tvorbě uměleckého díla (uměleckého vyjádření). V "soutěžní" drezuře chcete po koni, aby vykonal sérii cviků technicky co nejdokonaleji. Budete za ně známkováni. Kůň musí být "atletický" sportovní partner. Toto jsou základní (výsledné) cíle, kde se klasická a sportovní drezura rozcházejí.

    Když se nad tím člověk zamyslí, jsou to naprosto odlišné myšlenkové přístupy... Proto mi připadá, že diskuze, nad tím, jestli je hyperflexe pokračováním klasických postupů trochu mimo. Pro mě je klasický trénink takový, který techniku podřídí možnostem a charakteru koně a všechny postupy používá ve prospěch koně (jak fyzický, tak psychický).

    P.S. A zde je ještě jedno video ze stejného dokumentu, kde hovoří Robert Hall. Jeho slova jsou mi ještě bližší... Ale to už je trochu mimo téma článku.

    http://www.youtube.com/watch?v=GhxtLJe3id8&feature=related

  • 4. Katka K.

    uryvky

    14:58 - 25. 07. 2011

    Reaguje na 3.

    Díky za odkazy, moc ráda se podívám.
    To je právě otázka k diskuzi a jsem ráda, žes ji otevřela. Právěže to není mimo. To "umělecké vyjádření" neznamená nic jiného, než že kůň musí být perfektní atlet, aby byl této rovnováhy a těchto výkonů schopen. A to jsou zatracené hodiny dřiny, to není AHAefekt ani malování obrazu. A ten samý požadavek má sport. Pokud by byl klasický výcvik takový, který bude skutečně brát v úvahu i psychiku koně, pak ano, je to odlišné. Tím si ale u "klasiků" vůbec nejsem jistá. Když pominu Bauchera, pak i Oliveirova videa ukazují koně v tenzi. Kde je potom ten morální rozdíl?

  • 5. Kallisto

    Překlad

    15:06 - 25. 07. 2011

    Reaguje na 3.

    Moc se omlouvám, ale mohl by někdo anglicky zdatnější buď sem nebo do komentáře k tomu druhému videu dát český překlad? prosim prosim smutně koukam :-)

  • 6. gef

    komentar

    16:03 - 25. 07. 2011

    Reaguje na 5.

    Nic svetoborneho. V podstate rika, ze kone jsou nepravem povazovani za "vypatlana zvirata" :) a ze za veskerou jejich tenzi muze ztuhly, bojacny nebo nastvany jezdec. Ze pokud bude jezdec uvolneny, davat jasne pomucky a bude v pohode, bude kun v pohode a velice ochotne spolupracovat.
    Ja myslim, ze tohle by mel vedet kazdy zacatecnik, nez si poprve sedne na kone.

  • 7. marketa

    Překlad

    19:35 - 25. 07. 2011

    Reaguje na 4.

    Doslovný překlad (výklad je na každém:)
    "Základy drezury jsou mnohem důležitější než piaf a pasáž, protože piaf, pasáž, piruety a všechny tyhle pěkné cviky jsou v podstatě vlastně jen krok, klus a cval. Kůň je úžasné zvíře. A myslím, že mnoho lidí říká, že kně jsou bláznivý nebo hloupí. Moje odpověď na to je, že v každé zemi na světě jsou velké instituce, plné velmi nešťastných lidí, kteří nejsou úplně normální (psychicky). Ale v žádné zemi na světě, o které vím není žádná instituce pro koně, kteří by měli takové problémy. Hodně koní, kteří mají psychické problémy jsou způsobeny jejich jezdci a trenéry. Kůň je velice vnímavý. Když chcete na koně posadit jezdce, který je nervózní, kůň to pozná dávno před tím, než si jezdec sedne do sedla. Takže když jedete drezurní úlohu a jezdec je nervozní, ve stresu a není mentálně uvolněný, jeho pocit se určitě přenese na koně. Jestliže jde jezdec do obdélníku velmi uvolněný, sebejistý a vnímavý a prostě jezdí koně tak, jako doma, kde se naučili úlohu opravdu skvěle, předvedou cviky uvolněně a výsledek jejich projevu je mnohem jemnější a vrušující.Není to jen o jezdci, který koně žádá, aby šel vpravo nebo vlevo a prováděl cviky. Jezdec a kůň jsou jeden tvor a proto je velmi důležité, že jezdcův mentální stav je takový, že umožní koni aby byl uvolněný jak psychicky a návazně fyzicky, že jeho tělo prostě "vpluje" do jednotlivých cviků. Koně jsou velmi různí. Čím více s nimi pracuji, tím více je obdivuji a každý den jsem překvapen jak rychlí (chápající) a vstřícní jsou. A se všemi našimi chybami a zkratkami, je kůň nádherné a odpouštějící zvíře."

  • 8. marketa

    Překlad

    19:36 - 25. 07. 2011

    Omlouvám se za hrubky a překlepy ...
    blázniví.. atd
    :)

  • 9. marketa

    Umělecké vyjádření

    19:53 - 25. 07. 2011

    No ono to pprávě není tak jisté – umělecké vyjádření totiž neznamená jen to, že něco vypadá na pohled pěkně... Znamená to, že je vše v harmonii a "umělecký projev" nebo "umělecké dílo" je většinou sdělením umělce. Pokud chci mít jako partnera koně pro umělecké vyjádření, řekněme harmonie, bude to sakra špatné umělecké dílo, pokud ho k tomu budu nutit. I když vezmu za příklad tolikrát zmiňovaný tanec - nemůžete partnerku (a kůň je spíš partnerka, protože ho vedeme my) donutit, aby dělala jen správné kroky, musí mezi vámi být souhra a dokonalá komunikace tělem, tedy harmonie (a když si to oba ještě navíc užíváte, každý to pozná). Když cvičíte a je to jen o atletismu a fyzické zdatnosti, je to asi jako párový aerobic. V tom vidím velký rozdíl (samozřejmě to berte jen jako volné přirovnání). Právě že umění má mnohem větší přesah myšlenkový (do estetiky a filozofie) a přiznávám, že je trochu přitažené za vlasy to přirovnávat k jezdectví, ale na druhou stranu proč ne - pokud se bavíme o morálce a podstatě věci. Nechci odkazovat na Oliveiru, vlastně na nikoho konkrétně, protože pro mě jsou tohle věci osobní a v těch by měl člověk mít jasno sám za sebe... Možná jsem ale jen bláhový romantik :)

  • 10. marketa

    Umělecké vyjádření 2

    22:43 - 25. 07. 2011

    Reaguje na 9.

    Ještě bych chtěla předeslat, že tohle je z moji strany opravdu čisté teoretizování... Nevím, jetli se mi za můj jezdecký život podaří dostat k tomu, abych mohla přirovnat svoje jezdectví k umění nebo přemýšlet o uměleckém vyjádření... Protože pro to, aby člověk mohl zprostředkovat cokoli v "uměleckém díle", musí dokonale zvládnout techniku (malíř svou ruku, hudebník svůj nástroj, taněčník svoje tělo, atp.). Takže z mojí strany je to opravdu teorie a názor :)

  • 11. Thalis

    já už to nevydržím, musím říct svůj názor, lidi probuďte se prosím!!!!!!!!!

    00:58 - 26. 07. 2011

    Možná do tohoto nemám co mluvit, ale ráda bych se zastala Káti a tohoto článku. Ted asi ožije již tak několikrát protřepané, že Neumannová je hnusná kráva co roluje, ale přátelé aby kůň používal maximální možnou mírou záda tak opravdu musí být ježdět dolů. Prošlo mi rukou tolik zkažených koní co mají zničená záda právě z neúměrného napřimování, že to raději ani nechci počítat!!! Napřímit koně můžete až tehdy, kdy má na tento úkol sílu a na to nemůže mít kůň sílu, když si nenasvalí záda a záda si nenasvalí z uměle vytvořeného napřímění, ale jedině tak že koně jezdím dolů do kulata tak abych měla v ruce jen příjemný tlak a postupně v průběhu hodiny koně nechávám pomocí přechodů zvedat do úměrného napřímení, které sám nabídne a unese se v něm. Avšak i v napřímení musí být kůň uvolněný v zátylku a někdy tedy nastene chvíle, kdy je nutné odkousnout koně i v napřímení, aby nezatuhl v zátylku, v tu chvíli však přestane být zátylek nejvyšším bodem. Můj Edie je tímto způsobem (dolů do kulata) ježděn již 8 let a již 4 roky podává vyrovnané výkony na úrovni T drezury, je naprosto vyrovnaný a spokojený, může ho jezdit malé dítě a v současné době už pracuje převážně pouze na fyzické kondici a cviky prakticky mimo závodů dělat nemusí, protože je ovládá naprosto automaticky. Jediné co v práci procvičujeme je nosná síla v piruetě, poslušnost v sériích a pasáž a piaf, což velice posiluje zád a zádové svalstvo. Babylon zase podává vyrovnané výkony v 5 ti letých KMK vždy do 3. místa, kvalifikoval se jak do finále KMK tak do finále MS mladých koní ve Verdenu. Proto ptám se já vás co tu pořád všechno co má jen trochu nos za kolmicí (viz. foto v článku) pomlováte, jaké zkušenosti se svými koňmi máte vy. Chtěla bych slyšet konkrétní případ jak se vám podařilo připravit koně do například IMI. Systémem stále napřímeného koně za každé výcvykové situace a v každé situaci pri jízdě na koni... chudáci remonty... to vám tedy povím, přesně takový koně já pak musím napravovat a léčit jim nemocná záda. Takový kůň většinou nepřijímá vůbec udidlo, jak já říkám, nosí si udidlo jak prase kost, neumí se vůbec vytáhnout a ohnout dolů dopředu atd.... na hodně dlouho. Měla bych skoro chut uspořádat nějaký seminář, bojím se však, že by to asi zkončilo nějakou hromadnou rvačkou :o). Na nic na světě neexistuje recept a rozhodně na nic na světě nesmí být extrémní názor a nelíbí se mi když někdo něco radikálně odmítá a odsuzuje, když to nezkusí. Můj názor je, že citlivou ruku, která dokáže odkousnou udidlo v koňské hubě, nedokáže každý, je to o citu a na tento cit je třeba mít "dar". Jezdím koně za kolmici, dokulata dolů a díky tomu mají svaly na prdely a svaly na zádech a jsou uvolnění a zohýbaní, to je má zkušenost a stojím si za ní!!!! V životě už jsem odjezdila asi cca 100 koní a na všechny my toto fungovalo. Dokážu jezdit kulatého koně a při tom nemít v ruce víc než je mi samotné příjemné a vzhledem k mé fyzické zdatnosti opravdu moc neurvu a ani mi to není příjemné. Zdraví Adéla Neumannová a Edie 1.

  • 12. Thalis

    PS

    01:14 - 26. 07. 2011

    díky že tu také jsou tací jako Markéta... plně s tebou souhlasím :o)

  • 13. Sovicka

    za kolmicí versus rolování

    09:25 - 26. 07. 2011

    Osobně mě už nebaví diskuze o tom, že jakmile je někdo náhodou přistižen, že má koně za kolmicí, hned je obviněm z toho, že koně roluje. I "klasickým" trenérům se kůň za kolmici dostane (taky jsou za to málem přibíjeni na kříž), na kolmici připadně lehce před kolmicí je ideální stav a žádný kůň takovýto rámec neudrží permanetně. Navíc nejvíc na poplach v těchto situacích bijí na poplach především rádoby odborníci, kteří nejsou svého koně svého koně schopní dostat na přilnutí, ale zato teorii mají zmáknutou do mrtě. A jsou v tom našem malém českém rybníčku i tací, kteří "údajně" kráčejí ve šlépějích klasiky a touží po lehkosti v ježdění a výsledkem je jen kůň s ohnutým krkem, avšak se hřbetem prohnutým a táhnoucí záď za sebou a ještě tomu učí ostatní.
    Na druhou stranu kůň na fotografii, mně za kolmicí přijde už dost a vzhledem k tomu, že můj koník má sklony také chodit za kolmicí (přiznávám, že mám na tom svůj díl viny), vím že v takové pozici se kůň už zdaleka nenese tak od zadu jak by měl. Myslím, že je důležité, než se zaměřovat jen na to zda se komu dostal či nedostal kůň za kolmici, více se soustředit na to zda má kůň korektní základ a pracuje přes hřbet či ne. Navíc je také rozdíl mezi tím, jak kůň chodí doma a jak na závodech, vzrušivější nervoznější kůň určitě na závodech, nebude chodit v tak pěkném uvolněném rámci jako doma, naopak lenocha může závodní prostředí příjemně nabudit.

  • 14. Bóža

    Pro Adélu

    10:31 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 11.

    Ahoj Adélo (snad nebude vadit, že ti tykám??),
    myslím, že část základní myšlenky, kterou jsi vyslovila je naprosto správná a to, že kůň se musí nejprve jezdit v natažení dolů, aby si vytvořil dostatečně silné osvalení pro nesení jezdce a postupné budoucí sebenesení více na zádi s vyšším vzpřímením vpředu . Jenže už nemohu souhlasit s tím, že by se musel jezdit za kolmicí. Vždyť natažení dolů a dopředu napíná zádové svaly a tím vytáhne záda nahoru přesně tak jak je potřeba, pro získání osvalení a tím i dovolí naklonění pánve tak, aby mohly zadní nohy došlapovat více pod koně. Když je kůň ježděn s hlavou a za kolmicí a ještě tomu v pozici dolů musí se automaticky stát to, že jeho zadní nohy nemohou došlapovat tolik pod koně, protože zadek je odlehčen a zádové svaly přetažené natolik, že neumožňují naklonění pánve vpřed a naopak předek je výrazně přetížen. Když jezdím na koni, cítím, že když jde kůň za kolmici (stává se mi to, ale není to pozice, kterou bych po koni požadovala a také se jí hned snažím opravit pobídkou a nabídnutím ruky dopředu bez ztráty kontaktu) najednou není kůň natažený od zadu dopředu, tak abych mohla jeho nohy požádat o větší podšlap. Je to spíše pocitové než něco co dokážu dost dobře popsat. Možná, že Markéta najde vhodná slova pro popis a vysvětlení. Já mám naprosto jasno, že záměrné ježdění koně za kolmicí není nutné ba koni nijak nepomáhá v tom, aby více angažoval svou záď a více se podšlapoval. Své přesvědčení a tvrzení ti nemohu dokázat na svém koni vzdělaném do "T" ba ani do „Z“ a tudíž pro tebe asi nejsem adekvátním oponentem ježdění za kolmicí, ale ve světe existuje mnoho jezdců na úrovni Grand Prix, kteří by své tvrzení mohli podložit a veřejně vyjadřují svůj nesouhlas s ježděním za kolmicí a já se k nim pouze přidávám.
    V žádném případě to není útok na tvou osobu, ale pouze vyjádření jiného názoru. Vážím si toho, že jsi svůj názor veřejně prezentovala. Ba naopak se spoustou věcí co jsi napsala, souhlasím. Na koni jezdíš s citem což je věc, která není na obdélnících standardně k vidění.

    Eva Hlaváčková

  • 15. Bóža

    Pro Sovičku

    10:38 - 26. 07. 2011

    To není o tom kdo a kdy byl náhodou přistižen s koněm za kolmicí, ale o tom záměrně koně takto jezdit k čemuž se Adéla otevřeně hlásí.

  • 16. Sovicka

    Pro Bóžu

    11:38 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 15.

    Já ale psala obecně, nereagovala jsem konkrétně na Adélin příspěvek:-)

  • 17. Bóža

    Pro Sovičku

    12:25 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 16.

    Jj chápu. Jen tvůj příspěvek byl pod Adéliným příspěvkem, tak jsem chtěla upřesnit, že nesouhlasím pouze s tím záměrně takto koně jezdit, což je naprosto odlišná věc oproti tomu, když se tato pozice při ježdění vyskytne bez předchozího záměru.

  • 18. Katka K.

    Pro Evu a Sovičku

    13:18 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 17.

    A holky, stav, kdy je kůň za kolmicí proto, že má tuhou spodní část krku a aby nemusel mít pravidelně ohnutý celý krk, raději ve vazu zaklapne moc, je který případ? Záměrem jezdce není mít koně za kolmicí, ale prodloužení otěže není cesta - napadlo mě to v souvislosti s lonžováním klasického trenéra Kottase a kritikou toho černého hřebce na semináři v Kladrubech, to je totiž ten případ.

  • 19. marketa

    Poloha hlavy a krku

    14:43 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 18.

    Jen bych chtěla říct, že poloha hlavy a krku není samostatným cílem, ale důsledkem. Pokud má kůň tuhou spodní část krku, není to většinou proto, že by prostě ze své vůle nechtěl vyklenout krk, ale protože tím většinou něco kompenzuje. Proto mě zaráží, že všichni pořád řeší, kam umístit hlavu koně. Pokud je kůň uvolněný v těle a prostupný - tzn. že energie vytvořena vzadu může projít jeho celým tělem až do huby a poté otěže (a následně do ruky jezdce nebo vyvazovací otěže) se celý energetický kruh uzavře (ruka je a vždy bude na posledním místě, je to jen filtr, rukou samotnou ničeho nedosáhleme). Zásadní je v tu chvíli délka otěže / vyvazováků. Musí být přiměřená stupni výctviku a rovnováze koně. Pokud tenhle kruh (cirkulace energie) není narušen ztuhlostí, kůň změkne ve vazu a přijde na udidlo a vyklene se (a stále může používat svůj krk pro balancování se). Pokud tam je ale nějaký blok (nedostatek energie zezadu, jezdec, který překáží a omezuje, krátké otěže, které koni neúměrně zkrátí krk, bolestivé svaly, ztuhlost) projeví se to na pozici hlavy a krku. Proto bysme měli hledat příčinu a odstranit ji, ne manipulovat hlavu do správné pozice, protože tím jen zakrýváme důsledek, ale neopravíme příčinu. Pokud to uděláme, dříve nebo později se to na koni projeví jinde. Tohle funguje i ve velmi malém množství, takže to třeba člověk zjistí až za delší dobu. To ale nemění nic na tom, že musíme vždy hledat příčinu a odstranit ji. Každý kůň řeší a kompenzuje problémy jinak, ale neznamená to, že pokud kůň uhýbá před udidlem, tak jednoduše zkrátíme otěže a necháme ho tam. Musímě vždy najít způsob, jak pracovat s jeho rovnováhou a s jeho celým tělem, protože on ho musí používat, bez toho to jednodušše nejde. Takže jde o to najít způsob, jak ho naučit se zvednout a hledat udidlo.

  • 20. Bóža

    Pro Katku

    21:09 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 18.

    Katko, i takového koně bych začala nejprve jezdit dopředu a dolů, tak aby se od zadních nohou vytáhl přes hřbet do kontaktu a pohyboval se uvolněně a byl prostupný. Pak bych teprve začala pomalu vzpřimovat a kulatit, ale jen tolik, aby nikde neztuhl a kráčel stejně jako při vytažení dopředu a dolů. Pokud by začal v některé části krku tuhnout opět bych jen nabídla delší rámec a čekala až se do něj natáhne. Máš na mysli nějakou takovou pozici krku? http://boza2.rajce.idnes.cz/Foto#Donda_v_Nemecku.jpg

  • 21. Katka K.

    Re:

    21:23 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 20.

    Evo, ne zcela, tohle je už moc nahoře, navíc se jednalo o lonžování a koně, který neměl problém se natahovat, nýbrž zkracovat. Ale to asi netřeba víc rozebírat, jen mě to zajímalo.

  • 22. Sovicka

    Pro Katku

    21:35 - 26. 07. 2011

    No já situaci, kdy se mně zalomí v týlu a ztuhne vespod (alespoň při ježdění když například potkáme bubáka) řeším tak, že vnitřní ruku otevřu směrem dovnitř kruhu, počkám na odžvýknutí a pak okamžitě ruku nabídnu a to už se do ní koník natáhne. Případně udělám vnitřní rukou zádrž směrem nahoru, ale to spíš u koníka, který má tendence jít krkem níž a padat na předek místo, aby zůstal aktivní odzadu. O tom, že ruka nepracuje samostatně se snad rozepisovat nemusím:-)

  • 23. Bóža

    Pro Katku

    23:44 - 26. 07. 2011

    Reaguje na 21.

    Netuším o jakého koně se jednalo, ale já na lonži s vyvázáním nepracuji, protože problémy se ztuhlostí se mi nohem lépe odstraňují pod sedlem a lonžování je jen doplňkem.

  • 24. Katka K.

    Bože

    11:07 - 27. 07. 2011

    Zkusím dohledat a kdyžtak pošlu foto na mail.

  • 25. EvaKrajinová

    ??!

    06:07 - 01. 08. 2011

    Dočetla jsem jen k první fotografii, dál už jsem nemohla, protože bych se zase rozčílila, ale už u komentáře k první fotce se musím ptát: ,,Co to sakra je?!" Na fotce zarolovaný kůň a no je to v pořádku? Na této momentce se sice možná nebrání, ale dala bych cokoli za to, že na další sérii snímků, kdyby fotograf pokračoval ve focení, by si otevřel hubu, snažil se položit se do páky nebo něco podobného... Ne, tohle je odporný a argumenty že je rollkur "přirozeným vyplynutím ze starých principů", tak to neberu!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: