Jezdectví a rovnováha 1: Těžiště

24. 09. 2008 15:15

Autor: Dominika Švehlová Rubrika: Drezurní ježdění Zdroj: H. Clayton: Balance Basics, časopis USDF Connection Počet přečtení: 9067 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Představuji vám první ze tří článků autorky Hilary M. Clayton, BVMS, PhD, MRCVS, které napsala pro časopis USDF Connection a jsou vlastně převyprávěním kapitoly o rovnováze z její knihy The Dynamic Horse. Snaží se jezdcům a laické veřejnosti vysvětlit rovnováhu a rovnovážný stav drezurního koně. Nejdříve se podíváme na těžiště a jeho vztah k rovnováze. Řekneme si, jak se zjišťuje poloha těžiště nějakého předmětu, kde se nachází těžiště jezdce a koně a seznámíme se s několika faktory, které ovlivní jeho pozici.

Co je to vlastně rovnováha

Rovnováha je v drezurním výcviku důležitým tématem, ale pořád okolo ní panuje mnoho nedorozumění. Zapřemýšlejte na chvíli o tom, jak vy sami chápete pojem rovnováha a jak byste ho definovali.

V mnoha jezdeckých příručkách popisují autoři různé cviky na zlepšení rovnováhy koně bez toho, že by ji definovali. Naopak, podíváte-li se do slovníku, najdete hodně definicí rovnováhy. Jezdectví nejbližší bude asi ta, která říká, že je to „dostat něco do rovnovážného stavu nebo pozice“. A rovnovážný stav má přesnou biomechanickou definici. Je-li někdo v rovnovážném stavu, znamená to, že síly působící na jeho tělo jsou rovnoměrně rozložené. A může být v rovnovážném stavu, i když je v klidu (statická rovnováha), i když se pohybuje (dynamická rovnováha).

Vliv gravitace

Gravitační zákon nám říká, že jednotlivé předměty mají tendenci se navzájem přitahovat, přičemž větší těleso působí větší přitažlivou silou. Většina předmětů kolem nás není natolik velkých, aby působila na jiné předměty dostatečně velkou přitažlivou silou; a jednou výjimkou: Země. Přitažlivá síla Země je známá jako gravitace, gravitační síla. Každý objekt na povrchu Země nebo v atmosféře je tažen dolů ke středu Země gravitační silou. Hmotnost předmětů je výsledkem působení gravitace na hmotu předmětu. Zemská gravitace nám brání ulétnout do vesmíru; díky ní naše těla vždy dopadnou na zem poté, co byla vyhozena z koňského sedla.

Působení gravitace se zmenšuje s tím, jak se od středu Země vzdalujeme. Zeměkoule není perfektně kulatá: je zploštělá na pólech a širší na rovníku. Proto je na rovníku gravitace trochu menší než na pólech. Následkem toho kůň, který v Nairobi v Keni váží 6 000 newtonů, bude v Helsinkách vážit 6 027 newtonů, protože jsou blíže pólu. (Newton je jednotka, v níž se měří síla.) Pokud se sportovní akce odehrávají blízko rovníku nebo ve velkých nadmořských výškách, zmenšuje se působení gravitace, takže sportovci vynakládají menší úsilí, aby překonali gravitaci, například při skákání do výšky. Kosmonauti létají tak vysoko, že na ně gravitace skoro nepůsobí, proto se mohou vznášet v prostoru kabiny. Zažívají však i negativní účinky nedostatku gravitace, například snížení hustoty kostní tkáně. Gravitace je tedy prospěšná pro posilování pohybového aparátu koně. Během práce, kde kůň nosí nějaké hmotnostní zatížení, působí gravitační síla na jeho končetiny a stimuluje v nich adaptační změny. Posiluje kosti, svaly, šlachy i vazy.

Vraťme se však k vlivu gravitace na rovnováhu koně. Vycházíme z toho , že působí na tělo skrze bod, který nazýváme těžiště.

Těžiště

Je to bod, kde se soustřeďuje masa těla a okolo kterého je hmotnost rovnoměrně rozdělená do všech stran.
Jinými slovy: hmotnost těla je rovnoměrně rozdělená do navzájem opačných stran okolo těžiště. Proto bude předmět (či tělo) v rovnovážném stavu, pokud ho bude podepírat bod nacházející se kolmo pod těžištěm nebo pokud bude viset v bodě nacházejícím se kolmo nad těžištěm. Z toho vycházejí i dvě metody zjišťování těžiště nějakého předmětu:
 
1. Při první se zkoumaný předmět staví na hranu. Když se najde rovnovážná pozice (předmět nespadne), těžiště leží někde kolmo nad hranou. Můžete například najít těžiště jezdeckého bičíku tím, že ho necháte balancovat na hraně svého prstu. Až ho položíte na hranu prstu někde blízko rukojeti, bude bičík v rovnovážném stavu, takže na obou jeho koncích po obou stranách vašeho prstu bude stejně rozložená jeho hmotnost. Když pak při ježdění budete bičík držet právě v místě jeho těžiště, bude ve vaší ruce vyvážený. Rukojeť bičíku je opatřená závažím: to posunuje jeho těžiště blíže k jednomu konci a díky tomu se bičík drží pohodlněji a snáze se používá.

2. Druhá metoda zjištění těžiště předmětu spočívá v tom, že se předmět zavěsí a nechá se volně houpat. Když se houpání zastaví, nachází se těžiště kolmo pod místem, z něhož předmět visí. Pokud pověsíte jezdeckou přilbu na háček, bude se houpat dopředu a dozadu až se uklidní a její těžiště bude někde na kolmici pod háčkem. Pokud ji pak pověsíte i v jiném místě a počkáte, až se houpání uklidní, opět bude těžiště kolmo pod háčkem. Pokud si na přilbu tyto dvě kolmice vyznačíte, těžiště se bude nacházet v jejich průsečíku – bude to někde v dutině přilby. Bude ležet mimo materiál přilby, tedy v prostoru, který přilba obklopuje. Dalším příkladem, kdy je těžiště mimo vlastní materiál předmětu, je podkova či jezdecké bota.


Obr. 1: Určování těžiště jezdecké přilby věšením na hák, těžiště se nachází někde na šedé přímce.

Umístění těžiště v těle není neměnné. Pokud se změní rozložení hmotnosti těla, těžiště se trochu posune jiným směrem. Jako příklad si uveďme kus železa, z něhož se vyrobí podkova. Původní rovná pásovina má těžiště uprostřed své délky. Pokud však z ní podkovář vyrobí podkovu, těžiště leží skoro uprostřed prostoru obklopeného obloukem podkovy. Podobně se těžiště u koně mírně mění podle toho, jak kůň pohne hlavou, krkem a končetinami.

Samozřejmě stavění celého koně na hranu nebo věšení na hák je prakticky nemožné. Proto vědci vymysleli metodu, s níž tělo koně imaginárně rozdělí na jednotlivé segmenty; těžiště každého segmentu matematicky vypočítají a potom je zkombinují a z toho vypočítají těžiště celého koně. Kůň se obvykle rozdělí na tyto segmenty:
hlava,
krk,
trup,
lopatky,
paže,
předloktí,
záď,
stehna,
lýtka,
holeň,
spěnka a
kopyto.

Abychom mohli použít segmentální metodu, musíme znát umístění těžiště každého segmentu, hmotnost segmentu jako procento celkové hmotnosti koně. Tuto informaci získali odborníci analýzou kadáverů koní. Kadávery se zváží, potom se rozdělí na výše uvedené segmenty. Každý segment se zváží a jeho hmotnost se vyjádří jako procento celkové hmotnosti kadáveru. Těžiště segmentu se zjistí jednou z výše uvedených metod (stavění na hranu nebo věšení na hák). Lokalizace těžiště každého segmentu se potom popíše ve vztahu k viditelným kostěným výčnělkům na těle, které lze snadno najít i na živém koni a během analýzy jeho pohybu je lze viditelně označit markery (značkami). Například těžiště segmentu holeně leží přesně na polovině  spojnice vnitřního zápěstního kloubu a spěnkového kloubu (obr. 2). Během analýzy pohybu se na kůži koně nad určené kostěné výčnělky připevní reflexní markery. Pro dvoudimenzní (dvourozměrnou) analýzu pohybu se používá standardně sada markerů umístěných tak, jak to ukazuje obr. 3. Markery se během pohybu koně snímají na video. Pomoci jejich pozice se určí poloha a směr každého segmentu a vypočte se přesné umístění jeho těžiště. Když už je známá pozice těžišť i hmotnostní procento jednotlivých segmentů, vypočte se těžiště celého těla. K celé této proceduře už existuje speciální hordware i software, který sám vypočítá pozici těžiště koně podle umístění markerů v jakékoli fázi jeho pohybu.


Obr. 2: Těžiště segmentu holeně (červená tečka) se nachází uprostřed spojnice vnitřního záprstního kloubu (C) a spěnkového kloubu (F).


Obr. 3: Segmentální metoda lokalizace těžiště koně. Během pohybu se markery (kolečka) připevněné na kůži koně snímají na video, aby se určila pozice a orientace segmentů těla (čáry). Pozice celkového těžiště se vypočítá sumací jednotlivých těžišť.

Těžiště koně

Když kůň stojí, jeho těžiště se nachází těsně pod linií spojující tuberculum major humeru (hmatatelný výběžek na pažní kosti u ramenního kloubu) a sedací hrbol, přibližně na úrovni 14. žebra (obr. 4). Jak vidíte, těžiště koně se nachází blízko místa, kde leží sedlo.


Obr. 4: Těžiště koně (červená tečka) se nachází těsně pod linií spojující rameno (S) a sedací hrbol (B), a je asi na úrovni 14. žebra.

Přesná lokalizace těžiště koně se mírně mění podle orientace různých segmentů těla. Hlava a krk na ni mají poměrně velký vliv, protože jsou mohutné. Hlava představuje asi 4 % tělesné hmotnosti a krk asi 6 %. Když kůň stojí s hlavou a krkem v neutrální pozici, jeho těžiště je blíže k předním nohám než k zadním. Následkem toho nesou přední nohy 58 % tělesné hmotnosti a zadní 42 %. Když kůň natáhne krk a hlavu dopředu, jeho přední nohy nesou až 60 % hmotnosti. Když stáhne krk dozadu, těžiště se posune dozadu, takže jeho přední nohy nesou pouze 56 % tělesné hmotnosti. Pokud zvedne hlavu, aniž by se její těžiště posunulo dopředu nebo dozadu, posune se celkové těžiště koně nahoru, avšak rozložení hmotnosti mezi předníma a zadníma nohama se nezmění.

Protože hlava a krk představují 10 % tělesné hmotnosti, těžiště celého těla se posune o 1/10 toho, o co se posune těžiště hlavy a krku. Například když kůň natáhne hlavu a krk tak, že se jejich těžiště pohne dopředu o 10 cm, těžiště celého těla se pohne dopředu o 1 cm. Proto jsou změny pozice hlavy a krku koně během pohybu spojené jen s relativně malými změnami pohybu těžiště celého koně a s velmi malými změnami rozložení hmotnosti mezi předníma a zadníma nohama.


Obr. 5: Vliv pozice hlavy a krku na pozici těžiště koně. Černá tečka: těžiště při normální poloze hlavy a krku (viz obr. 4). Červená tečka vlevo: těžiště při natažené hlavě a krku; vpravo: těžiště při krku staženém dozadu.

Jsou tu ale i dynamické pohyby krku, které vyvolávají větší posun rozložení hmotnosti těla, protože představují otáčivou sílu okolo báze krku. Touto silou hlava a krk působí dynamicky na trup. Tak je například rytmické zvedání a snižování hlavu a krku u kulhajícího koně spojené s mnohem většími změnami v rozložení hmotnosti mezi předníma a zadníma nohama, než jednoduché fixování hlavy a krku ve zvednuté pozici. Proto je kývnutí hlavou účinným prostředkem pro odlehčení bolavé končetiny. Dokonce i zdravý kůň může použít vertikální oscilace (= kývání noharu a dolů) hlavy a krku k tomu, aby měnil rozložení hmotnosti nebo si pomohl při provádění určitých cviků, v nichž se „neunese“; dochází k tomu především ve cvalu. Příkladem budiž kůň, který se sám neunese „z kohoutku vzhůru“ a pomáhá si kýváním hlavy a krku nahoru a dolů, aby vůbec dokázal zvednout předek u takových cviků, jako je cvalová pirueta.

Těžiště jezdce

Pozici těžiště jezdce lze vypočítat stejnou segmentální metodou jako u koně. Těžiště stojící osoby se nachází asi v 55 % výšky člověka, což je rovina protínající jeho kyčle. Přesná lokalizace se mění podle proporcí těla a u žen je obvykle níž než u mužů. Pokud člověk zvedne ruce, posune se jeho těžiště nahoru. Pokud jednu paži upaží, těžiště se pohne na tuto stranu. Pokud se člověk předkloní, jeho těžiště se dostane mimo jeho tělo do prostoru mezi předkloněný trup a stehna. Drezurní jezdec během ježdění neustále přizpůsobuje svůj sed koni. Tyto drobné změny držení těla mírně ovlivní umístění jeho těžiště a lze je detekovat například tlakovou podložkou vloženou mezi sedlo a hřbet koně. Koně jsou natolik vnímaví, aby cítili a reagovali na tyto malé pohyby jezdcova těžiště.


Obr. 6: Lokalizace těžiště (červená tečka) člověka stojícího s pažemi v různých pozicích.

Různé jezdecké disciplíny jsou spojené s různým jezdeckým stylem. Poloha segmentů těla a zaúhlení kloubů drezurního jezdce je velmi odlišná od dostihového jezdce, avšak oba dva zaujímají na koni bezpečnou a stabilní pozici, kdy je jejich těžiště nad základnou (čili částmi těla, které ho podepírají) (obr. 7). Většina hmotnosti drezurního jezdce je podepřena sedem, kterému pomáhají stehna a třmeny. Většina hmotnosti dostihového jezdce je podporována třmeny, pomáhají jim stehna a někdy i ruce a můstek z otěží. V obou případech je těžiště jezdce co nejblíže těžišti koně. A o tom se budeme bavit v příštím článku.


Obr. 7: Těžiště (červená tečka) drezurního (vlevo) a dostihového jezdce (vpravo).

Hilary M. Clayton, BVMS, PhD, MRCVS
Ilustrace Susan Harris (z knihy The Dynamic Horse)
Překlad s povolením autorky i Drezurní federace USA. (Translation used by permission of the author and of the United States Dressage Federation, www.usdf.org). 

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: