Ještě jednou ranč Miata: aktuality a příběh plnokrevné Lamelky

11. 1. 2015 Petra Štolcová Autor fotek: redakce Equichannelu, Petra Štolcová

Aktualizace: 16.1. 17:00: Zmizelí koně jsou v Rolince // Aktualizace: 15.1. 12:00: Bylo rozhodnuto o odebrání týraných koní na ranči Miata // Opět se vracíme k ranči Miata, jednak s novými fotografiemi a informacemi o aktuálních změnách, a také s příběhem plnokrevné Lamelky a jejích zranění očima Petry Štolcové.

Aktualizace: 16.1. 17:00: Zmizelí koně jsou v Rolince

Již včera, krátce po oznámení, že koně budou odebráni, dva koně z pozemku Ranče Miata zmizeli. Jednalo se o nejstarší prosedlanou klisnu a nejhubenějšího valacha. Dnes jsme se ze stránek Koňského "domova důchodců" Rolinka dozvěděli, že oba koně skončili tam. Zuzana Poláková na svém webu píše: "Poprvé jsme majitelku ranche kontaktovali ohledně inzerátu na prodej ryzáka Rokyho, kdy jsme nabídli že koně vykoupíme a navrhli cenu, tenkrát jsme byli odmítnuti. Po odvysílání první reportáže jsme byli sl. Pokornou kontaktováni zda by jsme byli ochotni valacha Rokyho a kobylu Evelínu odkoupit a převézt. Souhlasili jsme, nechali koním odebrat krve a domluvili dopravu. Po více než týdenní komunikaci bylo vše vyřízeno, koně jsme odkoupili a nechali přivézt."

Ostatní koně by tam podle ní měli být převezeni též, jakmile budou mít výsledky odběrů krve pro transport.

 

Aktualizace: 15.1. 12:00: Bylo rozhodnuto o odebrání týraných koní na ranči Miata

Pracovnice Nadace na ochranu zvířat nám potvrdila, že bylo zahájeno správní řízení a všichni koně z ranče Miata by měli být brzy odebráni: „Správní řízení již začalo, koně mají odebrané krve, aby mohli být převezeni, je potřeba dořešit ještě nějaké formální náležitosti, ale domnívám se, že to nebude dlouho trvat. Záleží také na spolupráci s majitelkou. Samotné nás překvapilo, jak rychle veterinární správa a obecní úřad rozhodli o odebrání, většinou to trvá mnohem déle. Částečně je to díky tomu, že všechna zvířata mají zajištěno ustájení a péči, na kterou organizacím poskytne finanční pomoc Nadace na ochranu zvířat. Soukromým osobám ale bohužel přispět nemůžeme."

Klisny, které jsou na tom lépe, by měly odejít do soukromých rukou, těm ostatním zajistí péči Koňská záchytka Zuzany Kazdové.

 

Nejprve novinky z Vojkovic: Po zásahu veterinární správy mají koně ve výběhu balík sena. Jejich kondice se nezhoršuje. Hannoverská Dona vypadá vysloveně dobře (viz další foto v galerii), ostatní koně hůře, nejhůře stále ryzák a stará kobylka bez zubů (viz foto).

bg

Mají také k dispozici přístřešek se zadní stěnou, která poskytuje alespoň trochu závětří. Nepůsobí příliš bytelně, ale víkendovou fujavici ustál bez problémů.

fw

Kříženka Mája vypadá, že ji hodně bolí nohy.

bed

 

A nyní již vyprávění a podzimní fotografie Petry Štolcové:

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. V září roku 2014 jsem našla inzerát, že ranč Miata v Čakovicích přijímá nové členy na výuku westernového ježdění. Jelikož vždycky bylo mým snem se naučit jezdit v tomto stylu, neváhala jsem a ihned jsem kontaktovala slečnu Pokornou, která byla uvedena jako majitelka. Ta mi ochotně poslala ceník svých služeb a domluvily jsme se na první jízdě. To jsem ještě vůbec netušila,že můj sen se změní ve spoustu starostí.

rytrUž když jsem tento „ranč" hledala, nebylo to snadné, protože to byla jen pronajatá zahrada. Na ní byla hnědá hannoverská klisna Dona a menší žlutá kříženka hucula jménem Mája. Seno neměly, ale byla tam tráva. Mája měla už tehdy špatná kopyta, ale rozhodně vypadala lépe než na aktuálních fotografiích. Proto si myslím, že tvrzení o postupném zkracování je nesmysl. Nevybavuji si, že by ji někdy viděl kovář. První jezdeckou hodinu jsem absolvovala na Doně. Chtěla jsem ale koně menšího a slečna Pokorná slíbila,že přiveze ještě jednoho koně a hříbě. A že ten kůň bude menší. Asi za týden se tak opravdu stalo, hříbě bylo křížencem araba a poníka a s ním přijela Lamelka, hnědá kobylka anglického plnokrevníka, údajně šestnáctiletá. Padla mi do oka na první pohled. Je pravda, že nebyla moc nasvalená, ale to nebylo nic, co by se nedalo časem spravit. Určitě vypadala lépe než nyní.

Okamžitě jsem se rozhodla, že si ji vezmu do částečného pronájmu na dva dny v týdnu. Se slečnou Pokornou jsme se dohodly a ona připravila nájemní smlouvu. V ní bylo jako účel specifikováno rekreační ježdění a hobby závody. Smlouvu jsem přijela podepsat 19. 10. 2014. Po podpisu (!) mi sdělila, že je tu menší problém. Lamelka je zraněná. Paní, která s ní byla na vyjížďce, s ní uklouzla na štěrku. Tento „malý problém"znamenal sedřené zadní nohy v místě spěnkových kloubů, ve kterých už v té době byla velká hnisající ložiska, a sedřené oba boky. Přesto jsem si ji v pronájmu ponechala. Koneckonců kobylka za to nemohla. Viděla ji tehdy veterinářka, která jí dala nějaké léky na utlumení bolesti. Za Lamelkou jsem pravidelně chodila a pečovala o ni. Kromě ran měla i potíže s očima, často jí z nich teklo a měla je zahnisané, omývala jsem je borovou vodou.

bedJejí stav se ale rapidně horšil, kobylka chřadla před očima. Navíc začala kulhat na přední nohu, kde se jí udělal absces. Nohy ji hodně bolely, dost často se stávalo, že si lehla a nechtěla vstát, což nebylo dobré znamení. Kobylku jsem měla v pronájmu s paní Zuzanou, ona ji měla na tři dny v týdnu a v péči o ni jsme se střídaly. Koně byli přitom stále ustájeni na pronajaté zahradě, bez přístřešku, bez možnosti odpočinku v boxu a bez sena. Se Zuzanou jsme tlačili na slečnu Pokornou, aby zavolala veterinářku, ale ta se vymlouvala, že jí nezvedá telefon. Nakonec ji zavolala paní Zuzana.

Převoz do Trnové

Veterinářka přijela a konstatovala, že Lamelka musí okamžitě do boxu, že je na pokraji sil. Už ani nemohla stát na nohou, všechny ji bolely, stále se houpala dopředu a dozadu jako by si chtěla sednout. Nebylo snadné pro ni takhle narychlo najít pozdě večer box, kontaktovali jsme několik stájí, někteří slíbili a vzápětí to odvolali, jiní zase trvali na dlouhodobém ustájení. Nakonec se podařilo zajistit box v Trnové u Jíloviště a kobylku jsme tam 29. 10. 2014 převezli.

Hned druhý den jsem za ní jela, dorazila i veterinářka, která jí dala antibiotika na pět dní. Zároveň se musely z ran strhávat strupy, pod kterými byla hnisavá ložiska. Rány jsme omývali odvarem z řepíku lékařského. Slečna Pokorná nebyla schopná zajistit ani ten řepík. Na kopyto dostala nějakou mast. Paní veterinářka také řekla, že by Lamelka určitě neměla být pořád jen venku, že na to nemá kondici, že by měla mít box a nebo pořádný přístřešek. Jezdila jsem za ní jak to šlo, někdy každý den, někdy obden. O rány jsem se jí starala, vařila řepík a rozmazlovala ji, ovoce a zeleninu jsem jí vozila po kilech. Jezdila za ní i paní Zuzana i slečna Pokorná, ale nevím, jak často. Byla s ní obtížná domluva, protože se stávalo, že mi několik dnů za sebou nebrala telefon. Ve stáji považovali za majitelku Lamelky mě, což mi nebylo úplně příjemné.

S veterinářkou bylo domluvo, že bude kobylka brát pět dnů antibiotika a potom bude kontrola. Slečna Pokorná ji ale už znovu nezavolala. Lamelka byla v Trnové asi tři týdny. Ke konci té doby se už zdála být v lepší pohodě, ožila, měla i jiskru v očích. Chodila jsem s ní na procházky a už chtěla i dovádět, takže bylo znát, že pobyt tam jí prospívá. Byla jsem ráda za ni. Pak si ale slečna Pokorná usmyslela, že ji odveze pryč. Už na jiný pozemek taky v Čakovicích. Bylo mi to líto, ale majitelka byla ona, a tak Lamča 17. 11. z Trnové odcestovala.

Opět Čakovice

gwsTenhle pozemek byl katastrofa, tráva vypasená a nic. Chtěla jsem, aby jim zajistila alespoň seno, slečna Pokorná ale tvrdila, že se bude stěhovat opět na jiný pozemek a že koupí seno až tam. Jenomže odchod na další pozemek se stále oddaloval (strávili takto na tom druhém pozemku v Čakovicích celý měsíc) a koně neměli co jíst. Bylo mi líto i toho hříbátka, když tam okusovalo tu hlínu. Chtěla jsem Lamelce dopřát, a tak jsem jí stále nosila ovoce a zeleninu, ale bylo tam koníků víc a co to je deset kilo? Pro všechny to je nic. Nehledě na to, že Dona, která má dominantní místo ve stádě, ostatní koně odháněla a na mě stále útočila, když viděla, že něco mám v ruce. Ale ona za to, že má hlad, nemohla. Jeden den, když jsem tam přijela, tam byly dva balíky sena, to sem měla radost, že konečněěěěěěě...

A potom to překvapení, když mi paní ze sousedního domu řekla, že večer přijeli nějací cizí lidé a tohle seno dovezli. Při té příležitosti mi hned vmetla do tváře, že koně stále nemají vodu, že už ráno stojí u plotu a čekají, až jim ji ona přes plot nalije. Já jim vodu dávala, ale nebyla jsem tam pořád. Potom druhý den, co se tam objevilo to seno, přišla nějaká slečna asi s manželem a říkali, že okolo jezdí do práce a že se nemohli dívat na to, jak ti koně nemají co jíst, tak přivezli seno. Mluvili i se slečnou Pokornou a nabízeli jí pomoc, ale ona ji nepřijala.

fsI já, když jsem viděla, že už skoro všechno seno snědli, jsem jim ve své staré Corse přivezla plné auto sena. Pán, co mi ho prodal, se mi trochu posmíval, jestli jsem se nezbláznila, celé auto narvat senem, ale já jsem jinou možnost neměla. A tehdy to mezi mnou a slečnou Pokornou začalo opravdu skřípat. Nemohla jsem se dívat, jak tam Lamča ještě zdaleka nevyléčená stojí nebo leží za větru a deště. Stále bez přístřešku, bez deky. Každý den, když jsem od ní odcházela, jsem se modlila, aby nepršelo. Malinko jsme si vyměňovaly názory se slečnou Pokornou, protože se mi nelíbilo, v jakých podmínkách tam ti koně byli, ani bobky třeba nikdo neuklízel, a že jich tam bylo. Ona mě stále chlácholila, že na novém pozemku ve Vojkovicích bude vše lepší. Že hříbě vymění za dva koně a že tady bude i koní víc. Potřebovala ho dát pryč, protože nerespektovalo pásku a utíkalo, jednou uteklo s Májou a našli jsme je cca 500 metrů od pozemku u frekventované silnice v Čakovicích u Globusu. V den, kdy se měli koně stěhovat do Vojkovic, ho skutečně vyměnila, dostala za něj opravdu dva koně, starého vyhublého ryzáka a nejstarší tmavou prosedlanou kobylku bez zubů.

Konečná

fwsMoc jsem si Lamelku oblíbila, ale na druhou stranu jsem stále přemýšlela o tom, co budu dělat, když ty podmínky nebudou na novém pozemku lepší. Nakonec jsem kontaktovala slečnu Pokornou s tím, že vážně uvažuji o zrušení pronájmu, pokud pozemek ve Vojkovicích bude jen louka s ohradníkem. Ujistila mě, že ne, ale nakonec to přesně takhle dopadlo. Slibovala hory doly a skutek utek. Slíbila, že do týdne bude mít Lamelka svůj box a že ji bude každý den jezdit večer zavírat a ráno pouštět, ale realita je úplně jiná. I přesto jsem nečekala, že bude až hororová.

Pronájem jsem s těžkým srdcem zrušila. Žrala mě ta bezmocnost, nemohla jsem dění okolo pozemku ve Vojkovicích nijak ovlivnit, nabídla jsem jí materiál na postavení přístřešku, ale odmítla s tím, že materiál má. Po nějakém čase jsem viděla její inzeráty, že nabízí koně k pronájmu, přitom mi slíbila, že Lamelku vzhledem k jejím zraněním zatím nebude pronajímat. Nedalo mi to, oslovila jsem ji a ona mi řekla, že je po autonehodě a že koně někdo musí jezdit, a víc nekomunikovala.

No a pak jsem se jednou dívala na televizi a vidím reportáž o koních ve Vojkovicích. Myslela jsem, že vylítnu z kůže, ten pocit se nedá popsat, vztek, bezmoc, nemohla jsem tomu uvěřit, protože slečna Pokorná se vždy kasala, jaká je koňařka. Nikdy bych nevěřila, že to nechá tak daleko dojít. Je chyba, že nechce přijmout pomoc, když ji někdo nabízí. Je to velice smutné a pevně věřím, že to úřady dají do pořádku a že koně někde důstojně dožijí, vždyť tohle si nezaslouží.

Podobné články
Austrálie, Kosciuszko National Park

Austrálie se znovu ocitla v popředí celosvětového mediálního zájmu a to v návaznosti na drastická opatření, která souvisejí se snižováním stavu…

24. února 2022 byla zahájena ruská invaze na Ukrajinu. 28. února 2022 byla založena UECF – Charitativní nadace Ukrajinské jezdecké federace, která…