Jen o obyčejných vrabcích

21. 09. 2016 19:00, Aktualizováno 13. 02. 2018 23:30

Obrázky: 14

Autor: Helena Smutná Foto: Denis Matthey, Helena Smutná, Pavel Ondra Rubrika: Ptactvo Počet přečtení: 7240 Počet komentářů: 17 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Vrabčák. Ten nejobyčejnější z obyčejných; malý, nevýrazný, ale „binec to nadělá, a ten kravál, co musíme poslouchat, to je strašný!“

Takové je to někdy nepříliš úhledné stvořeníčko, které vleze do každé škvíry, občas agresivně vyžene jiřičky z jejich pracně slepeného domečku; huláká a všude kadí - a občas se i strefí, kam vážně nechceme.

Tak pozor!

 Za prvé: vrabec vůbec není nehezký. Podívejte se na fotky, pěkně zblízka. Objevíte, že je to ptáček, hýřící všemi možnými odstíny bílé, šedé i hnědé; od světlounké po skoro černou, a celé je to uspořádané do náramně krásného výsledku.
A nejen to.
Za druhé: vrabec není vůbec obyčejný. Je blízkým příbuzným afrických snovačů.
Navíc je tak šikovný, že se dokázal zabydlet prakticky na všech kontinentech s přiměřeným klimatem; dokázal se přizpůsobit všemožným životním podmínkám, ba i tomu, že sám tvoří vítanou kořist pro nepřeberné množství predátorů od slimáků (sic!) a malých savců až po dravé ptáky všeho druhu, všemožné parazity, infekce a nemoci, které dovedou likvidovat celé velké populace.
Tohle všechno dokáže přežít...
Dokonce se stále snaží přežít i ve světě upraveném lidmi, což je teď asi nejtěžší úkol, před který kdy byl jakýkoli druh ptáka postaven.

Vrabci se pravděpodobně rozšířili po euroasijském kontinentu od východu na západ současně s tím, jak se šířilo pěstování obilí. Dost možná je jedním z úplně prvních synantropních (tj. blízkosti lidí žijících) ptačích druhů.
Na americký kontinent a do Austrálie byli dovezeni osadníky z Evropy, kterým se stýskalo po domovině, tedy i vrabčím čiřikání. Něco takového není dobrý nápad nikdy, ale je taky fakt, že zejména Austrálie bojuje s daleko horšími invazivními živočichy; přecejen vrabec má své přirozené nepřátele všude.

Starší literatura (do cca 70. let minulého století) se jen hemží výroky na téma škodlivosti vrabců. Jak ničí zrající pole; jak vytahují osení, prostě jak škodí jak mohou.

 Brehm píše:
...na velkých statcích, špýcharech obilných, na obilných polích a v zahradách může býti velmi škodlivým, ježto jednak drůbeži odnímá zrní, složené obilí plení a znečišťuje, v zahradách konečně pupeny ovocných stromů ukusuje a později i plody ožírá. V zahradách a na vinici nelze ho tedy trpěti. Vlastní škoda, kterou způsobuje, jest ta, že zaplašuje nejužitečnější ptáky, především špačky a sýkory, a že zahání pěvce z takových zahrad, kde se byl usadil." (Vydáno v r. 1928.)

Inu... co dodat. Kdyby si měl dnešní vinař vybrat mezi vrabcem a špačky, patrně by neváhal. I jinak si tentokrát Brehm protiřečí: tak jak je to? Zobe nebo plaší? Vinař by řekl: kdyby špačky plašil, věděl bych to! Ono to i s těmi špačky taky je maličko jinak... ale zpět k vrabcům.

Šla doba a názor o děsivé škodlivosti vrabčího národa se v lidech přenášel historickou pamětí - to přece každý ví, že je to škůdce a basta! Jeden od druhého opisoval (už tehdy!).

A pak se stala hrozná věc.

V roce 1958 se Velký Mao rozhodl, že vyhlásí boj čtyřem morovým škůdcům: komárovi, kryse, mouchám a - vrabcům.

Měl propracovanou propagandu a navíc byli úspěšní lovci odměňováni. Celý národ zabíjel vrabce. V hnízdech mladé, dospělé do sítí... celý rok. Na rozdíl od komárů, krys a much se dostavil úspěch. Vrabec skutečně v Číně téměř vymizel.

Následujících pět let se uvádí jako jeden z nejhorších hladomorů, který kdy lidstvo potkal. Počet obětí není znám, ale uvádí se počet 20-60 milionů. Svůj podíl mělo jistě počasí a snad i jiné okolnosti... ale samotný podíl důsledku nepřítomnosti vrabců na téhle hrůze je střízlivě odhadován na 30 %. Úrodu zničil hmyz a zarostla plevelem.
Dokonce i Velký Mao se pak poněkud zmenšil, škrtl vrabce a nahradil je štěnicemi... aby se mohli vrátit. Fakt je, že vrabec dodnes není v Číně hojným ptákem.
(Zdroj: National-Geographic 24.8.2012, aj.)

Informace z Číny se do Evropy i do tehdejší ČSSR dostávala pomalu a ztuha. Ještě v atlasu ptáků, vydaném u nás v r. 1975 pro potřeby výuky na základních a středních školách, je mimo jiné uvedeno, že vrabec zničí sedmkrát více zrn, než sám spotřebuje.
Až někdy v 80. letech se pomalu, ale jistě i u nás začalo veřejně psát, že to s tou škodlivostí vrabců asi není tak jednoduché.

 Pravda je, že vrabec sezobne všechno. Přednost dává jiné potravě. Zobat víno jsem je nikdy neviděla, ale možné to je. Skoro bych ale řekla, že mají-li dostatek vody, dají vrabci v době zrání hroznů přednost jiné potravě; ano, hmyzí.
Vlastně své mladé, které má několikrát do roka, krmí hmyzem výhradně. A že ho musí být opravdu hodně! Na zrní je navyká, až jsou skoro dospělí - vzletní. A nejde jen o zrní obilnin; přednost dostávají jemnější semena trav a všemožných plevelů a bobulí keřů.

Čínský masakr se evropských populací vrabců samozřejmě netýkal; vrabec je u nás stálý pták, vzdalující se od místa narození jen málo (ale vrabci, žijící na Sibiři, jsou přísně stěhovaví - což jen dokumentuje jejich obdivuhodnou přizpůsobivost).

Pak se ale něco stalo i zde.

Někdy v osmdesátých letech se - patrně z Francie - podle všeho rozšířila nějaká choroba, která decimovala vrabce po tisících. Tím rychleji, že jde o ptáka v hejnech žijícího. Tuto informaci nemám ověřenou, ale jejímu zdroji důvěřuji.
Dalším faktorem pak byla změna našeho životního stylu. A vrabců začalo ubývat tak rychle, že jejich počty v současnosti nedosahují ani desetiny původního množství (jen odhad, skutečnost je patrně o dost horší).
Ještě donedávna u nás byly hojně k vidění dva druhy vrabců. Vrabec domácí byl typickým obyvatelem měst a větších sídel, vrabec polní (lidově úpolník) pak vesnic, osad a polí. Ve fotogalerii je i třetí zástupce u nás žijící v malém počtu: vrabec pokřovní.

 Oba druhy se na první pohled liší velikostí i zbarvením; vrabec domácí má šedou hlavu a je větší, vrabec polní, o dva cm menší, má na tvářích černou skrvnu (viz foto vpravo). Samičky vrabce domácího jsou takové, nu, neslané nemastné, prostě šedohnědé; samičky vrabce polního od samečků prakticky rozeznat nelze.

Ve městech se ale naprosto změnila situace; hnízdních možností i zdrojů potravy ubylo; zato přibyly polodivoké kočky a kuny. Takže se tento vrabčák, aby přežil, stěhuje pryč. Býval hojnější, než úpolník; dnes je tomu naopak.

V různých oblastech se tento přesun na jiná místa projevuje také různě. Co jsem se ptala spřátelených pozorovatelů, tak v některých místech tvoří vrabci domácí s polními smíšená hejna, v jiných se zase drží odděleně.
Dokonce v areálu jedné spřátelné stáje několik kilometrů od nás, tedy na jižní Moravě, žije stálá populace asi 100 exemplářů vrabce domácího a chová se pozoruhodně: nocuje ve stáji nad koňskými hlavami, v zimě se zahřívá u světel; probírá hnůj a omelky ze sena a uklízí dvůr. Majiteli té stáje rozhodně slouží ke cti, že je má rád, chrání je a pranic mu nevadí, když je to přecejen někdy cháska docela hlučná.
A nezdá se, že by jich tam přibývalo. Úmrtnost je u vrabců velice vysoká; však tvoří oblíbenou kořist - ovšem i predátoři musejí žrát...

K hnízdění využívají vrabci všeho možného, ale to jistě znáte. Okapy, větrací otvory ve střeše, mezery ve zdech. Občas si dokonce vzpomenou na své příbuzné snovače a vyrobí si umné hnízdo na stromě.

 A jak je tomu s tím vytlačováním jiných druhů, jak píše Brehm?
Nu... já nevím. Jak už opakovaně píšu, pečlivý výzkum „obyčejných" druhů je tak trochu zanedbán, minimálně v publikovaných materiálech.
Mohu tedy jen popsat, co vidím na svém krmítku na dvoře, když mrzne: mívám tu dvě hejna pěvců: smíšené hejno sýkorek, brhlíků a další pračí droboty - a hejno úpolníků. Ti když na krmítko přiletí, těsně se semknou jeden k druhému a sýkorky poněkud otráveně posedávají opodál, nebo rychle seberou, co vrabcům upadne na zem.

Když se vrabečci nasytí, odlétnou; pak dosypu a sýkorky se nazobou také.
Tak se mi zdá, že si nijak nezavazí. Ovšem ta vrabčí strategie mi přijde úchvatná; oni neuhnou ani dlaskovi, a ten je dvakrát tak velký!
Prostě v hejnu je síla.
Vrabci domácí mi v zimě na krmítko létají málokdy - před lety tu nebyli; jsou tu v naší vesnici novým druhem. A poslední zimy neměli nouzi nikde, takže zimovali v otevřené krajině.

V hnízdní sezóně tu vidím, že vrabci domácí u nás hnízdí spíš rozvolněně; obsadí budku, schovají hnízdo v přísavníku na zdi domu, v jalovci, obsadí staré hnízdo jiřiček.
Vrabci polní hnízdí spíš v koloniích blízko sebe.
 Ovšem vzhledem k tomu, že vrabci jsou stálými ptáky, jejich chování je nepochybně v různých lokalitách různé; zdá se, že na každém území si vytvoří svou hierarchii, pravidla a zákony soužití, která se učí mláďata od dospělých a přenášejí je pak dál na své potomky.
Opravdu by mne moc zajímalo, co máte odpozorované vy, jak to chodí s vrabci u vás. A kolik jich máte - jestli sledujete přírůstek nebo úbytek jejich počtu.

Ještě jedna věc je na vrabcích zajímavá:
Partnerská věrnost se u ptáků příliš nenosí, různé podoby „zanášení" jsou spíše pravidlem.
Zdá se ale, že vrabci jsou si v páru věrni. I přes to, že žijí v koloniích a hejnech.

A jestli jste si všimli, že třebas ten větší, vrabec domácí, má krásný a výrazný svatební šat - tak s tím se to má takhle:
Vrabec pelichá jednou do roka, na konci léta. Pelichá pomalu, protože si nemůže dovolit přijít o schopnost letu ani na chvilku. Peří na zimu mu naroste nevýrazné, hnědošedé; maskovací. Tedy - konce nových pírek jsou šedohnědé.
V průběhu zimy si pak to peří ošoupe přesně tak, aby na jaře vynikla barva z hloubi: překrásná velká černá brada a hrdlo až k hrudi, bílé znaky a lemy na křídlech, výrazná pastelově modrá čepička. Jak se dá tak výborně načasovat tohle, je záhada.

Ještě se vám zdají obyčejní?

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Eva Holubcová

    vrabečci

    21:43 - 21. 09. 2016

    Vrabečky jsem měla vždycky ráda, jsou to úchvatní tvorečkové a je radost je pozorovat :) díky za článek :)

  • 2. HelaS

    vrabečci

    21:58 - 21. 09. 2016

    Reaguje na 1.

    Díky! Jojo, jsou moc milí.

  • 3. HelaS

    ještě dotaz

    01:01 - 22. 09. 2016

    Reaguje na 1.

    Evi, kolik jich tam u vás máte, v porovnání s dřívějšími lety? A jak se chovají? Mají společná hejna, nebo se drží odděleně?

  • 4. Eva Holubcová

    vrabečci

    10:48 - 22. 09. 2016

    Třeba v Brně jich bylo vždycky hodně a přišlo mi, že s léty jejich počet narůstal, tvořili slušná hejna (v Brně jsem strávila deset let a pořád tam jednou za několik měsíců jezdím). V Praze typické vrabčí lokality nemám, např. v parcích hodně převládají různorodé typy ptáků a velmi tvrdě tu vládnou straky a kavky. Myslím si, že je to asi jeden z důvodů, proč se mi tedy tady nepodařilo v lokalitách, kde bych je čekala, vidět pořádné vrabčí hejno. Spíše když už...

    vídám je všude možně na svých cestách po ČR, vždycky to jsou "hejna", ale teda v Praze... tam fakt jsou tvrdě nedostatkové zboží. Je to škoda, mám je ráda. Ale fakt tu vládnou kavky, straky a holubi.

  • 5. Eva Holubcová

    ale vrabčí hejno

    10:51 - 22. 09. 2016

    ale moc krásný vrabčí hejno jsem třeba vídávala v Lhotě (Dolní Břežany) u koní, to bylo teda opravdu hodně velké :) jenže to bylo u koní.

  • 6. Krovka

    Vrabec a špaček

    12:42 - 22. 09. 2016

    Před budkou, v budce prali se prudce vrabec a špaček. Hleď do minutky, ať letíš z budky, ty vrabče drzý! Nerad se smířil, krk načepýřil, však pryč byl brzy.

    Toť vzpomínka na druhou, třetí třídu, asi ta básnička není celá, ale vzpomněla jsem si na ni okamžitě :-)
    Jedno menší hejno nám v "křákách" (šeříky a různé keře) před domem vegetuje. Je tady 6 domů v řadě, před domy silnice a za ní mez porostlá keři. A ty keře jsou právě plné vrabců. Každý dům má minimálně jednu kočku (my máme 3). A jelikož je populace vrabců pořád odhadem od oka stejná, mám o loveckých schopnostech našich domácích predátorů nevalné mínění :D Naštěstí pro vrabce :).

    Opět hezký a zajímavý článek, díky :)

  • 7. Filip Tesař

    ... a sojky,

    21:03 - 22. 09. 2016

    Reaguje na 4.

    ty by se daly utloukat čepicema ;-)

  • 8. HelaS

    Vrabec a špaček

    22:15 - 22. 09. 2016

    :-) Našla jsem to!

    Vrabec a špaček - František Branislav:

    Před budkou, v budce přeli se prudce
    vrabec a špaček. - Čí je, čí budka?
    Spustil hned zprudka
    náš čimčaráček.
    - Řekl jsem zrána: Špačíčka pána.
    Řekl, a říkám.
    Zlobí se špaček. Tys pěkný ptáček,
    nikam, prý, nikam.Hleď, do minutky
    a´t letíš z budky, ty vrabče drzý! -
    Nerad se smířil, krk načepýřil,
    však pryč byl brzy.

  • 9. HelaS

    a sojky?

    22:16 - 22. 09. 2016

    Reaguje na 7.

    Nu, ono s nimi není tak horké, jak se trvdí - ale fakt je, že jsou chytré jak opice (a možná víc).
    Každopádně za ústup vrabců z měst fakt nemohou...

  • 10. Vilenica

    vrabci

    08:00 - 23. 09. 2016

    U nás (na vesnici) vrabci jsou. Bydlí v opukových zdech a kdejaké skulině, co na domě najdou. Přibývání ani ubývání v průběhu let nepozoruji. Leč teď třeba na podzim s odletem i jiných ptáčků pozoruji, že vrabci "někam" na chvíli zmizí, ale v zimě jich je tu zase spousta. Možná to je jiná skupina? Každopádně boj o krmítko s jinými ptáky nesvádí, spíš se tak hezky dohodnou, čí je zrovna řada.

  • 11. Filip Tesař

    Sojky v Praze, vrabci v Medonosích

    09:23 - 23. 09. 2016

    Reaguje na 9.

    Helo, o údajný spojitosti sojek a vrabců jsi mi řekla až ty teď. Dojíždím do Prahy, projedu ji od Kobylis přes Letnou do Střešovic, sojky jsou všude, kde je trochu trávníku a nějaký hustý vyšší větvoví. Pro mě jsou to zajímavý ptáci a v Praze je pro mě na nich zajímavý, že prakticky nekřičej - co pozoruju, fakt výjimečně a když, tak krátce. Kdežto ty venkovský u nás jo, taková ta klasika - "sojka bonzačka", vytrvalej, dlouhej, opakovanej křik.

    Vrabci u nás doma moc nejsou. Ale možná je to i tím, že po roce 1989 ubylo radikálně osetejch ploch, teprve v posledních letech se to trochu láme, tak případně uvidíme - nepletu se, může to mít spojitost, viď? Ne že je vrabec děsnej škůdce, ale ta jeho synantropie s polema přímo souvisí, nebo ne?

  • 12. rikku

    Vrabci v Jižních Čechách

    12:20 - 23. 09. 2016

    Tak u nás ve vsi (u Veselí nad Lužnicí) vrabců pomalinku přibývá. Dokud jsem bydlela ve vedlejší vsi, kde není ZD, tak tam bylo vrabců velmi málo, skoro vůbec. Ale tady, vzdušnou čarou 1,5 km je vrabců více, i když bych si představovala větší hejna :) Co jsem loni v zimě pozorovala, chodily k nám na krmítko 3 party vrabců (plus jiné druhy) asi po 15 -30 ks . Střídali se během dopoledne a pak navečer. Všichni, zdá se, žijí hned za vsí v remízku mezi poli. Je to dlouhý a široký remízek, který je kousek za ZD. V létě jsou vidět po celé vsi a na polích - v podstatě tam, kde je něco rozsypaného :) V zimě je sleduju hlavně na našem krmítku a když někde traktor utrousí seno nebo slámu. A taky se chodí koupat k nám do louže, to mě baví nejvíc :) V Táboře na nádraží vrabců během posledních tří let, co se tam pohybuji, vrabců také přibylo :) Na sídlištích jich moc nevídám.
    Co se týče všech těch krkavcovitých, tak mě zaujalo, že v ČB a v Táboře jsou jich plné sady a tady na vsi žijí výhradně za vsí na okrajích lesa. A já bych je ták ráda pozorovala v zimě z okna...
    PS: Ještě bych prosila o téma týkající se budek - ať je stihneme včas natlouct a na jaře už je můžou ptáci využít :)

  • 13. sisi58

    Vrabci v Jeseníku

    21:56 - 24. 09. 2016

    Tak u nás vrabců přibývá, pomalu, ale jistě.Tedy těch, co se drží tu v okolí. Teď jich může být tak ke stovce.
    Koukala jsem na ně zrovna tento týden z okna, před domem máme černý bez, na kterém se urodilo hodně plodů. Střídali se tu vrabci s hrdličkami na hostině, jo a kosi také.
    Vrabčáci se objevila tak před 5 léty?
    Předtím nebyli nějakou dobu vůbec.
    Ještě se podívám, který druh to je.
    Jako malá holka jsem je vídala na náměstí v Olomouci spolu s chocholouši. Ty už jsem neviděla ne roky, ale desetiletí :(

  • 14. HelaS

    Pro rikku

    22:52 - 24. 09. 2016

    Reaguje na 12.

    Díky za info!
    Jojo, zdá se, že vrabci mají na každém místě úplně jiné zvyky. To je zajímavá věc :-)
    Kdoví, třeba vznikne nějaká akce typu "zpěv stnada obedného v různých částech republiky" - to bylo, a fakt, čeští strnadi majíá jiný akcent, než moravští, na Vysočině se to míchá :-)
    Budky - no, zatím se mi zdá, že to není na extra téma. Je to trochu jako "mám pole, čím ho osít?" :-) Ale uvidím; třeba vyplodím jakýsi bedekr, jak zúkolovat zahálející chlapy za lezavých podzimních dní... :-)

  • 15. HelaS

    ... pardon

    22:53 - 24. 09. 2016

    ... strnada obecného ;-)

  • 16. HelaS

    pro sisi58

    23:04 - 24. 09. 2016

    Chocholouši byli kdysi skoro na vymření. Taky jich pamatuju jako holka houfy a pak několik desítek let nic.
    Pak si navykli na lidi a trochu se to zlepšilo. Teď, pokud vím, někde jsou a jinde vůbec, hodně jich je třeba v Praze.
    Ony tyhle druhy vyžadují pro přesnější čísla velké množství dobrovolníků, jinak se to zjistit nedá. A v létě už teprv; rozeznat chocholouše od skřivánka může být potíž; jasně, mají jiný tvar chocholky, jiný hlas, jiný pohyb - ale to jsou věci, které musí mít člověk nakoukané, jinak se hlavně na jaře strašně snadno splete.
    I proto je fajn zajít na nějakou akci České společnosti ornitologické; teď budou ty podzimní procházky, na jaře pak Vítání ptačího zpěvu. Tam právě vedoucí té procházky vysvětlí ty rozdíly přímo v terénu, a to je k nezaplacení... každej ptáčkař, každej pozorovatel, prostě všichni se učili a učí od zkušenějších právě takhle; tohle se prostě nedá načíst.
    I když - koupit si atlas Ptáci Evropy, Sev. Ameriky a Blízkého Východu (Svensson a kol., Ševčík 2012 - druhé opravené vydání - to je hodně dobrá věc, protože tam jsou ptáci nejen ve snubním, ale i v zimním šatu, v prvním roce věku, mladí... prostě právě tak, jak je někde venku či na krmítku můžeme vidět. Je to asi nejlepší příručka, co je k mání, a je moc dobře, že u nás taky vyšla.

  • 17. sisi58

    chocholouši

    07:28 - 25. 09. 2016

    Děkuji za obsáhlou odpověď :D

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: