Je váš kůň inteligentní? Dost možná podstatně více, než si myslíte!

22. 07. 2019 06:00, Aktualizováno 25. 07. 2019 17:15

Obrázky: 8

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Etologie koní Počet přečtení: 3896 Počet komentářů: 6 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Nejnovější studie týkající se kognitivních schopností koní a jejich chování přináší zbrusu nový pohled na to, jak inteligentní koně jsou. Zdá se tedy, že v dohledné době budeme muset svůj přístup k nim zásadně přehodnotit!

Inteligence je definována jako dispozice pro myšlení, učení a adaptaci, jejímž projevem je intelektový výkon. Inteligenci zvířat a člověka významně ovlivňuje počet synapsí v mozku a proto byla inteligence s počtem synapsí v mozku dlouhodobě spojována.

Situace se ale v posledních letech komplikuje. Vědci doložili, že určité procesy, například schopnost učit se, které si běžně spojujeme s reakcemi inteligentních bytostí, lze vysledovat i u počítačů a organismů, které nemají centrální nervovou soustavu. Jak na tom tedy jsou v této souvislosti naši čtyřnozí přátelé? Je to skutečně taková bída, jak se tradovalo?   

Ještě před nedávnem vědci zpochybňovali, že by koně a jiní savci měli vyšší kognitivní schopnosti a byli schopni prožívat emoce. Moderní výzkumy ale naznačují, že koňovití mohou ve skutečnosti mít vyšší kognitivní schopnosti, než jaké jsme jim byli ochotni kdy přisuzovat. Výzkumů zabývajících se kognitivními schopnostmi zvířat kvapem přibývá a už dávno se nedotýkají jen lidoopů a psů. Neměli bychom je tedy nechat bez povšimnutí. Takto získané informace nám totiž mohou pomoci koním lépe porozumnět a také je i lépe a efektivněji trénovat.

S měřením inteligence to není tak jednoduché...

Měření inteligence je stejně komplikované jako její samotné definování. Od začátku minulého století se bezpočet vědců snažilo definovat veličinu, za pomoci níž bychom byli schopni určit kvalitu rozumových schopností daného jedince.

A ani dnes se při testování inteligence ve shodě nepoužívá jedna jediná metoda. Analytické složky lidské inteligence jsou měřeny různými testy. Využívá se Wechslerovův test inteligence, Schwartzovy barevné čtverce nebo Stanford - Binet Intelligence Scale...problematiku pak dále komplikují výzkumy moderní psychologie, které se trvají na tom, že je nutné striktně oddělovat inteligenci abstraktní, sociální a emoční a neměli bychom tedy inteligenci "měřit" jen na úrovni obecně kognitivních schopností.

Z těchto údajů vyplývá, že moderní věda nemá ještě zcela jasno, jak relevantně vyhodnocovat fungování lidského mozku a mysli. Naše závěry, týkající se zvířat, tedy logicky stojí na vodě ještě o něco víc...a moderní vědecký výzkum nám ale jasně naznačuje, že zvířata jsou pravděpodobně podstatně "schopnější", než jsme si po celá tisíciletí tak trochu "nuceně" mysleli.

Krátký exkurz do historie

Pohled euroamerické kultury na zvířata byl v rozumových otázkách vždy poměrně nelaskavý. Neochotu postavit zvířata na roveň člověku v naší kultuře pevně ukotlil již příchod křesťanství a Bible. Starý zákon evropské myšlení významně ovlivnil a to na celá dlouhá staletí.

Ani modernější filosofické směry, například racionalismus, pohled na zvířata zásadně nezměnili. Francouzský filozof René Descartes (1596-1650), představitel racionalismu, který významně a dlouhodobě ovlivnil rozvoj a vývoj západní filozofie a psychologie, tvrdil, že zvířata jsou bezduchými stroji, nemajícími žádnou duši. Právě on je ten, kdo zavedl pojem reflex, který jako jediný, dle jeho pojetí, řídí veškeré chování a jednání zvířat.

Pod vlivem Descartova racionalismu později pracoval například i ruský nositel Nobelovy ceny, fyziolog, psycholog a lékař, nám všem dobře známý Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936).

Práce Pavlova z přelomu 19. a 20. století, nebo dále pak práce neobehavioristů z první poloviny dvacátého století, definovala zvířata jako jednotky řízené reflexivními reakcemi (vrozené a podmíněné reflexy) nebo jejich chování vysvětlovala pouze v reakci na pozitivní či negativní posílení. Jedním z těch, který se procesům učení intezivně věnoval byl B. F. Skinner, jež mimo jiné zavedl pojem operativní podmiňování jako druh učení, při kterém se mění pravděpodobnost spontánních aktů chování (operandů) na základě jejich důsledků (odměňování, trestání).

Věda ruku v ruce s náboženstvím skutečně dlouhodobě a významně ovlivnili naše představy o kognitivních schopnostech a emocích zvířat a není tedy divu, že si lidé obecně vzato zvířat neváží tak, jak by zřejmě měli. Kdo totiž zvířatům tyto schopnosti neodepřel, byl obviněn z antropomorfismu a odsouzen, že naivně promítá lidské pocity do prázdné nádoby "hloupého zvířete".

Zvířata a jejich schopnosti

Dnes je již všeobecně přijímáno, že zvířata mají primární emoce, jako jsou smutek, hněv a radost. Věda aktuálně řeší, zda jsou schopna pociťovat i komplikovanější emoce sekundární, které jsou odvozeny z emocí primárních. Sekundární emoce jsou, na rozdíl od emocí primárních, založeny na emoční zkušenosti a patří mezi ně takové emoce jako jsou obdiv, úcta, pohrdání nebo závist.

Pokud by zvířata sekundární emoce schopna prožívat byla, musela by být schopna operovat s vyššími kognitivními schopnostmi, než jaké jsme jim dlouhodbě přisuzovali.

Velmi dlouho jsme jako druh byli také přesvědčeni, že člověk je jediný, kdo je schopen brát v potaz i existenci vědomosti u někoho druhého. Ale i tento názor je ale nyní revidován. Výzkumy se psy, delfíny, koňmi a dalšími druhy zvířat totiž naznačují, že některé druhy zvířat nejen, že reflektují chování jiných ve svém okolí, ale dokáží z těchto pozorování i vyvozovat konkrétní závěry - své komunikační procesy dokáží přizpůsobit tomu, co si myslí, že "ti druzí" ví anebo neví.

A jak to tedy je s koňmi? Zjišťování rozsahu jejich obecných kognitivních schopností se výzkumy intenzivně věnují a jejich výsledky jsou více, než překvapivé!

1... Koně se mohou naučit používat symboly ke sdělování svých preferencí

Mimořádné výsledky přinesl výzkum, jehož závěry byly publikovány v roce 2016. S tímto výzkumen jsme čtenáře již podrobně seznámili v článku :"Dekovat či nedekovat? Zeptejte se svého koně!" , který ale v této souvislosti rozhodně není od věci připomenout.

V rámci této studie rámci vědci vyškolili 23 koní různých plemen tak, aby koně porozumněli symbolům namalovaným na bílých dřevěných deskách. Pracovali se třemi druhy symbolů. Jeden symbol znamenal "nandat deku", druhý "sundat deku" a prázdná bílá deska bez symbolu znamenala "beze změny".

Výzkumníci nejprve naučili koně, aby se desek dotýkali. Následně koně vedli k tomu, aby byli schopni přiřadit symbol ke konkrétní akci, kterou symbol představoval. Tedy sundat deku, nandat deku, žádná změna stavu. V procesu učení bylo důležité zajistit, aby koně byli schopni reagovat nezávisle na poloze a umístění desky se symbolem.

Po ukončení výcviku byli koně za různých klimatických podmínek vyzváni, aby sdělili své preference. Testy se uskutečnily v zimním období (únor až květen) a následně pokračovaly v letním období.

Všech 23 koní (100%) zvládlo rozlišovat a používat symboly a to za pouhé dva týdny! Tedy...koně za tuto dobu dokázali rozlišit tři symboly a prokazatelně pochopit důsledek doteku na konkrétním symbolu. Každý z koní se samozřejmě učil různě rychle, rozdíly ale nebyly významné. Pro vaši představu o jejich konkrétních schopnostech. V první etapě se dvacet z dvacetitří koní (tzn. 87,0%) naučilo dotýkat desky v průběhu prvního dne experimentu. Dva koně (8,7%) potřebovali ke zvládnutí úkolu dva dny. A jen jeden jediný kůň z 23 (4,3%) potřeboval pro splnění první výcvikové fáze tři dny!

Zdá se dokonce, že výcvik by mohl být ukončen dříve, kdyby ho někteří z účastníků experimentu nebojkotovali. :) Například tříletý Blue si velmi užíval celou událost nandavání a sundavání přikrývky a to dokonce natolik, že nějaký čas signalizoval pouze to, že chce změnu. Bylo tedy nutno počkat, než bude schopen pochopit důsledky své volby v závisloti na svém vlastním tepelném komfortu.

Výsledky testování už asi nikoho nepřekvapí...:) Když bylo 22 koní testováno za vysokých venkovních teplot a deset koní z nich bylo zadekováno, všech deset signalizovalo, že si přeje změnu a zbývajících dvanáct signalizovalo "beze změny". Tatáž skupina pak byla opakovaně testována za vytrvale deštivých, větrných nebo velmi chladných dní (teplota 5 - 9°C a méně). Deset koní bylo zadekováno, zbývající nikoli. Dekovaní koně signalizovali, že nechtějí žádnou změnu. Z dvanácti koní, kteří neměli deku, pak deset požadovalo změnu, tedy nandat deku, a zbývající dva si vybrali symbol beze změny. V určitých dnech ale byla okolní teplota devět stupňů. V extrémních povětrnostních podmínkách ( při teplotě -12°C) se i tito dva koně ale symbolu "nandat deku" dotkli.

Skutečnost, že 22 koní z 22 (jeden z koní musel být v průběhu experimentu utracen) opakovaně signalizovalo, že v letních dnech nechce být zadekováno a 20 z 22 signalizovalo, že chtějí být dekováni v extrémně nepříznivých klimatickcý podmínkách jasně dokládá, že koně byli schopni sdělit člověku své preference za pomoci symbolů. A to je zjištění, dle mého názoru, téměř neuvěřitelné!

A další nedávno provedený výzkum přináší další překvapivé informace.

2... Dotyková obrazovka a rozlišovací schopnosti

V této studii z roku 2015 použili japonští vědci LCD monitor s dotykovou obrazovkou k testování schopnosti koní rozlišovat tvary a velikost objektů, což o přítomnosti jistých kognitivních schopností rovněž vypovídá. Systém byl již dříve využit při testování šimpanzů a lidí. Existovala tedy možnost srovnání.

Pony, uvedení do experimentu, se rovněž velmi rychle naučili používat dotykovou obrazovku. Za pomoci ní byli konfrontováni s různými kombinacemi písmen, přičemž X bylo vždy nesprávná volba, a různými tvary různých velikostí. Ve chvíli, kdy kůň přiložil nozdry na správný symbol určité velikosti nebo tvaru (za účelem jeho rozpoznání byl trénován), uslyšel signál a automaticky byla v míse pod obrazovkou umístěna potravní odměna.

Vědci zjistili, že poníci mají větší potíže (než šimpanzi a lidé) při rozpoznávání kruhů různých velikostí, což ale může být způsobeno horšími zrakovými schopnostmi. V jiných aspektech ale dosahovali srovnatelných výsledků jako šimpanzi a lidé. Koně také dokázali stejně dobře rozpoznat rozdíly ve tvaru. I když bylo možné vysledovat, že měli vyšší chybovost při určování uzavřených tvarů, jako jsou čtverce, trojúhelníky a písmena O a D.

V případě zájmu naleznete celou studii zde.

3... Dešifrování emocí

Další velmi zajímavé studie, prokazující nejen překvapivé kognitivní schopnosti koní, ale i jejich schopnost vyvozovat závěry z emociálních výrazů lidských tváří a těla, se uskutečnily na univerzitě v Sussexu v letech 2014 až 2017. I o těchto studiích jsme již informovali ve článku : "Nové možnosti komunikace mezi člověkem a koněm". Ale ani tento výzkum si není od věci připomenout.

Koně byli v rámci tohoto experimentu řízeně konfrontováni s fotografiemi lidských tváří, které vyjadřovaly buď pozitivní, nebo negativní emoce (úsměv & vztek). Následně byli koně reálně konfrontováni s osobami z fotografií. přičemž tyto osoby měli při reálné konfrontaci neutrální výraz.

I krátká konfrontace koní s fotografií člověka vedla k tomu, že koně rozdílně reagovali při reálném setkání s fotografovanými osobami a to přestože setkání koní s objekty na fotografiích proběhlo s časovým odstupem! Koně si tedy "dokáží vzpomenout" na emoční stav člověka, kterého neviděli reálně, nýbrž pouze na fotografii a následně na "získanou informaci" reagovat.

V rámci experimentu koně sledovali vyobrazení lidských tváří s negativními emocemi primárně levým okem, což je jednání, které je spojováno se zpracováváním negativních podmětů a jejich tepová frekvence se zvyšovala, když byli konfrontováni s fotografií obličeje s negativní emocí. Při konfrontaci s fotografií člověka s pozitivním výrazem se naopak významně neměnila.

Z experimentů uskutečněných na univerzitě v Sussexu také vplynulo, že koně jsou schopni velmi dobře vyhodnocovat a dešifrovat submisivní a dominantní postoj těla člověka a následně z této informace vyvozovat důsledky. Z výzkumů vyplynulo, že koně se statisticky rychleji přiblíží k člověku, který má submisivní postoj.

Tyto výsledky zřejmě nejsou pro nás, "antroporfizující hipology", až tak překvapivé, přesto se jedná o důkaz vysokých kognitivních schopností. 

 

 

4... Vysílání signálů - Když mají koně potíže, požádají o pomoc člověka.

Jedna z nejzajímavějších studií posledních let se uskutečnila v roce 2016 na univerzitě v Kobe. Tato studie doložila zajímavou skutečnost, která o jejich kognitivních schopnostech mnohé vypovídá. 

V rámci experimentu koně sledovali, jak experimentátor - neznámá osoba - umisťuje do nádoby mrkev. Nádobu mohl ale otevřít pouze člověk. Jinými slovy - jediný způsob, jak koně mohli získat mrkev, byl ten, že jim ji člověk dá.

V první části experimentu byl ošetřovatel koní svědkem toho, že mrkev byla do nádoby umístěna. V druhé části experimentu při umisťování mrkve do nádoby ošetřovatel nebyl přítomen, ale koně ano. Koně proces uložení mrkve do nádoby viděli, ošetřovatel nikoliv. Koně tedy v této části experimentu "věděli", že ošetřovatel o tom, že v nádobě mrkev je, neví. Reakce koní byly ve všech případech nahrávány a pozorovány.

Výsledky byly překvapivé. V případě, že ošetřovatel neviděl, jak neznámá osoba mrkev byla do nádoby umístila, koně vysílali k ošetřovateli významně více vizuálních a hmatových signálů - dívali se na něj, dotýkali se ho nebo ho lehce postrkovali směrem k nádobě - než když věděli, že ošetřovatel o mrkvi v nádobě ví a umístění mrkve do nádoby viděl.

Toto jednání koní dokazuje, že koně byli schopni odvodit a pochopit stav vědomí ošetřovatele (ošetřovatel o mrkvi v nádobě věděl anebo nevěděl) a v návaznosti na získanou informaci následně logicky vyvíjeli více úsilí, aby ošetřovatele na mrkev v nádobě upozornili a tak ji s jeho pomocí získali.

Výzkum tedy doložil, že koně, v případě, že čelí neřešitelnému problému, jsou schopni používat hmatové a vizuální signály tak, aby upoutali a získali pozornost člověka. Jsou tedy schopni "požádat o pomoc".

Studie rovněž prokázala, že koně jsou schopni uzpůsobit své komunikační chování na základě znalostí lidí o dané situaci. Koně jsou tedy prokazatelně schopni jednat určitým způsobem v závislosti na tom, co si myslí, že ošetřovatel ví anebo neví.

Další informace o tomto výzkumu si můžete přečíst zde.

Závěr

Všechny tyto výzkumy zřetelně naznačují, že koně mají podstatně více schopností, než jsme si kdy mysleli. Víme ale, co přesně se děje v koňské hlavě? To rozhodně ještě ne...Dosavadní uskutečněný výzkum tuto problematiku pouze pootevřel.

Bude muset být provedeno ještě mnoho dalších experimentů, než bude odhaleno, jak komplikované myšlenkové procesy se v hlavách našich koní odehrávají. Již nyní to ale vypadá, že rozdíly mezi námi a koňmi budou zřejmě podstatně menší, než nám generace našich předků předkládala!

 

Použité zdroje:

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Hezké

    13:21 - 24. 07. 2019

    Velmi hezký článek a oceňuju, že jste si dala práci s vyhledáním a přečtením zajímavých článků a jejich zprostředkováním!

    Dovolil bych si malou korekci k teorii mysli (5... Vysílání signálů). Předpokládám, že jde o převyprávění posledního článku v seznamu, nemýlím se, doufám? Zjištění se mohou týkat funkčních podkladů pro teorii mysli, ale o teorii mysli jako takové nevypovídají a ani autoři se o ní v článku nezmiňují. Teorie mysli, stručně řečeno, se týká situací typu "já si myslím, že ty si myslíš, že já si myslím," ale ne "já si myslím, že ty si myslíš."

  • 2. Gabriela Rotová

    Reakce

    13:48 - 24. 07. 2019

    Děkuji za upozornění...máte samozřejmě pravdu...studie prokázala, že když koně čelí neřešitelným problémům, používají vizuální a hmatové signály, aby získali lidskou pozornost a požádali o pomoc. A také naznačuje, že koně mění své komunikační chování na základě znalostí lidí o situaci. Upravím přesné znění textu...náznak rozhodně není důkaz! :)

  • 3. Gabriela Rotová

    Reakce

    13:53 - 24. 07. 2019

    Reaguje na 2.

    A ano, jedná se o převyprávění posledního výzkum...v textu chyběl otazník ve smyslu - vysledujeme přítomnost "teorie mysli"????

  • 4. Filip Tesař

    Je to vlastně opačně

    08:22 - 25. 07. 2019

    Víte, co je na tom vlastně nejzajímavější? Pokud skutečně vysledujeme u koní teorii mysli, bude to v rozsahu, který určitě nebude ani blízko rozsahu běžně laicky předpokládanému. Lidé koním teorii mysli přirozeně připisují – a bývá jim to na škodu. Co jenom ona tady i na jiných fórech často opakovaná věta: „On to na mě zkouší“ („zkouší, co si může dovolit,“ „dělá mi to naschvál,“ „chtěla jsem, aby si uvědomil, co provedl“ atd,. atd. – ač v uvozovkách, přepisuju z hlavy z paměti, nejsou to citace, ale ilustrace, vycházející však z reálných podkladů). Tenhle přístup zcela samozřejmě předpokládá, že kůň má představu o myšlenkových pochodech v lidské mysli. A dokonce, že si je vědom určitých lidských ideových zásad, a s tím také chápe jejich porušování a morální rozměr tohoto porušování. To pak také v lidském uvažování ospravedlňuje trestání. Lidem i koním ve vzájemném vztahu naopak prospívá, pokud si člověk teorii mysli z koňského uvažování odmyslí. I kdyby tam přítomna byla, bude podle mne natolik omezená, že při posuzování koňského chování se dopustíme jen malé odchylky, pokud ji předpokládat nebudeme – v porovnání s obrovským zkreslením, když předpokládáme, že zásadně utváří koňské myšlení.

  • 5. Gabriela Rotová

    Re

    09:45 - 26. 07. 2019

    Reaguje na 4.

    Díky za podnětý komentář. Mezidruhová komunikace je skutečně mimořádně velké téma. A všechny již uskutečněné výzkumy, ať již s lidoopy, delfíny, psy nebo koňmi, jasně ukazují, že velkým problémem bude naše interperetace získaných dat. I ve vědě totiž může platit, že přání je otcem myšlenky...:) a to interpretace určitě nebude jediná potíž, kterou máme v této souvislosti před sebou...

  • 6. Filip Tesař

    Re

    10:58 - 26. 07. 2019

    Reaguje na 5.

    Mám pocit, že výzkumů na téma mezidruhové komunikace je v posledních letech pořád víc (a také na téma inteligence a emocí u zvířat). Je víc takových výzkumů o koních, a také víc a víc výzkumů na téma teorie mysli u primátů a jiných savců, ptáků a také u malých dětí. Malé děti jsou vůbec zajímavý spojovací článek mezi zvířaty (hlavně savci) a lidmi, co se komunikace, včetně čtení mimoslovních signálů týče a co se týče teorie mysli. Dokonce bych se odvážil spojit upouštění od zaběhaných schémat mj. s postupující feminizací výzkumné scény Ale to je jen pocit. Co pocit není, je to, že laici běžně připisovali koním víc emocí (nebo emoce vůbec) a více inteligence, než odborníci. Často možná neúměrně více, každopádně myslím, že pravdu mají s tím "více" v porovnání s tím, co se na odborné scéně běžně tvrdilo ještě před 20 lety. Současně jim laici, na rozdíl od odborníků, běžně připisují také teorii mysli. Dle mého chybně. Řekl bych, že laická scéna uvažuje převážně tak, že koně (i jiné savce, ptáky apod.) pokládá jednoduše za sobě podobné, podobně uvažující. Kdežto odborníci u nich donedávna vesměs raději popírali rozvinutější emoce a inteligenci právě proto, že se vědomě bránili takovémuto podvědomému, ale zkreslujícímu připodobňování člověku. Možná by bylo podnětné - pokud něco takového existuje a je to dostupné! - zprostředkovat i nějaký výzkum na téma, jak si lidé myslí, že koně myslí, jak vnímají jejich uvažování.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: