Je třeba se bát genu MDR1?

22. 03. 2017 05:00, Aktualizováno 13. 02. 2018 22:53

Obrázky: 3

Autor: Tým Genomia s r.o. (PR) Foto: Archiv redakce Rubrika: Psi Počet přečtení: 11663 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Chovatelé některých plemen psů poruchu vázanou na tento gen znají, protože na ni svá chovná zvířata testují. Ostatní koňaři-pejskaři ale nemusejí, přestože se jich může velmi týkat a pro pejska u koní být i fatálně nebezpečná. Tím spíše, že se vyskytuje především u ovčáckých plemen, která jsou u koní oblíbená. Pojďme si tedy s naším partnerem Genomia vysvětlit, o jakou poruchu jde.

Název genu MDR1 je zkratkou anglického výrazu multi drug resistance, tedy česky mnohočetná léková rezistence. Tento gen ovlivňuje citlivost organismu k některým běžně užívaným lékům a odčervovacím přípravkům, které se tak stávají nebezpečnými. Jejich přesný seznam najdete níže, pro nás je ale důležité, že mezi ně patří také nejběžněji používané odčervovací látky u koní ivermectin a moxidectin a také acepromazin, což je účinná látka nám též dobře známého a běžně používaného Sedalinu.

Na jakém principu to všechno funguje?

mfGen MDR1 je zodpovědný za kódování transportního proteinu P-glycoprotein. Úkolem tohoto transportéru je odvádění léčiv a toxinů z mozku do krve. Mutace tohoto genu blokuje tvorbu P-glycoproteinu. Pokud se tento protein nevytváří, tyto látky nejsou z mozku odváděny, což zde má za následek hromadění toxinů, které je pro psa nebezpečné. Důsledkem mohou být závažné neurologické komplikace, jako jsou poruchy pohybu a koordinace, třes, křeče, zvracení, nadměrné slinění, otupělost, případně i selhání dýchání, v krajním případě dokonce i smrt.

Mutace genu MDR1 se vyskytuje u několika psích plemen, zejména u kolií. Vyšetření DNA u mutovaného genu však potvrdila, že k této mutaci došlo jen jednou. Vada tedy pochází pouze z jedné rodové mutace (z jednoho psa) a rozšířila se do populace několika plemen.

Souvislost MDR1 a přecitlivělosti na ivermectin (běžně používané antiparazitikum) a jemu podobné látky byla prokázána u těchto plemen: australský ovčák včetně miniaturní a toy varianty, miniaturní americký ovčák, bílý švýcarský ovčák, bobtail, kolie dlouhosrstá, krátkosrstá, border kolie i šeltie a dlouhosrstý vipet.

Přecitlivělost na ivermectin je děděna recesivně. To znamená, že jedinec musí mutovanou alelu zdědit od obou rodičů, aby se porucha projevila. Zdědí-li jedinec po svých rodičích jednu alelu mutovanou a jednu zdravou, je klinicky zdravý, avšak může tuto mutaci přenášet na své potomstvo. Bez rizika tedy nejsou ani kříženci výše uvedených plemen. Nejvíce se porucha vyskytuje u kolií - uvádí se, že až 33 % populace je postižených.

Je možno najít informace o neúplné dominanci MDR1, tedy že i přenašeč může mít klinický projev. Toto se uvádí více ve spojitosti s australskými ovčáky, toto tvrzení ale nelze podložit vědeckou studií. Nepodařilo se nám najít žádnou relevantní publikaci. Budeme se proto držet informace z OMIA (ONLINE MENDELIAN INHERITANCE IN ANIMALS), což je nejrozsáhlejší databáze pokrývající genetiku zvířat, která je v současnosti považována za hlavní autoritu v této oblasti. Zde je MDR1 považováno za autosomálně recesivní, tedy že neexistují postižení přenašeči.

V každém případě je žádoucí, aby byli přenašeči mutované alely rozpoznáni a následně kříženi pouze s jedinci bez mutace MDR1 genu. Z takového spojení nehrozí, že by se narodil postižený jedinec, a pokud bude toto pravidlo svědomitě dodržováno, výskyt mutace se časem podaří omezit, až úplně redukovat.

Je-li pes přenašečem mutace genu MDR1, genetický test to rychle a spolehlivě odhalí. K vyšetření stačí vzorek krve odebraný vaším veterinářem, nebo zcela neinvazivní stěr sliznice ústní dutiny, který snadno provede sám chovatel. Zde je potřeba ho provést pečlivě, aby poskytl dost buněk k izolaci DNA. Podrobný popis stěru najdete zde. Odběrové soupravy vám na vaše přání laboratoř zašle.

Možné výsledky genetického testu

  • MDR1 N/N: Jedinec s tímto genotypem není ohrožen vznikem neurotoxické reakce při podání určitých léků a nemůže tuto mutaci ani předat na potomstvo.
  • MDR1 N/P: Jedinec je nositelem zmutovaného genu a přenese mutaci na potomstvo v 50 % případů.
  • MDR1 P/P: Jedinec má v obou kopiích genu MDR1 mutaci, je tedy ohrožen vznikem neurotoxické reakce po podání uvedených léků. Vždy jednu kopii genu s mutací zdědil od jednoho rodiče (matky) a druhou kopii genu s mutací zdědil od druhého rodiče (otce). Mutaci přenese na potomstvo ve 100 % případů.

mnrfMDR1 pozitivní pes a koně

Je-li u psa detekována mutace obou alel, je potřeba dbát zvýšené opatrnosti při podávání léčiv a antiparazitických přípravků. Pozornost by měla být věnována i tomu, jakými přípravky jsou odčervována ostatní zvířata (koně, dobytek) žijící v usedlosti. Ivermectin resp. moxidectin je běžnou součástí odčervovacích past pro koně. Skladování těchto past a odčervování koní by proto mělo probíhat bez přítomnosti psa. Stačilo by velmi malé množství pasty a došlo by k otravě.

Trus býložravců je pro psovité šelmy (domácí psy nevyjímaje) vítaným zpestřením jídelníčku a požírají jej zcela běžně. A nebezpečná, až smrtelná reakce hrozí i v případě, že pes pozře trus zvířete odčerveného některou z pro psa rizikových látek. Není jasné, jak dlouho ivermectin a příbuzné látky přetrvávají po vyloučení z těla, byly však zaznamenány případy, kdy došlo k incidentům i několik dní po odčervování dobytka. Psy s prokázanou mutací MDR1 genu je tedy nutné držet v izolaci od koní, kteří byli v nedávné době odčervováni, minimálně po dobu několika dnů.

Použití ivermectinu u psů je v současné době off-label (použití registrovaného léčivého přípravku způsobem, který není v souladu se souhrnem údajů o přípravku). Literatura popisuje smrtelnou dávku ivermectinu u kolie již 0,1-0,2 mg na kilogram živé hmotnosti a 2,5-40 mg na kilogram živé hmotnosti u bígla. Odčervovací pasta pro koně např. Noromectin obsahuje 140 mg v 7,49 g pasty. [1].

První pomoc při otravě ivermectinem

Při otravě ivermectinem neexistuje specifické antidotum (látka s opačným účinkem - pozn. red.). Léčba je pouze symptomatická. Při pozření ivermectinu vyvoláme zvracení do jedné hodiny po pozření. V domácím prostředí nejčastěji 3% peroxidem vodíku v dávce 2 ml na kilogram živé hmotnosti perorálně. Pokud už jsou rozvinuté neurologické příznaky, tak zvracení nevyvoláváme. Dále podáme černé uhlí v dávce 2 g na kilogram živé hmotnosti a neprodleně vyhledáme veterinárního lékaře pro nezbytný monitoring a stabilizaci pacienta.

Obecně se dá říci, že čím vyšší dávka, tím rozvinutější klinické příznaky otravy tak, jak jsme je popsali výše. Žádná studie se nezabývala mírou postižení souvisejících s věkem, kondicí apod. Dá se ale předpokládat, že starší zvířata, zejména pokud trpí i jiným onemocněním, budou mít horší klinické projevy a rekonvalescenci. Makrocyklické laktony, mezi něž ivermectin a moxidectin patří, jsou lipofilní, tedy váží se na tukovou tkáň, proto u obézních pacientů bude vyloučení této látky z organismu probíhat pomaleji. Otrava těmito sloučeninami bývá velice závažná a zpravidla si žádá až několikatýdenní hospitalizaci a monitoring životních funkcí. Prognóza závisí na množství přijaté látky. [1]

Při výběru léků pro psy s defektem MDR1 je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost složení léčiv a rizikovým přípravkům se vyhnout. Zejména se jedná o:

  • Acepromazine,
  • wsButorphanol,
  • Doramectin,
  • Doxorubicin,
  • Ivermectin,
  • Loperamide,
  • Milbemycin,
  • Moxidectin,
  • Selamectin,
  • Vinblastine,
  • Vincristine.

Výzkum v této oblasti však neustále pokračuje a seznam rizikových látek roste.


[1] Zdroj:
SVOBODOVÁ, Zdeňka. Veterinární toxikologie v klinické praxi. Praha: ProfiPress, 2008. ISBN 978-80-86726-27-4., nakladatelství ProfiPress 2008
Small Animal Toxicology Edited by Gary D. Osweiler, Lynn R. Hovda, Ahna G. Brutlag and Jusnine A. Lee, Editionfirstpublished 2011

 

 


Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Lénočka

    vlastní zkušenost

    14:08 - 23. 03. 2017

    Krásně popsáno, děkuji. Na vlastní oči jsem zažila otravu ivermectinem u krátkosrsté kolie, naštěstí pouze malé množství látky a přežil. Díky článku se mi konečně vysvětlují opakované slábnoucí projevy otravy - pravděpodobně díky obsahu ivermectinu v trusu.
    Velmi učitečný článek pro všechny majitele ovčáckých plemen :)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: