Zúčastnilo se osm dětí na ponících, vesměs známých jmen. Podmínkou účasti bylo totiž předchozí nejméně roční aktivní závodění v parkurovém skákání. Toto opatření bylo učiněno z důvodu bezpečnosti účastníků. Na pevných skocích může mít chyba jezdce či koně mnohem vážnější následky, než když na parkuru spadne bariéra, proto by se skákáním pevných skoků měly začínat pouze zkušené dvojice. Kůň se totiž může opravdu hodně uhodit a/nebo padá jezdec, v horším případě i s koněm.

Nebyla jsem jediná, kdo do Koles odjížděl s jistými obavami o zdraví svého dítěte i našich poníků, z dob svého mládí si totiž pamatuji jezdce všestrannosti řítící se ve vražedném tempu přes skoky, které jsem sama měla problém i přelézt. Vedoucí soustředění, ing. Pavel Vaněk, však naše obavy dokázal rozptýlit. S naprostým klidem a nadhledem vyřešil nenadálé změny v příjezdech účastníků na poslední chvíli, trpělivě odpovídal na všechny dotazy a od začátku do konce udržoval naprosto pohodovou atmosféru.

Páteční seznámení

Páteční trénink ve dvojicích (vždy jeden zkušenější jezdec a druhý nováček) proběhl v duchu seznámení se s úrovní ježdění jednotlivých účastníků, rozhýbání poníků na kavaletách a setkání se s prvními krosovými skoky. Trenér se zaměřil hlavně na korekci chyb sedu mladých jezdců a na správné působení jejich pomůcek. Například moje dcera dostala za úkol soustředit se na udržení svého těla v klidu a nenahánět příliš svého poníka do skoků, aby neskákal ploše, ale pěkným obloukem a stihl přitom zvednout nohy.

Nejvíce připomínek měl pan Vaněk k drezúrní průpravě poníků i jejich jezdců - požadoval po dětech, aby jezdily na přilnutí, používaly jemné pomůcky, nikam se nenakláněly, aby měly koně na pomůckách a naváděly je na skoky rovně a také za každým skokem rovně pokračovaly. Ukázalo se, že vést koně „jen" rovně není až taková hračka, jak by se mohlo zdát... Trenér se dětem snažil vysvětlit důležitost klidného, srozumitelného a příjemného působení na koně. Dbal také na to, aby nechaly své poníky na začátku lekce dostatečně rozhýbat, natáhnout a uvolnit.

Jak často vidíme i na kolbištích při pony parkurech, děti se často na skoky rozjíždějí příliš rychle. Stejnou tendenci jevila i většina účastníků na počátku soustředění. Jejich úkolem proto bylo vydržet s nervy, „počkat si na koně", nikam ho nehnat a dojet ke skoku ve správném a stále stejném tempu. „Musíte svého poníka ovládat, nelítat bez rozmyslu, hledat řešení, chválit ho a komunikovat s ním." Zároveň si ale děti musely zvyknout nechat své poníky cválat v o něco lepším tempu, než je běžné v parkuru, a z tohoto tempa i skákat. Nutno říci, že děti se opravdu snažily, a až na několik počátečních "úletů" najížděly na skoky kultivovaně. V každém okamžiku měly od trenéra klidné a detailní instrukce, jak upravit tempo a co v danou chvíli dělat. Říkal jim, kdy jedou rychle, kdy pomalu a kdy je tempo správné. Na rozpoznání správného tempa není žádná „pomůcka" - pouze zkušenost. Navíc i poníci jsou různých výškových kategorií a potřebují tedy tempo trochu jiné, aby stanovený čas stihli. Jedna konkrétní rada na tohle téma ale přece jen zazněla: „Odhad tempa si můžete nacvičit tak, že budete projíždět naměřenou vzdálenost, např. sto metrů v různých tempech a měřit si čas. Dobře to ale odhadnete až zkušeností, třeba po prvních závodech. Důležité je také při soutěži vědět, kde je polovina trati." Pro jednotlivé stupně obtížnosti jsou předepsána různá tempa, oproti běžném parkurovému (což je 350 m/min) jsou krosová tempa poníků od 400 m/min až k 570 m/min v nejvyšších soutěžích.

Díky zkušenosti a dobrému vedení proběhlo první seznámení s krosovými profily bez problémů. Poníci se jen „podívali" při absolvování prvního výskoku a seskoku, někteří si poprvé trochu přibrzdili, ale všichni bez průtahů skočili vše, co se po nich chtělo. Krosové skoky pro začínající jezdce a poníky jsou bez kombinací. Myslím, že všem rodičům spadl kámen ze srdce, že děti i poníci svůj první krosový trénink ve zdraví přežili - mně tedy rozhodně ano.

Večer proběhla informační schůzka, na níž jsme byli seznámeni s detaily průběhu soustředění a s pravidly všestrannosti a v následné diskusi ing. Vaněk zodpověděl naše četné dotazy, tři zajímavé zde vybírám.

Co je nejdůležitější pro zdárné absolvování krosu?

Nejdůležitější jsou první tři skoky. Pokud je skočíte v pohodě a tak, jak jste chtěli, máte koně pod kontrolou a většinou dokončíte. :-) Na startu stačí do koně jen strčit a koukat na první skok. Důležité je celý kros pravidelně cválat dobrým tempem a zachovat absolutní klid. Je potřeba mít stopky - zapínají se 5-10 sekund před startem (taková drobná rezerva). A nesmíte je zapomenout zmáčknout. :-) Hodí se i vědět, kde je půlka trati. Musíte také dodržet povinný průjezd.

Proč polovina trati a co je povinný průjezd?

Když znáte svůj čas v polovině trati, víte, jestli je vaše tempo pomalé nebo naopak moc rychlé. Díky tomu potom i víte, jak hospodařit s časem. Každý úsek trati je ale jinak náročný, někde se může cválat dopředu a nahnat si čas, jinde je naopak více skoků nebo kombinací a nebo je terén náročnější, tam se zase třeba rychlostí 500 m/min cválat nedá.

Povinný průjezd slouží k tomu, aby si jezdec nemohl trať nijak zkrátit. Trať je nějakým způsobem změřena a vytyčena a většinou se povinnými průjezdy nastavují chybějící metry v trati.

Co je nejdůležitější pro úspěšné absolvování celé soutěže všestrannosti?

Všechny tři zkoušky jsou samozřejmě důležité, ale nejdůležitější je drezúra - tím myslím jak samotnou zkoušku, tak celkovou přiježděnost koně. Drezura je první soutěží, a proto je velmi důležitá. Pokud moc ztratíte, některé body se v ostatních zkouškách už nahnat nedají.

S úlevou jsem také přijala informaci, že pony v ZL soutěžích nemají seskoky do vody, ale pouze průjezd vodou, případně výskok z ní. Překvapilo mne, že za rychlou jízdu může jezdec při krosu dostat 25 trestných bodů a POZOR: nebezpečná jízda = bez kontroly nad koněm, znamená vyloučení! Rozhodčí může jezdce zastavit kdykoliv během celého závodu.

Všestrannost má to specifikum, že jako u jediné jezdecké disciplíny se diváci během krosu volně pohybují na dráze - na toto téma zaznělo i pár vtipných historek. Správně by celá trať měla být vytyčena a ohraničena, nicméně tomu tak ve většině případů není. Na trati je mnoho traťových rozhodčích, kteří zodpovídají za to, že je pro jezdce s koněm bezpečná a musí zamezit vstupu diváků do dráhy jezdce, což činí píšťalkou. Nicméně tu a tam se chybička vloudí a pak se může stát, že jezdec musí požádat na skoku svačící diváky, aby se odsunuli a on mohl překážku absolvovat. :-)

Sobota plná dojmů

V sobotu byla páteční "rozcvička" ve zkrácené verzi zopakována a většinu času jsme už strávili na místní krásné krosové dráze. Děti si vyzkoušely start ze startovacího boxu a všechny lehčí krosové skoky. Absolvovaly několik terénních kolmých skoků, oxer, výskok a seskok a také si poprvé nacvičily nejprve vjezd a následně seskok a výskok do (zatím bohužel nenapuštěného) vodního příkopu u „domečku" na vzdálenějším závodišti. Velmi to bavilo nejen je, ale i jejich poníky a opět nedošlo k jedinému karambolu. Jejich výkony už působily téměř rutinně. Oba první dny bylo i nádherné počasí, takže nálada panovala skvělá. Navíc si na dráhu přijel zatrénovat i úřadující mistr ČR ve všestrannosti pan Robert Pokorný, takže se děti mohly inspirovat, jak by jejich ježdění mohlo jednou vypadat.

Večer pak trenér komentoval výkony dětí s jejich poníky a mimo jiné jim opět zdůraznil klíčový význam poslušnosti, dobrého přiježdění koně a tedy drezúry pro všestrannost. Doporučil jim také občasnou účast na specializovaných drezúrních závodech s poníky, s nimiž plánují jezdit soutěže všestrannosti. Vysloužil si tím několik protáhlých obličejů, ale bylo vidět, že děti berou jeho rady vážně.

V neděli už nám trochu pršelo, ale i to mělo své klady, protože si děti mohly vyzkoušet, jak jejich poníci reagují, když jsou skoky mokré a tedy i jinak barevné a lesklé a když je mokrá i trať.

Dostaly instrukci důsledně si hlídat správné tempo cválání, aby poníci v zatáčkách nebo při odskoku neuklouzli. Někteří poníci po lesklých skocích sice trochu pokukovali, ale všichni se chovali vzorně a nejevili žádné „prchací" tendence. Jednak už asi byli třetí den unavení a možná i sami cítili, že by mohli upadnout.

Všichni pony jezdci absolvovali samostatný kros - závod nanečisto bez měření času. Jednotlivě odstartovali z boxu a přejeli celou vytyčenou trať včetně samostatného cválání do vzdáleného „domečku", kde absolvovali seskok do vodního příkopu a výskok z něj a návrat zpět. Jejich výkony na mě působily už naprosto suverénním dojmem - nikdo se nikam nehnal, jeli soustředěně, plynule a v dobrém tempu.

A závěrečné zhodnocení pana trenéra?

„Děti, protože za sebou mají alespoň jednu a více závodních sezon v parkurech, na těchto základních krosových skocích neměly žádné problémy, poníky spolehlivě ovládaly a neodstraňovali jsme žádné velké problémy. Otázkou je samozřejmě to, jestli se někteří poníci pro všestrannost hodí. Není to však otázka krosové, ale drezúrní části. Co by měli všichni až na malé výjimky zlepšit, bude část drezúrní. Pokud se to podaří, domnívám se, že dospívá dobrá skupina dětí pro všestrannost."

„Jediné, co je důležité v budoucnu, je nepřeskakovat jednotlivé fáze výcviku. Stává se velmi často, že právě přeskakováním fází výcviku nastávají problémy. Jelikož se jezdí o medaile na mistrovství, často se z jednoho absolvování Z honem přeskočí do L a může tak často vzniknout problém, který se pak hodně špatně odstraňuje, protože se zradí jak poník, tak jeho jezdec. A je třeba brát v úvahu i to, že zkrátka někteří koně pro všestrannost vhodní nejsou, a s tím je třeba se také vyrovnat. Pokud je ale zvolen vhodný poník a spolu se svým jezdcem jsou správně připravováni, pak se nemusí odstraňovat problémy vůbec žádné."

Co se mne týče, odnáším si z víkendu v Kolesách zásadní poznatek, že ve všestrannosti není nejdůležitější nejrychleji přejet kros, ale mít dobře přiježděného a poslušného koně (nepochybně dobrého skokana), který je po celou dobu soutěže pod kontrolou. Musím říci, že nyní pohlížím na tuhle jezdeckou disciplínu trochu jinýma očima - jeví se mi teď totiž jako mnohem kulturnější, než se mi původně zdálo. A také se už o své dítě tolik nebojím, což je pro mne to nejdůležitější.