Jak vychytat ustájení a krmení dušných koní?

2. 12. 2019 06:00

Obrázky: 10

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív autorky se svolením přátel Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 1275 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dušnost neboli rekurentní obstrukce dýchacích cest (vžitá zkratka RAO) je nejčastějším onemocněním dolních cest dýchacích koní v ČR a bývá spojována se stájovým prostředím. Jak je to u pastevně chovaných koní a u koní žijících sice ne přímo na pastvě, ale venku? Znají chovatelé celoživotně venku pobývajících zvířat toto onemocnění?

Jelikož za rozvojem dušnosti stojí organický prach (pyly, spory plísní, roztoči a bakterie), asi se nebudete divit, že odpověď na úvodní otázku zní ano. Dušnost řadíme mezi onemocnění, jejichž původ je alergický. Alergizace organismu může nastat nejen vlivem prachu stájového, ale i prašným venkovním prostředím – například u náchylných koní žijících stabilně na prašném (hliněném, pískovém) podkladu venkovních paddocků nebo vlivem dráždivých rostlinných alergenů, vyskytujících se v ustájení samém či v jeho blízkém okolí.

Dušnost je chronické neléčitelné onemocnění dýchací soustavy, u nějž nelze počítat s trvalým vyléčením. Po vystavení spouštěcím alergenům (každý jedinec je citlivý na jiné kombinace a množství) nebo následkem podráždění dýchacích cest prachem nebo dráždivými plyny (amoniak) dochází k novému vzplanutí příznaků.

Dušní koně bez terapie a změny režimu mají postupně více a více zúžené průdušinky, takže jim dělá problém naplnit plíce dostatečnou dávkou vzduchu. Pohled na zvíře zoufale pumpující žebry, s vytřeštěnýma očima a na maximum rozšířenými nozdrami, které, ač nepracuje, ale v klidu stojí, doslova bojuje o vzduch (a tedy i o život) – to je více než stresující zážitek, protože bez medikace ihned po ruce jste v ten okamžik bezmocní…

Jak tedy těmto koním nastavit životní podmínky tak, abychom nastolili stabilně „nedráždivý“ režim po dobu celého roku, tedy i v prašná a suchá období? Jak pomoci postiženým jedincům v rámci možností plnohodnotně fungovat?

Krmení ze sítí jako obrana před norováním, v kombinaci s neprašnými zpevněnými plochami a přístupem do dobře obrostlé pastviny – venkovní režim značky ideál.

EQUICHANNEL.cz vám povídání o dušnosti z pera veterinárních lékařů již přinesl (Jak odhalit dušnost a jak s ní bojovat a Se zimou chodí kašel 2: vážnější než infekce), proto se dnes zaměříme na trochu jinou stránku problematiky: na úpravu managementu dušných koní a na vychytávky, které v tomto směru chovatelé po létech zkušeností s dušnými zvířaty nastřádali.

Prach způsobuje záněty sliznic, v jejichž důsledku dochází k nadprodukci hlenu a k obstrukci (zúžení) dýchacích cest.

Prach

Pokud vám veterinární lékař jako diagnózu sdělí některý typ dušnosti, jistě neopomene zdůraznit varování před prašným prostředím. Většinou doporučí pastevní režim (v případě rekurentní obstrukce dýchacích cest), nebo naopak v pylové sezóně pobyt mimo pastviny (v případě obstrukčního onemocnění plic spojeného s pastevními alergeny). Ani jedna diagnóza nezahrnuje nutně uzavření koně na box.

Jestliže nemůžete držet koně v pastevním managementu po období pylové sezóny, řešením je velká stinná volná stáj a instalace protiprachových sítí ve zpevněných paddocích, pokud možno dostatečně vzdálených od pastvin.

Pokud diagnóza zní RAO, budete nuceni nastavit management vašeho koně tak, aby se v co největší možné míře vyhnul prachu v uzavřených prostorách. Pro velkou většinu koní to bude znamenat přechod na venkovní ustájení.

Stájový prach:

  • organický – mikročástečky srsti, krmiva, steliva, fragmenty hmyzu atd. rozptýlené v ovzduší
  • anorganický – mikročástečky zeminy, omítky, materiálu podlah (pryž, dlažby) rozptýlené v ovzduší

Podle měření je převážná část prachu ve stájovém ovzduší (až 90 %) tvořena organickými prachovými částicemi rostlinného a živočišného původu. Podíl anorganického prachu (například SiO2) je minimální.

Venku bez prachu?

Jak tedy na venkovních prostorách omezit prach? Samozřejmě nejideálnější je stabilní pobyt na rozlehlých pastvinách bez hliněných a písčitých (tedy v suchá období prašných) míst. I tak se koně mohou nadýchat prachu více, než je zdrávo, pokud se čumáky noří do hromad sena a slámy v krmelcích, když jejich travní plochy sousedí s frekventovanými silnicemi a někdy stačí i oblíbené turistické trasy, kdy kolemjdoucí koně krmí a zvířata tak postávají často v blízkosti prašných (pískem nebo štěrkovým prachem zpevněných) cest, na kterých je vysoká frekvence pohybu osob a cyklistů. Věřte nebo ne, i takovéto maličkosti mohou u závažnějších stavů rozhodovat o tom, zda přesun vašeho dušného kamaráda na pastviny bude mít ve výsledku žádaný efekt. Velice pozitivní vliv na stav plic byl zaznamenán po přesunu koní do vyšších nadmořských výšek.

Pokud máte koně ustájeného ve velmi suché oblasti s malým objemem dešťových srážek, doporučení chovatelů zní: kropit. Nedovolit nezatravněným výběhům vyschnout do stavu, kdy práší při každém kroku. Bohužel chronicky suché oblasti ČR trpí nejen nedostatkem srážek, ale velmi často i pitné a užitkové vody, které se tudíž nemusí ke kropení výběhů dostávat.

Majitelé z takovýchto lokalit radí:

1./ schraňujte vodu ze střech a využívejte ji k závlahám paddocků s rozmyslem. Podzemní nádrže významně navyšují kapacity i kvalitu uchovávané dešťové vody. Ověřte si možnost dotací.

2./ pro dušné skupiny koní upravte ustájení tak, aby tráva za všech okolností zůstala v jednolitém kompaktním drnu, tedy zcela neprašná. Pro dny, kdy by se drn narušil, je vhodné pobyt koní v trávě omezit. Za tímto účelem se budují základní výběhy nebo alespoň menší paddocky. Tyto nezatravněné stinné venkovní prostory nesmí zůstat čistě hliněné (vyschlá hlína při pohybu koní práší), ale je nutná jejich úprava.

Často se používá dlažba – konkrétně kombinace dlažby pryžové a betonové. Přičemž dlaždicemi pryžovými (pružné, vhodné k lehání) je fajn nešetřit pod přístřešky a v odpočinkových zónách, dlažbu betonovou zase používat kolem krmelců a na vysoce frekventovaných plochách. Dobré je ujistit se u výrobce, že po navlhnutí vámi vybraná dlažba neklouže (nejlépe využít přímo protiskluzové typy).

Štěrky jsou doporučovány pouze v hrubých a velmi hrubých frakcích, nic jemného (potenciálně prášivého), jako je například prosívka nebo lomový prach, se na treky a plochy základních výběhů pro dušné koně využívat důrazně nedoporučuje. I písky se ze zkušenosti striktně zakazují (výjimkou bývá pidi-plocha koňských záchodů).

Management krmení senem

Jenže prach se neukrývá pouze v prostředí samém, prachem je bohužel kontaminováno každé (i sebekvalitnější!) seno, samozřejmě i podestýlka (sláma, hobliny, piliny). Mnozí majitelé dušného koně již přišli na fakt, že nemohou nechat koníka stát u velkého balíku s hlavou zabořenou (tzv. norování), kdy se zvíře nadýchá senného prachu nárazově v obrovské míře. Stejně tak není dobré stavět celé balíky slámy na ležiště, než je zvířata rozeberou a rozhodí po prostoru, dušný kůň si stačí „nadýchat“ dost dráždivých alergenů na to, aby záchvat dušnosti propukl.

Proto mnoho majitelů dušných koní seno síťkuje do malých krmných sítí, ve kterých je před podáním pár hodin máčí (kropení nestačí), aby se vyplavil prach a dýchací cesty tak nebyly neustále drážděny. Dále je důležité zmínit krmení koní ze země – tedy pozice hlava dole, kdy hlen může volně odtékat a nehromadí se jako v případě žraní z jeslí nebo vysoko zavěšených sítí. Vytvořit krmelec speciál na zavěšování sítěk pro bezpečné žraní ze země je počin více než chvályhodný…

Samozřejmě i kvalita sena je nesmírně důležitá – všechny plísně, ale i prach (ať už z přesušeného sena, tedy z odrolu, nebo z kontaminace hlínou) zhoršují stav dušných koní. Bohužel někdy ani sebekrásnější seno nedokáže zajistit nezhoršující se stav zvířete, protože velmi často koně reagují na alergeny konkrétních bylin a pylových zrn, které balíky obsahují. Tehdy může velmi pomoci napařování sena.

Parní boxy na seno

Ošetření sena horkou párou zaručí (dle výrobců a studií) eliminaci škodlivých plísní, plísňových spor, prachových roztočů a bakterií až o 99 %. Obsah cukrů se pařením mírně sníží, ale tento pokles je nižší, než pokud se seno namáčí. S živinami je to podobné jako při vaření zeleniny v páře – tedy sice šetrnější proces než var, ale k mírnému úbytku živin v seně vlivem působení páry přece jen dochází… Napařená píce si ale zachovává původní obsah bílkovin a vlákniny.

Namáčení sena x napařování

Máčením sena ve vodě se sice sníží prašnost, ale navýší se množství bakterií – podle výzkumů dva- až pětkrát. Výsledkem velmi pracného máčení je, krom zimní tvorby kluziště u koní a vašich na kost zmrzlých rukou, bohužel nekvalitní, kontaminované pomnoženými bakteriemi, hygienicky méně kvalitní seno než na začátku. Co s tím?

Napařování sena tyto starosti odbourává. A pomoci může i u koní tlustých, laminitidních a IR rezistentních, u kterých je velmi důležité zkrmovat seno s co nejnižšími hladinami rychle rozpustných cukrů. Výzkum ukázal, že nejefektivnější způsob, jak snížit v seně obsah cukrů (sacharidů rozpustných ve vodě), je na 9 hodin seno namočit a následně napařit v parním boxu. Tímto postupem dosáhnete jednak snížení obsahu cukrů (díky vyluhování), jednak vysoké hygieny sena (díky závěrečné sterilizaci, kdy jsou ve vodě namnožené bakterie v pařáku usmrceny).

Bohužel vysoká cena :-(

Zakoupit komerční napařovače sena je ovšem nákladná záležitost, přesahující často cenu pacienta. Mnozí pro své koně obětujeme rádi mnohem vyšší částky, než jakou má zvíře reálnou tržní hodnotu, ale pokud je i jiná cesta, proč se finančně vyšťavit? Nemáte-li stádo dušných koní, ale jednoho nemocného mazlíčka, asi si takovouto položku ve výdajích dost rozmyslíte. Ve stáji se na nákup pařáku může složit více majitelů „dušňáků“, ale v domácím ustájení jdou náklady jen a pouze za vámi…

A tak se chytré české hlavičky a zlaté české ručičky pustily cestou domácího kutilství a parní box na seno či senáž si jednoduše vyrobily. Návod, jak na to, si můžete podrobně přečíst například na webu Ivy Šebkové. Potřebovat budete vyvíječ páry, dostatečně velkou nádobu, teploměr. Jak Šebkovi na svém webu píší, je při napařování klíčové, aby seno dosáhlo minimálně 80 °C a maximálně 120 °C.

Opravdu doporučuji web Šebkových projít a na pokyny k sestavbě napařovacího boxu mrknout, najdete u nich rady k výrobě, provozu, bezpečnostní pokyny i takové „maličkosti“, jako je údržba napařovacího zařízení.

Veškerý management dušného koně je pouze doplněk k léčbě nastavené veterinářem!

Bez slámy

Sláma patří mezi největší alergeny – pro dušné koně je pobyt na nastlaném boxu nebo časté využívání nastlaného přístřešku kontraproduktivní. Pokud máte dušného pacienta ve stádě zdravých koní a váš ustajovatel stele slámou, zkuste se domluvit alespoň na nastýlání pouze venkovních prostor, nikoli přístřešků. Vlivem proudění vzduchu na otevřeném prostranství nehrozí tolik rizika při pobytu na podestýlce, jako pod střechou se třemi nebo dokonce čtyřmi stěnami, kde se i při průvanu prach „nevyfouká“ ihned ven, ale točí se a cirkuluje v ohrazeném prostoru, než je postupně vlivem vzdušného proudění vynesen.

Dále požadujte, aby byl balík slámy nastýlán v době, kdy je dušný kůň v pastvině a nestojí nedočkavě poblíž. Je skvělé, pokud se nastlání ležiště nenechá na koních (aby si rozebrali balík sami), ale učiní tak ošetřovatelé – tím se zamezí norování dušných koní v balíku slámy.

Podle MVDr. Jahna a MVDr. Tůmové patří mezi hlavní zásady terapie RAO cílená eliminace alergenů z prostředí, aplikace kortikosteroidů a bronchodilatancií. Preferována je vždy inhalační forma.

I zde se již lidové kutilství houfně uplatňuje, takže krom profi zakoupených inhalačních setů můžeme v doma-chovech vidět i inhalátory usazené v náhubcích domácí výroby.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: