Můj první kůň byl zvyklý na čištění venku na úvazu. Až se mi jednou při čištění podařilo nějak si poplést kartáče a místo měkkého jsem citlivého plnokrevníka vzala omylem drsným rýžákem. Nadskočil, škubl do ohlávky, která ho nepustila, a zpanikařil. Nebyl uvázaný až tak napevno, takže se po chvíli utrhl. Od té doby, kdykoli jsem ho uvázala, začal trhat hlavou proti a zkoušet pevnost úvazu. Nenapadlo mě tehdy coby téměř ještě pubertální slečnu, masírovanou výroky, že „kůň musí poslouchat", nic lepšího, než ho uvázat tak, aby se neutrhl. Zopakovala jsem to několikrát, ale každý boj, i když neúspěšný, mého koně přesvědčoval o tom, že být uvázaný bolí a má napnout všechny síly, aby se z této situace dostal. Naštěstí jsem neměla moc dlouho nervy sledovat, jak se kůň děsí a bojuje a tuhle metodu jsem po několika týdnech vzdala, dřív, než se něco stalo. Dospěla jsem k názoru, že bez uvazování můj kůň může klidně žít tím spíše, že neměl problém stát navolno. Časem se vše vyřešilo samo, kůň se uklidnil, já jsem z postupného přehazování vodítka došla k volným uzlům a odnesla si poučení, že snažit se lámat věci přes koleno nebývá ten nejlepší způsob. Myslím, že jsem měla štěstí, že můj kůň byl v principu dobrák, který chtěl vyhovět, takový věčně hladový poník by asi volné uzly brzy prokoukl.

Mohli jsme dopadnout mnohem, mnohem hůř. Znala jsem klisnu, která v mládí zažila něco podobného, ale nejenže se doživotně nenechala uvázat, ale byl obrovský problém se jí vůbec dotknout na týle za ušima (takže i nasazování ohlávky a uzdění byl problém), aniž by zpanikařila a začala zoufale házet hlavou. Znala jsem koně, kteří se při boji o vysvobození z úvazu vážně zranili. Nemyslím si ale, že je řešením koně neuvazovat. Řešením je jednak předejít všem situacím, v nichž by měli potřebu se trhat, a za druhé je naučit, jak reagovat na tlak ohlávky na týl. Pokud náhodou dojde k situaci, kdy se proti úvazu vzepřou, při tlaku na týl nezpanikaří, ale poddají se mu, a tím se tlak uvolní.

Cítit se bezpečně

Existuje spousta rad k tomu, jak učit koně reagovat na tlak a jaké bezpečnostní vybavení použít - samozřejmě se k nim dostanu, ale podle mého názoru je nejdůležitější, aby kůň na úvazu nebyl vystaven situacím, které vnímá jako nebezpečné nebo nepříjemné. Zkrátka aby se cítil dobře. Tím zásadně minimalizujete riziko, že se začne plašit a bojovat, případně v případě chronických trhačů, že zkrátka bude chtít odejít. V praxi to znamená, že není problém koně uvázaného čistit, nebo nechat postát, ale vždy bychom ho měli odvázat a podržet na úkony, které mu mohou být nepříjemné - ať je to ošetřování ran, očkování, stříkání repelentem nebo hadicí, pokud to řeší - nebo jestliže se v okolí něco děje.

Pokuste se eliminovat situace, kdy se kůň může dostat do tenze. Neuvazujte ho na příliš krátké vodítko, ale ani příliš dlouhé. Možná máte pocit, že se bude mít lépe, pokud mu necháte dlouhé vodítko, aby se mohl pást, ale pokud kůň není navyknutý, je to riskantní. Vodítko se snadno někde zachytí (nejpravděpodobněji si ho přišlápne) a jakmile kůň zjistí, že se nemůže pohnout, zpanikaří. Nemluvě o tom, že zamotané napnuté vodítko dokáže udělat divy s koňskýma nohama, od sundání podkovy až po rozříznutí šlachy. Jako přiměřená délka vodítka se jeví zhruba 50-60 cm. Riskantní může být i uvázání příliš nízko, kromě opětovné možnosti strčení nohy do vodítka stačí nenadálý zvuk, při kterém kůň bude chtít zvednout hlavu... a zjistí, že nemůže. Rozumné je uvázání zhruba ve výšce hlavy při přirozeně nesené hlavě, tedy v průměru 160-165 cm nad zemí.

Z výše uvedeného vyplývá, že se pokud možno nebudeme snažit uvazovat koně tam, kde se bojí, nebo k předmětům, jichž se bojí. Což zní poměrně logicky, ovšem je potřeba si na to vzpomenout i na vyjížďce, když nás přepadne žízeň a před sebou vidíme restaurační červené slunečníky. Je také dobré si uvědomit, že i když předměty ve statickém stavu koně neděsí, pokud se dají do pohybu (dost často vinou uvázaného koně, který se rozejde), stávají se z nich bubáky největší. A také, že kůň má nesrovnatelně větší sílu než člověk, takže to, že s lavičkou nehneme my, neznamená, že s ní nehne kůň. Z toho plyne poučení, že není radno přivazovat koně k lavičkám, plotům a podobným věcem, které k tomu nejsou určené, protože málokterá je dimenzovaná na váhu koně, když se proti ní vzepře. Kapitola sama pro sebe je pak plot ze zahradního pletiva, což uvádím proto, že jsem se s tím skutečně setkala (a kůň díkybohu vyvázl jen se šrámy). Nejlepší je tenký, dostatečně vysoký a pevný stromek. Je potřeba dát pozor, aby vodítko nemohlo sjet moc nízko (pak by kůň nemohl zdvihnout hlavu). A také, aby se nejednalo o strom či keř jedovatý (např. lýkovec, tis, túje či okrasné dřeviny).

Sem patří i zásada, že (možná s výjimkou opravdu hodně rutinovaného cestovatele) byste pokud možno neměli koně vázat nebo nechávat uvázaného na hengru, pokud za ním není zasazen štrajcpán. Vozík pro většinu koní není místo, kde by se cítili příjemně a bezpečně, proto je možné, že i když s úvazem normálně problém nemá, tady se pokusí couvnout a v úzkém prostoru vozíku by to nemuselo dopadnout dobře. Pokud tedy nakládáte koně sami, je lepší naučit ho do vozíku vyslat, zůstat vzadu a zajistit štrajcpánem. Pak teprve přejít dopředu a koně uvázat. Při vykládání naopak - nejprve koně odvázat a přehodit vodítko přes krk, pak vzadu uvolnit štrajcpán (s jednou rukou na koňově zadku) a nechat koně vystoupit.

Proč si koně ubližují

Začít s úvazem bojovat, je pro nezkušeného koně ta nejpřirozenější věc na světě. Pokud uvězníte kteroukoli část těla koně nebo koně celého, začne ze všech sil bojovat, aby se osvobodil. Bude se pokoušet sebou trhat, tlačit se proti tlaku a možná i bít kolem sebe. Možná je to hloupá reakce, ale v principu pochopitelná, když si uvědomíte, že v přírodě je nejčastěji takto chytil predátor. Od nás potom bude hloupá reakce, pokud se také necháme strhnout k boji. Můžeme vyhrát a možná, že když budeme vyhrávat opakovaně, kůň to vzdá, pochopí, že je bezmocný a bránit se přestane, možná ale také ne a možná si přitom ublíží. Mnohem lepší než ho přeprat (resp. uvázat ho napevno tak, aby se neosvobodil a „podusit ho ve vlastní šťávě"), je vysvětlit mu, že není důvod se prát. Ukázat mu, že správnou reakcí se tlaku může vyhnout.

Vlastně je to už trochu nudné, když se skoro v každém výcvikovém článku dozvíte, že nejčastější příčinou chyb a problémů je špatná reakce na tlak. Bohužel je to ale pravda, bez které se nepohneme dál, takže jen stručně: koně lze naučit před tlakem uhnout. Není důležité, zda se jedná o ustoupení, reakci na udidlo, nebo na tlak ohlávky, vždy je potřeba začít od nejjednoduššího a odstraněním tlaku odměnit moment, kdy kůň naznačí správnou reakci. Podrobnosti si můžete přečíst v tomto článku (http://www.equichannel.cz/princip-tlaku-ve-vycviku) známého etologa Andrewa McLeana.

Pro bezpečné stání na úvaze potřebujeme, aby kůň věděl, že tlaku ohlávky na týl se zbaví, pokud uhne hlavou směrem dopředu, případně udělá krok vpřed. Ukažte mu to nejprve, když držíte vodítko v ruce. Zatáhněte za něj, počkejte, až kůň zareaguje žádoucím způsobem a potom tlak úplně povolte. Dalším krokem je simulování uvázání. Vyberte si klidné a bezpečné místo (viz výše), nejlépe úvaziště. Vodítko ale neuvazujte, pouze ho přehoďte (přes tyč hrazení) nebo provlečte (máte-li uvazovací kroužek). Konec držte v ruce. Možná se kůň pokusí odejít sám, pokud ne, můžete mu trochu pomoci. V tu chvíli kůň napne vodítko a ucítí tlak ohlávky. Druhým koncem vodítka, který držíte v ruce, můžete regulovat, jak velký tlak to bude. Pokud kůň začíná panikařit, opatrně povolujte. Nenechte ho ale zcela se uvolnit. Vyčkejte, dokud kůň neudělá krok vpřed a nepovolí tlak a pak ho ihned uvolněte. Cílem je opět, aby zjistil, že i zde když on povolí tlak, povolí i vodítko. Tuto lekci zopakujte, dokud kůň nebude mít zcela jasno v tom, jak reagovat. Další možností je použití bezpečnostního kroužku, který funguje na podobném principu. Jedná se o „udělátko", kterým vodítko prochází a pokud kůň zatáhne, kroužek ho zabrzdí, ale úplně nezastaví. Kůň tedy nezpanikaří, ale ani se neuvolní a opět zjistí, že krokem vpřed se tlaku zbaví.

Jak si vyrobit trhače

Koní, kteří se z úvazu trhají, není málo. Někteří jsou syroví, ale tento zlozvyk mívají i starší koně. Existují v zásadě dvě cesty, jak koně naučit trhat se z úvazu. Buďto uvazujeme příliš navolno a lákadla jsou taková, že kůň rychle zjistí, že vyvinutí malé snahy mu přinese velký zisk. Anebo vinou nevhodného uvázání, situace nebo nešťastné náhody dojde k tomu, že kůň zpanikaří a trháním se snaží dostat ze situace, kterou vnímá jako ohrožující. I když se mu to nepodaří, jako v případě mého valacha, vezme mu to důvěru v uvázání a způsobí potíže.

Tyto potíže můžete velmi výrazně omezit, pokud koně neponecháváte bez dozoru a tudíž mu v případě krize poskytnete rychlou „první pomoc". Jestliže ještě kůň není úplně panický a nejde o zdraví (nebo škodu na majetku), snažte se bojujícího koně nepustit. Tím byste ho totiž utvrdili v tom, že boj znamená osvobození. Nejrychlejším řešením, když je to možné a bezpečné, je stoupnout si za něj a přimět ho, aby udělal krok dopředu. V tu chvíli se povolí vodítko i tlak na týl a pro koně je to signál, že poddání se tlaku přináší úlevu. Samozřejmě, v krizové situaci má přednost fyzické i duševní zdraví všech zúčastněných.

Velmi diskutabilní je dříve často doporučované použití tenkého provázku, který tvořil jakýsi bezpečnostní mezičlánek mezi koněm a pevným předmětem, za který byl uvázaný. Pokud kůň zpanikařil, provázek se snadno přetrhl a nedošlo k poškození. Toto řešení je vhodné, pokud potřebujeme výjimečně uvázat nezkušeného koně a nechceme riskovat paniku, ale obecně koně v trhání spíše podporuje (viz výše - vyvinutí malé snahy přinese velký zisk), k běžnému uvazování bych ho nedoporučila. Mnohem lepší je naučit se bezpečnostní uzel (protože když se kůň zapře, normální uzel stáhne tak, že ho hned tak nerozvážete), fotonávod, jak na to, je zde:

1.

2.

3.

4.

5.

6.

V této fázi máme uzel vlastně hotový - povytáhneme volný konec vodítka, porovnáme a dotáhneme.

Můžeme však pokračovat dál tím samým způsobem (další oko provléknout již vytvořeným okem). Tento způsob doporučujeme, především máte-li dlouhé vodítko, zauzlováním ho zkrátíte a zabráníte tak případnému přišlápnutí volného konce ležícího na zemi pod předníma nohama koně.

7.

8.

9. Zbývá uzel dotáhnout. Také můžeme (ale nemusíme a pokud chceme mít možnost uzel opravdu rychle rozvázat, tak ani nedoporučujeme) volný konec protáhnout posledním okem. (Na fotce níže volný konec protažený.)

10. Dotažené uzly a provléknutý konec vodítka.

A takto vypadá zauzlované delší vodítko s několika uzly a s protaženým volným koncem do posledního oka. Přesto lze jedním zatáhnutím vodítko jednoduše rozvázat (pokud však volný konec prostrčíte posledním zbývajícím volným okem, musíte jej nejprve vytáhnout a pak jedním pohybem všechny uzly povolíte).

Pod článkem si můžete stáhnout video, jak uzel zavázat i rozvázat.