Jak se žije a jezdí ve Francii, v samém srdci „Školy lehkosti“

17. 12. 2012 11:00

Obrázky: 17

Autor: Barbora Vokatá Foto: archiv autorky Seriál: Koňské střípky z cizích krajin Počet přečtení: 10493 Počet komentářů: 7 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Vloni na podzim se mi naskytla neuvěřitelná šance odjet na roční stáž do Francie, do samého srdce „Školy lehkosti“. Philippe Karl a jeho žena Bea Borelle si pravidelně berou stážisty, kteří za péči o koně dostávají lekce od Philippa. Na jaro 2012 byla vypsána dvě místa. Poslala jsem tedy přihlášku a čekala.

Když se mi po několika týdnech a řadě urgencí nedostalo žádné odpovědi, zvedla jsem telefon a zavolala jim. Jak překvapivé bylo zjištění, že jim zrovna chybí lidi a někoho hledají. „Víte, my bychom vás vzali, ale potřebujeme někoho HNED," znělo z telefonu. Zmocnila se mě vlna vzrušení. Na takovou rychlost jsem nebyla připravená. Protože se o tento přístup k ježdění a trénování zajímám již několik let (absolvovala jsem jako divák tříletý kurz v Rakousku), řekla jsem si, že je to teď, nebo nikdy.

Souhlasili, abych přijela na konci měsíce. Na zařízení všeho potřebného jsem měla necelé 3 týdny. Zařizování bylo hodně a čas letěl rychle. V první řadě jsem musela sehnat koně, kterého bych vzala s sebou. V té době nebyl moc velký výběr, tak jsem se rozhodla pro osmiletou teplokrevnou klisnu Pepi, na kterou jsem se byla před nedávnem podívat. Pepi toho moc neuměla, měla za sebou špatné zkušenosti, ale měla být zdravá. Říkala jsem si, že je dobrý nápad vzít nepřiježděného koně, se kterým si projdu výcvik pěkně od začátku. Pro jistotu jsem se domluvila s veterinářem na předkupní prohlídce. Díky jeho vytíženosti mohl až nedlouho před plánovaným odjezdem. Musela jsem věřit, že nic vážného nenajde. Byly to trochu nervy. Prohlídka vypadala dobře, dokud nedošlo na cval. Klisna nebyla schopná normálně cválat, veterinář odhadoval neurologické poškození. Docela mi zatrnulo, protože nebyl čas hledat jiného koně. Byla jsem ale ujištěna, že klisnu nic nebolí, že může normálně pracovat a že cval by se měl časem zlepšit.

Haras de Fuyssieux

Tak jsme se jednoho slunečného rána objevily poblíž Lyonu ve stáji Haras de Fuyssieux. Kolem Lyonu je krásně. Zimy jsou mírnější, dny delší a počasí často slunečné. Stáj se nacházela v zeleném údolí poblíž vesnice Montcarra. Statek byl na polosamotě a většina budov sloužila k ustájení koní. K dispozici byly staré, různě velké boxy, hala 20x40 m se zrcadly, venkovní jízdárna a mnoho hektarů výběhů a pastvin. Celkem tu bylo kolem 40 koní různých plemen (lusitano, selle français, franche montagne, plnokrevník, ...). Asi polovina z nich žila celoročně na pastvině. Ostatní byli přes noc v boxu a den trávili ve velkých výbězích. Koně patřili z části majitelům stáje a z části soukromým osobám, převážně rekreačním jezdcům.

ježdění u Philippe KarlaMy stážisti jsme měli na starosti 9-10 koní patřících Philippovi, Bee a nám. Měli jsme na starosti veškerou práci kolem koní - kydání, vodění do a z výběhů, dekování, krmení, příprava koní pro trenéra a jeho ženu, práci s jejich koňmi v době jejich nepřítomnosti, čištění dvora, oprava výběhů, atd. Protože jsme si o koně pečovali sami, měli jsme ustájení se slevou, tj. za 330 eur/měs. Technicky nebylo zázemí stájí dobře vymyšleno. Spoustu času jsme strávili zbytečně vyvážením koleček hnoje daleko od boxů, jejich následným přeskládáváním do malé lžíce traktoru, ze které to pořád padalo, a také voděním koní do vzdálených výběhů, kde bylo třeba cestou otevřít a zavřít několik ohrad. Normálně na to měli 3 stážisty, ale v době, kdy jsem přijela, měli 2 stážisty pod stav a všechnu práci dělal Gerd, stážista z Rakouska, s dočasnou pomocí jedné místní slečny. Po mém příjezdu slečna okamžitě přestala cokoliv dělat, takže práce zbyla na nás dva. Třetí stážista i nadále chyběl.

Začínali jsme kolem 7 hodiny ráno krmením a kolem 8 přijížděli Philippe s Beou. Oba v té době měli 3 koně, ale s některými nepracovali. Gerd připravoval dva valachy pro Philippa a já měla na starosti koně Bey. S majitelem stáje bylo domluveno, že od pondělí do soboty máme od 8 do 12 hodin k dispozici halu jen pro nás. Od 12 do 20 hodin byla hala pro ostatní členy stáje a my tam nesměli. V neděli Philippe do stáje nejezdil a do haly mohl kdokoliv kdykoliv. Po skončení dopoledního ježdění (po dvanácté hodině) jsme koně nakrmili (včetně jejich speciálních homeopatik, prášku z ječmene a mořských řas, slané vody, vitamínových směsí a smradlavé hnědé tekutiny s „efektivními mikroby"), odvodili do výběhů a zametli dvůr. Tou dobou už bývalo kolem půl druhé. Následoval rychlý oběd a hurá zpět do stáje. Vykydat, připravit seno a před setměním přivést koně zpět. V sedm večer jsme si konečně sedli. Pak ještě bylo třeba rozdat večerní jádro, ale to už byl detail.

Haras de FuyssieuxBydleli jsme přímo u stáje v malých pokojích, z nichž jsme asi 30 m přes dvůr chodili do kuchyně a koupelny. K dispozici jsme měli telefon a internet. To vše bez vytápění nás každého stálo 290 eur/měs. Po zkušenostech z Nového Zélandu, kde také byl problém s topením a domy bez izolací, jsem přijela na zimu připravená. Kromě zimních bund a lyžařských kalhot jsem si přivezla i teplý spacák, termofor, deku z ovčí vlny a termosku na čaj. Když pak v zimě klesala teplota k -19 °C, byla jsem za ně moc ráda! Hlavní zásada: nepít večer. Když se párkrát stalo, že se mi v noci chtělo na WC, hodně jsem zvažovala, jak to udělat, abych nemusela těch 30 m mrazem. Pár dní před mým příjezdem se majitel stáje ustrnul a pořídil nám do kuchyně přenosné topení. Topili jsme jen 2-3 hodiny večer a palivo nás tak vycházelo kolem 50 Eur/měs.

Díky nepřítomnosti třetího stážisty jsme měli lekci s Philippem každý den kromě neděle. V době, kdy byli Philippe a Bea v zahraničí, jsme hodiny neměli a naopak jsme pracovali i s jejich koňmi. Po dvou měsících bez nároku na volno jsme si vynutili třetího stážistu. Přibyla nám moc milá slečna z Německa. Od té chvíle jsme se o lekce střídali. Takto to fungovalo jen další dva měsíce, protože majitel stáj prodal a všichni se museli odstěhovat. Německá stážistka odjela domů a Gerd, kterému jeho roční stáž skončila, začal pracovat pro nové majitele stáje. Můj osud byl nahnutý a chvíli to vypadalo, že taky budu muset domů. Nakonec Karl s manželkou našli novou stáj a rozhodli se ponechat si mě.

stáj v RuyNová stáj byla asi 200 km daleko v Provence, zatím neměla dokončenou halu ani jízdárnu a Philippe s Beou hledali v Provence dům k bydlení. To se nakonec zdařilo, ale přesun do Provence byl možný až za 3 měsíce. Pro přechodné období bylo nutné najít stáj nedaleko Montcarry. Díky tomu jsem měla možnost podívat se po okolí do několika stájí.

V okolí Lyonu je koní spousta. Nachází se tam mnoho osamělých stavení, menších vesnic a měst. Najdou se tam výběhy s pár koňmi, které mají lidé doma, ale i stáje s různým zaměřením. Od jara do podzimu se všude pasou krávy zdejších farmářů. Stáj ve Fuissieux byla celkem výjimečná, protože měla pěknou halu a k tomu velké pastviny. Seno ani jádro nebylo moc kvalitní (seno nám koně často nechtěli žrát a každý balík byl kvalitativně úplně jiný; jádro vypadalo jako bohaté müsli, ale moc výživné nebylo), ale jinak se tam koně měli dobře. Že bude problém najít něco srovnatelného, jsme netušili.

Francouzskou specialitou jsou jejich ponykluby. Francouzské děti ve středu nechodí do základní školy a jejich zaměstnaní rodiče pro ně potřebují na tenhle den nějaké hlídání. Proto je ve Francii spousta ponyklubů, které jsou vždy ve středu a sobotu zcela vytížené dětmi. Zbylé dny sem děti nechodí, protože jsou dlouho ve škole a neděle tráví s rodiči. Ponykluby proto často nabízejí i ustájení pro soukromé koně. Typicky mají dost výběhů, jízdárnu a nějakou malou halu (např. 20x20 m). Ježdění je zde povinně s helmou pro všechny, nejen pro děti. Díky této masivní členské základně je jezdectví pátým nejčastěji provozovaným sportem Francie. Proto také byla francouzská jezdecká veřejnost pobouřena, když jejich televize nevysílala během letošní olympiády téměř nic z jezdeckých disciplín. Kdo však měl přístup k internetu, mohl veškeré klání sledovat ze záznamu na soukromé jezdecké televizi.

jízdárna v RuyKromě ponyklubů se zde vyskytují stáje zaměřené na sport, hlavně parkur, podobné těm našim. Drezura ve Francii není moc populární, což je do značné míry spojeno s jejich nejčastějším a nejoblíbenějším plemenem, selle français, které je dlouhodobě šlechtěno na skoky. Na lokální úrovni se běžně skáče 115 - 125 cm. Soutěže jsou odstupňované po 5 cm a nezřídka se na ně jezdí do vzdálenosti větší než 100 km. Často jsou k vidění kvalitní povrchy jízdáren a hal. Tomu všemu také odpovídají vyšší ceny za služby s jezdectvím spojené (ve Francii jsou ale i platy 4x vyšší než v ČR). Za ustájení se kolem Lyonu běžně platí 300-400 eur/měs. Za okování všech 4 nohou se platí od 45 do 90 eur, za vystrouhání 25 - 35 eur. Zajímavé je, že není nutná přítomnost majitele koně. Kovář si koně přivede z výběhu či boxu, odvede svou práci a pak koně zase odvede zpět. Majiteli nechá na místě fakturu. Někteří nepoužívají stoličky, ale strouhají a kovají na koleni. Běžná je i návštěva osteopatů, což je obdoba našich fyzioterapeutů. Za jednu návštěvu zaplatíte kolem 100 eur. Za zubaře dáte od 70 eur výš, očkování kolem 40 eur. Sportovní koně očkují jako u nás na chřipku a tetanus, nesportovní koně často jen jednou za dva roky na tetanus (některé ani to ne). Problematický je častý výskyt pyroplasmózy, parazitického onemocnění, které zde přenášejí hojná a neuvěřitelně velká klíšťata. Tato nákaza může probíhat bezpříznakově nebo může koně i zabít, záleží na imunitě koně. Statisticky je prý každý čtvrtý kůň v oblasti nakažený.

Zajímavou stájí nedaleko Lyonu je stáj Michela Roberta, olympijského reprezentanta Francie v parkuru. Má vnitřní stáj pro 20 koní navazující na zděnou halu 25x60 m s geotextilním povrchem, velkou venkovní jízdárnu a výběhy s terénními skoky. Koně zde ale do výběhu nikdy nechodí. Stojí ve svých nastlaných boxech, zabalení do dek a každý měsíc včetně léta jsou kompletně ostříháni. Po ježdění je nastříkají speciálním sprejem s alkoholem, aby rychleji uschli, vyčistí je a zabalí do dek a bandáží pro zítřejší „použití". Tím šetří čas před ježděním, protože nemusejí koně čistit. Sedla jsou také zajímavým tématem ve Francii. Michel Robert používá typ Prestige, který byl vyvinut přímo pro něj. Většina lidí v regionu ale používá sedla zdejšího sedláře jménem Luc Childeric. Sedla jsou to pro jezdce velmi pohodlná, pěkná. Nové stojí 3500 eur. Asi proto zde lidé svoje sedlo používají na všechny koně, které jezdí, a nehledí moc na to, jestli koni sedí nebo ne.

pony stáj v Provence

Další typický znak francouzských jízdáren a klubů je, že nesmíte ve stáji trénovat s nikým jiným, než s místním trenérem. To naštěstí nebyl případ stáje v Ruy, kam jsme se na přechodné období přestěhovali. Majitel je parkurový jezdec do úrovně našeho „ST", který se částečně živí výcvikem a prodejem koní. Jak už to bývá, skákat umí pěkně, vzdálenosti ke skokům vidí dobře, ale tím jeho umění končí. U Karla si uřízl ostudu, když po zhlédnutí školního kroku prohlásil, že ta pasáž je moc krásná a že by ji chtěl taky umět. Nicméně stáj má zorganizovanou velmi dobře, všude čisto, krmení kvalitní a ještě jsem bydlela hned u stáje. Pronajal mi část svého bytu, který využíval jen jako kancelář. Jaký luxus najednou bylo mít koupelnu hned ve vedlejší místnosti a navíc v ceně vytápění. Bohužel zase chyběl internet, takže jsem začala často navštěvovat McDonalds v nedalekém městě.

S majitelem byla rozumná domluva. Možná i proto, že jsem mu zadarmo pomáhala ve stáji. Po několika týdnech přišel za mnou, že se mu líbí pokrok, jaký jsem s Pepi udělala, a požádal mě o ježdění svého sedmiletého valacha se soutěžní výkonností 125 cm. Prý si s ním už nevěděl rady a byl z něj naprosto otrávený. Kůň to byl velký, stále ještě rostl, dobře ovladatelný a při změně směru si uměl ve cvalu přeskočit. Nic dalšího neuměl, ale že byl jemný a vstřícný kůň, rychle se lepšil. Když jsem na něm seděla podruhé, přišlo se podívat i pár dalších lidí ze stáje. Byla jsem z valacha naprosto nadšená. Vychvalovala jsem ho, jak je pohodlný, ochotný a snadný. Byl to zdaleka nejlepší kůň, na kterém jsem kdy seděla. Majitele i ostatní jsem tím částečně pobavila a částečně vyděsila. „Cože, on?!? To kdyby sis sedla na Pamellu! Tenhle nic extra není," znělo od nich. Pamella byla bílá, devítiletá klisna SF, s níž skákal do 140 cm. Byla prý naprosto úžasná a pohodlná. Dle jeho slov: „Všechno uměla. Když jsem zrovna neskákal, nevěděl jsem, co s ní dělat. Uměla všechno perfektně!" Co jsem viděla, tak uměla zatáčet, při změně směru si ve cvalu přeskočit a zrychlovat či brzdit dle potřeby. Nic víc s ní nikdy nedělali. Nikdy jsem na ní nejela, ale osobně si pod pojmem „kůň, který všechno umí" představuji něco jiného. Pamellu prodali za 27 tisíc eur pro jednu slečnu na parkury do 125 cm. „Dali jsme ji levně. V Paříži se takoví koně prodávají za 40 tisíc," zněl komentář. Brzy se přidalo pár dalších majitelů, abych jim jezdila koně, což bylo příjemné zpestření k mé problematické Pepi. Toto hezké období bohužel koncem června skončilo. Odstěhovali jsme se do Provence.

stáj a koně v ProvencePoměry v Provence byly trochu jiné. Už jsem nebydlela přímo u koní, ale v domě Philippa a Bey za 280 eur/měs. Do stáje jsem denně dojížděla 16 km (jedna cesta) a ustájení stálo 420 eur/měs. V ceně ustájení bylo kydání boxů, ráno a večer krmení a vodění do výběhů. Osobně bych dala přednost práci za slevu na ustájení, ale taková možnost nebyla. Navíc se postupně ukázalo, že stejně část krmení a vodění do výběhů je na mně a došlo i na problémy s kydáním, protože ve stáji boxy skoro nečistili. Vzhledem k blížícímu se konci stáže jsem se rozhodla, že to nebudu moc řešit a pokusím se v klidu strávit zbytek doby. Navíc tam byl jako druhý stážista od srpna opět Gerd, takže čas ubíhal příjemně. Dokonce jsme udělali i pár krásných výletů po okolí, z nichž nejhezčí byla asi návštěva kaňonu Gorges de l´Ardeche a farmy Fortia, kde se točila první čtyři Philippova videa a fotily fotky do knihy „Omyly moderní drezury".

Provence je krásná oblast s vinicemi, levandulí a olivami. Staré, kamenné domy s barevnými okenicemi najdete v každé vesnici. Pro koně už to takový ráj není. Je tam sucho a země skalnatá a kamenitá. Na vyjížďky jsme proto téměř nejezdili. Ale záleží, kde přesně jste. Lokálně se najdou i pěkná místa s lepší půdou a dokonce trávou. Koní je tam méně než kolem Lyonu. Když potřebujete kováře nebo osteopata, tak si taky můžete pár týdnů počkat. Seno je drahé a slámu vůbec nepoužívají. V létě tam je nádherně a to je asi důvod, proč Philippe nechce nikde jinde žít.

levandule v ProvenceStáž považuji za úžasnou zkušenost. Nikdy už nebudu posuzovat koně a ježdění jako dřív. Pepi mi dala tvrdou školu. Díky ní jsem se kromě výcviku koně pod sedlem dostala i k horsemanshipu. Obojí považuji za nutnou součást práce, pokud chcete mít dobrého, čtyřnohého parťáka - jedno, jestli létáte přes překážky, baletíte na obdélníku nebo se „jen" vozíte po přírodě. Díky ní jsem se toho hodně naučila. I Pepi udělala obrovský pokrok. Její cvalový problém se však bohužel zcela nevyřešil. Proto jsem souhlasila, když se naskytla příležitost ji ve Francii do dobrých podmínek prodat na rekreaci. Od nového majitele mám zprávy, že se jí prázdniny na pastvině moc líbí a je spokojená. Co se Francie týká, jestli máte možnost se tam podívat, tak neváhejte. Je to krásná země.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. pavlina

    Platy ve Francii

    13:25 - 17. 12. 2012

    Pěkný článek, moc dobře jsem si početla.

    Jen bych doplnila, že vyšší platy jsou ve Francii v porovnání s ČR pouze relativním pojmem. Je potřeba uvědomit si, že žít ve Francii je finančně mnohem náročnější než v Čechách. Minimální mzda pro rok 2012 je ve Francii cca 1120 eur čistého, ale je třeba počítat s tím, že jen na ceně za bydlení zaplatíte kolem 1000 eur měsíc (pokud samozřejmě nežijete ve svém bez hypotéky nebo někde ve velmi velmi levné ubytovně).

  • 2. bramborka1

    Re Platy ve Francii

    13:46 - 17. 12. 2012

    Děkuji za komentář. Ceny bydlení ve Francii neznám. Vím, že jsme se tam o nich s místními bavili, ale nepamatuji si přesně kolik to vycházelo. Měla jsem pocit, že na dvou až trojnásobek těch našich, ale možná se pletu. Co mohu posoudit, jsou ceny pohonných hmot, které jsou stejné jako u nás, ceny potravin v supermarketech, které jsou o 30 až 50% dražší, ceny restaurací - cca trojnásobné, kadeřník zhruba 2-3x dražší. Celkově jsem tam z lidí necítila to všudypřítomné napětí a strach o živobytí jako u nás. Dost lidí mi také řeklo, že řada Francouzů je raději na podpoře, než aby šla pracovat. Jaké máte z Francie zkušenosti a pocity Vy? Přeji hezký den.

  • 3. TSsport

    prekvapko

    14:25 - 17. 12. 2012

    Musim se priznat, ze me celkem prekvapilo,ze se ta videa natacela v nejake cizi staji, vzdy jsem si myslela,ze to bylo u nich ve vlastnim...a jeste vic me prekvapilo,ze vlastne ani zadne vlastni nemaji,ze jsou v podnajmu.

  • 4. pavlina

    Re Re Platy ve Francii

    14:39 - 17. 12. 2012

    V oblasti Lyonu najem normalniho bytu vychazi kolem 1000 eur/mes + sluzby (mam od zname, ktera tam zije). Ceny bytu a domu tam jsou v porovnani s CR silene vysoke, pohybujete se od 200 000 eur za garsonku po 600 000 eur za obdobu naseho 3+1.

    Jinak v jizni casti Francie vseobecne tak nejak nepocitaji se zimou v zime, zejmena v hotelech... Ubohoucka topeni na pokojich sice vypadaji roztomile, ale pri -10°C to neni sranda (a to jeste musi fungovat). Ta poznamka o topeni ve Vasem clanku je opravdu na Provence velmi trefna

    Dalsi narocna oblast je lekarska pece. Jen za otevreni dveri ordinace date 20 eur, 90 eur za ty same dvere na pohotovosti...Takze pri cestovani urcite zvazte pojisteni. Pokud tam pracujete, zdravotni pojisteni hrazene zamestnavatelem je nadstandart a patri k bonusum, ne k zakladnim narokum zamestnance. S praci je to tam tezke, ale zase maji to, co my ne. V pripade vypovedi se jim pocita odchodne na zaklade cele delky trvani pomeru u zamestnavatele a v pripade vice let stravenych na jednom miste to muze byt docela i vysoka castka.

    Jidlo, piti a veci bezne potreby jsou drazsi, ale zase kvalitou nekde jinde nez v ČR. Hodne malokdy narazite na shit v jidle. Trh s potravinami je diky ruznym etnikum i sirsi a rozmanitejsi nez u nas. Nektere veci napriklad z papirenskeho sortimentu se daji sehnat pouze ve Francii a u nas ne, napr jisty druh papiru na psani si nechavam dovazet.

    Uplne ke konim jsem se nedostala, ale muj znamy vlastni v severni Francii hrebcin a od neho vim, ze ceny ustajeni se pohybuji od 250 eur za pastviny s pristreskem do 500 eur za box vcetne treninku. Ceny koni zacinaji na 4-6000 eur (odstavcata, mladi kone co NIC neumi) a konci az nekde v oblacich.

    Lide jsou tam jako u nas, nekteri mili a jini zase ne, ale vetsinou se vic otevrou az kdyz zjisti, ze umite jejich rec a nebudou mit problem se s Vami dorozumet.

    Jinak ja pracuji pro francouze, prekladam, jezdim tam a xy dalsich veci spjatych s Francii, ale zit bych tam natrvalo jela pouze tehdy, kdybych mela zajistenou vybornou praci s dostatecnym prijmem. Z hlediska prijmu je vyhodnejsi pracovat v ČR a pro francouze, tady je ta znalost francouzstiny na dobre urovni porad jeste do jiste miry zajimavou vyhodou vuci konkurenci

  • 5. bramborka1

    Re Re platy ve Francii

    18:28 - 17. 12. 2012

    Reaguje na 4.

    To je opravdu zajímavé mít možnost slyšet informace z dalšího zdroje. Z některých oblastí, které zmiňujete, jsem slyšela jiné věci.
    Ceny za byty mi přijdou na oblast Lyonu strašně vysoké. Jak blízko centra tyhle ceny jsou? Bavila jsem se vždy jen s lidmi, kteří bydleli v okolí Lyonu, cca hodinu cesty autem od centra a ti tak vysoké ceny neříkali. Např. majitel stáje v Ruy přemýšlí o jejím prodeji (je už unaven) a chce za ni 900 tis. Eur - zaběhlá a výborně fungující stáj s výbornou venkovní jízdárnou 40x66m, skokovým materiálem, halou (nebo spíš zastřešenou jízdárnou) 20x40m, 21 venkovními boxy a zázemím pro koně a jezdce, 6 výběhy a velkým, pěkným domem s minimálně 2 bytovými jednotkami a velikou garáží, to vše nedaleko sjezdu z dálnice na Lyon. Přijde mi to v porovnání k bytu 3+1 za 600 tisíc jako velký nepoměr.
    Dále např. Karl s manželkou koupili dům v Provence za 280 tis. Eur - velký, 3 podlažní dům v dobrém stavu (dělali jen menší úpravy "k obrazu svému") a slušnou zahradou. A ta oblast je prý hodně drahá vzhledem ke své turistické oblibě. Jeden mladý pár si ve stejné vesnici koupil veliký dům, který bylo třeba opravit (pán je zedník, tak to nebyl problém) a i s opravou je to vyšlo na 150 tis Eur (za ten samý dům v dobrém stavu by prý dali o dost víc). Asi hodně záleží kde byt či dům je.
    S lékaři naštěstí zkušenost nemám. Jen vím, že Gerdovi se ulomil kus zubu a poslali ho k zubařce, kde zaplatil dohromady 60 Eur za 2 návštěvy, kdy mu lékařka zub dala do stavu, aby do konce stáže (několik měsíců) vydržel. Chodí s tím do teď a drží to. Asi měl štěstí na dobrou a levnou doktorku, chválil si ji. Se zdravotním pojištěním to měl trochu jinak. Pracoval tam chvíli a zdravotní pojištění (myslím, že to mají dohromady se sociálním) tam prý zaměstnavatel za zaměstnance povinně platí, ale nehradí se z toho úplně vše. Zaměstnanec se musí připojistit, což prý stojí od několika až po několik desítek Eur za měsíc (dle rozhodnutí zaměstnance).
    Kvalita jídla mi tam také přišla lepší, ale ceny o tolik vyšší nebyly. Drahá je zelenina a ovoce a kvalitní maso. Hodně záleží, co kupujete.
    Ceny koní jsem slyšela stejné a ustájení taky. A zase asi záleží kde. Ve Fuyssieux byla pastvina s přístřeškem myslím za 180Eur. Box s tréninkem v Ruy byl za 600Eur. Ve stáji Michela Roberta prý za ustájení platili 1000Eur, ale nevím, co všechno v tom bylo zahrnuto (trénink s Michelem ale ne).
    Nevím, jestli bych tam chtěla žít. Mentalita je jiná. Francouzi jsou hodně povrchní a všechno je jen na efekt. Navíc nic neřeknou na rovinu, neumějí řídit auta a vařit! :-D

  • 6. bramborka1

    prekvapko

    18:42 - 17. 12. 2012

    Reaguje na 3.

    Farma Fortia byla první stáj, kde Philippe s Beou ve Francii měli koně. Majitel prý tehdy postavil halu jen kvůli nim. To mimochodem vzhledem k místu musel být docela výkon. Když jsem to tam viděla, říkala jsem si jak se tam ta nákladní auta a asi i jeřáb pohybovali.
    PK si uvědomuje náročnost vlastní stáje (traktor, zajišťování všeho,..) a dává přednost nájemnímu ustájení. S tím jsou ovšem spojené i problémy, protože každý má trochu jiné představy, jak má stáj a zázemí vypadat a fungovat. S tím se nejspíš setkal každý, kdo měl někdy svého koně někde ustájeného.

  • 7. pavlina

    re re re platy

    10:49 - 18. 12. 2012

    Reaguje na 5.

    Ty byty v Lyonu nejsou uplne centrum, ale nejste nuceni pouzivat auto pro presuny. Neco jak v Praze treba Stodulky nebo Zlicin.
    Provence je moc krasna oblast, ale ma i svoje protiklady typu mistral, nedostatek vody a nedostatek prace coz snizuje cenu pozemku a domu. Ceny jezdeckych center nemuzu porovnavat, neznam.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 19.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: