Autor původního článku: Christy West, TheHorse.com Webmaster
17. února 2006, článek č. 6494

„Donedávna se o koních tvrdilo, že mají průměrnou inteligenci, v těch lepších případech." Toto zaznělo na konferenci American Association of Equine Practitioners v roce 2005, konkrétně během přednášky o poznávacích funkcích a vnímání koní vědců Evelyn B. Hanggi, MS, PhD, prezidentky kalifornské Equine Research Foundation (ERF), a Jerryho Ingersolla, spoluzakladatele této organizace. „I v dnešní době ovlivňují mezery ve znalostech, mýty, nesprávné úsudky a nedostatky vědeckých výzkumů to, jak veřejnost, koňský průmysl a dokonce i vědecká komunita chápe a nechápe koně. Naštěstí profesionálové i laici se stále více zajímají o učení/poznávací funkce koní."

Proč je tak důležité vědět, jak a jak dobře umí kůň přemýšlet a učit se? „Pokud špatně rozumíme poznávacím funkcím koní, pokud je podceňujeme nebo přeceňujeme, budeme s nimi také zacházet nevhodným způsobem," uvedla Hanggi. „Welfare koní není závislý pouze na tělesném pohodlí, ale i na jejich psychickém komfortu."

Jinými slovy, pokud chápeme, jak kůň přemýšlí a jak se učí, můžeme se vyvarovat jeho psychického zneužívání, protože nebudeme očekávat, že se naučí něco, co prostě nedokáže. A naopak, při učení ho můžeme vhodně podpořit, aby se učil rychleji a snadněji."

Hanggi na přednášce představila různé typy učení a vnímání u koní a také uvedla přehled výzkumných prací, které je popisují.

• habituace (= navykání)
• desenzibilizace (= znecitlivění)
• klasické nebo pavlovovské podmiňování
• operantní podmiňování
• diferenciace (= rozlišování)
• učení vhledem (čili „aha" efekt)
• generalizace (= zobecňování)
• učení nápodobou (= observační učení)
• kategorizace
• učení pomoci vytváření konceptu.

Představila také několik videonahrávek pořízených během tréninku koní ve výzkumném prostředí Equine Research Foundation, aby ukázala, jak pozitivní motivace urychlí jejich učení.

Habituace/desenzibilizace

„Habituace je velmi jednoduchá forma učení," vysvětlila Hanggi. Spočívá v tom, že kůň zpočátku reaguje na podnět, potom se učí ho odfiltrovávat a reaguje na něho stále méně. Díky tomu se mohou koně soustředit pouze na to, co je v jejich prostředí důležité, ne na každou maličkost. Desenzibilizace je něco podobného, ale je to proces, který spočívá ve vyhasnutí takové reakce koně na podnět, která je nadměrně velká nebo se přehnanou stala následkem zkušeností.

„Dobří trenéři využívají těchto schopností se učit a koně pozitivním způsobem vystavují různým předmětům, zvukům a kontaktům," pokračovala. „Když to provedou korektně, koně si na ně zvyknou (habituují se) a znecitliví se na ně (desenzibilizují), i když to byl zpočátku nepřekonatelný stresor, a jsou pak schopní lépe zvládnout nové události v klidu."

Klasické a operantní podmiňování

Klasické neboli pavlovovské podmiňování probíhá tak, že kůň se učí spojovat nedůležité podněty s takovými, které vyvolávají určitou reakci. Tak se může naučit, že zvonek znamená, že přichází večeře. Kůň pak reaguje na původně nedůležitý podnět, jako by byl tím důležitým. Nad podněty však nemá žádnou kontrolu. V tom se liší klasické podmiňování od operantního, kdy kůň má nebo dostane možnost kontroly nad výsledkem. Příkladem operantního podmiňování může být situace, kdy se kůň učí kutálet kouli s krmivem, až krmivo (jeho odměna) vypadne z otvorů v kouli a kůň ho může sežrat.

„Když lidé formují chování koní při výcviku, standardně používají operantní podmiňování a prostředkem výcviku bývá především negativní motivace," říká Hanggi. „Při výcviku se koně běžně učí provádět úkony tím, že se přimějí uhýbat něčemu nepříjemnému (například ustoupení od tlaku)."

Pozitivní a negativní motivace

Hanggi na přednášce také popisovala principy pozitivní (odměna za žádoucí chování) a negativní motivace (odstranění něčeho, co je nepříjemné, jako například tlak holení), protože souvisejí s učením koní. Poznamenala, že výsledky výzkumů se rozcházejí v tom, co je účinnější, výcvik koní pro výzkumné účely je však primárně postaven na pozitivní motivaci. Negativní motivací se výzkumy zabývaly jen málo. „V ideálním případě by měli trenér či ošetřovatel inteligentně začlenit do dobře vybalancovaného výcvikového programu oba typy motivace, pozitivní i negativní," doporučovala.

„Dobré chápání pozitivní motivace je pro práci s equidy velmi prospěšné. Například když kůň slyší, jak se do kyblíku sype oves, může začít kopat do dveří boxu, možná z nedočkavosti. Pokud pak člověk honem přiběhne s krmením (v bláhové naději, že ho tím uklidní), kůň bude pozitivně motivován ke kopání a člověk bude rychle reagovat na jeho kopání. Díky této motivaci nepotrvá dlouho, než se kůň stane dychtivým a úspěšným trenérem lidí."

„Lidé si často pletou odměnu krmivem s podáváním pamlsků, což může vést k tomu, že kůň bude vstupovat do osobního prostoru člověka, kousat atd.," připomněla Hanggi. „Klíčem k tomu, abyste si vytvořili osobní prostor, je naučit koně, aby se při odměňování krmivem díval od vás nebo rovně."

„Pozitivní motivace učí koně být aktivním účastníkem hledajícím správnou odpověď," vysvětlovala dále. Předvedla několik videozáznamů cíleného pozitivně motivovaného výcviku koní pro překonání problémů, jako je strach o hlavu při uždění nebo při holení hlavy.

Rozlišování neboli diferenciace

„Učení rozlišováním probíhá v Equine Research Foundation s použitím pozitivní motivace; kůň se učí, že jeden podnět a nikoli jiný nese mu zajistí odměnu," vysvětlila Hanggi. Koně se například učí vybírat kyblík určité barvy, velikosti, tvaru atd., vždy ten jeden a ne jiný. Tento typ učení u koní už byl popsán ve 30. letech minulého století.

Díky testům diferenciace se zjistilo, že mnoho koní se „učí učit", kdy využívají úspěšné chování z jednoho pokusu v pokusu jiném, takže jejich úspěšnost roste. Hanggi poznamenala, že to je velmi hodnotná součást tréninku a zlepšuje jednání s koněm v nových situacích (tzv. „přenos" jednou osvojené dovednosti ze známé situace do situace nové.

Majitelé by se divili, jaké typy předmětů jsou schopni koně vizuálně rozlišit, například tvary a barvy. Hanggi uvedla studie, které prokázaly, že koně jsou schopni určitého stupně prostorového vidění (slučování obrazů viděných každým okem zvlášť, aby kůň vnímal hloubku), mají vizuální ostrost zhruba 20/30 a asi nerozlišují červenou/zelenou barvu.

„Často se říká, že koně nepoznávají jedním okem věci, které viděli pouze druhým okem," poznamenala na přednášce Hanggi. „Tím se má vysvětlit, proč se koně polekají stejného objektu, když ho vidí z druhé strany (například jezdce, který odešel a potom se vrátil na jízdárnu z druhé strany). Výzkum ERF však prokázal, že to není pravda. Koně snadno převádějí informace mezi očima; říká se tomu interokulární přenos."

Podle některých výzkumů se zdá, že prostorové podněty (když se předmět pohybuje okolo) koně snáze rozliší než některé jiné podněty. Koně také rozlišovali rotující předměty ve všech směrech, kromě pohybů nahoru a dolů. Jiná studie ERF ukázala, že koně také dokážou rozpoznat fotografie předmětů a předměty z fotografií. Hanggi dále posluchače informovala, že se snaží o dlouhodobé studie zaměřující se na výrazy obličeje.

Generalizace neboli zobecňování

Tento typ učení znamená, že kůň přenáší reakci, kterou má na jeden podnět, také na jiné podobné podněty. „Například koně se učí reagovat na tlak holení, i když je tento aplikován na různá místa a s různou intenzitou různými jezdci," vysvětlila Hanggi. U vysoce trénovaných koní, například drezurních, však není generalizace podporovaná.

„Pro mnoho koní by mohlo být prospěšné, kdyby dostali příležitost generalizovat. Koním využívaným ve specifických jezdeckých disciplinách není často dovoleno podílet se na aktivitách jiných, než o které se zajímá jejich jezdec. Výsledek je ten, že provádějí mechanické pohyby, které jen vzácně mají něco společného s poznávacími funkcemi. Důkaz přinesla nová studie, která ukázala, že ve srovnání s koňmi z jiných disciplín vykazovali v jednoduchých testech drezurní koně na vysokých stupních výkonnosti nejnižší schopnost se učit. Předpokládá se, že je to proto, že tito koně jsou trénováni provádět vysoce sofistikované, precizní chování, jezdci jim dávají minimální volnost; proto se u nich potlačuje schopnost učit se učit nebo generalizovat."

Hanggi předpokládá, že koním i jezdcům by prospělo, kdyby své jezdecké programy či práce ze země obměňovali.

Učení nápodobou

Přestože tři čtvrtiny majitelů v jedné studii věřilo, že koně se mohou naučit negativní chování od sebe navzájem (například klkání), Hanggi na přednášce tvrdila, že dosud nebyl proveden žádný výzkum, který by tuto teorii podpořil. „Ve skutečnosti je výskyt stereotypního chování u koní žijících vedle sebe mnohem pravděpodobněji dán jejich genetickou příbuzností nebo stresem, který na ně klade stejné, nevhodné prostředí," řekla.

„Přesto je těžké akceptovat, že by se koně nedokázali učit nápodobou aspoň v některých situacích," komentuje. „Je však ještě třeba vyvinout vhodné pokusné postupy."

Kategorizace a učení pomoci vytváření konceptu

„Kategorizace a učení pomoci vytváření konceptu jsou nevyšší úrovně učení, které byly u koní testovány," uvedla Hanggi. Jedním příkladem kategorizace by mohlo být učení koní vybírat předměty s otevřeným středem mezi předměty s plným středem bez ohledu na jejich aktuální tvar nebo velikost. „ERF jako první zjistila, že koně jsou schopni do jisté míry konceptualizace," říká Hanggi. „V jednom průlomovém pokusu koně předvedli, že dokážou řešit problémy za použití konceptu ( = myšlenkové představy) relativní velikosti. Učili se vždy vybrat větší objekt (jeden kůň se učil vybírat menší předmět) bez ohledu na to, zda v předchozím pokusu byl tento objekt větší nebo menší. To znamená, že když byl středně velký kruh spárován s malým kruhem, ten středně velký byl správný. Když pak byl středně velký kruh spárován s velkým, velký (a nikoli střední, který byl správně minule) kruh byl správný. Tento koncept relativní velikosti se převedl na jiné tvary, trojúhelníky, šestiúhelníky a piktogramy USA, ale také na prostorové objekty z reálného života, jako jsou pěnové míče a plastové květináče.

„Nelze říct, že koně mají stejné konceptualizační schopnosti jako lidi, jiní primáti či jiné tzv. vývojově vyšší živočišné druhy, ale je to známka toho, že disponují větším výběrem poznávacích funkcí, než jak se myslelo," tvrdila. „Na tyto schopnosti by se měli lidé více zaměřit, nikoli pouze pro uspokojení vědecké zvědavosti, ale i pro praktičtější účely. Dalším krokem v pochopení tohoto pozoruhodného zvířete budou výzkumy kombinující učení, vnímání a chování."

Výzkum a trénink: Co si vymyslíte, to můžete trénovat

Účastníci výcvikových a jezdeckých prázdnin v Equine Research Foundation (ERF) chtějí lépe pochopit nejen to, jak koně myslí, ale také to, jak aplikovat naše vědecké nálezy v každodenním výcviku a při manipulaci s koňmi. Na první pohled se nemusí zdát, že věda a výcvik jsou úzce spojené, ale ve skutečnosti jdou ruku v ruce.

Z každodenního kontaktu s našimi koňmi víme, jak snadno je lze „provést" jednoduššími formami učení, jako je habituace nebo desenzibilizace a operantní podmiňování s využitím pozitivní nebo negativní motivace. Ale náš výzkum na ERF ukazuje, že koně jsou schopni mnohem více. Nejlepší jsou naše poznatky, které ukazují, jak dobře koně generalizují a jak jsou schopni přemýšlet a u toho používat kategorie a koncepty, aspoň do určité míry.

To je novinka i pro jezdecký svět. V minulosti byli koně trénovaní většinou prostřednictvím negativní motivace, tj. kůň se učil určitému chování tím, že se pohnul od nějakého nepříjemného podnětu, například tlaku holení. Nověji začínají přitahovat pozornost výcvikové metody založené na pozitivní motivaci. Trenéři objevují, že koně se extrémně ochotně učí takovému chování, které jim přinese odměnu a, pokud se provádí správně, takový výcvik postupuje rychleji a téměř bez námahy. Na ERF jsme tyto metody doplnili rozvojem schopnosti našich koní generalizovat a používat jednoduché koncepty.

Díky tomu jsme schopni zlepšit naše výcvikové postupy, takže ty směřují mnohem více k tomu, jak koně vnímají svět, než typické antropocentrické taktiky. Protože začleňujeme všechny nové ERF objevy, všimli jsme si, jak se naši koně výrazně změnili. Jejich pozornost a soustředění se dramaticky zlepšily. Učí se učit, takže nové požadavky plní rychleji a snadněji. Bez stresu zvládají nakládání do přepravníku, ošetření podkovářem a veterinářem, práci pod sedlem, ze země i jiné manipulace. Lépe přijímají nové zkušenosti a mnohem méně se lekají. Mají výrazně silnější touhu být s námi a naše vzájemné pouto vzrostlo do něčeho úžasného. Naši koně hledají správné odpovědi horlivěji a zdá se, že práce s námi je baví. Podobně i pro nás je práce s nimi zábavou. A užívat si výcviku je lepší pro lidi i koně, díky tomu se stav mysli zcela uvolní.

Každý, kdo trénuje koně, využívá výhod vědy a psychologie, ať už záměrně nebo ne. Vynikající trenéři také velmi dobře chápou principy, které za výcvikem stojí a díky kterým se liší průměrné výcvikové zkušenosti od těch, které vedou k velkým úspěchům.

Informace o Equine Research Foundation a jejich učebních a jezdeckých prázdninách a stážích najdete na stránce www.equineresearch.org nebo pište na email EquiResF@aol.com.