Jak probíhá odstav hříbat v NH Kladruby n. Labem

7. 9. 2010 Lenka Gotthardová Autor fotek: Běla Fialová

Každý chovatel má zpravidla své osvědčené postupy, jak a kdy odstavit hříbata od svých matek. Ing. Lenka Gotthardová nám popíše, jak vlastně vypadá život hříběte v NH Kladruby nad Labem.

Než si pořídíme hříbě

Kdysi se informace o chovu a původech koní předávaly a uchovávaly pouze v ústní formě a mnohdy se stávaly významným rodovým tajemstvím. Od dob renesance se počaly původy koní zaznamenávat do knih a největší pokrok v evidenci koní nastal v průběhu 18. a 19. století. Dnes jsou původy koní vedeny v počítačových souborech, jsou zálohovány a všichni koně, poníci i osli jsou registrováni. Z nich by se k chovu měli vybírat pouze ti nejlepší.

Při chovu a odchovu koní je třeba dodržovat mnoho chovatelských pravidel. Tím prvním je chov koní s „chovnými koňmi", to znamená, že klisna je zapsána v plemenné knize (PK) - pokud možno ve vyšším oddíle - a hřebec nejen absolvoval zkoušky výkonnosti, byl vybrán příslušnou komisí pro určitou PK, ale aktuálně bylo v daném roce jeho majitelem požádáno o udělení licence. Čili z hlediska chovatelského je nepřípustné chovat tzv. bezpapírové jedince a volit si za otce hřebce od sousedů, který je sice na první pohled krásný, ale žádná komise a žádný chovatelský svaz ho nikdy nevybral k plemenitbě.

Hříbata

Hříbě stráví ve společnosti matky zpravidla půl roku. Pro zdravý fyzický i psychický vývoj hříběte je vhodné, aby od prvních dnů po narození trávilo dostatek času na pastvinách nebo ve výbězích společně s dalšími klisnami s hříbaty, případně s dalšími koňmi, kteří mu vytvářejí širší společnost a všichni se vzájemně akceptují dle stádové hierarchie.

Nejhorší variantou pro hříbě je, jestliže vyrůstá samo, pouze s matkou a po odstavu zcela osamoceně. Kůň je stádový tvor a samotou trpí a dále často získává nežádoucí zlozvyky. Člověk mu většinou nedokáže být dostatečně vhodným partnerem při různých hříběcích hrách a vznikají z toho zbytečná nedorozumění, hlavně když kůň doroste.

Sdělíme si, jak to chodí s odstavem hříbat v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Zdejší systém je ověřený staletími a chovatelé dbají na jeho dodržování.

Péče o sající hříbě

kladrubské hříběNově narozené hříbě se hned v prvních dnech dostává ze stáje ven alespoň na krátkou procházku s matkou, kterou vodí ošetřovatel, hříbě ji následuje. Při dostatku času i personálu lze vodit oba. Někdy je to dokonce první den, jindy druhý či třetí, podle dispozic hříběte či přízně počasí. Stačí procházka, která trvá 10-15 minut, postupně lze čas prodloužit na půl hodinky.

Ošetřovatelé poprvé nasazují hříbátkům malé ohlávky již v prvním či druhém týdnu jejich života. Zpravidla se tak děje ráno při krmení a ošetřování klisen, které probíhá každý den po půl sedmé. Po třiceti minutách až jedné hodině se jim ohlávka opět sundá. Po několika dnech se hříbátka začnou ráno vázat vedle matky ke žlabu. Aby se nezranila, např. trhem za ohlávku a vazný řemen, jsou tyto dvě části nejprve několik dní spojeny jen provázkem zavázaným „na mašličku", takže v případě bránění se hříbátka uvázání se může provázek rychle rozvázat a hříbě neprožívá žádné nebezpečné trauma. Během několika dní si na tento proces zvykne a nebude se bránit uvázání ani jako odstávče, ani jako mladý kůň. Hříbata pod klisnou nosí ohlávky pouze po ránu, pak jim jsou sejmuty a nasazeny opět další den (zvyšuje to bezpečnost i individuální práci s hříbětem).

Každý den jsou hříbata čištěna a kontrolována. Třikrát v týdnu jim je pravidelně preventivně měřena teplota, je sledován zdravotní stav, postoje předních i zadních končetin, mechanika pohybu, proces výměny hříběcí srsti. Jakékoliv odchylky od normálu ošetřovatelé okamžitě hlásí vedoucímu úseku, o přivolání veterinárního lékaře rozhoduje správce hřebčína. V soukromých stájích mají ošetřovatelé rovněž za úkol hlásit veškeré změny, např. ve zdravotním stavu koní, majitelům stáje nebo pověřenému správci stáje.

Odstav hříbat

Nelehkým obdobím ve vývinu koně je odstav hříbat. V knížkách o koních pro děti se tato záležitost objevuje jako vděčné beletristické téma, které nás donutí až k slzám. Aby to nebylo až tak dramatické, lze to koním ve větších chovech usnadnit.

V Kladrubech n. L. se od pátého měsíce života hříbata nevážou ke žlabům hned vedle matek, ale již zvlášť na druhou podélnou stranu stáje u žlabů. To znamená, že v jedné dlouhé řadě stojí uvázané matky, v druhé hříbata. Tento systém hříbata navykne na zcela běžné oddělení od matek. Hříbata rychle pochopí, že se vlastně nic zvláštního neděje, zvyknou si na své vrstevníky, se kterými se stejně velmi dobře znají již z uplynulé doby a z dovádění ve volné stáji a na pastvinách. „Stárnoucí" hříbata pod klisnami velmi často již upřednostňují společnost svých kamarádů před matkami, ke kterým si odbíhají jen k rychlému nasání mléka. Sociální vztahy hříbat vyrostlých ve skupině bývají velmi dobré a hříbata jsou celoživotně více vyrovnaná.

Odstav pak nastane tak, že jednoho dne se klisny odvedou ze stáje do jiných vzdálených stájí (v případě Kladrub na Josefov), které jsou tak daleko, aby se vzájemně klisny a hříbata neslyšely. První den jsou hříbata trošku zmatená a řehtají po matkách. Ale protože jsou v prostředí, které znají a znají i své kamarády, není psychická zátěž tak velká.

Po týdnu až deseti dnech navyknutí si hříbat na život bez matek je možné přestěhovat hříbata na hříbárnu. Jsou již uklidněná, osamostatněná a připravená na další život.

kladrubské hříbě

Přechod na hříbárnu

Přesun se v Kladrubech děje tak, že vepředu před hříbaty jde pár zkušených koní, zapřažený do valníku, za ním v řadě kráčí hříbata - každé hříbě vede jeden zaměstnanec nebo učeň kladrubského učiliště, na vše dozírá vedoucí chovu. Téměř čtyři kilometry dlouhá alej dovede tento konvoj do selmické odchovny. Ve výjimečných případech (když se některé z hříbat narodí trošku později), se s nimi přivede do Selmic i matka nejmladšího hříběte, která pak vykonává funkci „chůvy" či „učitelky v mateřské škole". Aklimatizace hříbat v Selmicích probíhá velmi dobře, neboť rytmus života je téměř shodný s tím kladrubským.

Odchov jednoletých

Denní režim hříbat v odchovně začíná také v půl sedmé ráno. Tou dobou jsou hříbata uvázána ke žlabu, dostanou oves a minerální doplňky, po krmení jsou vyčištěna.

V průběhu roku dostávají po ránu ještě seno nebo senáž (množství záleží na kategorii a ročním období), na počátku pastvy je třeba koním ráno přidávat seno, v suchém létě již toto nutné není. Na pastvu je třeba hříbata postupně navykat, aby bylo zabráněno kolikovým onemocněním.

Hříbatům jsou pravidelně prováděny korektury kopyt (první se dělají již ve druhém či třetím měsíci), další interval se pohybuje mezi 6 - 8 týdny. Hříbata jsou odčervována a vakcinována (dle vakcinačních schémat). Velmi důležitý je kontakt s koňmi, individuální přístup, zohlednění i kamarádství mezi hříbaty - raději vedle sebe budou stát ve stáji při ranním krmení „hříbata kamarádi", než v hierarchii koní antagonističtí jedinci. To vše je třeba sledovat.

Oddělení hřebečků od klisniček nastává mezi 8 - 10 měsícem. Ročníky hříbat jsou potom ustájeny odděleně podle věku a podle pohlaví. Na pastvu chodí společně jen všechny klisny, hřebečci jsou odděleni podle ročníků i na pastvě.

Další odchov

Odchov dvouletých a tříletých hříbat probíhá stejným způsobem jako u jednoletých. Mění se pouze krmné dávky. Hříbata mají v sobě zažitý pravidelný denní rytmus. V zimě chodí na pastvu okolo deváté, v létě již v osm hodin, navracejí se zpravidla okolo půl čtvrté. Pokud jsou v létě příliš velká horka, je denní pastva vyměněna za časně ranní či noční.

Někdy je k tréninku hříbat využíváno ještě pohybových drah u stájí. Starokladrubští koně zůstávají v odchovu až do třetího roku věku (český teplokrevník do dvou a půl roku).

Obdobným způsobem, jako přicházejí hříbata do Selmic, se přivádějí mladí koně do Kladrub. Ti jsou pak umístěni v boxech či stáních a absolvují roční přípravu na zkoušky výkonnosti, které skládají ve čtyřech letech, nebo mohou i později (starokladrubský kůň je plemeno pozdnější a dlouhověké). Ani při přípravě na zkoušky se s výcvikem na koně nespěchá a oni to potom vracejí - dobrým charakterem, vyrovnanou povahou a pozitivním vztahem k člověku.

Zajímavá pro chovatele koní může být i informace, že ve starých odborných knihách týkajících se chovu koní v Kladrubech je uváděn také termín pětiletá hříbata - to jasně naznačuje, že speciálně starokladrubští koně byli a jsou plemeno pozdní a nemělo by se s nimi ve výcviku příliš spěchat. U českého teplokrevníka by se mohlo přistoupit na myšlenku konání zkoušek výkonnosti ve věku třech nebo čtyřech let, dle vývinu koně a úsudku jeho majitele (třebaže je dostatečně znám fakt, že se toto plemeno šlechtí i na ranost).

U koní je třeba respektovat léty prověřené a lidmi a koňmi zažité pořádky. Naším cílem ve vztahu ke koni či k hříběti nesmí být jen radost z jeho vlastnictví nebo potěšení z toho, že jsme takto zajímavější či sportovně úspěšní, ale především dobrý pocit z toho, že jsme svému koni připravili v rámci možností zdravý, hodnotný a radostný život (měřeno úhlem pohledu koně). Správný chov a odchov koní je umění a poslání zároveň.

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…