Jak (ne)nakládat koně

13. 10. 2011 05:00

Obrázky: 1

Autor: Michaela Burdová Foto: archiv autorky Rubrika: Různé Počet přečtení: 20220 Počet komentářů: 34 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Na jezdeckých závodech a různých akcích nejsou k vidění jen pěkné i méně pěkné výkony koní a jezdců. Zákulisí jezdeckého sportu bývá neméně barvité a plné adrenalinu – například sledování nakládání koní do přepravníku. Občas vzduchem lítají jadrná slova, rozličné rady od přihlížejících, a kůň s jedním kopytem na rampě opřený do lonže za zadkem přežvykuje úplatek a možná se i dobře baví…

Zimní období je obdobím aktivního odpočinku koní, ale také obdobím práce s mladými nadějemi, které chystáme na sezónu v nadcházejícím roce. Vedle pečlivé přípravy v sedle je třeba myslet i na to, abychom koně ušetřili zbytečných stresů spojených s budoucí přepravou na závody - teď je na to vhodná doba a vynaložené úsilí se vám bohatě vrátí. Nepodceňujte tuto součást výcviku koně.

Protože když ji podceníte...

Může se vám stát, že se zařadíte k majitelům koní odkázaných na jezdeckou kariéru limitovanou účastí na závodech pouze ve vzdálenosti dojezdu po kopytě. Koně pro své veto nástupu do podivné kobky na kolech mají své důvody.

Nechce se mu (chytrému koni napověz, vychytralého šlehni)

Nastal den D a mladá klisna měla startovat na svých prvních závodech. Na naložení jsem si dala velkorysou rezervu dvě hodiny. Všichni jsme byli klidní, věta „Hlavně v klidu" zněla při prvních pokusech, aby položila aspoň jedno kopyto na rampu, dost často. Při pokusu o druhé kopyto se lehce vzepjala a couvla. Zatím klidní jsme sáhli k lákání na oves. Rychlá reakce - tři nohy na rampě, oves, couvnutí, znovu vykročení na rampu, nás utvrdila, že jsme na správné cestě. Klisna však byla myšlením o krok napřed. S ledovým výrazem hráče pokeru vždy vykročila po rampě skoro až dovnitř, zobla si ovsa a vzápětí hbitě vystřelila dozadu. Její couvání bylo velmi pohotové. Věta „Hlavně v klidu" zněla čím dál méně klidně a slova se měnila v nepublikovatelná. Až jeden z nás vzal do ruky lonžovací bič a trochu ji chtěl popohnat - jemně, samozřejmě, abychom nenarušili její osobnost. Na tento zásah zareagovala tak, že mezi rampou a klisnou vznikl nepřekonatelný prostor cca 10 m široký. Po dlouhém přemlouvání jsme ji opět dostali přímo k rampě. Přece jen tam byl ten kyblík s ovsem... nebudu to natahovat, dostala tři ne zrovna jemné pobídky po zadku a byla vevnitř. Závěr - klisna se nebála, jen se jí do přívěsu nechtělo.

Nemůže (co se v mládí naučíš a později nenajdeš)

Valach bez problémů jezdil několik sezón v prostorném přepravníku (Karosa), kde nebyl mezi přepážkami, ale byl uvázán a neměl možnost se opírat. Při změně přepravníku na starý přívěs dovezený z Německa nastaly problémy. Byl poslušný, ochotně nastoupil, ale jakmile byl celý uvnitř, začal panikařit a lehat si do boční stěny a padat. Někdy i zůstal stát, ale jakmile se přívěs rozjel, okamžitě nalehl na bok. Přesto byl vždy ochotný nastoupit. Trvalo dlouho, než jsme rébus jeho chování rozluštili. Nebyl zvyklý se opírat o stěny, ale vyvažoval s mírně rozkročenýma zadníma nohama. Jakmile nastoupil do přívěsu, chtěl zaujmout svůj stabilní postoj a mírně se rozkročit. Pevná přepážka mu to nedovolila a to v něm vyvolalo strach, že se neudrží. Jakmile jsme mu dali více prostoru, bylo po problému. Jak mi poradil Pavel Čechovský, někdy stačí jen gumová přepážka.

Cesta k důvěře

Nemyslím, že je nutné koně do přepravníku vysílat, jak učí někteří zastánci přirozené komunikace. Navíc mi přijde přirozenější, když mě kůň s důvěrou následuje - i do přepravníku. Jeden z koní u nás ve stáji, poloviční arab, vlezl za svým jezdcem do přívěsu, i když se tam bál. Celý se třásl, ale přišlo mu samozřejmé, že následuje „svého" člověka. A to mu vydrželo celou kariéru, i když už se dávno strachy netřese. Základem úspěchu tohoto koně byla absolutní důvěra v jezdce. Vysílání koně do přívěsu jsem viděla spíš na kurzech nebo na videu Pata Parelliho, Montyho Robertse než na závodech. Přijde mi to sice jako bezvadné cvičení, ale trochu nepraktické - stejně tam musím zepředu ke koni vlézt a uvázat ho. Pokud máte koně vychovaného tak, že za vámi s důvěrou nakráčí třeba i do Kauflandu, máte skoro vyhráno. Samozřejmě je důležité, co bude následovat. Po prvním nastoupení do přívěsu není dobré za ním přibouchnout rampu a prudce se rozjet, případně si vyjet na silnici, kde se to hemží náklaďáky. Nechat vystoupit, znovu vejít dovnitř, postupně ho zavřít a zase otevřít, absolvovat krátkou cestu po dobré a klidné trase - jeden krok musí logicky navazovat na druhý, abychom jeho důvěrou neotřásli. Nicméně - pokud praktikujete přirozenou komunikaci a dokážete koně do přívěsu vyslat, pak je to jedna z docela pohodlných cest, které vedou do Říma, a informací a kurzů na toto téma je dostatek.

Simulace přívěsu (ze školky do školy a pak teprve do práce)

Převádění koně přes plachtu, úzkými uličkami z bariér a podobnými „nástrahami" je dobrá průprava pro toho, kdo nemá přívěs na nácvik nakládání na dvoře. Ani to není nic jiného, než budování důvěry a ovladatelnosti koně, navykání na omezený prostor, což se dá při skutečném nakládání dobře zúročit. Máte na to celou zimu - a fantazii se meze nekladou. Začněte přechodem přes plachty, přes dřevěné desky, pak úzkými průchody. Z překážek a dek si můžete vytvořit tunel, nejprve širší, postupně ho zúžíte... Má to ale háček - vždycky byste měli vyhrát. Proto čím pomaleji budete postupovat, tím větší šance na malá vítězství a to velké - naložení koně, už bude jen ta pověstná třešnička na dortu. Sami přitom zjistíte, co vašemu koni dělá problémy. Tento způsob je dobře propracovaný v metodě Lindy Tellington-Jones.

Koně pomáhají i koním

Není také žádná prohra, když využijete zkušenějšího koně ze stáje jako vodiče. I když se snažíme myslet jako koně a být partnery, vůdci, nejsme koně a naši koně to vědí! Chceme odstranit strach a ten nejsnadnější a nejrychlejší způsob, kterým ho odstraníte, je ten nejlepší. Pokud však využijete druhého koně jako vodiče, který koně přes strašáky převede, musíte následně koně převést sami. A tady je okamžik pravdy - jestliže kůň nemá problém s plachtou na zemi, když ji přejde za koněm, ale s vámi ne, pak je to důkaz, že s vámi vůbec, ale vůbec nepočítá a jste v jeho očích pouze „ten, který dává žrádlo". Pak se vraťte na začátek abecedy - a) ovladatelnost koně na vodítku.

Přívěs - cukrárna (léčka)

V praxi vlastní i jinde se někdy osvědčil postup, který nemá nic společného s komunikací. Postavím přívěs do výběhu a dávám tam koním krmení. Především zvědaví mladí koně se tam naučí chodit sami velmi rychle. Je tady ale nebezpečí jisté zrady, když je pak najednou do přívěsu zavřete, přivážete a cukrárna se s nimi rozjede. Někteří koně vám to odpustí, z těch labilnějších jste si vyrobili nedůvěřivého cestovatele.

Nic nefunguje - bojí se (temno v přívěsu, temno v hlavě)

Jsou koně, kteří se upřímně a z celého srdce bojí a vkročit do přepravníku v jejich hlavě znamená jistou smrt. Takového citlivku násilím narvat do přívěsu a jet s ním na závody znamená riskovat celou jeho kariéru. Na to není žádná geniální rada, pokud nechcete sáhnout k sedativům. Potřebujete čas věnovat se přípravě takového koně na přepravu se stejným úsilím, jako jeho kondičnímu tréninku a stavění gymnastických řad. Někdy kůň odmítá vlézt do přepravníku, protože má špatnou zkušenost (nehoda, převrácení v přívěsu). Je potřeba si uvědomit, že některé věci se skutečně napravit nedají a takového koně nejspíš bez sedace v případě potřeby nepřevezete.

Osobnost vodiče (proč bychom se nevozili, když nás koňák nakládá)

Naloží každého koně a není to žádný zaříkávač ani kouzelník. Je to koňák obdařený citem a zkušenostmi. Na první pohled se vyznačuje jistou samozřejmostí, působí až laxně i ve vypjatějších situacích. Tato vnitřní i vnější uvolněnost, sebejistota, pohotová reakce a předvídání reakce koně jsou tím, co je odlišuje od armády ostatních, více či méně úspěšných napodobovatelů takových osobností. Koně velmi dobře rozeznají skutečnou osobnost od „imitátora", a proto existuje tolik knih o výcviku a práci ze země a tolik nevychovaných a problémových koní. Napodobování se však s léty zkušeností může změnit - naše reakce jsou lepší, získáme jakýsi vnitřní klid a sebedůvěru - a koně jsou najednou hodnější a ochotnější - a klidně za námi nastoupí i do přívěsu. Ne, tohle se nikdo nenaučí na třídenním kurzu. Ten vás naučí především nedělat zásadní chyby.

Nejčastější chyby při nácviku nakládání

  • Podcenění přípravy (natlačit dovnitř, zavřít a vyrazit na 100 km vzdálené závody, pokud možno po horských serpentýnách)
  • Nedostatek času (spěch = nervozita - nervózní jsme my i kůň)
  • Příliš mnoho lidí kolem (nebezpečí úrazu, rady typu Parelliho lopata...)
  • Nestabilní rampa (neomluvitelné!)
  • Žádná odměna koni za náznak ochoty - povolení tlaku (dá nám krok, tak ještě přitlačíme)
  • Emocionální nestabilita týmu (nejlépe je začít se hádat, co kdo dělá špatně)
  • Kůň v životě na sobě neměl kamaše - dokud nevlezl do přívěsu.

Když se bojí víc vodič než kůň

I když je to divné, stále se vyskytují majitelé koní, kteří se svých svěřenců evidentně bojí. Mají strach, když kůň trochu uskočí, když prudčeji zvedne hlavu, zarazí se apod. - proto reagují i na nevinné pohyby koně nepřiměřeně až hystericky a vyrábějí si problémového, neochotného a někdy také nenaložitelného koně. Pravda, jsou i nesmírně hodní koně, kteří toto jednání snášejí se stoickým klidem a nechají si všechno líbit, včetně přepravy.

.Nejjistější způsob výcviku

  • Mladého koně navykejte na různé typy překážek, které překonává na vodítku
  • Pracujte na tom, abyste koně kdykoliv dokázali uvést do pohybu
  • Dejte koni šanci vás poslechnout podle rovnice: náznak nebo krok dopředu - povolit = dobře
    krok dozadu - tlak = špatně
  • Nikdy neučte koně nastupovat do přívěsu pod časovým tlakem
  • Pro usnadnění postavte přívěs (pokud to jde) k nějaké zdi, abyste mu zamezili jednu únikovou stranu. Z druhé strany může pomocník natáhnout lonž, případně ji pak zezadu otočit kolem zadku koně - lonž nesmí být nízko a nesmí se jí kůň bát - riziko úrazu!)
  • Věřte si - pokud jdete nakládat koně s myšlenkou jaká to bude zase práce toho hajzla naložit - tak si pište, že to bude sakra práce toho hajzla naložit.
  • Dbejte na bezpečnost pomocníků (a přihlížejících)! Pokud se kolem nakládání „motá" víc lidí - dětí než je zdrávo a každý se snaží něčím přispět (radou, bičem), koledujete si o malér. Je nutné, aby nakládání vedl jeden zkušený člověk, ostatní se jen řídí jeho pokyny. Vaším cílem by mělo být naložení koně bez pomocníků.
  • Pokud máte s naložením koně vážné problémy, poraďte se s profesionály - mají bohaté každodenní zkušenosti a dokáží odhalit příčinu potíží.

O různých mýtech a „zaručených" tipech na nakládání koní do přepravníku si příště budeme povídat se zkušeným profesionálem Pavlem Čechovským.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Arpuska

    Věřte si... "To zas bude"

    09:31 - 13. 10. 2011

    Na jaře jsme měli převážet kobylu na připuštění, moc necestuje a je to závislák na koních, občas labilní. Upřímně jsem z toho byla dost rozpačitá, ale kobyla mě mile překvapila. Do poslední chvíle byla ve výběhu, aby se zbytečně nestesovala a z tama jsem ji vedla přímo na vozík, nastoupila jako profík, v klidu stála, myslím že ani nezařehtala:-)

  • 2. Veronicque

    Když si dělá z lidí srandu

    09:55 - 13. 10. 2011

    Můj valach, 13 let, v létě ještě 12, vyskákané S, celý život zvyklý se přepravovat...... V červnu jsme se stěhovali do nové stáje kvůli změně mého bydliště.Spolu jsme se přepravovali poprvé v životě, já neměla moc představu o tom co a jak, nicménně on byl profík, čekala jsem že to bude vpohodě.Nandané přepravní kamaše, které byly jeho a s kterými jezdíval po závodech, si zkopal z nohou.
    Nastupování do přepravníku- šel za mnou ochotně a bezproblémově do přepravníku, ale ve chvíli kdy ¨se plece dotkly přední tyče zařadil zátečku a to extrémně rychlou, vyrval mi vodítko z ruky, spálil mi ji a odcválal si kamsi do pryč (/k výběhům za ostatními koňmi předvádět se jakej je frajer, na druhý konec dvora atd.), málem u toho zlikvidoval několik aut a zrakvil několik lidí.Vzpínal se na vodítku, prostě odmítal spolupracovat.Tento scénář zopakoval několikrát, až milá přepravkyně začala vyhrožovat že odjede, nenechá si přece zničit vybavení nebo přijít k úrazu.Super psychická podpora.Zkoušela to ona, zkoušeli to všichni, nic nezabralo.Až štajgr a lonže za zadkem.Ve chvíli kdy měl v hubě štajgr a za prdelí se mu křížem svírali 2 lonže, uvolil se že srandy bylo dost a že teda ukáže jakej je profík.Nastoupil a bez mrknutí oka zůstal stát ve vozíku, během cesty snad ani nepřešláp z nohy na nohu, stál tam jak přikovanej..Při těch jeho kravinách si odřel kůži nad okem do krve.Vystoupil opět jako profík...........

  • 3. Raketka

    klaustrofobie

    10:12 - 13. 10. 2011

    V článečku mi chybí zmínka o tom, že koně jsou od přírody přirozeně klaustrofobní. Musí být, aby v divočině přežili.
    Tato informace mnoha lidem pomohla pochopit, co v sobě musí kůň změnit, zlomit ... a jak moc velkou důvěru musí mít v člověka.
    Nejde jen o to, něco koně naučit jako ho učíme spoustu různých věcí. Jde o překonání fobie. A kdo nějakou fobii má, umí si to představit a koni s nastupováním patřičně pomoct. Tedy pokud má tuto informaci, že koně jsou klaustrofobici ;)
    PS: ad fotka - možná by bylo vhodnější naložit těžšího koně vlevo. Pokud jede kůň sám, doporučuje se také naložit ho vlevo. Z důvodu nestabilní krajnice, sklonu silnice .. aby se přepravník, nedejbože, nepřevrátil do příkopu.

  • 4. MarkovaHana

    veselo

    10:32 - 13. 10. 2011

    jsem si tak vzpomněla. měla jsem kobylu 5 roků a za celých 5 let nebyla v přepraváku. Byla to starší dáma a předtím jezdila závody ale raději jsem nic neriskovala a pujčila si přepravák asi 14 dní před tím než jsme jeli huberta. Reakce byli jako u každého jiného - no tak do tohohle mě nedostaneš ani kdyby jsi mi tam dala pytel ovsa! Dělala jsem jí cestičky z ovsa, z chleba z mrkve chodili jsme okolo něj do výběhu jsem jí ho postavila at si to prozkoumá a furt to bylo že si stoupla do pulky rampy a pak vycouvala. Sice to je krajně nesprávné ale mě už tak na**** že jsem vzala tušírku klepla sem jí po zadní noze a kobyla došla do přepravníku jak beran. Pak tam za mmnou chodila i bez vodítka. Myslím se že opravdu lehčí náznak násilí nikomu neublíží.. Protože co si budeme povídat, koně jsou, byli a vždy budou vychcánci na tři doby :)

  • 5. mika251

    no jo :]

    10:49 - 13. 10. 2011

    S oblubou tvrdim, ze moj kon ma fobiu z troch veci - repelent, uvaz a henger :] Panu Cechovskemu je jeho meno dobre zname, pretoze s nim stravil jedno vyzivne odpoledne kedy sa ho snazil presvedcit, ze henger nezerie velke hnede kone... Ked som ho pred dvoma rokmi dostala do pece, mala som snahu s nim chodit v zime na halu na treningy, nicmenej som sa na to brzo vykaslala prave z toho dovodu, ze sme hodinu trenovali a potom dve hodiny nakladali. V tej dobe bol kon psychicky naprosto hotovy, vystresovany, zniceny z neustaleho kolecka treningy -zavody.
    Ked som kona pred rokom stahovala do inej stajne, domlouvali sme prepravu s casovou rezervou dve hodiny - to uz to bolo psychicky uplne ine zviera, vykaslali sme sa na trenovanie a chodili len do terenu na spaciry, na jizdarnu urobit par koleciek a dom. Proste pohoda. Henger nacuval do dvora, vzala som kona na ohlavke, do ruky kyblik s ovsom a do 15 sekund bol zasunuty strajcpan. Absolutne bez nasilia, bez povzbudzovania, na prevesenom voditku tam s doverou vliezol a spokojne sa obzeral okolo seba pohladom "to som ale frajer co? Fanfary nebudu" Spadla nam huba az na zem :]] Odvtedy som ho nikam neviezla, takze netusim, ci to bola nahoda, alebo sa proste psychicky rovnal nicmenej polozku fobia z prepravniku som z nasho zoznamu vyskrtla :]]

  • 6. gamblerka

    klaustrofobie

    10:53 - 13. 10. 2011

    Reaguje na 3.

    Ach, to jsem brala jako samozřejmost:)) ale je dobré to zmínit. Hodně koní ale navzdory klaustrofobii dokáží vlézt do neuvěřitelných "děr" sami od sebe

    Jinak ten koník vpravo je na téhle straně klidnější... kompromis musí dělat řidič.

  • 7. zuzka100

    ad. vysílání

    11:47 - 13. 10. 2011

    Sice vysílání nedoporučuji pro koně kteří mají s vlekem problém, ale musím se ozvat co se týče praktičnosti. Když nakládám koně sama neumím si představit, že bych jej nejdříve uvázala a teprve potom šla zavírat zadní štrajcpán. Je to velmi nebezpečné, kůň se může utrhnout. Takže vyšlu, zavřu štrajcpán, obejdu vnitřkem vleku, připnu, zavřu rampu a jedem :-) Toliko k praktickému využití vyslání ;-)

  • 8. gamblerka

    vnitřkem vleku

    12:02 - 13. 10. 2011

    Reaguje na 7.

    Těch situací je nepřeberně. Neobejdu vnitřkem vleku, když mám vlek na jednoho koně nebo už mi tam jeden kůň stojí. pro koně, který vyšlu a zůstanou tam stopro klidně stát to je fajn a klidně to obejdu zvenku - v tomhle ideálním případě je to praktický. Ale nevím, co je horší, když volný kůň na palubě zpanikaří, např. čeká na druhého koně, který má nastoupit, ten se mu ztratí z dohledu - bála bych se, aby se nesnažil otočit atd. Nakonec sama nedoporučuješ vysílání u koní, kteří mají s vlekem problém, což považuju za velice rozumné:))

  • 9. Hnída

    klaustrofobie

    12:25 - 13. 10. 2011

    Valach se jako mladý díky řidiči "závodníkovi" ve vleku převrátil, koně tam byli 2 a ten druhý spadl na toho mého (tehdy ještě nebyl můj), takže od té doby byl s převozem problém. Pan Čechovský ho prý znovu naučil jezdit ve vleku, ale musí v něm být sám a bez přepážky. Vleze tam na volném vodítku, jede jak pán a rozhlíží se, je to starý mazák, ale potřebuje ten svůj prostor, jinak je schopný přizabít sebe i koně vedle.

  • 10. zuzka100

    zážitek

    12:43 - 13. 10. 2011

    Reaguje na 3.

    Zas tak hrozné to nebude, chodit do boxu se naučí většina koní hned (nebudu tvrdit že jim box nevadí). U vleku to bude spíš zážitky z jízdy. Popravdě se jim vůbec nedivím.

  • 11. zuzka100

    volně

    12:48 - 13. 10. 2011

    To jsme se nepochopily, nenechávám koně volně, jen začínám zavřením odzadu a pak jdu připnout. Když je ve vleku druhý kůň je tam buď druhý majitel (takže nemachruju jdu vepředu a koně si nechám zavřít), nebo obejdu venkem, nebo poprosím přepravce... chápeš? Poznámka byla jen k tomu na co je dobré nakládání vysláním krom machrování Parelliho stylem ;-)

  • 12. gamblerka

    zážitek

    13:23 - 13. 10. 2011

    Reaguje na 10.

    Taky se jim nedivím a to hlavně od chvíle, kdy jsem jela ve vleku s mlaďasem - jen 3 km, ale stačilo mi to. Z bezpečnostních důvodů nedoporučuji, pro představu, co musí kůń snášet, doporučuji vřele.

  • 13. ramirka

    vysielanie

    13:48 - 13. 10. 2011

    Na vysielaní sa mi páči, že kôň je schopný na vyslanie sám vojsť do vozíka (a teda v ňom aj /bez najdôveryhodnejšieho človeka na zemi/ zostať)..a zase z neho bezpečne vycúvať. Ja osobne učím koňa zároveň s nakladím aj na podnet cúvať, už som zažila kone, čo sa z vozíku nevedeli dostať... Výhoda je aj v tom, že pri klasickom nakladaní veľa ľudí ide pred koňa, čím mu často vlastne znemožnia nastúpiť.

  • 14. bambi

    bambi

    13:58 - 13. 10. 2011

    Blahořečím svojí kobyle a její důvěře ve mně (mám ji od 2 let), která se projevila i při nakládání. Bez jakéhokoli předchozího tréninku v pohodě za mnou nastupuje a to i v případě, že jsme 2 roky nikam nejeli. Takže ji na vodítku zavedu do vozíku, nepřivazuji (ona stejně spokojeně stojí), vyskočím dvířky a běžím dozadu nandat vzpěru, pak znovu dopředu uvázat a dozadu zavřít vozík. Je to v pohodě, protože s ní mohu vyrazit i sama bez dalšího pomocníka. Vysílat dopředu samotnou jsem ještě nezkoušela, ale asi zůstanu u původního systému, když tak dobře funguje.

    Při vykládání taky není problém - odvážu, vodítko hodím na krk, pak vzadu odendám vzpěru a poplácáním po zadku a na hlasovou výzvu kobyla vycouvá.

    Příště ji zkusím vzít s sebou do toho Kauflandu.

  • 15. draace

    nikam nejedu!

    14:58 - 13. 10. 2011

    Mám podílového araba, který první dva roky předváděl naprosto vybroušené představení, jak strašně se vleku bojí, takže kvůli němu se dělaly časové rezervy a jiné estrády, jen aby chudáček koníček nebyl traumatizový (každé nakládání končilo tím, že po mnoha přemlouvacích pokusech ho dvě osoby chytly za zadkem a do přívěsu vtlačily, jako pekáč do trouby).

    Až do dne, kdy jsme byli na vandru, a přespávali jsme na ranči, kde nám oba koně majitel zaparkoval do ohrady, ve které byl otevřený vlek (zřejmě tam probíhala výuka nakládání). K ránu mě probudilo dupání, takže jsem šla herky zkontrolovat, a přistihla jsem je, jak si oba s přívěsem hrají: jeden naklusal dovnitř, druhý nastoupil k němu, načež se ten první jakože polekal, vycouval, a poté jakože v panice hekticky vycouval i ten druhý. Dvě kolečka veselého cvalu okolo ohrady a hrrr do přívěsu, tentokrát v opačném pořadí (nejdřív druhý, poté první).

    Samozřejmě pan kůň v rámci nakládání sehrává divadla dál, akorát že já už mu je nežeru.

  • 16. vladka

    chudáček fin:-)

    15:22 - 13. 10. 2011

    Reaguje na 15.

    my máme toho traumatizovaného koně a učení nakládání jsme se věnovali 2 měsíce poté, co na jedněch závodech nakládání trvalo 5 hodin:-(. během těch 2 měsíců jsme zkušebně nakládali tak 2-3x týdně, první naložení trvalo hodin 6. Bylo to bez fyzického násilí, snaha vysvětlit koni, že když nechce dopředu (ještě daleko před přepravníkem), tak bude couvat, se ukázala celkem přínosem.
    Valacha jsme nakládání naučili, normálně trvá tak 15 minut, ale stále je zřejmé, že je pro něj přeprava psychicky náročná (výrazně se potí). S kamarádem ve vleku je to lepší, pokud se zrovna valaši neokusují, a nemusí se přivázat nakrátko.
    Díky intenzivnímu výcviku je např. manžel te´d schopen naložit i cizí koně rychleji než jeho majitel. Myslím, že k tomu přispívá i jeho vyšší postava, koně ho více respektují.
    Vlaďka

  • 17. nugetka

    nakládání

    20:16 - 13. 10. 2011

    Reaguje na 15.

    Taky přispěju s troškou do mlýna, kterak nakládat podílového araba.
    První nakládání cca 20 minut, kobyla čučela, krok dopředu, pak zápich...a tak se couvalo. Zase dopředu, jedno kopyto na rampu, ona zapíchla, krok zpět....okolo se po čtvrt hodině srocovaly davy s různejma radam (přinesu lonže, lopatu, bič.....pomůžu, postrčím atd.). Ti byli všichni mile odkázáni pryč. Po 20 minutách kobyla stála uvnitř. Naposledy se vycouvalo a najisto znovu nalezlo dovnitř, zajistit a tradá pryč. Druhé nakládání trvalo cca 5 minut, jen lehké připomenutí dopředu, dozadu a kobyla stála nahoře. Všechna ostatní nakládání se provádí stylem "vyjdem z boxu, přejdem dvorek, nalezem na první pokus, zavíráme".
    Letos jsme jeli na závody s druhým koněm - vůdkyní stáda, která nejela vozíkem dobrých pár let. Nakládání trvalo cca hodinu, stejným principem. Kobyla neměla strach z vozíku, jen prostě měla svůj vlastní rozum a postavila si hlavu, že jako nahoru nepůjde. Po hodině už přihlížeči nosili kdeco, majitelka začala nervit, vytahovali se lonže....no, nakonec se kobyla nechala přesvědčit i bez pomůcek. Při nakládání už teď chodí cca na 2-3 pokus, vždy se musí ujistit, že člověk uvnitř to myslí vážně a že prostě nastoupí...v klidu, bez agresivity, ale pevně.
    Jsem ráda, že díky tomuhle stylu nakládání jsou koně v pohodě a bezproblémoví...narozdíl od jiných, kteří koně natloukají tam i zpět lopatou, není to hezký pohled:o/

  • 18. Darling d`Agua

    nakládání

    23:35 - 13. 10. 2011

    Kdysi jsem našla na youtube video o nakládání, tohle se mi zdá snad jako nejlepší způsob.. Vypadá to nenásilně a účinně.
    http://www.youtube.com/watch?v=uGsOV_eOYXk
    Moc pěkný článek a těším se na pokračování.
    Mladého koníka učení na přívěs teprve čeká, stará kobyla nastupuje naprosto spolehlivě. Když zkusí naznačit zastavení, mám vzadu člověka, který ma za úkol ji okamžitě klepnout tušírkou po zadku, a ona si to hned rozmyslí a jde.. ale ona už to zná a nebojí se, jen mě občas vyzkouší, jestli to myslím vážně.

  • 19. Ivetashena

    video

    11:09 - 14. 10. 2011

    Reaguje na 18.

    Pěkný článek, pěkné video. A já volám Laveru: Lavero, kde jsi!? Kde na tomto videu vidíš netečného, rezignovaného koně? (Viz. diskuze "Pro zasmání") Nevidíš ho? Já také ne - přesto je to práce NH:-) Takže ne každý "parellista" ("montyrobertista, NH-ista...) pracuje s koňmi ve stylu "naučená bezmoc". Neboli neodsuzujme obecně něco, o čem víme málo (a protože víme málo, děláme to, o čem víme málo špatně a celé nám to potom vychází ŠPATNĚ. Zvlášť když potkáme další koně a lidi, kteří TO dělají špatně - a nás to v tom názoru CELÉ JE TO ŠPATNĚ tak hezky utvrdí...).
    Nakládání se dá naučit nejrůznějšími metodami, ale vždy je dobré nespěchat a dát čas přípravě. Raději déle učit a procvičovat, než celý život nakládat nenaučeného koně a bojovat s ním - někdy déle, někdy míň dlouho, ale v důsledku to vyjde podstatně časově náročněji, než když pár hodin/dnů věnuji intenzivní přípravě.

  • 20. Espiro

    Video

    13:49 - 14. 10. 2011

    Přiznávám, že toho o práci NH atd. příliš nevím. Já osobně nevidím netečného, rezignovaného koně, sle spíše koně, který jako by se bál pohnout o půl centimetru jinam, než se smí, nebo se nedej bože přiblížit k člověku.
    Nemůžu říct, že by se mi video nějak extra líbilo. Alespoň jeho první polovina. Jasně, účel byl splněn, kůň nastupuje sám, ale nevím, neumím to asi dost dobře popsat. Prostě tohle není můj šálek kávy.

  • 21. nugetka

    Video

    10:19 - 15. 10. 2011

    Reaguje na 19.

    Já měla žaludek jen na první půlku videa. Na videu vidím vystresované zvíře, které nemá ani čas si přepravník v klidu prohlídnout, očuchat. Prostě je vybuzerován, že pokud nepůjde za "velkym Montym", tak bude couvat do zblbnutí". Všechno je to ohromně hektické (nevím, třeba je video zrychlené), ale spíš mám pocit, jako by to byla soutěž, kdo rychlejc naloží oře před publikem, vnímám z toho skrytou agresivitu, kdy "buď nastoupíš, nebo tě sežeru".
    Jak jsem psala výše, taky jsme použili metodu dopředu-dozadu, ale v absolutně klidné atmosféře, kdy se koni dal čas na prozkoumání, přechroupnutí a pochopení, že nehrozí žádné riziko, že je vše v pořádku. To mi na tom videu, resp. na té půlce totálně chybí:o/

  • 22. mika251

    video

    10:32 - 15. 10. 2011

    tiež sa mi video nepaci ani trochu. Kon je bud tahany nasilim dopredu, alebo je nuteny cuvat, ani jeden krok neurobil dobrovolne. Nedostal ani trochu casu aby o situacii premyslal, vyhodnotil, aby sa s nou zrovnal.
    Mozno by stalo za to ukazat oproti tomu pracu prave pana Cechovskeho, ktory vsetko robi pomalymi kludnymi pohybmi, nenasilne, v klude. Ziadne tahanie dopredu dozadu, ale krocik po krociku, koni sa da cas, aby si na situaciu zvykol a vyrovnal sa s nou. To co je na videu je proste buzerace a na svojom koni by som tento postup proste nezniesla.

  • 23. Espiro

    Přesně tak...

    11:27 - 15. 10. 2011

    Mika a Nugetka to vystihly. To jsou ty pocity, co jsem neuměla vyjádřit. Prostě mi tam chybí to uklidnění, že se nic neděje. Chybí mi tam klid, pohoda.
    Taky jsem přemýšlela, jestli je video zrychlené, nebo se opravdu všechno děje tak hekticky, aby kůň nestihl přemýšelt a prostě jen ze strachu šlapal řádek.

  • 24. Ivetashena

    video

    12:15 - 15. 10. 2011

    Reaguje na 23.

    Video je určitě prostříhané, je to místy vidět. Klid pohodu dáš doma svému koni, naučíš ho to přesně tak rychle, jak ty chceš - ale jde o metodu "nerve tě deset lidí biči a lonžemi", ale o metodu "pojď dopředu nebo couvni" - jak známo, pokud koně nenutíš tlakem vpřed, ale naopak ho couvneš, sám přijde na to, že "chce" dopředu. Nevidím tam o nic víc násilí, než když koně např.učíš skákat, vybíhat ze start.boxů... Někde tu zaznělo, že někdo neměl na zbytek videa žaludek - ale právě na konci je vidět naprosto klidný kůň, který se postavil čelem svému strašákovi a zjistil, že o nic nejde. To snad všichni chceme, ne? Aby kůň nastupoval v klidu a dobrovolně. Zkuste to naučit zkaženého krevnatého koně - myslíte, že to zvládnete s menším stresem, než na videu? Jistě, pokud bude kůň váš a budete na to mít měsíc času - to na těchto ukázkách člověk-učitel nemá. Ale princip každý pochopí a sám si pak doma upraví tlak i délku výuky - na míru svému koni i sobě.

  • 25. Espiro

    Respekt nebo strach

    12:36 - 15. 10. 2011

    Já nevím, ale stejně mám pocit, že ten kůň překonal strach z vozíku díky strachu z člověka. A já osobně nechci koně, který se mě bude bát.

    Vím, říká se tomu respektování osobního prostoru, či jak, ale tohle prostě není cesta, kterou jsem si vybrala, takže nezlob se na mě, Iveto, ale podle mě se ten kůň Robertse prostě bojí. Možná je to můj pocit, možná jsem mimo, ale nelíbí se mi to, jak s trháním hlavy nahoru zběsile couve, jakmile k němu udělá R. jeden krok.

    Možná celý tenhle systém jen nechápu, jak jsem už psala, nevyznám se v NH. Jen vím, že já osobně nechci, aby přede mnou kůň zběsile couval, kdykoliv k němu vykročím. Pro mě je to zkrátka projev strachu z člověka (nikoliv respektu) a za mě říkám - NE. Takhle ne.

  • 26. pony

    Nastupování..

    12:42 - 15. 10. 2011

    Dost koní, co znám, nastupují do hejgru pouze stylem lopata-lonžky-bič-řev-dělej, dělej, dělej!!!!! Tenhle způsob se mi za prvé nelíbí, za druhé mi to přijde dost nebezpené pro koně, který se vystresuje, nebo dokonce zpanikaří, a taky pro lidi, kteří se motají u rampy nebo rvou koně kupředu... Už jsem viděla vyhecovaného koně, který z místa metr od rampy jumpnul do hengru a málem převálcoval vodiče... Už jsem viděla koně nakládané po závodech pomocí řevu a biče, až jim naskakovaly podlitiny... :( Už jsem viděla i několik zranění způsobených blbostí a hnusným přístupem člověka při 15metrovým obloukem... Jakmile k němu zamířím, její nejhorší obavy se naplní - zastaví, ztuhne jako solný sloup a třeští oči za hlasitého frčení nozdrami... :D
    Funguje mi u ní jít kupředu na prověšeném vodítku, pokud zastaví, dám jí chvilku na uklidnění, a pak zase lehce pobídnu kupředu. Pokud jde, chválím, pokud ne, dám jí ještě chviličku čas - jediné, co jí nedovolím, couvat. Tímto způsobem - ""přískokem vpřed" (pár kroků popojdeme, pak chvíli čumí) se dostaneme k rampě, kde začíná další fáze. Nastupovat umí, ale nechce se jí a dělá divadlo. Předními nastoupí, ale když má jít i zadkem, postaví se zadními vedle rampy a tváří se, že takhle to přece nejde... Takže vycouvám, srovnám si ji, a jdeme znova. Chvilku ji baví opakovat ustoupení zadkem do strany, ale nakonec ji to omrzí a nakráčí za mnou do přepravníku jako dámička. Pokud mám pomocníka, stojí vedle rampy a pokud je třeba, srovná kobylu popostrčením zpět na rampu (příp. s bičíkem) jako připomenutí, že to jde i bez těch scének s ukročením mimo rampu... Nejvíc mi ale stejně vyhovuje, když si ji můžu naložit sama a v klidu (nejdéle do 10 - 15 min. je uvnitř a chroupe seno).
    Nejhorší je, když se mi někdo snaží "pomoct" hulákáním na koně zezadu, bičem nebo lonžemi a podobně... Kobyla se vyjančí, začne panikařit, já se začnu bát o zdraví koně (je nadprůměrně sebedestruktivní), svoje i všech zúčastněných... :( Samozřejmě, že i takhle dovnitř kobylu lze vpáčit a vtlouct, ale to není ten způsob, který já chci používat, takže všechny nabídky takové pomoci odmítám. Přijmu max. klidného člověka k boku rampy, to je vše.

  • 27. pony

    Nastupování... (oprava)

    12:47 - 15. 10. 2011

    Reaguje na 26.

    oprava...: :D
    ...hnusným přístupem člověka při nakládání koně. Moje kobyla při spatření hengru začne valit oči a napne se jako luk... Pokud musíme projít kolem, tak pro ni přichází v úvahu nejlépe projít 15metrovým obloukem... Jakmile k němu zamířím, její nejhorší obavy se naplní - zastaví, ztuhne jako solný sloup a třeští oči za hlasitého frčení nozdrami... :D

  • 28. nugetka

    Video

    17:37 - 15. 10. 2011

    Reaguje na 24.

    Je mi vcelku jedno, jak vypadá kůň na konci. Nevěřím tomu, že tenhle kůň má na vozík pozitivní vzpomínky. Celé video vypadá naprosto totožně, jako kdyby měl R za zády lopatu - vystresované zvíře, které couve jako zběsilé. Že je na konci úplně v klidu? no, pokud by tou lopatou dostal, a agresor odešel pryč, tak by za 10 minut ten kůň taky už vypadal klidně.

    Řeknu ti to asi takhle. Mám ráda alternativní metody a cestu ke koni klidným přístupem a trpělivostí. Proto se přikláním spíš k V.Bořánkovi, líbí se mi jeho práce, koně jsou v klidu, pozorní, nasluchají jemu, on jim. Stejným způsobem se snažím dělat i se svým koněm, resp. s koňmi ve stáji, v klidu, pevně a důsledně. Sice nedělám v kruhovce, nejezdím western, ale používám tento přístup při každodenní činnosti s koňmi. Možná je to tím, že se zkaženými zvířaty jsem už pracovala a jedno krevnaté zvíře vlastním. Věř, že moje kobyla by na tom videu vypadala naprosto totožně, zděšená, nervozní, orošená až na prdeli.......a s kýmkoli jiným už by okolo toho hengru podruhé neprošla ani 5 metrovým obloukem:o/ Takže pokud toto má být názorná ukázka práce MR, jeho metody a učení......ne, děkuji, nechci......a v tomto kontextu mi Laveřino "kdo je tady alfa" připadá jako velice příhodný černý humor....věřím, že kdyby ten kůň měl možnost mluvit a jednat jako člověk, dávno by tomu "velkému" nakopal prdel a pěkně od plic vynadal.

  • 29. Ivetashena

    video

    19:24 - 15. 10. 2011

    Reaguje na 28.

    Nugetko, já na videu také vidím nervní zvíře - a o to jde. O nakládání koně, který se bojí, nechce do vozíku, je tak mimo, že by mu nedělalo problém převálcovat člověka. O tom se bavíme - o nakládání koní, kteří nechtějí do toho malého těsného krabicového prostoru a podle toho reagují, ne o nakládání profíků, kterým ukážeš rampu, oni vlezou za "pánečkem" a hurá! Ani o koních, kteří nastupují ochotně a řešit není co. Asi těch problémů s nakládáním koní bude hodně, ne? Jinak by nemusel vycházet článek, nemuseli by různí mistři zaříkávači plnit své spešl na toto zaměřené kurzy. Proto se mi video líbí (ač nepracuji v kruhovce, nejsem fanda Roberste, nedělám western) - ukazuje řešení. Komu nesedí, ať si najde jiné. Já také se svými pracuji jinak - ale pokud je problém, klidně zatlačím, protože prostě svého dosáhnout potřebuji, žádné "chudášek koníšek", který je pak tím chudákem právě proto - že jediný, komu věří, je on sám a jeho instinkty. Bohužel, koně máme proto, aby nám vyhověli. A v jejich vlastním zájmu je, abychom si s nimi uměli poradit i v krizových situacích. Vadí mi, že se ukáže video bez jakéhokoli komentáře okolo - a už každý ví, že je kůň chudák a člověk na videu to dělá blbě a hlavně šíííleně drasticky. A každý si je jistý, jak on to s tím svým dělá lépe. Pokud se potom ovšem rozhlédnete po závodech, nějak to "lépe" moc často nevidíte...

  • 30. Espiro

    Video

    19:49 - 15. 10. 2011

    Ale Iveto, to je přece jen každého názor, zda se mu video, potažmo uvedený postup, líbí nebo ne.

    Nikdo neříká, že kůň je chudák atd. Jen prostě co hlava, to názor. Někdo z tohohle videa třeba padne na prdel s bradou u kolen a v němém úžasu vysekne poklonu až na zem, někdo se zhnuseně ani nedodívá. To je jen věcí názoru a těžko to někomu vyčítat.

    A já osobně nepotřebuji komentáře okolo k tomu, abych si názor udělala. Je mi jedno, jestli koně na videu honí Monty Roberts, nebo Vašek Nožička z Horní Dolní. Je mi jedno, jestli je onen kůň nenaložitelný labilní problémový rapl, který nakonec byl nějak přesvědčen. Nic z toho nezmění můj názor, že i když účel byl splněn, kůň naložen, tak ten způsob se mi to prostě nelíbí.

    Ale opakuji, to je věc osobního pohledu každého člověka a to těžko můžeš někomu vyčítat.

  • 31. nugetka

    nervní kůň

    13:25 - 16. 10. 2011

    Reaguje na 29.

    Jenže problém je ten, že ten kůň zřejmě neni vůbec nervozní z toho vozíku, ale z toho burana na druhé straně špagátu :o/

  • 32. Lenkasch

    nechci pryč

    18:51 - 17. 10. 2011

    Kupovali jsme valáška po osmi leté dostihové kariéře, v podstatě se mimo stáj jinak než v přepraváku nehnul, pokud nepočítám výběhy a práce v terénu. Po roční jezdecké pauze jsme si pro něj s nadšením jeli. Pamatuju jak maminka i měsíce po té co již byl valášek u nás, zbledla při vpomínce na jeho nakládání s výhružkou že mě ten kůň stejně jednou zabije. S přibývajícím časem a hojným počtem nepodařených pokusů o naložení do přepraváku se ukázalo že problém není na naší straně ani v přepravním vozidle. Čirou náhodou došlo k tomu že jsme nácvik nakládání přesunuli mimo areál stáje do prostředí které koně často nenavštěvovali. V tom si ten náš paličák naráčel do přepraváku krokem baletky a ještě pohazoval hlavou a pořechtával na klisničku která ostýchavě stála opodál a bála se seznámit s tou plechovou věcí. Po té co tu samou věc předvedl mimo stáj několikrát, nám došlo že problém je v tom že chceme aby nastupoval v blízkosti většího počtu koní, nebo stáje. On se prostě bál že ho odvážíme z domova pryč....

  • 33. shari

    klaustrofobie :o))

    14:21 - 25. 10. 2011

    Reaguje na 3.

    moji koně do jednoho zapomenou na klaustrofobii při vykrádání krmírny :o)) a to že se tam musí pohybovat tiše jako myšky moc dobře ví...když je přepravník světlý a s dostatečným prostorem a nesnažím se koně nacpat do nějakého pojízdného kurníku tak potom je polovičně vyhráno

  • 34. shari

    nastoupit v klidu

    14:46 - 25. 10. 2011

    ještě se mi nestalo abych musela být zlobroň jednoduše jsem vzala jejich oblíbené závislácké müsli a čekala všichni hezky vlezli na rampu a pak krk a hlava v hengru a trošku poklepnuti a jsou u mě, odměněni přivázání ze zadu zavřeni asistetem. Při vykládání zase krmim ze předu aby nespěchali a nepadali tak z rampy ... takových prcků ročních už bylo a teď když jsou velcí tak prostě naše farma je fabrika na spokojené cestovatele. Máme bomba přepravkyni, která prostě umí řídit a má cit pro koně ve vozíku a mě, a vše jde v klidu a když se stane nějaké a teď bojim i když nebojim stačí říct ale nech toho a oni už věděj a šup šup cestujou. Vše je o prvních pozitivních zážitcích a o té lásce mít čas i když už půl hodiny máte někde být.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: