Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž se snižuje či mizí funkčnost některých smyslů, snižuje se tělesná teplota a krevní tlak, zpomaluje se dýchání. Mozek však intenzivně pracuje. Rušení nebo neumožnění spánku vede k psychickým potížím a u lidí se používá též jako metoda mučení. Při pokusech na psech a kočkách vedlo odpírání spánku a opakované buzení po asi patnácti dnech ke smrti. (Wikipedie)

Spánek má dvě základní fáze: REM a non-REM.

• REM spánek, čili spánek s rychlými pohyby očí (rapid eyes movement - REM) je charakteristický trhanými pohyby očí a rychlými, neorganizovanými vlnami EEG. Při něm se lidem (a nejspíš i zvířatům včetně koní) zdají sny, u lidí to jsou sny plné obrazových vjemů, často mají bizarní charakter. Dýchání bývá přerývané a nepravidelné, svalový tonus je téměř nulový, avšak objevují se občas záškuby, především končetinami. Přestože přesný význam REM spánku je dodnes záhadou, ví se, že je velmi důležitý pro úplnou regeneraci těla i mozku. U koní probíhá REM spánek pouze v poloze na boku a trvá jen pár sekund až minut; u hříbat je stejně jako u všech mláďat delší.
• Non-REM, neboli také spánek s pomalými vlnami (slow-wave, SWS) je charakterizován pomalými, synchronizovanými vlnami elektrické aktivity mozku na EEG, pravidelným dýcháním, uvolněným tělem. Předpokládá se, že tento spánek zajišťuje tělesné i psychické odpočinutí. Sám se rozděluje na několik fází podle hloubky, teda na spánek povrchní, středně hluboký, hluboký a velmi hluboký (delta spánek). I v non-REM spánku se mohou zdát sny, u lidí jsou ale méně časté a zdaleka nejsou tak barvité, jako v REM spánku.

Oba dva typy spánku se u lidí během noci vystřídají v několika cyklech; u koní je to však trochu jiné, protože koně spí... prostě jinak. (viz video pod článkem)

Jak si kdo ustele?

Pokud chcete vyhodnocovat kvalitu spánku koní, musíte se na něj dívat z hlediska potřeb a zvyků koní, ne lidí. Jinými slovy: koně jsou stvořeni k jinému způsobu života než lidé a tedy i jinak spí.

Člověk potřebuje k dobrému spánku několik věcí: pohodlné lůžko, tmu, soukromí a přibližně osm hodin klidu. Spí obvykle jednou denně, každý den, „na jeden zátah". Nepředpokládá se, že by člověka ve spánku někdo pravidelně rušil; a pokud ano, druhý den bude docela k ničemu.

Ale u koní se rušení z odpočinku předpokládá. Jsou to (byla...) lovená zvířata, stále na nohou a na útěku před potenciálním ohrožením života. Divoce žijící koně jsou odkázaní na okamžitý úprk, jakmile se jim jen zdá, že by je mohlo něco ohrožovat. I u domácích koní často stačí zafrkání stádového kolegy a už jsou všichni ostatní ve střehu či dokonce v běhu... V takových podmínkách se nedá spát „na jeden zátah". Pokud by opakované rušení ze spánku mělo za následek ospalost a snížené reakce následujícího dne - byl by to jistě den poslední.

Proto mají koně jako lovená zvířata jinou spánkovou strategii: spí krátce, avšak několikrát denně. Výhodou je, že jejich spánek může být opakovaně přerušován predátory i falešnými poplachy, ale přesto je stále účinný. Celková doba spánku dospělého koně kolísá dle situace (viz dále) od několika minut do pár hodin denně, přičemž je rozdělená do několika intervalů dlouhých asi 15 minut.

Na rozdíl od člověka, který potřebuje pro dobrý odpočinek ležet, zaujímají koně hned několik poloh:

• Největší část doby spánku koně dřímají ve stoje.
• Vleže spí mnohem méně, podle různých pozorování je to méně či více minut denně, v součtu to pak dá asi hodinu za několik dní. Přitom leží buď „na břiše" čili ve sternální poloze s hubou opřenou o zem (lehký spánek) nebo se poctivě natáhnou na bok (hluboký spánek a REM spánek).

Doba spánku vleže je ve stálém prostředí poměrně stabilní, zato doba dřímání ve stoje se mění. Například když se koně začnou více pást, zkrátí se doba spánku vestoje, ale vleže spí stále stejně dlouho.

Samozřejmě na délku a kvalitu spánku má velký vliv věk. Hříbata a mladí koně spí více a častěji než dospělí, jejich spánek je hlubší. Malé hříbě do 3 měsíců věku například prospí až půl dne. Staří koně také spí častěji, jedná se však většinou o lehké podřimování.

Člověk by se sesypal...

Jak už bylo zmíněno výš, koně umí spát ve stoje. Zavřou oči, sníží hlavu, přenesou váhu na přední nohy a jednu zadní mají pokrčenou a opřenou o špičku kopyta. Uši jim uvolněně klesnou, pysky se mohou pootevřít. Pravda, spí jen lehce, dřímají, přesto si dokážou dobře odpočinout. Jak to, že neupadnou?

Je to díky tzv. statickému aparátu, kterým jsou vybavené jejich končetiny. S jeho pomocí se „uzamknou" klouby a končetiny se pak pod tíhou těla nepokrčí - naopak, hmotnost těla je ještě více narovnává a podporuje jejich pevnou funkci „sloupu". Kůň pak může do jisté míry uvolnit svaly, které si tak odpočinou. Tato schopnost spát ve stoje je pro lovená zvířata velkou výhodou. Když se přikrade šelma, kůň se probudí a hned utíká, aniž by ztratil cenné sekundy vstáváním.

I přes schopnost odpočívat ve stoje si koně potřebují lehnout a řádně usnout aspoň jednou za pár dní (dle některých údajů aspoň jednou za pár týdnů), protože dřímoty ve stoje stále znamenají jistou ostražitost a připravenost k útěku. Musí si lehnout, aby mohl spát hluboce a aby mohl využít výhod spánku REM. A to je pro koně potenciálním nebezpečím - než se řádně probudí, vstane a bude schopen utéct, uplynou dlouhé sekundy. Toho může šelma využít... Proto nespí všichni členové stáda vleže najednou. Téměř vždy se najde aspoň jeden stojící jedinec, který je „hlídá".

Být loveným zvířetem se ale do spánkových vzorců a zvyků promítá ještě jinak: koně, pokud mají možnost, si vybírají místa ke spánku tak, aby byli schopni v případě nebezpečí ihned utíkat. V otevřeném prostoru se postaví po větru, aby zachytili pachy, hlavu mívají směrem, kudy bude nejlepší uniknout. Dokonce i mnoho koní dřímajících v boxech je natočeno zádí ke stěně a hlavou ke vchodu.

Co je to bezpečí?

Přestože spánek lidí i jiných zvířat bývá zkoumán ze všech možných stran, na koně se trochu zapomíná. Přesto existují výzkumy o spánkovém schématu různých domestikovaných a divoce žijících koní a přinášejí zajímavé údaje.

Například to, že každá skupina koní a každý jeden kůň v ní má „své" vzorce odpočinku a jiných aktivit, například pasení. Přestože jsou pro něho charakteristické, mění se podle počasí, ročního období i podle toho, kde se kůň nachází a co se v jeho okolí děje. Například výzkum na divoce žijících new forest pony ukázal, že v zimě odpočívali pouze asi hodinu denně, zatímco v létě to bylo až 5 hodin.

Ale spánkové vzorce se mění i podle toho, jak se kůň cítí bezpečně. Protože koně spí nejraději tehdy, když se cítí bezpečně. Tady vyvstává velmi provokativní otázka, co vnímá jako bezpečí kůň? Pro člověka jsou znakem bezpečí čtyři pevné zdi a zamčené dveře, kam se nic zlého nemůže dostat. Pro koně je to úplný opak: volný prostor, kde má přehled o svém okolí a v případě nebezpečí využije naplno svého běžeckého potenciálu. A taky přítomnost jiných koní, kteří mu pomohou monitorovat okolí. Víc očí víc vidí, víc nosů víc cítí... Pro koně tak uzavřený malý prostor bez přímého kontaktu s okolím může být zatraceně nebezpečným prostředím. Pocit nebezpečí se tak snaží zmírnit například tím, že stájoví sousedé podřimují vedle sebe, každý na druhé straně přepážky mezi boxy - asi mají pocit, že se navzájem hlídají.

Vědkyně a autorka etologických textů a knih Sue McDonnell prováděla na různých koních četná pozorování. Zjistila, že divoce žijící koně ve skutečnosti spí více, než koně ve stájích. Také si více lehávají: ve stádě se cítí bezpečně a nebojí se odpočívat, protože vždy se tu najde nějaký hlídač. Koně se pak v hlídkování střídají, takže si nakonec každý může lehnout a „pořádně se vyspat". Ostatně v divoce žijících skupinách mají všichni členové tendenci provádět vše společně - spí společně, pasou se společně, společně se jdou napít.

Další sledování zjistila, že dospělí koně, kteří žili o samotě, spali kratší dobu hlubokým spánkem než koně žijící ve skupinách. Vysvětluje se to tím, že si byli vědomi, že je nikdo nehlídá a musí se o svoji bezpečnost starat sami po celých 24 hodin denně. Jejich spánek byl navíc velmi povrchní a cokoli je vyrušilo. Přitom mezi koňmi ustájenými v boxech a ve štontech (vazná stání) nebyl nějaký významný rozdíl.

Jak si kdo ustele

Není to jen otázka společnosti či prostoru; koně kladou důraz i na povrch, na němž spí. Koně si velmi neradi lehají ke spánku na zem mokrou nebo do bláta. Jak ale zjistila Sue McDonnell, dobře se vyspí i na tvrdé suché zemi. Její pozorování přineslo i zajímavé zjištění, že koně žijící ve stájích neměli lepší spánek ani v případě, že se jim poskytla pěkná hluboká podestýlka.

Možnost volby však je vždy dobrá. Při jiné studii, kdy si měli koně vybrat mezi spánkem na podestýlce z hoblin nebo na holé betonové podlaze, si žádný na beton nelehl. Tato studie zároveň zjistila, že koně nedávali přednost slámě před hoblinami, což však o pár let později vyvrátil jiný pokus: koně si mohli vybrat, zda si lehnou na místo nastlané slámou nebo hoblinami, a slámu upřednostňovali.

Druh povrchu pro spaní však je důležitý například u starších koní nebo u koní, kteří mají problémy vstávat a lehat. Pokud je kluzký (beton pod podestýlkou...), kůň si nebude možná chtít lehnout, protože se bude bát, že včas nevstane. Může pak odmítat spánek vleže tak dlouho, až se dostane do spánkové deprivace. Možná se lépe vyspí venku na trávě či hlíně.

Přizpůsobivé zvíře

Podle jednoho pozorování spali divoce žijící new forest pony nejvíce mezi 9. a 13. hodinou denní (jiná studie na divokých ponících mluví o 12.-16. hodině), divoce žijící camargští koně spali v zimě převážně přes noc a v létě přes den. Jenže spánkový vzorec koně je krom jiných již zmíněných faktorů ovlivněn také aktivitou v jeho okolí. Koně se prostě přizpůsobí situaci i svým spánkem. Vypozorují a „naučí" se vzorce aktivity daného prostředí a svůj nejhlubší spánek a odpočinek zasadí do doby, kdy je největší klid. Například ve větších a rušnějších stájích tak obvykle nejvíce spí večer a v časných ranních hodinách, kdy je tam „neotravují" žádní lidé. Často se pak v literatuře dočteme, že koně spí převážně v noci (a předpokládáme, že se mluví právě o koních žijících ve stájích, kde je během dne větší aktivita lidí a tím i méně klidu pro spánek).

Spánkový vzorec může narušit přestěhování do jiné stáje nebo podobná změna denní rutiny. Starší pozorování zjistila, že po přestěhování na novou pastvinu si koně první den vůbec nelehli a další tři dny (noci) leželi jen třetinu běžné doby. Koně si mohou odmítnout lehat i v případě, že jsou ve stresu (závody) nebo se jim zdá prostor příliš těsný. Někteří si nechtějí lehnout v malých boxech či stáních, především pokud nejsou na ně zvyklí. Podle jedné studie trávili koně o to méně času spánkem ve stoje, čím menší měli výběh.

Ale naštěstí jsou to velmi přizpůsobivá zvířata. Dokážou si zvyknout na mnoho věcí, i na stálé změny. Dokonce ani cirkusoví koně, kteří neustále cestují, nejsou podle všeho v nedostatku spánku. Znají denní rutinu cestování a představení, uklidní se a odpočívají. Přizpůsobivost koní je velkou výhodou během závodních dní. I když například časným odjezdem na závody narušíte spánkový vzorec vašeho koně, pravděpodobně se to na jeho výkonu neprojeví. Pokud je na závodění zvyklý, dokonce si i najde chvíli na zdřímnutí. I když bude mít velmi rušný den, nebude trpět nedostatkem spánku. Perlička na uklidněnou: koně absolvující 160km distanční dostih trpí podle jedné studie nedostatkem spánku výrazně méně než jejich jezdci... Zdřímnou si třeba ve veterinárních kontrolách a do dalšího kola jdou dostatečně odpočatí.

Patologie spánku

Možná to vše vypadá až příliš idylicky; kůň si zvykne... Bohužel ne vždy. Přestože ve srovnání s lidmi koním stačí výrazně méně spánku vleže, něco přece jen potřebují. Pokud si kůň po několika dnech (dle některých výzkumů až po několika týdnech!) „na nohách" nelehne a nepropadne se na chvilku do REM spánku, dostaví se spánková deprivace. Bude doslova usínat vestoje, budou se mu podlamovat nohy, padat hlava či doslova celé tělo - upadá do REM spánku, a to především ve chvílích, kdy má kolem sebe klid - podobně jako nevyspalý člověk. (Názorná vida spánkové deprivace koní najdete na této stránce.)

U koní se však můžeme setkat ještě s něčím jiným: narkolepsií. Narkolepsie není spánková deprivace, ale řádná nemoc. Při ní postižený kůň upadne ve stoje do REM fáze spánku, aniž by byl unaven, naopak „usíná" ve stádiu rozrušení. Spojuje se s příslušenstvím k určitým plemenům (u nás byla zjištěná u několika lipických koní po stejném otci) a je možné, že má dědičný/genetický základ.

Závěrem

Spát musí každý, o tom žádná. Přestože koně dokážou načerpat sil z minima spánku, dokonce stojíce na nohách, nelze jejich potřeby podcenit a je nutné jim zajistit vhodné místo k ulehnutí. Ostatně myslí na to i zákony...

Aby se kůň skutečně dobře vyspal, měl by mít vedle sebe aspoň jednoho dalšího koně, který ho bude „hlídat". Dále mu pomůže co největší a přehledný prostor, a to jako výběhu/pastviny, tak i stájového boxu (včetně možnosti dobře vidět ven a/nebo po stáji). Aby si rád lehl a neměl problémy se vstáváním, potřebuje suchý povrch, který neklouže. Pokud dojde k náhlé změně jeho životního stylu či prostředí, dopřejte mu několik dní na spánkovou aklimatizaci - například tím, že snížíte své pracovní požadavky.

Reference

D. S. Mills, S. M. McDonnell: The Domestic Horse: The Origins, Development and Management of its Behavior. Cambridge University Press, 2005

G. H. Waring: Horses Behavior: the Behavioral Traits and Adaptions of Domestic and Wild Horses, Incuding Ponies. Noyes Publications-William Andrew Publishing, 1983

Horse behavior, Wikipedia - mj. základní informace o spánku koní (anglicky)

K. Blocksdorf: How Horses Sleep, about.com - základní informace o spánku koní (anglicky)

S. McDonnell: Sleep Patterns in Horses, Practical Horseman Magazine, 2000 - základní informace o spánku koní (anglicky)

Is Your Horse Sleep Deprived? equisearch.com - videa koní ve spánkové deprivaci

J. J. Bertone: Sleep deprivation is not narcolepsy in horses, CVC in Kansas City Proceedings, 2009 - o spánkové deprivaci a narkolepsii koní (anglicky)

E. Ludvíková, E. Nishino, N. Sakai, P. Jahn: Familial narcolepsy in the Lipizzaner horse: a report of three fillies born to the same sire, VetQ, 2012. (abstrakt na PubMed) - o narkolepsii u tří lipických klisen v ČD po stejném otci