Ineke Jansen: Chceme vidět spokojené koně

1. 10. 2018 08:00

Obrázky: 3

Autor: Katka Lipinská Foto: Archiv Ineke Jansen Rubrika: Drezurní ježdění Počet přečtení: 1951 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Člověku se nepoštěstí často, aby mohl strávit pár hodin v „boudě“ s uznávanou holandskou rozhodčí. Paní Ineke Jansen, která byla jednou ze zahraničních rozhodčích na letošním MČR pony, takovou bezesporu je. Je nejen nesmírně zkušená a pozitivní, ale i ochotná své zkušenosti předávat. Po celou dobu, co jsem vedle ní seděla a zapisovala, ochotně vysvětlovala, jak hodnotí a proč. A protože nejsem lakomá :-) a myslím si, že těchto informací je u nás pořád ještě hodně málo, rozhodla jsem se tyto postřehy sepsat a uveřejnit.

I když se shrnutí zpravidla píše na konci, já jím začnu. Byla jsem mile překvapená přístupem této rozhodčí, protože ač byla na naše poměry opravdu dost přísná, byla velmi pozitivní a rozhodně nepatřila k těm, kdo jen hledají chyby, což je přístup, který je u nás stále velice častý. Vlastně mi připadalo, že technické chyby u ní jsou až na druhém místě, na tom prvním bylo uvolnění, spokojenost koně a vzájemná harmonie, což tady opravdu nebyly fráze. Někteří poníci byli v napětí a báli se kytiček nově rozmístěných kolem obdélníku a v takovém případě nemilosrdně padaly známky dolů za napětí a horší přilnutí. To se potom odrazilo i na souhrnné známce za sed a působení jezdce.

Jeden z mých prvních dotazů tedy logicky směřoval k tomuto (některých dětí mi bylo opravdu líto, protože bylo vidět, že jsou připravené a jezdí pěkně, ale nervozita a ne zcela soustředěný pony výkon poznamenaly) a Ineke ochotně vysvětlovala. Souhrnná známka neodráží jen to, jak hezky jezdec umí sedět, ale také jak má účinné pomůcky. Jak umí koně uvolnit a udržet na přilnutí. Jezdkyně, která sice sedí jako panenka, ale nedělá nic s tím, že kůň je v napětí, nemůže dostat vysokou souhrnnou známku. Stejně tak ale i jezdec, který pevně drží otěže (nebo za ně dokonce tahá) ve snaze o stálé přilnutí.

Přilnutí Ineke označila za největší problém českých jezdců (a osobně se domnívám, že se to neomezuje jen na děti na pony). Byla to i nejčastější výtka, kterou jsem zapisovala do protokolů. Ve většině případů bylo příliš silné a koně buď občas, nebo trvale blokovalo. Z toho potom plynuly problémy jako ztuhlý hřbet, příliš krátké kroky zadních nohou, neprostupnost koní v přechodech, které neprošly přes hřbet a týl.

„Z toho, co jsem tu viděla, mám pocit, že se děti snaží dělat rukou příliš mnoho. Často je to proto, že poníci příliš utíkají a ony se je snaží držet, jenomže tím způsobí, že utíkají ještě víc právě proto, že je drží. Nebo se přilnutí brání, ztrácejí rytmus, jdou proti ruce, zvedají hlavu a otevírají hubu – to je opět známka toho, že jezdec dělá rukou příliš moc. I když je to těžké, je lepší dělat rukou méně a nesnažit se pořád ovlivňovat pozici krku – většina koní ho má pěkný od přírody.“

A pak jsme pozorovaly poníka, který byl dost nad otěží a napjatý. Samozřejmě jsem se ptala, co s tím jezdec může udělat. Není tam potřeba použít otěž víc a dostat koně dolů? „Tohle je potřeba řešit v tréninku. Ruka nemá být úplně pasivní, prsty mají být hravé, ale tak, aby to koni nebylo nepříjemné a aby ho jezdec neblokoval. V tréninku se kůň musí naučit, že i na přilnutí může (a má) jít dopředu. A to, aby kůň nebyl napjatý na obdélníku, se dá také naučit. Chce to jen trpělivost a pozitivní přístup.“

Napětí koně vychází zpravidla buďto z nezkušenosti nebo z napětí jezdce. „Jezdec by neměl být v napětí. Závody mají být především zábava a je důležité si je umět užít. A pokud v napětí je, je potřeba s tím pracovat. Osvojit si relaxační techniky a především, soustředit se na dýchání.“

Tato paní rozhodčí skutečně nejvíce ze všeho zdůrazňovala uvolnění a delší, povolený krk koně. Jakmile byl kůň v krku „zatažený“, když zaznamenala, že jde proti ruce nebo dokonce otvírá hubu, šly známky nemilosrdně dolů. A vysvětlovala: „Přilnutím to začíná. Až když máme přilnutí, můžeme požadovat více kmihu. A pokud se kůň dostane do napětí, musíme se vrátit kousek zpátky a opět ho uvolnit. A nikdy nemůžeme pracovat na obojím současně, musíme učit vždy jen jednu věc.“

„U koní se zataženým krkem je velice důležité netahat, ale naopak umět včas zjemnit. Protože když zatáhnete za otěže, on zatáhne krk zpátky a vy necítíte v ruce nic. Je důležité použít jen prsty bez tahu zpět a umět včas nabídnout.“

A co chce vidět rozhodčí v úloze? O uvolnění už řeč byla a další, co s tím souvisí, je harmonie mezi koněm a jezdcem. Aby této harmonie bylo dosaženo i v úloze, je nutná příprava před každým cvikem. „Jezdec se musí dokonale soustředit a neustále být o krok vpředu. Pokud vím, že třeba v písmeni B bude naklusání, nesmím čekat do B a pak do koně „strčit“. To totiž způsobí, že přechod bude trhaný a kůň vyskočí a zvedne hlavu. Musím si už předem koně připravit tak, abych potom mohla provést krásný plynulý přechod. Možná že je kůň připravený a jde tak, že nemusím nic dělat, ale musím si to zkontrolovat a případně upravit.“

„Tohle soustředění je velice těžké a to zejména pro děti. Nevydrží to dlouho. Já své děti nemám, ale mám dva dětské svěřence a netrénuji s nimi dlouho. Lekce máme jen půlhodinové a vždy dávám mezitím hodně přestávek, aby si děti duševně odpočinuly.“

Některé dvojice, které jsme na obdélníku viděly, nebyly příliš souladné, děti měly velikostně nevhodné poníky. Ineke varovala především před tím, aby byl poník příliš velký. Pokud to tak je, dítě ho nezvládá a musí tahat za otěže. „A to je špatně. Pokud se dítě hned zpočátku neučí věci správně, učí se je špatně. A potom se je musí přeučit, což je ale těžší, než se učit rovnou správně. Máme svalovou paměť, která způsobuje, že k tomu, co jsme se už jednou naučili, máme velkou tendenci se vracet.“

Závěrem se Ineke znovu vrátila k proběhlému mistrovství a přála si, abych zdůraznila toto: „Musím říct, že jsem viděla i opravdu pěkné výkony a to často i u malých dětí. Některé z nich nejenže výborně jezdily, ale měly i výborný cit. A tam jsem potom dávala opravdu vysoké známky, zřejmě i vyšší než ostatní rozhodčí. Je důležité takto ukázat, co je správné. A za naprostý základ považuji harmonii a spokojeného koně. Ve FEI pravidlech je termín „happy athlete“ a já věřím, že šťastný musí být kůň i jezdec. Musí si závody opravdu užívat, to je to, co já jako rozhodčí hledám.“

 

Ineke Jansen je nejen mezinárodní rozhodčí (do úrovně malé rundy a i pro paradrezuru), ale zabývá se fyzioterapií koní a masážemi, koučováním a sportovní psychologií pro jezdce. Dlouhá léta pracovala jako stájová manažerka ve stájích Tineke Bartels, čtyřnásobné účastnice olympijských her (o nich více zde). Její zkušenosti jsou tedy opravdu rozsáhlé a mnohostranné.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: