Článek vyšel v The Horse Magazine v lednu 2018: Making Grand Prix Horses with Hubertus Schmidt

Než se podíváme, co Hubertus Schmidt hledá u budoucích Grand Prix koní, představíme si přímo jeho.

Hubertus Schmidt se narodil v říjnu 1959 a patří ke stálicím německého drezurního sportu. V roce 2004 byl členem německého drezurního týmu na olympijských hrách v Aténách, kde německá reprezentace vybojovala zlatou týmovou medaili a H. Schmidt skončil v soutěži jednotlivců na pátém místě. Na svém kontě má také třetí místo a týmové zlato z mistrovství Evropy v roce 2005, s něm. reprezentačním týmem vybojoval zlatou medaili na Světových jezdeckých hrách v Cáchách v roce 2006, nasbíral umístění a vítězství z mistrovství Německa a mnoha mezinárodních drezurních závodů. Během své kariéry připravil do Grand Prix na mezinárodní úrovni více než 69 koní a trénoval či trénuje celou řadu mistrů Evropy, světa i olympioniků. Ti všichni si jej cení nejen jako skvělého trenéra, ale také coby skvělého člověka s mimořádným přístupem ke koním.

Hubertovi Schmidtovi byl věnován jeden díl Tváří: Tváře současné drezury: Hubertus Schmidt

Hubertus Schmidt a Wansuela Suerte

„Wansuela pro mne byla perfektní. Nebyla pohybově nejnadanější, ale byla to skvělá, citlivá klisna, kterou jste ujezdili na dvou prstech, bez ostruh a bez biče. A to s každým koněm nemůžete. Ale cílem mého tréninku je vždy, aby to nakonec bylo co nejjednodušší, co nejlehčí, jak to jen jde – to je pro mne absolutním cílem a funguje to tak.“

Na Hubertovi Schmidtovi, německém moderním drezurním mistrovi, je mnoho úžasných věcí. Dokázal totiž připravit celou řadu kvalitních Grand Prix koní, má nového Grand Prix koně každý rok. Tento článek je o tom, jak si Hubertus Schmidt budoucí hvězdy vybírá.

Dalšími jeho úžasnými vlastnostmi je vřelost a štědrost – velmi ochotně si udělal v nabitém sportovním kalendáři čas, aby se se svými znalostmi podělil i s našimi čtenáři.

Další z Hubertových koní na cestě do Grand Prix: Escolar v Prix St. Georg v Cáchách v roce 2017

Co je nejdůležitější vlastnost, kterou hledáte u drezurního koně?

„Rozhodně potřebují dobrý pohyb. Můžete dělat kompromisy, protože je velmi těžké najít koně, jako byl např. Renoir se třemi výbornými základními chody. Takže možná jednoho koně s ne až tak dobrým cvalem a jednoho s ne až tak dobrým krokem. Dle mého musí být klus skutečně kvalitní, protože klusová práce – a zahrnuji do ní i piafu a pasáž – činí největší část Grand Prix práce. Takže první, co hledám, jsou kvalitní chody.“

„Co je pro mne dále velmi důležité, je skutečnost, zda pohyb prochází celým tělem, celý kůň se musí hýbat. Často vídáte velmi pěkně stavěného koně, který vypadá velmi dobře, ale je neelastický, nepracuje tělem. Podíváte se na jiného koně a řeknete si, že ten nebude schopen zvládnout piafu/pasáž, neboť má špatnou stavbu těla, a přesto jsem měl koně, který byl moc dlouhý, přestavěný, ale byl skvělý v piafě i pasáži, snadno shromážditelný. Co je důležité, je skutečnost, zda umí se svým tělem pracovat.“

„Důležité je, jak pracují se svým tělem.“

Zjistíte to, když je vidíte v pohybu ve volnosti?

„Ne, musíte si na ně sednout. Je několik málo kvalitních trenérů, kteří to vše poznají, když se kůň pohybuje na volno, ale já to vůbec neumím, opravdu to musím cítit. Což znamená, že musí být trošku starší, minimálně čtyřletí, optimálně pětiletí, to už si můžete trošku víc pohrát, žádat po nich shromáždění a vidět, co udělají.“

„Nezkoušíte piafu nebo pasáž, nic takového, to není nutné. Jen je necháte zkrátit klus, aby opravdu pružili – a z toho poznám, zda jsou schopni zvládnout piafu nebo pasáž. Protože pokud vám ten pocit dají, jsou schopni to zvládnout.“

„Třetí věcí je, aby měli jasno v hlavě, byli dostatečně citliví. Já osobně vždy hledám koně do Grand Prix, kteří jsou spíš dopřednější než líní. Nemyslím, že je to tak dobré pro každého. Pro amatéra je asi lepší, pokud nejsou tak citliví. Ale pro Grand Prix sport musí být koně citlivější, musí mít výraz bez použití biče, bez toho abyste na ně museli nějak moc tlačit.“

Zajímá vás chov, nebo vůbec ne?

„O chov a původy se nezajímám. Je to důležité, když jsou to tříletá hříbátka, která nemůžete pořádně vyzkoušet, ale já je zkouším coby pěti- nebo šestileté, a proto to na to nemá vliv. Musím je cítit, musím je vyzkoušet – nemusím kupovat kus papíru, který mi řekne, že tahle linie je moc citlivá, příliš lekavá. Pokud jim je pět nebo šest let, prostě si je skutečně otestuji.“

Jak rychle jste schopen po koupi koně a jeho zařazení do svého tréninkového systému zjistit, zda je vhodný do Grand Prix?

„Během dvou dní – jinak je nekupuji.“

Všichni, které koupíte, jdou nakonec Grand Prix soutěže?

„Když je koupím coby pěti- nebo šestileté, pak se 100 % z nich v dalších deseti letech dostane na Grand Prix úroveň. Ne všichni jsou mimořádní, ale většina z nich jsou Grand Prix koně závodící na mezinárodní úrovni.“

To je neuvěřitelné…

„To asi ano, ale proto na nich musím sedět. Ale to musí být téměř pětiletí (minimálně). Je jednodušší, pokud už jim je šest let, v tom věku už si můžete pohrát s pobízením kupředu, couváním a v klusu vám dají znát, jak to bude s piafou/pasáží.“

A stavba těla vás nezajímá, je jedno, zda je kůň přestavěný atd.?

„Určitě. Samozřejmě je jednodušší, pokud jsou v dobré rovnováze, ale je pro mne mnohem důležitější – a nemohu pro to najít jiný výraz – jak pracují se svým tělem. Pohyb musí procházet tělem, pruží, umí být v pohybu elastičtí, obzvláště v klusu. Pokud to zvládnou, rozhodně se budou umět naučit pasáž, naučí se piafu. Ne každý hned v osmi letech, ale naučí se to.“

Nemáte problémy s letmými přeskoky?

„Máte pravdu, to je další krok. Pokud už jsou pětiletí, můžete na tom s nimi pracovat, můžete si trošku hrát. Jakmile umí letmý přeskok, mohou se naučit všechno. Pokud udělají jeden, naučí se dělat přeskoky každý skok (1‒1). Nikdy jsem neměl koně, který zvládal letmý přeskok ve věku pěti nebo šesti let a nezvládl přeskoky každý skok. Jestliže umí letmý přeskok na obě strany, naučí se i je. Jakmile si jsou v přeskocích jistí, což znamená, že je udělají kdykoliv o to požádám: na obě ruce, v kontracvalu, na dlouhé stěně, diagonále, pokud tedy mohu o letmý přeskok požádat kdykoliv, pak se velmi rychle naučí přeskoky každý čtvrtý nebo každý třetí skok a pak o rok či dva později přeskoky každý druhý nebo každý jeden skok.“

Pracujete se svými koňmi dvakrát denně?

„Jednou. Na víc nemám čas, ale necháváme je chodit pod sedlem ven na vyjížďku, kolem polí. Vezmeme je ven na 45 minut, máme trasu kolem naší vesnice, kterou k tomu využíváme. Normálně s nimi pracujeme ráno a odpoledne jdou na vyjížďku.“

Myslíte, že hovory o tom, zda je Grand Prix kůň „šťastný“, mají smysl?

„Je jedno, jestli je to Grand Prix kůň nebo kůň sportující na nižší úrovni. Dle mého je cílem, aby bylo na konci tréninku pro koně všechno fajn. To musí být výsledek. Jsem si 100% jist, že to zvládnete se všemi svými koňmi. Jsem realista a vím, že občas musíte trošku přitlačit, občas použít bičík, páku, abyste je dostali, kam potřebujete – ale výsledek musí být pro koně příjemný.“

„Pokud bude mít kůň možnost, půjde radši do výběhu a nebude nic dělat. Nechtějí tahat vozy, nechtějí skákat, nechtějí dělat drezurní cviky, ale pokud pro ně trénink končí příjemně – nevím, zda si to skutečně užívají  – jsem si 100% jistý, že si neříkají „Ale ne, zase práce!“. Zvyknou si na to a časem je to pro ně lehké.“

„Normálně to nakonec musí být pro Grand Prix koně jednoduché. Ano, občas na ně musíte trošku zatlačit a říci „Dobrá chlapče, teď běž“, ale ve výsledku by to pro ně mělo být snadné.“