Hříběcí… a co o této chorobě možná nevíte

10. 06. 2020 07:00

Obrázky: 6

Autor: MVDr. Markéta Petráňová, MVDr. Tereza Musilová Foto: Gabriela Rotová, Wikipedia Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 1564 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Hříběcí – stále aktuální téma mezi koňáky, paniku způsobující onemocnění, které nepostihuje pouze hříbata... V dnešním článku se pokusíme vyvrátit několik mýtů, které v souvislosti s hříběcím světem koní kolují a dost možná se dozvíte i informace, které vám vaši kolegové ve stáji neřekli...

Něco málo úvodem

Hříběcí je vysoce nakažlivé a dramaticky vyhlížející onemocnění dýchacích cest postihující především mladé koně ve věku 1-5 let. Přes akutně vypadající klinické příznaky, onemocnění jako takové ve většině případů není smrtelné. Mortalita (úmrtnost) se pohybuje kolem 1 %. Bohužel náklady na léčbu a ušlý zisk může být poměrně vysoký, a tak je lepší v první řadě zabránit vzplanutí této nákazy v chovu.

Nejdůležitější a nejlepší způsob, jak zabránit šíření infekce, je dávat pozor na nekontrolované přesuny koní z jedné stáje do druhé nebo dokonce z jiného státu. Vyšetření na tuto nákazu není povinné a při jejím výskytu nejsou veterináři povinni ji hlásit Státní veterinární správě. Nejsou tedy objektivní záznamy o výskytu této nákazy. Je pouze na majitelích koní, zda je nechají před přesunem vyšetřit, popřípadě je umístí do karantény před zařazením do stáda nebo stáje. V poslední době se pár případů s touto nákazou vyskytlo, a tak je určitě dobré si připomenout základní fakta a nebrat přesuny koní na lehkou váhu a současně zavést ve stájích něco jako vstupní prohlídku.

Mýtus č. 1: hříběcí se objevuje ve stájích se zhoršenou hygienou a slabým welfare 

Pravda: Hříběcí se může projevit v jakékoli stáji, dokonce i když k žádnému přesunu koní do nebo ze stáje nedojde. Ptáte se, jak je to možné? Je to možné díky perzistentním přenašečům.

Co je to slavné hříběcí vlastně zač?

Hříběcí je bakteriální onemocnění způsobené bakterií Streptococcus equi subs. equi.

Typickým klinickým příznakem je zduření (zvětšení) a následná abscedace (vytvoření abscesu a provalení) mízních uzlin hlavy a krku, které může způsobit mimo jiné i problémy s příjmem potravy a s dýcháním.

Nakažení probíhá přímým přenosem z koně na koně, a to buď přímým kontaktem nebo dokonce i vzduchem na krátkou vzdálenost, ale nejčastěji nepřímo přes ošetřovatelské pomůcky, vodu (kde bakterie vydrží až 6 týdnů!), podestýlku, krmení. Často i ve výběhu, transportním vozidlem nebo dokonce i přes člověka. Nakažlivost této infekce je téměř 100 % u koní, kteří nemají imunitu a dostanou se do kontaktu s bakterií. 

Klinické příznaky

  • zvýšená teplota (nad 38,5 °C)
  • apatie
  • anorexie (koník nechce žrát)
  • zvětšené, teplé a na pohmat citlivé mízní uzliny na hlavě, pod čelistí nebo ušima a zespodu na přechodu hlavy v krk
  • oboustranný hlenovitý výtok z nozder

Naneštěstí klinické příznaky mohou být značně variabilní, což závisí mimo jiné na typu kmene bakterie, imunitním stavu zvířete a zda se kůň s touto infekcí již v minulosti setkal. Inkubační doba je 3-21 dní (nejčastěji 3-4 dny). Inkubační doba je doba, za jak dlouho se mohou projevit klinické příznaky od chvíle, co se organismus setkal s bakterií. Mezi první příznaky patří zvýšená teplota, která dokonce předchází vylučování bakterií. Rozšíření infekce můžeme snížit na minimum, bude-li koni kontrolována teplota 2x denně po příjezdu z jiné stáje.

Kůň může vykazovat známky bolestivosti zespodu hlavy a krku, což poznáte podle postoje s nataženou hlavou vpřed a neochotou otáčet hlavou. Pokud abscedované mízní uzliny utlačují průdušnici nebo hrtan, může se koni hůře dýchat nebo může trpět dysfágií (poruchou polykání) a bude tedy hůře přijímat potravu.

Po 1-2 týdnech od prvních příznaků abscedované mízní uzliny prasknou a vytéká z nich mléčně nažloutlý hnis, někdy s krví. Poté, co se absces provalí, se nemocné zvíře většinou začne velmi rychle zlepšovat a uzdravovat. Někdy se stane, že se absces provalí dovnitř do hltanu a může docházet k vytékání hnisu ven přes nozdry.

V horším případě se může absces otevřít do vzdušných vaků a vzniká tzv. empyém vzdušných vaků. Postupem času dojde k vyschnutí hnisu ve vzdušných vacích a vytvoří se tzv. chondroidy. Jsou to takové tvrdé „kamínky“ příliš velké, aby prošly ven ze vzdušných vaků a obsahují obrovské množství živých bakterií. To je pak důvodem perzistentní infekce, i když kůň nevykazuje žádné známky onemocnění. 

Mýtus č. 2: Když kůň aktuálně nevypadá nemocně, nemůže nikoho nakazit

Pravda: Nemoc putuje s koňmi, kteří ji prodělali a nedošlo k naprostému vyléčení. Takových bývá kolem 10 %. Tito koně se nazývají perzistentní přenašeči a bakterie mají ukryté v tzv. chondroidech ve vzdušných vacích. Koně jsou naprosto zdraví a nemají žádné příznaky a je tak složité je identifikovat. K vylučování bakterií může dojít kdykoli, nejčastěji k tomu ale dochází při stresových situacích, jako je transport, změna stáda nebo stáje, zranění a jiné onemocnění. 

Diagnostické možnosti, aneb má/měl kůň hříběcí?

Pokud jste objevili některé z klinických příznaků u svého koně, určitě kontaktujte veterináře. Ten podle příznaků a klinického vyšetření může rovnou rozhodnout o zahájení léčby nebo se mohou provést další laboratorní vyšetření. 

Definitivní diagnózu získáme vykultivováním původce z abscedovaných mízních uzlin, popř. ze stěrů z nosu a nosohltanu. Streptococcus equi není součástí běžné mikroflóry zdravých jedinců, proto každý záchyt této bakterie je problém. Pro zpřesnění výsledků je možné PCR vyšetření, jelikož při kultivaci ostatní mikroorganismy jak v abscesu, tak i v nosní dutině mohou lehce přerůst Streptococcus equi subs. equi a dávat falešně negativní výsledky. 

Jak lze identifikovat perzistentního přenašeče? 

  • Vyšetřením krve na protilátky. Je to způsob, jak si nechat koně vyšetřit před přemístěním nebo například před koupí. Dostupné v německé laboratoři Laboklin.
  • Provedením tří po sobě následujících nosohltanových výtěrů (v rozmezí jednoho týdne). To lze doporučit také po prodělání nemoci ve stáji u všech již uzdravených zvířat, aby se předešlo vzniku nového přenašeče a došlo tak k jeho odhalení a doléčení okamžitě.
  • Endoskopickým vyšetřením vzdušných vaků. Tak je možné vaky vizuálně prohlédnout a zjistit tak přítomnost chondroidů.

Jak se léčí hříběcí?

V první řadě je nezbytné izolovat nemocného koně od ostatních a provést opatření zabraňující a snižující riziko šíření nákazy na ostatní. 

Ve většině případů k uzdravení stačí dobrá ošetřovatelská péče, čisté a suché prostředí. Aby došlo k rychlejšímu prasknutí abscesů, mohou se přikládat mokré, teplé obklady (obalit postiženou část krku ručníkem namočeným v teplé vodě). 

Po drenáži abscesů je možné je vyplachovat naředěným jod-povidonem (Betadine) pro urychlení vyčištění od hnisu a hojení. 

Podáváním nesteroidních antiflogistik lze dosáhnout snížení horečky, zvýšit chuť k jídlu a zmírnit bolestivost. 

Mýtus č. 3: Kůň má zvýšenou teplotu a zvětšené mízní uzliny – okamžitě se musí nasadit antibiotika

Pravda: Antibiotická léčba je indikována u pacientů s těžkými klinickými příznaky a v komplikovaných případech. U ostatních pacientů se antibiotická léčba nedoporučuje, neboť dochází k prodloužení formování abscesu a jeho provalení a tím pádem k prodlužování onemocnění.

Mýtus č. 4: Nasadíme preventivně antibiotika, aby kůň náhodou hříběcí nechytil

Pravda: Podání ATB jako prevence u jedinců, kteří nevykazují známky onemocnění, ale byli v kontaktu s nakaženým zvířetem, je silně nedoporučeníhodné. U těchto zvířat sice nedojde k projevení klinických příznaků, ale po ukončení podávání antibiotik může dojít k opětovné reinfekci a tím prodloužení trvání tohoto onemocnění v chovu.

A jak je to s očkováním?

Vakcína zatím není běžně dostupná v České republice, ale ani v zahraničí není běžné vakcinovat koně proti hříběcí. Není u nich garance dobré imunitní odpovědi a vakcíny jsou často doprovázeny vedlejšími účinky. Nejlepší prevencí je dobrá hygiena a karanténní opatření.

Komplikovaný průběh hříběcí

Komplikace se mohou objevit ve 20 % případů. 

Patří sem rozšíření bakterií do jiných mízních uzlin a vnitřních orgánů, tzv. „bastard strangles“. Predisponovanými orgány jsou plíce, slezina, játra, ledviny. Metastáze se mohou objevit také v podkoží kolem očí, anu a v tříslech. Klinické příznaky jsou velmi různorodé a často souvisí s místem, kde se abscesy vyskytnou. U koní se mohou projevovat jako časté kolikové obtíže, ztráta hmotnosti, opakující se horečky, neochota k pohybu a další. Bohužel to často bývají fatální komplikace.

Purpura hemorrhagica je další možná komplikace hříběcí. Jde o imunitně zprostředkovaný zánět cév, který může být život ohrožující komplikací. Vyskytuje se častěji u starších koní a koní, kteří se opakovaně setkali s původcem, například po vakcinaci proti této bakterii. Projevuje se výraznými otoky končetin, spodiny břicha a hlavy a také kopřivkou.

Mezi další komplikace můžeme zařadit empyém vzdušných vaků, hemiplegii laryngu, endokarditídu, sepsi a septický zánět kloubů.

Jak být připraven a co dělat při podezření na hříběcí?

Prvním krokem při přípravě na jakoukoli nákazu je být opatrný a nemyslet si, že se nám to nemůže stát.

Každá stáj by měla mít plán, jak postupovat při výskytu nakažlivé nemoci. Zde už nejde pouze o hříběcí, ale stejná pravidla mohou být použitelná i pro jiné nákazy, jako je chřipka, herpes, vši a v neposlední řadě i pro infekční anémii koní. Každopádně je absolutně doporučitelné nově příchozí koně držet v karanténě, a to ideálně 4-6 týdnů.

Pro velmi podrobné informace, jak se připravit a vypořádat s hříběcím, doporučujeme brožuru, kterou si můžete stáhnout ZDE. Publikace byla vydána v roce 2018 v návaznosti na prodělané vzplanutí hříběcí ve stájích v Anglii v roce 2015.

Při potvrzení výskytu hříběcí ve stáji je nutné zabránit rozšíření nákazy do dalších míst. Je nezbytné tedy uzavřít stáje a nepouštět žádné koně do ani ze stájí. 

Nemocné zvíře/zvířata je třeba izolovat od ostatních nejlépe v jiné budově. Používat jiné nářadí, nádoby na krmení, čištění, lidé by měli nosit rukavice a měnit si oblečení, pokud budou přecházet z „čisté“ do „nečisté“ části a naopak. Výběh, ve kterém se nemocné zvíře vyskytovalo, by měl být ponechán 1 měsíc volný. Nutností je také důkladná dezinfekce boxů a všech věcí, které mohly přijít do kontaktu s nemocným koněm. 

Pouze pokud se toto onemocnění nebude brát na lehkou váhu a provedou se veškerá opatření, je možné snížit riziko vzplanutí této nemoci ve vaší stáji. Stále je to jedno z nejčastějších infekčních onemocnění koní na světě a zodpovědným přístupem se mu dá bránit.

Literatura a internetové zdroje:

  • Knottenbelt, Pascoe; „Streptococcus equi var. Equi (strangles)“; Colour atlas of Diseases and Disordes of the Horse; 2014; s. 137 – 142.
  • Rush B. and Mair T., „Equine respiratory diseases“, 2004, s. 159 – 170.
  • Barr B. S.; „Pneumonia in weanlings“; Vet Clin Equine 19 (2003); s. 39 – 42.
  • Reed, Stephen M., Warwick M. Bayly, a Debra C. Sellon; Equine internal medicine. 3rd ed. St. Louis: Elsevier; 2010.
  • Nathan M. Slovis; Atlas of Equine Endoscopy; 2004 
  • Redwings horse sanctuary; „Strangles: Speak out!“ 2nd ed. 2018; http://www.redwings.org.uk/strangles
  • http://www.equine-strangles.co.uk/about-strangles.aspx

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: