Handling, imprinting a věčné otazníky kolem nich

4. 05. 2018 06:00

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Etologie koní Počet přečtení: 1389 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Je čas, kdy se na našich pastvinách nadouvají klisny do obřích rozměrů a mnohde již pobíhají novorození "pavoučci". Vše, co se týká hříbat, nepřináší jen radosti a starosti, ale také mnoho otázek. Je lepší, aby hříbata byla odchovávána jako dříví v lese na rozlehlých pastvinách, nebo je máme zavřít do stáje a opatrovat jako oko v hlavě? Co je ta nejlepší volba pro koně, který bude žít a pracovat "v náruči civilizace"?

Novorozená hříbata

O tom, jaký zvolí chovatel přístup k novorozeným hříbatům, primárně rozhodují kulturní zvyky jednotlivých geografických lokalit. Jinak se o hříbata pečuje ve střední Asii, jinak v Evropě. To je vcelku jasná informace. Přestože ale péče o hříbata odpovídá kulturním zvyklostem dané lokality, základní péče o novorozená hříbata je vždy v podstatě dvojí. Hříbata se buď rodí pod přímým dohledem člověka, nebo volně ve stádě, bez asistence člověka a jeho vlivu.

S oběma těmito variantami se dnes můžeme běžně setkat i v našich podmínkách. Který z výše zmiňovaných modelů zvolíte, je samozřejmě jen a jen na vás. Rozhodnutí obvykle koreluje s hodnotou, finanční či emociální, dané chovné klisny a jejího hříběte a také s našimi zkušenostmi a "přesvědčením".

Vzhledem ke skutečnosti, že komplikace provází průměrně každý dvacátý porod, jeví se jako vhodnější, aby cenná zvířata byla v období termínu porodu a také krátce po něm intenzivně monitorována.

Koneckonců, moderní kůň byl podroben zřejmě více než třem tisícům let řízené selekce a nejedná se tedy o zvíře divoké, nýbrž o zvíře plně domestikované. Tento jasný fakt by zodpovědný chovatel měl zohlednit a vzít při plánování organizace svého chovu v úvahu, a to bez ohledu na to, zda preferuje chov koní v maximálně přirozených podmínkách či koně chová v "klasické" stáji.

Za všech okolností platí, že pokud očekáváme narození hříběte, měli bychom mít co nejpřesnější informace o tom, kdy a jak má porod probíhat, jak se má zdravé novorozené hříbě projevovat. Mnohým z nás tato zákonitost připadá samozřejmá, ale praxe je překvapivě jiná a nejeden "chovatel" v těchto základních otázkách totálně tápe.

V případě nastalých komplikací bychom vždy měli být schopni rychle a přesně odhadnout, kdy je vhodné či nezbytné kontaktovat veterinárního lékaře. A měli bychom být také natolik fundovaní, abychom byli schopni poskytnout co nejpřesnější informace potřebné k vytvoření anamnézy konkrétního pacienta. I zdravé hříbě by mělo být sledováno a pravidelně kontrolováno, pokud ale máme o jeho zdraví pochybnosti, pak toto tvrzení platí dvojnásob. Stav novorozených hříbat se může extrémně rychle zhoršit a včasné zahájení léčby má u tohoto typu pacientů zcela zásadní význam pro její úspěšnost.

Péče, kterou člověk poskytuje zdravému novorozenému hříběti, obvykle úzce souvisí se způsobem chovu. Pokud chovatel přijde na pastvinu, kde již pobíhá několik hodin staré hříbě, omezí se jeho péče na pouhou vizuální kontrolu zdravotního stavu matky a hříběte a zbytek nechá na "matce přírodě". Jestliže ale klisny rodí v boxech či paddocích, bývá situace poněkud odlišná. Chovatel v tomto případě, více či méně aktivně, vstupuje do procesu porodu a následně poskytuje i více či méně intenzivní péči novorozenému hříběti.

Právě ranná péče o hříbata je jedním z témat, které v posledních desetiletích významně ovlivnily některé vědecké teorie a z nich vyvozené výcvikové metody tzv. "handlingu".

Handling

Handling je metoda výchovného působení na novorozená hříbata, jejímž cílem je vytvoření návyků, které by měly vést ke vzniku a rozvoji kvalitního vztahu mezi hříbětem a člověkem. Jedná se především o cílené snižování obranných reakcí, zlepšení ovladatelnosti zvířete a vytvoření pozitivní vazby mezi koněm a člověkem.

Handling má, tak jako většina novodobých teorií, právě tolik zarytých příznivců jako odpůrců. Já osobně si nemyslím, že tato metoda, přestože jí bylo v posledních desetiletích věnováno bezpočet odborných věděckých studií, je "objev 20. století". Mám za to, že koně v minulosti byli jistému typu "handlingu" v rámci procesu domestikace podrobováni. Velké či volné chovy totiž vždy kumulovaly jen část populace koní, zbytek se rodil a žil v chalupách a na statcích obyčejných venkovanů. Pro malé zemědělce či dopravce byli koně nesmírně cennou komoditou, která měla v životech venkovských či příměstských rodin své výlučné a velmi významné místo. Koně nestáli mimo, naopak, byli v centru pozornosti člověka, a to od narození až do své smrti.

I já sama jsem ještě zažila drobné zemědělce hospodařící v podhůří Jizerských hor, kteří žili pod jednou malou střechou s několika kravami a párem tažných koní. Zastávám tedy názor, že handling praktikuje člověk dlouhodobě, zcela přirozeně a bez potřeby "vědecké definice" této činnosti.

V chalupách chudých lidí byli koně často ustájeni jen několik metrů od světnice, kde se spalo i stolovalo. Z centrální chodby vedly jedny dveře do příbytku lidí, druhé do stáje ke kravám a koním a třetí na půdu, kde byl sklad krmiva. Těžko si představit intimnější soužití člověka a zvířete. Tito "chalupníci" klisnám u porodů samozřejmě pomáhali, hříbata víchovali, podvazovali jim pupečníky, čistili je, pomáhali s prvním napitím. Hříbata tedy byla v úzkém kontaktu s člověkem od prvního nadechnutí a dále se s ním denně setkávala, přičemž obvykle jen pár dní stará doprovázela matky v jejich každodenní práci.

Část populace koní tedy vždy byla krátce po narození v těsném kontaktu s člověkem a myslím si, že výše zmiňovaná "chalupnická" péče opravdu nemá od moderního handlingu zrovna na míle daleko.

Imprinting

Oficiálně přišel s termínem imprinting rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, Konrád Lorenz (1903-1989), v době, kdy se zabýval studiem chování čestvě vylíhnutých hus velkých. Při svých výzkumech zjistil, že housata jsou "naprogramována" tak, aby následovala první objekt, který se v jejich blízkosti nachází a pohybuje. Za běžné situace to byla matka husa, nicméně pokud Lorenz matku ze snůšky odebral, vylíhlá housata následovala člověka, psa či dokonce pohybující se neživé předměty.

Další výzkum ukázal, že toto chování není specifické pouze pro husy, nýbrž je obvyklé i u dalších druhů zvířat. První nadechnutí startuje tak zvané "kritické období učení", kdy jsou mozky zvířat a zdá se, že i lidí, velmi vnímavé k určitým druhům informací. Toto období má každý živočišný druh jinak nastavené a to v závislosti na fyzické a neurologické zralosti svých mláďtat. Kůň, podobně jako Husa velká, se rodí "plnohodnotně vybaven", mládě je schopno prakticky ihned následovat svou matku. Proto je "kritické období učení" krátké a je omezeno několika hodinami krátce po porodu. Naopak například pes má toto období opožděné a výrazně delší. Štěňata se rodí hluchá, slepá a zcela nezralá, proto "kritické období učení" nastupuje až ve věku čtyř až sedmi týdnů.

Imprinting a jeho aplikace v chovu koní

Jednou z neznámějších inovativních metod, která je i dnes nejen aktivně diskutována, ale i praktikována, je imprinting. Otcem" imprintingu" aplikovaného v chovu koní je veterinární lékař Robert M. Miller (narozen 1927), který své myšlenky týkající se desenzibilizace publikoval v roce 1991 v knize Imprint Training of the Newborn Foal (vydavatelství Western Horseman). V této knize Miller popsal krok za krokem proces desenzibilizace hříbat v prvních hodinách po jejich narození.

Desenzibilizace je, v podání doktora Millera, postupný proces, při kterém eliminujeme odezvu na podnět tím, že opakujeme tentýž podnět tak hlouho, až na něj organismus přestane odpovídat. Přesto, že v době, kdy Miller publikoval svou práci, byl pevně ustálen názor, že manipulace s novorozenými hříbaty je především kvůli možnosti odmítnutí hříběte matkou nevhodná, stala se kniha hipologickým bestsellerem a plošně aplikovanou senzací.

Miller v knize předkládá podrobný návod, jak hříbata podrobit imprintingu, přičemž se v jednotlivých kapitolách věnuje nejen upřesnění techniky, ale i konkrétní metodice práce s hříbětem. Hříbata by měla být, podle Millera, podrobena desenzibilizaci nejen na všech částech těla, ale i ve všech tělních otvorech (možnost endosonografie, endoskopických vyšetření). Naopak na oblast zad, kde nosí dospělý kůň sedlo, aplikoval Miller imprinting jen částečně, aby si kůň v těchto partiích zachoval jistou míru citlivosti.

Miller uvádí čtyři primární cíle, jichž má být imprintingem dosaženo:

  • Navázání pozitivního vztahu s člověkem
  • Desenzibilizace k určitým podnětům
  • Senzitizace na určité podněty
  • Poddání se člověku, respekt

Praxe a další výzkum nakonec prokázaly, a to přestože je v mnoha chovech imprinting aplikován i dnes, že využití této metody nemusí vždy končit úspěšně a ne vždy je přínosem. U hříbat byly často zaznamenány negativní či dokonce kontraproduktivní reakce.

Miller tyto neúspěchy vysvětluje tak, že při aplikaci imprintingu nebyly přesně dodrženy jím nastavené postupy. Imprinting má být ukončen až tehdy, kdy hříbě přestane na podnět reagovat, a celý proces má být správně proveden i načasován. Jeho teorie ale nikdy nebyla vědecky doložena, a proto si zaslouží, aby k ní chovatelé přistupovali s jistou mírou obezřetnosti.

Je na místě také zdůraznit, že imprinting u koní nebyl prokázán. Hříbata se totiž ve vztahu k člověku nechovají tak, jak by se, pokud by skutečně "imprintingována" byla, chovala. Tzn. nikdy nedávají za přirozených podmínek přednost člověku před matkou a v dospělosti nepreferují člověka jako sexuálního partnera.

Imprinting jako cesta?

Odborné studie zabývající se handlingem/imprintingem mají nejednotné závěry a v mnoha případech si i protiřečí, což následně vyvolává rozpory v názorech odborné i laické veřejnosti i jistou míru nedůvěry v přijímání těchto teorií obecně.

Zdravý rozum velí, že vliv člověka na novorozené hříbě by měl být přiměřený. Osobně nepovažuji násilnou manipulaci dvou a více osob po delší časový úsek s novorozeným hříbětem za vhodný a přínosný.

Člověk takovým jednáním vstupuje mezi matku a hříbě a zásadně omezuje či dokonce poškozuje vztah, který se krátce po porodu mezi matkou a novorozencem vytváří. Význam vztahu matky a hříběte by neměl být nikdy opomíjen, i kdyby člověk měl milion důvodů, proč ho chce rozmělňovat či měnit. Hříbě má mít zdravý vztah primárně s vlastním živočišným druhem a až sekundárně s člověkem.

Každý zkušený chovatel potvrdí premisu, že hříbata, s nimiž bylo během porodu a krátce po něm v rozumné míře manipulováno, snáší následně přítomnost člověka a běžná ošetření (veterinární zákroky, ošetřování pupečníku, aplikaci odčervovacích prostředků, čipu atd.) s výrazně nižší mírou stresu, než hříbata, která se narodila bez přítomnosti člověka ve stádě na pastvinách.

Přesto by ale měl chovatel, který u porodu asistuje, respektovat přirozené potřeby matky a hříběte. Jestliže porod probíhá bez komplikací, hříbě se narodí s odpovídajícími reflexy, je aktivní a životaschopné, je nežádoucí, aby člověk do dění zasahoval a matku a hříbě svou přítomností nadměrně stresoval. Chovatel by měl nejen vizuálně, ale i fyzicky zkontrolovat stav hříběte, ošetřit pupečník, ale provádět o mnoho víc není v zásadě potřeba.

Každodenní důvěrný kontakt člověka s klisnou a hříbětem je pro navázání kvalitního vztahu podle mého názoru zcela dostačující. Pouze v případě, že matka sama je problematická, bych doporučila intenzivnější péči o hříbě tak, aby se pozitivní vazba na člověka vytvořila a upevnila. Hříbata chování svých matek přejímají, tudíž v takovém případě není od věci se matce a hříběti více věnovat, vliv matky omezit a rozvinout v hříběti vhodné vzorce chování.

Abstrakt studie "Longitudinal study on human-related behaviour in horses - Can horses (Equus caballus) be de-domesticated?"

Obdobné závěry, které lze vypozorovat v běžné praxi, publikoval vědecký tým vedený paní Aleksandrou Goreckou -Bruzda z Ústavu genetiky a šlechtění Polské akademie věd, který studoval chování skupiny hříbat konika (lokální polské plemeno, které vzniklo restaurováním původního divokého lesního tarpana).

Studie hodnotila chování hříbat plemene konik polski. Testovaná skupina byla rozdělena na dvě, podle toho, kde a za jakých podmínek se sledovaná hříbata narodila. V první skupině bylo 27 hříbat, která se narodila ve stáji a byla v kontaktu s člověkem (skupina SB), a v druhé 26 hříbat, která se narodila volně, bez přítomnosti člověka (skupina FB).

Hodnoceny byly reakce hříbat na přiblížení se a dotyk člověka (a to v jejich 6, 9, 12, 15 a 18 měsících) a schopnost snášet manipulaci (ve věku 12 a 18 měsíců). Během manipulace byla hříbatům měřena srdeční frekvence a variabilita srdeční frekvence.

Výsledky studie byly následující - k experimentátorům se bylo schopno přiblížit a případně snést dotyk (věk 6, 9, 15 a 18 měsíců) více hříbat ze skupiny SB než ze skupiny FB, přičemž výsledky byly celou dobu testace konzistentní. Doba potřebná k výcviku zvedání končetin byla u obou skupin shodná, avšak hříbata ze skupiny FB postupně mírně snížila svůj výkon. Ve věku 12 měsíců vykazovala FB hříbata horší výsledky, pokud s nimi mělo být manipulováno, než hříbata ze skupiny SB.

I při dalším testování ve věku 12 a 18 měsíců byly výsledky obdobné, navíc hříbata ze skupiny FB byla fyziologicky více vzrušená a trvalo jim déle, než se uklidnila, než hříbata ve skupině SB. Hříbata FB, která se nenarodila v přítomnosti člověka, dlouhodobě preferovala, pokud se k člověku nemusela přibližovat a následně vykazovala nižší schopnost spolupráce.

Studie tedy dospěla k závěru, že de-domestikaci je možné indukovat pouze omezením každodenního kontaktu člověka se sledovanými objekty.

Tato studie potvrzuje, že pravidelný kontakt chovatele s hříbaty a mladými koňmi je pro jejich další vývoj i potenciální pracovní využití jednoznačně přínosný.

Pokud tedy zvažujeme koupi hříběte či mladého koně, měli bychom (v případě, že naším kritériem není primárně původ a s ním spojená vyšší pravděpodobnost, že kůň bude podávat očekávaný výkon v dané disciplíně), spíše vybírat v chovech, kde jsou hříbata v pravidelném kontaktu s člověkem, než ve velkých chovech 24/7, kde je péče ze strany chovatele omezená či dokonce minimální.

Zkrátka i u koní platí, že co se v mládí naučíš...

--------------------------------------------------------------------------------------------

Více informací o práci Roberta M. Millera získáte na jeho webových stránkách zde. Přelomovou publikaci "Imprint Training of the Newborn Foal": A Swift, Effective Method for Permanently Shaping a Horse's Behavior, lze objednat nejen na jeho webu, ale i zde.

Plný text studie "Can horses /Equus caballus/ be de-domesticated?", v anglickém jazyce, včetně tabulek a grafů, naleznete zde

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: