H. Strasser na české universitní půdě

3. 04. 2006 00:00

Autor: Tomáš Sychra Foto: Ing. Tomáš Sychra Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 2100 Počet komentářů: 24 Komentuji zde: Ano Bookmarkován 0 krát

Jihočeská univesita s podporou Agrární komory uspořádaly dvoudenní seminář o pohledu této německé veterinářky na funkci kopyt a na následnou jejich úpravu. Paní Hiltrud Strasser je jednou z propagátorek odchovu koní v podmínkách blízkých přirozeným. Semináře se zúčastnilo přes padesát chovatelů, podkovářů, studentů a zájemců o chov koní.

V úvodu semináře Dr. Strasser pohovořila o svých začátcích. Byly skromné a ovlivněné nedostatkem peněžních prostředků a zdánlivě nevyhovujícími podmínkami pro chov koní. Do této doby spadají také prvopočátky jejího přesvědčení o tom, že kůň žijící v podmínkách blízkých jeho přirozeným podmínkám, trpí daleko méně zdravotními potížemi. Toto poznání pramení z jejího srovnání koní různých plemen z různých částí světa s koňmi žijícími ve stájích. Z porovnání celé řady zdravotních ukazatelů došla k závěru, že koni podmínky stájového života nesvědčí. Začala proto hledat jednotlivé problémové oblasti a dnes je dokáže zcela jasně definovat: kůň potřebuje pro svůj duševní rozvoj nepřetržitý život ve stádu a pro své tělesné zdraví možnost stálého pohybu, stálého příjmu potravy a bosá kopyta.

Po tomto úvodu se věnovala anatomii a fyziologii kopyta v kontextu celého organizmu koně. Koňské kopyto je jedinečný orgán, který slouží jako dodatková krevní pumpa a zajišťuje podle Dr. Strasser doplňkové zásobení krví v distálních částech končetin. Na příkladech a obrazových přílohách spojených s animací pohybu jasně ukázala, že dosavadní představy o kopytech jsou neúplné. Z jejích výzkumů, ale i z výzkumů řady prestižních univerzit vidíme, že pro zdravé kopyto je nezbytná denní hydratace kopytní stěny. To lze zajistit stáním koně minimálně čtvrt hodiny ve vodě. Dále se dozvíme, že podkova zamezuje roztahování kopyta při nášlapu a postupně vede k sevřenému kopytu. To zapříčiňuje přerůstání rozpěrek, podsazení patek a zvýšený tlak v kopytě. Výsledkem jsou bolesti obvykle označované za podotrochleární, i když vlastně ve skutečnosti o podotrochlozu nejde. Dále paní doktorka vysvětlila anatomii krevního oběhu v končetinách a neblahý vliv například bandážování prstů, které omezuje žilní průtok.

Náplní druhého dne byly základy úpravy kopyt podle jejích doporučení, ale i vysvětlení, proč někdy nefungují. Dr. Strasser zcela jasně řekla, že zutí koně vyžaduje celou řadu opatření, aby jeho převedení na boso bylo úspěšné. Vynechání některého kroku může způsobit problémy, které úspěšnému převedení koně na boso zamezí. Nejčastěji to je stání koně v boxu či nedostatečný pohyb, žádná nebo nedostatečná hydratace kopytní stěny či mazání kopyt, krmení pouze dvakrát či třikrát denně a v neposlední řadě i špatné strouhání. K tomu je třeba říci, že pravděpodobně jediným opravdu vyškoleným a erudovaným kopytářem u nás je pan Stanislav Blecha. Mohu se mýlit a tak se omlouvám, pro případ, že by snad ještě někdo další byl vyškolen. Nemyslím tím absolventy kurzů na Hněvšíně, které jsou skvělé pro chovatele a majitele, ale absolventi nejsou kvalifikovaní kopytáři, i když na tomto kurzu se učí podle materiálů Dr. Strasser.

V dalších kapitolách lektorka pohovořila o tom, jakými prostředky lze zajistit přirozený odchov a jak se k přirozeným podmínkám přibližují na její kopytní klinice, i když také nemají ideální podmínky. Když se chce, tak to jde. Z toho důvodu bych doporučil všem, kteří o to mají zájem, ale i těm, kteří pochybují, absolvovat Hněvšínský kurz. Dostanou odpovědi na většinu otázek a zůstane jen málo otazníků. Myslím, že přínosem by byl i pro mnohé veterináře, protože hovoří o nových poznatcích z fyziologie a anatomie.

V poslední části, která byla praktická ukázala na anatomickém vzorku kopyt jejich praktické úpravy a postupy.

Svoji přednášku bohatě dokumentovala výsledky svého vlastního výzkumu, ale i výzkumu dalších odborníků z Německa, Rakouska, Švýcarska, Velké Británie a USA. Ukazuje se, že tato problematika již není jen její specialitou a doménou, ale že se na stejných úkolech podílí řada dalších institucí i universit.

O to více s její vědeckou erudovaností kontrastovalo chování a vyjadřování několika ze zúčastněných podkovářů, které dávalo možnost k úvahám, že na seminář nejeli proto, aby se dozvěděli něco nového, ale aby se pokusili práci Dr. Strasserové diskreditovat. Kováři a podkováři byli vždy elitou mezi řemeslníky, bohužel několik diskutérů volilo takové výrazy a způsob diskuse, že škodilo názoru na všechny příslušníky tohoto váženého společenstva. Stále se drželi svých zažitých dogmat a bez jakéhokoli důkazu zpochybňovali práci řady výzkumných universitních pracovišť. Jejich chování bylo často tak nevhodné, že by asi měli v nejbližší době navštívit kurz slušného chování podle Gutha-Jarkovského. Snad to bylo motivováno určitým konkurenčním postavením, ale i v tomto případě nesouhlas lze vyjádřit s taktem. Zdá se, že toto chování a intolerance k názoru jiných se zabydluje na české koňařské scéně a vrhá ji o mnoho let zpět. Známe to z diskusí o metodách prosazovaných P. Parellim, M. Robertsem, z kritiky některých metod léčby koní, z nevraživosti jezdců, věnujících se různým sportovním využitím koně, a to hlavně "anglie" kontra "western" a podobně.

Je možné, že od semináře někteří jeho účastníci očekávali něco jiného, protože jeho název mohl evokovat dojem, že v něm bude podrobně probírána problematika úprav jednotlivých kopytních problémů. Toto byl ale seminář pro širokou veřejnost, který si kladl za cíl propagaci metody. Vedle těchto popularizačních seminářů existuje dvouletý kurz pro kopytáře. Ten je samozřejmě daleko podrobnější a také jako kvalifikační kurz i daleko dražší.

Seminář byl tlumočen pracovníkem university s odborným terminologickým dohledem pana Stanislava Blechy. Známe ho jako překladatele pilotní publikace Dr. Strasser na českém trhu s názvem "Život se zdravými kopyty". Pokud bude nějaké "příště", tak by asi bylo vhodnější, kdyby celý seminář byl tlumočen nezávislým tlumočníkem a byl při takovém počtu účastníků ve vzdušnějším prostředí. Kdo však řešil otázku, zda koně nechat na podkovách a nebo ho zout, nebo proč to udělat či neudělat, tak byl, myslím, opravdu spokojen a jeho otázky byly zodpovězeny.


Příbuzné články:

 

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1.

    to je typický

    09:53 - 04. 04. 2006

    Líbí se mi metoda DR.Strasser.Ale chtěla jsem se vyjádřit k vašemu názoru na koňáckou veřejnost.Naprosto souhlasím.S těmi zástupy zabedněnců se snad nedá nic dělat.Když vám někdo jako argument pro tvrdé zacházení s koněm bez respektování základních potřeb (ale hlavně že má plno krmení) dá to, že on "je 30 let u koní"...tak já osobně to považuji za velikou ostudu. Když je 30 let u koní a chová se stále tak, jako se chovali před 30 lety-bez pokroku, bez nových vědomostí, bez jediného náznaku vzdělávání a otevřenosti.
    Každý jen dělá chytrého a myslí si, že věk, nebo doba strávená u koní znamená víc, než zájem a vzdělání. Dokud to tak bude-těžko se dostaneme dál.

  • 2.

    Re: to je typický

    11:58 - 04. 04. 2006

    Reaguje na 1.

    Zuzko a máš vlastního koně? Já jen, že se tím také řadíš do koňařské společnosti, kterou jsi rázem (včetně dr. Strasser - taky koňařka) narvala do jednoho pytle zabedněnců...až začne KAŽDÝ volit slova a přemýšlet i sám nad sebou a pak odsuzovat, možná se opravdu pohne lidská komunikace dál.

    Ke článku - děkuji za shrnutí informací o problěhlém semináři.

  • 3.

    Re: to je typický

    13:11 - 04. 04. 2006

    Reaguje na 2.

    Vidím že jste můj příspěvek pochopila z té "správné" stránky a vztáhla ho na sebe-no prosím to jsem také čekala :-).Byl myšlen proti lidem, kteří své obzory nehodlají rozšiřovat, mezi ně myslím nepatří ani Dr.Strasser a ani já se mezi ně nepočítám. Nezamrzla jsem totiž na vědomostech, které zatím mám, ale postupuji dále.

  • 4.

    Re: to je typický

    13:31 - 04. 04. 2006

    Reaguje na 3.

    Nekritické přijímání nových věcí je stejně škodlivé, jako pouhé setrvávání na "starých" zkušenostech. Preferuji bosé koně s odpovídající úpravou kopyt před okovanými, koně na pastvině/výběhu před boxovým ustájením. Přesto mi u MVDr. Strasser chybí vědecké zdůvodnění a analýza jejích postupů. Slovíčko "vědecké" představuje jasnou diferenciaci jednotlivých vlivů na uzdravení/dobrý stav kopyt, srovnání dostatečně velkého vzorku stejně starých, stejně postižených koní stejného plemene uzdravovaných metodami Dr. Strasser s úplně stejným vzorkem koní neléčených. Pak máme možnost se bavit o vědeckých metodách, bohužel jsem takovéto srovnání od Dr. Strasser nikdy neviděla. Tím nijak nechci umenšovat její zásluhy o nový způsob pohledu na život koně a vliv tohoto života na stav kopyt. Vlaďka

  • 5.

    Re: to je typický

    14:49 - 04. 04. 2006

    Reaguje na 4.

    Ano, to je to, co jsem chtěla podtrhnout, není to o tom, že zase zahodím vše, co jsem znala dosud a začnu žít podle jiné metodiky (resp. můj kůň začne). Je to o informacích a selekci těch informací. Radši stavům, které popisuje Dr.Strass. předejdu, než abych je musela řešit :o)...a i ona říká, že nemá ideální podmínky, které kůň potřebuje, tak je nutné se alespoň snažit přiblížit se k nim v rámci svých možností (BTW: i já preferuji koně venku a bosého, v našich podmínkách - tam kde žiju - to nejde, tak je sezonně kovaný 6 měsíců a 6 měsíců zutý a 12hod. denně, podle mozností občas i déle na pastvině se stádem...ale přesto jsem tyran, neb na něm závodím, na okutém a podle nutnosti - mojí - dekuji).

  • 6.

    Re: to je typický

    11:45 - 05. 04. 2006

    Reaguje na 5.

    Souhlasím s tím, že člověk má být opatrný při přijímání nových zkušeností a ne se do nich bezhlavě hrnout. Jenže paní Fialová a Vlaďko, Dr.Strasser je veterinářka a tak se jí přirozeně dostávají do rukou nemocní koně a těžko bude dělat prevenci. Ona však hovoří o prevenci a o tom jak to dělat, aby těch pacientů měla co nejméně. Fyziologii a anatomii má zmáknutou jako nikdo jiný a za sebou má různé kliniky po světě, se kterými spolupracuje. Tady se o nevědeckosti hovořit nedá. Pokud jde o srovnávací studie, tak ty se dělají jen velmi obtížně.Podobná situace je u homeopatie. Problémy kopyt mají různé příčiny a tak se těžko dávají dohoromady randomizované soubory. Například schvácení má různé příčiny a jak tedy udělat homogenní soubor? Při kulhání vám polovina vetů řekne, že to je podotrochloza, ale ono to není pravda a jsou to jen podotrochleární bolesti z podsazených patek či sevřeného kopyta. Studie v tomto případě lze sestavit obtížně a nebo je třeba zůžit vstupní podmínky a to zase nedáte dohromady potřebné počty. Když už hovoříme o kritice její práce, tak bych se chtěl zeptat (nemusíte odpovídat a nemyslím tím nic zlého), jaké práce od Strasser znáte a kolik toho víte o kopytech. Já se o tuto problematiku zajímám asi dva roky, četl jsem český překlad její knihy, byl na kurze na Hněvšíně u Patrika Spieledera, teď na semináři paní doktorky na Jihočeské univrzitě, pořídil si další její čtyři knihy v originálu, které podrobně vysětlují řadu problémů kopyt a jejich úprav, byl jsem na třech klasických kurzech podkovářských, abych měl srovnání. Dále jsem zul svoje koně se Standou Blechou, který mi je strouhá a dělal podrobnou fotodokumentaci a sledoval problémy jejich přechodu naboso. Teď jdu na seminář Ivy Andersson o metodě bílé linky. Prostudoval jsem dostupné materiály z netu jak o koních naboso, tak o důvodech podkování. Diskutuji tuto problematiku s Dr.Stillem z Johanesburku, který je primářem vet kliniky v pretorii a s řadou podkovářů. Tim nechci říci jak jsem úžasný, ale chci se zeptat, kolik toho opravdu víte vy, když Dr Strasser obviňujete z nevědeckosti a nepodloženosti její práce.

  • 7.

    Knížka

    12:05 - 05. 04. 2006

    Ahoj,nevíte, kde seženu knížku od Strasserové "Život se zdravými kopyty"?Díky :D

  • 8.

    Re: to je typický

    12:37 - 05. 04. 2006

    Reaguje na 6.

    Neb se tím živíte, je logické, že sjezdíte všechny možné semináře a kliniky a pročtete hafo knih. Živím se něčím jiným (sebe i své koně) a proto mám informace "omezené" na internet a knihy - o bosá kopyta se zajímám ještě déle, neb 2 roky mám kobylu zutou (resp. měla jsem,včera jsem kvůli sportu nakovala) a rok před tím jsem zvažovala pro a proti. Mj. já neobviňovala nikoho z neodbornosti, nevědeckosti ani nepodloženosti - pokud jste četl mou reakci (jmenoval jste mě a Vlaďku, o tomto se zmiňovala pouze Vlaďka), tak nebyla vůbec na Strasser, ale na Zuzčinu reakci, že všichni koňáci jsou prevíti. To, co píšu o selekci informací, za tím stojím - neuznávám jedinost a jedinečnost metod Parelliho, Robertse ani německých či francouzských klasiků, stejně tak co se kopyt týče Strasser, Ovnicka či klasických podkovářů....informace čerpám od všech a dle vlastního úsudku, znalostí a možností protřídím a v praxi použiji. Toť vše k mým názorům na věc. A že jste nechtěl říct, jak jste úžasný? :o), ale chtěl .. já holt tak úžasná nejsem, holt žiju jiný život :o)

  • 9.

    Re: to je typický

    14:32 - 05. 04. 2006

    Reaguje na 6.

    Pane Sychro, srovnávací metodika je ve vědeckém světě normální i tam, kde se dělá obtížně. Také se živím něčím jiným než koňmi, takže nemohu polemizovat s odbornými znalostmi Dr. Strasser. Více jak 4 roky čerpám informace z netu, knih - ale jsem ochotna si přečíst i negativní reakce na metodiku Dr. Strasser (třeba v angličtině) a přemýšlet, kde asi ta pravda je. Podotrochlozou trpí jeden z našich koní, mám ho teď půl roku naboso (úprava trim podle Strasser), takže vidím reálné výsledky, druhý je kován pouze na sezonu, třetí podkovy v životě neviděl, takže mohu srovnávat i z vlastní praxe. Pokud si přečtete pořádně můj příspěvek, tak žádné obvinění z nevědeckosti nenajdete, už vůbec ne z nepodloženosti. Jen informaci o tom, že analýzy Dr. Strasser nebyly provedeny srovnávací metodikou a nabádání k tomu, aby každý používal svou hlavu a snažil se najít všechna pro a proti při rozhodování o osudu svých koní. Nejsem už nejmladší a v životě se mi tento postup osvědčil.

  • 10.

    15:02 - 05. 04. 2006

    Byla jsem na semináři Dr. Strasserové a jsem zastáncem mnohých alternativních metod, ať u koní či lidí.Paní doktorka má zajisté dobré odborné vzdělání, nastudovala patrně spoustu materiálů i s jejímy závěry nelze nesouhlasit. Kůň navrácen do přirozeného prostředí, bez zbytečného stresu a neadekvátní péče.
    Mám koně v dostihovém sportu. Na dotaz, jak postupovat při pěči o tyto koně, neměla paní doktorka žádnou odpověď. Přesto měla odvahu uvést svůj odborný seminář heslem- ortopedické kování = hloupost.
    Nenabízí žádnou odpověď a tvrdě kritizuje lidi, kteří svou práci vykonávají po staletí a na žádost nás, těch co s koněma potřebujeme pracovat. Jsou to tisíce hodin a koňských kopyt a kritika tohoto rázu byla podložená rádoby vědeckým výzkumem, který opravdu neměl vědeckou úroveň.
    Kováři nejsou lidé podle Gutha Jarkovského, ale kolik nevychovaných koní jste vy, pane Sychro v životě již okoval?
    Paní doktorka měla šanci tyto lidi oslovit, to ovšem nejde formou schazování a popíráním jejich mnohaleté práce. Proč se vzájemně napadat?
    Důvodů může být několik- nedostatek uznání, touha po úspěchu,potřeba se bránit.
    Ze znalostí alternativní medicíny navrhuji- vezměmež se za ruce, vy, já i paní doktorka a bosky vyběhneme na louku, zbavíme se stresu, vzteku i závislosti na kofeinu a televizi, budeme otužilí a masáž akupresurních bodů na plosce našich chodidel prospěje našemu tělu i duchu.
    Kdo však vydělá na prostory, kde by se mohli nerušeně pást naše koně?
    Myslím, že opravdu přišel čas změnit přístup k ošetřování i tréninku našich koní. Změny však očekávám od lidí jako jsou oni kritizovaní kováři, nebo třeba od Standy, zkrátka od lidí, kteří nemají čas ani potřebu kritizovat druhé, protože svůj čas věnují koním a ne teoriím.

  • 11.

    Re:

    15:19 - 05. 04. 2006

    Reaguje na 10.

    Díky Báro...

  • 12.

    Děkuji

    17:08 - 05. 04. 2006

    Jsem velmi ráda,že jsem se tohoto semináře mohla zůčastnit a je jen a jen na mém úsudku, jak s tím co jsem slyšela a viděla naložím.
    Myšlenka a konání Dr.Strasser je úžasné, ale bohužel v praxi není uplatnitelné u každého koně v každé situaci a při každé práci jak praktikové jistě vědí.
    Zajímala by mne úvaha a vyjádření Dr.Strasser ke kombinování bosého a podkovaného kopyta(mimo sezonu a v sezoně), jestli alespoň takto častečně kopytu pomůžeme či nikoli nebo dokonce ublížíme...(bohužel mne to napadlo až po semináři,když jsem nad zažitým doma přemýšlela).
    A k názorům a reakcím - tak jak již i zde padlo,si myslím, že není jen černá a bílá, dokonce ani černobílá, ale každý má možnost různých variant řešení a taková zlatá střední cesta nebývá špatná a opravdu záleží na rozumném úsudku každého,aby z toho co zná a může použít volil tu nejvhodnější cestu.
    A co se týká chování některých jmenovaných u Dr.S. si nevybavuji jakékoli napadání kohokoli-pouze informace a zdůvodnění,zato druhé straně "i při motivaci určitým konkurenčním postavením" by alespoň nemělo chybět příhodné chování muž versus starší dáma.

  • 13.

    příště:-))

    00:53 - 06. 04. 2006

    Název semináře, včetně místa konání a záštitou nejen univerzitní ale navrch i agrární komory skutečně dělal dojem, že by se mohlo jednat o odborný seminář o úpravě kopyt a že by se člověk mohl dozvědět třeba něco o správném vystrouhání, jako je to třeba u podobného semináře se stejným pořadatelem o úpravě paznechtů (kterýžto zdá se zanechal na překladatele skutečný dojem :-)). Abych uvedl slova pana Sychry na pravou míru - zatímco řada univerzitních pracovišt v podání p. Strasser se skládala z jedné nepublikované diplomové(!) práce z konce devatenáctého(!)století z archívů Humboltovy univerzity, jedné nejmenované a neupřesněné nakované nohy od bítníků ze švýcar a pilotních(!) nepublikovaných(!) studií z nejmenované "motion laboratory", dogmata na kterých si nezvedení kováři trvali by se dala najít leckde, namátkou abychom zůstali v poslední době můžem jmenovat přednášky třeba Dr. Hanse H. Castelijnse nebo několik učebnic z medvetu. Historické a vlastní pracovní zkušenosti už tu připoměla Vladka, tak je opakovat nebudu.
    To hlavní, co všichni od p. Strasser očekávali (včetně mne) bylo, že se bude na akademické půdě chovat jako akademik, tedy věcně, logicky a čistě obhájí to co říká. Bohužel se tak nestalo - a v části publika postupně narůstalo podrážděním nad tím, že z nás p. Strasserová dělá úmyslně negramoty. (na to, že někteří jeli přes 300km a na dva dny se uvolnili z vlastních pracovních povinností aby si vyslechli odborný seminář a místo toho poslouchali dvojdílný telešoping na téma víra-uzdraví-každého-kdo-prohlédne bylo nakonec ovzduší na semináři hodně klidný). Vypíchnu jen ty nejkřiklavější body - začnem zlehka. Podle p.Strs jsou u všech koní všech plemen ve zdravém stavu všechny kopytní kosti stejné, ve stejném úhlu i tvaru, důkazem není jak je obvyklé, morfometrická studie alespon několika koní ale pouhé konstatování - já, p. Strasserová jsem to viděla, proto to tak je (téma rozpitváno i přeloženo několikrát), velmi poučná byla diskuze o tom, kde všude je pevně přirostlý ohybač prstu (podle p Strass i uprostřed a od tohoto tvrzení neustoupila ani při pohledu na vlastní záznam pohybu šlachy, zachránil to nakonec Standa Blecha). Úmyslně neskalibrované snímky z termokamery nebo snímek kopyta koně staženého s pastvy vydávaný za snímek kopyta koně po 200km dlouhém třídenním distančním dostihu byly další perly. Měli by jste také vědět, že koním se minerální doplnky zásadně nepodávají, protože jediný správný způsob je připravit koni stravu tak pestrou, aby si mohl sám vybrat. Na otázku co s deficitníma stopovejma prvkama (tady to byl selen) byla odpověd hodná naší politické scény - kdybychom tady na jihu podávali koním selen, mohli by si toho všimnout chovatelé z krušných hor a svoje koně selenem předávkovat....(k tomuhle nemám komentář) totéž podle p. Strass platí i o místních krmných směsích, nebo minerálkách. O tom, že reining označila p. Straser jako nesmyslný a zbytečný sport nebo že si plete tisíciletí a má trochu pomotanou historii evropy, o tom se tu už psalo v dřívějších diskuzích. Jako vědecky erudovanýho lektora by p. Strasser mohl označit jenom nezřízený optimista, který nikdy neslyšel žádnou odbornou přednášku. Byly tu pokusy omluvit nepřipravenost p. Strasser tím, že nečekala, že by se na akademické půdě na semináři spolupořádaném mimo jiné i katedrou zootechniky ZF JČU mohl objevit nějaký odborník, ovšem sami vidíte, jak zvláštně to zní...
    ...otázky bohužel žádné zodpovězeny nebyly - mohli jste se zeptat na cokoliv, nakonec vám stejně bylo odpovězeno, že p. Strasser to dělá (říká) takhle a tak je to taky správně. Dost to připomínalo Lysenkismus říznutej květinovejma dětma, dokonce i s tím lidským okolím. No abych se taky uvedl - šel jsem tam proto, že jsem byl zvědavej, co mi (osm let zkušeností s bosým ježděním) může p. Strasserová nabídnout - a zjistil jsem, že máme dávno vyřešený potíže, ke kterým se p. Strasser ještě ani nepřiblížila a řešíme věci, ke kterým se se svým přístupem bohužel už ani nedostane. Na druhou stranu kdo si dal práci a našel si čas na diskuze s přítomnými kováři, nemusel účasti na semináři litovat...

  • 14.

    Re: příště:-))

    08:21 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 13.

    Lokki,
    a co to bylo s tim prekladem, jak pan Sychra zminoval?
    Spatny nebo pomaly preklad, pripadne kdyz tlumocnik do prekladu zaznamenava sve vlastni nazory, pripadne nevedomost, vyklad dokaze hoooodne ovlivnit - a to kladnym i zapornym smerem.

  • 15.

    Re: příště:-))

    08:37 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 13.

    Velice Vám děkuji Lokki, právě Váš příspěvek je to, co mi nějak v článku pana Sychry chybělo. Sama jsem se zúčastnila semináře na Hněvšíně, který byl velice přínosný, hlavně tím,že jsem se setkala se zajímavými lidmi, avšak metoda Dr. Strasser mi odpovědi na mé otázky také nedala. Jsem hobbík, mám kobylku necelý rok, bývalou dostihačku, od začátku se snažím najít tu správnou cestu, dospěla jsem do fáze sundání podkov,kopýtka jí upravuje kovář a kopytář doporučený panem S. Blechou, nedekuji, nemažu, ale dávám ji na noc do boxu - nemám výběh pod oknem, bojím se, aby se ji něco nepřihodilo a nedostalo se jí pozdě pomoci či snad aby si ji někdo neodvedl do salámu a proto už dle Dr. S nemám svého koně ráda? Pro nás, kteří 100 % nesouhlasíme s paní doktorkou tato metoda určena není, neboť žádný kompromis nepřipouští. Tak nějak to na mě působí celé falešně, jde skutečně o koně nebo jen o ego? Nicméně paní doktorku považuji za přínos i přesto, že s ní zcela nesouhlasím, neboť právě diskuze jsou hnacím motorem pokroku. I když ona nediskutuje, diskutujeme my ostatní. Draha.

  • 16.

    Re: příště:-))

    09:22 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 13.

    Konečně to, co mi chybělo - nebyla jsem tam, tedy to srovnání i z jiného úhlu pohledu, než bezmezně následujícího - díky Lokki.

  • 17.

    Re: příště:-))

    10:11 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 13.

    Díky, jsem ráda, že ses ozval - a tak umírněně:-). V

  • 18.

    Re: příště:-))

    10:44 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 14.

    no to byla další trága, ale už ne tak hrozná. Zažil už jsem dost přednášek, kdy překladatel(é) nestíhali, ovšem pokud je lektor připravený a dostatečně odborně fundovaný tak to bývá jenom kosmetická vada, která se snadno odstraní v diskuzi. Navrch tady stačilo k tomu číst knížku - samotná přednáška se od textu prakticky neodchylovala a jak už jsem psal, p Strasser o svých pravdách nediskutuje.

  • 19.

    Re: Knížka

    11:49 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 7.

    Knížku Život se zdravými kopyty vydalo Nakladatelství Růže ruzecb@seznam.cz .Na téhle adrese ji lze objednat.

    Ještě k ostatním příspěvkům.
    Nechci ani kritizovat,ani polemizovat,nemám na to čas.Byl jsem dřív,jako většina lidí,kteří jezdí na koni,konzumentem.Věci se dělají tak a tak a tedy je to asi správné.Jen jsem časem přestal chtít dávat koním do huby udidlo a trpěl jsem,když nemohli jít přes den ven do výběhů.Kováři jsem věřil,že mi napraví postoj mého hříběte,které začal kovat,když mu bylo 6 měsíců.Před víc než rokem,jsem si přečetl zmíněnou knížku a měl jsem pocit,že jsem procitnul ze zlého snu.Našel jsem zcela logické argumenty a rozhodl jsem se,že se podle toho zařídím.Problém opravdu je černobílý.Kompromis se v tomhle případě nedá uplatnit.Pokud někdo nechce postupovat podle metody Dr.Strasserové,nemusí.Ale pokud ano,nemůže dávat koně do boxu.Spočtěte si hodiny,které kůň chovaný konvenčně stráví na pastvině,či ve výběhu a dojdete k tomu,že většinou je to pouze 1/3 dne a to v těch lepších případech.Pokud v kopytech začnou probíhat žádoucí změny,kůň musí mít možnost,ba musí být nucen se pohybovat.Tak,jako v přírodě.Jinak to nemůže fungovat.Dokonce i když kulhá.A v takovém případě je potřeba vydržet a dopřát koni čas k uzdravení.Co se léta kazilo,nemůže se za pár měsíců spravit.To se dá jen schovat.Ale,pokud jste si knížku pozorně přečetli,případně semináře absolvovali a přesto vám předložené argumenty nestačí k tomu,abyste se tím zabývali hlouběji,pak mějte dál své koně okované,nebo bosé se zakonzervovanými problémy,ale neodsuzujte něco,co jste neměli odvahu vyzkoušet ani pochopit.
    Já mám čtyři koně a také na ně musím vydělávat a ubezpečuji vás,že tenhle zbůsob chovu je dražší a méně pohodlný pro lidi.Ale já už teď,po roce,vím,že bych se ke konvenčnímu ustájení koní nikdy nevrátil.A nikdy už bych jim ani nedal do huby udidlo.Také s nimi sportuji,nebo se o to snažím,a myslím si,že všechno je otázka priorit.Chceme do sportu kamaráda,nebo stroj?Pak myslím,že by bylo lepší uvažovat o změnách pravidel,než koně za každou cenu muset kovat,či uzdit.Proč vadí rozhodčím jezdec s koněm na parkuru bez uždění a proč jim nevadí koně s hubou od ucha k uchu jak jim jezdec v jim jezdec v hubě visí ? Proč musí dostihoví koně běhat okovaní ? Pokud slyším argument,že ve vysokých soutěžích v parkuru nemohou běhat bosí koně,protože bez ozubů by na trávě v obratech uklouzli (????),tak proč,pokud je to pravda,neskákat na písku ?
    Už jsem ale asi dost odbočil.Absolvoval jsem se svými dvěma bosými,chlupatými koňmi na konci března týdenní trenink honebního ježdění s irským trenérem v Sudermuehlen u Hamburku.Na velmi špatném terénu jsme skákali poměrně těžké military skoky a oba mí koně to s přehledem,bez problémů zvládli.S tou výhodou,že věděli,po čem šlapou a pohybovali se,narozdíl od koní okovaných,i po kluzkém terénu s velikou jistotou.
    Ale nic.Přesvědčené nemusím přesvědčovat a skeptiky stejně nepřesvědčím,když se to nepodařilo ani Dr.Strasserové.Hodně štěstí s koňmi a hodně štěstí a zdraví pro ně!
    Vašek Vydra

  • 20.

    Re: Knížka

    12:01 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 19.

    *Pokud slyším argument,že ve vysokých soutěžích v parkuru nemohou běhat bosí koně,protože bez ozubů by na trávě v obratech uklouzli (????),tak proč,pokud je to pravda,neskákat na písku ? *

    Pane Vydra, s radostí budu skákat bez podkov na písčitém kolbišti s bosým koněm (to mám vyzkoušené a jde to bez problémů s uklouznutím), bohužel v mém okolí jsou 2 pískoví kolbiště - ostatní jsou travnatá, nebo mají alespoň travnaté opracoviště, či ještě lépe pískové opracoviště a travnaté kolbiště...nemám vlastní vozík a dopravu, proto si platím přepravce - bohužel je finančně neúnosné cestovat po celé republice za kvalitním kolbištěm :o(....když se pískových vystaví víc, nebudu konečně muset přes sezonu kovat....

  • 21.

    Re: Knížka

    12:02 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 20.

    bože, psát neumím - ne pískoví, ale písková...překlep, nejsem negramota :o)

  • 22.

    Re: Knížka

    12:25 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 19.

    Pane Vydro každý máme své zkušennosti a své jedinečné koně. Když jsem podotrochlického koně po 3 letech přemýšlení, shánění informací, zula a nechala mu udělat trim podle Strasser, nemohl se skoro pohybovat. Tento kůň na pastvině prostál celý den a noc, když jsme ho podle Strasser tahali na procházky, málem nedošel domů živý. Takže jsme ho nechali být a nasadili Equipalazon. Vynechali jsme důležitý bod léčby podle Strasser, přesto (nebo právě proto) kůň přežil, v současné době chodí naboso na všech površích. Dalším bodem, kde jsme léčbu nedrželi podle pokynů v knížce bylo, že kůň šel po 2 měsících (na zimu) do boxového režimu na noc. Stejně se kopyta vzpamatovala. Takže mně z toho vyplývá - Dr. Strasser nemá jasně analyzovány jednotlivé vlivy (pobyt na pastvině, úprava kopyta, hydratace kopyta, pravidelný pohyb..) a pokud (a na kurzu jsem nebyla) trvá na tom, že se musí dodržet všechna doporučení (nelze z ničeho slevit), aby se kůň (jeho kopyta) uzdravil, tak u našeho koně to neplatilo!!!
    Jen pro informaci - tento kůň má pastvinový celodenní režim už 6tým rokem, tuto zimu musel do boxu kvůli svému věku. Nepotřebovala jsem Dr. Straser, abych prohlédla! Vladka

  • 23.

    Re: Knížka

    22:03 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 20.

    Milá Simono,
    tyhle diskuse jsou mor.Nesmí se tomu propadnout,protože to je nekončící stylistické cvičení.
    Nevím jak vysoké soutěže skáčete,já měl na mysli tak S - T a spíš jsem mluvil o tom,že by bylo dobré změnit pravidla a tyto soutěže skákat na písku.Jinak myslím,že do stupně L je možné skákat i na trávě,pokud není povrh příliš tvrdý a mokrý.Pravda je,že jsem sám L nikdy neskákal.Ale myslím si to.Třeba to někdo zkusí.Moje parkurové zkušenosti končí v ZL.Tam to jde i na trávě.Ale to je otázka na čem člověku záleží víc - jestli na zdraví a spokojenosti koně,nebo na své ctižádosti za každou cenu se závodů zůčastnit.Pochopitelně i můj názor je,že za tímto účelem by bylo vhodnější budovat kolbiště písková.Tak držím palce a přeju vám v okolí víc pískových kolbišť,nebo alespoň sponzora na dopravu.
    Vašek Vydra

  • 24.

    Re: Knížka

    22:37 - 06. 04. 2006

    Reaguje na 22.

    Víte,Vladko,problém byl v tom,že podotrochlotické bolesti se nedají odstranit a vyléčit sejmutím podkov a pouhým bosým trimem, ale kůň s takovým problémem by měl jet na kopytní kliniku,kde jsou pro jeho léčbu podmínky(gumová podlaha,odborné ošetření,pohyb na vhodném povrchu...).Pak se může opravdu vyléčit .Jinak se většinou problém pouze zakonzervuje a zůstává.Kůň má obrovské regenerační schopnosti a pokud máte pocit,vy i váš kůň,že problém je vyřešen,je to skvělé a blahopřeji k vašemu prozření bez zásahu Dr.Strasserové.Je určitě jen dobře,že existují i jiné způsoby jak koním pomoci.Jen ještě jedna věc.Pokud se úpravy dělají opravdu tak,jak má Dr.Strasserová na mysli,v boxe mohou vzniknout problémy s nuceným stáním,pokud kopyto začne fungovat jak má a začnou v něm probíhat ozdravné procesy.Proto ta nutnost volného ustájení.A pak je tu ještě jeden aspekt a to že koně jsou venku a ve stádě daleko spokojenější a vyrovnanější.A i to samozřejmě přispívá k jejich uzdravení.A navíc ani podestýlka a vzduch ve stáji pro ně není to pravé ořechové.
    Víte ono je těžké přiznat si,že jsme v dobré víře vlastně svému koni ubližovali.Ale on se nám to mnohdy zoufale snaží říct,ale my mu nerozumíme a nebo spíš mnohdy nechceme rozumět.
    Tak jestli máte šťastného a zdravého koně,buďte šťastná i vy a nechte ukvapené soudy o metodě Dr.Strasserové,která se jí zabývá podstatně delší dobu,než jakou trvalo vaše prozření,těm kteří neprozřou nikdy a jejichž koně budou bohužel i nadále chodit na necitlivých,okutých nohách.A ona mezitím může pomoci stovkám jiných,jejichž majitelé budou její těžce nabyté zkušenosti následovat.
    Tak hodně štěstí.
    Vašek Vydra

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Naši partneři