Fyzioterapeutka Barbora Vopálenská: Koně jsou mistři v maskování bolesti

2. 1. 2018 Gabriela Rotová Autor fotek: archiv Barbory Vopálenské

Dobrých fyzioterapeutů je stále jako šafránu a to navzdory skutečnosti, že pooperační péče, rehabilitace i fyzioterapie jsou metody, které se na úspěšném uzdravení pacientů a jejich návratu do aktivního života zásadním způsobem podílí. Abych rozšířila vaše možnosti výběru, požádala jsem o rozhovor fyzioterapeutku Barboru Vopálenskou.

Přestože veterinární péče je na vyšší a vyšší úrovni, stále nám chybí systematická péče o pacienty v rekonvalescenci. Fyzioterapie a rehabilitace jsou již celá desetiletí standardní metodou v péči o lidské pacienty. S naším zvyšujícím se povědomím o fyzioterapii obecně tedy zákonitě raketově stoupá zájem o ni i v souvislosti s péčí o naše čtyřnohé obyvatele stájí a pastvin.

Bohužel ale ne každý, kdo fyzioterapii nabízí, je skutečně kvalifikovaný a je schopen našim koním efektivně pomoci. Jasně dané parametry, podle kterých můžeme vhodné fyzioterapeuty vybírat, nejsou nastaveny. Zda tedy narazíme na šarlatána nebo odborníka ve svém oboru, je více otázka štěstí než rozumu. Spokojit se obvykle musíme jen s doporučením našeho veterinárního lékaře či s praktickou zkušeností našich přátel. 

Požádala jsem o rozhovor jednoho z fyzioterapeutů, o kterém se v poslední době „hodně mluví“, tím je Barbora Vopálenská. Rozhodla jsem se Báru „vyzpovídat“ nejen proto, že je poslední dobou „populární“, ale také proto, že má zkušenosti nejen z českých luhů a hájů, ale praxi získala a provozuje i v zahraničí.

Báro, mohla bys nám v úvodu přiblížit, co přesně si máme pod pojmem veterinární fyzioterapie představit?

Veterinární fyzioterapie je vědecky založená, komplementární terapie, která je z velké většiny závislá na doporučení veterinárního lékaře (to se týká především veterinární fyzioterapie prováděné na psech). V České republice se tento typ terapií stává čím dál tím populárnější a vyhledávanější, a to především díky vzdělanosti majitelů. Ve světě je veterinární fyzioterapie na vysoké úrovni. Většina veterinárních klinik je rozšířena o své vlastní fyzioterapeutické kliniky, nebo naopak doporučují pacienty prověřeným a kvalifikovaným terapeutům.

Lidé cítí bolest, nepohodlí, namožení po fyzické námaze nebo pooperační rekonvalescenci. Naši čtyřnozí miláčci to necítí jinak. Tím, že se více sebevzděláváme v oblastech welfare našich zvířat, ať už je máme jako společníky jen tak pro radost, nebo jako partnery do sportu, více si uvědomujeme, že fyzická a psychická pohoda zvířete je důležitou součástí kvalitního života. Právě proto jsem se rozhodla vzdělávat v oboru fyzioterapie zvířat.

U koní to platí extra, koně jsou mistři v maskování bolesti, je to pro ně přirozené. Kdyby se v přírodě pozastavili nad každou sebemenší bolestí, stali by se okamžitě terčem predátorů jako slabý článek stáda. V praxi se často setkávám s koňmi, které něco bolí. Pokud začne kůň projevovat známky bolesti, dost často se jedná o problém, který nastal před delší dobou. Proto je prevence nejlepší způsob, jak předejít problému. Jestliže pak váš fyzioterapeut navrhne návštěvu vašeho koně každý druhý týden, je to z důvodu, že se mu snaží pomoci, někdy se výsledky nedostaví okamžitě a to je naprosto normální.

Mohla bys ve stručnosti říci, čím se veterinární fyzioterapie liší od ostatních terapií a jak může pomoci našim koním?

Během svého studia jsem se naučila jednu důležitou věc; pokud chci zvířatům opravdu pomáhat a vidět rozdíl, nikdy toho nebudu schopna dosáhnout pouze jednou metodou. Na každém kurzu nebo semináři, kterého jsem se zúčastnila, mi bylo řečeno: „Tato metoda je nejúčinnější a nejefektivnější, ostatní metody jsou takové a makové.“ Tento názor jsem chápala ze strany provozovatele, jako marketingové lákadlo. Nikdy jsem tomu však nevěřila. To, co pomůže jednomu, nemusí vyhovovat tomu druhému. Koneckonců všichni máme individuální potřeby a stejně tak jsou na tom i koně.

Veterinární fyzioterapie se skládá převážně z manuálních technik, jako je masáž, myofasciální terapie, kloubní mobilizace, protahování. Také se využívá elektroterapie, hydroterapie, termoterapie, kryoterapie a pozornost se věnuje i péči o otevřené nebo pooperační rány. Nejdůležitější ale vždy je úzká spolupráce veterinárního terapeuta s majitelem koně. A to proto, aby byl dodržován správný cvičební program, což napomáhá zefektivnění výsledku výše zmíněných terapií.

Veterinární fyzioterapie může koni pomoci v mnoha směrech. U starších koní například s osteoartrózou, kdy se používá manuálních technik a elektroterapií, které pomáhají koni ke zlepšení cirkulace, zvýšení rozsahu pohybu v kloubech, dále mohou pomoci od bolesti, mohou i zmírnit záněty v postižených kloubech. Pravidelné návštěvy terapeuta pak maximalizují šanci dosažení pozitivního efektu. Jedná se například o odstranění kompenzačních mechanismů způsobených například nepadnoucím sedlem nebo zraněním. Fyzioterapie také významně napomáhá v pooperační rekonvalescenci, zlepšuje fyzickou výkonnost zvířete a jeho wellbeing, celkový pocit pohody.

Poradíš, jak si vybrat toho správného terapeuta?

To je jednoduché. I když kvalita dostupných terapeutů není momentálně moc regulována, s výběrem terapeuta by vám měl poradit váš ošetřující veterinární lékař. Díky množství kurzů a seminářů, které se na trhu objevují, se kvalita terapeutů může výrazně lišit, rozdíl je také v obsahu nabízených kurzů a délce jejich trvání. Například víkendový kurz vás nenaučí totéž, co nabízí jako kurz dvouměsíční.

Významným kritériem při výběru terapeuta může ale také být cena. Ta by se však měla odvíjet od kvality provedeného servisu a kvalifikace terapeuta a na tuto skutečnost je třeba při výběru pamatovat.

A jaká byla tvoje cesta k profesi fyzioterapeuta? Jak to celé začalo?

Po absolvování tříletého studia SOUz v Kladrubech nad Labem jsem několik let pracovala jako ošetřovatelka koní. V roce 2009 jsem odjela do Anglie, kde jsem pracovala v soukromé stáji, která se zabývala jezdeckým pólem. Zde jsem se poprvé setkala s masážní terapií koní. Po roce jsem se vrátila zpátky do Čech, kde jsem se dlouhou dobu nezdržela a opět jsem vyrazila do zahraničí. V Kanadě jsem pracovala jako jezdec na ranči, který se zabýval výcvikem a prodejem mladých koní. Zde jsem seznámila s holistickou terapií koní a tato metoda mě oslovila natolik, že jsem začala aktivně vyhledávat kvalitní kurzy, které by přispěly mému vzdělání v tomto oboru.

V roce 2013 jsem se odstěhovala do Severního Irska, kde z větší části momentálně působím. Pomalu si však buduji klientelu i v České republice, kam se plánuji vrátit. Během let jsem dosáhla několika profesních kvalifikací a stále své obzory rozšiřuji, jelikož zastávám názor, že vždy je co se učit a co vylepšovat.

Mezi mé kvalifikace patří certifikát VTCT Sports Massage Therapist z Belfast Metropolitan College. Následně jsem ukončila studium N.A.R.E.M.T. Equine Massage Practitione, and Holistic therapist, kurz Dornovy metody koní, Kinesio taping, Seifukujitsu a Equinology Equine Body Worker (EEBW).

Nejpyšnější jsem však na dvouleté studium Veterinární fyzioterapie koní a psů řízený CEPT (Canine and Equine Physiotherapy Training), které je akreditováno Middlesex University London a které se vyučuje na Veterinární Univerzitě v Nottinghamu. V návaznosti na tento kurz plánuji další rok studií, abych dosáhla na akreditaci Masters in Veterinary Physiotherapy. Pak budu první a zdá se, že jediná Češka, která je kvalifikovaná MSc ve veterinární fyzioterapii.

Studovala jsi tedy fyzioterapii v zahraničí. Jak tam kurzy probíhají a jaká je jejich náročnost?

Pravidlo, že zahraniční kurzy v oboru terapií pro zvířata jsou stále podstatně náročnější a kvalitnější, než to, co se nabízí na českém trhu, je bohužel stále pravda. Náročnost těchto kurzů se také stále zvyšuje. Pro české studenty může být problém nejen jazyková bariéra, ale i finanční náročnost studia. Velký důraz je kladen na profesionalitu, hlubokou znalost anatomie, a to jak v angličtině, tak i latině, fyziologie, biomechaniky pohybu, neurologie atd. Délka kurzů se liší v závislosti na intenzitě výuky, obsahu učiva a typu konečné kvalifikace.

Pokud by někdo měl zájem o tvé služby, kam se má obrátit? A jak tvoje návštěva probíhá?

Stále ještě pobývám většinu roku v Severním Irsku, kde mám již svoji klientelu.  V ČR mne naleznete zatím jen na Facebooku Rekondiční terapie Barbora Vopálenská. Nabízím fyzioterapeutické služby nejen pro koně a psy, ale i pro lidi. Převážně se zabývám zvířecími pacienty, za koňmi jezdím do stájí po celé České republice.

Moje činnost je různorodá. Pomáhám koním v udržení kondice a zdravého bezbolestného pohybu. Sponzoruji hobby i profesionální závody, útulky a hubertovy jízdy. Spolupracuji s veterináři a ostatními profesionály za účelem dosažení nejlepší možné péče. Mým cílem je spokojenost zákazníků a hlavně jejich čtyřnohých miláčků.

Návštěva, ať už na doporučení veterinárního lékaře nebo na vyžádání majitelem koně, probíhá vždy více méně stejně. Primárně mne, ještě před návštěvou pacienta, zajímá, jestli se u něj neobjevují některé z hlavních kontraindikací, které znemožňují mojí návštěvu. Například akutní kulhání, v některých případech březost, kožní problémy, atd. Po příjezdu do stáje si povídám s majitelem a seznamuji se s koníkem, od majitele vyžaduji zdravotní historii a další potřebné informace.

Poté provádím dynamické posouzení pohybu koně v kroku a klusu, v některých případech na lonži a pod sedlem. Dále následuje statické posouzení koně v přirozeném postoji, palpace, zhodnocení asymetrie a tonu svalů, při provádění pasivního rozsahu pohybu zjišťuji, kde se nacházejí kloubní blokády, svalová ztuhlost, hodnotím kvalitu pohyblivosti páteře.

Pokud mám jakékoliv podezření na neurologický problém, provedu základní neurologický test. V případě nesrovnalostí nebo pozitivního neurologického testu doporučuji koně zpět k vyšetření veterinárním lékařem. Po samotném provedení terapie sestavím vhodná protahovací cvičení, masáže nebo cvičební plán. U pejsků je to trochu jiné, většina ošetření probíhá doma u klienta nebo na klinice.

Proč a kdy tě lidé kontaktují?

Překvapivě hodně majitelů mě kontaktuje v rámci prevence, menší část pak se specifickými problémy, jako jsou například náhlé změny v chování. Dále pak v případech pooperační rehabilitace nebo v rámci plánovaného tréninkového odpočinku či pro zlepšení výkonnosti, před nebo po závodní sezóně. V podstatě v případech jakéhokoliv muskuloskeletálního problému, kdy koně vykazují známky bolesti, ztuhlosti a nepohodlí, nebo také pokud je třeba řešit hojení komplikovaných zranění a ran.

Jak často by měl být kůň ošetřen komplementárními terapiemi?

Záleží na mnoha faktorech. V ideálním světě by měl být kůň, který je ježděn 4‒5x týdně, viděn fyzioterapeutem cca 1x měsíčně. Koně jsou od přírody „těžší na předcích“, ježdění nebo tah jsou pro ně nepřirozené, začneme-li mluvit o disciplínách, každá klade na koně jiné fyzické požadavky. Drezúra vyžaduje od koně shromáždění, parkurový kůň trpí při doskoku, kdy jeho klouby, vazy a šlachy jsou vystaveny síle o 75 % vyšší, než je váha jejich vlastního těla, reining je o prudkých obratech, zrychlení a zastavení.

V podstatě ať už jezdíme jakoukoliv disciplínu, jakkoliv dobře, vždy po koni vyžadujeme více, než je přirozené. Dnešní koně jsou atleti, ať už s nimi jezdíme jen do lesa nebo závodíme. A každý atlet vyžaduje speciální péči. Proto také kladu velký důraz na preventivní prohlídky. Při preventivních prohlídkách lze konzultovat a nastavit změny v režimu koně, tak aby vyhovovaly každému zvířeti individuálně. Preventivní prohlídky mohou pomoci předejít problémům. Prevence je nejlepší ochrana zdraví.

Jakou radu bys dala zájemcům o vzdělání v oblasti fyzioterapie zvířat?

Pro začátek bych určitě doporučila kurzy, které se zaměřují na výuku anatomie a fyziologie. Equinology kurzy jsou pro případně zájemce ideální, hlavně díky jejich kvalitě, obsáhlé výuce a relativní časové nenáročnosti (https://equinology.com). Dále bych doporučila, aby každý byl otevřen novým možnostem a typům jednotlivých terapií. Je dobré se specializovat v rámci jedné konkrétní terapie, ale je také důležité si uvědomit, že ne každá terapie pomůže všem.

Co tě na tvojí práci baví nejvíce?

Pro mě je přitažlivá práce se zvířaty sama o sobě. Když vidíte výsledky, kterých jste chtěli dosáhnout, například uvolněného koně nebo pejska, který si užívá masáž a bezbolestný pohyb, je to ten nejlepší pocit, který mohu mít. Radost přináší i pozitivní ohlasy majitelů. Já se snažím udržovat kontakt s klienty a tak mám potřebné informace hned na dosah. Když mi pak klienti napíšou zprávu, jak se jejich čtyřnohý miláček cítí po mé návštěvě, to mi vždy zlepší celý den. Díky fyzioterapii jsem poznala spoustu skvělých lidí a nových přátel.

Máš nějaký zajímavý případ z praxe?

Asi nejzajímavější případ, s kterým jsem se zatím setkala, byl případ mé kolegyně, které jsem částečně pomáhala s rehabilitací fenky. Hodně často se stává, že pejsci po operaci propadnou depresi (obzvláště jsou-li například po amputaci končetiny). Proto je důležité stimulovat také jejich psychický stav.

Luna prodělala úspěšnou operaci vyhřezlé ploténky, ale bohužel ztratila chuť chodit. Když jsme s ní pracovali na vodním páse, odmítala chodit bez toho, aniž by cítila naše ruce na svých zadních nohách. Napadlo mě použití tejpů, které jsme nalepili na její záď ve tvaru lidské ruky. Luna na to reagovala naprosto skvěle a za dva měsíce byla schopna běhat jako zamlada.  

A plány do budoucna? :)

V roce 2018 se plánuji natrvalo vrátit do ČR a dále se věnovat jak fyzioterapii koní, tak i psů na plný úvazek. Ráda bych také začala pořádat vzdělávací semináře pro majitele koní a psů, při kterých by si majitelé mohli rozšířit znalosti anatomie, veterinární terminologie, bezpečného protahování a masáží, naučili se sestavit individuální cvičební programy. Společně s mojí sestrou plánujeme menší rodinný projekt, jehož součástí by mohlo být i malé rehabilitační centrum, jak pro koně, tak i pro pejsky. To je ale zatím hudba vzdálené budoucnosti, snad nám bude štěstí přát.

Podobné články

Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…