Fyzioterapeutka Barbora Vopálenská: Koně jsou mistři v maskování bolesti

3. 01. 2018 06:00

Obrázky: 16

Autor: Gabriela Rotová Foto: archiv Barbory Vopálenské Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 5458 Počet komentářů: 16 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Dobrých fyzioterapeutů je stále jako šafránu a to navzdory skutečnosti, že pooperační péče, rehabilitace i fyzioterapie jsou metody, které se na úspěšném uzdravení pacientů a jejich návratu do aktivního života zásadním způsobem podílí. Abych rozšířila vaše možnosti výběru, požádala jsem o rozhovor fyzioterapeutku Barboru Vopálenskou.

Přestože veterinární péče je na vyšší a vyšší úrovni, stále nám chybí systematická péče o pacienty v rekonvalescenci. Fyzioterapie a rehabilitace jsou již celá desetiletí standardní metodou v péči o lidské pacienty. S naším zvyšujícím se povědomím o fyzioterapii obecně tedy zákonitě raketově stoupá zájem o ni i v souvislosti s péčí o naše čtyřnohé obyvatele stájí a pastvin.

Bohužel ale ne každý, kdo fyzioterapii nabízí, je skutečně kvalifikovaný a je schopen našim koním efektivně pomoci. Jasně dané parametry, podle kterých můžeme vhodné fyzioterapeuty vybírat, nejsou nastaveny. Zda tedy narazíme na šarlatána nebo odborníka ve svém oboru, je více otázka štěstí než rozumu. Spokojit se obvykle musíme jen s doporučením našeho veterinárního lékaře či s praktickou zkušeností našich přátel. 

Požádala jsem o rozhovor jednoho z fyzioterapeutů, o kterém se v poslední době „hodně mluví“, tím je Barbora Vopálenská. Rozhodla jsem se Báru „vyzpovídat“ nejen proto, že je poslední dobou „populární“, ale také proto, že má zkušenosti nejen z českých luhů a hájů, ale praxi získala a provozuje i v zahraničí.

Báro, mohla bys nám v úvodu přiblížit, co přesně si máme pod pojmem veterinární fyzioterapie představit?

Veterinární fyzioterapie je vědecky založená, komplementární terapie, která je z velké většiny závislá na doporučení veterinárního lékaře (to se týká především veterinární fyzioterapie prováděné na psech). V České republice se tento typ terapií stává čím dál tím populárnější a vyhledávanější, a to především díky vzdělanosti majitelů. Ve světě je veterinární fyzioterapie na vysoké úrovni. Většina veterinárních klinik je rozšířena o své vlastní fyzioterapeutické kliniky, nebo naopak doporučují pacienty prověřeným a kvalifikovaným terapeutům.

Lidé cítí bolest, nepohodlí, namožení po fyzické námaze nebo pooperační rekonvalescenci. Naši čtyřnozí miláčci to necítí jinak. Tím, že se více sebevzděláváme v oblastech welfare našich zvířat, ať už je máme jako společníky jen tak pro radost, nebo jako partnery do sportu, více si uvědomujeme, že fyzická a psychická pohoda zvířete je důležitou součástí kvalitního života. Právě proto jsem se rozhodla vzdělávat v oboru fyzioterapie zvířat.

U koní to platí extra, koně jsou mistři v maskování bolesti, je to pro ně přirozené. Kdyby se v přírodě pozastavili nad každou sebemenší bolestí, stali by se okamžitě terčem predátorů jako slabý článek stáda. V praxi se často setkávám s koňmi, které něco bolí. Pokud začne kůň projevovat známky bolesti, dost často se jedná o problém, který nastal před delší dobou. Proto je prevence nejlepší způsob, jak předejít problému. Jestliže pak váš fyzioterapeut navrhne návštěvu vašeho koně každý druhý týden, je to z důvodu, že se mu snaží pomoci, někdy se výsledky nedostaví okamžitě a to je naprosto normální.

Mohla bys ve stručnosti říci, čím se veterinární fyzioterapie liší od ostatních terapií a jak může pomoci našim koním?

Během svého studia jsem se naučila jednu důležitou věc; pokud chci zvířatům opravdu pomáhat a vidět rozdíl, nikdy toho nebudu schopna dosáhnout pouze jednou metodou. Na každém kurzu nebo semináři, kterého jsem se zúčastnila, mi bylo řečeno: „Tato metoda je nejúčinnější a nejefektivnější, ostatní metody jsou takové a makové.“ Tento názor jsem chápala ze strany provozovatele, jako marketingové lákadlo. Nikdy jsem tomu však nevěřila. To, co pomůže jednomu, nemusí vyhovovat tomu druhému. Koneckonců všichni máme individuální potřeby a stejně tak jsou na tom i koně.

Veterinární fyzioterapie se skládá převážně z manuálních technik, jako je masáž, myofasciální terapie, kloubní mobilizace, protahování. Také se využívá elektroterapie, hydroterapie, termoterapie, kryoterapie a pozornost se věnuje i péči o otevřené nebo pooperační rány. Nejdůležitější ale vždy je úzká spolupráce veterinárního terapeuta s majitelem koně. A to proto, aby byl dodržován správný cvičební program, což napomáhá zefektivnění výsledku výše zmíněných terapií.

Veterinární fyzioterapie může koni pomoci v mnoha směrech. U starších koní například s osteoartrózou, kdy se používá manuálních technik a elektroterapií, které pomáhají koni ke zlepšení cirkulace, zvýšení rozsahu pohybu v kloubech, dále mohou pomoci od bolesti, mohou i zmírnit záněty v postižených kloubech. Pravidelné návštěvy terapeuta pak maximalizují šanci dosažení pozitivního efektu. Jedná se například o odstranění kompenzačních mechanismů způsobených například nepadnoucím sedlem nebo zraněním. Fyzioterapie také významně napomáhá v pooperační rekonvalescenci, zlepšuje fyzickou výkonnost zvířete a jeho wellbeing, celkový pocit pohody.

Poradíš, jak si vybrat toho správného terapeuta?

To je jednoduché. I když kvalita dostupných terapeutů není momentálně moc regulována, s výběrem terapeuta by vám měl poradit váš ošetřující veterinární lékař. Díky množství kurzů a seminářů, které se na trhu objevují, se kvalita terapeutů může výrazně lišit, rozdíl je také v obsahu nabízených kurzů a délce jejich trvání. Například víkendový kurz vás nenaučí totéž, co nabízí jako kurz dvouměsíční.

Významným kritériem při výběru terapeuta může ale také být cena. Ta by se však měla odvíjet od kvality provedeného servisu a kvalifikace terapeuta a na tuto skutečnost je třeba při výběru pamatovat.

A jaká byla tvoje cesta k profesi fyzioterapeuta? Jak to celé začalo?

Po absolvování tříletého studia SOUz v Kladrubech nad Labem jsem několik let pracovala jako ošetřovatelka koní. V roce 2009 jsem odjela do Anglie, kde jsem pracovala v soukromé stáji, která se zabývala jezdeckým pólem. Zde jsem se poprvé setkala s masážní terapií koní. Po roce jsem se vrátila zpátky do Čech, kde jsem se dlouhou dobu nezdržela a opět jsem vyrazila do zahraničí. V Kanadě jsem pracovala jako jezdec na ranči, který se zabýval výcvikem a prodejem mladých koní. Zde jsem seznámila s holistickou terapií koní a tato metoda mě oslovila natolik, že jsem začala aktivně vyhledávat kvalitní kurzy, které by přispěly mému vzdělání v tomto oboru.

V roce 2013 jsem se odstěhovala do Severního Irska, kde z větší části momentálně působím. Pomalu si však buduji klientelu i v České republice, kam se plánuji vrátit. Během let jsem dosáhla několika profesních kvalifikací a stále své obzory rozšiřuji, jelikož zastávám názor, že vždy je co se učit a co vylepšovat.

Mezi mé kvalifikace patří certifikát VTCT Sports Massage Therapist z Belfast Metropolitan College. Následně jsem ukončila studium N.A.R.E.M.T. Equine Massage Practitione, and Holistic therapist, kurz Dornovy metody koní, Kinesio taping, Seifukujitsu a Equinology Equine Body Worker (EEBW).

Nejpyšnější jsem však na dvouleté studium Veterinární fyzioterapie koní a psů řízený CEPT (Canine and Equine Physiotherapy Training), které je akreditováno Middlesex University London a které se vyučuje na Veterinární Univerzitě v Nottinghamu. V návaznosti na tento kurz plánuji další rok studií, abych dosáhla na akreditaci Masters in Veterinary Physiotherapy. Pak budu první a zdá se, že jediná Češka, která je kvalifikovaná MSc ve veterinární fyzioterapii.

Studovala jsi tedy fyzioterapii v zahraničí. Jak tam kurzy probíhají a jaká je jejich náročnost?

Pravidlo, že zahraniční kurzy v oboru terapií pro zvířata jsou stále podstatně náročnější a kvalitnější, než to, co se nabízí na českém trhu, je bohužel stále pravda. Náročnost těchto kurzů se také stále zvyšuje. Pro české studenty může být problém nejen jazyková bariéra, ale i finanční náročnost studia. Velký důraz je kladen na profesionalitu, hlubokou znalost anatomie, a to jak v angličtině, tak i latině, fyziologie, biomechaniky pohybu, neurologie atd. Délka kurzů se liší v závislosti na intenzitě výuky, obsahu učiva a typu konečné kvalifikace.

Pokud by někdo měl zájem o tvé služby, kam se má obrátit? A jak tvoje návštěva probíhá?

Stále ještě pobývám většinu roku v Severním Irsku, kde mám již svoji klientelu.  V ČR mne naleznete zatím jen na Facebooku Rekondiční terapie Barbora Vopálenská. Nabízím fyzioterapeutické služby nejen pro koně a psy, ale i pro lidi. Převážně se zabývám zvířecími pacienty, za koňmi jezdím do stájí po celé České republice.

Moje činnost je různorodá. Pomáhám koním v udržení kondice a zdravého bezbolestného pohybu. Sponzoruji hobby i profesionální závody, útulky a hubertovy jízdy. Spolupracuji s veterináři a ostatními profesionály za účelem dosažení nejlepší možné péče. Mým cílem je spokojenost zákazníků a hlavně jejich čtyřnohých miláčků.

Návštěva, ať už na doporučení veterinárního lékaře nebo na vyžádání majitelem koně, probíhá vždy více méně stejně. Primárně mne, ještě před návštěvou pacienta, zajímá, jestli se u něj neobjevují některé z hlavních kontraindikací, které znemožňují mojí návštěvu. Například akutní kulhání, v některých případech březost, kožní problémy, atd. Po příjezdu do stáje si povídám s majitelem a seznamuji se s koníkem, od majitele vyžaduji zdravotní historii a další potřebné informace.

Poté provádím dynamické posouzení pohybu koně v kroku a klusu, v některých případech na lonži a pod sedlem. Dále následuje statické posouzení koně v přirozeném postoji, palpace, zhodnocení asymetrie a tonu svalů, při provádění pasivního rozsahu pohybu zjišťuji, kde se nacházejí kloubní blokády, svalová ztuhlost, hodnotím kvalitu pohyblivosti páteře.

Pokud mám jakékoliv podezření na neurologický problém, provedu základní neurologický test. V případě nesrovnalostí nebo pozitivního neurologického testu doporučuji koně zpět k vyšetření veterinárním lékařem. Po samotném provedení terapie sestavím vhodná protahovací cvičení, masáže nebo cvičební plán. U pejsků je to trochu jiné, většina ošetření probíhá doma u klienta nebo na klinice.

Proč a kdy tě lidé kontaktují?

Překvapivě hodně majitelů mě kontaktuje v rámci prevence, menší část pak se specifickými problémy, jako jsou například náhlé změny v chování. Dále pak v případech pooperační rehabilitace nebo v rámci plánovaného tréninkového odpočinku či pro zlepšení výkonnosti, před nebo po závodní sezóně. V podstatě v případech jakéhokoliv muskuloskeletálního problému, kdy koně vykazují známky bolesti, ztuhlosti a nepohodlí, nebo také pokud je třeba řešit hojení komplikovaných zranění a ran.

Jak často by měl být kůň ošetřen komplementárními terapiemi?

Záleží na mnoha faktorech. V ideálním světě by měl být kůň, který je ježděn 4‒5x týdně, viděn fyzioterapeutem cca 1x měsíčně. Koně jsou od přírody „těžší na předcích“, ježdění nebo tah jsou pro ně nepřirozené, začneme-li mluvit o disciplínách, každá klade na koně jiné fyzické požadavky. Drezúra vyžaduje od koně shromáždění, parkurový kůň trpí při doskoku, kdy jeho klouby, vazy a šlachy jsou vystaveny síle o 75 % vyšší, než je váha jejich vlastního těla, reining je o prudkých obratech, zrychlení a zastavení.

V podstatě ať už jezdíme jakoukoliv disciplínu, jakkoliv dobře, vždy po koni vyžadujeme více, než je přirozené. Dnešní koně jsou atleti, ať už s nimi jezdíme jen do lesa nebo závodíme. A každý atlet vyžaduje speciální péči. Proto také kladu velký důraz na preventivní prohlídky. Při preventivních prohlídkách lze konzultovat a nastavit změny v režimu koně, tak aby vyhovovaly každému zvířeti individuálně. Preventivní prohlídky mohou pomoci předejít problémům. Prevence je nejlepší ochrana zdraví.

Jakou radu bys dala zájemcům o vzdělání v oblasti fyzioterapie zvířat?

Pro začátek bych určitě doporučila kurzy, které se zaměřují na výuku anatomie a fyziologie. Equinology kurzy jsou pro případně zájemce ideální, hlavně díky jejich kvalitě, obsáhlé výuce a relativní časové nenáročnosti (https://equinology.com). Dále bych doporučila, aby každý byl otevřen novým možnostem a typům jednotlivých terapií. Je dobré se specializovat v rámci jedné konkrétní terapie, ale je také důležité si uvědomit, že ne každá terapie pomůže všem.

Co tě na tvojí práci baví nejvíce?

Pro mě je přitažlivá práce se zvířaty sama o sobě. Když vidíte výsledky, kterých jste chtěli dosáhnout, například uvolněného koně nebo pejska, který si užívá masáž a bezbolestný pohyb, je to ten nejlepší pocit, který mohu mít. Radost přináší i pozitivní ohlasy majitelů. Já se snažím udržovat kontakt s klienty a tak mám potřebné informace hned na dosah. Když mi pak klienti napíšou zprávu, jak se jejich čtyřnohý miláček cítí po mé návštěvě, to mi vždy zlepší celý den. Díky fyzioterapii jsem poznala spoustu skvělých lidí a nových přátel.

Máš nějaký zajímavý případ z praxe?

Asi nejzajímavější případ, s kterým jsem se zatím setkala, byl případ mé kolegyně, které jsem částečně pomáhala s rehabilitací fenky. Hodně často se stává, že pejsci po operaci propadnou depresi (obzvláště jsou-li například po amputaci končetiny). Proto je důležité stimulovat také jejich psychický stav.

Luna prodělala úspěšnou operaci vyhřezlé ploténky, ale bohužel ztratila chuť chodit. Když jsme s ní pracovali na vodním páse, odmítala chodit bez toho, aniž by cítila naše ruce na svých zadních nohách. Napadlo mě použití tejpů, které jsme nalepili na její záď ve tvaru lidské ruky. Luna na to reagovala naprosto skvěle a za dva měsíce byla schopna běhat jako zamlada.  

A plány do budoucna? :)

V roce 2018 se plánuji natrvalo vrátit do ČR a dále se věnovat jak fyzioterapii koní, tak i psů na plný úvazek. Ráda bych také začala pořádat vzdělávací semináře pro majitele koní a psů, při kterých by si majitelé mohli rozšířit znalosti anatomie, veterinární terminologie, bezpečného protahování a masáží, naučili se sestavit individuální cvičební programy. Společně s mojí sestrou plánujeme menší rodinný projekt, jehož součástí by mohlo být i malé rehabilitační centrum, jak pro koně, tak i pro pejsky. To je ale zatím hudba vzdálené budoucnosti, snad nám bude štěstí přát.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Belluno

    lonžování koně

    09:39 - 04. 01. 2018

    Možná je to jen nešťastně zvolená fotka, ale skutečně mi nepřipadá vhodné dávat jako ilustraci k posouzení pohybu na lonži fotku koně, který je sešněrovaný právě tímhle vypečeným udělátkem, systematicky ocukávajícím koňskou hubu co krok...

  • 2. fran

    Udělátko

    11:38 - 04. 01. 2018

    Reaguje na 1.

    Napadlo mě totéž, akorát jsem nechtěla být zase za rýpala :-). Fotku jsem si zvětšovala, je možné, že má pod uzdečkou provazovku a od ní přes hřbet jen přehozené vodítko. Pokud by tam ovšem opravdu bylo ono dementní udělátko, tak téma pro mě končí.

  • 3. radka

    lonžování

    21:21 - 04. 01. 2018

    Děkuji za komentáře a omlouvám se, jestli ta fotka někoho pohoršuje. I když je použití lonžovacích pomůcek velmi kontroverzním tématem, cítím však, že tuto fotku musím obhájit. Použití lonžovacích pomůcek, pokud použito s rozumem, citem a znalostí může pomoci k posílení svalů a zlepšení tělesné kondice u koní, kteří nemohou být ježděni, ať už z jakéhokoliv důvodu. Podle zkušeností vím, jak funguje kůň a jaký efekt může mít použití jednotlivých pomůcek. Jako fyzioterapeut jsem trénovaná v posuzování správného držení těla koně a biomechaniky pohybu. V některých případech rehabilitace můžu doporučit práci na “udělátkách”, pokud s tím majitel nesouhlasí je to naprosto v pořádku. Vždy se snažím vyhovět jak majiteli tak koni, a proto je důležité v případě nesouhlasu prodiskutovat možné alternativy. V případě koníka na fotce to cítím tak, že tato lonžovací pomůcka byla vhodně zvolená kobylka není nijak omezená v hubě nebo v ramenou gumy jsou poměrně volné, rozsah pohybu končetin je více než dobrý, koník zaměstnává záď a překračuje se. Důležitou roli hraje také lonžující, který má na starost, aby se kůň pohyboval v rytmu a s korektním držením těla.
    S přáním hezkého dne
    Barbora Vopálenská

  • 4. Katka K.

    Re:

    21:54 - 04. 01. 2018

    Reaguje na 3.

    Přiznám se, že na tohle už mi nedá nereagovat (a nikoli ve zlém:-). Jsem ta poslední, kdo by zavrhoval použití lonžovacích pomůcek, které poslouží k uvolnění, vyklenutí a/nebo zarámování koně a do puntíku souhlasím s tím, co v komentáři píšete. Důvod, proč mě tahle fotka taky praštila do očí, není v tom, že je použita pomocná otěž, ale jaká otěž. Tohle udělátko přenáší do koňské huby pohyb lopatky koně, který je u většiny koní o hodně výraznější, než jemné zádrže, které by byly přiměřené. Jinými slovy každý krok koni drbne v hubě. Řešení, které kůň má, aby se vyhnul nepříjemnosti je buďto výrazně omezit pohyb lopatky a/nebo se schovat za otěž... pak sice při správném nastavení délky udělátka a správném lonžování může jít pěkně vyklenutý, ale jde to proti logice správného ježdění, při němž chceme, aby měl kůň důvěru k udidlu, natahoval se do něj a napínal otěže. Takto lonžovaný kůň nepůjde pak pod sedlem odzadu do přilnutí, ale bude před udidlem uhýbat za otěž.

    Co se týče gumy, ta to možná trochu ztlumí, ovšem gumové vyvázání koně učí jít proti, protože narozdíl od pevného provázku při protitlaku povolí, takže já bych koně na gumovém vyvázání určitě nelonžovala. Pokud vyvazovat na pomocných otěžích, pak bych zvolila pevné vyvázání a podle toho, čeho chci docílit buď chambon, vyvazovačky nebo průvlečnou či trojúhelníkovou otěž, ale určitě korektně zapnutou do obřišníku.

  • 5. radka

    Re

    22:36 - 04. 01. 2018

    Reaguje na 4.

    Naprosto s Vámi souhlasím, při nesprávnem použití čehokoliv od ohlávky po vyvazování můžeme koni uškodit. Metod a názorů je spousty některé se mi líbí více jiné méně, vždy se však snažím být otevřená všem možnostem. Každý kůň je individualita stejně jako lidé a každému vyhovuje něco jiného.
    Barbora

  • 6. Belluno

    dekuji za vysvetleni

    22:55 - 04. 01. 2018

    Reaguje na 3.

    ... ale timto prispevkem a hajenim tohoto vyvazani jste me opravdu nepresvedcila o tom, ze opravdu rozumite biomechanice konskeho tela a korektnimu pohybu jezdeckeho kone. Jak uz vyse uvedla Katka, vyvazany kun by se mel ucit natahovat se do udidla, ale pritom ho respektovat. Gumy, omotane kolem tela, prenasi pohyb tela do konske huby, uci kone pred vyvazanim uhnout a take to, ze kazdy vetsi pohyb bude po zasluze potrestan. Nemam problem s vyvazanim kone na lonz obecne, ale s timto konkretnim vyvazanim kone ano. Ale samozrejme spousta majitelu koni bude jineho nazoru a kazdy mame moznost volby, do cich rukou kone sverime.

  • 7. radka

    Re

    23:12 - 04. 01. 2018

    Reaguje na 6.

    Váš názor je naprosto v pořádku ať už je negativní nebo pozitivní, já se Vás nesnažím o ničem přesvědčit. To, že máme každý jiný názor je přece to krásné o čem by ten svět byl kdyby jsme spolu všichni souhlasili. Barbora

  • 8. fran

    Názor

    23:52 - 04. 01. 2018

    Copak názor, ten můžeme mít samozřejmě každý svůj. Zajímavější je argumentace, na jejímž základě se názor utváří. Takže mně by zajímalo PROČ. Netřeba být (s ohledem na majitele koně, například) úplně konkrétní, stačilo by popsat jakým mechanismem toto konkrétní vyvázání působí a k čemu blahodárně přispívá (negativní působení popsaly dámy výše). K tzv. "nasvalení" jistě ne, sval se posiluje v kontrakci. Pak se často uvádí "protažení" hřbetu ve smyslu oddálení obratlových trnů, což je myslím taky hloupost, žádný kůň nemá zkrácené hřbetní svaly natolik, aby nedal hlavu dolů a nesežral trávu, která mu roste pod nohama, tak nejlíp nechat ho žrát ze země. Takže zbývá "aktivace" zádě? Těžko. U zdravého, nebolavého a nevyvázaného koně jde mimo krátkých momentů protažení s podsazením zádě předek vzhůru a přesně to po něm později pod sedlem taky chceme, vzpřímení. A to nebudu ani rozvádět nic o rovnováze. Tak proč?

  • 9. radka

    ...

    11:19 - 05. 01. 2018

    Výše jsou zmíněny negativní účinky tohoto způsobu vyvázání. Při nesprávném použití jsou negativní ůčinky u ostatních vyvazovacích pomůcek z 98% stejné.

    Pohoršení a nesouhlas přišel z výše uvedené fotografie, proto se k ní budu konkrétně vyjadřovat.

    ''Řešení, které kůň má, aby se vyhnul nepříjemnosti je buďto výrazně omezit pohyb lopatky a/nebo se schovat za otěž. Takto lonžovaný kůň nepůjde pak pod sedlem odzadu do přilnutí, ale bude před udidlem uhýbat za otěž.’’
    Ano a musím souhlasit v případě pokud nejsou gumy správně použity. Na fotografii je vidět, že kůň nejde ani za otěží (to samé pod sedlem) ani není nijak výrazně omezen v lopatce.

    Zmiňovaly jste, že raději dáte přednost jiné pomůcce. Kdyby byl na fotografii kůň s pessoa nebo chambonem například, můžete s rukou na srdci říct, že by ty komentáře byli rozdílné?

    Součástí mé práce je klinicky odůvodnit ať už majiteli nebo veterináři, použití jakékoliv terapeutické modality během rehabilitace. To znamená, že musím uvést čeho se snažím dosáhnout a za jakým účelem.

    V téhle fázi mi připadá, že se jedná o něco víc, než jen nesouhlas s použitím zmiňované lonžovací pomůcky. Cokoliv napíšu se obrátí proti mě. Pro fran téma, díky jedné fotografii skončilo a náhle se níže vyžaduje vysvětlení. V Belluniných očích se snažím hájit a přesvědčovat. Opravdu se, ale jen snažím pochopit vaše rozhořčení.

    Jak Belluno řekla ''kazdy mame moznost volby, do cich rukou kone sverime.''
    Pokud o to teda stále stojíte a upřímě Vás zajímá efekt tohoto vyvázání a proč jsem ho zvolila v tomto konkrétním případě, prosím pošlete mi soukromou zprávu na: https:// http://www.facebook.com/RekondicniTerapieBarboraVopalenska

    Děkuji, Barbora

  • 10. Katka K.

    re:

    11:57 - 05. 01. 2018

    Reaguje na 9.

    Důvod, proč jsem se (alespoň já osobně) ozvala, nejste rozhodně vy ani vyvazování obecně, ale skutečně jen tato konkrétní pomůcka, protože ji považuji za opravdu velmi nepříjemnou pro koně a v rukách některých lidí to dost hraničí s týráním (vím, že to lze říct skoro o všem, ale tady se jedná o opravdu zbytečně a z nevědomosti působenou bolest). Byla bych opravdu velmi nerada, aby to někdo dal na koně s tím, že "to bylo na Equichannelu v rozhovoru s fyzioterapeutem" a věřte, že takových lidí je dost. A i z ostatních příspěvků zaznamenávám kritiku tohoto konkrétního udělátka a ne "něco víc".

    Co se týče této konkrétní fotografie, naštěstí jsou ty gumy dost dlouhé, takže kůň není zarolovaný, nicméně to, o čem píšu, že kůň v očekávání nepříjemného pocitu v hubě bude udidlu raději uhýbat než se do něj vytahovat, tam vidět je, to kůň skutečně dělá a tu gumu nenapíná. A ani při velké snaze si nedokážu představit, v čem toto může být lepší než normální průvlečka, která hlavu potáhne dolů úplně stejně, ale zároveň koně zarámuje do stran a odpadne při ní to zbytečné škubání do huby.

    A trochu mě překvapuje, že stavíte na stejnou úroveň pessoa a chambon, protože v případě pessoa je problém úplně tentýž - do koňské huby se přenáší pohyb koňské zádi. Před lety to byl obrovský komerční hit, ale díkybohu většina lidí začala myslet nebo pozorovat své koně a dnes už se snad ani nepoužívá. Oproti tomu chambon je napevno zapnutý v podbřišníku, takže žádné škubání nepřenáší.

  • 11. Belluno

    proc nevysvetlit verejne?

    12:56 - 05. 01. 2018

    Reaguje na 9.

    Nejsem rozhorcena, jen, jak jsem napsala, mi to prijde opravdu nestastne zvolena pomucka, myslela jsem, ze slo jen o nevhodny vyber fotky, ale Vy tvrdite, ze to ma opodstatneni. A to me tedy opravdu zarazi. K ostatnimu neni uz co rict, napsala to vyse Katka, s kterou souhlasim, ze Pessoa je srovnatelny nesmysl jako vyse uvedene...
    Pokud pomucku mate na fotce ve verejnem clanku a verejne na to reagujete, mozna by bylo fajn i verejne, nikoliv v soukrome zprave, vysvetlit, proc je dobre koni omotat hrudnik gumou a cvaknout ji do udidla.

  • 12. fran

    Ruku na srdce,

    17:13 - 05. 01. 2018

    Reaguje na 9.

    vyvazování nefandím, ale ve specifických situacích alespoň dokážu pochopit jeho smysl. V rehabilitaci mi ovšem tento smysl uniká úplně. Pro mé koně služby fyzio nevyužívám, ale u známých se setkávám s tím, že terapeut doporučí lonžování s nějakým typem vyvázání a zatím jsem od nikoho neslyšela kvalifikované vysvětlení onoho proč – tedy mechanismus účinku a očekávaný benefit. Zkusila jsem se tedy zeptat pod článkem, nic „víc“ v tom opravdu nehledejte. Velmi lituji, ale reakce, kterou jsem do jisté míry předvídala, je zároveň i smutnou odpovědí na mou otázku. A téma pro mne opravdu skončilo hned, nedala mi jen ta “společenská nebezpečnost“, kterou zmínila Katka.

  • 13. HelaS

    Gumy

    21:13 - 05. 01. 2018

    Paní Vopálenská, já jsem jen lonžovací laik, ale... myslím si, zjednodušeně, že gumy prostě táhnou furt, pevné vyvázání někdy.
    Neumím si představit stav či situaci koně, ve které by byly tyhle gumy k něčemu. Pokud musím/chci vyvázat, vyvážu pevným chambonem, nebo gogue... ale jak píšu, nerozumím tomu moc.
    Na své staré profesorce jsem občas používala gumy (jiné, poravda; ty poboční s gumovým prostředkem) - ale ona učila jezdit lidi, a to je rozdíl. A zapínalo se to výhradně na klus. Ona ovšem naprosto přesně věděla, o co jde; opřela se do nich a její obvykle vysoký výhoz se zmenšil, nesla se - ale jen jakoby. Zároveň ovšem ztuhla v zádech - a tak se nenechala mlátit žákem do hřbetu. Vypadalo to možná krásně - předšlapovala se atd., ale...
    A nebylo to věru často.

    Protože o fyzioterapii nic nevím - a zajímá mě to - taky se připojuji k otázce: prosím Vás, jaký stav koně vede k volbě gumového chambonu jako metody první či příkladné volby? Co se tím sleduje (a co se tím získá, tím stálým, byť možná různým tahem)? Nebo top vidím celé špatně?

  • 14. Belluno

    termity

    23:49 - 05. 01. 2018

    Reaguje na 13.

    Heli, to co popisujes, jsou pevne vyvazovaky s gumovym krouzkem. To nejsou gumy. To je pomucka, ktera koni pomerne presne vymeruje delku "otezi" a jako takova lze pouzit smysluplne. Zalezitost na fotce zrejme neni ani gumovy chambon, nebo pokud je, tak pouzit trochu jinak, tj. guma je prehozena pres hrbet kone, protazena mezi prednima nohama a pripnuta do udidla. Velmi casty zpusob lonzovani, ale...

  • 15. HelaS

    termity

    12:47 - 06. 01. 2018

    Reaguje na 14.

    Ale já to tam píšu, že ty, které jsem (občas) používala, jsou jiné...protože ještě jiné jsem nepoužívala vůbec ;-) Fakt je, že vyvazovací výpomůcky mají názvy buď nepřesné, nebo krajové - jako mnoho jiných věcí u koní. A domluvite se je někdy potíž.

  • 16. marika

    foto a pár slov

    17:35 - 06. 01. 2018

    scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/fr/cp0/e15/q65/58340_436093083396_3983755_n.jpg?efg=eyJpIjoidCJ9&oh=5860a04dcd1aecb10adda9f2a5f42864&oe=5AC0627C

    toto foto dle mého mluví téměř za vše ohledně lonžování. Jak platí všeobecně méně je více. Kdo umí potřebuje minimum pomůcek, kdo neumí pořád hledá nějaké zbytečné berličky (lonžování, ježdění v našem případě) Ale dům bez pevných základů nevydrží......inu na poctivo je na poctivo....

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 5 čtenářů. Celkový počet bodů: 19.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: