Fyziologická úprava kopyt dle Dr. Strasserové - východiska

2. 06. 2011 16:00, Aktualizováno 17. 09. 2011 09:51

Obrázky: 7

Autor: Pavel Mádr Foto: archiv autora Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 19541 Počet komentářů: 62 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Kdekdo o ní slyšel, málokdo ví, co přesně říká. Přesto je vhodné o ní něco znát. Metoda - nebo filozofie - Dr. Strasser, z níž jsou odvozené i postupy péče o kopyta a vlastně o celého koně. MVDr. Pavel Mádr, student dr. Strasser, se vám pokusí přiblížit základ této filozofie: z čeho vychází a jak tato východiska aplikuje do péče o domácí koně:

Práce Dr. Strasser představuje bez nadsázky revoluci v oblasti péče o kopyta a v oblasti koňské ortopedie. Jednoduchost, přímočarost a logika jejích závěrů je až dech beroucí. Dle mého názoru v tomto případě platí bezvýhradně, že geniální věci jsou velmi prosté. Prostá a jednoduchá jsou východiska, ale samozřejmě studium a posuzování klinických případů nebo manuální zručnost v úpravě kopyt jsou velmi náročné jak fyzicky, tak mentálně. Studium u Dr. Strasser rozhodně není jednoduché a absolventi jsou opravdoví profesionálové.

Velmi často narážím na komentář, že strasser trim je vhodný pro nemocná kopyta a pro zdravá kopyta je jiný trim. Vzniklo to zřejmě proto, že Dr. Strasser stála u zrodu mnoha kopytních klinik. Nicméně Dr. Strasser nesčetněkrát dokázala, že umí při respektování těchto východisek vyléčit nemocná, zdeformovaná, podkováním či nevhodným strouháním poškozená kopyta a potom tato kopyta udržet zdravá.

Dr. Strasser sama popírá, že by vymyslela a prosazovala nějakou metodu. Nejde o metodu, jde o souhrn principů a zásad, které respektujeme při úpravě kopyt, ale také obecně při posuzování onemocnění a léčbě koní.

Východiska fyziologické úpravy kopyt dle Dr. Strasser

se zakládají na obecně uznávaných vědeckých poznatcích v těchto oblastech:

Histologie:
  • Tkáně a orgány potřebují neustálé zásobení krví, která přináší živiny, kyslík a složky obranného systému organismu.
  • Tkáně potřebují určitou teplotu pro fungování normální látkové výměny.
  • Inervace (citlivost) může fungovat pouze v prostředí s aktivní látkovou výměnou.

Prokrvení kopytaKaždá tkáň potřebuje pro udržení normálních funkcí dostatečné zásobení krví, dostatečný přívod živin a kyslíku, fyziologickou teplotu pro zajištění metabolismu. Pokud toto aplikujeme na kopyto, zjistíme, že u podkovaných koní nebo u koní s nevhodně provedeným trimem, u koní s nedostatkem pohybu nebo s boxovým ustájením dochází ke omezení metabolismu v kopytech. Toto je snadno ověřitelné například termografickými studiemi kopyt, snížením přírůstku rohoviny, tvorbou nekvalitní rohoviny. Procesy hojení a regenerace jsou u takových koní zpomaleny, protože imunitní systém nemůže plnohodnotně fungovat.

Intenzita prokrvení kopytní škáry je patrná na obrázku >

Významným důsledkem je ztráta citlivosti. Nervová tkáň je výrazně citlivější na nedostatek kyslíku a její funkce se naruší dříve než funkce jiných tkání. Tento fakt se využívá v podkovářství a ve veterinární medicíně při ortopedickém podkování. Po nakování přestane kůň kulhat a zdánlivě se problém vyřeší, ale fakticky dojde v důsledku narušení průtoku krve k narušení metabolismu a k vyblokování inervace v kopytě.

Anatomie:
  • Kost kopytní u equidů musí být v takové poloze, aby byla základna kopytní kosti rovnoběžná se zemí.
  • Kopytní kloub se musí svým středem nacházet nad středem základny kosti kopytní.
  • Šlachy aparátu ohybačů a natahovačů se v klidu nacházejí v energeticky neutrální rovnováze.
  • Šlachy jsou zkracovány pomocí kontrakcí svalů, které zajišťují pohyb. Při trvajícím svalovém napětí při stání dochází ke křečovitému ztuhnutí svalů.

Aby docházelo k rovnoměrnému rozložení síly přenášené končetinou koně na zem a nebylo přetěžováno zavěšení kopytní kosti v kopytním pouzdře (predispozice pro schvácení), musí být kopytní kost svou obvodovou hranou v poloze, která je zcela rovnoběžná se zemí. Pouze v tomto případě je přenos sil na podložku rovnoměrný. K tomuto rovnoměrnému zatížení dochází díky umístění kopytního kloubu, který je přesně nad středem základny kopytní kosti. Viz obrázek:

Kopytní kost ve vodorovné poloze - rozložení sil působících na základnu kopytní kosti

Zjednodušeně lze říci, že kopytní kost je v rovnoběžné poloze se zemí, pokud linie korunky svírá se zemí úhel 30 stupňů a výška patek je od země přibližně 3,5 cm. Výška patek může být i nižší, například v případě, že jsou patky podsazené a je potřeba je pomocí trimu uvést do správné pozice.

Pokud není pozice kopytní kosti rovnoběžná se zemí, především vlivem přerostlých patek, dochází k nerovnoměrnému přenosu sil (viz obrázek) a zvýšení tlaku na špičku kopytní kosti, což vede k zatížení závěsu kopytního pouzdra na kopytní kost (lamelové škáry). Dochází k rotaci kopytní kosti. Tento stav může skončit separací kopytní kosti od rohového pouzdra (chronické schvácení) nebo až k proražení chodidla kopytní kostí.

Rotace kopytní kosti v rohovém pouzdru

U zdravého koně je napětí šlach ohybačů a natahovače prstů v klidové poloze v rovnováze. To znamená, že kůň nepoužívá svaly ke korekci svého postoje a tím pádem ani žádnou energii. Pokud je kůň nucen v důsledku nevhodné polohy kopytní kosti, v důsledku nevhodného trimu, v důsledku podkování nebo v důsledku bolesti napravovat vzniklou nerovnováhu pomocí svalů, dochází k vzniku svalových křečí, které mají dalekosáhlé důsledky na celkový metabolismus koně, na pohyb koně, na šlachové a svalové úpony a na vazový a kloubní aparát.

Fyziologie:
  • Krev a lymfatická tekutina jsou kopyty a klouby v noze pumpovány vzhůru. To je možné jenom při pohybu.
  • Tvorba rohoviny kopyt je spojena s množstvím protékající krve, které závisí na množství pohybu.
  • Produkce rohoviny kopyt je v určité míře nezbytná pro odlehčení látkové výměny v těle a pro usnadnění funkcí krve.
  • Tvorba rohoviny a opotřebení rohoviny se nacházejí ve fyziologickém souladu.

Zdravé přední kopytoKlíčem k prokrvení kopyta je fungování kopytního mechanismu (KM). Kopytní mechanismus bude popsán podrobněji v jiném článku. Díky KM jsou odváděny žilní krev a lymfatická tekutina z končetiny koně vzhůru k srdci. Nefunkční KM a tedy špatné prokrvení kopyta přispívá k vzniku otoků, flegmón a dalších problémů jako je hniloba střelu, nemoc bílé čáry, chronické schvácení, podotrochlóza, podlomy, atd.

Při tvorbě rohoviny využívají buňky kopytní škáry bílkoviny krve. Logicky, čím lepší fungování KM, tím lepší prokrvení kopytní škáry, tím lepší, rychlejší a kvalitnější tvorba rohoviny. Fyziologie koní je pro tento proces perfektně přizpůsobená. Pokud zabráníme prokrvení kopyta a omezíme tím jeho metabolismus, dojde k omezení vylučování krevních bílkovin kopytní škárou pro budování rohoviny. Tyto bílkoviny přetěžují vylučovací a oběhový systém koně, koncentrují se v krvi a způsobují další metabolické problémy.

Kopyta koně se rychle adaptují (při dodržení fyziologických podmínek) na podmínky vyšší zátěže vyšším přírůstkem rohoviny (více pohybu -> více prokrvení -> větší přírůstek kvalitní rohoviny). Ideální je situace, kdy mají koně dostatek pohybu po abrazivním povrchu, aby se kopyto přirozeně opotřebovávalo a nebyl nutný zásah kopytáře. V podmínkách střední Evropy je toto nedosažitelný ideál, protože výběhy jsou většinou na měkké málo abrazivní půdě, a dostatečný pohyb je složité zajistit. Ideální podmínky jsou v oblastech s tvrdým kamenitým povrchem a chudou vegetací, kde koně musí putovat denně za potravou a vodou a přitom si dostatečně obrušují rohovinu kopyt.

Etologie:
  • Koně stráví 70 % času pohybem a příjmem krmiva.
  • Koně nemají rozlišený rytmus dne a noci.
  • Koně přijímají krmivo především se skloněnou hlavou.

Zdravé zadní kopytoKůň jako býložravý tvor má trávicí aparát přizpůsoben na kontinuální příjem a kontinuální zpracování rostlinné potravy. Etologické studie uvádí, že až 70 % veškeré denní doby tráví koně příjmem potravy. Potravu přijímá především se skloněnou hlavou a na to je rovněž adaptován jeho chrup, jeho jícen, žaludek, atd. Pokud kůň právě nepřijímá potravu, je nejspíše na cestě za potravou nebo spí, případně prchá či tráví čas komunikací se stádovými druhy.

Spánkový rytmus koně je přizpůsoben klimatu a počasí a je velmi nepravidelný. Během letních měsíců se často většina aktivit přesunuje na noční dobu.

To jsou důležitá východiska pro fyziologické držení koní. Umožnit koni volný pohyb 24 hodin denně a neomezený příjem vhodné potravy. Jen tak mohou být koně zdraví a mít zdravá kopyta.

Fyzika a matematika:
  • Působení pákových sil při zatížení na kopytě, které má tvar šikmo seříznutého kuželu, vede při fyziologicky správném tvaru kopyta k rozšíření rohového pouzdra, zatím co při nefyziologickém tvaru vede ke vzniku těsných kopyt.
  • Funkce krevní pumpy je možná pouze tehdy, jestliže se rohové chodidlo střídavě zplošťuje (klesá) a zvedá (vyklene). Při fixaci chodidlové klenby toto není možné.

Matematické modely ukazují, že pro přenos sil na podložku platí stejné fyzikální principy u všech kopytnatců. Úhel přenosu sil je zákonitě přenášen stejným způsobem. Z matematického modelu vyplývá, že úhel, který svírá linie korunky se zemí, je optimálně 30 stupňů (viz obrázek).

Rozložení sil ze spěnkového kloubu na rohové pouzdro a podložkuMatematický model kopyta koněKopytní pouzdro vytváří tvar, který optimálně rozkládá a přenáší na podložku. Základem tohoto tvaru je šikmo seříznutý komolý kužel. Směr růstu rohových rourek u zdravého koně ukazuje, jakým způsobem je váha přenášena na podložku (viz obrázek). Jelikož tvar kopytního pouzdra není uzavřený komolý kužel (v patkách je otevřený), dojde při zatížení k pohybu patek od sebe a k rozšíření kopytního pouzdra. Pokud je kopytní pouzdro deformované a není v souladu s tímto tvarem, vznikají pákové síly, které vytváří nefyziologické tlaky uvnitř kopytního pouzdra. Důsledkem je například narušení závěsu kopytní kosti vedoucí k chronickému schvácení, podsazení patek vedoucí k podotrochlóze, zúžení kopyt v patkách vedoucí k prasklinám a separaci bílé čáry, atd.

Kopytní mechanismus bude podrobněji popsán v dalším článku.


Literatura:

Strasser, H. (2008). Podkování - je toto zlo opravdu nutné? Nakladatelství Václav Vydra, 142 stran.

Strasser, H. (2009). Celostní ošetřování kopyt koní. Nakladatelství Růže, 128 stran.

Stasser, H. (2010). Příručka ortopedie kopyt. Nakladatelství Václav Vydra.

Strasser, H. (2011). Schvácení - laminitis. Nakladatelství Růže, 128 stran.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. lokki

    dechberoucí

    17:56 - 04. 06. 2011

    poznámka na okraj - matematické modely ( a praktická pozorování) ukazují, že v ideálním případě v klidové poloze jsou kost lopatky, kost loketní a kost spěnková přibližně rovnoběžné a to umožnuje optimální fungování celého pákového a kladkového systému přední končetiny. Úhlení těchto kostí je v průměru sice 30 stupnů, nicméně závisí na plemenné (druhové) příslušnosti a chovném cíli - tedy koně se strmou lopatkou v chovném řádu mají zároven i strmé spěnky.... Rigidní trvání na smyšleném ideálním stavu a neschopnost akceptování dynamiky přírody v celé její šíři potom vede k tomu, o čem tady bylo psáno už v dřívějších diskuzích, tedy k týrání s dobrýmy úmysly (a nijak se neliší od tvrdých zastánců kování vůči kterým se vymezuje). V dnešní situaci, kdy většina vlastníků koní balancuje spíš v míře podkování nebo bosého strouhání než v úplném odmítání jednoho a přírodě blízký chov je moderní záležitostí, nepřináší Dr. Strasser tedy nic revolučního, natož nového. Bylo by hezké, kdyby to co přináší, bylo alespon technicky správně...

  • 2. Pavel Mádr

    úhel 30 stupňů

    21:45 - 04. 06. 2011

    Reaguje na 1.

    Příroda vyhledává optimální řešení. Přenos váhy na podložku má u různých druhů zvířat stejné zákonitosti. Na tom není nic rigidního. Určité věci nelze udělat jinak. Nemluvím o detailech, ale o podstatě.
    Mimochodem, kost loketní je u koně zakrnělá, nenese téměř žádnou váhu a je srostlá s kostí vřetenní, která není ani náhodou rovnoběžná s lopatkou a se spěnkovou kostí. Lopatka je plochá kost a její připojení na hrudní kost je relativně dost volné a tvrdit že je s něčím rovnoběžná vzhledem k jejímu tvaru je dost odvážné. Pokud se podíváte na zadní nohu je kostra zcela jiná, přesto linie korunky svírá se zemí úhel 30 stupňů.
    Strmá poloha spěnky je u dospělého koně patologickým jevem. Je tedy potřeba odlišit příčinu a důsledek. Změny úhlů kloubů kostry přední a zadní končetiny jsou důsledkem nefyziologického postavení kopyta. U strmého kopyta budou kosti jinak zaúhleny než u ostroúhlého kopyta. Pokud jste dobře četl článek, dozvěděl jste se, že v klidové poloze jsou natahovače a ohybače v energeticky neutrální poloze. To je známý fakt, objevený pravděpodobně před více 100 lety. Pokud narušíme tuto rovnováhu, kůň musí zapojit svaly a šlachy a vidíme na něm svalové křeče a abnormálně vyvinuté určité svalové skupiny, a otoky. Koně to samozřejmě vyčerpává.
    Těmi, kdo nejsou schopni akceptovat dynamiku přírody, jsou chovatelé určitých plemen, kteří pod záminkou zvrácené estetiky vnucují koním určitý nefyziologický tvar kopyt a nefyziologický pohyb (například u tennessijského mimochodníka) a tím koně poškozují.
    Jistě, Dr. Strasserová nepřichází s ničím převratně novým, o tom je koneckonců celý článek. Revoluční je to, že tyto fakta dala dohromady do uceleného učení a používá je denně při své práci. Revoluční je to, že najednou, při respektování těchto faktů, jsou koně zdraví a jsou u nich léčitelná onemocnění jako je podotrochlóza, chronické schvácení, atd.
    Pokud máte pochybnosti o odbornosti faktu, že linie korunky svírá se zemí úhel 30 stupňů, prosím uveďte Vaše argumenty (citace zdrojů) nebo případně data Vašich pozorování, která to vyvracejí.

  • 3. lokki

    re

    00:18 - 05. 06. 2011

    Reaguje na 2.

    strmá poloha spěnky je mimo jiné důsledkem funkčního šlechtění koní, od kterých se požaduje vysoká akce předních nohou - ta je totiž ulehčena právě strmější polohou lopatky, bez ohledu na to, jak si myslíte že je toto úhlení nezávislé na úhlení zbytku kostí končetiny. Takže možná to není pro všechny estetické, nicméně vzhledem k tomu, že se to týká národních plemen půlky evropy a jejich chovatelé jsou na to patřičně hrdí, bylo by milé to brát v potaz (hlavně od někoho, kdo upravuje kopyta). Krásnej příklad funkčního strmého úhlení je přímo na fotkách u ankety o nejkrásnějšího koně historických plemen. S linií úhlení korunky se Vám omlouvám - nedostatečným porozuměním textu jsem ji zaměnil za linii souběžnou se spěnkovou a kopytní kostí, což mi připomnělo Standu s jeho šablonkama a už sem si nestačil pomoct, holt ruka na klávesnici byla rychlejší myšlenky. Taky bych samozřejmě rád tu práci k nahlédnutí.... pokud tedy vůbec existuje. BTW - na kost loketní se upíná několik celkem důležitých svalů, mezi jinými trojhlavý pažní sval a flexor prstu, proto je její tvar a úhlení celkem důležitý...nicméně OT

  • 4. Pavel Mádr

    strmé spěnky

    12:38 - 05. 06. 2011

    Váš názor je zcela mylný. Neexistuje nic takového jako funkční strmé úhlení. To je patologické. Strmá poloha spěnky není důsledkem šlechtění koní ale špatnou úpravou kopyt. Vysoké, přerostlé patky vedoucí k rotaci kopytní kosti (viz článek) nutí koně přenášet váhu na špičky se všemi negativními důsledky na zdraví kopyt a celého závěsného aparátu koně. Právě toto je týrání koní s dobrým úmyslem. Scestná snaha o navození pochybné a pomíjivé estetiky vede k narušení funkčnosti pohybového aparátu. Toto prostě nelze měnit. Pokud to uděláme násilně – úpravou kopyt či podkováním, zvíře poškozujeme a tedy týráme. Pokud je pro chovatele přednější pochybné estetické hledisko před zdravím koně, pak nevím, na co jsou pyšní.

  • 5. lokki

    re

    16:02 - 05. 06. 2011

    Reaguje na 4.

    ted jsem teda zmatenej jak lesní včelka - ale asi to bude tím, že každej mluvíme o něčem jiném - prostě považuju postoj předních končetin u starošpanělských koní za strmější ve spěnkách (měřitelně) než třeba u plnokrevníků (nejsem sám, zmínky jsou i v jednotlivých plemenných standartech). Nemám pocit, že by to bylo něco špatnýho, zvlášt, když se jim neděje nic z toho, co popisujete jako patologické, tedy obvykle jim nic nerotuje ani nemusí chodit na špičkách - dokud k nim teda majitel nepustí někoho, kdo jim vyzbrojen teorií o ideálním kopytě neseřízne patky skoro až na linii korunky. Jenom si myslím, že by tyhle rozdíly měly být v každým filosofickým směru péče o koně zohledněny a ne ignorovány. Taky tu práci o tý třicetistupnový linii korunky nemůžete najít ? :-)

  • 6. Pavel Mádr

    strmé spěnky

    19:38 - 05. 06. 2011

    Reaguje na 5.

    Citace jsou uvedeny na konci mého článku, takže doporučuju nastudovat.
    Za předpokladu, že linie korunky svírá se zemí 30 stupňů a kopytní kost je ve vodorovné poloze nemám se standardem žádný problém. Ale pochybuju o tom, že budou tyto předpoklady splněny. V mé databázi jsou rentgenové snímky desítek kopyt s rotovanou kopytní kostí. Všechna kopyta s rotací kopytní kosti mají přerostlé patky a strmý postoj. Všechna tato zvířata měla vadný postoj charakterizovaný svalovými kontrakcemi a strmým postavením lopatky.
    Vyžadovat v plemenném standardu něco, co škodí zdraví koní je nesmyslné a nepřijatelné.

  • 7. lokki

    re

    00:38 - 06. 06. 2011

    Reaguje na 6.

    na konci vašeho článku jsou pouze odkazy na knihy Dr.Strasser, což je spíš popularizační a PR literatura (ne že by se nedala citovat). Z jejích textů bohužel není jasné, čemu vlastně ve svojí použité literatuře oponuje a co sama cituje. Práce na měření úhlů linií korunky tam, zdá se, chybí a vy jenom opakujete, to co doktorka napsala a řekla - což při jejím sklonům k manipulaci z daty (než mě obviníte z pomluvy, podívejte se třeba na termografické snímky podkovaných a nepodkovaných nohou v jejích publikacích) je dost riskantní i když by tentokrát klidně mohla mít pravdu. A taky je to škoda, protože každej přístup k péči o koně si zaslouží systematickej, neprůstřelnej a pokud možno logickej filosofickej a vědeckej základ. Co se týká rotace kopytní kosti - já bych si dovolil oponovat. Rotace nastává po schvácení (zjednodušeně řečeno) a to se stává i kopytům zcela zdravým - z vlastní zkušenosti třebo po extrémní námaze nebo po dietní chybě. Pokusím se dohledat rentgenové snímky, aby jste si mohl do své databáze zařadit i nějaké kde je primární příčina rotace jiná než plemenná příslušnost. Abych to upřesnil - plemenný standart žádného plemene (pokud vím) strmé spěnky nevyžaduje - jenom na ně upozornují a nepokládají je za vadu. Jinak je docela možné, že linie korunky bude svírat úhel 30 stupnů i u strmého postoje - fór je v tom, že já to nevím, vy taky ne a přesto uvedete tuhle informaci jako zásadní a obecně platnou. No já nepřestávám doufat, že se jednou objeví příznivec statku na Hněvšíně, kterej dokáže svoje teorie podepřít i skutečným měřením, tak jako to pro svůj systém udělal třeba Jaime Jackson...je prostě radost diskutovat s někým, kdo na otázku "proč si myslíte, že tohle je přirozený sklon kopytní stěny" dokáže odpovědět "protože jsme několik let měřili sklon kopyt x mustangů a tady jsou výsledky včetně statistiky" a je smutné slyšet odpověd "protože to říká Dr.Strasser, doporučuji nastudovat".... i když ve vašem případě neztrácím naději a těším se na další články...

  • 8. HelaS

    Romane

    01:35 - 06. 06. 2011

    Reaguje na 7.

    Romane - tedy klobouk smekám.

  • 9. Pavel Mádr

    rotovaná a separovaná kopytní kost

    08:26 - 06. 06. 2011

    Reaguje na 7.

    Evidentně jste knihy Dr. Strasserové nečetl, anebo jste si maximálně prohlédnul obrázky, protože vysvětlení úhlu korunky je tam dost podrobné. Zdá se spíš, že Vy nemáte důkaz pro svoje tvrzení. Máte nějaké jiné důkazy o úhlu linie korunky se zemí?
    Můžete uvést konkrétně, kde Dr. Strasserová manipuluje s daty?
    Je naprostý nesmysl, že k rotaci kopytní kosti dochází po schvácení. To, že jste něco takového napsal, jasně ukazuje, že jste knihy Dr. Strasser nečetl a dokonce jste nečetl ani můj článek a moje poznámky v diskuzi. Další nesmysl je, že schvácení se stává koním zcela zdravým.
    Asi jste si nevšiml, že celou dobu jsem Vám psal, že rotace kopytní kosti je většinou daná přerostlými patkami. Nikdy jsem nenapsal, že je to dáno plemennou příslušností.
    Zajímavé je, že tady přesvědčujete veřejnost, že plemenné standardy určitých plemen vyžadují strmé spěnky a najednou napíšete, že to žádný plemenný standard nevyžaduje. Copak se stalo?
    Ano, informace o úhlu linie spěnky je zcela zásadní. U zdravého koně je to 30 stupňů. Je to podpořeno měřeními, RTG snímky, matematickými modely, zkušenostmi. V knihách Dr. Strasserové o tom dostanete dostatek informací a jsou tam i citace zdrojů. Je to obecně uznávaná skutečnost a vychází z ní i mnoho dalších škol bosého trimu. Zdravá kopyta mají tento úhel, to je ten nejpodstatnější důkaz.
    Není potřeba, aby se objevoval příznivec statku v Hněvšíně (kterým já nejsem) a měřil úhly, protože vše je už dávno mnohokrát změřené a ověřené.

  • 10. Pavel Mádr

    schvácení

    08:34 - 06. 06. 2011

    Pro ty, které to skutečně zajímá. Rotace kopytní kosti je stav, kdy není kopytní kost uložená v kopytním pouzdře svou spodní okrajovou hranou rovnoběžně se zemí. To je predispozice chronického schvácení kopyta. Při této poloze kopytní kosti je extrémně namáhán závěs kopytní kosti k rohovému pouzdru - lamelární škára. Potom stačí určitý podnět, jako je zvýšená námaha, intoxikace, metabolická porucha a dojde k separaci kopytní kosti. Separace kopytní kosti je vlastní schvácení. Při separaci se odděluje stěna kopytního pouzdra od lamelární škáry. To se týká především chronického schvácení.Při akutním schvácení nemusí dojít ani k rotaci, ani k separaci kopytní kosti.

  • 11. Pavel Mádr

    oprava - úhel linie korunky se zemí

    09:08 - 06. 06. 2011

    Reaguje na 9.

    Samozřejmě mluvím o úhlu linie korunky se zemí. Omlouvám se za chybu.

  • 12. karol

    Ocenenie

    09:33 - 06. 06. 2011

    Oceňujem, že sa Dr. Mádr odhodlal na túto syzifovskú prácu. Z vlastnej skúsenosti dobre poznám čo obnáša bojovať s predsudkami. Najťažšie sa dá dohodnúť s odborníkmi (často naslovovzatými), ktorí zastávajú polárny názor buď z ideologických alebo pragmatických príčin. Tí totiž svoje znalosti využijú ako zbraň, ktorá je vždy ťažšieho kalibru ako keď sa diskutuje s človekom bez predsudkov. Takýchto sporov je aj na mimokoniarskej úrovni habadej (medicína verzus alternatívna medicína, očkovať, neočkovať?, milión protisebe pôsobiacich zaručených diét, psychoterapetucikých škôl, školičiek...) Starí Rimania kedysi vraveli: Timeo lectorem unius libri - bojím sa čitateľa jedinej knihy. Znamená to okrem iného, že keď si chcem utvoriť vlastný názor musím siahnuť do prameňov. Nebudem sa zaoberať teraciárnymi a kvartérnymi prameňmi typu susedka mi niečo povedala, ale zamyslím sa nad dostupnými zdrojmi a potom si vytvorím vlastný názor. Potom sa zistí že sú veci o ktorých sa dá diskutovať a sú potom veci, ktoré sú neodškriepiteľné. Tak je to i s bosonožstvom a jeho protagonistami. Ani oni medzi sebou nemajú rovnaké názory. Množiny protikladných názorov však majú svoje prieniky a treba začať vždy od nich, nie od extrémov a karikatúr, ako sme toho často svedkami.

  • 13. lokki

    re

    10:38 - 06. 06. 2011

    Reaguje na 12.

    :-) i já ocenuju diskuzi s panem doktorem - a přiznávám, že díky několikaleté osobní zkušenosti s péčí o kopyta dle Dr.Strasser stojím zcela na druhé straně. Ale jak jsem psal, pokud budou příznivce metody držet skutečné vědecké poznatky a ne víra v paní doktorku, pak je možné, že změním názor. A protože na rozdíl od spousty dalších má pan doktor přístup k web of science (tedy má to potřebné know how) a dva najdou více než jeden, doufám, že k psaní článků přidá i dobře doložené citace. Následující příspěvek je chronologicky starší, ale měnit ho už nebudu...

  • 14. lokki

    re

    10:40 - 06. 06. 2011

    pane Mádr, čtěte také pozorně - plemenný standart vyžaduje vysokou akci a její důsledek je strmá lopatka - to je to co jsem napsal, nic jinýho a v průběhu diskuze jsem názor nijak nezměnil. Pokud tedy tvrdíte, že strmá spěnka a vysoké patky způsobujou rotaci kopytní kosti, celkem logicky budou postižena plemena se strmou spěnkou častěji a plemenná příslušnost tak bude hrát zásadní roli v tomhle onemocnění - takže bud trvejte na svém, nebo argumentujte trochu rozumněji... Jak jsem řikal, měl jste se na snímky z termokamery nejdřív podívat - zjistil by jste, že na podporu svého tvrzení použila paní doktorka snímky s různou kalibrací (pro laiky - upravené tak, aby ukazovali to, co si paní doktorka přeje) třeba na str. 85 v Životě se zdravými kopyty - tomu já říkám manipulace z daty a obecně se to považuje za nefér jednání. Většina škol bosého trimu považuje za důležitý úhel který svírá přední linie kopytní stěny se zemí - dobře se to měří a má to logiku a tradici (proto se Vám i mě to pořád plete) a ten mají taky změřený i s odkazy na zdrojová data (a taky se měří už prakticky od nepaměti) - na rozdíl od éterického pojetí linie korunky paní doktorky. Myslel jsem si, že Standa Blecha byl v tom vašem spolku vyjjímka (a Tomáš Langer mě o tom skoro přesvědčil) ale koukám, že i vy razíte teorii, že každý kopyto je vlastně nemocný (zdravej kůn se nemůže schvátit), jenom správný trim ho vyléčí a že doktorka má ve všem pravdu - důkazů netřeba, stačí často opakovat, že je to podpořeno měřením a zkušeností...

  • 15. Pavel Mádr

    protiargumenty?

    22:56 - 06. 06. 2011

    Máte nějaké jiné informace o tom jak je to s úhlem linie korunky? Jestli ano, předložte je a budeme o tom diskutovat dál.
    Vypadá to, že je snadnější zlehčovat argumenty a citace protistrany, případně osočovat někoho z manipulace s daty, než přijít s protiargumentem.

  • 16. Gabza

    zkušenost

    12:24 - 07. 06. 2011

    Dobrý den, děkuji za článek. Také jsem této metodě dlouhá léta věřila a svého haflinga nechávala strouhat dle metody Strasser a zajistila mu podmínky, které jsou k této metodě potřeba, ale právě u svého koně se projevilo to, o čem mluví "lokki" -jako hafling má od přírody strmější kopyto a umělé "natahování přední stěny" a zkracování patek způsobilo jen to, že se hafloškovi začala prolamovat přední stěna. Extrémní "dlabání" do kopýtka ještě způsobilo to, že přestal téměř chodit. O tom se už ale psalo v diskuzi "Bolavé patky bosého koně" (má zkušenost je na konci diskuze). Omlouvám se za své neodborné výrazy, má odbornost se týká jiného odvětví než kopyt, mluvím pouze ze zkušenosti, o kterou jsem se chtěla s četenáři podělit, protože vše není jen černobílé... Od metody Strasser jsem uspustila a při respektování přirozeného tvaru kopyt haflinga (tj. strmější než 30 stupňů) kůň po 8 měsících chodí lépe než mnozí podkovaní koně. Neřeší povrchy a je ježděn 5 krát týdně včetně skokových tréninků.

  • 17. Gabza

    ještě dodatek

    12:26 - 07. 06. 2011

    K této metodě jsem přešla na základě doporučení, znám jednoho ČT a jednoho plnokrevníka, kterému metoda pomohla a jsou dle ní strouháni. Ovšem to nejsou koně, kteří mají evolučně daná strmější kopyta.

  • 18. lokki

    linie korunky

    14:36 - 07. 06. 2011

    Reaguje na 15.

    no já právě ty informace nemám - ale chtěl jsem je získat, už kdysi. A ne proto, že by mi nějak zásadně vadilo třicet stupnů, ale chtěl jsem vědět, jak moc je ten úhel fixní s ohledem na obecnou variabilitu živých systémů, tedy zajímala mě alespon směrodatná odchylka měření, když už nic jinýho. Tak jsem se na semináři (pořádaném v aule vysoké školy) zeptal paní doktorky přímo, z jaké studie ty informace čerpá - což je na akademické půdě zcela standartní otázka (a zcela zásadní, ze který vůbec věda žije obecně). Odpověla mi, že nečekala na své přednášce natolik odborné dotazy a její překladatel nám vstoupil do konverzace s tím, že když to říká paní doktorka, tak je to pravda a mně nepřísluší do toho vrtat. Takže když jste to opublikoval znovu vy, tak se ptám Vás a jak koukám, dopadnul jsem stejně. Až předložíte opravdu nějaké citace a přestanete opakovat, že to všechno paní doktorka, mohli bychom se o nějakých bavit a dokonce snad používat i nějaký ty argumenty. Zatím to vypadá jako tenkrát na přednášce .... tolik k diskuzi. Nechci bejt zlomyslnej rejpal, řekněte, že si nepotřebujete nic ověřovat, protože má paní doktorka vždycky pravdu a já to nechám plavat. Nakonec většina informací z doktorčiných knížek se dá najít v učebnicích pro kováře už z devatenáctého století včetně tezí, že podkova je umělá nadstavba, která na kopyto v podstatě nepatří a jakým způsobem redukovat její vliv..... A k manipulaci s daty - to není žádný osočení, to je jasnej, pro každýho snadno ověřitelnej fakt, navrch publikovanej v její vlastní knize a na to by jste Vy měl přijít s protiargumentem.

  • 19. terezka

    šlechtěná plemena...

    15:43 - 07. 06. 2011

    Reaguje na 3.

    Lokki, nezlobte se, ale nemůžu s Vámi souhlasit. Pár let se zabývám chovem welsh pony v typu kob a teď po Vašem psaní s překvapením zjišťuji, že mí koně s vyžadovanou vysokou akcí předních nohou jsou asi úplně špatně šlechtění, protože úhly jejich lopatek i korunek jsou přesně podle toho, co píše dr. Mádr resp. dr. Strasser, resp. odpovídají přírodním zákonům. Koukám, že sem nejdou vložit obrázky, což je škoda, mám několik ilustrujících fotek (v případě zájmu je pošlu).
    Bohužel, jako je to se vším, je i strouhání kopyt hlavně o majitelích koní a lidech, kteří tu činnost provádějí. Přírodu a základní fyzikální a mechanické principy lze jen těžko obelhávat, zato sami sebe oklameme velmi snadno. Možná by bylo fajn, kdybyste měl příležitost přečíst si skripta dr. Strasser, ne jen ty populárně naučné knížky, třeba byste alespoň trochu zjemnil tón svých příspěvků. Mimochodem, v každé z jejích knih je dlouhý seznam použité literatury... T.

  • 20. Pavel Mádr

    Informace

    20:01 - 07. 06. 2011

    Reaguje na 18.

    Skvělé! Jen by mě zajímalo jestli je Vaše touha po informacích opravdová nebo jste jenom rýpal. Můžete mi prosím říct, kterou knihu Dr. Strasserové jste přečetl celou?
    Jen připomínám, že jsem citoval 4 knihy, kde je opravdu důkladně popsáno proč je úhel 30 stupňů zásadní věc. Jinak, určitá odchylka být může. Příroda je taková, že určité odchylky připouští, ale 30 stupňů je ideální stav. Proč? to je vše napsáno v mém článku. Přidám ještě jeden argument v dalším příspěvku.

  • 21. Pavel Mádr

    vysoké patky

    21:17 - 07. 06. 2011

    Reaguje na 16.

    Abych to dobře pochopil... Váš koník má strmnější úhel linie korunky, takže má kratší patky a delší špičky? Asi ne, asi to bude obráceně, ne? Úhel bude ostřejší, tedy menší, plošší. To znamená, že patky jsou vyšší.
    Vyšší patky vedou k rotaci kopytní kosti, což má ještě jeden důsledek. Do kopytní kosti je přiváděno méně krve, protože prstní artérie jsou v této poloze uskřinuté (záleží na strmosti polohy kopytní kosti), Současně je více namáhán závěsný aparát (lamelární škára) a přestává optimálně fungovat kopytní mechanismus. Následkem sníženého metabolismu v kopytní škáře dochází k narušení inervace kopytní škáry a kopyto se znecitliví. Je to podobný princip jako u podkování. Některé školy bosého trimu to efektivně využívají, protože koně samozřejmě přestanou kulhat. Nicméně dlouhodobě dochází k narušení lamelární škáry i korunkové škáry a u těchto koní nevytváří zdravá rohovina a je zde velká predispozice k chronickému schvácení a k podotrochlóze.

  • 22. Pavel Mádr

    re

    21:41 - 07. 06. 2011

    Děkuju za ocenění a za příspěvek. Je mi to velmi milé speciálně od Vás.
    Svět není černobílý. Opravdu je někdy velmi těžké najít správnou cestu.
    Vzhledem k tomu, že jsem veterinář a byl jsem konfrontován s bezradností konvenční hipiatrie, naprosto mě fascinuje jednoduchost a lehkost s jakou Dr. Strasserová odhalila podstatu některých závažných problémů kopyt. Když jsem to poprvé četl, říkal jsem si, jak to že mě to nenapadlo taky? Nebo, vždyť přece to je naprosto jasné a logické.
    Mým cílem je otevřít bránu poznání co nejvíce pro všechny, kteří mají opravdu rádi koně. Možná to zní jako klišé, ale myslím to zcela vážně.

  • 23. JaPo

    léčebný trim

    22:02 - 07. 06. 2011

    Domníváte se, jako veterinář, že p. Vydra kopyta svých koní upravuje zcela v souladu s učením dr. Strasser?
    Jste schopen určit hranici, kdy se domníváte, že jde o léčení a kdy už o týrání zvířat?
    Když špatným kopytním mechanismem dojde k inervaci, kopyto řádně vystrouháme, kdy dojde k obnovení citlivosti?

  • 24. lokki

    pony

    00:21 - 08. 06. 2011

    to Terka - omlouvám se, ale o malejch koních nepíšu nikde nic - jejich míry a poměry měr jsou (i přes snahu chovatelů) trochu někde jinde než u velkých koní a přiznám se narovinu, nic o nich nevím. Moje největší chovatelský zkušenosti se vztahují spíš ke starošpanělským plemenům. Z několika fotek se dostaneme pouze k řečem typu - vypadá to jako.... nic lepšího z toho nevytáhnem, takže Vás ani nemusí mrzet, že nejdou přidat. Jen bych podotknul - přírodu nejdřív, než ji začnete respektovat v jejích zákonitostech musíte poznat a studovat. Všechny odhady od oka jsou vám tady k ničemu a občas vedou, právě jako v případě paní doktorky a jejích studentů k zásahům na kopytech sic v dobrém úmyslu, ale nad kterými zůstává rozum stát. Aby sem se už na to nemusel nikdy dívat, mám v podstatě jenom dvě možnosti - a jedna z nich je přesvědčit ty, kdož metodu vyznávají aby se přestali chovat jako sbor omámených fanynek kely family a místo obdivného och a ach občas používali vlastní hlavu a to co se naučili ve škole. A ty vzdělanější z nich se pokoušim přesvědčit, aby začali používat standartní rešeršní systém (a to není paní doktorka i když se tak tváří, poznámka pro pana doktora Mádra). A samozřejmě měl bych radost z výměny informací - třeba už jen proto, že některé práce, jako například Jacksonova práce o úhlení kopyt mustangů jsou už skutečně špatně dostupné a spoustu dalších vychází v časopisech s nízkým citačním indexem, jejich najití je spíš dílem náhody. Takže pokud by šlo panu doktorovy skutečně o otvírání brány poznání a nikoliv o přihřátí si ******* v možná nově ********* oboru, nějaký tý výměny relevantních informací bychom se dočkali (terezko, kvůli Vám jsem to zjemnil hvězdičkama) - a tím by tahle diskuze nabyla na obsahu a smyslu. Místo toho jsem byl akorát několikrát osočen z toho, že nejsem s paní doktorky úplně paf - no holt nejsem (a i přesto jsem si přečetl všechny její knihy, dost toho co má v použité literatuře a navštívil její přednášku a seminář).... a dozvěděli jsme se, že onemocnět může jenom nemocnej kůň, zdravýmu se to stát nemůže, no potěš votěž....

  • 25. Gabza

    RE: vysoké patky

    07:36 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 21.

    Ne, to samozřejmě koník nemá (vysoké patky). O tomto způsobu strouhání vím, jako bývalý příznivce metody strasser jsem si samozřejmě pohlídala, aby nešlo jen o znecitlivění. Prostě je vystrouhán dle přirozeného tvaru kopyt - ne uměle udržován na 30 stupních, ale patky má stejně krátké (stačí se jen podívat na haflingy kamkoliv jinam - třeba do Německa, kde jsou kolikrát jen na pastvě chovaní pro radost) a uvidíte, že mají jako zastánci malých odolných koní jiná kopyta než většina teplokrevníků)... Schvácen byl právě, když byl strouhán metodou strasser, tím jsme si jako u lehkokrmitelného plemena také prošli. O tom jsem psát nechtěla, ale když jste to takhle nabídl. Schvátil se (naštěstí ne extremně ale vidět to bylo, hlavně pak na odrůstající rohovině) na pastvině, kde je celý rok. Letos se tam "překvapivě" neschvátil. Dávám to jako podnět, že tuto metodu nelze využít jako šablonu pro všechny koně. Nevylučuji, že na některé koně funguje (jak jsem psala, znám takové), ale na mého hafloše to prostě nešlo. Když se vyřešilo schvácení, začala se mu prolamovat přední stěna atd. Stále mi bylo říkáno, ať počkám, já trpělivě čekala, ale vše se jen zhoršovalo. Je to druh koně, který má "od přírody" dobrá kopyta - byl k tomu vyšlechtěn, jistý krok v těžkých terénech apod. a metoda strasser mu je zhoršila (prošel si schvácením, prolamováním stěny a nakonec byl tak citlivý, že nechtěl po výběhu ani pro žrádlo - myslím, že jsem tomu dala až moc času a už bych to nikdy neudělala).

  • 26. Gabza

    fotky

    07:44 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 19.

    Také mám obrázek, jak \"pěkně\" kopýtka haflinga dopadly strouháním dle strasser a jaké má nyní...

  • 27. Pavel Mádr

    fotky

    13:28 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 26.

    Nerozumím, co přesně míníte přirozeným tvarem kopyta. Bylo by super poslat odkaz na fotky abych věděl o čem přesně mluvíte. Jaký tedy udržujete úhel linie korunky? Díky.

  • 28. Petra Heřmanová

    moje zkušenost

    13:40 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 24.

    ono opravdu aby v našich končinách zdravé kopyto pohledal. Druhá věc je, že lidí, kteří opravdu umí stouhat podle Strasser je jako šafránu. Mě tato cesta přivedla k 24/7, k tomu, že nás patnáctiletý plnokrevník (koupený z jatek v jeho šesti s diagnózou artróza) je po spoustě let pokusů, omylů a hledání cest schopen chodit bez podkov (drolivá rohovina, když ztratil podkovu, musel stát v boxe do nakování) a téměř na postiženou končetinu nekulhá. Nešlo mě nikdy o to, mít koně za každou cenu bosého. Mým cílem vždy bylo zastavit zhoršující se stav. Což s podkovou a správně nevystrouhanými kopyty nejde. K tomu jsem došla až za 7 let jeho života u nás.

    Před pár měsíci mně přibyl do stáda pětiletý hannoverán s PP - diagnóza podotrochlóza/ artróza. Kulhající, hniloba střelu, nálevky, separace nosné stěny na všech končetinách.. Teď už téměř nekulhá, kopyta nehřejí a nálevky zmizely. Příčinou byly: dlouhé patky, přerostlé rozpěrky, které podrůstaly pod střel a tím tlačily na podotrochální oblast, koni se zjevně ulevilo hned po vystrouhání těch přerostlých rozpěrek. Máme s ním ještě dlouhou cestu před sebou, ale za těch pár měsíců jsme dál než klasická léčba za rok a půl.

  • 29. Gabza

    sklon a 24/7

    14:59 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 27.

    Myslím tím to, že kopyto nesvírá se zemí úhel 30 stupňů (podle šablony, kterou strasser kopytáři měří - přiloží ji na zem a pak kontrolují výšku patek a sklon přední stěny kopyta a úhel korunky), ale přední stěna je strmější (neměřila jsem přesný úhel). Nikde foto vyvěšené nemám, není mým cílem "pobuřovat" proti strasserovcům. Napiště kontakt a já Vám ho ráda zašlu emailem...

    To Petra K.: Ano, to je pravda, proto jsem na svého koně nechala šáhnout pouze kopytáře s vystudovaným kurzem od paní Strasser. Já mám haflinga od jeho narození vždy jen na venkovním/pastevním ustájení, myslím si taktéž, je to pro koně to nejlepší. Mám tak ustájeného i svého sportovnějšího ČT a prospívá mu to parádně, radost pohledět :-). V tomto je určitě správné, že se našel někdo, kdo toto ustájení propaguje a rozšířil do povědomí, o tom žádná, jen naprostý souhlas :-). Akorát s těma kopýtkama to bohužel úplně nefungovalo :-(.

  • 30. Pavel Mádr

    strmý úhel přední stěny

    22:55 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 29.

    Můj e-mail najdete v mém profilu. Budu opravdu rád, když mi fotky pošlete.
    Když se podíváte na schematické obrázky kopyta, a domyslíte si co udělá s kopytem strmá přední stěna, dojdete k závěru, že kopytní kost nemůže mít spodní okraj rovnoběžně se zemí. Takže situace je přesně taková, jak jsem popisoval výše. Tedy znecitlivění kopyta kvůli špatnému prokrvení. Čapka kopytní kosti tlačí na korunku v přední části kopyta a brání normální finkci korunkové škáry, proto se přední stěna láme.

  • 31. lokki

    To Gabza

    23:34 - 08. 06. 2011

    Reaguje na 29.

    vidíš, nepomůžeš si. Ty kopyta byly prostě špatný už od začátku, když jim strasser trim prolomil kopytní stěnu. Takhle nám to Standa vysvětloval taky - je to jako mantra. Víc krve, víc kulhání - víc mantry. Proti tomu ani nemusíš "pobuřovat"...

  • 32. Gabza

    nevysvětlitelné

    07:21 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 30.

    Koukám, že diskuze je zbytečná, protože jedna strana není otevřená novým poznatkům. Já si tu nic nevymýšlím, mluvím o faktech, které jsem si bohužel ověřila a než mi to došlo, koník to nějakou dobu "odnesl". To mi tím chcete říct, že úplně všichni haflingové mají špatná kopyta? To je to za spekulaci? On nemá nic neobvyklého rozhodně a nemá špatná kopyta - má je postavená jako každý kůň plemene hafling.. Vždyť to je prosím nesmysl, aby je měli všichni špatné... Mají strmější celkový postoj, proto mají logicky i strmější přední stěnu atd. Rentgeny samozřejmě mám a jsou v pořádku (schvácení naštěští kopytní kost nezrotovalo) a odpovídají celkovému postavení, nemluvím tady o smyšlených závěrech, mám jasná fakta, že to nefungovalo. Foto Vám zasílám a tím končím :-). Zastánce metody strasser, který mi koně strouhal, sám nevěděl, proč se to stalo a jaktože to nefunguje. Mějte se všichni krásně a přeji, ať potkáte jen koníky, kteří půjdou strouhat "dle šablony" a nemusíte řešit nepříjemné prolémy.

  • 33. jaja

    Příroda je mocná...

    08:29 - 09. 06. 2011

    ... a má ráda rozmanitost. Nejúžasnější je, že se té rozmanitosti dokáže výborně přizpůsobit a fungovat v ní. Člověk je hloupý a snaží se tu rozmanitost nějak uspořádat či dokonce sjednotit, což se velmi často setká s tím, že "to" přestane fungovat. Tím chci říct, že koně na světě žili a vyvíjeli se v různém prostředí - však se také od poledové doby odvozují čtyři typy koní, růzdílné typy podle prostředí, v němž žili. Jejich mícháním vznikla naše současné plemena. Přestože jsem to nikde nečetla potvrzené a ani jsem to nijak nezjišťovala, připadá mi naprosto logické, že koně žijící desítky tisíc let (nebo víc? jsem mizerný historik...) v prostředí suchých plání budou mít mimo jiné i jinak tvarované končetiny a kopyta, než koně žijící stejnou dobu v močálech nebo třeba v kamenitých horách... Ti první přežívali díky rychlému běhu a logicky jim v tom pomůže jiné úhlování končetin včetně spěnek a kopyt, suchý povrch zase podporuje vývoj jiného tvaru kopyta. Močáloví a horští koně moc běhat nemohou, protože by je to stálo život, zato musí být nesmírně jistí krok co krok, kam šlapou. Jsou strmějším, stabilitu jim propůjčují rozbíhavé pstoje a nohy do X... atd atd.

    A všem kopyta fungují! Příroda se nebojí odchylky pár stupňů na jedno kopyto. Dokonce - když si zvídavý koňák pročte různé materiály o kopytech (bosých či kovaných) - není problém ani s tím, že kopytní kost není vodorovná se zemí, naopak se muví o pár stupních zvednutí v zadní části, úhel, který svírá přední stěna kopyt se běžně uvádí v rozmezí 5° plus minus (logicky, musí se přece měnit i úhel korunky!) a pokračovat lze více.

    Podle mě nelze mluvit v absolutních cifrách - ty jsou jen orientační, aby se člověk od běčeho mohl odrazit. Prostě statisticky většina zdravých koní určitého typu má úhel spěnky XY a přední stěny kopyta taktéž XY, úhel korunky AB atd atd. Beru to jako východisko, k němž přičtu zohlednění postoje končetiny a prstu, uspořádání kloubů (!!!), celkový tvar kopyta, prostředí, v němž se kůň pohybuje... A jsme u relativních pojmů, čili pojmů, které vždy jsou v souvislosti s něčím jiným.

    S tímto mě napadá dotaz: jak tedy dle Strasser řešit koně s výrazně strmým postojem. Je jedno, jak k němu přišel, ale už ho nějakou dobu má, většinou ještě od věku hříběte. ŠLachy i klouby jsou již vyvinuté a přizpůsobené tomuto postoji. Co s tím? Sebrat patky dle sklonu korunky a zalomit osu prstu? S tím se váže nerovnoměrné přetížení dolních kloubů končetiny a přetažení šlach.... Tradiční podkováři by za to sekali ruce tomu, kdo by to udělal (a veterináři jakbysmet, není divu!). Takže jak to řešit? Ubírat patky postupně? Ale klouby už se nepřizpůsobí! Možná ještě šlachy, pokud to nebude v dwefinitivní pdobě velká změna. Nebo to prostě nechat tak a kopyto upravovat relativně ke zbytku nohy, aby si v této situaci udržovalo co nejvíce svých funkcí?

    Co se týče strmosti kopyta a kavlity rohoviny - co jsem měla možnost vidět (a co se o tom píše), tak strmější kopyta jsou ve většině případů pevnější, tvrdší, odolnější, než kopyta šikmější (má to své vysvětlení, které je velmi logické a dle mě pravdivé). To neodpovídá teorii o přiškrcení cév v korunce následkem tlaku kopytní kosti na škáru. Naopak šikmější stěna se ráda prohýbá, ale nikoli od korunky, nýbrž od nosného okraje - není to tlakem na korunku ale většími páčivými silami na lístky, které začínají působit od nosného okraje kopyta...

  • 34. Gabza

    Děkuji za mocnou přírodu a člověka, který to krásně zformuloval...

    08:36 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 33.

    Nádherně výstižně logicky napsané, s vysvětleními, mluvíte mi z duše... Velice si vážím této reakce.

  • 35. Pavel Mádr

    ano je

    11:21 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 33.

    Tým profesora Pollitta prokázal experimentálně, že kopyta koní se přizpůsobují prostředí bez ohledu na genetiku. Pollitt a Hampson to prokázali v jedinečném experimentu na australských brumbies. Samozřejmě, že existují plemenné rozdíly ve tvaru kopyta. Týkají se tloušťky nosné stěny, směru růstu bočních stěn, tvrdosti rohoviny, atd. Nicméně determinujícím faktorem výsledného tvaru kopyta je prostředí, ve kterém žijí. Zásadní otázkou je, kde koně chováme. Pokud budou celý rok na měkké pastvině, nebude fungovat kopytní mechanismus a nebude se kopyto utvářet fyziologicky. Koně musí mít vždy ve výběhu část s rovným tvrdým povrchem. To je naprosto zásadní věc.
    Už jsem někde psal, že příroda není naprosto striktní, že odchylky existují. To ale nic nemění na principech. Princip přenosu váhy na zem všech kopytnatců je naprosto stejný. Vychází z fyzikálních zákonů. U všech kopytnatců je přenos váhy na zem stejný. Příroda se vždy poučí ze svých chyb a chyby napraví. Lidé se snaží něco přírodě vnucovat a příroda to vrací v podobě nemocného pohybového aparátu (v případě kopyt koní). V tomto případě je zcela zásadní poloha kopytní kosti v rohovém pouzdře. Tuto polohu lze perfektně odhadnout podle úhlu korunky. Ostatní je všechno popsáno v mém článku v a v diskuzi pod článkem.
    Všechny vady postojů lze řešit vhodnou úpravou kopyt. Kostní tkáň a klouby jsou živá tkáň. Jako živá tkáň se kosti a klouby neustále přestavují podle tahů a tlaků.
    U hříbat je fyziologicky dán strmý postoj, který se postupně mění do normální konfigurace. Pro hříbě je důležitý dostatečný pohyb po tvrdém povrchu, aby se kopyta a celý opěrný systém správně vyvíjela. Samozřejmě musím udržovat polohu kopytní kosti ve vodorovné poloze.
    Už jsem viděl mnoho koní se přerostlými patkami, kde byla přední stěna zeslabená. Vpředu na kopytě se vytváří ploška o různé šířce odpovídající šířce čapky KK. Stěna kopyta zde nevytváří oblouk. Často se uprostřed této plošky vytváří prasklina. RTG snímek vždy ukázal rotaci KK.

  • 36. Pavel Mádr

    tvorba rohoviny

    12:09 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 31.

    Lokki, nosná stěna kopyta roste rychlostí asi 1 cm za měsíc. Kůň Gabzy byl strouhán dle Strasser pouze 6 měsíců. takže se kopyto vůbec nestačilo přestavět. Kopyta koně Gabzy mají prostě zrotovanou kopytní kost, dokonce nesou znaky schvácení. Mluvil jsem s kopytářkou a evidentně tam je problém i s prostředím ve kterém kůň žije. Nemalujte to tady černobíle.

  • 37. Pavel Mádr

    zpráva od kopytáře

    12:21 - 09. 06. 2011

    Dnes jsem mluvil s kopytářem, který Vám ošetřoval koně. První moje zásadní připomínka: pokud chcete aby koně měli zdravá kopyta, musíte jim zajistit odpovídající prostředí. Tedy výběh s částečně tvrdým a rovným povrchem, aby mohl fungovat kopytní mechanismus. Což u Vás zřejmě není. Druhá připomínka léčby abscesů. Pokud se u bosého koně rozvine absces, nemůžete ho strčit do boxu, ale naopak mu zajistit dostatek pohybu. Třetí připomínka se týká trimu. Z pohledu kopytáře měl kůň nemocná kopyta a on se pokusil, přes nevyhovující podmínky, o léčebný trim, poté co Vás upozornil na možná rizika, tedy vznik abscesů, atd. Po Vašem počátečním nadšení došlo ke zklamání v okamžiku výskytu abscesu.

  • 38. Pavel Mádr

    RTG zdravého kopyta

    12:46 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 31.

    http://www.icpk.cz/index.php/pece-o-kopyta/44-rtg-zdraveho-kopyta.html
    V odkazu naleznete RTG snímek zcela zdravého kopyta se vyznačenými úhly a výškou patek. Odchylka je v rámci tolerance přírody. :-)

  • 39. neugo

    Dotaz

    12:53 - 09. 06. 2011

    Vy byste tuto úpravu kopyt aplikoval u VŠECH koní pane Mádr (myslím bez podkov)?

  • 40. Pavel Mádr

    U všech

    13:01 - 09. 06. 2011

    Podmínkou fyziologické úpravy kopyt je vhodné ustájení (způsob chovu). Úprava je nevhodná pro koně ve stájích. Koně musí být v režimu 24/7 - tedy v režimu kdy mají dostatek volného pohybu. Ideální je aktivní ustájení stimulující koně k pohybu. Takoví koně mají mnohem lepší kondici a jsou podstatně zdravější než stájoví koně. Další důležitou, nikoliv však zcela nezbytnou, podmínkou je pevný a rovný povrch v určitých částech výběhu. Například okolo napajedel, okolo krmítek, na místech odpočinku atd. Velmi vhodné je namáčení kopyt. Pokud máte na pastvině přírodní vodní hladinu nebo mokřinu, je to úplně skvělé.

  • 41. Gabza

    Nestačím se divit...

    13:08 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 37.

    Tomuto napadání odmítát čelit, nemám to zapotřebí. Je zajímávé, že víte o mém koni víc než já, jeho majitel, který si ještě navíc vede knihu, kde zaznamenávám každý jeho den (jsem v tomto asi trochu fanatik). Také jsem mluvila (asi před 2 min) s kopytářem, který mi ho těch 6 měsíců upravoval a rozhodně Vám nic o boxu neřekl - nevím, kde jste si to vymyslel, já jsem svého koně do boxu rozhodně nezavřela a stále byl na venkovním ustájení. Zpevněný povrch měl poslední měsíc úprav také, to už ale nemohl chodit, že to byly abcesy mi v té době nebyl schopen nikdo říct 100 % - divné, že nyní je to tak zaručená informace. Také Vám unikla informace, že byl strouhán jiným strasser kopytářem z kurzu paní doktorky již 3 roky předtím (ten mu krom jednoho schvácení udělal z jednoho kopyta špalek, proto jsem přešla k jinému strasserovci). Dále se divím, jak víte, že má zrotovanou kopytní kost, když jeho rentgeny jsem viděla pouze já a můj nynější kopytář. Moc mě mrzí, jak jste se k mé reakci postavil, ale aspoň jsem se utvrdila, že nejste otevřen žádným dalším možnostem a poznatkům. Čas nás obou je drahý, nebudem jím plýtvat.

  • 42. jaja

    Brumby a spol

    13:16 - 09. 06. 2011

    Pokud mluvíme o stejné studii prof Pollitta a col. pak je to toto http://www.wildhorseresearch.com/. Bohužel jsem zatím neměla přístup k celé práci, ale co jsem o tom četla, interpretovala bych to jinak, než vy :-) Ale budiž - máte vlastně pravdu. Prostředí - čili povrch a míra pohybu - skutečně velmi ovlivní tvar kopyta daného jedince, nejvíce pak první dny až měsíce jeho života. To je známá věc. Chci jen upozornit na to, že kůň není jen čtyři kopyta - je třeba myslet na celý exteriér a v rámci toho i na jeho postoj čili tvary a uspořádání všech kloubů končetin. To jsou ty plemenné rozdíly (dané tisíci let vývoje v určitém prostředí). Těžko mi bude někdo oponovat, že islandský kůň má stejné proporce jako achal a nebo jako současný teplokrevník či plnokrevník.... Organismus se dokáže velmi často přizpůsobit i situacím, na které nebyl připraven (třeba horské plemeno koně převezen do bažin či na širé pláně, kde musí hodně utíkat...). Přizpůsobí se tvar kopyt i kvalita rohoviny, pohybové návyky a s nimi i složení a funkce svalů. Ale bohužel - a to s vámi zásadně nesouhlasím - nepřizpůsobí se struktura kloubů. Může docházet k jejich přetěžování či nerovnoměrnému zatěžování a kůň je schopen jiným tkáněmi a částmi těla toto do jisté míry a do jisté doby kompenzovat.
    To stejné platí i u koní, kteří díky nedostatečné péči o kopýtka v mladém věku (například) získali nekoretkní postoje. Často to jejich klouby dříve nebo později odnesou, záleží na tom, jaký život jim dopřejí jejich majitelé. A stejně tak do padne, pokud se provádí úprava kopyt v nesouladu se stavbou zbytku končetiny. Klouby se bohužel nepřizpůsobí, příliš často to odnese vznikem artrotických změn... Pokud by tomu tak nebylo, chovatelé i veterináři by měli život lehčí - na hříbě by se nemuselo sáhnout do obsednutí, před ním by se mu v případě křivých nižiček srovbala kopýtka, počkalo by se, až se nophy narovnají a mohlo by se na něm chovat i závodit....
    Mimochodem jen to, co jsem četla ohledně toho výzkumu prof. Pollitta a spol, tak to tak taky vyznívá :-)
    Proto skutečně nemohu souhlasit se striktním dodržováním konkrétních růzměrů a úhlů u všech kopyt koní. Svalit vinu na nevhodné prostředí či zničené nohy předchozími úpravami je lehké. těžké je ty nohy dát do pořádku, aniž by ten kůň "musel čekat" nekonečně dlouhou dobu, než ho to přestane bolet (pokud přestane).

    Takže mám k těm předešlým dotazům (stáe nemám odpověď :-) ještě jeden: Pokud tedy provedu korekci nemocných/zanedbaných/nekorektně tvarovaných kopyt koně, jak dlouho "mám čekat", až se to tím správným trimem dá tak do pořádku, že kůň bude chodit (opět) bezbolestně, uvolněně, rád? A jaké je přesně to správné prostředí, v němž ten kůň musí žít? A pokud to prostředí prostě nemám, co mám dělat? Pokud v takových podmínkách nemůže zástupce Strasser trimu správně pracovat, má po ruce modifikované postupy, které jsou určené pro méněpříznivé prostředí, nebo koně přenecháte jiným kopytářům či dokonce podkovářům? Nebo se má majitel smířit s tím, že jeho kůň bude nadosmrti kulhavý? A další dotaz: pokud by majitel tedy koně přesunul po dobu terapie (jakže je to dlouhá doba?) do prostředí, které je dle vás optimální a kopyta se strasser trimem skutečně uzdravila - jaká je šance, že kopyta zůstanou zdravá a nebolestivá i v případě, že se kůň dostane zase do neoptimálního prostředí? Nebo už musí způstat v onom optimálním prostředí?

    Omlouvám se za tolik otázek, ale skutečně me to zajímá, nikdo mi totiž zatím na to nedokázal odpovědět a já to považuji za naprosto zásadní věci, které by měl vědět každý, kdo by uvažoval o strasser trimu u svého koně.

  • 43. gamblerka

    Úhly...

    13:30 - 09. 06. 2011

    I když vyjdu z optimálních 30 stupňů - proč kopytář neupravuje tak, aby abscesy eliminoval, proč nepřizpůsobí úpravy aktuálnímu prostředí, kde kůň žije? Absces navíc dost bolí a nutit bolavého koně se pohybovat bych osobně nechtěla. Každá radikální úprava kopyta, která koni (do té doby se pohybujícímu normálně) způsobí nepohodlí a bolest, je podle mého názoru špatně a necitlivě provedená. Pokud nejde o akutně nutný léčebný proces, musí být přece kopytář schopen odhadnout míru úprav tak, aby se kůń mohl postupně bez bolesti adaptovat. Na to kůń nemusí mít tvrdý výběh, když už to situace vyžaduje, stačí, že je např. denně po tvrdém někde pohybován s nějakou postupně se zvyšující intenzitou vzdálenosti. Také by měl podkovář-kopytář umět zhodnotit, zda je u daného koně možné ještě něco přestavovat. S věkem bych moc na přizpůsobivost kloubů a kostí nesázela, spíš bych sázela na to, že napáchám víc škody než užitku. Vlastně když si vezmu většinu těch špatných zkušeností s metodou Strasser, jde o koně, kteří už mají tělesný vývin za sebou. Bere se tohle vůbec v úvahu? A pokud dejme tomu nemají kopyta ten správný úhel, pak příroda tento nedostatek nenapravuje, ale kompenzuje. Proto radikálním zásahem na kopytě, které nesmí být strmé, pak působíme koni zbytečné příkoří. U nás ve stáji je skoro 31 letý kůň. V mládí měl těžký úraz spěnkového kloubu na levé přední. To kopyto je strmější než pravé. Naštěstí mého kováře nikdy nenapadlo snažit se obě kopyta zaúhlit stejně. Možná proto ten kůň pracoval do svých 29 let.

  • 44. Pavel Mádr

    dotazy od jaji

    13:48 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 42.

    Ano, v postavení nohou a svalů jsou plemenné rozdíly. Proporce koní ovšemže jsou závislé na plemeni. Ale princip je ten, že váha koně se přenáší vždy stejně na podložku, bez ohledu na plemeno.
    Všechny klouby tak jako kosti se neustále re-modelují. Je to velmi známý Wolfův zákon, o kterém jste zajisté slyšela na přednáškách z fyziologie. http://en.wikipedia.org/wiki/Wolff's_law
    Tento zákon vysvětluje také princip odbourávání špičky kopytní kosti nebo kontrakce oblouku kopytní kosti u kontrahovaných kopyt (v důsledku podkování či nevhodného trimu - strmé polohy kopytní kosti).
    Nekorektní postoje hříbat jsou důsledkem špatného způsobu odchovu, nedostatku pohybu a nevhodné úpravy kopyt. V případě vašeho zájmu Vám domluvím návštěvu Dr. Strasser, která Vám předvede řadu klinických případů s úspěšnou léčbou. (hříbat s vadnými postoji)
    Standardní doba léčby koní s deformacemi kopyt a postojů je 3 – 12 měsíců podle stupně deformace. Ustoupení bolestí závisí na mnoha faktorech (může jít o týdny i měsíce). Těmto bolestem po sejmutí podkov, nebo po úpravě deformovaných kopyt v důsledku nevhodného trimu se říká bolesti z rozšiřování. Jsou způsobeny regenerací měkkých struktur v kopytě (tedy především kopytní škáry)
    Pokud nejsou vhodné podmínky, neměl by kopytář provádět trim. Zásadní otázka je,zda jde majiteli o koně nebo o vlastní pohodlí. Pokud mu jde o koně, tak velmi snadno (malým nákladem) může prostředí upravit tak, aby to zdraví koně vyhovovalo. Mám desítky příkladů vhodných ustájení u nás a budu je postupně publikovat na http://www.icpk.cz
    Pokud vím, Vy sama jste vytvořila ideální podmínky pro své koně. 
    Předpokládám, že někdo, kdo se rozhodne poslat koníka k nám na kliniku, bude chtít aby koník zůstal zdravý a vytvoří mu snadno vhodné podmínky. Představa, že si nechá koníka vyléčit a zase ho šoupne do rozbahněného výběhu nebo do boxu mě opravdu děsí.

  • 45. Pavel Mádr

    údiv

    14:17 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 43.

    Vznik abscesů nelze eliminovat. To vyplývá ze samé podstaty vzniku abscesu. Absces je součástí regenerace. Absces je dobrá věc. To, že koně to bolí, je jasné. Ale přestane ho to bolet při pohybu a absces rychleji uzraje. Pouze "středověké" hipiatrické postupy doporučují klid v boxe a zábaly. Ještě větší nesmysl je použití antibiotik, protože naprostá většina kopytních abscesů jsou aseptické.
    Zajímavé je, že mnozí považují kulhání za nepřijatelné, ale to, že kůň má deformovanou kopytní kost v důsledku špatného trimu a je tedy dlouhodobě poškozen, to nikomu nevadí. Zajímavý přístup od milovníků koní.....

  • 46. Pavel Mádr

    pro Gabzu

    14:28 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 41.

    Jste nějáká vztahovačná..... To bylo na lokkiho. Že by špatné svědomí...?

    Mimochodm, když už jste se do mě pustila, tak ten kopytář co Vám dělal trim sice dělal kurz u Dr. Strasser, ale nedokončil jej, nedostal certifikaci a nestrouhá podle Strasser principů. Takže si schovejte Vaši kritiku pro někoho jiného. Po mnoha kopytech které jsem viděl a rentgenoval, poznám z velkou jistotou, kde je rotovaná případně separovaná kopytní kost. A to u Vašeho koně opravdu je.

  • 47. Petra Heřmanová

    úprava kopyt versus prostředí

    15:14 - 09. 06. 2011

    Reaguje na 29.

    No musím k tomu ještě dodat, že 24/7 jako takových je velmi prospěšná věc pro zdraví koní (ten starší plnokrevník přestal kašlat a začal se i jinak projevovat - je veselejší, hravější), ale musí to jít opravdu ruku v ruce s celkovou péčí o koně jako takového. Když jsme jen překonávali přechod na boso (sundání zadních podkov), skoro se na nohy nemohl postavit. Ano, bylo to těžké pro něho i pro nás lidi. Jenže diagnóza veterináře a kováře - udržovat stav a zastřelit, až to bude špatné - s tou jsem se nechtěla smířit. Překonali jsme tu počáteční fázi a opět se vracím zpět - bez správného vystrouhání to nejde, až po správném trimu začal dobře našlapovat a přestal zakopávat a "šoupat" nohama. Osobně mně strouhá kopytář, který právě dokončuje dvouleté studium Strasser, je pečlivý a velice si toho vážím, protože všechny ostatní cesty ztroskotaly. Nikdy by neudělal "brutální" trim s tím, že by kůň přestal chodit, vezme v úvahu prostředí, stav kopyt a koně jako takového. Přišla jsem taky s nějakou chytrou věcí že patka má mít takovou a takovou výšku a on mi na to řekl: ano holka, to je optimální stav, ale podívej se na toho koně, to bude delší cesta se tam dostat...

  • 48. lokki

    reakce na 37,46

    20:25 - 09. 06. 2011

    Tak se mi to celý povedlo (příspěvky) rozklíčovat, uff. Já to trochu zkoriguju - nebyl to můj kůň, byl to kůň jednoho z našich majitelů kterým koně ustájujeme. Pastviny pro koně jsou cca 40ha velké, s rybníkem, vystupující skálou, kryté stromořadím a kolem lemovány lesy. Půda je různá, obvykle jak daleko je k rybníku a jak daleko je ke skalám. Takže od jak skála tvrdé až po volný přístup do podmáčených částí. Kůn k nám byl převezen v pozdní zimě, s tím, že majiteli se nezdála podkovářská péče v předchozím ustájení a protože náš kovář na ní neshledal nic závadného, pohádali se spolu a majitel se nás zeptal jaké máme zkušenosti ze Strasser metodou. Já mu na to řekl, že velice špatné, že jedinej kopytář metody je tady v okolí standa blecha a ten už je pověstný tím, že po něm v kraji zůstávají kulhající koně (zlý jazykové dokonce v té době tvrdili, že Standa zkoušel strouhat už ležícího koně, kterej padnul následkem těch lečivejch abscesů -o kterejch tak pochvalně píšete, pane doktore- když ho natahovali na korbu kafiny a taky k tomu ukazovali fotky - dodám jen že to už je skutečně dávná minulost a místní urban legend). Majitel na to kontroval tím, že člověk který má dvě vysoké školy musí přece vědět, co dělá. Já mu na to řekl, že víra možná uzdravuje ale že je lepší léčit skutečnejma znalostma a dal jsem mu ke studiu Lamenes, pár separátů z J.stagu, Jacksona, dvě knížky od doktorky a poslal jsem ho za majitelema, kterejm standa strouhal koně. Asi sem to přehnal, protože už druhej den přifrčel standa na pastvinu a začal první řez - co řekl standa majiteli to nevím, mě akorát slušně pozdravil. Předpovídal jsem na základě svých předchozích zkušeností, že do třech měsíců bude ten kůň KO, ale sek jsem se. Vydržel o něco dýl, ale po prakticky týdenním intervalu strouhání se nakonec abscesy začaly objevovat - nejdřív krvavé podlitiny v klenbě a nakonec zhoršující se kulhání. Po hádce ze standou a z majitelem - v principu šlo o to, že já volám veterináře při náznaku nepravidelných chodů, kdežto Standa tvrdil, že to že kůň stojí o třech je v naprostém pořádku - jsme se všichni dohodli - já zavolám veterináře pro klid mého svědomí a standa bude dál pokračovat v úpravě kopyt, s tím, že se koně pokusíme udržet na pastvině, jak si oba shodně přáli. No podruhý mi ruply nervy, když jsem zjistil, že Standa ob den řeže (a to už fakt nevím co) tu nemocnou nohu - celkem logicky, protože tu druhou na který stál mu kůn opravdu podat nemohl. Ve chvíli, kdy začala stojná noha hřát a na tý nemocný se prorazil absces korunkou to konečně nevydržel majitel a koně jsme k mojí velké úlevě zaboxovali a začali s konvenční léčbou - stav kopyta na fotografiích v minulé diskuzi zachycuje právě tento okamžik. Další pokračování se strasser metodou se už nekonalo. Tolik k tomu, jak jsem to viděl a zdokumentoval já. Nevím, jestli naše pastviny jsou pro koně ten dokonalý ideál - žijou od od Montany přes Camarque až po gobijskou poušt a na jejich chov je názorů jak děr do pihele, každej nějakej máme. Kůn kterej stojí o třech se má léčit, ne řezat, to je zase můj názor a z pohledu Standy byly zatím nemocný všechny kopyta, který kdy naříznul... omlouvám se všem za tak dlouhou poznámku prakticky pod čarou a pokud jste to skutečně všechno přečetli, doporučuji vám ještě jeden odkaz - http://sekty-cz.webs.com/cojesekta.htm jenom tak, na přemejšlení.

  • 49. ppindian

    Pěknej guláš

    22:57 - 10. 06. 2011

    Přečetl jsem článek a skoro i celou diskusi pod. Z hlediska odborné úpravy kopit mi to nic nedalo, protože nedovedu posoudit zda je lepší kovat nebo strasstrouhat. Akorát mám vlastní zkušenost, kdy stouhání mojí kobyly vyústilo v abces jak prase a vypadalo to na poškozený mezikostní sval. Naštěstí to tak daleko nedošlo a jeden z nejlepších kovářů kobylu přes překlopky srovnal a od té doby je pod jeho dohledem třetí rok v pohodě.

    Ale, argumentačně mi jednoznačně vychází pozitivně Lokki. Argumentuje tak, že i já laik to vcelku poberu, případně dohledám. Argumentace dr. Mádra obsahuje protiargumentace typu " a kolik knížek dr. Strasserové jste četl". Určitě to není taková věda aby se nedalo vysvětli postup, zdroje nebo metodu jak bylo se k výsledku dobráno, aby to běžná populace pochopila. Takhle mi to připadá jako " Bůh pravil a proto věřme" :-))

  • 50. jaja

    můj pohled na věc

    14:48 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 44.

    "Ano, v postavení nohou a svalů jsou plemenné rozdíly. Proporce koní ovšemže jsou závislé na plemeni. Ale princip je ten, že váha koně se přenáší vždy stejně na podložku, bez ohledu na plemeno."
    - Souhlasím - avšak s tím, že mluvíme v relativních hodnotách, nikoli absolutních. Je třeba posuzovat kopyto podle úhlu spěnky (= osa prstu nesmí být zalomená), umístění patek podle délky spěnky (= těžnice spuštěná ze středu spěnkového kloubu má tečně projít za místem, kde se patky dotýkají země) apod. Úhel stěny a úhel sklonu korunky se podle toho může měnit, proto by mělo být sekundárním znakem. -

    "Všechny klouby tak jako kosti se neustále re-modelují. Je to velmi známý Wolfův zákon, o kterém jste zajisté slyšela na přednáškách z fyziologie. http://en.wikipedia.org/wiki/Wolff's_law
    Tento zákon vysvětluje také princip odbourávání špičky kopytní kosti nebo kontrakce oblouku kopytní kosti u kontrahovaných kopyt (v důsledku podkování či nevhodného trimu - strmé polohy kopytní kosti)."

    - Pozor, kosti se remodelují! Nikoli chrupavky. Ve chvíli, kdy kopytáře svým zásahem změní stávající osu prstu, způsobí, že na část kloubních chrupavek bude nadměrný tlak a dojde k jejich poškození. Chrupavky se tomu bohužel nepřizpůsobí, naopak začnou degenerovat. -

    "Nekorektní postoje hříbat jsou důsledkem špatného způsobu odchovu, nedostatku pohybu a nevhodné úpravy kopyt. V případě vašeho zájmu Vám domluvím návštěvu Dr. Strasser, která Vám předvede řadu klinických případů s úspěšnou léčbou. (hříbat s vadnými postoji)
    Standardní doba léčby koní s deformacemi kopyt a postojů je 3 – 12 měsíců podle stupně deformace. Ustoupení bolestí závisí na mnoha faktorech (může jít o týdny i měsíce). Těmto bolestem po sejmutí podkov, nebo po úpravě deformovaných kopyt v důsledku nevhodného trimu se říká bolesti z rozšiřování. Jsou způsobeny regenerací měkkých struktur v kopytě (tedy především kopytní škáry)"

    - Ano, celá řada nekorektních postojů se dá korigovat. Je otázka, zda je to na oko, nebo zda je to skutečně. Znám případy, kdy nekorektní postoj je následek nepravidelných kopyt v dospělém věku a úpravou kopyt se postoj spravil - tam to smysl má. Bohužel ve chvíli, kdy se nepravidelnost objevila u rostoucího hříběte a končetiny se takto vytvarovaly před zkostnatěním fýz a definitivním ustálen kloubů, jsou větší zásahy do tvaru kopyt kontraproduktivní. Ráda uvidím oficiální kazuistiky, které to vyvratí, protože to by byl pro ortopedy zlatý důl... -


    "Pokud nejsou vhodné podmínky, neměl by kopytář provádět trim. Zásadní otázka je,zda jde majiteli o koně nebo o vlastní pohodlí. Pokud mu jde o koně, tak velmi snadno (malým nákladem) může prostředí upravit tak, aby to zdraví koně vyhovovalo. Mám desítky příkladů vhodných ustájení u nás a budu je postupně publikovat na http://www.icpk.cz
    Pokud vím, Vy sama jste vytvořila ideální podmínky pro své koně. 
    Předpokládám, že někdo, kdo se rozhodne poslat koníka k nám na kliniku, bude chtít aby koník zůstal zdravý a vytvoří mu snadno vhodné podmínky. Představa, že si nechá koníka vyléčit a zase ho šoupne do rozbahněného výběhu nebo do boxu mě opravdu děsí."

    Já jsem nohama na zemi. Odmítnout upravit koni kopyta proto, že nemá životní podmínky, která já nepovažuji za vhodné, je podle mě neprofesionální, na druhé straně je to lepší přiznat, než pižlat ta kopyta jako do optimálních podmínek a tím koni uškodit.

    Mě ale zajímala situace, kdy vás požádá o službu člověk, který prostě koně nemá v ideálních podmínkách. Takových lidí a koní je hodně, je to realita a i tito koně zaslouží podle mě slušnou péči o kopyta. Takže vy klienta odmítnete s tím, že podmínkou vaší péče je změna podmínek ustájení? Já to beru, je to fér.

    Jen chci upozornit, žezměna životních podmínek pro koně bohužel není vždy věc laciná. Já sama měla své koně dlouhá léta v nájemních stájích, vždy jsme řešila kompromisy mezi mnoha požadavky (a že to nebylo pro moje pohodlí!!!), pak rok ve svém měli mí koně podmínky mizerné, než jsme vychytali mouchy a zajistili změnu, která finančně doslova paralyzovala náš rodinný rozpočet - a přesto tvrdím se zármutkem, že mé podmínky stále nejsou ideální, jak bych si je představovala, ale bohužel teď zase musí čekat koně a zelenou má rodina. Po celou dobu oněch neideálních podmínek jsem však chtěla, aby mí koně měli co nejslušnější kopyta - pokud bych čekala, až podmínky budou ideální, mohli by se na kopytech ulyžovat. Bylo třeba se o ta kopyta nějak starat i v případě, že podmínky nejsou ideální - bylo třeba dělat trim na bosé chození a bylo třeba i okovat.

  • 51. Pavel Mádr

    odpovědi

    22:06 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 50.

    Doufám, že na nic nezapomenu....

    Sklon korunky je dán fyzikálními principy přenosu váhy. Rourky vyrustají fyziologicky z korunky tak, aby vytvářly stěnu pomyslného komolého kužele. Další důvod je poloha kopytní kosti, která je rovnoběžná se zemí u většiny kopyt právě při úhlu 30 stupňů.

    Chupavky v kloubech se romodelují stejně jako kosti. Podkladem kloubní chrupavky je kost. Chrupavka se remodeluje výrazně snadněji než kost. Pro to, je zase potřeba pohyb a prokrvení nohy. Chrupavky je vyživovaná synoviální tekutinou a ta se může dostatečně tvořit jen při dobrém prokrvení okolních tkání.

    To opravdu funguje. Důkazů je dostatek. Dokonce i naopak, někteří nekvalifikovaní podkováři/kopytáři mohou nevhodným primem způsobit vady postojů.

    Pokud je kůň ustájen v boxu, kde nemá dostatek pohybu, kopyto není prokrvené a nemůže regenerovat, navíc je vystaveno negativním účinkům čpavku a anaerobních baktérií, je opravdu kontraproduktivní dělat bosý trim. Dokonce odtud pramení většina frustrací, kdy nefungoval bosý trim.

  • 52. jaja

    chrupavka

    22:24 - 12. 06. 2011

    Reaguje na 51.

    Pokud by chrupavka byla schopná se přizpůsobit, nevznikalo by tolik artróz následkem přetížení či nerovnoměrného zatěžování kloubů, protože chrupavka by se tomuto nefyziologickému rozložení tlaku přizpůsobila. Bohužel všechny odborné publikace, které se o byť jen otírají o problematiku adaptace tkání pohybového aparátu varují před neuváženým zatěžování kloubů právě z důvodu, že chrupavka má velmi mizerné adaptační schopnosti a není schopná regenerace. Stejně tak šlachy. Jinými slovy: chrupavky a šlachy lze "posílit", dokud organismus je ve vývoji, pak už je lze jen poškodit... V současné době celý svět hledá možnost, jak toto "ošálit". Pokud máte informace o tom, že skutečně i chrupavky se přizpůsobují změnám v zatížení kloubu, přetížení či nestejnoměrnému zatížení, pak o ně prosím, velmi mě to zajímá a popřelo by to vše, co mám do teď nastudováno (bohužel nikoli odpozorováno, do kloubů nekoukám...).

  • 53. jaja

    ještě chrupavky :-)

    22:29 - 12. 06. 2011

    Vkládám citaci ze článku http://www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=5719 (nic lepšího jsem v tuto pozdní hodinu nenašla, je třeba se zeplatně zaregistrovat pro jeho plné znění):

    ""During early life, the functional characteristics have to be developed under the influence of loading, i.e. exercise, in order to get the functional quality that is needed to sustain loading without suffering injuries throughout life," he added.

    Brommer says that there is a tremendous change in the functional properties of articular cartilage before the foal is 18 months old, but that only very minor adaptations are possible after that age (as gathered from examining the mature horses' joints). "Therefore, the first period after birth is of most crucial importance with regard to prevention of joint disease in the horse at older ages," he says.

    According to Brommer's team, the development of the functional parameters of articular cartilage during early life is related with a concurrent development in the orientation of collagen fibrils (tiny fibers) in the cartilage. Brommer explains, "In the adult horse, the fibrils have an arcade configuration: parallel to the joint surface in the superficial zone (closer to the cartilage surface) and perpendicular to the surface in the deep zones, which attach to the underlying subchondral bone. So during the period of functional adaptation, the specific orientation of the fibril changes from one configuration to the other. The significance is undoubtedly related to the functional consequences of each fibril configuration."

  • 54. Pavel Mádr

    chrupavky

    00:48 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 52.

    Tak, jak jsemuž psal. Pro regeneraci je důležitá výživa chrupavky. Je tedy potřeba zajistit prokrvení okolní tkáně. V kopytě tedy zprovozněním KM. Synoviální tekutina se tvoří jen při pohybu. Konvenční ortopedie si neví rady s poraněním chrupavky, protože strčí koně do boxu a zamezí pohybu, tím pádem zablokuje všechny regenerační procesy.

    Připojuji odkaz na literaturu.

    Cartilage healing:
    A review with emphasis on the equine model
    Marc R. Desjardins, Mark B. Hurtig
    Can Vet J 1990; 31: 565-572

    Neochondrogenesis can be stimulated by several factors,
    namely loading by the opposing articular surface,
    decreased oxygen tension, and motion. Motion
    is the most easily controlled of these factors.

  • 55. jaja

    článek

    10:44 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 54.

    Děkuji za název článku, to review jsem si našla v PDF a pamatuji si, že jsem to kdysi četla (chtěla jsem se dozvědět něco o hojení chrupavčitých lézí u mého valacha, který v půl roce života prodělal poměrně rozsáhnou operaci kloubu postiženého OCD). Teď jsem to prošla znovu a vcelku tam není nic, co bych nevěděla :-) (myslím ty zásadní informace). Přesto ten článek a informace v něm (a problematika, kterou se zabývá) nesouvisí s tím, o čem se zde bavím v souvislosti se změnou osy prstu v případě, že kopytář vystrouhá kopyto dle šablony i přesto, že toto je dlouhodobě strměnjší. Ne.jvím o kopytě a KM, mluvím o změnách rozložení tlaku na chrupavky dolních kloubů končetiny (kopytní, korunkový popřípadě spěnkový, záleží na tom, u kterého dojde ke změně uspořádání) a negativních důsledcích na ně. Tady by se spíš dalo mluvit ne o reparaci chrupavky po poškození, ale o schopnosti chrupavky se adaptovat na jiné tlakové poměry. I ta adaptace v chrupavkách možná je, ale také velmi omezená (stejně jako ona reparace - jak vyplývá i z toho review).

    "Konvenční ortopedie si neví rady s poraněním chrupavky, protože strčí koně do boxu a zamezí pohybu, tím pádem zablokuje všechny regenerační procesy. "
    - Prosím, toto už neříkejte, to totiž naprosto není pravda! Možná je to informace z poválečných let, ale současná veterinární věda a vzdělaná veterinární praxe vědí, že strčení koně do boxu a zemezení pohybu řešením pro aspoň nějakou regeneraci zraněné a nebo degenerované chrupavky není. Konvenční medicína není hloupá ani ignorantská, naopak. Nemůžete tvrdit něco, co není pravda - a co ji tím znevažuje v očích těch, kteří nevědí, že to není pravda! Budu upřímná: to není fér jednání a bohužel takto se velmi často chovají zástupce Strasser filozofie (nejen oni) včetně paní doktorky. Pokud chcete, abyste byli uznávaní nejen mezi nevědomými laiky, ale i mezi lidmi, kteří skutečně něco vědí (a nemusejí to být pouze veterináři), musíte hrát s čistými kartami, nemlžit, nepoužívat nepravdy, polopravdy či zkreslené informace... Bohužel toto čtu a slyším ze strany českého "strasser týmu" nikoli poprvé. Ubírá vám to na kreditu.

  • 56. jaja

    ještě dodatek ke KM :-)

    10:55 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 55.

    Jinak samozřejmě souhlasím zcela s tím, že pravidelný a přiměřený (mírný) pohyb je pro všechny tkáně celého organismu potřebný - přinejmenším u koní, kteří jsou tak prostě "zkonstruovaní". Mám na mysli pohyb krok-sun-krok při pastvě, o němž jsem púřesvědčená, že je třeba ho koni umožnit v jakémkoli typu ustájení. Rozhazování hromádek sena například podle mě tomuto pohybu zcela neopodvídá, i když je to stále lepší řešení, než nechat koně stát celý den u balíku.

    Pokud se bavíme o KM, tady zase chci upozornit na věc, kterou považuji za velmi důležitou: přiměřeně, přiměřeně! Tak, jako je špatně omezený KM, tak je špatně nadměrně stimulovaný! Viz můj příspěvek o tom, ja to řeší příroda v různých půdních a pohybových podmínkách - v případech, kdy by při pohybu docházelo k nadměrnému KM, řeší to opancéřováním kopyta tvrdší a méně pružnou rohovinou, a naopak.
    To je ale opět jev známý i u jiných tkání - nedostatečná stimulace způsobuje slabý vývoj, nedokrvení a hypertrofii, nadměrná stimulace zase degenerativní změny, mikrotraumata (až makrotraumata, ale to jsou extrémy). Pro posilování, adaptaci a správné fungování proto musí být stimulace mezi oběma extrémy. Pokud budu umělě tvarovat kopyto pro zvýšení KM, mohou mu ublížit - už si hraju na komunistu, který chce poručit větru a dešti. Neříkám, že se to nemá dělat, ale je to už naprosto řádný ortopedický zásah (ano, ortopedický), který je tak nepřirozený, jako mnohé jiné ortopedické zásahy, proto je do jisté míry riskantní a vyžaduje nepřirozené a velmi pečlivě monitorované prostředí pro daného pacienta. Mluvíme o hospitalizaci na klinice :-) Dr. Strasser i konvenční veterináři používají stejné pojmy a vlastně i stejná zařízení :-)

  • 57. Pavel Mádr

    chrupavky

    19:46 - 15. 06. 2011

    Reaguje na 55.

    Ano, tím co říkáte, ukazujete, že jste sama trochu ve vleku konvenčních přístupů. Bohužel se toto v mnoha ortopedických a podkovářských knihách píše (tedy, že nelze změnit vady postojů). Vady postojů se opravdu dají napravovat a klíčem ke všemu je pohyb a prokrvení. Pouze pohyb a prokrvení vede k uspokojivému procesu uzdravení. Kdo zná a rozumí základním patofyziologickým mechanismům v organismu, to pochopí.
    Přístup konvenční ortopedie budu i nadále kritizovat, protože je to prostě smutná realita. Souhasím s Vámi, že existují veterináři, kteří jsou už dostatečně vzdělaní a používají moderní postupy, ale jsou to spíše výjimky.
    Nebudu nikoho jmenovat, ale "klid v boxe" jsem slyšel (zprostředkovaně) jen v posledních měsících několikrát od renomovaných veterinářů.
    Chovatelská veřejnost by měla pochopit důležitost pohybu a požadovat pro léčení ortopedických problémů koní dostatečný pohyb.

  • 58. Pavel Mádr

    KM nemůže být moc

    19:57 - 15. 06. 2011

    Kopytního mechanismu nemůže být nikdy moc. Neznám, žádný případ nadměrného fungování KM. V praxi zjišťujeme, že buď není vůbec žádný, nebo je nedostatečný.

    Pro jakoikoliv léčbu je klíčové zprovoznění KM. Cévní stuktury a měkké tkáně v kopytě velmi rychle regenerují a čím více jsou prokrvené, tím lépe a rychleji regenerují a fungují.

    Nezapomeňte také, že KM pomáhá celkovému krevnímu oběhu. U sportovních koní jistě bude lepší výkonnost, protože příspěvek KM pro krevní oběh není zanedbatelný. Zdá se, že u nás k tomu budou muset sportovní stáje teprve dospět.

  • 59. Barbuch

    fascinující..

    23:46 - 15. 08. 2011

    přiznám, že se k přečtení tohoto článku chystám už déle, konečně jsem našla čas..
    musím říct, že když čtu cokoli, a to hlavně reakce, nebo když nedej bože s někým takovým mluvím, tak z lidí prosazující Strasser metodu a přirozené trimi v podobném smyslu se nedalo moc mluvit s nikým. bohužel, a bez osobní urážky na kohokoli z diskuze, tito lidé si hovoří stále svou..myslím si, že na asi každé vysoké škole, pokud budete někomu něco chtít dokázat, budete psát jakoukoli práci rešeržového stylu, nikdy neuspějete s jedním zdrojem, nebo s více zdroji od jednoho autora. Vždy je potřeba danou informaci podložit dvěma a více (čím více, tím lépe) zdroji od různých autorů, aby se dalo hovořit o něčem prokazatelném..ideálně k tématu nenajdete opačné názory..toho se mi nikdy od těchto lidí nedostalo, nevím že by podobnou věc potvrdilo více nezávislých zdrojů..proto mne fascinuje, kolikrát se tady kdo ohání knihami p. doktorky Strasser..to už ale nemá smysl dál řešit..já bych s prominutím kopytáře přes práh nepustila..
    děkuji Jáje, že vnesla na chvíli do diskuze úroveň, i když nebyla příliš brána v potaz a dlouho ignorována se svými dotazy..a jsem ráda, že se dokázal někdo-např. lokki, s poměrně klidnou hlavou tomuto přístupu a argumentaci postavit..to bych nedokázala, už takle měli moje nervy co dělat a to jsem jen četla reakce..co jsem se dozvěděla? nic moc nového a to už vůbec o tom, z čeho a proč, na jakých základech na čem založených tento typ ošetřování vůbec vznikl..pořád se zdá, že si někdo vzal odbornou knihu (anatomie, fyziologie...) něco překroutil, něco přimyslel a šup! je z toho nový typ ošetření, převratný a prosazovaný podle mě pouze jedinci méně informovanými..potom nechápu, jak to může prosazovat veterinář, pokud tedy ty stěžejní prosazující výzkumy a informace netají :-D takže s nadsázkou řečeno: "Boji zdar!" :-D

  • 60. gonzales

    Laikum se to tezko vysvetluje, oni nevi,ze nevi.

    19:01 - 20. 01. 2013

    MVDr. Strasser ma dostatecne teoreticke znalosti a diky tomu, ze se problematice onemocneni kopyt venuje vice nez 30 let i dostatek praktickych zkusenosti, coz se da rict jen o malo kterem veterinari. Ani napr. Pete Ramey, Jaime Jackson, Brian Hampson PhD nemaji dostatek teoretickych znalosti - na pomoc si musi prizvat veterinare a v podstate jsou zavisli na jejich vysvetleni - nazoru. Na rozdil od nich MVDr.Strasser pochodum - pohybu v zivich systemech rozumi na urovni fyzikalniho pohybu. Podkovari, kopytari sice maji prakticke zkusenosti, ale nemaji teoreticke znalosti. Bez teorie to nejde, to by jsme nemuseli vubec chodit do skoly - medicina by se nemusela studovat 5 - 6 let, stacil by na to 3 lety ucebni obor. Cim chce clovek byt lepsi praktik tim musi byt NAPRED lepsi teoretik.

    Ten kdo se chce vyjadrovat k prirode, zivym systemum - organismum, ke konskemu kopytu - kovat ci nekovat - by mel nejprve aspon trochu znat jak probiha pohyb hmoty na te nejzakladnejsi, nejnizsi urovni a to je pohyb fyzikalni.
    Proto prirodu, vesmir, planety nezkoumaji chemikove ani biologove, ale fyzikove.

    Zjednodusene co by mel vedet kazdy, nez zacne nesouhlasit s MVDr.Strasser, kazdy, kdo se chce vyjadrovat k problematice onemocneni kopyt, kovat ci nekovat, chodit nebo nechodit do vody atd.

    1. Pohyb fyzikalni - je pohyb zakladnich stavebnich castic hmoty - atomu - (ATOM je nejmenší castice běžné hmoty, částice, kterou už chemickymi prostředky dále nelze dělit ovšemi fyzickymi ano.), elementarnich castic, iontu atd. Na teto urovni dochazi ke kovalentnim vazbam - tento typ vazby je typicky pro vazby atomu v organickych molekulach - aminokyseliny. Pro pochopeni teto vazby je treba znat strukturu atomu - zminovano v clanku Strucny pohled do anatomie kopytniho pouzdra.

    2. Pohyb chemicky - zahrnujici chemicke procesy, dostavame se na uroven molekul a makromolekul - bilkoviny, fosfolipidy, glykoproteiny atd. - viz.Strucny pohled do anatomie kopytniho pouzdra.

    3. Pohyb biologicky - zde se dostavame na uroven BUNKY, ktera je zakladni stavebni a funkcni jednotkou zivych organismu. Uvnitr bunky, v jejich organelach, probihaji velice slozite chemicke pochody - proteosynthesa na ribosomech a v Golgiho aparatu - exocytóza - viz.Strucny pohled do anatomie kopytniho pouzdra, "vyroba" energie oxydaci glukozy v mitochondriich a dalsi.

    4. Pohyb spolecensky - vcelstva, mraveniste a lidska spolecnost - je nejvyšším, nejsložitějším druhem pohybu hmoty, jaký byl dosud poznán, ale ten uz nas tak nezajima.

    VELICE zjednodusene rekapitulace.

    ad 1. Kovalentni vazby zprostredkuji spojeni atomu prvku - uhlik, vodik, sira, dusik,kyslik a vznikaji napr. aminokyseliny.

    ad 2. a 3. Spojovanim aminokyselin (zakladni stavebni "kameny " bilkovin) do retizku uvnitr bunky (proteosynthesa) vznika primarni struktura, natocenim aminokyselin a retizku v prostoru vznika sekundarni a tercialni (disulfidicke mustky - viz.Strucne pohled do anatomie kopytniho pouzdra) struktura makromolekuly bilkoviny napr. KERATIN. Spojenim makremolekul vznika kvarterni struktura bilkoviny napr.KOLAGEN, HEMOGLOBIN.

    Myslim, ze vetsina tech, kdo pomlouvaji MVDr.Strasser a ty kdo s ni souhlasi, o tomto nema ani paru.

  • 61. Airinka

    RE

    09:41 - 27. 10. 2013

    Reaguje na 60.

    Není třeba toto vědět, každý na tohle nemá hlavu, čte jen kupu blábolů napsaných do věty a nic si pod tím nepředstaví. Ale každý trochu normální člověk ví, že přirozený tvar kopyta je takový jaký koni narostl a né podle nějaké tabulky. Pokud koním úprava kopyt podle dr. Strasser pomůže, tak proč ne. Ale nepomůže to všem. Pokud jim škodí a způsobuje bolest, tak ten kůň holt potřebuje jinačí pomoc. Na to nepotřebuju vědět, jaká je chemická výměna látek v kopytě při pohybu!

  • 62. gonzales

    A o tom toje - RE na 61

    09:36 - 08. 11. 2013

    Čím více toho člověk ví, tím více si uvědomuje, co toho ještě neví a určitě si nemyslí, že už ví dost a už nic víc vědět nepotřebuje, a opačně: člověk, který toho moc neví, si myslí, že už je chytrý dost a už toho víc vědět nepotřebuje, ale pak se nemůže divit, že když někde něco čte, tak pak si pod tím nemá co představit - on vlastně neví, že neví.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 8 čtenářů. Celkový počet bodů: 22.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: