| Vloženo 26. 07. 2010, 23:44
A to já si počkám, až někdo za 3 roky bude prodávat Montrealka z matky HPK zdravého a pěkného za 30-40tis... Neříkejte, že to nejde. Když občas je třeba 2 letá Lordanka z AP mámy za 35 tis, nebo Comero z HPK po Caletto za 25,no to by se jeden zbláznil... Anebo kdo nezaspal dobu a skoupil krachující dobré chovy, taky občas dobře udělal.
Bohužel je to tak,že my malochovatelé s 1, několika nebo třeba i s 10 klisnami, proděláme gaťe. Na tom jednom hříběti prodoktorujem, prokrmíme a propřipouštíme majlant, pak to hříbě třeba vůbec není podle našich představ....
Dnes je možné chovat neztrátově jen pokud máte stádo klisen, nejlépe v AP, všechny možné i nemožné dotace, inseminujete a vozíte si sperma sami, ideální je mít vlastního nebo pronajatého hřebce- taky v AP. Hříbata musí mít zajímavé původy a předci prověření a co nejlépe hodnocení, jdou pak přecejenom troch lépe prodat. Hodně velkých a uznávaných chovů má klisny na volných stájích a pastvě, neobtěžuje s s hlídáním při porodu a mrtvolek má minimum... Nikdo tam neběhá a neoňuňává hříbata a necpe jim do tlamy doplňky stříkačkou...
Nevím kde je zakopanej pes, ale před 15 lety, když jsem vyráběla první hříbě, vyšlo to na pakatel.... Stejně tak další, ale jednou se mi to taky nějak nezadařilo. Odvezla jsem klisnu s hříbětem ke hřebci do známého chovu již 6. den po porodu, abych neco nepropásla, když jsem byla pořád v práci. Stála tam 2 měsíce zaprášená, nechodila ven! .. a když mi ji dovezli domů sice březí, ale po jiném hřebci než jsem chtěla, když jsem viděla fakturu a hlavně hubenou klisnu a to usmkané hříbě , bylo mi do breku..
Stejně jsem se neponaučila a jako mnoho jiných bláznů jsem občas zase připustila, většinou to nebylo složité,ani předražené. Asi byla jiná doba... čím jsem starší, tím se mi zdá vyrobení hříběte dražší a kobyly hůř březnou,víc potratů a mrtvolek i přes všechna možná a nemožná opatření, veti často předražení, a to nejsou jen moje postřehy... Čím blíž Praze, tím jsou i všechny obtíže větší...
Až vloni jsem zas vymýšlela- po nějakých 7 letech, jak to udělat s velkou pravděpodobností zabřeznutí, když jsem navíc chtěla zahraničního hřebce a měla jsem obavy z toho, kdo a jak bude vozit dávky, když budu třeba v práci, co když insemiňák nebude mít zrovna čas ... To co jsem pokládala za nejlepší možné řešení se ukázalo jako nejhorší možnost. Klisnu jsem odvezla hodně daleko k odborníkům, kde mi byl nabídnut veškerý servis, od objednání spermatu, ohlídání říje, připuštění a zjištění březosti.. Od ledna jsem skrmila mraky betakarotenu, počkala až kobyla přelíná, popožene se sluníčkem a pastvou, krásně pravidelně říjela, po vyšetření sonem na začátku říje jela... Přivezla jsem si místo krásné kobyly za dva a půl měsíce hubenou mrchu, kulhala i na uši, nenechala na sebe hodně dlouho sáhnout.. A když jsme zjistili, že je jalová... No nakonec jsem byla ráda, že tam kobyla nechcípla a že jsem ještě za 5 minut 12 dostala poslední dávku a ona zabřezla. A teˇjsem ráda, že mám zdravé a rovné hříbě, ale stejně, kdoví jaké bude za 3-4 roky a co všechno se může stát... Sice skoro na podzim, ale lepší než nikdy, za nějakých 60tis. Po bitvě je každý generál, ale přesto si občas pomyslím, že kdybych nedala vydělat odborníkům, ale rovnou mému pospíchajícímu insemiňákovi, který se mi skoro vysmál,mohlo to být za polovinu...