Fenomenální úspěchy na Evropském mistrovství ve vytrvalosti

15. 9. 2011 Michaela Litovová Autor fotek: Michaela Litovová

Letošní Mistrovství Evropy seniorů ve vytrvalosti získali pořadatelé jednoho z nejtěžších vytrvalostních závodů na světě – Francouzského Florac. Závod je zasazen do nádherné krajiny Francouzského středohoří a národního parku Cévennes na jihu země a je specifický jednak svým převýšením a také tím, že se jednotlivá kola nevrací do jednoho místa (např. prostoru startu a cíle), ale jde o 160 km dlouhý okruh, s veterinárními kontrolami na trati.

Tím se zvyšuje náročnost závodu jak pro pořadatele, kteří musí připravit prostor pro veteriny a povinný odpočinek na 5 různých místech + v prostoru cíle a dále musí zajistit mnohem větší oblast, kde závod probíhá. Vysoké nároky byly proto kladeny také pro podpůrné týmy, které se musely operativně stěhovat z jedné kontroly do druhé.

cOd úterý 6. 9. 2011 probíhal v místě stájí, které bylo umístěno v údolí říčky Tarn asi 10 km od města Florac, pestrý program s různými semináři a chovatelskými přehlídkami. Zároveň už najížděli jezdci s koňmi, aby si stihli do sobotního závodu odpočinout a seznámit se s prostředím. Česká republika měla mít na šampionátu postaven tým, nakonec se ale omluvil pro zdravotní potíže koně Petr Jadlovský a nám zůstaly na startovní listině jen MUDr. Helena Terberová s anglo-arabskou klisnou Nikaya de Paute a její dcera Markéta Terberová s anglo-arabským valachem Kiev de Villeneuve. Ve čtvrtek navečer se konalo slavnostní zahájení s proslovy organizátorů a následně raut pro všechny přítomné.

V pátek ráno probíhaly vstupní veterinární kontroly, nejprve metabolika v boxech a potom klusové kontroly na drahách. Oba naši koně úspěšně prošli a po zvážení jezdkyň, které musely mít se sedlem minimálně 75 kg, jsme se mohli vydat na trať. Čekaly nás obrovské kopce s nekonečnými serpentinami a hledání povolených chladících bodů a veterin, abychom si je mohli uložit do navigací. Vzdušná vzdálenost 10 km v tamním terénu znamenala 30 km po silnici. Slunce pražilo a my se mohli dosyta kochat okolní přírodou. V údolích převažovaly listnaté stromy, ala jakmile jsme stoupali výš, přišly jehličnany a ještě výš už byla kleč. Na náhorních plošinách (kolem 1000 metrů n. m.), které jsme operativně pojmenovali „Rohan", se v rozsáhlých ohradách pásli koně převalského.

start

Večer se natankovala auta, obstarali se koně, doladily se poslední přípravy a šlo se odpočívat před těžkým dnem závodu. Start ve 4:30 znamenal budíček ve dvě hodiny ráno. U stájí už bylo živo, krokovali se koně, kameramani točili rozhovory, rozdávaly se poslední pokyny před jízdou, nervozita rostla. 78 jezdců ze 17 zemí světa se v půl páté ráno vydalo na náročnou trať středohořím Francie. Také přilehlé městečko Ispagnac nespalo, lidé se přišli podívat na závodníky, dokonce nelenili a otevřeli si kavárnu... Nyní přišla řada na zručnost řidičů, kteří se museli probojovat z parkoviště a vydat se za svými závodníky na trať. Na jedné straně říčky se táhl dlouhý had servisních aut, na druhé straně se po vrstevnici pohybovala světélka z čelovek jednotlivých závodníků. První kolo bylo dlouhé 33,8 km a po dvaceti kilometrech „normálního" terénu přišlo první velké stoupání o téměř 350 metrů. Veterinární kontrola byla umístěna nad městečkem Barre des Cévennes a většina závodníků ji absolvovala ještě za tmy. Naši prošli bez problémů a mohli si dát 40 minut povinného odpočinku.

veterinární kontroly CamprieuDruhá etapa čítala 22,8 km a téměř celá se vedla v nadmořské výšce nad 1000 m. Krásné počasí z pátku bylo pryč a jezdce v těchto výškách nemilosrdně obklopila mlha. Naše jezdkyně se držely kolem 50. místa. V druhé veterině v La Bécede se veterinářům zcela nelíbila klisna Nikaya de Paute a musela se dostavit na opakovanou kontrolu (tzv. re-check). Chladné počasí zapříčinilo zatuhnutí zádě, ale rozmasírováním a zadekováním se zažehnalo vyloučení a do třetího kola pokračovala s bederkou. Právě třetího kola se holky nejvíc bály. Délka 26,6 km, ale neustálé stoupání z 900 m n. m. do 1565 m n. m. a potom neustálé klesání do 1100 m n. m. Nejvyšší bod této etapy a také celého závodu je na hoře Mont Aigoual, kde se nachází meteorologická observatoř a vyhlídka, ze které je za příznivého počasí výhled až na Středozemní moře, Pyreneje nebo Alpy. V pátek nám počasí přálo a mohli jsme si výhledy užít, v sobotu zde ale vládlo typické zdejší počasí, hustá mlha a silný vítr. Třetí etapa končila v městečku Camprieu, a jejím absolvováním byli jezdci v polovině celého závodu. Našim koním se běželo dobře, při stoupáních byla tahounem Nikaya, u klesání zase přebíral vůdčí roli Kiev. Obě jezdkyně si tedy šťastně přitakávaly, jak si koně v závodě navzájem pomáhají. U třetího kola byl stanoven stop čas pro dojezd a splnění min. rychlosti 13 km/hod v dosavadním průběhu. Další etapy už měly povinnost min. 13 km/hod každá.

Do čtvrtého kola, dlouhého 25,8 km, vyjížděly české naděje na 47., resp. 48. místě. Čekalo na ně permanentní klesání po většinu trasy. Šest kilometrů před koncem sjeli závodníci do krásného městečka Meyrueis, projeli zámeckým parkem, historickou částí města a opět začali stoupat, jak je trasa vedla. Čtvrté veterinární kontroly v La Citerne už byly v duchu „Rohanu" na náhorních plošinách a v naprosto jiném biotopu, než ta dosavadní místa. Zde už byla přikázána přestávka dlouhá 50 minut s povinnou kontrolou (re-checkem) před odjezdem na trať. Na jezdkyních už byla znát únava, objevily se první odřeniny, ale tým se o ně, stejně jako o koně, velmi dobře staral.

MUDr. Helena TerberováPředposlední etapa na 31,4 km vedla téměř celá v nadmořské výšce kolem 1000 metrů. Koně nebojovali tolik s převýšením, jako s tvrdým, kamenitým podkladem. Světlým místem byla cca 5 km dlouhá cvalovka podél letiště. Na posledním chlazení jsme ovšem dostali špatnou zprávu, Kiev kulhal na pravou přední nohu. Do posledních veterin na trati, La Fichade, to nebylo daleko, tak jsme se rychle přesunuli na místo a čekali na dojezd našich koní. Nikaya byla v pořádku a úspěšně prošla kontrolou. U Kieva se ukázalo, že je noha doopravdy bolestivá a že další pokračování v závodě už není možné. Přesto se musel kůň předvést ve veterinární kontrole, kde byl vzápětí vyloučen pro kulhání.
I toto patří k vytrvalosti. Nálada samozřejmě poklesla, ale v tu chvíli bylo důležité, aby se dal Kiev zase rychle do pořádku, a hlavně, aby závod úspěšně dokončila Hela s Nikayou. Klisna vypadala dobře, šla s chutí, a tak se Hela rozhodla zabojovat a na posledním dvacetikilometrovém kole nahnat, co půjde. Vyjížděly z 35. místa a čekalo je klesání o 500 metrů. Tento poslední úsek absolvovaly v úžasné rychlosti 20,933 km/hod a nakonec se prodraly na 23. místo v soutěži Open, tudíž na 17. místo v Mistrovství Evropy. Samozřejmě je ještě čekala poslední veterinární kontrola, ale tu Nikaya absolvovala na jedničku a potom teprve mohlo přijít vřelé gratulování a slzy štěstí.

Vítěznému jezdci soutěže Open, Ali Khalfan Al Jahouri s klisnou Kalifa, ze Spojených Arabských Emirátů se podařilo zdolat dosavadní rekord zdejší tratě, když ji překonal v čase 8:38:10 a průměrné rychlosti 18,481 km/hod. Celý závod odjel způsobem start-cíl, což nebývá u takto náročných tratí vůbec pravidlem. Drsná jízda se však podepsala na následném stavu klisny, v noci u ní museli zasahovat veterináři a na nedělní vyhlášení byla přivedena na ruce v ne příliš dobrém stavu. Evropskou šampionkou se stala Maria Alvarez Ponton ze Španělska, která se svým šestnáctiletým arabským valachem Nobbym sbírá ta nejcennější vítězství v posledních letech. Zvítězili na loňských Světových hrách v Kentucky, v roce 2009 na Mistrovství Evropy v Assisi a rok před tím na Mistrovství světa v Malajsii.

Domácí jezdci z Francie podali stabilní výkon a zajistili si tak vítězství v soutěži týmů (Virginie Atger, Julien Goachet, Sunny Demedy a Benedicte Santisteva). Druhé místo obsadilo Španělsko a třetí příčka připadla Belgii. V týmech velmi překvapili jezdci ze Slovenska (Feras Boulbol, Feiruz Boulbolová, Charlotte Mlynčeková a Silvia Potočná), kteří skončili na 6. místě a nechali za sebou např. týmy z Qataru, Bahrainu či Německa. Cenu kondice získala klisna Antall de Jalima, která se s francouzskou jezdkyní Virginií Atger umístila na 4. místě v ME (resp. 7. místě v soutěži Open). Při nedělním vyhlášení sršela energií a těžko uvěřit, že den předtím absolvovala tento těžký závod v průměrné rychlosti 17,871 km/hod.

české závodnice na tratiLetošní šampionát posunul vytrvalost dál. Helena Terberová vylepšila jednak vlastní dosavadní úspěch na ME (Compiegne 2005 - 30. místo), ale také nasadila laťku českých vytrvalců na seniorských mistrovstvích. Maria A. Ponton s Nobbym zvítězila počtvrté v řadě na nejvýznamnějším závodě sezóny, což se prozatím nikomu nepodařilo a ve vytrvaleckém světě patří beze sporu k legendám. Byl překonán časový limit této náročné trati a to rovnou prvními osmi jezdci v cíli.

Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří pomáhali v průběhu celých závodů a nemalou měrou přispěli k dosaženému úspěchu: za rodinu Terberovu to byl Tonda, Terka, Natálka a Táňa, dále Lada a Tomáš Tydrychovi, MVDr. Mojmír Dvořák, veterinář a šéf ekipy, jeho žena MVDr. Helena Dvořáková a také můj muž Martin, který krom natáčení s chutí krouhal zatáčky v tamních serpentinách. S cennými radami a zkušenostmi se zapojovali také majitelé obou koní, Gérard Larie (Nikaya de Paute) a Gérard Peres (Kiev de Villeneuve).

Moto závodů znělo „Enjoy the mythic race". Florac patří k tratím, na kterých už samotné dokončení je osobním vítězstvím. Budu vzpomínat na tento neobyčejný závod, na koňské atlety, francouzskou architekturu, bagety, krásnou přírodu, křišťálově čistou říčku, kde vám ryby oďobávaly nohy, a také na ty Francouze, kteří byli ochotni mluvit anglicky... byli vcelku vzácní :-).

Děkuji, že jsem u toho mohla být, děkuji holkám, že přijaly výzvu této trati a daly se s ní do boje.

Výsledky CH-EU-Open :
  • Ali Khalfan Al Jahouri /Kalifa (UAE), 18,481 km/hod
  • Maria Alvarez Ponton / Nobby (ESP), 18,237 km/hod
  • Jasim Mohammed AA Al Maadhadi / Mazayha (QAT), 18,210 km/hod
  • Výsledky CH-EU:
  • Maria Alvarez Ponton / Nobby (ESP), 18,237 km/hod
  • Sabrina Arnold / Beau ox (GER), 18,209 km/hod
  • Pierre Fleury / Kergof (FRA), 17,958 km/hod
  • Výsledky týmy:
  • Francie, celkový čas 27:24:55
  • Španělsko, celkový čas 27:47:49
  • Belgie, celkový čas 30:06:12
  • Pod článkem najdete přiložené kompletní výsledkové listiny jednotlivců i týmů, mapku trati a profily převýšení.

    Další překrásné momentky z tohoto náročného dostihu v poněkud "exotické" krajině najdete v naší fotogalerii Mistrovství Evropy ve vytrvalosti 2011 Florac.

    Podobné články

    Španělsko je jejím druhým domovem, pouště kolem Dubaje má proježděné křížem krážem. Potěší vás milý a inspirativní rozhovor s Táňou Terberovou tak…

    Jezdecká stáj Hrdina – Borotín srdečně zve na seminář pro začínající jezdce vytrvalosti.