FEJETON na STŘEDU: Živý nás nedostanou

16. 3. 2010 ludmila slavíková Autor fotek: archiv autorky

- aneb návrat do sedla po zimní pauze. „Nádherná vyjížďka, slunce se opírá do zasněžených korun stromů... sníh odletující od kopyt, vlající hříva ve tváři... úžasná atmosféra... třpytící se zasněžená krajina, do okolního ticha se ozývá jen rytmické frkání...“

Realita:
Po pěti měsících nic nedělání ve výběhu nadešel čas „začít zase jezdit". Avšak při pokusu o vyjížďku v zasněženém panoramatu romantických lesů, luhů a hájů mi během prvních pár desítek metrů hrůzou zešedivěly poslední zbytky krásných, původně hnědých vlasů.

Po pěti měsících absolutní volnosti (žádná jízdárna, žádný pravidelný dril na „buzerplace") nastalo to, čeho jsem se nejvíc obávala. Přiježděnost nulová, ovladatelnost nulová... a paradoxně (což jsem měla možnost ihned pocítit a s hrůzou si uvědomit) fakt, že jediný, kdo vypadnul z kondice, byl jezdec.

Kdykoli šel nějaký kůň pod sedlo, zcela proti mé vůli si sám určoval směr a rychlost... ve vzduchu, vysoko nad zemí, aerodynamicky, a od jednoho kvíkance k druhému. V lepším případě to v něm „jen" průběžně hrkalo, škubalo a chručelo, a to v případě, pokud nastaly okolnosti, kdy mu nebylo dovoleno určovat směr a rychlost, např.: „bacha! strom!" ... samozřejmě ale pořád ve vzduchu, vysoko nad zemí, aerodynamicky, a od jednoho kvíkance k druhému.

(„... od čeho máš poškrábanej ksicht?" anebo „ukopnuté zrcátko od traktoru samozřejmě uhradíme...")

návrat do sedla po ziměTato občasná snaha zpacifikovat koně (odvíjející se od mého momentálního pudu sebezáchovy) spočívala v důraznějším hlasovém upozornění (***** nepublikovatelný výraz), že z vyjížďky domů se chodí krokem, nikoli cvalem po boku. V těch momentech, kdykoli jsem se pokusila o jakoukoli zádrž („... už STAČILO...", „... už TOHO bylo dost..." , provázeno zoufalstvím, bezmocí a ztrátou jakýchkoli iluzí...) a ač z mojí strany byla snaha o jakékoli zkorigování opravdu přímo úměrná hrůze, koně na to pokaždé zareagovali tak, že pouze začali chroptět, zajíkat se vztekem a přes 3/4 oka jim vylezlo bělmo. A já, dostávajíc po chvíli lítého boje svalové křeče do paží („... a furt se mi budeš opírat do ruky, a furt se mě budeš snažit vozit jako špinavý prádlo...") , se nakonec stejně nevzmohla na nic, než na proklínání pánaboha, Alláha, Buddhy a úplně všech svatých, CO to na mě seslali, a na pokládání řečnických otázek PROČ zrovna JÁ (co jsem komu udělala tak hrozného, že mě TOHLE potkalo).

Konec února jsem naplánovala jako návrat k postupné, systematické jízdárenské práci. Kdy slova jako ovladatelnost, přiježděnost a prostupnost nebudou myšleny jen jako takové ty divné slova, o kterých jsem dosud většinou jen četla, ale že to všechno pojmu vážně a se vší pečlivostí.

Hned několik následujících pokusů by se dalo shrnout do jediné věty - polovina herek od začátku do konce nepochopila, co po nich chci. Např. co je to NA OTĚŽI a co je to OHNOUT SE V ROHU. Kdyby uměli mluvit, určitě by to bylo něco na způsob: "děláš si p*del, ne?..." :D. A následný odpor: „jen přes mou mrtvolu", u kterého na člověka padají stavy deprese, lítosti a myšlenky na to, jestli by mu nebylo líp v kroužku zájmového chovu malých hlodavců, maximálně do 15 cm.

Druhá polovina herek (ta starší a životem protřelejší) okamžitě s hrůzou odtušila, o co s největší pravděpodobností ZASE jde. Nejhorší obavy se naplnily s pohledem na halu. (Aneb TO už tady dlouho nebylo, zase ji TO chytá... Nezapomněla na nás, podzimní odložení do výběhu NEBYLO napořád, a s největší pravděpodobností TO fakt myslí vážně :-D) Tito koně pak na člověka zkoušejí klást o to větší a vymakanější odpor (léta praxe a odříkání), jak se strategicky a úspěšně vyhnout jakékoli práci.

A na závěr: Víte, jaký je rozdíl mezi jezdcem optimistou a jezdcem pesimistou?

...

Zhruba 45 minut :D

Podobné články

Trójský kůň není žádným plemenem koní jako například starokladrubský nebo lipický kůň, a přesto ho zná celý svět. Své jméno dostal také po místě…

Pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi známe ze školních let. V hodinách literatury, vlastivědy či dějepisu jsme se dozvídali mnoho…